Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 30. kapitola

30
V čase před tím, než se vrátil k Mahiye, odletěl z pevnosti poměrně hodně daleko, jen aby si promluvil s andělským párem, který se po přechodném pobytu v Útočišti zrovna vracel zpátky do Nehy teritoria.
Když obdrželi jeho zprávu, požádali ho, aby se s nimi sešel v chatce, kterou použili jako místo odpočinku během své cesty. Hned za úsvitu měli v plánu pokračovat dál – do svého domova, na druhé straně Nehy teritoria.

Měl štěstí, že se mu podařilo andělský pár vypátrat, protože většinu času trávili tím, že poznávali svět. Po miléniích, která už si odsloužili, byli odměněni dočasnou volností. Přestože byli oba dva nesmírně loajální své ženě archandělu, oplývali neskrytou slabostí pro Raphaela. „Sledovali jsme, jak vyrůstal a stal se archandělem. Nikdy nebyl natolik hrdý, aby nemluvil s těmi, kteří byli slabší než on. A my byli slabší už v době, kdy byl ještě dítětem.“ Jejich slabost a ochota se vztahovaly i na archandělovu Sedmu a oba dva rádi zodpověděli všechny Jasonovy otázky ohledně upíra s tmavě rezavými vlasy. Své dotazy však musel formovat systematicky a každou důležitou otázku zamaskovat několika nedůležitými. Nechtěl neopatrným vyptáváním vyplašit svou kořist.
To, co se dozvěděl, bylo… zajímavé takovým způsobem, že mohl na jazyku téměř cítit odpověď na otázku, kdo byl tou kořistí.
Mahiya se vedle něho pootočila a položila mu dlaň na hrudník. Po paži a rameni mu sklouzly prameny jejích vlasů a jedno z jejích křídel leželo napůl na něm a napůl na přikrývkách. Ležel na zádech a ruce měl založené pod hlavou.
„Jak dlouho jsem spala?“ zeptala se zastřeným hlasem, aniž by zvedla hlavu z jeho ramene. Podíval se na měsíc, který prosvítal dovnitř ložnice vysokým oknem a odpověděl, „moc dlouho ne. Možná hodinu.“
Hodinu, kterou naslouchal jejímu dechu a prsty jí po těle kreslil různé obrazce. Cítil, jak se mu během té hodiny zpomalil srdeční rytmus, až kopíroval ten její. Bylo to velmi nečekané a způsobilo to v něm divokou odezvu – syrové nutkání se zvednout a dostat se pryč.
Ale Jasonovi bylo téměř sedm set let a chápal, kde tahle jeho potřeba pramenila – podíval se do hlubin své duše a spatřil osamělého, opuštěného chlapce, který mu pohled oplácel. Věděl, že ten chlapec nevěřil nikomu a ničemu. Věděl, že se na jakékoli emocionální pouto díval s podezřením a neočekával od něj nic jiného, než další bolest. Ten malý chlapec se neuvěřitelně bál. To byla skutečnost, se kterou se Jason smířil před hodně dlouhou dobou. Ten vyděšený chlapec neovládal jeho vědomé chování, ale byl natolik zakořeněný v jeho podvědomí, že kolikrát jednal, tak jak jednal, dokud nebylo po všem a jeho mysl se znovu nevyjasnila.
Dnes v noci s tou potřebou utéct bojoval. Být s Mahiyou v jedné posteli bylo potěšení samo o sobě. Líbilo se mu, jak se do jeho vlastní kůže vpíjela její vůně, líbilo se mu, jak se prsty lenivě proplétal jejími prameny vlasů a líbilo se mu i to, když ze spánku každou chvíli vydala nějaký tichý zvuk a pak se do jeho těla zabořila ještě o něco hlouběji – jako kdyby zbožňovala být v jeho blízkosti.
Všechno to byla jen iluze, ale byla to iluze, které chtěl alespoň pro tuhle jednu noc věřit.
„Hmm.“ Mahiya sáhla dolů a přitáhla si přikrývku, která se jí shrnula ke stehnům, zpátky do pasu a pak si znovu položila dlaň na jeho bijící srdce. Na kůži ucítil její pohybující se rty a čelist. Zývala a při tom nepatrně nadzvedla křídlo. Stříbrné světlo měsíce políbilo peří barvy drahokamů.
Než usnula, tak se její křídla mihotavě leskla v jeho zorném poli. Celou hodinu strávila tím, že se ho dotýkala a s neskrytým potěšením líbala jeho tělo. Byl těmi pocity, které v něm její doteky vyvolávaly téměř opilý, a nakonec jí přemluvil, aby se na něho obkročmo posadila. Jeho Mahiya byla stydlivá, ale jakmile se v té pozici ocitla, využila ji k tomu, aby ho se sladkým, ryze ženským potěšením hladila všude, kam dosáhla.
Stále zůstával ve své iluzi a prsty jedné ruky jí přejel po citlivé vnitřní křivce křídla. Zachvěla se, a pak si křídlo položila zpátky přes jeho tělo. „Těmi tvými prsty bys mě dokázal přesvědčit k tomu, abych spáchala nejeden hřích, Jasone.“
„V rozkoši není žádného hříchu.“
To mu kdysi dávno řekl Dmitri a po té se sarkasticky usmál. Veškerý výsměch však tenkrát směřoval na sebe.
Mahiyin tichý smích význam těch slov zcela změnil. Transformoval je ve smyslné a hravé. „Myslím, že až budu volná, měla bych si z těch slov udělat své vlastní motto. Měla bych žít životem nestydatého požitkáře.“
Myslí se mu prohnaly obrazy její figury zahalené hedvábím a kašmírem, jejího těla, které bylo hýčkáno exotickými krémy a oleji, jejích rtů, které se zatímco ležela v saténových přikrývkách, smyslně zavíraly kolem kousku luxusně lahodné čokolády.
Prsty jí sklouzl po páteři a rozložil jí dlaň na bedrech. „Rád tě namasíruji vonnými oleji.“ Dokud by se její kůže neleskla a ona by pod jeho doteky neležela zcela uvolněná.
Tentokrát byl její smích trochu vylekaný. Přejela mu tváří po nahé kůži na rameni a řekla, „Jsi velmi nebezpečný muž – nejsem si jistá, že bych takovou rozkoš vůbec přežila.“ Pak se nad ním nadzvedla a zadívala se mu zpříma do očí. Přes rameno jí sklouzlo několik pramenů vlasů a ňadra si skryla za přikrývku, kterou si vytáhla na hruď. Přestože byla milenkou, která mu neodepřela nic z toho, co požadoval, byla i nadále tak ostýchavá.
„Vanhi,“ začala a její výraz zvážněl, „mi řekla ještě něco dalšího. Se vším tím ostatním jsem se ti o tom zapomněla zmínit. Byla přesvědčená, že toho bledého upíra s rezavými vlasy už viděla, ale bylo to hodně dávno.“
Jason naslouchal a přidal tu informaci ke všem dalším, které se dozvěděl.
„Co si o tom myslíš?“ pobídla ho, když nereagoval. „Vím, že si byl pryč a dělal svou práci. Co ses dozvěděl?“ Zamračila se. „Nenechávej mě tápat v temnotě, Jasone.“
Měl jí připomenout, že už neměla v rukávu žádná esa, ale věděl, že tím by jí ublížil… a Jason věděl, že princezně s natolik silným srdcem, že díky němu přežila tři sta let s ženou archandělem, která ji vnímala jen jako prostředek k pomstě, ublížit rozhodně nechtěl. „Dnešní noc je velmi jasná.“
Mahiya si vyčerpaně povzdychla a sklonila hlavu, aby ho mohla políbit. Místo toho ho však jemně kousla do horního rtu. „Teď zrovna není vhodný čas pro vtípky šéfa špionáže.“
Kdyby to byla jakákoli jiná žena, byl by přesvědčený, že se jen pokoušela využít jeho rozpoložení po sexu, ale tohle byla Mahiya, která vyrostla v hnízdě lží a přesto si zvolila je jako svou taktiku nevyužívat.
Pohladil jí dlaní, kterou měl stále na jejích bedrech a řekl, „podařilo se mi lokalizovat dvojici, která se domnívala, že upíra, který by odpovídal našemu popisu, před třemi nebo čtyřmi staletími vídali na Nehy teritoriu.“
„Nejsou si zcela jistí?“ zeptala se a Jason cítil, jak se celá chvěla.
„Je jim pět tisíc let a v takovém věku…“
Mahiya si povzdychla. „Stejně jako Vanhiny, jsou i jejich vzpomínky skryté v jejich vlastních myslích.“ Pak se zamyslela a pokračovala, „zhruba před třemi sty lety byl Eris vyhnán do svého paláce, které mu bylo vězením, a zhruba v tu samou dobu byla má matka popravena.“ Samozřejmě až po té, co byla ponechána naživu dostatečně dlouhou dobu na to, aby přivedla na svět dítě, které nosila ve svém lůně – tahle slova však zůstala nevyřčená.
„A oni dva nebyli jediní potrestaní,“ pokračoval Jason, zatímco se mu v hlavě zrodila otázka - kolik toho vlastně Mahiya věděla. „Ti, kdo o jejich aférce věděli a pomáhali jim, byli popraveni a ostatní, kteří zůstávali Nivriti loajální, byli vyhnáni do exilu.“
Mahiya se odstrčila od jeho hrudníku a posadila se. Otřela se o něj křídlem, ale vřelé teplo jejího těla bylo pryč. „Muž, který by pro ni nenápadně pracoval,“ zašeptala, „ by byl považovaný za jejího nohsleda a vyhnaný do exilu.“
„To je pravděpodobná teorie.“ Ale kdyby se soustředili jen na tuto jednu možnost, když pro ni neměli žádné důkazy, poskytli by svému nepříteli výhodu, kdyby se nakonec ukázalo, že to nebyla pravda. „Otázkou je, proč by se odhalil?“
„Možná z nějakého zbytkového pocitu loajality k mé matce.“
Žlutohnědé oči, které byly stejně jasné, jako kočičí oči zářící ve tmě se setkaly s jeho pohledem. Spatřil v nich potenciál, který v sobě ukrývalo její tělo, a který byl důvodem té jasné zářivosti.
„Ale je tu jeden háček.“
„A to je?“ Jason z Mahiyi cítil stejnou sílu a moc, které pociťoval z Illia, když byl mladší. Možná jí bude trvat déle, než do své síly řádně vyzraje - možná bude ten vývoj pomalejší, stejně jako u její matky – ale když bude mít prostor dýchat a vyvíjet se bez omezení, mohl by se z ní stát velmi silný anděl… a Jason pocítil náhlý a svou silou oslepující pocit, že tu změnu chtěl vidět na vlastní oči.
„Jak se mu podařilo,“ pokračovala, „dostat ten balíček do chrámu.“
To byla prozíravá otázka.
„Někteří upíři dokáží šplhat stejně dobře jako pavouci,“ odpověděl. Jednou viděl velmi pobaveného Venoma, který se kvůli sázce s Illiem v temnotě noci šplhal po stěně Věže. „Ale šance, že by ho přistihli, jak se šplhá po stěně Guardiana, by byly příliš vysoké.“ Nad pevností pravidelně prolétávali andělští strážci a navíc zorné pole strážců v pevnosti samotné, bylo velmi široké.
„Mohl využít podzemní tunely – Venom sice říkal, že cestou nepotkal stopy nikoho jiného, ale slyšela jsem, že ty tunely jsou jako labyrint.“
„Řeknu mu, aby je zkontroloval.“ Sáhl pro svůj mobil, který si ze svlečených džínů odložil na noční stolek.
„Jako teď hned?“
„Teď je na to nejlepší čas.“ V tuhle noční dobu by se nikdo příliš nepodivoval nad přítomností upíra, natož upíra, který byl velmi oblíbený u ženského pohlaví.
Když Venom hovor přijal, zaslechl Jason v pozadí tiché ženské povzdychnutí.
„Žádnej problém,“ odpověděl mu upír. „Zrovna jsem se nakrmil, tak mám spousty energie.“
Jason postřehl ve Venomově hlase uspokojení, díky kterému věděl, že se upír krmil přímo z žíly – a navíc z velmi ochotné ženy. „Dávej si pozor.“
Sex dokázal omámit i tu nejostřejší mysl, a přestože Neha měla pro Venoma slabost, stále byl členem Sedmy. Z telefonu se ozvalo šustění přikrývek a Jason věděl, že Venom vstával z postele.
„Neměj strach. Je to výborná partnerka, ale všechno, co chtěla vyždímat, byl můj pták, ne můj mozek.“
„Budeš schopný zkontrolovat všechny cesty, které vedou do Guardiana?“
„Do rozbřesku bych to měl stihnout.“
Chvíli po té Jason zavěsil a řekl ženě, která byla vedle něho a měla ve tváři zadumaný výraz, „jsi přesvědčená, že tam ten balíček dopravil anděl.“
„Ano, jsem.“ Mahiya vstala z postele a vzala s sebou i přikrývku, kterou kolem sebe omotala. Jemná vlákna jejího peří byla jako tisíce jemných polibků, které ucítil na své kůži. V mžiku zmizela do své šatny a vrátila se oblečená ve výrazně modrém župánku, který měla upevněný páskem.
Jason si mezitím oblékl džíny, ale košili a meč nechal na zemi – meč jako vždy v dosahu. Opřel se zády o zeď vedle malého okna s mozaikovým sklem a pozoroval  Mahiyu, která se vydala jeho směrem. Otevřela okno, a zatímco se koupala v záři měsíce, se dívala do daleka. „Plyšový medvídek je buď hloupý, romantický dárek,“ zašeptala nakonec, „nebo je to dárek, který dáš dítěti.“
Jason se zamyslel nad modro zeleným pírkem, které našel té noci, kdy byl zavražděný Arav i nad skutečností, že Nivriti podědila schopnost hypnotizace. V ten moment nedokázal vyloučit nereálnost myšlenky, která se skrývala v Mahiyně ustaraném výrazu tváře.
„Co ti Neha řekla o popravě tvé matky?“
„Že na práh smrti vkročila s výkřiky proseb o milost.“ Zaťala prsty na okenním rámu tak pevně, že jí zbělaly klouby. „Dívala jsem se, jak orgány mé drahé sestry vyhřezly z díry, která bývala jejím lůnem a jak její krev stékala na pahýly jejích křídel. A pak jsem jí tam nechala vyhladovět k smrti. To mi Neha řekla, když jsem se zeptala na svou matku.“ Mahiya těžce polkla. „Vanhi mi řekla, že mi lhala o mém narození, ale když jsem se narodila, tak od Nivriti musela odejít a Neha mohla udělat přesně to, co mi řekla.“
V ten moment ucítila na tváři teplo Jasonovy dlaně. Palcem jí hladil po čelisti. Tlak jeho dotyku byl něžný, ale neúprosný. Otočila se a ocitla se středem pozornosti obsidiánově tmavých očí, ve kterých žhnul temný plamen, z něhož jí srdce vynechalo úder. Jason jí jemně pohladil palcem po bradě.
„Z toho, jak se Neha chovala k tobě i k Erisovi víme, že v sobě chovala obrovskou zášť.“
Mahiya zalapala po dechu. Očekávala, že se s ní Jason bude ohledně její naděje přít. „Ale že by nechávala mou matku celou tuhle dobu naživu?“ Zavrtěla hlavou, „proč by to dělala?“
„Ze stejného důvodu, ze kterého to dělala s Erisem – láska a nenávist dokáží být velmi úzce spjaté. Řeklas mi, že Nivriti byla jejím dvojčetem a to je pouto, které sahá velmi hluboko.“
Mahiya si vzpomněla na den, kdy spatřila Nehu a Erise na nádvoří ve chvíli, kdy si mysleli, že jsou zcela osamotě. Tenkrát se měla otočit a odejít pryč, ale byla lapena obrazem, který spolu vytvářeli – Neha měla ve tváři mladý a zranitelný výraz, který u ní nikdy dříve nespatřila a dovolila Erisovi, aby jí prstem natočil obličej směrem k sobě a vyloudil jí na rtech nepatrný úsměv.
Samozřejmě, že ten okamžik netrval dlouho. Jejich minulost byla natolik zdrcující, že nedovolila, aby vyrašil byť zárodek naděje, ale… „Jsem přesvědčená, že kdyby nezemřel, tak by ho Neha pustila na svobodu. A možná i velmi brzy.“ Otočila se k Jasonovi tváří v tvář a jeho dlaň jí sklouzla na šíji. „Smrt Anoushky jí zasáhla velmi hluboko a ona začala Erise navštěvovat čím dál tím častěji.“
„Kolovaly fámy, že chtěla dalšího potomka.“
„To ti nemůžu potvrdit, ale věřím tomu, že potřebovala útěchu od muže, který byl otcem její popravené dcery – a Eris, budiž mu to k dobru – jí tu útěchu dokázal dát.“ Nakolik byla ta útěcha myšlená upřímně a nakolik to byla jen přetvářka, která mu měla získat Nehy sympatie, nedokázala říct.
Ale ať už to bylo jakkoli, Neze to pomohlo – a Mahiya nehodlala zpochybňovat volby muže, který strávil tři staletí v přepychovém vězení, i když kvůli vlastní chybě.
Jason jí pustil a opřel se ramenem o zeď. „Nejsem se jistý, jak dlouho by jeho svoboda trvala. Podařilo se mi potvrdit fakt, že Audry skutečně zahřívala jeho postel.“ Na moment se odmlčel. „Pokud ale byla jeho první milenkou po tři sta letech,“ - z jeho tónu bylo jasné, že tomu moc nevěřil – „tak mohl být silnější, než jsme si mysleli.“
Mahiya si znovu vybavila zranitelný výraz v Nehy tváři a přemýšlela nad tím, zda by žena, která ve svém srdci měla tolik lásky, nakonec přeci jen dokázala odpustit i nevěru. „Teď už na tom stejně nezáleží. Někdo si se mnou buď nevybíravě zahrává, nebo… „ Ta slova se jí zadrhla v hrdle - byla pro ni až příliš důležitá na to, aby vyšla ven.
Doufám, že je skutečně naživu. Jason to nevyslovil nahlas, ale navzdory tomu, kolik komplikací by to s sebou přineslo, doufal, že se Mahiye tenhle zázrak skutečně naskytne. Moc dobře věděl, jaké to bylo vyrůstat bez matky, ale s tou svou strávil alespoň letmý okamžik času.
„Jasone, zlatíčko, co to proboha děláš?“
Věnoval své matce upracovaný pohled a na moment přestal s tím, co dělal. „Sázím kokosové palmy.“
Vážně přikývla. „Aha.“ Pak si k němu klekla a sebrala ze země jeden z ořechů, které tam měl připravené. „Možná bys je měl sázet o kousek dál.“
Uplácal písek, pod kterým byl zasazený jeden z kokosových ořechů. Šplouchavý zvuk vln oceánu, které se valily po vlhkém písku, pro něho byl jako známá hudba. „A proč?“
„Protože tady je může snadno spláchnout oceán.“
Jason zvážil její slova a uznal, že měla pravdu. „Pomůžeš mi je přenést?“
Její úsměv ho zahřál zevnitř tak, jak ho nedokázalo zahřát nikdy nic jiného. „Doufala jsem, že se zeptáš.“
Na ten hřejivý pocit si dokázal stěží vzpomenout, protože ozvěna lásky jeho matky už dávno vybledla, ale věděl, že pro srdce chlapce, kterým tenkrát býval, to bylo něco výjimečně krásného. Věděl, že něco takového vůbec existovalo, ale Mahiya neměla ani to. Doufal, že stejně tak, jak nebyla Neha schopná popravit svého druha, tak nebyla schopná popravit ani své dvojče.
„Řekneš to Neze?“ zeptala se ho Mahiya téměř neslyšně. „O tom, co zvažujeme? Že… má matka by mohla být naživu?“


    

11 komentářů:

  1. Moc děkuju za krásný překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapitolu. Dráža

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další skvělou kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé, díky moc za další krásný překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc. Jste skvělá.

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za ďalšiu kapitolu... :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Veľmi pekne ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat