Archangel's Kiss - 2/2 30. kapitola

středa, 15. leden 2014

Michaela se zpříma dívala na Galena. „Ty si myslíš, že bych ublížila dítěti.“

„Už ses dopustila násilí v místě, které je určené k léčení.“

Kolem Michaeliných křídel se objevila slabá záře a Elena zalapala po dechu.

Ježíši.

„Jestli tu sílu ze sebe uvolníš,“ řekla a v tu chvíli si uvědomila, že jí začínají otékat rty, „pravděpodobně zničíš celou budovu a zabiješ nejen Sama, ale i všechny ostatní děti, který tu jsou.“

Michaela se otočila a podívala se na ni očima, které skutečně zářily. Elena neviděla žádné zorničky ani žádné duhovky. Její oči už rozhodně nevypadaly lidsky. Samozřejmě - Michaela nikdy nebyla člověkem. Ale dnes byl rozdíl mezi andělem a archandělem tak obrovský, že Elenu začaly v očích pálit slzy a musela sama se sebou bojovat, aby před jejím pohledem neuhnula.

Byla ve velkém, velikém pokušení vystřelit ze své pistole, ale kdyby kulka prošla Michaeliným tělem, mohlo by se stát, že by se odrazila od zdi a prolítla sklem od pokojů pacientů, které byly jen kousek od nich. Spustila ruku z pistole, místo ní uchopila nůž a pohled jí padl na Michaelino hrdlo.

„Já tomu dítěti neublížím.“ Zazněl Michaely hlas, ale byl tak prosáklý mocí a silou a burácel čirým vztekem, že zněl, jakoby se skládal z tisíce různých hlasů.

Elena bojovala proti nutkání ustoupit o krok zpět, věděla, že proti Michaele neměla žádnou šanci, ale zároveň si také uvědomovala, že ji musí zdržet tak dlouho, dokud nedorazí daleko silnější pomoc. „Jestli se nezklidníš, tak mu ublížíš.“

Žena archanděl Elenu stále sledovala a uklonila hlavu do strany způsobem, který byl děsivě nelidský. Elena najednou ucítila prsty, které se jí snažily vplížit do mysli. Stáhlo se jí hrdlo, ale nepohnula se, uvědomila si totiž, že pokud se Michaela musela snažit, aby se jí tam dostala, znamenalo to, že její mysl chrání Raphael. Nebyla natolik hloupá, aby jeho ochranu odmítla.

„Tak slabá.“ Prohlásila Michaela téměř bez jakékoli zášti – jakoby byla Elena pod její úroveň. A to jí vyděsilo ještě víc. Protože bez ohledu na vše ostatní, Michaeliny emoce byly vždy velmi lidské. Ale právě v tuto chvíli by klidně mohla být v období Ticha.

Michaela se otočila zpět ke Galenovi a zvedla ruku. Galen se zhoupl do strany, jako kdyby zrovna dostal ránu, ale neustoupil. Michaela se rozesmála a znovu se divoce rozmáchla. Tentokrát ten velký a velmi svalnatý anděl narazil do zdi. Jeho křídla unikla poškození jen díky tomu, že se stihl přetočit a narazil do ní tváří.

Kamennou zeď potřísnila krev, ale Elena svou pozornost obrátila k Venomovi. Když se Michaela soustředila na Galena, upír na ni zaútočil a ve chvíli, kdy Galen narazil do zdi, jí do krku zanořil své špičáky. V tu samou chvíli po ní Elena vrhla svůj nůž... a trefila Michaelin krk z druhé strany.

Michaela vzteky zařvala, Venoma od sebe odtrhla a odhodila ho takovou silou, že upír skončil zkroucený nehybně ležet na druhém konci chodby. Pak zvedla ruku, aby ze sebe vytáhla nůž, jako by nebyl víc, než párátko a její žíly se přímo před Eleninýma očima začaly uzavírat a hojit. Nůž přistál na zemi s kovovým žuchnutím a pak Michaela zvedla prst a namířila ho na Elenu. „O kterou končetinu bys chtěla přijít jako první?“

Ježíši. Ježíši. Eleně bylo jasné, že pokud Michaelu nedokázali zastavit dva mnohem starší nesmrtelní, ona neměla sebemenší šanci – žena archanděl by jí rozdrtila srdce dříve, než by stihla sáhnout po své pistoli, natož stisknout spoušť.

Kde jsi, Raphaeli?

Její mysl, jako divoká bouře, zasáhla vůně moře. Jsem na cestě. Udrž ji v klidu. Pokud vypustí svou sílu, zničí celé Útočiště.

Elena se ve vteřině rozhodla a utřela si rukou krev ze rtů, které jí stále krvácely. „Vezmu tě za Samem.“

Žena archanděl čekala.

Přestože se jí vzadu na krku postavily vlasy z uvědomění nebezpečí této situace, Elena vykročila vpřed. Za zády slyšela šelest Michaeliných šatů a věděla, že ji žena archanděl následovala.

Galen s Venomem jsou oba zraněný. V poslední chvíli jsem viděla, že Galen otevřel oči, ale Venom na tom byl špatně, opravdu špatně. Myslim, že mu zlomila páteř, možná krk. A pokud byl upír hodně zraněný a k tomu měl ještě zlomený krk, mohl na to skutečně zemřít.

Ještě žije.

Raphaelova poslední slova byla strohá a Eleně přeběhl mráz po zádech. Nikdy by si nemyslela, že by pro něho truchlila, ale Venom, jak se ukázalo, byl ochotný položit svůj život za život dítěte. A to z něho dělalo daleko, daleko lepší bytost, než byla žena archanděl, která by v záchvatu zuřivosti svou silou srovnala Útočiště se zemí. Tolik jí připomněla jiného archanděla – toho, který se utápěl v toxínu. Kolik z Urama v sobě Michaela nosila?

Srdce jí bušilo jako o závod a Elena se zastavila před skleněnou stěnou, za kterou klidně odpočíval Sam. Koutkem oka zahlédla příchod Keira a zoufalým pohybem ruky se ho snažila upozornit, aby zůstal z dohledu, ale Keir zavrtěl hlavou. „Sam odpočívá,“ pronesl lehkým tónem, jako kdyby žena archanděl, která vedle nich stála, neměla vybuchnout sílou atomové bomby. „Zotavuje se nadměrně dobře a rychle.“

„Nezůstanou mu žádné jizvy?“ Eleně přišla Michaelina otázka zvláštní, ale vzápětí jí došlo, že žena archanděl nemluvila o šrámech na těle.

„Ne, nebude mít žádnou trvalou újmu.“ Keir položil dlaň na tu Michaelinu a odvážně čelil žáru, který pronikal z její pokožky. „Dospěje tak, jak má.“

Elena sledovala Michaelu, která nyní položila dlaň na skleněnou výplň. „Je tak křehký.“ Její záře se začínala pomalu vytrácet. „Moc křehký.“

„To jsou děti vždycky,“ reagoval Keir něžným tónem a jeho pohled v té mladé tváři působil jako pradávný. „To je risk, který musíme podstoupit.“

„Příliš velký risk,“ zašeptala Michaela. „Příliš velký.“

Elenina mysl se na okamžik zastavila – žena archanděl nesmírné krásy, oblečena v krvi, jejíž dlaň spočívala na skleněné stěně, její prsty se třásly potlačovanými emocemi, ze kterých se Eleně stáhlo hrdlo a do očí vyhrkly slzy. Čím by se Michaela stala, napadlo ji, kdyby o své dítě nepřišla? Vyzrála by její sobeckost, která doprovázela naprosto každý její pohyb, v něco jiného? Nebo by se stala další Nehou a vychovala by své dítě k obrazu svému?

„Bylo by lepší zlámat jim krčky v okamžiku, kdy se narodí.“

Elena okamžitě sáhla pro svou pistoli. Pokud udělá Michaela jediný pohyb, vyprázdní do jejích křídel celý zásobník dříve, než by se stihla otočit a použít své schopnosti na to, aby ji odzbrojila. Protože pokud by si měla vybrat mezi možným odrazem kulek od zdí a Samovou smrtí, pak rozhodně vsadí na zbloudilé kulky.

„Nemyslíš?“ zeptala se žena archanděl Keira tónem, který čpěl zamyšleností.

„My své potomky nezabíjíme.“

Následovalo ticho. Když se Michaela odtáhla od skleněné zdi, výraz její tváře byl takový, jak si ho Elena vybavovala – naprosto perfektní a bez jakéhokoli slitování. Mírně pokynula Keirovi hlavou, otočila se a odešla. Elena spatřila jen bronzově lesknoucí se křídla a bílé hedvábné šaty, potřísněné temně rudou barvou. Její krása za sebou nechávala obraz, který šel stěží ignorovat. Elena si úlevou oddechla. Je pryč.

Vezmi Keira k Venomovi.

Elena už tím směrem měla namířeno a Keir ji následoval. Když k nim dorazili, Galen, jehož tvář byla samá krev a řezné rány, klečel vedle těla padlého upíra. „Je těžce raněný. Má přetnutou páteř, roztříštěnou lebku a protrženou plíci a je možné, že mu zlomené žebro prorazilo srdce.“

„Kousl Michaelu,“ řekla Elena, protože si nebyla jistá, zda by tato informace mohla mít nějaký vliv. „Pak patrně vyloučil jed, co má ve špičácích.“ Keir začal opatrně zkoumat Venomovo tělo. „Bude snazší ho zvládnout.“

„Může jeho jed ublížit andělovi?“

„Ne trvale,“ odpověděl jí Galen, „ale přinejmenším způsobí obrovskou bolest.“

„Umírá.“ Keir se posadil na paty, tvář popelavě bledou a kývl směrem ke Galenovi. „Odneseš ho do vyšetřovny?“

Galen vsunul paže pod Venomovo polámané tělo a Elena zadržela negativní reakci, která se zrodila ze znalosti lidských postupů - s obětí úrazu páteře by se nemělo hýbat. Keir jistě věděl daleko více o postupech léčby úrazů upírů, než kdy bude ona. Když se přesunuli do vyšetřovny, Elena ucítila vůni moře a větru, která ji naplnila mysl. Zmocnila se jí obrovská úleva. „Raphael je tady.“

Ale zvládl by archanděl zachránit takto zraněného upíra? Co by s Raphaelem udělala ztráta jednoho z členů jeho Sedmy?