10
Trochu ji trápilo, že
vůbec nezaváhala, ale tahle žena, která nyní hlasitě křičela, protože to bylo
její tělo, které trpělo bolestí, ji mučila. Kdo měl sakra právo Honor tvrdit, že
jí pomsta nepomůže cítit se lépe… protože postřelit Valerii jí rozhodně dobře
udělalo. „Skončila jsem s ní.“ Tohle patetické stvoření už ji v nočních
můrách nikdy pronásledovat nebude.
„Zkus najít tu
pozvánku.“ Dmitri se zvedl z lenošky. „Teď si s Valerií potřebuju
promluvit o samotě.“
Honor si zastrčila
pistoli do pouzdra a otočila se k němu čelem. „Nezabij ji.“ To by bylo
příliš rychlé a neuspokojivé. A podle toho, co všechno jí Valeria udělala, dle
její zkušenosti v jistých oblastech způsobování bolesti, bylo Honor jasné,
že nebyla její první obětí.
Dmitri jí obdařil
lenivým úsměvem, ze kterého jí zamrazilo. „Věř mi trochu.“
Zvláštní bylo, že mu
věřila. Možná to z ní dělalo pošetilého hlupáka, ale to nic neměnilo na skutečnosti,
že to byla pravda. Nechala ho v přítomnosti vyděšené upírky, která stále
naříkala a pokoušela se tím obměkčit muže, o kterém Honor věděla, že ho žádný
ženský pláč nikdy neovlivní a zamířila po schodech nahoru.
Opulentní motivy pokračovaly
i v ostatních částech domu. Umělecká díla vystavená na zdech, měla pozlacené
rámy, ale stále působila vkusně. Běhouny byly ručně tkané a jejich barevné
tóny ladily s ostatním dekorem. Točité schodiště vedoucí do druhého patra
zdobilo exkluzivně tesané mramorové zábradlí.
Ložnici dominovala
obrovská postel z tmavého dřeva s nebesy a s přikrývkami z nejkvalitnější
Egyptské bavlny, které byly stále ještě rozházené, díky Valeriinu brzkému
vstávání. Zrovna když Honor otevírala zásuvku malého stolku, se domem začal
rozléhat první výkřik. Byl tak vysoký, že si Honor nedokázala představit, co Dmitri
musel Valerii udělat. Vzbudila se v ní lítost, ale zaťala čelist a
odhodlaně pokračovala ve svém úkolu. Protože kdyby Dmitri zrovna v tomhle případě
projevil jakékoli slitování, ostatní upíři by se velice brzy poddali svým temným
chutím a svět by se zbarvil do ruda.
Tady.
Pozvánka byla v podstatě
stříbrná kartička přehnutá na půl.
Znuděnost
je otravná, nemám pravdu, Valerie?
Slova byla psaná
černým inkoustem a upraveným rukopisem, který mohl patřit jak muži, tak ženě.
Mám
k dispozici pobavení, které by mělo uspokojit i tvůj vyhraněný vkus.
Pod tím byla uvedená
adresa a tři dny s přesně stanovenou hodinou.
Pokud
by sis přála pokračovat, dostav se ve stejné dny a čas i následující týdny.
Nebyl tam žádný
podpis, a přestože Honor věděla, že bylo nepravděpodobné, aby tam byly nějaké
otisky prstů, stejně s pozvánkou zacházela velmi opatrně. Za doprovodu
dalšího, hrůzu nahánějícího výkřiku, zamířila dolů do kuchyně. Našla plastový
pytlík, který prozatím musel postačit, a pozvánku do něho opatrně zasunula. Pak
se vydala zpět do ranní místnosti. Chodby byly plné přetrvávajícího ticha,
které protínaly jen Valeriiny vzlyky.
Když vstoupila do
pokoje, okamžitě pohledem vyhledala Dmitriho, na jehož oblečení stále nebyla
jediná kapka krve. Pohled jí sklouzl k bronzově zbarvené kůži rukou, kterýma si
zrovna zasunoval do pouzdra u kotníku pistoli. Jeho pohyby byly uvolněné a
neuspěchané. Byl to muž, který o sobě věděl, že byl nejnebezpečnějším
predátorem v místnosti. A Valeria byla poněkud… zdrchaná.
„Našla jsem to,“
řekla.
„Dobře.“ Jeho pohled
zamířil k příjezdové cestě. „Než dorazej Andreasovy muži, jí bude hlídat
Illium.“
Z Valeriina hrdla
se vykradl tichý, prosebný zvuk. Honor se podívala z okna – a naskytl se
jí uchvacující pohled na anděla s modro stříbrnými křídly, který zrovna
přistával na zeleném trávníku. „On je…“ Honor hlasitě vydechla údivem. Viděla
jeho fotografie. Zahlédla ho i v televizi, ale nic z toho se nemohlo
vyrovnat originálu. Prostě nemohlo. A ten účinek byl ještě překvapivější
zblízka.
Jakmile se setkali
vedle Dmitriova vozu, nemohla se na něho Honor vynadívat. Oči barvy Benátského
zlata, černé vlasy se třpytivě modrými konci a tvář, která byla tak dokonale
nádherná, že by měl působit až příliš krásný. Ale nepůsobil. Byl jednoduše
nejkrásnějším stvořením, které kdy v životě viděla. Anděl se setkal s jejím
pohledem, „Já jsem Illium.“
Honor se nad
bezostyšnou zvědavostí v jeho zlatém pohledu téměř pousmála. „Honor.“
Dmitri ukončil
neodkladný hovor a vzápětí si otevřel dveře na straně řidiče. „Jestli se
Valerie o něco pokusí,“ řekl Illiovi, „tak jí uřízni obě ruce.“
Modře okřídlený anděl
se nad jeho rozkazem vůbec nepozastavil. Když vzala v potaz Dmitriho
evidentní důvěru v anděla, bylo více, než jasné, že navzdory své kráse,
nebyl Illium jen dekorací na výstavu. Když promluvil, všimla si evidentní
inteligence v jeho pohledu a usoudila, že byl zvyklý využívat dopad svého
vzhledu ve svůj prospěch.
„Elena s Raphaelem
už jsou na cestě,“ řekl. „Měli by přistát kolem šestý večer.“
Dmitri přikývl a
nastoupil do auta. „Honor. Přestaň s Illiem flirtovat. Jenom tím
povzbuzuješ jeho marnivost.“
„V tom má pravdu.“
Illium obešel vůz a otevřel jí dveře spolujezdce. „Ale na rozdíl od jinejch,
jsem džentlmen.“
Když se usadila do
sedačky, jejich oči se setkaly a Honor zajímalo, kdo vlastně byl tenhle anděl
omračující krásy a šarmu, tenhle Illium s modrými křídly. „Díky.“
Jeho odpovědí byl
zkoumavý… téměř něžný pohled. „Ty nejsi jako všechny ty ostatní.“
„Co?“
Dřív, než jí mohl
Illium odpovědět, už Dmitri odjížděl pryč. Když se ohlédla, viděla, že je anděl
pozoruje se zřetelně přemýšlivým výrazem ve tváři. Jeho roztažená křídla
zachytávala paprsky brzkého ranního slunce. Stříbrná vlákna v jeho peří se třpytila a přetvářela ho v žijící fata morgánu. „Myslela jsem si,“
pronesla, když jí Illium zmizel z dohledu, „že andělé jsou na potravním
řetězci výš, než upíři.“ A přesto to byl Dmitri, kdo uděloval rozkazy andělovi.
„Je členem Sedmy,
Raphaelovy elitní stráže,“ odpověděl, když vyjížděli z brány Valeriina
pozemku. „A já jsem jejich vůdce.“
Raphaelův zástupce - účel
jeho titulu byl najednou daleko jasnější. „Nikdy dřív jsem nepotkala anděla
jako je Illium.“ Navzdory jeho uchvacujícímu vzezření, se jí zdál daleko „lidštější“,
než většina nesmrtelných, se kterými se dosud setkala. Dmitri jí obdařil
nelítostným pohledem. „Flirtuj si s ním, jestli chceš, Honor, ale jsi
moje.“
Skvělé, díky za další překlad
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Můžu poprosit o zaslání originálu na mail camilla.code@seznam.cz? Předem děkuji :)
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatĎakujem!! Uzasne! :)
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Díky moc za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad.Katka
OdpovědětVymazatDěkuji :-) moc
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatMoc dekuji za preklad
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDakujem:-) skvele:-)
OdpovědětVymazatĎakujem krásne za pokračovanie :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad !
OdpovědětVymazat