Archangel's Kiss - 2/2 31. kapitola

pátek, 17. leden 2014

O několik hodin později našel Raphael Michaelu létat vysoko v mracích noční oblohy nad jejím domovem. Tělo měla oděné do přiléhavého oblečku, který z ní udělal elegantního a nebezpečně vypadajícího predátora. Nespatřil v ní ani náznak šílenství, které mu Elena s Galenem popisovali. Byla čistě oblečená a elegantní jako vždy.

„Raphaeli,“ řekla a slétla níže, aby se dostala na jeho úroveň. „Jsi tu, abys mne znovu varoval ohledně své lovkyně?“

Elena, napadlo Raphaela, možná soucítila s bolestí z Michaeliny minulosti, díky které žena archanděl zahořkla, ale on ji znal v dobách, kdy byla mladým andělem s obrovskými ambicemi, kterým obětovala naprosto cokoli. „Vkročila si do Mediky s úmyslem ubližovat.“

Její úsměv vyzařoval čirou zášť. „Neměla jsem žádný úmysl ubližovat, dokud se mi do cesty nepostavil tvůj domácí mazlíček a její kamarádi.“

„Zranila si několik léčitelů a než si šla dovnitř, tak sis počkala, aby tam tou dobou byla i Elena.“

„Tebe to neodpuzuje?“ zašeptala a její hlas se v mžiku změnil z jedovatého do předoucí smyslnosti. „Že je tak slabá?“

„Síla a moc bez svědomí, kazí duši,“ odpověděl jí a sledoval, jak jí ztvrdl pohled, přestože její rty zůstaly vytvarované do úsměvu, který sliboval temné hříchy a nejtrýznivější rozkoš. Vzpomněl si na Urama, který propadl tomuto úsměvu i její sobecké kráse – ale popravený archanděl si svou cestu ve skutečnosti zvolil daleko dříve, než se Michaela vůbec narodila.

„Proč si zabila Aloysia?“

„Jsi chytrý, Raphaeli.“ Lehce před ním uklonila hlavu a v očích jí zářilo upřímné potěšení. „Byl jedním z mých andělů. Stal se mým, když jsem převzala vládu nad částí Uramova území.“

„Co provedl, aby si zasloužil takto krutý druh popravy?“ Jako archanděl, který vládl svému vlastnímu území, měla Michaela nárok na jeho zabití, ale aby mu nechala smrt doručit z rukou jednoho ze Stvořených – z rukou upíra, kterému pravděpodobně dovolila, aby se z umírajícího anděla nakrmil – to bylo rituální ponížení.

Michaela své zelené oči, které začaly zářit jako jasné světlo, přivřela do úzkých škvírek. „Pomáhal s únosem Sama.“

Jakékoli sympatie, které Raphael vůči Aloysiovi mohl mít, okamžitě a permanentně zmizely. „Vzala si mu vzpomínky?“

„Byly k ničemu.“ Michaela mávla rukou. „Byl pouhým pěšcem, naivní ovcí v armádě tohoto budoucího-archanděla.“

„Byla si schopna odhalit něco, co by nás mohlo dovézt k tomu, po kom pátráme?“

„Ne. Aloysius byl opravdu jen pěšák.“

Raphael v jejím nepatrném úsměvu, který se jí objevil na rtech, poznal pravdu. Její úsměv byl chladný, bezcitný a přesvědčivý. „Ztratila si nad sebou kontrolu a zabila ho dříve, než si vzala všechny jeho vzpomínky.“

„Když zavíral Sama do té truhly, tak se smál.“ Michaeliny duhovky zbarvil tenký proužek rudé barvy. „Viděla jsem to, když jsem mu sáhla do mysli.“

„A v tom okamžiku si ho nechala spadnout?“

„Ano.“ Pokrčila rameny. „Ještě před tím jsem mu zlámala křídla a Riker se pak postaral o zbytek.“

Raphael se utápěl ve své frustrovanosti. „Jak si přišla na jeho zapojení?“

„Bál se, že ho jeho pán začne vnímat jako postradatelného, neudržel se a se svými obavami se pochlubil své milence.“ Pomalu se usmála a působila jako had plížící se mezi stébly trávy. „A ve chvíli, kdy jde o bohatství, je loajalita opravdu vzácná.“

Ve chvíli, kdy následujícího dne Elena vkročila do letadla, cítila se bizarně klidná. Let do Pekingu měli naplánovaný dva dny před samotným plesem a dorazí tak den před ostatními archanděly.

„Jak je na tom Venom?“ zeptala se.

„Bude v pořádku.“ Odpověděl jí Raphael, když vzlétali. „Nechal jsem všechny tři – Sama, Noela i Venoma – přesunout na jiné místo. A Galen je tam s nimi.“

„To je dobře.“ Elena pevně sevřela područky sedadla. „Je mi Michaely líto, opravdu je.“ Ztráta dítěte… tu bolest si dokázala představit.

Její otec přišel o dvě dcery.

Kvůli Eleně.

Polkla bolestnou vinu, která jí tížila na hrudi a otočila se, aby se mohla podívat na archanděla, kterého považovala za svého. „Ale v tý nemocnici byla opravdu mimo. Stačil by jeden rozhovor s tebou a k žádnýmu násilí by vůbec nedošlo.“

„Očekáváš, že se bude chovat jako člověk, Eleno.“ Jeho odpověď nesla chladný podtón. „Archandělé nejsou zvyklí ptát se na svolení.“

Elena už nebyla tou samou ženou, která se probrala z kóma a pro kterou byl celý jejich vztah kompletní záhadou. Nyní už ho alespoň částečně znala. Dost na to, aby se momentálně zeptala, „Co se děje?“

Raphael se na ní zahleděl očima, jejichž barva přešla do kovového odstínu, který nikdy nevěstil nic dobrého. „To, co Michaela udělala Aloysiovi – já bych na jejím místě tak milosrdný nebyl.“

Eleně se začaly potit dlaně. „Tomuhle řikáš milosrdnej?“

„Zemřel rychle.“ Z jeho pohledu, jako závan nesmrtelné zimy, čišel mráz. „Nechal bych ho naživu celé dny a mezitím bych mu rozerval mysl.“

Elena roztřeseně vydechla. „Proč mi to řikáš?“

Protože potřebuješ vědět, kým přesně jsem.

 Elena nad tím chvíli přemýšlela a pak mu odpověděla. „Kdyby nějakym zázrakem přímo přede mnou stál Slater Patalis, udělala bych to samý.“

Raphael jí hřbetem ruky pohladil po tváři. „To není pravda, Eleno. Myslím si, že tvá zuřivost by na něco takového byla příliš prudká.“

Zvedla ruku a propletla si s ním prsty. „Kdyby na to přišlo, pokusim se tě zastavit.“

„Proč? Lituješ snad těch, kteří ublížili nevinným?“

„Ne.“ Přitáhla si jejich propletené ruce ke svým rtům. „Ale záleží mi na tobě.“

Raphael cítil, že chlad, který se v něm usadil, se začal vytrácet a nahrazoval ho žár. „Takže bys to udělala, protože bys mne chtěla chránit.“

„Řekla bych, že to máme společný.“ Její hlas byl zabarven stínem vzpomínek. Dnešního rána se opět probudila s křikem, její mysl byla uvězněna v hrůze, která se odehrála před dvěma desítkami let. Raphael si přitáhl jejich ruce ke svým rtům a také ji políbil. „Zachráníme se navzájem.“ Další slova již nepadla, dokud Elena nezavrtěla hlavou. „Co když tenhle anděl - ten co se chce stát archandělem, něco zkusí, zatímco budeme pryč?“

„Nazarach, Dahariel i Anoushka byli také pozvaní, stejně jako ostatní srovnatelně silní andělé.“

Elena ztuhla. „Takže se tam odehraje jejich další tah, mam pravdu? Bude to perfektní příležitost. Obzvlášť, když se má Kádr setkat ještě před plesem.“

„Ano.“ Raphael se na ní podíval a všiml si jejího třepetajícího se křehkého tepu na krku. „Nedovol jim se k tobě přiblížit. Stále zůstáváš hlavním terčem tohoto kandidáta.“

„Neboj. Ani jeden z nich neni zrovna osobou, se kterou bych chtěla trávit čas.“ Raphael pocítil, že se zachvěla, ale ještě než promluvila, věděl, že to nemělo nic společného s hrozbou proti jejímu životu. „Lijuan… dozvěděl ses něco novýho?“

„Přivedla své znovuzrozené do Zakázaného Města. Budeme svědky přehlídky mrtvých.“