Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 23. kapitola

středa, 1. leden 2014

V tu chvíli Elena pochopila, že Archanděl New Yorku jí svěřil něco, co nikdy neřekl nikomu jinému. Nemohla přijít na to, jak to věděla, ale věděla. Tak jako věděla, že na Raphaelovu otázku neexistovala odpověď. Tu mohl poskytnout jen čas, ale... "Tvůj život nabral takovej směr, že se vsadim, že ani Lijuan to nemohla předvídat. Nic neni daný."

Raphael po několik dlouhých minut nepromluvil. Jen tam tak stáli a kolem jejich těl se proháněl noční vítr. Hrál jim temnou hudbu a hladil jejich křídla. Její archanděl se neobtěžoval vzít si jinou košili a Elena mohla pod rukama i pod tváří cítit dotek jeho úžasné kůže. Uvědomila si, že i přes zneklidňující události tohoto dne, se cítila zvláštně spokojená.


"Noc je tichá," promluvil nakonec Raphael, "vítr celkem klidný a viditelnost je do všech směrů také dobrá."
"Skvělá noc pro lítání," zašeptala.
"Přesně tak."

Elena se ho pevně držela, když vzlétl a pak se ho chytila kolem krku. Při vzletu jí vítr odvál vlasy z obličeje a pak jim je oběma foukl zpět do tváří. "Musim si je ostříhat," zamumlala a zatímco jednou rukou se stále držela Raphaela, druhou si odhrnula vlasy z obličeje.
Proč si to neudělala už jako lovec? Řekl bych, že pro tebe musely být nevýhodou.
Staré rány byly zrovna dnes moc blízko povrchu, ale Elena mu i přes to odpověděla. "Mám stejný vlasy jako měla moje matka. Ze čtyř dětí jsem byla jediná, kdy je po ní podědil. Ari a Belle měly obě zlatou blond po Jeffreym a Beth podědila vlasy po babičce. Má nádhernou jahodově-blond."

Takže jsme oba obrazem svých matek.

Elena věděla, že zatímco ona si tuto skutečnost cenila, pro něho mohla být kletbou. Nabídla mu tichou útěchu jejího dotyku a přejela mu rty po čelisti. "Leť rychlejc."
Raphael bez varování vzlétl nahoru a obratem zase zpět dolů. Elena se z čiré radosti rozesmála a omotala si nohy kolem jeho boků. Dokud její křídla nezačala chytat vítr, vůbec si neuvědomila, že je roztáhla.
"Raphaeli!"
"Zatáhni je," řekl. "Nebo bude naše přistání drsné."

Elena se koncentrovala na každý krok a zatáhla křídla zpět k tělu – její svaly mírně zaprotestovaly, protože pracovaly proti větru, ale nebylo to natolik závažné, aby si s tím musela dělat starosti. "Chtěj se znova rozevřít."
"To je instinkt." Raphael zamířil k přistání, roztáhl svá křídla do jejich plné šíře a ladně přistál na malé skalní plošině, ze které byl nádherný výhled do údolí zakrytého sněhem, které se rozprostíralo pod nimi.
"Tohle místo vypadá jinak, než okolí Útočiště." Vrcholky skal byly již ohlazené časem a údolí pod nimi působilo, jako by mělo spíše ukolébat, než rozdrtit.
"Zdejší sníh bývá měkký," řekl Raphael. "Proto je to dobré místo pro lekce létání."
Eleně poskočilo srdce radostí. "Teď?" Byla přesvědčená, že měl v plánu se jít jen proletět s ní v náruči.
"Teď."

Elenou projela vlna vzrušení, přikročila k okraji plošiny a podívala se dolů.
A dolů.
Závratě nikdy nebyly jejím problémem, ale- "teď, když vim, že můžu spadnout, se to najednou zdá daleko hlubší."
"Bojíš se?" Raphael se dotkl křídly těch jejích a Elena periferně zahlédla blyštící se zlatou barvu.
Ušklíbla se. "Ty na mně sypeš prach, Archanděli?"
"Když se ve tmě z křídel sype andělský prach, vypadá to nádherně." Raphael si stoupl za ní a vtiskl jí na čelist polibek. Jeho afrodiziakální prach, chutnal jako neředěný sex. "Až poletíš, vsákne se ti do kůže a připraví tě pro mě."
"Řeči, řeči," zamumlala a cítila, že ji pevně chytil za pas.
"Co mám udělat teď?"
"Jediný způsob, jak se naučit létat, je létat." V ten moment do ní strčil a Elena přepadla přes okraj skalní plošiny.

Všechno ostatní, kromě potřeby přežít, přebil obrovský strach. Elena roztáhla křídla a začala plachtit. Svaly sice při náhlém zatížení začaly protestovat, ale přesto se jí podařilo svůj pád zpomalit. Raphaelova košile se jí vyhrnula nahoru a odhalila její břicho povětrnostním vlivům. Elenu to ale nezajímalo, měla spousty práce s tím, aby přinutila svá křídla správně pracovat. Bylo už ale příliš pozdě, zem se přibližovala se smrtící rychlostí.

Žádný sníh nebyl tak měkký – dopadne do něho takovou rychlostí, že si poláme kosti. Najednou jí v podpaží zachytily ruce a naprosto bez námahy jí vynesly vzhůru.
Zatáhni křídla.
Elena poslechla, přestože adrenalin, který jí zrovna proudil tělem, jí nutil udělat pravý opak. V momentě, kdy se chodidly dotkla země se na patě otočila a strčila ho do hrudi. Při kontaktu s jeho nahou kůží jí v dlaních mravenčilo. "Tohle je tvoje představa učení? Mohla sem bejt rozpláclá odsud až do Manhattanu!"
"Ani na moment si nebyla v žádném nebezpečí." V očích mu zářilo pobavení a to ji naštvalo ještě víc.
"Takhle se učí létat mladí andělé – vystrčí se z hnízda ještě před tím, než začnou chápat, co je to strach."

Ačkoli jí srdce stále bilo jako o závod, zuřivost už polevila.
"Vy vystrčíte malý děti jen tak do prázdna?"
"Jak si myslíš, že se učí létat ptáčata?"
"Huh." Elena si založila ruce na prsou a Raphaelova košile se přilepila k její potem nasáklé kůži. "Víš, já jsem dospělá – já už vim, co je to strach."
"To je důvod, proč jsem ti nedal žádné varování. Instinkt zapracoval tak, jak měl." Utřela si dlaněmi pot z obličeje a snažila se uklidnit. Zhluboka se nadechla, svázala konce košile a znovu přikročila k okraji plošiny.
"Tak jo. Strč do mě."
"Můžeš přeci jen vykročit vpřed."

Elena se už před dlouhou dobou naučila nechat si své strachy pro sebe, věděla, že to byly slabosti, které by mohly být použity proti ní. Ale tentokrát se nedalo dělat nic jiného, než se přiznat. „Na to jsem moc velkej srab.“
Raphael jí vtiskl polibek na zátylek a opět jí chytil za pas. „Tentokrát roztáhni křídla ihned, jak to bude možné.“

Přikývla a sotva se stihla připravit, když do ní opět strčil. Trvalo jí minimálně tři vteřiny, než stačila křídla roztáhnout. Příliš pomalu. Raphael jí znovu vynesl nahoru. A znovu. A znovu.
Ještě jednou,“ řekla, přestože její svaly už vyčerpáním protestovaly. „Potřebuju to zvládnout.“

Výraz Raphaelovy tváře byl strohý, ale přesto přikývl. „Naposledy.“
Elena věděla, že její tělo to vzdá dříve, než její mysl a tak o pár kroků couvla.
S rozeběhem to nebude tak hrozný.“
Pamatuj, že musíš křídla roztáhnout v okamžiku, kdy budeš ve vzduchu, nebo začneš klesat tak rychle, že už tomu nebudeš moct zabránit.“

Elena přikývla a odhrnula si z obličeje potom nasáklé prameny vlasů. Poté si představila své letící tělo a rozeběhla se. O pár vteřin později byla ve vzduchu a teprve když ucítila tah ramenních svalů, si uvědomila, že roztáhla křídla. Na kratičký okamžik dokonce letěla nahoru, pak začala opět klesat. Ale tentokrát už cítila jistou kontrolu.

Její přistání nebylo ani zdaleka tak ladné jako Raphaelovo. Tvrdě přistála na kolenou a dokonce přepadla obličejem na zem, ale když zvedla hlavu ze sněhu, smála se. „Já jsem to dokázala!“
Archanděl si klekl před ní a v očích se mu zračila pýcha. „Nikdy jsem o tom nepochyboval.“ Sledoval ji, jak si oprášila sníh z obličeje. „Zítra tě bude všechno bolet, jako kdyby tě někdo zbil, ale musíš pokračovat v tréningu.“
Já vim. Stejný pravidla, jako u čehokoli jinýho.“
Ale kdyby tě něco bolelo skutečně hodně, musíš mi to říct.“ Prsty ji chytil za bradu. „Je lepší nechat drobná zranění zahojit, než aby se z nich stala nějaká závažnější.“
Obzvlášť pak, když nás tlačí čas.“ Elena se mu zahleděla do očí. Jeho pohled zářil i ve tmě sněhem zasypaných hor. „Ty si myslíš, že Lijuan využije mojí nezkušenosti s mým vlastním tělem proti mně.“
Raphael pustil její bradu a přikývl. „Použije všechno, co bude moct.“
Proč?“
Rozptýlení její znuděnosti.“ Archanděl stiskl rty do úzké linky. „Kdyby se jí na to někdo zeptal, odpověděla by, že je to kvůli moci, kvůli politice, ale skutečnost je taková, že jde jen o její vlastní pobavení. Ty jsi nová hračka, která jí zaujala.“
A my s ní musíme její hru hrát.“ Přestože ji bolel každičký sval v těle, se Elena postavila na nohy. Raphael se také zvedl. Navzdory tomu, že byl do půl těla úchvatně svlečený, se zdálo, že nepociťuje žádný chlad. „Za jiných podmínek, bych to pozvání mohl odmítnout“ -nevyslovená připomínka toho, že byl také archandělem- „ale tohoto plesu se zúčastnit musíme.“

Elena přikývla. „Potřebuješ vidět, jak dalece degenerovala.“ Podle toho, co zaslechla, nejstarší z archandělů už zcela odmítala opustit své území a to dokonce i když se měla setkal se samotným Kádrem.
Pokud své znovuzrozené vypustí do světa, nebude návratu.“
Z představy chodících mrtvých a jejich duší, lapených v děsivých skořápkách jejich těl, se Elena zachvěla. V tu chvíli zahlédla ve vzduchu zlatý prach. „Proletíš se pro mě, Raphaeli?“ zeptala se ho. Rozhodla se, že dnešní noc si chce užít. „Chtěla bych vidět, jak se ti z křídel sype andělskej prach.“
Raphael roztáhl křídla a Eleně se zadrhl dech. Zlatý vzor jeho křídel byl jedinečný, ale ve tmě nezřetelný. Elena to zářivé schéma jeho levého křídla, které vypadalo jako exploze, znala až do posledního proužku, do poslední linky. Byla to jizva, která zůstala po kulce ze zbraně, ze které ona vystřelila. Té noci byl tak chladný. „Budeš někdy znovu v období Ticha?“ zeptala se najednou.

Jeho odpověď nesla stín vzpomínek. Stín uvědomění toho, jak blízko se ocitl propasti zla. „Ta potřeba by musela být opravdu obrovská.“ V tu chvíli vzlétl z jemného poprašku sněhu. Jeho moc a síla ji přinutila se pevněji rozkročit, aby zůstala stát. O chvíli později se jí na jazyku rozvinul pocit extáze a Elena si uvědomila, že v momentě, kdy vzlétl, ji zasypal andělským prachem.
Speciální směsí.
Celé její tělo se začalo zmítat touhou a Elena sledovala, jak Raphael vylétl ještě výš, až se z něho stala jen silueta na noční obloze. Když začal klesat, bylo to v pomalých, téměř líných poklesech, jako kdyby klouzal po jednotlivých větrných poryvech. Každý jeho pohyb kopírovaly vodopády zlaté barvy. Oproti noční obloze to byla úchvatná světelná podívaná.

Znovu jí to zasáhlo přímo u srdce – jak mohlo být toto úžasné a mocné stvoření její? A přesto to byla pravda. Možná jí nepatřil a nikdy jí patřit nebude – ne tak, jak by mohl smrtelný muž, ale na druhou stranu, ona se ke smrtelným mužům nikdy moc dobře nehodila. Shledávali její sílu lovce jako nepřitažlivou a do tváře jí říkali, že nepůsobí příliš žensky.

Seš naprosto úchvatnej, poslala myšlenkou svému archandělovi a on ji slyšel, protože jeho další klesání bylo daleko ostřejší a když vzlétl, tak ještě výše, než předtím.

10 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem :)) Strašne som sa tešila na novú kapitolku!! Mimochodom šťastný nový rok! :) lil

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad a Šťastný Nový rok

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za pokračovanie! :-D .....Soňa

    OdpovědětVymazat
  6. přeji krásný, pohodový nový rok, splněná přání a samozřejmě moc děkuji za překlad. Ala

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc a moc za překlad Evik

    OdpovědětVymazat