Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 33. kapitola

33
Dvě a půl hodiny po té, co objevili zmasakrovaná těla Nehy hadích mazlíčků, zavolal Jason z horského štítu zalitého paprsky vycházejícího slunce Raphaelovi.
„Jeden z mých lidí mi zrovna poslal zprávu, ve které se píše o možnosti, že by Lijuan mohla s vysokou pravděpodobností znovu vytvářet své znovuzrozené.“
Jasonův muž nebyl umístěný přímo v pevnosti, která sloužila jako Lijuanin domov, ale v jiném z jejích sídel. Díky vzdálenosti, která dotyčného špeha dělila od zdroje, byla každá zvěst podezřelá, ale tenhle konkrétní drb se opakoval už celé týdny a prozíravý upír si byl jist, že se zakládal na pravdě, protože nejčerstvější novinky byly až nebezpečně detailní.

„Nemohu uvěřit, jak je bláhová.“ Raphaelův hlas byl proťatý ledem. „Konec konců to byl jeden z jejích znovuzrozených, kdo se proti ní v Pekingu obrátil.“
„Říká se, že si už kandidáty nevybírá z řad svých dvořanů, ale z venkovanů. Z těch, kteří k ní vzhlížejí jako k polobohyni.“
Lijuan byla v mnoha směrech velmi dobrou vládkyní – její lid měl vždy dostatek jídla a ke všem byla velmi spravedlivá. Na druhou stranu, Lijuan dávala přednost tomu, aby většina jejích poddaných zůstávala v kulturním a technologickém stádiu, které bylo po stovky let nezměněné.
„Proč bych měla mezi svým lidem způsobovat nespokojenost tím, že bych jim dovolila, aby se dozvěděli o věcech, které stejně nemohou mít? Nežijí tak dlouho, aby na tom záleželo.“
Tato slova řekla Raphaelovi před čtyřmi sty lety, zatímco s nimi byl Jason ve stejné místnosti. Její rozhodnutí bylo rozhodnutím archanděla, který byl naživu již celá milénia, a který považoval obyčejné smrtelníky za postradatelnou pracovní sílu. A přece, na její názor nemohl mít vliv pouze její věk. Caliane byla daleko, daleko starší a ze všech zpráv, které Jason obdržel od Naasira, byli její lidé sečtělí a ve městě byla zřízena velmi dobře vybavená knihovna, která byla k dispozici celé široké veřejnosti.
Ne, Lijuanina touha udržet svůj lid v ignoranci pocházela z jejího jádra, stejně tak, jako odtamtud pocházela její moc a síla oživovat mrtvé do potácejících se, hrůzných stvoření. A to byla žena archanděl, která pravděpodobně učila Nehu ovládnout své nové destruktivní schopnosti.
Jason považoval za nutnost zjistit, co se v těchto studijních sezeních odehrávalo. Pokud se Lijuan podařilo získat spojence, který by jí pomáhal v jejích zlovolných hrách, tak by se ještě stále mohlo stát, že by se zem proměnila v místo nekonečných hrůz. V místo, kam by se z nebes snášel oheň, a na zemi by útočili oživlí mrtví, kteří by pro maso a vlahou krev lovili přeživší.
Po té, co se Jason vrátil z hor, kde se spojil s Raphaelem, našel Mahiyu, jak sedí na lavičce altánu na nádvoří před svým palácem. Její úchvatná křídla byla roztažená na mramorové podlaze. Nepromluvila, dokud se nepostavil vedle ní. „Nemohu na ni přestat myslet.“
Nepotřeboval, aby mu řekla, koho měla na mysli. „To je přirozené. Nivriti byla tvá matka.“
Zvedla hlavu, a než znovu promluvila, mírně zaváhala. „Tvá matka, Aurelani – je pořád naživu?“
„Ne.“
„Vzbuď se, vzbuď se, vzbuď se!“
Před zvídavými zraky byli oba skryti jejími roztaženými křídly i samotnými sloupy altánu. Mahiya zvedla ruku a stiskla tu jeho. „Omlouvám se, že jsem tě rozesmutněla.“
„Ne,“ pronesl. „Tos neudělala. Stalo se to už hodně dávno.“ Jeho emoce už časem otupěly a zbarvily se do něčeho, co nedokázal popsat.
„Povíš mi o ní?“
Její žlutohnědé oči vzhlédly k těm jeho a řasy jí na tvářích vytvořily krajkové půlměsíce stínů.
Dokud nepoznal Mahiyu tak o své matce nikdy s nikým nemluvil, a když o ní vyprávěl jí, tak to bylo spíš jako romantický příběh. Nebyl si jistý, zda by dokázal mluvit o tom, jaká byla slavná Aurelani jako matka. Zjizvená tkáň jeho srdce tvořila neprostupnou bariéru. „Zeptej se mě na ni někdy jindy.“
„Dobře.“ S tímto citlivým souhlasem se o něho Mahiya opřela. „Dneska ráno jsem požádala Vanhi, aby mi vyprávěla o mé matce.“ Stiskla mu ruku, kterou stále držela v té své. „Řekla mi spousty věcí a také mi vyprávěla o paláci, který byl jejím nejoblíbenějším místem v celém teritoriu. Není to odsud daleko. Jen hodinu letu.“
Jason se zadíval na její hedvábně černé vlasy a jeho mysl se zaplnila obrazy zchátralé budovy zarostlé mechem, jejíž otvory, které dříve bývaly okny a dveřmi, byly zejícími dírami.
„Ten palác je opuštěný.“
„Ano. Od doby, kdy byla má matka údajně popravena,“ vydechla potichu. „Ale byl postaven tak, aby odolal času. Je z mramoru a byl vystaven v útrobách hor. Jezero, u kterého ležel, tvořily monzunové deště. Nevím, jestli ještě stále stojí-„
„Ano, stojí.“ A pak jí řekl o svém příletu do Nehy teritoria. „Letěl jsem za západu slunce a spatřil jsem odraz světla. Když jsem se otočil a kroužil kolem, viděl jsem jen třpytící se hladinu vody – chvíli mi to trvalo, ale pak jsem odhalil budovu, která byla tím jezerem napůl zatopená.“
Vodní palác byl porostlý mechem, a proto splynul s temně zelenou vodní hladinou jezera. Byla to dokonalá přírodní kamufláž.
„Máme celý den,“ pronesla Mahiya. Cítil teplo sálající z jejího těla.
„Neha se uchýlila do ústraní – nevím, kvůli komu truchlí. Jestli kvůli lidem, o které přišla, nebo kvůli jejím hadím mazlíčkům, ale takhle už jsem jí viděla. Před soumrakem se znovu neobjeví, a proto se nebude moct ptát, kde jsme byli.“
„Pojď,“ řekl. „Může mi chvíli trvat, než se mi podaří ten palác znovu lokalizovat.“
Mahiya zírala dolů na budovu, která se během staletí stala samotným chameleonem, a přestože byla všem na očích, byla skrytá. Palác nebyl pokrytý jen tmavě zeleným mechem, který měl stejnou barvu jako jezero, ale také drobnými popínavými rostlinami stejného odstínu a působil jako plovoucí shluk zeleně.
Budova byla v dezolátním stavu a těch pár andělů, kteří nad ní mohli proletět, by necítili potřebu se tu zdržovat. To, že si jí Jason všiml, pramenilo z jeho zvědavosti. „Tenkrát jsem neměl čas přistát,“ pronesl, zatímco se vedle ní vznášel s lehkostí, kterou mu záviděla. „Nemůžeme počítat s jeho stabilitou.“
„Nezřítí se,“ odpověděla mu. „Celý palác byl vystavěn tak, aby odolal vodě, aby vydržel staletí.“ Pak, aniž by na něho počkala, začala klesat dolů. Mířila k místu, o kterém se domnívala, že bývalo obrovskou terasou, nebo nádvořím, a které teď vyčnívalo nad hladinu jezera.
O vteřinu později kolem ní prosvištěl temný stín a za okamžik už Jason přistával. Než vedle něho přistála ona, stačil si i úhledně složit křídla.
V jeho duhovkách, které ztmavly do divoce černé barvy, vířila bouře. „To nebylo vůbec chytré, Mahiyo.“
Mahiya na něho fascinovaně zírala. Nikdy dříve ho neviděla naštvaného. Dokonce i teď držel svůj hněv pevně na uzdě a to vypovídalo o hloubce jeho sebekontroly.
„Věděla jsem, že budeš rychlejší,“ odpověděla. „A že bys mě zastavil, kdyby sis všiml něčeho nebezpečného.“
Bouře v jeho pohledu temně a násilně zaburácela. „Neměla bys mít takovou důvěru v nepřítelova šéfa špionáže.“
„Já ji nemám v nepřítelova šéfa špionáže, ale v tebe.“
Natáhla se, aby se dotkla jeho křídla a usmála se na muže, který pro ni byl stále záhadou, kterou nebude mít nikdy příležitost rozluštit, a který se jí i přesto dostával s každým dechem stále hlouběji pod kůži. „Pojď to tu prozkoumat.“
Jason si měl stát za svým a přinutit ji, aby uznala, že jednala nerozvážně, ale měl dojem, že kdyby na ni v tenhle moment vypustil svůj hněv, tak by to bylo, jako kdyby rozbil nejkřehčí sklo.
Za její nedočkavostí spatřil zmatenost a pochopil, že si nebyla jistá, jestli skutečně chtěla, aby byla její matka naživu. Protože kdyby Nivriti skutečně žila, znamenalo by to, že byla sadisticky násilnická.
„Zůstaň na blízku.“ Sáhl za sebe a tasil z pouzdra na zádech svůj meč.
Mahiya zvedla ruku, jako kdyby se toho obsidiánového ostří, které působilo, jako kdyby v něm vířil černý plamen, chtěla dotknout, ale pak ji zase stáhla zpátky a postavila se vedle něho.
Jason se rozhodl, že dveře terasy, které byly prorostlé popínavou rostlinou, nepoužijí a místo toho vykročil k další stěně paláce. Vzhledem ke kluzkému, mechovému povrchu museli našlapovat velmi opatrně. Palác byl navržen tak, aby ležel těsně nad vodní hladinou, ale bylo jasné, že místní monzuny byly v minulosti natolik silné, že ho částečně zatopily.
Důkazy těchto záplav byly hnědé linie na zašlém mramorovém povrchu budovy. Jezero mělo pravděpodobně zbudovaný nějaký druh mechanismu, kterým se mohla upouštět přebytečná voda – takové věci už viděl i v jiných částech Nehy teritoria. Ale tenhle palác a jeho okolí byly opuštěné tři sta let a jakýkoli přehradní systém nebyl po tu dobu nikdy použit.
V ten moment se před nimi objevil další vstup, kterým se do místnosti za ním valily sluneční paprsky.
„Počkej.“ Jason opatrně vstoupil dovnitř první a pečlivě si prohlédl každičký zdemolovaný roh i kout. Pak kývl na Mahiyu, že může vstoupit.
„Vůbec nic tu není.“ Pronesla zklamaně, když si prohlédla sutiny stěn, další mech a pozůstatky zaschlého bláta, které se dovnitř navalilo spolu se stoupající vodní hladinou. Vzhledem k množství slunce, které proudilo dovnitř, nebyl zdejší vzduch vlhký, ale vrstvy bláta a špíny vytvořily zatuchlý, zemitý odér, ze kterého bylo jasné, že do téhle místnosti nevstoupil celá staletí ani živáček.
„Nábytek musel být ze dřeva a shnil.“
„Ano.“ Jason popošel k zastíněnému průchodu dveří, který vedl dále dovnitř. „Kdybych se tu chtěl skrývat, usadil bych se až v samotném středu paláce.“ Tam, odkud by jakékoli světlo neproniklo do temné noci a neprozradilo ho.
Mahiya se opět postavila po jeho boku a její křídlo se otřelo o to jeho.
Další místnosti byly stejně prázdné jako ta první. Nebyl v nich žádný nábytek, koberce ani malby na stěnách. Byly to jen bezduché, prázdné pokoje, ale z umístění oken, která postrádala skleněnou výplň a z dveřních otvorů, kterým chyběly dveře, Mahiya dokázala u některých z nich určit jejich původní funkčnost.
„Když to tu bylo obydlené, muselo to být úchvatné,“ zašeptala. „Jako třpytící se drahokam na noční poklidné hladině jez-„
Jason při jejím náhlém odmlčení zpozorněl, následoval směr jejího pohledu a spatřil… barvu. Rudou barvu. Na zemi ležela hladká, lesklá stuha, která mohla pocházet z ženských šatů.
„Milenci,“ zašeptala Mahiya a zvedla dekadentní stuhu, která do tohoto opuštěného paláce bez jakýchkoli známek smíchu rozhodně nepatřila, „by to tu mohli využívat pro své diskrétní schůzky.“ Bylo zjevné, že stále cítila naději, ale snažila se s tím bojovat.
„Možná.“ Tohle místo bylo příliš staré a bez jakéhokoli komfortu, než aby sem někoho přilákalo, ale Jason věděl, že mladí andělé byli schopní překvapivých věcí.
„Je jemná.“ Přejela prsty po stuze. „Nemohla tu ležet dlouho, jinak by se do látky vstřebalo vlhko a po uschnutí by byl satén zhrublý.“ Její hlas téměř nebyl slyšet. Křídla měla pevně přitažená k páteři, aby dala Jasonovi během objevování paláce co největší prostor.
O dvě místnosti dále zvedl Jason ruku zaťatou v pěst. Mahiya se okamžitě na místě zastavila.
Bez hnutí naslouchal, ale okolní vánek mu nezašeptal jméno Mahiyiny matky, ani ho nevaroval před žádným nebezpečím.
Přesto si byl jistý, že něco cítil. A o vteřinu později věděl, co to bylo. Bujná a potentní smyslnost a dámský parfém.
Jakmile identifikoval důvod toho tichého varování, které pocítil, spustil ruku dolů a přiložil si prst k ústům.
Mahiya přikývla, zůstala potichu a sledovala, jak natáhl ruku a oddělil popínavé rostliny, které vyplňovaly prostor dveří… aby jejich pohledu odhalil místnost, která byla od těch ostatních tak rozdílná, jako byl rubín od kusu kamene.
Tady byl mramor pečlivě vyčištěný a všechny stěny se bezchybně leskly. Stropním světlíkem, kterému chyběla výplň, ale byl porostlý zelení, sem vnikalo denní světlo. Déšť by tou zelenou bariérou snadno pronikl, ale touhle roční dobou bylo nepravděpodobné, že by pršelo. Potencionálního deště se evidentně nebál ani ten, kdo místnost zařizoval. Na zemi byl rozprostřený indigově modrý koberec a na posteli v centru místnosti byly rozložené hedvábné, zlatě žíhané polštáře.
U zdi stál toaletní stolek a na jeho povrchu byly vyskládané hřebínky do vlasů a různé šperky. Před stolkem bylo nízké sedátko, evidentně určené pro ženu, která by se tu zkrášlovala.
„Tohle sem nemohl nastěhovat žádný upír.“ Do hor, pohřbených pod dávným sesuvem půdy, ze kterého již vyrostly nové stromy, vedla pouze jedna cesta.
„Jasone.“
Když zaslechl její roztřesený šepot, otočil se a spatřil Mahiyu v odraze zrcadla toaletního stolku. Něco svírala v ruce.
Obálku.
A na obálce bylo napsané jedno jediné slovo.
Dcera.
Mahiya věděla, že měl Jason pravdu, když trval na tom, aby odletěli na bezpečnější místo, než dopis otevře, ale ve chvíli, kdy konečně přistáli na odlehlé mýtině s několika málo stromy, si připadala, jako by měla vyletět z kůže. Široko daleko nebylo nic jiného, než sem tam spadané listí.
Ale pak už byli konečně na místě a přišel čas. Mahiya se postavila k vytáhlému stromu, který poskytoval mihotavý šedý stín, a zírala na rudou pečeť dopisu. Černě okřídlený anděl, který už nebyl jejím nepřítelem, jí stál po boku jako temná stráž. Neřekl vůbec nic a dával jí čas, aby našla kuráž a rozlomila pečeť.
Má drahá Mahiyo Geet,
Věřila jsem, že ty a tvůj nebezpečný černý stín tento dopis najdete.
Nejprve jsem ho pro tebe chtěla zabít – Mahiya polkla výkřik a přitiskla si pěst k ústům – ale po delším zvažování jsem si uvědomila, že je tím jediným, co stojí mezi tebou a Nehou. Navíc to dělá úmyslně, a proto tvou volbu musím schválit. Rozhodla ses lépe, než já.  
Z toho přímého přiznání jí bodlo u srdce.
Mrzí mě, že jsem tě nemohla přivítat, mé drahé dítě. Ale bylo důležité, abych se nejprve zhostila testu svých sil a schopností. Bylo to také varování, ale obě víme, že Neha je příliš arogantní na to, aby poslouchala a porozuměla.
Tento palác je pro tebe – zůstaň tu, budeš tu v bezpečí. Tvůj šéf špionáže tě ochrání. A pokud by se potřeboval vrátit za Nehou, buď ujištěna, že nedovolím, aby se mu něco stalo. Až bude má bitva dohrána a vyhrána, vrátí se k tobě nezraněn. Tou dobou ale nesmíš být na dvoře. Neha by ti podřízla hrdlo a vyrvala by ti bušící srdce z hrudi jen proto, aby mi ublížila.
Nebudeš tu muset pobývat dlouho. Už brzy tě obejmu tak, jak by matka měla objímat své dítě. Neha bude tou dobou krvácet a její lid se bude potácet v panice a hororu. Měla jsem celá tři staletí na to, abych si svou pomstu naplánovala.
Nivriti


                                                                                                        

11 komentářů:

  1. díky za další kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Super ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Perfekt, díky moc za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. ďakuje za ďalšiu Kapitolu... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za preklad:-)

    OdpovědětVymazat