Chápala, že své upíry musel mít pod kontrolou způsobem,
který se jí mohl zdát příliš krutý, ale tohle.…
Setkala se s chromově modrým pohledem, který byl
jasný dokonce i ve stínech noci. „Potřeboval jsem ho mít v dosahu, abych
mohl dohlížet na jeho mysl.“
„Kolik dalších tu je?“ zašeptala a udělalo se jí špatně
od žaludku. Těmito lesy se už v minulosti procházela a klidně mohla chodit
přímo po nich.
„Žádný, Lovkyně Spolku.“
Chlad, který obaloval jeho hlas, by ji měl vyděsit, ale
na to byla příliš rozzuřená. „Dobře víš, že držet to přede mnou v tajnosti
nebylo správný Raphaeli. A přesto si to zcela úmyslně udělal.“
Výraz jeho tváře se nezměnil, ale Elena bez sebemenších
pochybností věděla, že měla pravdu. „Proč?“
„Protože máš srdce smrtelnice.“ Oznámil jí nelítostně.
Při jeho verbálním nařčení se zachvěla. „A to je tak
špatný?“
„To není záležitost dobra nebo zla“ – jeho oči měly
kovově modrou barvu, která byla velmi, velmi nelidská – „je to prostý fakt.
Znepokojovalo by tě to až do bodu, kdy bys tu už nedokázala žít.“
To byla absolutní pravda a ještě horší bylo, že si to
s chladnou jasností mysli uvědomoval.
Elenou cloumal vztek a další, hlubší emoce. Trvalo jí
téměř půl minuty, než se ovládla natolik, aby mohla promluvit, „chci tě o něco
požádat, Archanděli.“
Daroval jí své srdce a s tím jí daroval i moc nad
sebou samým, ale až do tohoto okamžiku se tu moc nikdy nepokusila využít.
„Co bys po mně chtěla, Lovkyně Spolku?“ Pronesl formálně,
vzdáleně.
Jedna její část, jež byla stále dítětem, které opustila
matka i otec, byla vyděšená, že když na něho bude tlačit příliš, nakonec ji
také opustí. Byly to odporné pocity – o tohle se ale musela pokusit.
„Vyškrtni tenhle trest z příruček. Určitě existujou
i jiný způsoby.“
Raphael před ní dlouhou, dlouhou dobu stál nehybný jako
kámen. „Žádáš mne, abych ti prokázal laskavost, Lovkyně?“
„Ne,“ řekla úmyslně pomalu. „Žádám tě, jako tvoje družka.
Tohle… nestojí za to, aby to poznamenalo náš vztah.“
Archanděl New Yorku jí něžně sevřel prsty kolem hrdla –
neměla to být hrozba, ale ukázka majetnictví. „To je náš vztah tak křehký?“
„Ne.“ O jejich vtah… o něho by bojovala do posledního
dechu. „Máme mezi sebou něco výjimečnýho – a to si zasluhuje, abysme to
chránili proti všemu, co nám bude chtít svět hodit do cesty.“
Elena sledovala, jak z jeho pohledu pomalu mizela
barva kovu a nahradil jí pronikavý odstín, podobný barvě polední oblohy nad
horami. „Ah, Eleno. Jsi tak výřečná.“
„Myslim to vážně.“ Měla tak sevřený žaludek, že jí
připadalo, jako by na něm měla uvázaných tisíc uzlů.
„Řeknu Dmitrimu, aby se zamyslel nad jiným vhodným
trestem.“
Když se opět mohla zhluboka nadechnout, nasála do plic pořádnou
dávku vzduchu. „Jsem si jistá, že s tim nebude mít absolutně žádnej
problém.“
Dmitri byl jedním z nejstarších upírů, jakého kdy
potkala – a pro bolest měl slabost.
„Necejtim tu žádný pachy.“
„Ani jsem to nečekal. Měl sem být převezen až později v noci,
aby měl dostatek času dát si do pořádku své věci.“
Raphael přejel palcem po pulsu své lovkyně. „Cítím, že tě
něco trápí, Eleno, co je to?“ Strach – vetřelec, který by mu ji mohl vzít.
Elena zavrtěla hlavou. „Nebojím se tebe.“ Odmlčela se. „Ale sebe. Jsem trochu
mimo. Čas od času všechno vyplouvá znovu napovrch.“
Pohladil jí dlaní po šíji a přitáhl si jí k sobě blíž.
Pak si pomalu a hluboce vzal její rty a připomněl jí, že žádné noční můry na ní
už nemají nárok – protože nyní patřila archandělovi. Když se od ní odtáhl, jeho
lovkyně si přejela prsty po vlhkých rtech a její oči ve tmě zazářily. „Shokran,
Archanděli.“
„Nemáš zač, Lovkyně Spolku.“
Křídly se otřel o ta své družky a vykročili spolu směrem
k domovu. „Tahle vražda měla být zprávou. Nic jiného to znamenat nemohlo.“
„Otázkou je kdo-„ Elena na místě ztuhla. „Vrahův pach byl
strašně výraznej po oleandrech a oleandr je buď rostlina, nebo taky toxickej
jed.“
„Neha.“
Raphael zanechal vyčerpanou Elenu, aby v klidu relaxovala
v koupeli – ačkoli představa toho, že by se k ní připojil, byla
rozhodně lákavá – a sešel dolů do knihovny, aby zavolal Neze. Žena Archanděl
Indie si dala s přijetím hovoru načas. Její vzhled, když se objevila na
monitoru, měl dopad jako čirý arktický chlad.
„Raphaeli.“ S vlasy vyčesanými z obličeje a
svázanými do pevného drdolu a bez jakýchkoli líčidel, působila její tvář čistou,
nevinnou krásou. Ten dojem byl ještě více podtržen hedvábným, bílím sárým,
které ji upraveně obepínalo ramena. Jednobarevný odstín její róby zvýrazňoval
jen zdobený okraj, který byl lemován drobnými broušenými korálky. Kolem krku
měla náhrdelník, který měl svým tvarem napodobovat štíhlého černého hada s otevřenou
čelistí. Ale Raphael samozřejmě věděl, že to nebyl žádný náhrdelník.
„Neho,“ odpověděl a sledoval, jak dovolila kobře, aby se
jí obtočila kolem paže. „Dobře víš, o čem bude tato konverzace.“
Když se ponořila do koupele, Elena mu vysvětlila, že
upíři mají zvláštní a velmi nečekané druhy pachů, tudíž přítomnost příchutě
jedu nemusela vůbec nic znamenat. Nicméně, Venom byl perfektním příkladem toho,
že Neha měla své způsoby, jak si ty, které Stvořila, označit.
V tuto chvíli se Královna Hadů a Jedů pousmála a
její pobavení bylo stejně chladné, jako krev, která proudila těly jejích
oblíbených stvoření. „Je to jen hra, Raphaeli.“ Smrtelník by se mohl pokusit
apelovat na její svědomí. Pokusit se, aby kvůli nesmyslné vraždě –
pravděpodobně spíše vraždám – které zorchestrovala, pocítila vinu, ale Raphael
se rozhodl zaútočit na její hrdost.
„Jednat prostřednictvím takhle patetických hlupáků je pod
tvou úroveň, Neho.“
Titus by po jeho urážlivých slovech explodoval, Michaela
by vzteky zasyčela, ale Neha… Neha si povzdychla a prsty zavřela čelist hada,
kterého měla omotaného kolem krku. Teprve, když se to stvoření začalo zmítat,
ho pustila a ono přesto zůstalo na jejím krku.
„Máš naprostou pravdu,“ zamumlala. „Ale ty ses podílel na
tom, když mne připravili o něco, co jsem milovala, Raphaeli.“
„Takže bys mi na oplátku vzala to, co miluji já?“ Byla tak
chytrá a tak krutá, pomyslel si, stejně jako hadi, které chovala jako své
mazlíčky.
„Jsem si jistá, že tvá lovkyně není příliš potěšena
skutečností, že ve chvíli, kdy se stala tvou, postavila své bližní do
smrtelného nebezpečí.“
Během doznání svého zapojení do vražd, které se udály ve
škole, hladila prsty lesklou kůži kobry. Pak se nejtemnějšíma hnědýma očima - očima,
které byly zcela příčetné - setkala s jeho pohledem. „A co se týče toho
upíra… zradu je vždy těžké překonat. Byl slabý a bylo směšně snadné ho zlomit a
kontrolovat.“
Raphael už zaúkoloval Dmitriho s Venomem, by se
ujistili, že Neha do jejich středu nenastrčila žádného dalšího hada. „Proč si
ho zabila?“
Neha elegantně pokrčila rameny. „Mohl něco tušit, ačkoli
teď už je to jedno. Jako nástroj k dosažení cíle, nebyl zrovna nejúčinnější-
a jsem si jistá, že to nakonec považoval za milosrdenství. Svůj trest by nikdy
nepřežil s nedotčenou myslí.“
Pravděpodobně ne, ale Raphael si byl celkem jistý, že by
ten muž rozhodně nesouhlasil s tím, aby mu byly z těla vyrvány
vnitřnosti za živa.
„Moc dobře víš, že to, co Anoushka spáchala, bylo
neprominutelné.“ Dcera Nehy se podílela na týrání dítěte a to bylo jedním z největších
tabu jejich rasy.
„Jsem matkou, Raphaeli.“ Odmlčela se a následoval okamžik
pronikavého žalu. „Byla jsem matkou.“
„A ty bys nechala jiné matky, aby procházely stejnou
bolestí?“ Neha byla jednou z mála členů Kádru, která vždy považovala
lidské děti za stejně vzácné jako ty andělské.
Neha pomalu zamrkala a její pohled, když se na něho
podívala, byl chladný a temný, proslulý tím, že si jím dokázala podmanit slabší
anděly. „Myslím, že již brzy budeš mít daleko větší problémy, než mé skromné
hry.“
Raphael neodpověděl.
Neha se usmála a sáhla pro něco mimo záběr obrazu. Když byla
její ruka opět viditelná, v elegantních prstech svírala černou orchidej. „Řekla
bych, že tohle bylo z mojí strany velmi vyvedené.“ Přejela ebenově tmavými
okvětními lístky po těle kobry. „Už se těším, až tě budu sledovat ve chvíli,
kdy povstane. Nechala tě, abys zemřel na louce, velmi daleko od jakékoli
civilizace, mám pravdu?“
Raphael její výsměch očekával, a proto na něj nijak
nereagoval. „Neho,“ řekl potichu. „Sice ti nemohu prominout, žes zasahovala na
mém území, ale protože si přišla o dítě, zdržím se jakéhokoli odvetného úderu –
ale na mém teritoriu už si se mnou nezahrávej.“
Neha se rozesmála. Byl to hořký, syčivý zvuk. „A co bys
mi asi tak mohl udělat, Raphaeli? O to, na čem mi záleželo nejvíce, už jsem
přišla.“
„To je lež,“ odpověděl a počkal, než se její smích
vytratí, aby doručil svou závěrečnou ránu z milosti. „Určitě bys nerada
přišla o svou moc a sílu.“
Nehy výraz tváře okamžitě zchladl. „Jsi natolik
arogantní, že věříš, že si dost silný, abys mohl ovlivnit mé panování?“
„Měj na paměti, že když to bylo potřeba, byl jsem to já,
kdo popravil Urama.“ Popravit jiného archanděla si u něho vyžádalo svou daň,
ale Uram se změnil v monstrum, kterému nesmělo být dovoleno, aby pustošil
svět. „Měj na paměti, kdo jsem a také čím jsem, Neho.“
Žena Archanděl Indie se mu dlouho, dlouho dívala zpříma
do očí. „Možná tě tvá smrtelnice zase tolik nezměnila.“
Raphael jí neodpověděl a ukončil spojení, ale když se
otočil a vydal se za svou lovkyní, věděl, že se Neha mýlila. Elena v něm změnila
něco zásadního.
Čekáš na
mě, hbeeti? Zeptal se jí, a když se dotkl její mysli, cítil, že
byla ještě vzhůru.
Bez tebe
je mi v posteli zima.
Když otevíral dveře do ložnice, věděl, že už by se nikdy
nebyl schopen vrátit k životu, který vedl, než ji poznal – k životu,
kde bylo nelítostné srdce přirozeností a pojem láska slabinou.
„Jsi unavená, Eleno?“
Jeho lovkyně se místo odpovědi posadila na posteli a
nechala si sklouznout přikrývku k bokům.
Ďakujem za preklad :-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad.Katka
OdpovědětVymazatĎakujem krásne :)
OdpovědětVymazattaky moc děkuji, krásná emotivní kapitola. Ala
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatĎakujem :D
OdpovědětVymazatMoc děkuju za skvělý překlad. Zuzka
OdpovědětVymazatDakujem, neskutocne skvele:-) Zia
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazat