Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 12. kapitola

Dmitri z její šatní skříně vyndal krátké, jasně červené šaty s hlubokým výstřihem a bez zad. „Tak tohle se mi líbí.“
Honor zrudly tváře do stejného odstínu, jaký měly zmíněné šaty a vytrhla mu ramínko z ruky. „Pro tvojí informaci – nikdy jsem je neměla na sobě. Byl to dárek.“
Jeho pobavení se okamžitě vytratilo. „Takovýhle druh šatů kupují ženám muži.“

„Nebo kamarádka, která si ze mě ráda utahuje,“ zamumlala a pověsila šaty zpátky do skříně. „A teď odsud vypadni.“
Dmitri jí neposlechl. Místo toho vyndal se skříně několik dalších ramínek a pohodil je na postel. Byly mezi nimi většinou košile a jednoduché topy, ale všechny měly upnutý střih. Nic z toho nemělo pytlovitý tvar, jako trička a košile, které nosila teď. Dmitri si je chvíli prohlížel a pak pronesl, „Obleč si něco vkusnýho a pak ti ukážu něco, co si nikdy předtím neviděla.“
Honor na něho chvíli jen oněměle zírala a pak začala oblečení uklízet zpět do skříně. „Jestli sis nevšiml, tak pracuju. Zbytek toho tetování se nerozluští sám od sebe.“
Při připomenutí Isis, mu začal žilami proudit chladný hněv a dveře skříně musel zavřít s úmyslnou opatrností. „Z toho, co si mi ukázala,“ pronesl umírněným hlasem, „jsem pochopil, že se motáš v kruzích.“
Honor si povzdychla. „Skoro jsem to měla. Mám to na jazyku, ale…“
„Pauza ti pomůže.“
V momentě, kdy se bude Honor převlékat, měl v plánu vyřídit si několik telefonátů. Včetně Jasona. Pokud se někdo pokoušel oživit Isis, nebo ji jakýmkoli způsobem uctívat, Dmitri o tom potřeboval vědět – aby to mohl utnout hned v zárodku.
Koutkem oka zachytil pohyb. Honor měla namířeno k toaletnímu stolku, kde měla položený hřeben. „Kam jdeme?“
„To se dozvíš, až tam budeme.“
Přimhouřila na něho oči. „Jdi pryč, ať se můžu oblíknout.“
„Ať ti to netrvá moc dlouho.“ Když odcházel z místnosti, probodávala ho pohledem. K Jasonovým uším se nedonesl jediný šepot, který by se týkal anděla jménem Isis, ale přesto mu slíbil, že zalarmuje síť svých špehů. Jako dalšímu zavolal Illiovi a instruoval ho, aby o nastalé situaci informoval zbylé členy Sedmy. Jeho poslední hovor směřoval k Rapahelovi. Archandělova odpověď byla prostá. „Jsi si jistý?“
„Ano,“ řekl, protože s naprostou jistotou věděl, co tím Raphael myslel. „Postarám se o to.“ Isis byla jeho noční můrou. Když zavěsil, díval se na Manhattan, který byl stále ovinutý šedí noci a jehož horizontu dominovala Věž. V tom ucítil zesilující vůni divokých květin. Probouzela v něm dávno pohřbené emoce a nutila ho vzpomínat na smrtelného muže, kterým býval před tak dlouhou dobou, že se během toho času zrodila i padla nejedna říše.
„Můžeme.“
Dmitri se otočil a před ním stála Honor oblečená ve vytahaných džínách a volné bílé košili. „Řekl jsem vkusně oblíknout.“ Moc dobře věděl, čeho se svým neforemným oblečením snažila dosáhnout a byl z toho nepříčetný. „To, že si tě predátoři nemůžou dobře prohlídnout, neznamená, že pro ně pořád nebudeš představovat čerstvý maso.“
Honor vzteky zrudla. „Jdi se bodnout, Dmitri.“
„Hned teď?“ řekl a věnoval jí záměrně dobírající úsměv. „Tak ke mně pojď blíž, králíčku.“
Všiml si, že jí zaškubalo v ruce a věděl, že bojovala sama se sebou, aby nesáhla po své pistoli a nestřelila ho přímo do srdce. „Víš, co?“ pronesla. „Myslim, že budu radši sama. Vypadni.“
„Jsi k pláči, Honor,“ odpověděl a moc dobře si uvědomoval, že se pohyboval na hraně. „Kdyby měla Valerie stále ještě jazyk – o čemž dost pochybuju – tak by se vysmála tomu, co z tebe udělala.“
Honor na místě ztuhla. „Myslim, že tě začínam nenávidět, Dmitri.“
„To mě skutečně netrápí.“ V nenávisti byla síla. Díky tomu se mu podařilo přežít v podzemní kobce pod hradní věží. „A až tě pod sebou budu mít nahou a mokrou, tak to bude ještě sladší.“
Honor se neobtěžovala odpovědět, místo toho práskla dveřmi od ložnice. O deset dlouhých minut později zase vyšla ven. Tentokrát měla vlasy vyčesané vysoko do culíku a na sobě měla oblečené přiléhavé džíny a k nim vysoké černé kozačky. Jejímu modelu vévodil těsný černý top, přes který měla krátkou koženou bundu stejné barvy. Měl pravdu – její ňadra byla velmi vnadná a její figura přímo omračující. Přešel přes místnost a zastavil se pouhých pár centimetrů od ženy, jejíž tělo vibrovalo potlačovaným vztekem. Nedokázal odolat pokušení a natáhl ruku, aby se jí mohl dotknout. Následoval rychlý sled pohybů – loket, který ho praštil do hrudi, jeho nohy ztratily rovnováhu, protože byly podkopnuté a pak přišlo tvrdé přistání na zem. Vzhlédl a díval se do očí Honor, která rozhodně nebyla žádnou obětí.
Dmitri se rozesmál.
Honor nevěděla, co očekávala, ale tenhle smích – hluboký, mužný a žhavě skutečný – to rozhodně nebyl. Když k ní natáhl ruku, ignorovala ho… přestože to bylo poměrně náročné. Tak moc si chtěla obkročmo sednout na to překrásné tělo, naklonit se a políbit jeho smyslné, smějící se rty. A to i přesto, že jí jen před několika minutami bezcitné ostří jeho hlasu tak zranilo.
Jeho smích přešel do velmi, velmi mužného úsměvu. „Pojď ke mně.“
Honor místo toho zamířila ke dveřím… ale už si nebyla vůbec jistá tím, že kdyby došlo na tohle šílenství, které se uvnitř ní probouzelo – šílenství, které neslo Dmitriho jméno - že by z něj dokázala vzejít jako vítěz.
Když Dmitri zastavil auto před zadním vstupem do nenápadné černé budovy v Soho, Honor ztuhla. „Ty parchante,“ řekla. Její hlas byl tak tichý, že jí téměř nebylo slyšet. Erotique byl klub, který navštěvovali převážně výše postavení upíři. Zdejší zaměstnankyně – převážně lidé, ale občas i nějaký „nový“ upír – byly trénované k tomu, aby věděly, jak se chovat ke starším téměř-nesmrtelným. Někteří nazývali tanečnice působící uvnitř tohoto exkluzivního klubu gejšami Západu.
Dmitri se chytil rukou za zadní stranu její sedačky a obdařil jí pohledem, který se zdál být temně pobavený… pokud jste se nepodívali zblízka, pak působily jeho oči chladně a nemilosrdně. „Je vysoká šance,“ řekl hlasem, který na její ňadra působil jako černý satén, „že někteří upíři, který tu dneska potkáš, už se z tebe napili.“
„No tak lovkyně, zakřič ještě trošku víc. Tvoje krev je pak daleko chutnější.“
Honor se před očima objevily tmavé tečky a nedokázala se pořádně nadechnout. Dřív, než si stihla uvědomit, co dělá, už vytáhla z pouzdra svou pistoli a namířila ji na Dmitriho hlavu. „Odcházim.“
Dmitri se pohnul neuvěřitelnou rychlostí a její pistole byla z ničeho nic v jeho držení. Jeho smyslná tvář pouhé centimetry od té její. „Vysměj se jim svojí přítomností, Honor, nebo uteč jako malej vyděšenej králíček. Rozhodnutí je na tobě.“
Potřebovala upustit trochu páry, zadržovala v sobě příliš mnoho vzteku – chtěla ho praštit. „Proč se vůbec staráš?“ zašeptala zhrublým hlasem. „Jsem pro tebe jenom nový rozptýlení.“
„To je pravda.“ Dmitri se dotkl hlavní pistole její tváře. „Jenže hrát si s někym, kdo už je napůl mrtvej, neni žádná zábava.“ Položil jí pistoli do klína, otevřel dveře auta a vystoupil. „Zvláštní,“ zamumlal, když je zavíral. „Jak moc mi jí někdy připomínáš, a přesto v sobě nemáš ani špetku její kuráže.“
Honor sledovala jeho vzdalující se siluetu. Mířil k zadnímu vstupu do klubu a nechal jí ve svém luxusním autě zcela samotnou. Zastrčila si pistoli zpět do pouzdra na rameni. Jeho slova byla velmi dobře kalkulovaná – měla v ní vybudit reakci. A přestože jeho záměr odhalila, jeho prohlášení svůj účel splnilo.
„Už s tebou není žádná zábava, lovkyně. Očekával jsem od tebe víc vzdoru.“
Honor vystoupila z vozu a vydala se za Dmitrim, který se zrovna ohlédl přes rameno, a když jí spatřil, počkal, než ho dostihla. „Snaž se tam nikoho nezastřelit.“ Jeho hlas zněl jako tiché předení, které jí s bujnou intimitou, jež by se dala přirovnat k vůni půlnočních růží, pohladilo všechny smysly. „Potřebujem je živý, pak nám budou schopní něco říct.“
V ten moment došli ke dveřím. Ke dveřím, které už pro ně držel zdejší vyhazovač otevřené. „Pane,“ pozdravil, ale jeho pohled byl přilepený k Honor.
„Vypadal překvapeně,“ řekla, když vstoupili do zadní části klubu. „Ty sem nechodíš?“
„Ne.“

Zleva k nim dorazily první, linoucí se hluboké tóny hlasu jazzové zpěvačky. Dmitri se k Honor naklonil blíž a zašeptal jí do ucha, „všichni budou předpokládat, že zahříváš mou postel.“

19 komentářů:

  1. díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, díky moc. Čím dál zajimavější a čtivější. Díky :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za dalsi kapitolku ,vazne miluju tuhle serii !

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem uplne uzasne:-) ako vzdy:-) neviem, ci vydrzim do pondelka:-) budem mat abstak:-) Zia

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za další kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad. Dmitri je úplne bezkonkurenčný. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat