„Protože mi připadalo
trefný.“ Honor si uvědomovala, že dokud jí nebude důvěřovat na úrovni, kterou
zabere nějaký čas vybudovat, jí také neodhalí žádnou svou slabinu. A proto se
rozhodla, vrátit se k jejich předešlému tématu.
„A co ten třetí upír?“
Po další vteřině, kdy
si jí zkoumavě prohlížel, se Dmitri opět soustředil na silnici a zamířil na most.
„Tam zrovna jedeme –
žije ve Stamfordu,“ odpověděl a tím jí také objasnil, proč směřovali zpět k
Manhattanu. „Zdá se, že se zavřela ve svym domě a nevyšla z něj už
minimálně pět dní. Navíc, se krmí z krevních narkomanů, kteří se ukážou u
jejích dveří.“
„Tenhle termín jsem
nikdy neslyšela.“ Setkala se jen s pojmem upíří děvka, označujícím osoby,
které se staly závislé na upířím kousnutí.
„Krevní narkomani jsou
pár,“ začal jí vysvětlovat Dmitri, „kterej se dokáže vzrušit natolik, aby si to
chtěli rozdat, jen když se z jednoho, nebo z obou krmí upír. Takže ve
finále jde v podstatě o trojku – tohle považuje za lákavý jen malá část
Stvořenejch.“
Honor přikývla.
„Většina smrtelníků nedosahuje krásy, kterou s sebou přináší vampyrismus.“
„To, proč to většinu
upírů neláká, je fakt, že jsou tam jen do počtu, že nejsou středem pozornosti.“
A to by si nemohl
užívat žádný starý upír. „Ta žena, za kterou se chystáme-„
„Jiana. Není známá
tim, že by patřila na scénu krevních narkomanů, ale je evidentní, že poslední
dobou to dělala,“ dodal a jakmile přejeli most, zamířil k Bronxu. „Podívej
se do palubní přihrádky.“
Honor se natáhla,
otevřela přihrádku a spatřila obálku. Uvnitř bylo několik velkých, lesklých,
černo-bílých fotografií. „Kdy to bylo focený?“
„Dneska ráno.“
Na první fotografii
byl zachycený mladý pár. Muž i žena byli blonďatí a pečlivě ustrojení. Působili
jako z reklamy na dokonalý americký pár – jediné, co jim ještě chybělo,
byl kolem pobíhající pes. Ruku v ruce vystoupali po schodech velkolepého
starého sídla, z jehož balkónů visely popínavé vistárie, které zbarvily
okolní svět do fialova.
Na dalším obrázku
byla stejná dvojice, když zmíněný dům opouštěli. Oba měli zčervenalé tváře,
opuchlé rty a rozcuchané vlasy – muž měl nakřivo zapnuté knoflíky košile a ženě
chyběl její květovaný šátek. „Je tohle něco, co je žena nucená podstoupit pro
svýho manžela?“
„Maj svojí vlastní
sektu,“ řekl jí Dmitri. „A ženěj a vdávaj se mezi svejma vlastníma. Pak je pro
ně všechno snazší.“
Honor odložila
fotografie a snažila se, urovnat si v hlavě veškeré nově nabité informace.
Dmitri je mezitím vyvezl z Bronxu, přes Westchester a zamířil ke
Connecticutu. V momentě, kdy vjížděli z Greenwich do Stamfordu, si
Honor vzpomněla, že se mu chtěla zmínit o jiné zvláštní sektě. „Dostala jsem
e-mail od detektiva Santiaga,“ pronesla a v ten moment si uvědomila, že
navzdory skutečnosti, že se zrovna nacházela necelou hodinu cesty od místa, kde
byla vězněná a mučená, nepociťovala žádný strach, ani obavy. Tahle část města
byla od té, kde jí drželi tak odlišná, jakoby se nacházela na jiné planetě. „Už
se jim podařilo zatknout někoho za tu včerejší vraždu.“
„Přítele oběti a
ještě jednoho člena klubu,“ pronesl Dmitri. „Tu situaci jsem sledoval.“
A Honor bylo okamžitě
jasné, že zmíněná sekta bude velmi brzy poctěná návštěvou děsivého upíra.
„Podle Santiaga byla důvodem stará dobrá žárlivost.“ Všichni tři byli jeden
s druhým zapleteni do sexuálního vztahu.
„A taky notná dávka
stupidity.“ S tímto bezcitným vyjádřením projel Dmitri otevřenými branami,
za kterými už je přivítala dlouhá příjezdová cesta, lemovaná letitými javory.
Když už se jejich Ferrari blížilo k Jianinu sídlu, otevřely se vstupní
dveře a z nich vyšla další dvojice. Honor se zašklebila.
Dmitri to postřehl a
rozesmál se. „Chutě s věkem neklesají, Honor. To bys měla vědět.“
„Tuhle skutečnost je
snazší přijmout s upírama, než s lidma,“ zamumlala a sledovala
postarší dvojici, která se zatím usadila do svého letitého vozu. „Vždycky si
říkám, že ti, co jsou Stvoření jako mladí, maj v podstatě prodloužený
dospívání.“
Jakmile dvojice
odjela, vystoupila Honor z vozu a zhluboka se nadechla svěžího, jarního
vzduchu. „Je to tu moc hezký.“ Za domem se nacházely další vzrostlé stromy a
před ním byla decentní fontánka. Po obou stranách příjezdové cesty byl
udržovaný trávník a zahrady, které se táhly kam oko dohlédlo. Záhony
překypovaly barevnými květy, pokyvujícími se v mírném vánku, který se do nich
opíral.
„Jedno z
nejpůvabnějších sídel má Michaela“ pronesl Dmitri, zatímco obešel vůz a připojil
se k ní před fontánou.
Honor zmíněnou ženu
archanděla viděla jen v médiích, a přesto nepochybovala o tom, že byla jak
nádherná, tak i nebezpečná. „A co Favashi?“ zeptala se a jen díky tomu, že se
na něho zrovna dívala, si všimla, jak zatnul čelist.
„Tam to působí mile a
příjemně i v momentě, kdy likviduje svoje nepřátele, jako by byli jen
obtížnej hmyz.“ Dmitri pro ní Favashin dvůr shrnul do jediné nelítostně znějící
věty.
Před nedávnou dobou
zjistila, že měl kdysi manželku, kterou miloval. A z jeho reakce jí právě
došlo, že tuhle ženu archanděla měl pravděpodobně za milenku. „Špatnej
rozchod?“ Žárlivost proměnila její slova v ostré žiletky.
Dmitri na ni pozvedl
obočí. „Jsi velice všímavá, králíčku.“
Ano, Dmitri věděl,
jak na ní, ale kupodivu, ona také věděla, jak na něho.
„Řekla bych, že
kopačky od archanděla dokážou zamávat s chlapskym egem.“
„Nevěděl jsem, že
králíci maj nabroušený drápy.“
Dříve, než mohla na
jeho pobavený komentář odpovědět, se před nimi otevřely vstupní dveře domu.
Honor vzhlédla a spatřila vysokou, štíhlou upírku s rysy supermodelky.
Její plné rty by mohly patřit Siréně z bájí a její mocha odstín kůže se
v záři slunečních paprsků svůdně leskl -
a všechno to bylo perfektně vystaveno na odiv díky saténovému župánku,
té nejexkluzivnější bronzové barvy, sahajícímu stěží do půlky stehen.
„To žádná
z těchhle ženskejch nemá doma oblečení?“ zamumlala Honor.
„Právě jsme jí
vyrušili během krmení,“ poznamenal Dmitri, když začali stoupat po schodech. Jakmile
je Jiana spatřila, okamžitě zbledla. Ale její pohled nesměřoval
k Dmitrimu… a poznání v jejích očích bylo naprosto usvědčující. „Já
to nevěděla.“ Zašeptala a sevřela ruku na klice od dveří. „Když jsem přijala to
pozvání, tak jsem to nevěděla. A když jsem tě tam našla, tak jsem ti
neublížila. Prosím, vzpomeň si.“
Honor položila
Dmitrimu ruku na rameno a zastavila ho. „Ta vůně.“ Byla opulentní, sladká a působila
velice draze. „Ano, vzpomínám si.“
„Je
mi to líto. Tady, nedala by sis trochu vody?“
Honor
se napila, protože její věznitel - ten který kontroloval všechny ostatní - se
toho dne neobtěžoval jí dát ani vodu, ani žádné jídlo. A vypila toho tolik,
kolik se toho do ní vešlo. „Děkuju.“
„Neděkuj,
to je samozřejmost.“ Odpověděla jí tlumenými vzlyky. „Nemůžu ti pomoct. Tak mě
o to prosím nežádej.“
Honor
v jejím hlase zaslechla panický třas, způsobený strachem a věděla, že
od těchto delikátních rukou se žádného vysvobození nedočká.
„Koho se bojíš?“
„Z koho máš strach?“
zeptala se znovu a setkala se s upírky temně onyxovým pohledem.
Zdálo se, že Jiana
svému strachu podlehla. Objala rukama své roztřesené tělo a ustoupila o krok
dozadu. Bylo to tiché vyzvání, aby jí následovali.
Vnitřek domu byl
stejně elegantní, jako byly venkovní zahrady harmonické. Použitý styl byl
relativně moderní – všemu dominovaly světlé barvy a stěny byly vymalované
krémovými odstíny. Na jedné stěně visel dovedně namalovaný obraz samotné Jiany.
Byl to překrásně vypracovaný akt, působící něžně eroticky. Ohraničoval ho jednoduchý
rám, který nechal vyniknout samotné dílo a ne jeho okolí.
Styl ze vstupní haly
plynně přecházel do pokoje, do kterého je Jiana vedla, a který byl zařízený jasně barevnými kousky nábytku.
Jiana klesla do jedné
z pohovek v barvě drahých kamenů, zapřela si lokty do kolen a hlavu
sklonila do dlaní. „Od toho dne, kdy jsem tě tam nechala, jsem nespala.“
Honor právě zažívala
stejnou zvláštní směsici hněvu a lítosti, kterou vůči této ženě cítila
v té temné díře. „Já jsem sice byla ta svázaná, ale ty jsi byla ještě
slabší, než já.“ Dokonce i teď se její vyjádření zdálo nemožné. A tenkrát jí to
donutilo k téměř hystericky pobavenému smíchu.
Dmitri se opřel o
opěrku pohovky, na kterou si sedla Honor. Působil jako tygr, kterého neomezoval
žádný řetěz. Neřekl jediné slovo, ale z výrazu Jianiny tváře, bylo upírce
zcela jasné, čemu čelila.
„Když jde o něho, tak
jsem vždycky tak slabá,“ zašeptala a po naprosto dokonalých rysech tváře jí
začaly stékat slzy. Díky její zoufalosti se jevila ještě zranitelnější a
ženštější, a přesto se Honor postavily chloupky na rukou. Hrála tu tahle upírka
velmi věrohodné divadlo? Nebo Jianina udivující atraktivnost odváděla pozornost
od smutku, který jí téměř trhal na kusy?
„Dokonce i
v momentě, kdy jsem viděla, co udělal,“ pokračovala, „jsem ho nemohla
zradit.“
„Koho?“ zeptala se
Honor. „Už mu dál nemůžeš pomáhat, Jiano. Plánuje to udělat znovu.“
Upírčinou štíhlou
postavou otřásl další vzlykot. „Já vím.“ Setřela si slzy a sáhla do přihrádky
malého stolku, odkud vytáhla teď už povědomě vypadající obálku. „Protože mi
poslal tohle.“
Honor přesně věděla,
co uvnitř té obálky najde, ale stejně si jí od Jiany vzala a vyndala z ní
přeloženou kartičku.
Možná,
že tentokrát budeš spokojenější. Ostatním jsem to neprozradil, ale bude to pár
– muž a žena. To by se ti mohlo zamlouvat, že ano, Matko?
Dekuji za preklad cele kapitoly ;) Draza
OdpovědětVymazatDíky moc za další pokračování kapitoly
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDakujem za preklad.
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-)
OdpovědětVymazatDíky moc za překlad další kapitoly ! ! !
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatDiky moc za preklad :-)
OdpovědětVymazatDíky za překlad,Míša
OdpovědětVymazatDěkuji za preklad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!! :-) :-)
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad !
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazat