Angel's blood - Epilog

Elena si představovala, jak proletí Sářiným francouzským oknem a vyleká svojí nejlepší kamaráku k smrti. To ale bylo předtím, než si uvědomila, že se sice probudila, ale skutečný pohyb, byl zcela jiný příběh. Což bylo důvodem, proč byla stále v posteli, když do jejího pokoje v Útočišti přivedli Sáru s šátkem zavázaným přes oči.

Raphael Elenu brzy po jeho zotavení přestěhoval do andělské pevnosti, ale zvládl to udržet v tajnosti. Věděli o ní pouze členové jeho Sedmy a důvěryhodný zdravotní personál. Když se ptala, jestli by mohla vidět Sáru, Raphael se s ní o tom překvapivě vůbec nedohadoval.



Když Dmitri vedl Sáru skrz pokoj, její kamarádka si založila ruce na prsou a zaťala zuby.
Dmitri, jak se zdálo, prožíval perverzní potěšení pokaždé, když dostal příležitost kolem Eleny omotat svou vůni, protože ona byla zatím příliš slabá, aby se mu mohla bránit. K všeobecnému překvapení totiž prošla transformací se svými schopnostmi lovce, ale i se svými slabostmi a díky tomu s Raphaelem stále diskutovali o jejím statusu Lovce Spolku.

Na kůži ucítila lehké pohlazení svůdného, vábivého, tekutého saténu. Přejela si po pažích, zamračila se na Dmitriho a chystala se promluvit, když si Sára povzdychla. "Nevim, čeho si tvůj šéf myslí, že mym únosem dosáhne, my tu stávku neukončíme."

Stávku? To by vysvětlovalo Raphaelovu dnešní neradostnou náladu. Pokud lovci odmítali dělat svoji práci, upíři nejspíše porušovali své Smlouvy všude, kam se podíval.
"Tak z toho mi de opravdu hlava kolem." Prohlásila Elena.

Sára ztuhla. Dmitri vyklouzl z místnosti a zavřel za sebou dveře - ještě před tím ji ale obklopil další vlnou své dekadentní vůně. Elena se stále ještě pokoušela popadnout dech, když si Sára strhla z očí šátek a odhodila ho na zem.
Její kamarádka vykulila oči a pak z ní i přes exotický odstín pleti, vyprchala veškerá barva.

"Ježíši Sáro, opovaž se omdlít!" zakřičela Elena a natáhla se k ní, jakoby ji chtěla chytit.
Sára se opřela o židli. "Mam halucinace. Nebo ta ryba, co mi dali na palubě, byla říznutá LSDéčkem."
"Sáro, jestli sem okamžitě nepudeš a neobejmeš mě, tak tě zastřelim." Pistole, kterou jí Sára schovala pod polštář, nezachránila jen ji, ale i Raphaela. "Jsem to já, ty blbko!"
Sára polkla a pak přispěchala k posteli. Objaly se tak pevně, že dýchání se stalo téměř nemožným. Eleně to ale bylo jedno. Obě natahovaly, mluvily jedna přes druhou, smály se a plakaly.
"Myslela jsem, že seš-"
"-a Raphael řekl-"
"Já sem odpověděla, to sakra v žádnym případě-"
"To rozhodně-"
"-a Ransom byl rozhodnutej-"
"-probudila a měla jsem křídla!"

Obě naráz přestaly mluvit, dívaly se jedna na druhou, chichotaly se a pak se od sebe konečně odtáhly.
"Svatá krávo, ty máš křídla." Sára uchopila šálek kávy, který ležel na Elenině nočním stolku a zaúpěla. "Je to to, co si myslim, že to je?"
Na nočním stolku se třpytila Růže Osudu. "Raphael byl tvrdohlavej."

Sára se zakuckala, položila zpět prázdný šálek a párkrát se pěstí praštila do hrudi, než odpověděla, "teď mi vysvětli, jak to, že máš křídla."
"Nevim, jestli ti to můžu říct. Učim se za pochodu - ale co to sakra je s tou stávkou?"
Sára se zaculila. "Dostala mě sem, nebo ne?" Její úšklebek v sobě nesl zadostiučinění. "Drželi tě od nás celou tu dobu, Ellie. Řekli nám, že si naživu, ale nic víc. Nejdřív jsme si mysleli, že si ochrnula-" Sára se zhluboka nadechla a najednou byla její bolest živoucí entitou, která mezi nimi pulsovala. "Tos mi nemohla zavolat Ellie? Celej jeden rok. Copak mi nevěříš?"
Elena jí stiskla ruku. "Vzbudila jsem se přesně před dvaceti-čtyřma hodinama a první osoba, kterou jsem chtěla vidět, seš ty. Ale neřikej to Ransomovi, nebo bude žárlit."
"Tys byla v kóma celej rok?" Sára otevřela pusu do kořán. "Můžeš se hejbat? Co tvoje svaly?"
"Jo," odpověděla rychle Elena, aby Sáry úzkost nezačala celá nanovo. "Nevim, jak je to možný. Řikali něco o léčitelých a procvičování, ale mym problémem sou tak nějak moje nový křídla."
Sára zavrtěla hlavou a natáhla ruku, aby se jich mohla dotknout, ale vzápětí ji opět stáhla zpět. "Andělé nemaj rádi, když-"

Elena popadla ruku své kamarádky a položila ji na lesklé peří, které bylo její vlastní. "Jsem to pořád já." Sára rukou jemně přejela přes Elenino křídlo, a přestože ten pocit neměl nic společného s pocitem, který v ní vyvolával Raphaelův dotek, bylo to svým způsobem důvěrné - přátelsky důvěrné.
"Ransom je pořád s Nyree?"
Sára přikývla, a když si položila ruku na prostěradlo, v očích se jí zračil smích. "Myslim, že tomu sám nedokáže uvěřit. Takže ty máš křídla."
"Jo."
"Andělé neumějí Stvořit další anděly."
"A co sem v tom případě já? Odříznutý játro?" V hlavě se jí urodila nová, znepokojující myšlenka. Řekla sice, že to byla stále ona, ale byla? Mohla se Sárou stále sdílet všechno, když nyní by to znamenalo ohrožení celé rasy? Později, řekla sama sobě. Bude o tom přemýšlet později.

"Tak co, líběj se ti moje křídla? Nejsou nejnádhernější, jaký si kdy viděla?"
Sára se začala smát. "Ješitnost, druhým jménem Elena."
"Děkuju, velmi mnohokrát," řekla pobaveně Elena. Ztratit Sářino přátelství nepřicházelo v úvahu. A jestli kvůli tomu bude muset bojovat s archandělem, budiž. "A teď mi koukej vyklopit všechny drby."

Venku, na ostrých výčnělcích skal, které chránily Útočistě stál po boku Raphaela Dmitri. "V Útočišti sedí člověk," konstatoval Raphael. Mírný vánek mu cuchal vlasy. "Porušil jsem jedno z našich největších tabu."
"Sára nemá ponětí o umístění Útočiště - a můžeš jí vymazat mysl, aby ses ujistil, že neprozradí ani to málo, co ví." Byla to praktická slova vůdce jeho Sedmy.
"Ano." Ale neudělá to a bylo to jeho vlastní rozhodnutí. "Nebo mohu důvěřovat Elenině slovu o Sářině loajalitě."
Dmitri přikývl a když následně promluvil, jeho hlas byl tichý. "Elena nás všechny změní."
"To už udělala." Stejně jako horské větry tohoto místa, byla jeho lovkyně divoká a houževnatá. Nikdy by jednoduše nepřijala způsoby, které by jí byly předloženy. A pro rasu nesmrtelných, by to mohlo být nejdrsnějším probuzením. Raphaelovou krví se rozlilo očekávání.

"Jason se vrátil," pokračoval Dmitri a vtáhl tak Raphaela zpět do přítomnosti.
"Kdy?"
"Před dvěma dny. Některým z Lijuaniných znovuzrozených se podařilo ho zranit, ale během týdne by měl být v pořádku."

Raphael přikývl, věděl, že se kolem nich chystalo více změn, než jen Stvoření nového anděla.

"Takže to začíná …"