Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 16. kapitola

Sen, který se jí zdál dnes v noci, nebyl noční můrou a to Honor překvapilo natolik, že se z něho téměř probudila. Ale ta rozkoš, oh, ta rozkoš byla příliš velkým lákadlem.
Měla nad sebou vypracované mužské tělo a na hrdle jeho mozolnatou dlaň. Líbal ji s lenivou trpělivostí, ale ona věděla, že se to mohlo bez jakéhokoli varování změnit. Dnes si chtěl hrát a ona byla jeho ochotným spoluhráčem. „Otevřít,“ zašeptal a ona rozevřela rty a nechala jeho jazyk vklouznout do svých úst.

Bylo to hříšné. Byl to dekadentní akt, který mu dovolila už téměř na začátku jejich námluv. Její schopnost mu odolat byla už tenkrát tak chabá, že by se dala přirovnat k vytrácející se páře nad hrncem. A její odměnou za hříšnost byla taková rozkoš, že ji připravila o dech a jeho chuť se pro ni už od začátku stala návykovou.
V tuhle chvíli jeho nádherné rty i jazyk prozkoumávali s neskrývaným majetnictvím její ústa. Vsunul jí stehno mezi ta její a zatlačil nahoru na její nejcitlivější část těla.
Jakmile na sobě ucítila zatnutý sval jeho ochlupeného stehna, vykřikla. Byla odhalená až na kůži – přinutil ji, aby se pro něho sama svlékla. A musela se svlékat pomalu, aby si ji jeho oči – jediné oči, které ji doposavad viděly – mohly řádně vychutnat. Žádná část jejího těla nebyla před žárem jeho vlastnického doteku v bezpečí. Sklouzl dlaní z jejího hrdla níž a dotkl se jejího ňadra, které se během jara zvětšilo a bylo plnější, pak ho stiskl. Ne příliš nelítostně, protože její ňadra byla teď citlivější, ale tak akorát.
„Prosím,“ zašeptala, přestože věděla, že dnes v noci s ní nebude mít žádné slitování. Odpovědí jí byl zastřený smích, který jí vibroval celým tělem. „Zrovna jsme začali.“ Zatahal jí za bradavku a stiskl. Vzepjala se pod ním a všimla si, že jeho kůže na stehně, kde se jí dotýkal, byla zvlhlá. Sáhl jednou rukou dolů a protlačil ji mezi své stehno a její intimní místo. „Tohle bys chtěla?“ Pak jí lehce přejel přes ten citlivý bod mezi jejími stehny.
„Oh!“ Vyklouzl z ní frustrující výkřik. Pak jí přejel prsty po okolní zvlhlé kůži a ruku opět vysunul zpět.
„Ještě.“
Usmál se na ni v pižmem provoněné temnotě pokoje a místo toho, aby splnil její přání, si prsty přiložil ke rtům a vsál je hluboko do úst. Její děloha se zaťala, protože když se mu zachtělo, jeho hříšná ústa stejným způsobem sála její nejintimnější část těla. Dnes v noci se zdálo, že byl spokojen s tím, že ji přitlačil do jejich prosté postele a do zbláznění jí dráždil svýma mozolnatýma rukama, které znaly každé její tajemství i všechny její fantazie – předešlou zimu, když svět kolem nich pohltil sníh, ji přesvědčil, aby mu je šeptala do ucha. A pak jí prozradil ty své.
Když se jeho rty nakonec sklonily k její ztuhlé bradavce, téměř vzlykala úlevou. Poválel ji v ústech a jemně skousl, aby jí připomněl, kdo tu držel otěže… pak ji začal tak nelítostivě sát, že se se zoufalou touhou sama třela o jeho stehno. Už se před ním nestyděla, ne v tuhle chvíli. V okamžiku, kdy téměř dosáhla uspokojení, protože se jí podařilo najít ten tajný citlivý bod, který jí před třemi léty ukázal na sluncem zalitém poli, odsunul nohu pryč. Roztřásla se. „Ty zvíře.“ Toho dne před třemi léty byl tak něžný a tak opatrný. Podařilo se mu svést jednu z nejvzornějších dívek a přesvědčit ji, aby s ním ležela v trávě. Rukou ji hladil pod šatama a dotýkal se jí způsobem, jakým se jí nikdy dříve nedotýkal nikdo jiný. Z té obrovské rozkoše, kterou v ní dokázal vybudit, byla tenkrát šokovaná. Jeho ruce byly hrubé od práce na polích a jeho kůže tmavá z doteku slunečních paprsků. Slíbal její slzy a hladil ji, dokud se nepřestala chvět. Pak jí vyhrnul šaty nahoru a odhalil její tělo slunci, svému obdivnému pohledu… i svým rtům. Ano, byl naprostým zvířetem. Jejím zvířetem.
V tuhle chvíli se na ni usmál, sklonil se k jejímu druhému ňadru a tím nejdelikátnějším způsobem přitiskl své stehno zpět k jejímu tělu. Oh, ano… zaťala mu prsty v hedvábně černých vlasech a vzepjala se vzhůru, protože jí celým tělem projela vlna tekutého žáru.
„Tak,“ zašeptal proti jejím rtům, když mohla znovu otevřít oči, když znovu vnímala, co se kolem ní dělo. „Teď už budeš poslušná, že ano?“
Pohladila ho po zarostlé tváři a přitáhla si ho k sobě blíž. „Polib mě, manželi.“
„Manželi.“ Honor se při vyřčení toho slova probudila. Obrazy ze svého snu vnímala i po probuzení stejně živě, jako drobné křečovité stahy ve spodní polovině svého těla. Když si uvědomila, že právě prožila orgasmus, zasténala a pevně sevřela stehna kolem polštáře. Místo toho, aby s sebou překvapeně trhla, se o něj začala třít a snažila se udržet si pozůstatky svého snu, který byl daleko erotičtější, než jakákoli zkušenost jejího skutečného života. Tenhle sen jí vrátil touhu po sexuální rozkoši, o které si myslela, že jí byla navždy zapovězena.
„Tak, teď už budeš poslušná, že ano?“
Její bradavky ztvrdly do téměř bolestivých hrotů a mezi stehny jí ještě stále doznívaly vlny rozkoše. „Oh, Bože.“
Zvláštní bylo, že dominantní muži jí nikdy nepřitahovali a určitě by nečekala, že by jí připadal erotický zrovna takovýhle sen – obzvláště pak po únosu, který prožila. Pokud by ještě někdy měla mít sex, byla přesvědčená, že by to bylo s mužem, který by byl něžný a trpělivý. Před očima se jí vynořila nemilosrdná, ale nádherná tvář s temnýma očima, které v sobě nesly dotek nebezpečí.
Ano, Dmitri rozhodně nebyl něžný, ale Honor nemohla zpochybnit sexuální energii, která mezi nimi jiskřila. Přinutila se sama sobě přiznat, že právě Dmitri byl patrně inspirací pro jejího milence bez tváře, který se jí zjevil ve snu. Při té živé vzpomínce na tíhu jeho těla, které se nad ní tyčilo, na dotek jeho mozolnaté ruky na jejím ňadru, na důmyslnou hříšnost jeho rtů i na tvrdý vrchol jeho značně velké erekce, která se tiskla k jejímu tělu, zaťala ruku do přikrývek.
V podbřišku se jí zaťaly svaly. Toužily v sobě pocítit to výrazně velké vzrušení.
„Čas na studenou sprchu,“ zamumlala. Odhodila ze sebe přikrývky a zjistila, že byla nahá. Zmocnila se jí ostrá panika a okamžitě sáhla po pistoli, kterou měla pod polštářem – a pak si všimla odhozeného oblečení, válejícího se na hromádce na zemi vedle postele. Rozesmála se a pronesla, „to byl teda pěkně živej sen.“ A pokud by měla být upřímná, určitě by jí nevadilo, si ho ještě jednou zopakovat. Prožívat trýznivou rozkoš, která ji nakonec přivedla až na vrchol a navíc s mužem, kterému její snějící já evidentně důvěřovalo… ano, to bylo nepopiratelně lepší, než sny o té černé díře, kde zažívala jen bolest.
Hodiny jí prozradily, že se jí podařilo spát poměrně dost hodin v kuse – bylo půl šesté ráno a předchozího večera upadla do postele už kolem šesté. Osprchovala se, pak se oblékla – včetně svých zbraní – a chytala se zavolat Dmitrimu, ale v tom se jí mobil rozezvoněl v ruce.
Přijala hovor a zjistila, že na druhém konci byl Sáry zástupce, Abel. „V Little Italy se zrovna něco semlelo,“ řekl. „Mohla by ses tam na to podívat?“
Každá buňka jejího těla se toužila dostat do Catskills, ale byla lovcem a s tím šly ruku v ruce i jisté povinnosti. „Ve výtahu mi vypadne signál,“ řekla. „Zavolam ti zpátky, hned jak se dostanu do přízemí.“
Jakmile se tam ocitla, vytočila Abela a zamířila na ulici. „Řekni mi všechno, co víš.“
„Toho moc neni,“ odpověděl. „Na místě už jsou policajti a nikdo si není moc jistej, co se tam vlastně stalo. Ale jestli usoudíš, že to spadá pod Spolek, zavolej mi zpátky a já tam pošlu někoho jinýho – tvojí prioritou je úkol pro Věž. Tady máš adresu.“ Pak jí přečetl název ulice.
„Mam to,“ odpověděla, mávla na taxíka, a když přijel, nasedla na zadní sedačky. „Zavolam ti, hned jak si to tam prohlídnu.“
Taxikář vyjel na silnici. „Jseš na lovu?“
Honor přikývla a nadiktovala mu adresu. Bylo zvláštně příjemné být označená za lovce, protože spousty měsíců po únosu jím nebyla. „Jeď, co nejrychlejc to pude.“
Taxikářův pohled se zaměřil do zpětného zrcátka, pak na silnici a zpět do zrcátka. „Hele, nejsi náhodou ta lovkyně, co jí pohřešovali?“
Honor se sevřel žaludek. „Jo, jsem.“
Z pohledu, kterým jí sledoval skrz zrcátko, vyčetla přemýšlivé spekulování. „Slyšel jsem, že když tě dostali do nemocnice, byla jsi samej upíří kousanec.“
Spolek udělal naprosto všechno, co se dalo, aby zabránil šíření drbů, fám a dohadů, které její záchranu obklopovali, ale s personálem, který se podílel na jejím zotavování a nespadal pod jejího zaměstnavatele, se toho moc udělat nedalo. A pak se k tomu ještě přidaly všechny testy, které musela podstoupit, aby se vyloučilo, že jí ti parchanti, kteří jí unesli, nezanechali kromě modřin, kousanců, těla na pokraji vyhladovění, mnoha zlámaných kostí a vnitřních zranění, ještě něco jiného.
V nejhorších okamžicích jejího života, kdy na tom byla úplně nejhůř, jí viděly dohromady desítky lidí. Většina těch lidí k ní byla laskavá. Ale někteří byli jako tenhle taxikář. V mužových očích se zračila zvědavost a měl v očekávání rozevřené rty. Honor se bála, aby jí její vzpomínky nevtáhly zpátky. Bála se, že se jí budou opět dotýkat ty zkoumavé, nechutné ruce, a že by tentokrát už nemusela najít cestu zpět. Ještě před měsícem by se tiše schoulila na zadní sedačce auta. Před měsícem ale ještě nepostřelila dva ze svých útočníků.
„Jazyky upírů,“ pronesla a opatrně přejela prstem po ostří nože, který vytáhla z pouzdra na stehně, „dorostou zpátky, když jim je vyřízneš. Ty lidský, tuhle schopnost nemaj.“ Taxikář popotáhl a sklonil pohled k silnici.
Když nakonec dojeli na požadované místo, tekly mu po spáncích kapky potu a neměl dokonce ani odvahu říct si o peníze. Honor projela kreditkou skrz platící terminál a vystoupila.

Nikdo jí už nikdy nestáhne do temnoty.

18 komentářů:

  1. díky za překlad.míša

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za skvělý překlad !

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad 16té kapitoly. Renca

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat