Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 13. kapitola

Kapitola Třináctá
(aneb: Slyšte mocný řev Tygřice v alkoholovém opojení)

Slunce svítilo vysoko na obloze a nebe nad Las Vegas bylo úplně vymetené. A Shadeovy ruce byly po celém těle mé dcery.
No dobře, ne zrovna tím způsobem, ale stejně. Ležela jsem na lehátku vedle bazénu, měla na sobě jasně žlutý vršek bikin, s krátkýma džínovýma kraťasama a sledovala Colbyho lekci v plavání. Zrovna Sophii ukazoval, jak zefektivnit styl motýlka a všechny jeho hrudní svaly se zaťaly. Kdyby tu má dcera nebyla, tak bych v tuhle chvíli už skákala do bazénu – plně oblečená – a olizovala každý ostře řezaný sval na jeho hrudníku.
Jenže ona tu byla.
A proto jsem byla v módu „máma“ a Shade byl Colby. Což ale nemělo vůbec žádný vliv na skutečnost, že se mi nelíbilo, jak jeho ruce zrovna vyrovnávaly její balancování. Žárlila jsem snad na svou vlastní dceru? To jsem už úplně zešílela?
Povzdychla jsem si a napila se svého džusu, který jen tak mimochodem neobsahoval ani jedinou kapku vodky. A to byla vzhledem k okolnostem naprostá tragédie. Byla sobota a teprve půl třetí odpoledne a já se rozhodla, že s veškerým alkoholem ještě chvíli počkám. Obzvlášť pak proto, že měl zanedlouho dorazit Bill Debil, aby vyzvedl Sophii, která u něho měla být přes noc. A na to bych měla být absolutně střízlivá. Opravdu jsem měla úžasné sebeovládání.
„Sophie, zvedni tu bradu ještě o trochu víc!“ Volal Colby na mou dceru, zatímco plavala motýlka na druhou stranu bazénu. Z mého stanoviště na lehátku, vypadala jako velmi štíhlý delfín. V ten moment se na mě Colby otočil a jeho pohled se změnil v rošťácký. Jeho oči zamířily dolů, k mému hrudníku a pak zpět nahoru. A pak na mě mrknul. Pocítila jsem svůj vlastní příděl motýlů – kteří se mi rozlétli v břiše.
Jeho výraz tváře byl hravý a nezbedný. Vylezl z bazénu, zamířil směrem ke mně a přímo přede mnou se shýbl pro ručník.
„Uvidíme se i příští víkend?“ zeptal se mě potichu a díval se u toho na mě těma svýma šíleně modře, modře, modře modrýma očima.
Usmála jsem se. „Nevim,“ odpověděla jsem. „Ještě pořád je tenhle víkend a ten příští je zatim daleko.“
Zasmál se a ohlédl se přes rameno, aby se ujistil, že Sophie stále plavala. Plavala.
„Neškádli mě, Allikočko. Na konci tejdne budu potřebovat svůj Alli příděl a ty budeš potřebovat Shadea.“
Ztěžka jsem polkla, protože měl pravdu. Do konce týdne ho budu rozhodně potřebovat. Tahle skutečnost už mě dnes napadla a musela jsem přiznat, že mě krapet trápila. To už jsem se stala závislá na tom, že vyplňoval… můj volný čas? Ano, krapet mě to trápilo.
„Možná,“ odpověděla jsem zdrženlivě a snažila se skrýt své obavy.
Colby se usmál. „Zarezervuju ti pár hodin,“ oznámil mi. „Jen pro případ.“ Pak na mě mrknul a začal si vysoušet vlasy. Bože, jak jsem milovala, když na mě mrkal. Bylo to tak roztomilé a rošťácké zároveň. Stále ještě jsem se na něho nemohla vynadívat, když jsem zevnitř domu zaslechla hlas Billa Debila.
Sakra.
Vstala jsem z lehátka a Colby se vydal za Sophií. Patrně proto, aby jí dal ještě pár posledních rad předtím, než si jí její táta odvede. Bill zamířil rovnou ke mně a pohledem sjel po celém mém těle. Snažila jsem se neoklepat. Samotná představa toho, že ruce tohohle slizáka se za posledních patnáct let tolikrát dotýkaly celého mého těla, mi stačila k tomu, abych se chtěla utopit ve svém vlastním bazénu. Samozřejmě hned po té, co bych ho až po okraj naplnila kyselinou a pak už jen doufala, že zmíněná kyselina vypálí veškeré vzpomínky na jeho doteky.
„Vypadáš dobře, Alli,“ oznámil mi. Dokonce i jeho hlas mi připadal odporný. „Koukám, že si začala cvičit.“
„Já jsem cvičila vždycky, Bille.“ Připomněla jsem mu ostře. „To jen ty sis toho nikdy nevšimnul. Na druhou stranu… patrně je těžký všimnout si svý vlastní manželky, když máš neustále po boku nějakou milenku.“
Bill nepůsobil, že by se ho má jízlivá poznámka nějak dotkla. Místo toho, ke mně přistoupil ještě blíž. „Jo, opravdu vypadáš dobře.“ Během svého prohlášení si dokonce dovolil mi přejet palcem po paži. Trhla jsem sebou pryč a pak zůstala s vytřeštěnýma očima stát jako opařená.
„Co to sakra děláš?“ dožadovala jsem se vysvětlení. „Nesahej na mě.“
Bill se mi díval zpříma do očí a pak se rozesmál. „Konečně se projevila ta Ledová královna, se kterou jsem se rozvedl. Nesahej na mě, Bille. Dnes večer ne, Bille. Bolí mě hlava, Bille. A to se vážně divíš, proč jsem si našel milenku? Já ti řeknu proč, protože tys mě nikdy nedokázala uspokojit, Allison. A to potřebuje každej chlap.“
Zírala jsem na něho v absolutním šoku, který se mísil s odporem.
„Tvoje verze nějakym záhadnym způsobem vůbec neodpovídá tomu, jak si to pamatuju já. Já si totiž pamatuju, že jsme měli sex dva až třikrát tejdně a vůbec nezáleželo na tom, jestli jsem byla na smrt unavená, a přesto jsem si nikdy neztěžovala. Taky si pamatuju, že jsme jezdili na víkendy pryč – jen my dva – a tyhle víkendy byly v podstatě jenom o sexu. Tenkrát jsem si dokonce myslela, že to byl dobrej sex. Jenže v tý době jsem nic jinýho neznala a teď už je všechno jinak. Po tom, co si odešel, jsem totiž zjistila, že vlastně vůbec dobrej nebyl. Svoje podvádění rozhodně nezkoušej házet na mě, protože to není moje chyba, ale tvoje.“
Bill se na mě díval s naprostým klidem ve tváři a zdálo se, že ho má kousavá slova vůbec netrápila.
„Víš, že když se začneš rozčilovat, tak ti vylezou obrovský vrásky kolem očí? Jestli nechceš světu ukazovat tu unavenou babiznu, která se z tebe stala, tak bys to neměla dělat.“
A to už překročil všechny meze.
Jenže, zrovna v tom momentě Sophie vylezla z bazénu a vydala se směrem k nám. Věděla jsem, že už jsem neměla čas mu cokoli odpovědět a Bill to věděl také. Ušklíbl se na mě.
Za Sophií kráčel Colby a jeho pohled byl přilepený na mém obličeji. Okamžitě poznal, že jsem byla rozčílená a přimhouřil oči.
„Tati!“ zavolala Sophie. „Viděl jsi mýho Motýlka?“
Bill mi věnoval poslední škodolibý pohled a pak se otočil směrem k ní.
„Ano, viděl. Jsi čím dál tím lepší. A tohle musí být ten trenér plavání, kterýho platim.“
Uh. Jakmile se cokoli mohlo stočit k penězům, pak v tom byl Bill naprostý expert. Jak jen jsem s ním mohla být tak dlouho? Doslova jsem měla chuť si jednu vrazit.
„Zdravím, pane,“ pronesl Colby a podával mu ruku. „Já jsem Colby a ano, jsem trenér plavání. Vaše dcera si vede výtečně. Myslim, že s jejíma výsledkama budete spokojenej.“
„To jistě budu,“ odpověděl Bill nevzrušeně. Přijal Colbyho nabízenou ruku a potřásl si s ním, ale jen krátce. Pak se k němu otočil zády a velmi očividně tak Colbyho ignoroval. A já okamžitě věděla proč. Bill byl velmi povrchní a sám sebou nejistý. Ocitnout se v přítomnosti mladého, neuvěřitelně zdatného a pohledného týpka, jakým byl Colby, muselo zamávat s jeho sebevědomím. Obzvlášť pak, vzhledem k tomu, že Colby na sobě měl stále jen plavky a tak bylo velmi dobře vidět, že na sobě neměl jediný gram tuku a na břiše se mu rýsoval pekáč šesti buchet.
Z vlastní zkušenosti jsem věděla, že Bill měl pivní pupek, který ještě více prohluboval jeho nejistoty. Colby byl vysoký, štíhlý a překrásný a Bill stárl během každé myšlenky, která mi teď probíhala hlavou. Celá tahle situace téměř vyautovala jeho poznámku o mých vráskách kolem očí.
Téměř.
„Sophie, ukaž mi, kde máš sbalený věci. Vanessa na nás čeká, máme rezervaci na večeři.“
A pak se otočili a odešli. Bill mým směrem nepronesl jediné další slovo a vešel do mého domu, jakoby byl stále i jeho. Zaťala jsem zuby.
„Neni ti nic?“ zeptal se mě Colby a znovu se zaměřil na můj obličej. „Tvuj bejvalej je fakt osel.“
Volbě jeho výrazu jsem se pousmála. „Jo, to je. A teď si představ, že bys měl s timhle oslem strávit patnáct let života ve společnym manželství.“
Zavrtěl hlavou. „Dočasný pomatení smyslů?“ a pak se zašklebil.
„Může se patnáct let považovat za něco dočasnýho?“ zeptala jsem se.
Colby pokrčil rameny. „Řekl bych, že to záleží na úhlu pohledu. Když to porovnáš s celou dýlkou života, tak je to určitě jenom dočasný. Představ si, že by ti osud dal do ruky jiný karty a ty bys za tenhle oslí klenot byla furt vdaná.“
Oklepala jsem se. Doslova jsem se oklepala. Colby se rozesmál a položil mi ruku na paži. „Ale ty už s nim nejsi. S kartama, který ti byly rozdaný, sis poradila, jak nejlíp si mohla, a proto si teď se mnou.“
Jo, jsem s tebou, protože si tě za to platim. Pomyslela jsem si, ale nahlas jsem to neřekla. Místo toho jsem se usmála.
„Máš pravdu. Měla bych se považovat za opravdu šťastnou. Dal by sis pivo, nebo něco jinýho k pití? Půjdu se dovnitř rozloučit se Sophií, ale za minutku budu zpátky.“
Colby se na mě usmál. „Nikam nepospícham,“ prohlásil. „Rezervace na dnešní noc byla zrušená, takže mam celej večer volnej. Nechtěla by ses jen tak poflakovat a kouknout se třeba na nějakej film?“
Oněměle jsem na něho zírala. „Jenom ty a já? Nic nedělat a jen se jako přátelé dívat na televizi?“ zeptala jsem se.
Zeširoka se na mě usmál a já měla chuť olíznout mu rty.
„A nejsme snad přátelé?“
Stále jsem na něho zírala. „Možná? Takhle jsem o tom nikdy nepřemejšlela. Ale… no asi jsme.“
„A nedělaj snad přátelé přesně tohle?“ usuzoval Colby. „Já teď nejsem Shade, ale Colby.“
Pomalu jsem přikývla. „Samozřejmě. Colby a Allison určitě můžou bejt přátelé. To Shade s Allikočkou nemůžou. Tam je ten vztah úplně jinej. Oni jsou Doprovod a jeho klientka.“
„Řekl bych, že už to chápeš,“ odpověděl Colby a rozesmál se. „Takhle já ve svym životě odděluju jednotlivý šílenosti.“
Musela jsem se také zasmát. „Tak na tohle téma bych se ráda něco přiučila,“ konstatovala jsem. „Protože šílenosti v mym životě se mi nějak začínaj vymykat z rukou.“
Colby (ne Shade!) se posadil na lehátko a já zaplula dovnitř, do domu. Cestou jsem si rychle oblékla a zapnula košili. Rozhodně jsem se znovu nechtěla nechat okukovat od Billa Debila. Díky té první interakci jsem se stále ještě cítila, jako bych se potřebovala vykoupat v jódové tinktuře.
Nakonec jsem na Billa narazila v patře, kde zrovna vycházel z mého pokoje.
„Cos tam dělal?“ zeptala jsem se podezřívavě. „V mojí ložnici na tebe nic nečeká.“
„Oh, jako kdybych něco takovýho nevěděl i bez tebe,“ odvětil Bill se zamračeným výrazem. „Hledal jsem svoje oblíbený manžetový knoflíčky – ty, co mi dala máma k promoci. Když jsem se odstěhoval, tak se záhadně vypařily.“
„A našel si je?“ pozvedla jsem na něho jedno obočí. Bill zavrtěl hlavou. „Ne. Místo toho jsem ale našel tvýho malýho kamaráda.“ Na moment jsem byla zmatená, ale pak jsem si všimla jeho samolibého výrazu.
„Měla si mi na rovinu říct, že tvoje verze „skvělýho sexu“, kterej si užíváš od doby, co jsem odešel, se odehrává s tvym novym vibrátorem.“ Bill se na mě odporně a škodolibě usmál. Byl skutečně přesvědčený, že byl pro ženské pokolení darem od samotného Boha. Chtělo se mi z něho zvracet.
A v ten moment mi ho podal. Bill držel v natažené ruce Geronima. Před příštím použitím ho budu muset vydezinfikovat. Nebo si možná rovnou koupím nového.
„Oh, tohle,“ zareagovala jsem tak nonšalantně, jak jen jsem s obřím vibrátorem v ruce mohla. „Tohle používám jen tehdy, když už nemám sílu někam večer vyrazit. To víš, můj novej přítel mě dokáže vyčerpat.“
Zatímco se Bill rozhodoval, jestli mu říkám pravdu, nebo lžu, na mě jen mlčky zíral. „Jestli skutečně máš novýho přítele,“ pronesl nakonec, „tak mi ho musíš představit, protože se pravděpodobně bude pohybovat v blízkosti Sophie. To byla podmínka v našich rozvodovejch papírech, kterou jsi tam TY potřebovala mít.“
Andělsky jsem se na něho usmála. Nebo jsem alespoň doufala, že to vypadalo andělsky. „Jo, to jsem potřebovala. A až se rozhodnu, že je na čase, aby se s nim Sophie seznámila, tak ho představim i tobě.“
Bill na mě stále zíral. „Nemůžu se dočkat, až tvý nový oběti řeknu, co si zač.“
Protočila jsem oči a chystala se mu odpovědět, když v tom Sophie vyšla ze svého pokoje. Okamžitě jsem Geronima schovala za záda.
„Mohli byste se prosím přestat hádat?“ dožadovala se. „Nenávidim to. Myslela jsem si, že když se rozvedete, tak to všechno skončí.“
Okamžitě jsem se cítila provinile, obzvláště pak vzhledem k tomu, co jsem zrovna svírala v ruce. Přímo tady – matka roku!
„Promiň, Soph,“ pronesla jsem upřímně. „Nedošlo mi, že si nás mohla slyšet.“
Podívala se na mě. „Samozřejmě, že jsem vás slyšela. Nejsem hluchá a navíc mi stojíte přímo před dveřma do pokoje. A tati, nechoď do mámina pokoje, protože tvůj pokoj už to není. Navíc její vibrátory jsou její věc, ne tvoje.“
Chci sakra na místě umřít.
Okamžitě mi zčervenaly tváře a Bill se na mě podíval s výsměchem v očích. Sophie mu svou poznámkou nechtěla udělat radost, ale rozhodně se jí to podařilo. V tom se Bill rozhodl, že za Sophiinými zády začne předvádět, jak zmíněný vibrátor používá v akci. Vnitřně jsem zuřila, protože zjevně předváděl mě. Bylo to natolik očividné, že jsem udělala to, co by udělala každá dospělá ženská. Začala jsem také předvádět - že ho bodám řeznickým nožem do hlavy. Ale v této konkrétní situaci, jsem místo nože měla v ruce vibrátor.
V momentě, kdy se Sophie náhle otočila, jsme oba najednou se vším přestali. „Uvědomujete si, že před náma na zdi visí zrcadlo?“
Kurva. Má pravdu.
A já bych si toho rozhodně měla být vědomá, protože jsem ho na konec té chodby sama věšela.
Matka roku. Do háje. Přímo tady.
Sophie protočila oči, otočila se a pokračovala dál. V kuchyni mi dala pusu na rozloučenou a zeptala se, „budeš v pohodě?“ ¨
Jejím momentem, kdy myslela na někoho jiného, než sama na sebe, jsem byla zaskočená. Teenageři takoví byli úplně všichni. Sebestředná monstra. Usmála jsem se na ní.
„Budu,“ odpověděla jsem, „slibuju. Tvůj táta i já budeme. Jen se prostě čas od času na něčem neshodnem.“ A u toho předvádíme, jak bychom toho druhého nejradši zabili. Vibrátorem. To je ale normální, ne?
Sophie znovu zavrtěla hlavou. „Dobře. Tak zítra. Kdybys něco potřebovala, tak s sebou mám mobil.“
„To bude dobrý, zlato.“ Trvala jsem si na svém. „Opravdu.“
Usmála se na mě a se svým otcem v patách odešla. Nemohla jsem uvěřit tomu, že o mě měla Sophie obavy. Bylo snad možné, že by mé malé monstrum vyrůstalo v soucitnou lidskou bytost? Té myšlence jsem se musela pousmát a hned na to, jsem si vzpomněla na Shadea. Colbyho. Kurňa.
 Uklidila jsem Geronima do své ložnice a pospíchala zpět na terasu, kde jsem ho našla s mobilem v ruce, pohodlně usazeného v mém lehátku.
„Ahoj,“ usmál se na mě. Všechno v pohodě?“
Usmála jsem se na něho zpět. „Jo, všechno v pohodě. Přemístíme se dovnitř? Pudeme na večeři někam ven, nebo si objednáme něco s donáškou, nebo…?
Pokrčil rameny. „Cokoli, cos měla původně v plánu.“
Chtěla jsem si objednat večeři domu, sníst všechno až do posledního drobečku a podívat se na nějaký romantický film, u kterého bych si mohla pořádně pobrečet a vyrovnat tak hladinu svého emocionálního rozpoložení. No a nakonec pravděpodobně využít služeb Geronima. To jsem ale nahlas neřekla.
„Měla jsem v plánu si objednat čínu,“ pronesla jsem. „A sníst jí u televize.“
„To zní naprosto božsky,“ odpověděl. „A víš co? Dneska v noci běží maratón starejch hororů.“
Pozvedla jsem jedno obočí. „Pokoušíš se mi snad naznačit, že bysme se na to mohli dívat, protože jsem stará a tudíž jsou to filmy mý generace?“
Colby vypadal zděšeně. „Ne, samozřejmě, že ne! Já-“
V ten moment jsem ho přerušila. „Dělala jsem si legraci.“ Rozesmála jsem se. „Já nejsem stará. Jsem přece ve svejch nejlepších sexuálních letech, pamatuješ?“ Usmála jsem se. „Tak starý horory, jo? Tobě se líběj?“
Přikývl. „Když jsem byl ještě malej, tak jsme s tátou zůstávali dlouho vzhůru a koukali se na ně. Na tyhle časy mam dobrý vzpomínky.“
„A teď už s nim žádný dobrý vzpomínky nemáš?“ z nějakého důvodu to totiž přesně takhle vyznělo. Colby pokrčil rameny. „Zrovna teď máme období, kdy na věci nemáme stejnej názor. On po mně chce, abych dělal věci, který já dělat nechci. No a to je pravděpodobně náš hlavní problém.“
„Ví tvůj táta o tomhle?“ ukázala jsem směrem k němu a on okamžitě pochopil, co jsem měla na mysli.
„Ne, o Shadeovi neví. Sakra, ještě to tak. Nikdo z rodiny o tom neví.“
Přikývla jsem, otevřela francouzské dveře a vešla dovnitř.
„To musí bejt dost stresující.“ Nalila jsem nám každému pití.
„Zas tak moc ne,“ odpověděl Colby. „Prostě ty dva životy od sebe odděluju a to zas tak složitý neni.“
„Tak znovu, můžeš mi na tohle téma dát nějakou lekci?“ zeptala jsem se s úsměvem. Colby se také rozesmál. „Včera v noci už jsem ti jednu lekci dal,“ odpověděl. „Jedna lekce za víkend ti je málo?“
Hlavou mi proběhly vzpomínky na včerejší noc a málem se mi podlomila kolena. Musela jsem s ním souhlasit. „Máš pravdu. Tahle žákyně je připravená na zaslouženej odpočinek. Pojď, ukážu ti, kde máme pokoj s projektorem.“
„No, to si dám líbit,“ zareagoval Colby a oblékl si triko. Zněl unaveně. Ukázala jsem mu, kam má jít a vydala se zpět do svého pokoje, kde jsem si oblékla své domácí tepláky a triko. Hej, nesuďte mě. Přece mi řekl, že budeme dělat, to, co jsem původně měla v plánu. A mé plány rozhodně zahrnovaly mé oblíbené tepláky.
A přesně takhle začal náš večer. Se mnou v teplácích, schoulenou pod teplou dekou vedle Colbyho. Tenhle pokoj býval vždy chladnější, než všechny ostatní místnosti, a tak jsem tu měla pro všechny případy nachystané teplé chundelaté deky. A dnes večer nám rozhodně přišly vhod.
Udělali jsme si popcorn, podělili se o čínu a dívali se na přihlouplé staré filmy. Pak Colby vymyslel, že se potřebuju naučit, jak se připravují želé panáky. Prý chutnaly naprosto famózně a pro život byla tato znalost nezbytností. Vyrazili jsme do kuchyně, připravili jednu dávku a nechali ji v lednici, aby ztuhla. Mezi tím jsme shlédli další film. Když ten nejhloupější a nejprokouknutelnější horor v historii lidstva konečně skončil, vrátili jsme se do kuchyně, abychom otestovali vlastní výrobu želé panáků.
Colby mi podal višňovou příchuť a pro sebe zvolil limetkovou.
„Na cos tu měla ty malý kalíšky připravený?“ zeptal se mě.
„Upřímně? Nemám nejmenší tušení,“ odpověděla jsem popravdě. „Možná, že je Sophie potřebovala na benefiční akci, kterou loni pořádali roztleskávačky.“
„Tak teda na roztleskávačky,“ připil Colby svým malým plastovým kalíškem. A pak zmíněné želé vydloubl jazykem a já udělala to samé.
S hlavou ukloněnou do strany jsem vnímala chuť, která se mi rozlila po jazyku. „Tu vodku tam skoro vůbec necejtim,“ pronesla jsem nakonec. A on přikývl.
„To je účel,“ odpověděl a podal mi další. „Proto ti kloužou do krku skoro samy.“ Vydloubly jsme jazyky dalšího panáka želé a já si nemohla pomoci a Colbyho u toho sledovala. Osobně jsem moc dobře věděla, jak byl jeho jazyk talentovaný. Ale dnes večer to byl Colby.
A když je to Colby, tak se věci mají jinak. Připomněla jsem si.
A já bych si pravděpodobně měla dělat starosti s tím, že svůj volný sobotní večer trávím ve společnosti mladého gigola.
Jenže, jak jsem se zanedlouho přesvědčila, želé panáky měly výbornou schopnost plížení a nenápadného stoupání do hlavy, a díky tomu se jim velice dobře dařilo měnit způsob dřívějšího smýšlení.
Protože, jak jsme se s Colbym smáli a vtipkovali, podařilo se nám oběma zkonzumovat několik dalších panáků (každému asi kolem deseti) a pak jeden z nás (já) vymyslel, že další věcí, kterou bych se potřebovala naučit, byly body-shoty.
„Vážně,“ řekla jsem mu. „Můžeš mi to ukázat? Protože já osobně si myslim, že to je dovednost, kterou by měl mít naprosto každej.“
Byla jsem opilá, ale měla jsem na to, abych to řekla i nahlas. „Jsem opilá,“ pronesla jsem. „A to je definitivně správnej čas na to, abych se naučila body-shoty.“
Colby se na mě podíval a chvíli si mě zkoumavě prohlížel. Byl oh-tak-nádherný. A zrovna v tomhle momentě bylo velice snadné zapomenout, že byl mladší, než já. A že bych o něm tímhle způsobem měla smýšlet jen, když to byl Shade. Jenže, sakra, on byl tak sexy. Zhluboka jsem se nadechla.
„Máš pravdu. Body-shot je dovednost, kterou bys do života rozhodně měla vypilovat. Nejdřív ti to předvedu na tobě a pak to můžeš zkusit ty na mně. Máš tequilu?“
Přikývla jsem a okamžitě jsem byla velmi zaujatá vyhlídkou na tuto novou lekci.
„A máš sůl a citróny?“
Znovu jsem přikývla a nasměrovala ho na správná místa své kuchyně. Zatímco Colby hledal potřebné suroviny, sklidila jsem věci ze snídaňového baru. Když měl v rukou všechny zásoby, otočil se a našel mě, jak se svlékám. Pozvedl na mě obočí.
„Nechci mít tequilu na svejch oblíbenejch teplácích,“ pokrčila jsem nevinně rameny. Což ovšem nevysvětlovalo, proč jsem si svlékala i kalhotky a podprsenku.
Opravdu se budu smažit v pekle.
Colby se rozesmál a pomohl mi dostat se nahoru na bar. Natáhla jsem si nohy a ruce si založila pod hlavu. Žulový pult byl studený a já se zachvěla.
„Chceš, abych tě zahřál?“ zeptal se Colby s rošťáckým pohledem ve tváři. Díval se na mě způsobem, kterým mě vždy sledoval jako Shade a já se znovu zachvěla a pak jsem přikývla.
Jsem nestydatá.
A vůbec mě to netrápí.
Budu se smažit v pekle.
Tyto tři věty jsem si dokola opakovala v hlavě přesně do chvíle, než si Colby svlékl triko. Pak jsem přestala. Nemohla jsem si pomoci. Ten kluk byl prostě nádhernej. A odváděl mou pozornost.
Pokrčil rameny. „Nechci mít tequilu na svym oblíbenym tričku.“ Pak se přitiskl k mému boku a spodní část mého těla zaplavila vlna žáru. Jeho tělo bylo teplé a pevné.
Uřízl měsíček citrónu a vložil mi ho mezi zuby. Pak mi začal sypat sůl na prsa, přičemž se zaměřil převážně na mé bradavky. Nakonec mi nalil tequilu do pupíku. Okamžitě jsem děkovala Bohu za to, že jsem byla osobou, která se velmi důkladným způsobem starala o čistotu jeho vnitřní části.
Můj snídaňový bar měl pro tuto aktivitu absolutně správnou výšku – byla jsem totiž přímo před Colbyho hrudí a on měl velmi snadný přístup ke všem částem mého těla, ke kterým se potřeboval dostat.
Předklonil se a začal u mého kotníku. Líbal, sál a lízal si cestu vzhůru. Když se dostal do úrovně stehna, začal se mému tělu věnovat o něco důkladněji a sát o něco intenzivněji. Začala mi naskakovat husí kůže a SB zaplavila další vlna žáru. SB byla nestydatá potvora, protože všechno tohle chtěla ještě víc, než já. Pak Colby velmi úmyslně a škádlivě přejel jazykem přímo přes ní. Začalo mi bušit srdce a zaťaly se mi svaly v nohou.
Colby se vydal jazykem směrem k mému pupíku, který ale nakonec obešel a místo toho se zaměřil na má prsa. Z obou slízal každičké zrníčko soli, načež mě začal dráždit lízáním, sáním a jemným oždibováním bradavek. Než skončil, doslova jsem se prohýbala v zádech, ale jeho dlaně mě tlačily zpět.
„Rozleješ tequilu,“ zašeptal mi do ucha. Jeho dech byl na mé kůži horký.
Pevně jsem se chytila okrajů baru. Skutečně jsem musela mít vynikající sebeovládání, protože jinak bych se touto dobou už dávno vykašlala na právě probíhající aktivitu, seskočila z baru a skočila na tohoto muže/kluka.
Věci se ale měly tak, že jsem i s měsíčkem citrónu mezi zuby, zůstala nehybně ležet. Colbyho ústa se vydala dolů, k mému pupíku, z něhož mi začal vylizovat tequillu. Mezi tím jeho pravá ruka zamířila k SB a jeho prsty po ní začaly pomalu kroužit… a pak do ní jedním z nich vnikl.
Málem jsem vylétla až do stropu.
Úžasné sebeovládání. Opakovala jsem si.
Kurva úžasné sebeovládání.
Colby slízl i poslední kapku tequily a pak se vydal nahoru k mým rtům. Setkala jsem se s jeho potemnělým pohledem a v ten moment umírala touhou cítit na svých rtech ty jeho… plné, svůdné rty.
Nakonec se jeho ústa skutečně dotkla těch mých, protože si měsíček citrónu, který jsem držela v zubech, vzal bez použití rukou. Začal ho sát a pak ho vyplivl na zem. Bylo mi jasné, že má hospodyně se zítra bude dožadovat zvýšení platu, jenže dnes v noci mi to bylo úplně jedno. Dnes v noci jsem si přitáhla Colbyho obličej a zmocnila se jeho rtů. Líbala jsem ho tak vášnivě a tak dlouho, až jsem nedokázala vůbec přemýšlet. Vnímat.
V ten moment mě nesvazovala žádná logika, důvody nebo pravidla, ani mě nezajímalo, jaké zrovna teď bylo jeho jméno. Jestli to byl Colby, nebo Shade, nebo jeden z králíků z klobouku. Jediné, po čem jsem toužila, bylo, cítit ho v sobě.
Pomohl mi vstát z baru a položil mě na zem. Pak jsem zaslechla povědomé trhání fólie a vzápětí se mé přání vyplnilo.     
   



9 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitolu

    OdpovědětSmazat
  2. Perfektní ! Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětSmazat
  3. Mockrát děkuji za překlad

    OdpovědětSmazat
  4. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětSmazat
  5. Ahoj, díky za překlad. Jenom bych opravila význam věty, jak se tam baví o jeho otci, a že neví o práci Shada, tak tam máš napsané ještě toho trochu, spíš bych řekla: ještě to tak, nebo: to by scházelo. Jinak máš opravdu skvělé překlady. :)

    OdpovědětSmazat
  6. Ďakujem za preklad.:-) Lenka

    OdpovědětSmazat
  7. Díky moc za překlad, skvělé počtení....

    OdpovědětSmazat
  8. Díky za další skvělou kapitolu i za překlad. Katka

    OdpovědětSmazat