Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 2/2 11. kapitola

Chápala, že své upíry musel mít pod kontrolou způsobem, který se jí mohl zdát příliš krutý, ale tohle.…
Setkala se s chromově modrým pohledem, který byl jasný dokonce i ve stínech noci. „Potřeboval jsem ho mít v dosahu, abych mohl dohlížet na jeho mysl.“

„Kolik dalších tu je?“ zašeptala a udělalo se jí špatně od žaludku. Těmito lesy se už v minulosti procházela a klidně mohla chodit přímo po nich.
„Žádný, Lovkyně Spolku.“
Chlad, který obaloval jeho hlas, by ji měl vyděsit, ale na to byla příliš rozzuřená. „Dobře víš, že držet to přede mnou v tajnosti nebylo správný Raphaeli. A přesto si to zcela úmyslně udělal.“
Výraz jeho tváře se nezměnil, ale Elena bez sebemenších pochybností věděla, že měla pravdu. „Proč?“

„Protože máš srdce smrtelnice.“ Oznámil jí nelítostně.
Při jeho verbálním nařčení se zachvěla. „A to je tak špatný?“
„To není záležitost dobra nebo zla“ – jeho oči měly kovově modrou barvu, která byla velmi, velmi nelidská – „je to prostý fakt. Znepokojovalo by tě to až do bodu, kdy bys tu už nedokázala žít.“
To byla absolutní pravda a ještě horší bylo, že si to s chladnou jasností mysli uvědomoval.

Elenou cloumal vztek a další, hlubší emoce. Trvalo jí téměř půl minuty, než se ovládla natolik, aby mohla promluvit, „chci tě o něco požádat, Archanděli.“
Daroval jí své srdce a s tím jí daroval i moc nad sebou samým, ale až do tohoto okamžiku se tu moc nikdy nepokusila využít.
„Co bys po mně chtěla, Lovkyně Spolku?“ Pronesl formálně, vzdáleně.

Jedna její část, jež byla stále dítětem, které opustila matka i otec, byla vyděšená, že když na něho bude tlačit příliš, nakonec ji také opustí. Byly to odporné pocity – o tohle se ale musela pokusit.
„Vyškrtni tenhle trest z příruček. Určitě existujou i jiný způsoby.“
Raphael před ní dlouhou, dlouhou dobu stál nehybný jako kámen. „Žádáš mne, abych ti prokázal laskavost, Lovkyně?“
„Ne,“ řekla úmyslně pomalu. „Žádám tě, jako tvoje družka. Tohle… nestojí za to, aby to poznamenalo náš vztah.“
Archanděl New Yorku jí něžně sevřel prsty kolem hrdla – neměla to být hrozba, ale ukázka majetnictví. „To je náš vztah tak křehký?“
„Ne.“ O jejich vtah… o něho by bojovala do posledního dechu. „Máme mezi sebou něco výjimečnýho – a to si zasluhuje, abysme to chránili proti všemu, co nám bude chtít svět hodit do cesty.“

Elena sledovala, jak z jeho pohledu pomalu mizela barva kovu a nahradil jí pronikavý odstín, podobný barvě polední oblohy nad horami. „Ah, Eleno. Jsi tak výřečná.“
„Myslim to vážně.“ Měla tak sevřený žaludek, že jí připadalo, jako by na něm měla uvázaných tisíc uzlů.
„Řeknu Dmitrimu, aby se zamyslel nad jiným vhodným trestem.“
Když se opět mohla zhluboka nadechnout, nasála do plic pořádnou dávku vzduchu. „Jsem si jistá, že s tim nebude mít absolutně žádnej problém.“
Dmitri byl jedním z nejstarších upírů, jakého kdy potkala – a pro bolest měl slabost.
„Necejtim tu žádný pachy.“
„Ani jsem to nečekal. Měl sem být převezen až později v noci, aby měl dostatek času dát si do pořádku své věci.“

Raphael přejel palcem po pulsu své lovkyně. „Cítím, že tě něco trápí, Eleno, co je to?“ Strach – vetřelec, který by mu ji mohl vzít. Elena zavrtěla hlavou. „Nebojím se tebe.“ Odmlčela se. „Ale sebe. Jsem trochu mimo. Čas od času všechno vyplouvá znovu napovrch.“
Pohladil jí dlaní po šíji a přitáhl si jí k sobě blíž. Pak si pomalu a hluboce vzal její rty a připomněl jí, že žádné noční můry na ní už nemají nárok – protože nyní patřila archandělovi. Když se od ní odtáhl, jeho lovkyně si přejela prsty po vlhkých rtech a její oči ve tmě zazářily. „Shokran, Archanděli.“
„Nemáš zač, Lovkyně Spolku.“

Křídly se otřel o ta své družky a vykročili spolu směrem k domovu. „Tahle vražda měla být zprávou. Nic jiného to znamenat nemohlo.“
„Otázkou je kdo-„ Elena na místě ztuhla. „Vrahův pach byl strašně výraznej po oleandrech a oleandr je buď rostlina, nebo taky toxickej jed.“
„Neha.“

Raphael zanechal vyčerpanou Elenu, aby v klidu relaxovala v koupeli – ačkoli představa toho, že by se k ní připojil, byla rozhodně lákavá – a sešel dolů do knihovny, aby zavolal Neze. Žena Archanděl Indie si dala s přijetím hovoru načas. Její vzhled, když se objevila na monitoru, měl dopad jako čirý arktický chlad.
„Raphaeli.“ S vlasy vyčesanými z obličeje a svázanými do pevného drdolu a bez jakýchkoli líčidel, působila její tvář čistou, nevinnou krásou. Ten dojem byl ještě více podtržen hedvábným, bílím sárým, které ji upraveně obepínalo ramena. Jednobarevný odstín její róby zvýrazňoval jen zdobený okraj, který byl lemován drobnými broušenými korálky. Kolem krku měla náhrdelník, který měl svým tvarem napodobovat štíhlého černého hada s otevřenou čelistí. Ale Raphael samozřejmě věděl, že to nebyl žádný náhrdelník.

„Neho,“ odpověděl a sledoval, jak dovolila kobře, aby se jí obtočila kolem paže. „Dobře víš, o čem bude tato konverzace.“
Když se ponořila do koupele, Elena mu vysvětlila, že upíři mají zvláštní a velmi nečekané druhy pachů, tudíž přítomnost příchutě jedu nemusela vůbec nic znamenat. Nicméně, Venom byl perfektním příkladem toho, že Neha měla své způsoby, jak si ty, které Stvořila, označit.

V tuto chvíli se Královna Hadů a Jedů pousmála a její pobavení bylo stejně chladné, jako krev, která proudila těly jejích oblíbených stvoření. „Je to jen hra, Raphaeli.“ Smrtelník by se mohl pokusit apelovat na její svědomí. Pokusit se, aby kvůli nesmyslné vraždě – pravděpodobně spíše vraždám – které zorchestrovala, pocítila vinu, ale Raphael se rozhodl zaútočit na její hrdost.
„Jednat prostřednictvím takhle patetických hlupáků je pod tvou úroveň, Neho.“
Titus by po jeho urážlivých slovech explodoval, Michaela by vzteky zasyčela, ale Neha… Neha si povzdychla a prsty zavřela čelist hada, kterého měla omotaného kolem krku. Teprve, když se to stvoření začalo zmítat, ho pustila a ono přesto zůstalo na jejím krku.

„Máš naprostou pravdu,“ zamumlala. „Ale ty ses podílel na tom, když mne připravili o něco, co jsem milovala, Raphaeli.“
„Takže bys mi na oplátku vzala to, co miluji já?“ Byla tak chytrá a tak krutá, pomyslel si, stejně jako hadi, které chovala jako své mazlíčky.
„Jsem si jistá, že tvá lovkyně není příliš potěšena skutečností, že ve chvíli, kdy se stala tvou, postavila své bližní do smrtelného nebezpečí.“

Během doznání svého zapojení do vražd, které se udály ve škole, hladila prsty lesklou kůži kobry. Pak se nejtemnějšíma hnědýma očima - očima, které byly zcela příčetné - setkala s jeho pohledem. „A co se týče toho upíra… zradu je vždy těžké překonat. Byl slabý a bylo směšně snadné ho zlomit a kontrolovat.“
Raphael už zaúkoloval Dmitriho s Venomem, by se ujistili, že Neha do jejich středu nenastrčila žádného dalšího hada. „Proč si ho zabila?“

Neha elegantně pokrčila rameny. „Mohl něco tušit, ačkoli teď už je to jedno. Jako nástroj k dosažení cíle, nebyl zrovna nejúčinnější- a jsem si jistá, že to nakonec považoval za milosrdenství. Svůj trest by nikdy nepřežil s nedotčenou myslí.“
Pravděpodobně ne, ale Raphael si byl celkem jistý, že by ten muž rozhodně nesouhlasil s tím, aby mu byly z těla vyrvány vnitřnosti za živa.
„Moc dobře víš, že to, co Anoushka spáchala, bylo neprominutelné.“ Dcera Nehy se podílela na týrání dítěte a to bylo jedním z největších tabu jejich rasy.

„Jsem matkou, Raphaeli.“ Odmlčela se a následoval okamžik pronikavého žalu. „Byla jsem matkou.“
„A ty bys nechala jiné matky, aby procházely stejnou bolestí?“ Neha byla jednou z mála členů Kádru, která vždy považovala lidské děti za stejně vzácné jako ty andělské.
Neha pomalu zamrkala a její pohled, když se na něho podívala, byl chladný a temný, proslulý tím, že si jím dokázala podmanit slabší anděly. „Myslím, že již brzy budeš mít daleko větší problémy, než mé skromné hry.“
Raphael neodpověděl.

Neha se usmála a sáhla pro něco mimo záběr obrazu. Když byla její ruka opět viditelná, v elegantních prstech svírala černou orchidej. „Řekla bych, že tohle bylo z mojí strany velmi vyvedené.“ Přejela ebenově tmavými okvětními lístky po těle kobry. „Už se těším, až tě budu sledovat ve chvíli, kdy povstane. Nechala tě, abys zemřel na louce, velmi daleko od jakékoli civilizace, mám pravdu?“

Raphael její výsměch očekával, a proto na něj nijak nereagoval. „Neho,“ řekl potichu. „Sice ti nemohu prominout, žes zasahovala na mém území, ale protože si přišla o dítě, zdržím se jakéhokoli odvetného úderu – ale na mém teritoriu už si se mnou nezahrávej.“
Neha se rozesmála. Byl to hořký, syčivý zvuk. „A co bys mi asi tak mohl udělat, Raphaeli? O to, na čem mi záleželo nejvíce, už jsem přišla.“
„To je lež,“ odpověděl a počkal, než se její smích vytratí, aby doručil svou závěrečnou ránu z milosti. „Určitě bys nerada přišla o svou moc a sílu.“

Nehy výraz tváře okamžitě zchladl. „Jsi natolik arogantní, že věříš, že si dost silný, abys mohl ovlivnit mé panování?“
„Měj na paměti, že když to bylo potřeba, byl jsem to já, kdo popravil Urama.“ Popravit jiného archanděla si u něho vyžádalo svou daň, ale Uram se změnil v monstrum, kterému nesmělo být dovoleno, aby pustošil svět. „Měj na paměti, kdo jsem a také čím jsem, Neho.“

Žena Archanděl Indie se mu dlouho, dlouho dívala zpříma do očí. „Možná tě tvá smrtelnice zase tolik nezměnila.“
Raphael jí neodpověděl a ukončil spojení, ale když se otočil a vydal se za svou lovkyní, věděl, že se Neha mýlila. Elena v něm změnila něco zásadního.
Čekáš na mě, hbeeti? Zeptal se jí, a když se dotkl její mysli, cítil, že byla ještě vzhůru.
Bez tebe je mi v posteli zima.
Když otevíral dveře do ložnice, věděl, že už by se nikdy nebyl schopen vrátit k životu, který vedl, než ji poznal – k životu, kde bylo nelítostné srdce přirozeností a pojem láska slabinou.
„Jsi unavená, Eleno?“

Jeho lovkyně se místo odpovědi posadila na posteli a nechala si sklouznout přikrývku k bokům.

12 komentářů: