Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 21. kapitola

Kapitola Dvacátáprvní
(aneb: Sakra, proč ne?) 

Co?“ vyhrkla jsem a zírala na něho. Mísil se ve mně šok s absolutní hrůzou. „Ne, to rozhodně nechci.“
Alex se na mě díval s naprosto vážnou tváří. „Já tim nemyslel, že bys měla padáka na minutu. Ale mám řešení, který bych chtěl, aby sis vyslechla.“
Snažila jsem se zklidnit své bušící srdce a dát se dohromady. „Ráda si tě vyslechnu, ale jen v případě, že to nebude zahrnovat můj vyhazov. Alexi, abych se dostala tam, kde jsem, jsem musela pracovat opravdu velmi tvrdě.“
To já vim,“ přikývl. „A nejsem jedinej, kdo si toho všiml. Pamatuješ si, jak jsem ti řikal, že se po tobě ptali lidi z pracovní agentury? Jeden z nich je můj známej, Tom. Známej, kterej pro mě našel moje současný místo. Ptal se mě na tebe, protože objevil volnou pozici ve vinařský firmě, která by pro tebe byla naprosto perfektní.“
V Las Vegas je nějaká výrobna vína?“ zeptala jsem se nevěřícně a Alex se usmál.
Ano, je to odsud hodinu cesty. Kousek za hranicí Californie. A celou dobu jedeš po dálnici.“
A proč bych měla chtít změnit práci?“ zeptala jsem se krapet načepýřeně. „Mam ráda to, co dělam teď.“
No,“ pronesl Alex pomalu. „Je to pozice Více Prezidenta. A je to vinařská firma s vinohradem. Ty přece víno miluješ. A pokud bys přijala vyšší pozici, než máš teď, tak bys taky zároveň už nepracovala pode mnou. Tím pádem by byl náš problém vyřešenej.“
Oněměle jsem na něho zírala a snažila se zpracovat všechna jeho slova.
To je pravda, miluju víno,“ řekla jsem nepřítomně.
Ano, miluješ,“ souhlas Alex s úsměvem.
A pozici Více Prezidenta bych rozhodně taky chtěla,“ pronesla jsem nejistě.
Ano, to bys chtěla,“ souhlasil opět. „A taky si jí zasloužíš. Jenže tvoje jediná možnost, jak se k ní dostat u Zellera, je, přese mě – připravit mě o ní. A já se jí nehodlam vzdát. Takže…“
Takže, tohle je pro mě vynikající příležitost,“ shrnula jsem a podívala se na něho.
Zdá se to tak,“ odpověděl a znovu se napil svého pití. „Vezmi si kolik času potřebuješ a popřemýšlej o tom. Mam Tomovu vizitku, takže kdybys chtěla, můžeš mu zavolat a na cokoli se ho zeptat.“
Cítila jsem se trochu omráčená. Zdálo se mi, že se všechno odehrávalo až příliš rychle. Ale musela jsem uznat, že začít naprosto od začátku – přesně tak, jak to po rozvodu udělal Alex – se mi zdálo zajímavé.
Tys to na mě celý připravil, že jo?“ zeptala jsem se. „To ty si kontaktoval svýho známýho, ne obráceně.“ Soudě podle jeho výrazu tváře jsem poznala, že jsem měla pravdu.
Alex pokrčil rameny. „Jen jsem se trochu zajímal. Mezi náma byla chemie už od samýho začátku, a když mě ohledně tebe kontaktovala jedna pracovní agentura, tak mě napadlo, že bych mohl Toma požádat, aby se pro tebe po něčem poohlédnul. A tohle místo je pro tebe opravdu perfektní, Alli. Povýšila bys a pořád bys byla v úseku marketingu a to je přesně to, co děláš teď a děláš to moc dobře…. navíc, už jsem ti řikal, že bys pracovala v oblasti marketingu ve firmě, která se zabejvá výrobou vína?“ šibalsky se na mě usmál.
Povzdechla jsem si, protože jsem musela uznat, že mě jeho nabídka skutečně zaujala. Opravdu to znělo, jako perfektní pozice, šitá mně na míru.
Miluju víno,“ povzdechla jsem si. „Tak jo. Zavolam Tomovi.“
Výborně,“ pronesl Alex s úsměvem a pozvedl svojí skleničku do vzduchu. „Na nový začátky.“
V jeho úsměvu se zračilo spousty příslibů a já věděla, že neměl na mysli jen začátek mé nové kariéry. Ztěžka jsem polkla a zvedla svou sklenku. „Na nový začátky,“ zopakovala jsem.
Alex se mi zadíval zpříma do očí. „Co se děje?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Budeš si myslet, že jsem hloupá.“
To se patrně nestane,“ ujistil mě. „Prostě to řekni.“
Mam další problém… se závazky. Po tom, co jsem investovala patnáct let svýho života do Billa a on mě nakonec podvedl, jsem zjistila, že pro mě neni vůbec lehký ti věřit ohledně tolika oblastí svýho života. Řekla bych, že mám prostě problém někomu zase věřit.“
Alex pomalu přikývl. Byl tak moc a moc pohledný. Snažila jsem se to ignorovat.
Tomu rozumim,“ řekl mi. „Ale chci, abys věděla… že jsem člověk, kterýmu můžeš věřit. A taky neočekávam, že mi budeš věřit hned. Chci si tvojí důvěru zasloužit a to se taky stane, slibuju.“
Tón jeho hlasu byl uklidňující a zastřený a zahřál mě u srdce. Usmála jsem se na něho. Už od samého začátku přesně věděl, jak mě uklidnit.
Skutečně je tím, koho potřebuju.
Dojedli jsme večeři a odhlásili se z hotelu. Pak mě odvezl zpět k mému autu a vášnivě mě políbil.
Zavolám ti,“ řekl a já jsem přikývla.
Zamířila jsem domů, nalila si sklenici vína a udělala to, co by udělala každá normální ženská. Vlezla jsem si do horké vířivky a zavolala Sáře.
Dorazila o třicet minut později a přidala se ke mně. Vzhledem k tomu, že Sophie byla doma, jsme tentokrát na sobě měly dokonce i plavky.
Nějak nechápu, v čem je tak obrovskej problém,“ oznámila mi Sára, když jsem jí všechno dovyprávěla. „Našel pro tebe novou a lepší práci, aby s tebou mohl chodit. Je volnej, sexy a je pro tebe naprosto perfektní. Alespoň vypadá, že je. Nemůžu to tvrdit s naprostou jistotou, protože jsem ho ještě nepotkala, ale působí tak.“
Na moment se odmlčela a pozvedla na mě obočí.
Co?“ zeptala jsem se. „Můžeš se s nim seznámit. Jednou. Zhruba tak za dalších čtyřicet let. Nechci, abys ho vyděsila k smrti.“
Já přece nejsem vůbec děsivá osoba,“ odfrkla si.
Teď ale vážně, Alli. Mam právo na to, abys mi ho představila. To je jedinej způsob, jak si o něm můžu udělat jasnej obrázek.“
Já ale tvuj názor nepotřebuju,“ oponovala jsem. „Udělala jsem si svůj a to mi stačí.“
Tak proč si mi volala, génie?“ zeptala se. „Protože si chtěla muj názor – proto.“
Možná,“ přiznala jsem. „Ale byla bych ráda, aby sis ho udělala, aniž bys ho u toho vyděsila.“
Zhluboka jsem se napila svého vína a položila si hlavu na okraj vířivky. Sára udělala to samé.
Musíš mi trochu věřit, zlato. Já tě neztrapnim. Prostě na něho mam spoustu otázek. Kromě toho ten chlap je přece důležitej Více Prezident, toho jen tak něco nezastraší. Já určitě ne. Vážně. Co hroznýho by se asi tak mohlo stát?“
Nikdo by nikdy neměl položit takovou otázku.
To jsem věděla okamžitě. Bylo mi to naprosto jasné, jakmile tu otázku vyslovila nahlas a také jsem se o tom ujistila o čtyři dny později, když jsem ji chtěla s naprostou vážností zabít. Znovu.
**********
Jak si můžu bejt jistá tim, že svý péro udržíš v kalhotách?“ zeptala se jen tak mimochodem Sára, když jsme na mé terase večeřeli dovezenou čínu a drahé víno.
A samozřejmě svou otázku směřovala na Alexe. Po té, co mě celý týden otravovala, jsem nakonec souhlasila s tím, aby s námi dnes večer povečeřela. A ukázalo se, že to byla opravdu obrovská chyba. Ale Alex to snášel velice dobře a dokonce se zdálo, že byl Sárou velmi pobavený.
Což vedlo k tomu, že mě uchvátil ještě daleko více – pokud něco takového bylo vůbec možné.
Alex se na Sáru usmál. „No, mýmu ptákovi je čtyřicet let a už nemá tolik energie, aby se mi vykrádal z kalhot kdykoli zmerčí něco zajímavýho.“
Sára ho chvíli pozorovala. „To by byla dobrá odpověď, jenže Bill je skoro stejně starej a jeho pták tu energii měl poměrně často.“
Alex si s úsměvem povzdychl. „Jenže já nejsem Bill Debil,“ poukázal.
Tenhle výslech už trval více, než hodinu a musela jsem uznat, že Alex zvládal Sáru velmi dobře.
To je pravda,“ řekla Sára a stále z něho nespouštěla pohled. „A zároveň je to asi nejlepší odpověď, jakou si mi mohl dát.“
Alex se na mě podíval přes Sáry vychrtlá záda.
Ona to myslí v dobrym. Artikulovala jsem neslyšně a on přikývl.
Přinesu nám další láhev vína, dámy,“ pronesl a postavil se. Když odcházel směrem do domu, Sára za ním zavolala. „Máš vopravdu pěknej zadek! To je další bod k dobru.“ Alex se otočil a zasmál se.
Sáro, nech toho,“ zasyčela jsem. „Pane Bože, to bylo fakt trapný.“
Jenže já se cejtim líp, když jsem to řekla nahlas,“ odpověděla. „Tak jo. Už jsem se rozhodla. Máš moje svolení. Můžeš s nim chodit. Řikala si, že sex je dobrej, on je úžasnej a pekelně atraktivní… co by se mi na něm nemělo líbit?“
Po svém prohlášení se elegantně zakousla do jarního závitku, jako kdyby náš vztah skutečně záležel jen na jejím rozhodnutí. Povzdechla jsem si.
Ještě si zapomněla trpělivej,“ řekla jsem. „Je velmi trpělivej.“
Obdařila mě svým upřímným pohledem a pronesla, „pravda, je trpělivej.“
A navíc, já tvoje svolení nepotřebuju,“ připomněla jsem jí. „Ale i tak ti za něj děkuju.“
Jakmile se Alex vrátil, dolil všechny naše skleničky. Bojovala jsem s touhou se k němu naklonit a políbit ho. Byl pekelně sexy, sakra. A také nádherně voněl. Jenže hned na to, Sára odvedla mou pozornost další otázkou.
Tohle všechno je tak hrozně rychlý, co tomu říká Sophie?“
Tiše jsem se podívala na Alexe.
Vy jste jí to ještě neřekli?“ zeptala se nevěřícně. „Jak jste se dokázali celej tejden scházet bez toho, aby si toho všimla?“
Tak za prvý, tohle není rychlý. Ano, postupujeme krapet rychlejc, než by bylo normální, ale to je jen z toho důvodu, že jsme dospělí, kteří už vědí, co od života chtěj,“ odpověděla jsem. „Neviděli jsme žádnej důvod na něco čekat. A za druhý, Sophii jsme to neřekli, protože ještě nepřišla správná chvíle.“
Sára si mě nepřesvědčeně prohlížela. „A kdy bude správná chvíle?“
To já nevim,“ připustila jsem potichu. „Ale řekla bych, že brzy.“
A jak to vypadá s tou tvojí novou prací?“ pokračovala. „Jak ses rozhodla?“
Podívala jsem se přes stůl na Alexe a on mi věnoval povzbudivý pohled.
Příští tejden se mám setkat s majiteli tý vinařský firmy,“ řekla jsem. „A pokud to skutečně bude vypadat tak slibně, jak se zdá, tak to pravděpodobně vezmu.“
Sára se opřela do židle a zadívala se nejdříve na mě a pak na Alexe.
No, vypadá to, že to máte všechno dobře promyšlený,“ pronesla. „Moje práce je tu hotová.“
Alex pozvedl jedno sexy obočí. „Tvoje práce?“
Jo,“ odpověděla Sára, než jsem ji stihla pod stolem nakopnout. „To, že Alli vůbec vylezla z baráku je jen moje zásluha. Kdybych nezakročila, tak by rozhodně nebyla připravená si s tebou něco začít.“
Vážně?“ zeptal se Alex a zadíval se mi do očí.
Ano,“ zareagovala jsem rychle. „Sára mě přinutila, abych šla na rande s Brianem z účtárny. Kvůli tréningu, víš,“ vysvětlila jsem. Alex se pochopitelně zdál překvapený. „Brian z účtárny?“ zopakoval skepticky a já přikývla. „Jo a byla to přesně taková zábava, jak si myslíš, že byla.“
Alex se rozesmál a po chvíli změnil téma. Dopili jsme načatou láhev vína a pak už se Sára chystala k odchodu. Než odešla, tak si nenechala ujít příležitost plácnout Alexe po jeho krásném pozadí. Když jsme za ní zavřeli dveře, tak zakroutil hlavou. „Tvoje kamarádka je vážně zajímavá osoba,“ prohlásil.
To říká každej,“ rozesmála jsem se. „Nebo taky dračice, stíhačka, oprsklá potvora… vyber si.“
Líbí se mi,“ odpověděl mi. „Řekne přesně to, co si myslí a to dokážu respektovat.“
Posadil se na sedačku a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě na krk a pak se ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí. „Mam pocit – ale samozřejmě to nemusí bejt pravda – že když se zmínila o tom, že kdyby nezakročila, tak bys nebyla připravená si se mnou něco začít, tak si měla skoro panickej záchvat. Mám pravdu?“
Ztuhla jsem, protože jsem mu rozhodně nemohla říct pravdu. No jo, máš recht. Sára mě přesvědčila, abych si užila sex s gigolem, ze kterýho se pak vyklubal tvůj syn. To asi těžko. To jsem logicky přiznat nemohla. Připadala jsem si jako laň chycená ve světlech přijíždějícího auta. Otevřela jsem pusu, a když ze mě nic nevyšlo, tak jsem ji zase zavřela. Prostě jsem nevěděla, co mám říct.
Alex si mě pozorně prohlížel. „Nechci, aby ses cítila špatně kvůli komukoli, s kym jsi spala přede mnou,“ pronesl nakonec. „Do toho mi nic není. Byla si čerstvě rozvedená. Chápu, že si se potřebovala dostat ven a užít si. To se očekává. A jsem si jistej, že ses u toho chovala zodpovědně. Upřímně… jsem rád, že tě k tomu Sára přesvědčila. Protože teď si díky tomu připravená na vážnou známost.“
Jeho naprosto nejlepší možnou odpovědí, jsem byla šokovaná do němoty. Protože to znamenalo, že jsem v našem vztahu mohla pokračovat, aniž bych se kvůli Colbymu cítila provinile. Alex mi právě řekl, že na minulosti nezáleželo. Dokonce řekl, že se to po rozvodu dalo očekávat. Sice jsem pochybovala, že tím vším myslel sex se svým synem, ale to byl jen maličký detail, ne?
Pomalu jsem přikývla. „Patrně jsem se občas nechala trochu unýst,“ řekla jsem opatrně. „Ale s tim je konec. Jsem s tebou ráda a dohromady jsme opravdu perfektní.“
Alex se rozesmál. „Tak to ale nebude pořád,“ řekl a přitáhl si mě do klína. „Nicméně ano, jeden pro druhýho jsme skutečně perfektní. O tom nemam nejmenší pochyby. Kdy to chceš říct našim dětem?“
Našim dětem.
Colby.
A v ten moment jsem opět chtěla sakra umřít. Kdybychom se s Alexem v budoucnu vzali, tak by byl Colby mým nevlastním synem. Kluk, kterej mě naučil, jak dostat chlapa do kolen během pouhých pěti minut by byl mým nevlastním synem.
Možná budu potřebovat začít znovu chodit na terapie.
Na druhou stranu, Colby dodržel své slovo. Celý minulý týden v práci předstíral, že jsme se teprve začali poznávat, a že jediný další způsob, jak jsme se znali, bylo přes Sophii. A přesně jak řekl, se během té doby všechno zdálo méně trapné a divné. Už jsem si připadala skutečně jen jako jeho šéfová a on byl opravdu jen můj stážista a syn člověka, se kterým jsem začala chodit. Nicméně jsem se s tím pořád teprve srovnávala. Ale čím více dní uteklo, tím to bylo snadnější. Tohle jsem rozhodně mohla zvládnout a Colby se zdál za svého otce upřímně šťastný.
Já nevim,“ odpověděla jsem Alexovi. „Myslim, že Sophie bude v pohodě. Je sice pravda, že snoubenku svýho táty nesnáší, ale Vanessa je jen o něco málo starší, než je ona a navíc je to naprostá blbka. Takže to nemůžu srovnávat.“
S čim myslíš, že budu v pohodě?“ obývacím pokojem se nesl Sophiin hlas a já okamžitě otočila hlavu jejím směrem. Setkala jsem se s jejím pohledem a v tom mi došlo, že jsem seděla Alexovi na klíně.
Um…“ Absolutně jsem neměla ponětí, co bych jí měla říct – až v takovém jsem byla šoku. Vydrápala jsem se z Alexova klína a málem se přetrhla, jen abych byla v mžiku u ní.
Zrovna jsme o tobě mluvili. A taky o tom, co bys řekla na to… kdyby… jsme se s Alexem dali dohromady.“ Vzhledem k mé intonaci, mé prohlášení vyznělo spíše jako otázka. Sophie na mě chvíli zírala. „Dyť už spolu dávno chodíte,“ odpověděla mi jen tak mimochodem. „Jestli si chtěla moje svolení, tak ses měla zeptat trochu dřív, ne?“
Zůstala jsem na ni zděšeně a konsternovaně zírat. „Jak to víš?“ zašeptala jsem. V tom momentě se za mnou objevil Alex a položil mi ruku na záda. Chystal se něco říct, ale Sophie ho s úsměvem přerušila. „No, třeba proto, že si mu zrovna seděla na klíně, mami.“
Začervenala jsem se a ona se rozesmála. „Dělam si legraci, mami. Ano, vim to… protože nejsem ani slepá, ani blbá. Celej minulej tejden sis vymejšlela výmluvy ohledně práce, aby ses dostala k němu domu a on si tu věčně „zapomínal“ nějaký složky, aby se sem pro ně mohl vrátit. Byli jste taaaaaak průhledný. Ale to je v pohodě, mně to nevadí. Sluší vám to spolu.“
Sophie zněla, jako kdyby mluvila ke svému dítěti a ne se svým rodičem. Oněměle jsem na ní zírala. Znovu se usmála a vypadala naprosto andělsky.
Vážně, mami. Mně to nevadí a jsem ráda, že Alex neni debil, jako je táta. Nebo Vanessa.“
Pak mě objala, a než jsem stačila jakkoli zareagovat, už byla na cestě do svého pokoje. „Neřikej o svym tátovi, že je to debil!“ Zavolala jsem za ní a pak se otočila k Alexovi. „No, jedno dítě máme za sebou,“ řekla jsem jednoduše.
A jedno zbývá,“ odpověděl mi. „Ale Colby bude v pohodě. Tím jsem si celkem jistej.“
Já si tím byla naprosto jistá, ale nic jsem neřekla. Místo toho jsem se jen usmála a zamířila do kuchyně, kde jsem nám nalila další sklenku vína.
Bože, jak já miluju dobré víno.
**********
Alex o nás Colbymu řekl následující týden a Colby to vzal přesně tak dobře, jak jsem předpokládala. Ve skutečnosti, mi krátce na to přišel osobně pogratulovat do mé kanceláře. „Vážně chci, abys byla šťastná, Alli,“ řekl, naklonil se ke mně blíž a usmál se na mě tím svým rošťáckým úsměvem. „A pro tátu to chci taky. Jste jeden pro druhýho naprosto perfektní.“
Já si to taky myslim,“ řekla jsem. „Děkuju.“
A věci mezi náma dvouma rozhodně nebudou divný,“ pronesl. „To ti můžu s jistotou říct už teď. Jseš vážně vyklidněná roštěnka a věci bereš prostě tak, jak ti přijdou do cesty. To se mi na tobě fakt líbí a je to přesně to, co můj táta potřebuje.“
Usmála jsem se. Necítila jsem se jako „vyklidněná roštěnka“ – ať už to znamenalo cokoli - ale nehodlala jsem na to poukazovat, ani přiznat, že je mi tenhle slovní výraz cizí.
Taky určitě ráda uslyšíš, že jsem skončil v Utopii. Začalo se mi tady u Zellera líbit a nemůžu přece dělat gigola celej život. Potřebuju nějakou trochu respektuhodnější práci. Takže jsem se nakonec rozhodl, že pudu zpátky do školy.“
Šokovaně jsem na něho zírala. „Byl si opravdu dobrej gigolo,“ řekla jsem. „Ale jsem si jistá, že budeš i stejně dobrej businessman.“
Colby mě obdařil svým šarmantním úsměvem. „Díky. A samozřejmě, že budu pokračovat s trénováním Sophie. Slíbil jsem, že zůstanu, dokud se nedostane na úroveň, kdy bude potřebovat profesionálního trenéra.“
Díky, to oceňuju.“ Odpověděla jsem.
Pak se ke mně naklonil a políbil mě na tvář. Překvapivě jsem v tom skutečně necítila absolutně žádný sexuální podtón. A to mě ještě více utvrdilo v názoru, že jsem celou tu situaci mohla zdárně zvládnout.
O několik dnů později, po mém pohovoru s majiteli vinařské firmy, jsem se rozhodla, že tu práci přijmu. Stanovila jsem si ovšem jednu podmínku, a to, že si s sebou přivedu svojí vlastní asistentku. Taylor sice byla otravná dračice, ale uměla se o mě hezky postarat. A já bych ji neopustila.
Mé myšlenky o tom, že bych bez ní neodešla, mi nedávaly moc smysl pokaždé, když jsem jí zaslechla, jak nadávala na to, že musí balit všechny věci z mé kanceláře, i na to, že bude do práce dojíždět mnohem déle, než teď.
Zírala jsem na ni. „Taylor, budeme pracovat ve firmě, kde se dělá víno. Víno! Víc snad říkat nemusim, ne?“ chvíli mě propichovala pohledem a pak odkráčela pryč. Jenže když odcházela, koutkem oka jsem zahlédla, že se usmívala. Bude to tam milovat. Stejně tak, jako to tam budu milovat já.
Když za mnou do kanceláře přišel Alex a zezadu mně objal, balila jsem zrovna svou poslední krabici. Spokojeně jsem si povzdychla. Nikdy by mě nenapadlo, že během takhle krátké doby, budu takhle moc šťastná. SB mi každý den prakticky zpívala radostí – až tak moc byla spokojená a šťastná. Však víte, co se říká – spokojená vagína znamená spokojenou ženu. No, možná se nic takového neříká, ale rozhodně by se mělo.
Na co myslíš?“ zeptal se mě Alex a políbil mě na krk – přesně tam, kde jsem to měla ráda. „Jsi smutná, že odcházíš?“
Rozhlédla jsem se po své luxusně zařízené rohové kanceláři, pro kterou jsem tak dlouho a tak tvrdě dřela. A s naprostou jistotou jsem věděla, že jsem nebyla smutná. Vyhrála jsem na tolika různých frontách.
Budu mít daleko lepší kancelář. Výhra.
Která bude obklopená hrozny vinné révy. Druhá výhra.
Chodím s báječným a atraktivním mužem, který je navíc úspěšný a sebejistý. Třetí výhra.
Zdálo se mi, že všechno bylo tak, jako by mělo být. Jako kdyby to k tomuto bodu celou dobu směřovalo.
Kdysi jsem někde četla, že každá nevydařeně zvolená cesta vás nakonec stejně zavede tam, kde jste měli být, než jste se na ni vydali.
Já měla za to, že jsem svůj život měla strávit po boku Billa Debila. A že na jeho konci jsme měli být oba staří a šediví někde v růžku domova důchodců. Jenže Bill měl jiné plány… a stejně tak Osud.
Osud mi hodil do cesty hrozny vinné révy a já je proměnila ve víno. Bože, jak já milovala víno.
Otočila jsem se k Alexovi. „Ne, nejsem smutná. Rozhodně nejsem smutná.“
Pak mě políbil a mně se z toho podlomila kolena. V ten moment jsem si byla nade všechno jistá, že jsem udělala správné rozhodnutí… a to ve všech směrech svého života. Osud měl už dávno v plánu, že se mi budou kolena podlamovat přesně z tohoto muže a z žádného jiného.
Polib mě ještě jednou,“ řekla jsem Alexovi.

A on to udělal. 

8 komentářů:

  1. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad!!! Mirka

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat