Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 10. kapitola

10
Trochu ji trápilo, že vůbec nezaváhala, ale tahle žena, která nyní hlasitě křičela, protože to bylo její tělo, které trpělo bolestí, ji mučila. Kdo měl sakra právo Honor tvrdit, že jí pomsta nepomůže cítit se lépe… protože postřelit Valerii jí rozhodně dobře udělalo. „Skončila jsem s ní.“ Tohle patetické stvoření už ji v nočních můrách nikdy pronásledovat nebude.

„Zkus najít tu pozvánku.“ Dmitri se zvedl z lenošky. „Teď si s Valerií potřebuju promluvit o samotě.“
Honor si zastrčila pistoli do pouzdra a otočila se k němu čelem. „Nezabij ji.“ To by bylo příliš rychlé a neuspokojivé. A podle toho, co všechno jí Valeria udělala, dle její zkušenosti v jistých oblastech způsobování bolesti, bylo Honor jasné, že nebyla její první obětí.
Dmitri jí obdařil lenivým úsměvem, ze kterého jí zamrazilo. „Věř mi trochu.“
Zvláštní bylo, že mu věřila. Možná to z ní dělalo pošetilého hlupáka, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že to byla pravda. Nechala ho v přítomnosti vyděšené upírky, která stále naříkala a pokoušela se tím obměkčit muže, o kterém Honor věděla, že ho žádný ženský pláč nikdy neovlivní a zamířila po schodech nahoru.
Opulentní motivy pokračovaly i v ostatních částech domu. Umělecká díla vystavená na zdech, měla pozlacené rámy, ale stále působila vkusně. Běhouny byly ručně tkané a jejich barevné tóny ladily s ostatním dekorem. Točité schodiště vedoucí do druhého patra zdobilo exkluzivně tesané mramorové zábradlí.
Ložnici dominovala obrovská postel z tmavého dřeva s nebesy a s přikrývkami z nejkvalitnější Egyptské bavlny, které byly stále ještě rozházené, díky Valeriinu brzkému vstávání. Zrovna když Honor otevírala zásuvku malého stolku, se domem začal rozléhat první výkřik. Byl tak vysoký, že si Honor nedokázala představit, co Dmitri musel Valerii udělat. Vzbudila se v ní lítost, ale zaťala čelist a odhodlaně pokračovala ve svém úkolu. Protože kdyby Dmitri zrovna v tomhle případě projevil jakékoli slitování, ostatní upíři by se velice brzy poddali svým temným chutím a svět by se zbarvil do ruda.
Tady.
Pozvánka byla v podstatě stříbrná kartička přehnutá na půl.
Znuděnost je otravná, nemám pravdu, Valerie?
Slova byla psaná černým inkoustem a upraveným rukopisem, který mohl patřit jak muži, tak ženě.
Mám k dispozici pobavení, které by mělo uspokojit i tvůj vyhraněný vkus.
Pod tím byla uvedená adresa a tři dny s přesně stanovenou hodinou.
Pokud by sis přála pokračovat, dostav se ve stejné dny a čas i následující týdny.
Nebyl tam žádný podpis, a přestože Honor věděla, že bylo nepravděpodobné, aby tam byly nějaké otisky prstů, stejně s pozvánkou zacházela velmi opatrně. Za doprovodu dalšího, hrůzu nahánějícího výkřiku, zamířila dolů do kuchyně. Našla plastový pytlík, který prozatím musel postačit, a pozvánku do něho opatrně zasunula. Pak se vydala zpět do ranní místnosti. Chodby byly plné přetrvávajícího ticha, které protínaly jen Valeriiny vzlyky.
Když vstoupila do pokoje, okamžitě pohledem vyhledala Dmitriho, na jehož oblečení stále nebyla jediná kapka krve. Pohled jí sklouzl k bronzově zbarvené kůži rukou, kterýma si zrovna zasunoval do pouzdra u kotníku pistoli. Jeho pohyby byly uvolněné a neuspěchané. Byl to muž, který o sobě věděl, že byl nejnebezpečnějším predátorem v místnosti. A Valeria byla poněkud… zdrchaná.
„Našla jsem to,“ řekla.
„Dobře.“ Jeho pohled zamířil k příjezdové cestě. „Než dorazej Andreasovy muži, jí bude hlídat Illium.“
Z Valeriina hrdla se vykradl tichý, prosebný zvuk. Honor se podívala z okna – a naskytl se jí uchvacující pohled na anděla s modro stříbrnými křídly, který zrovna přistával na zeleném trávníku. „On je…“ Honor hlasitě vydechla údivem. Viděla jeho fotografie. Zahlédla ho i v televizi, ale nic z toho se nemohlo vyrovnat originálu. Prostě nemohlo. A ten účinek byl ještě překvapivější zblízka.
Jakmile se setkali vedle Dmitriova vozu, nemohla se na něho Honor vynadívat. Oči barvy Benátského zlata, černé vlasy se třpytivě modrými konci a tvář, která byla tak dokonale nádherná, že by měl působit až příliš krásný. Ale nepůsobil. Byl jednoduše nejkrásnějším stvořením, které kdy v životě viděla. Anděl se setkal s jejím pohledem, „Já jsem Illium.“
Honor se nad bezostyšnou zvědavostí v jeho zlatém pohledu téměř pousmála. „Honor.“
Dmitri ukončil neodkladný hovor a vzápětí si otevřel dveře na straně řidiče. „Jestli se Valerie o něco pokusí,“ řekl Illiovi, „tak jí uřízni obě ruce.“
Modře okřídlený anděl se nad jeho rozkazem vůbec nepozastavil. Když vzala v potaz Dmitriho evidentní důvěru v anděla, bylo více, než jasné, že navzdory své kráse, nebyl Illium jen dekorací na výstavu. Když promluvil, všimla si evidentní inteligence v jeho pohledu a usoudila, že byl zvyklý využívat dopad svého vzhledu ve svůj prospěch.
„Elena s Raphaelem už jsou na cestě,“ řekl. „Měli by přistát kolem šestý večer.“
Dmitri přikývl a nastoupil do auta. „Honor. Přestaň s Illiem flirtovat. Jenom tím povzbuzuješ jeho marnivost.“
„V tom má pravdu.“ Illium obešel vůz a otevřel jí dveře spolujezdce. „Ale na rozdíl od jinejch, jsem džentlmen.“
Když se usadila do sedačky, jejich oči se setkaly a Honor zajímalo, kdo vlastně byl tenhle anděl omračující krásy a šarmu, tenhle Illium s modrými křídly. „Díky.“
Jeho odpovědí byl zkoumavý… téměř něžný pohled. „Ty nejsi jako všechny ty ostatní.“
„Co?“
Dřív, než jí mohl Illium odpovědět, už Dmitri odjížděl pryč. Když se ohlédla, viděla, že je anděl pozoruje se zřetelně přemýšlivým výrazem ve tváři. Jeho roztažená křídla zachytávala paprsky brzkého ranního slunce. Stříbrná vlákna v jeho peří se třpytila a přetvářela ho v žijící fata morgánu. „Myslela jsem si,“ pronesla, když jí Illium zmizel z dohledu, „že andělé jsou na potravním řetězci výš, než upíři.“ A přesto to byl Dmitri, kdo uděloval rozkazy andělovi.
„Je členem Sedmy, Raphaelovy elitní stráže,“ odpověděl, když vyjížděli z brány Valeriina pozemku. „A já jsem jejich vůdce.“

Raphaelův zástupce - účel jeho titulu byl najednou daleko jasnější. „Nikdy dřív jsem nepotkala anděla jako je Illium.“ Navzdory jeho uchvacujícímu vzezření, se jí zdál daleko „lidštější“, než většina nesmrtelných, se kterými se dosud setkala. Dmitri jí obdařil nelítostným pohledem. „Flirtuj si s ním, jestli chceš, Honor, ale jsi moje.“ 

16 komentářů:

  1. Skvělé, díky za další překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad. Můžu poprosit o zaslání originálu na mail camilla.code@seznam.cz? Předem děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem!! Uzasne! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Moc dekuji za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem:-) skvele:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem krásne za pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat