Originální
verze této povídky byla zamýšlená jako samostatná scéna v knize Archangels
Storm, ale vymazala jsem ji a informaci, kterou se Raphael o Lijuan dozvěděl,
jsem dosadila do 8. Kapitoly této knihy. Nicméně pak mě napadlo, že tato scéna
nabízí hezký pohled do Elenina a Raphaelova soukromého života, a proto jsem se
rozhodla, že ji poupravím, prodloužím a udělám z ní povídku. Doufám, že se
Vám bude líbit! Nalini Singh
Ostří
a pochvy
Po té, co se Raphael od Jasona
dozvěděl podrobné detaily o vývoji situace, ukončil hovor a otočil se ke své
družce, která stála na druhé straně soukromé pracovny, sousedící s jejich apartmá
ve Věži. Zrovna si zasunovala lehké, vrhací nože do speciálních pouzder, které
měla připevněné na obou pažích a mračila se u toho.
„Sakra.“ Vyjelo z ní naštvaně. „Už
vážně potřebuju nový – tahle strana je skoro celá roztržená.“
„Deacon by tak mizernou práci
neodvedl,“ pronesl o výrobci zbraní, který byl tak respektovaný, že měl zakázky
od nesmrtelných z celého světa a čekací lhůty na jeho práci byly i několik
let. Nicméně nehledě na výši odměny, kterou mu nesmrtelní nabízeli, patřila jeho
loajalita prvořadě lovcům Spolku, kterým kdysi také býval.
Elena se začervenala. „Na to, abych ho
požádala, aby mi vyrobil nový, je mi příliš trapně – tyhle jsem si nerozvážně koupila
od zbrojíře v Turecku a cejtim se, jak kdybych Deacona podvedla.“ Strhla
si obě pouzdra z paží, odhodila je na postel a dala si ruce v bok. „Takže
Lijuan se vrátila ke svejm starejm trikům?“
„Vlastně to není vůbec překvapivé –
věří, že je něco víc, než zbytek Kádru.“ Raphael si kdysi myslel, že měla
pravdu, ale teď už věděl, že ji mohl zranit, že mohla být zastavena.
Elena si rychlými pohyby prstů začala
předělávat cop. Na jedné ruce měla zranění způsobené nožem, které utržila během
tréninku, ale už se začínalo hojit. Během dalších dvou hodin už bude zcela
zahojené. Její síla narůstala neočekávanou rychlostí – pravdou bylo, že jeho
družka neudělala nikdy nic, co by se dalo čekat.
„Člověk by řekl, že po tom, co jsme
viděli, by jí nikdo pro znovuzrození dobrovolníka nedělal,“ pronesla Elena a v
pohledu se jí zrcadlily vzpomínky na hrozivou noc v Zakázaném Městě, kde
se před nimi nějaká žena v křečích probrala k životu znovuzrozeného. „Musí
je k tomu nutit…“ Pak ale zavrtěla hlavou. „Ne, většina jejích lidí jí
považuje za bohyni, takže si dokážu představit, že by se pro ni obětovali, i
když vědí, jaká hrůza je pak bude čekat. Pravděpodobně by si jich mohla
vytvořit celou armádu.“
„Ano, to mohla.“ A to byla budoucnost,
která nesmí v žádném případě nastat, protože Lijuanini znovuzrození byli
jako mor. „Jason se dozvěděl, že vytváří jen jednoho nebo dva za čas, a pak je
popraví – ale i tak ji nesmíme přestat sledovat.“
Jakmile si Elena upevnila cop, zvedla
z postele nenáviděná pouzdra a vyhodila je do koše na odpadky. Své vrhací
nože odložila s žalostným pohledem ženy, která se musela rozloučit s
nejoblíbenějšími šperky, na jeho pracovní stůl. „Ne, to nesmíme. A nejenom
kvůli znovuzrozeným – Lijuan nebude spokojená, dokud nebudeš po smrti.“
V očích se jí zaleskl kovově
stříbrný proužek na okrajích duhovek, který byl další známkou toho, že se její
nesmrtelnost během posledních několika měsíců silněji zakořenila. „A já nebudu
spokojená, dokud se ta mrcha nebude škvařit ve svý vlastní krvi.“
Raphael na ni pozvedl jedno obočí. „Kdyby
tu byl Dmitri, tak bych řekl, že s ním trávíš příliš mnoho času.“
„Ne, to je všechno ze mě,“ odpověděla
mu s úsměvem, který na něho měl stejný dopad, jako ostří nože, které
zajelo hluboko pod kůži.
„Snažila se ti ublížit a bude se o to
snažit i dál, protože ví, že máš potenciál na to ji zničit. A ať už je
archanděl nebo ne, já nehodlám sedět na zadku a nechat jí to projít.“
Válečnice, pomyslel si a roztáhl
křídla. Žena, kterou pojal za svou družku, byla válečnice. „Pokud dovolíš,“
pronesl, „tak bych ti při tomto úkolu pomohl. Lijuan nesmí být dovoleno, aby
svět zahltila svými zvrácenými výtvory.“
Výraz tváře jeho družky se rozzářil
pobaveným smíchem, který byl za moment nahrazen vhodnějším povýšeným výrazem. „Ano,
povolím.“ A s těmito slovy se vydala jeho směrem. Stál zády k velkému
oknu, které poskytovalo výhled na ocelové konstrukce Manhattanu. Přejela mu
prsty po vnitřní straně levého křídla. „Tvoje křídla… ty zlatý vlákna jsou
jiný, než dřív. Skoro to vypadá, jako bys měl každý pírko obalený ve skleněným
prachu. Třpytěj se jako by po nich klouzaly plameny.“ To, že ho shledávala
pohledným, bylo jako tichý polibek.
„Je čas evoluce. Teď musíme jen
vyčkat, než se ukáže, jestli se v Kádru nezrodí další Lijuan.“ Také ji
pohladil po křídle a cítil, jak se v odpovědi na jeho dotek zachvěla.
„Dost řečí o Její Velkolepý Zlovýsosti
a nekalejch komplotech.“
Jeho lovkyně oblečená v černé kůži
a ozbrojená až po uši – kromě pouzder na pažích – ho objala rukama kolem krku a
řekla, „polib mě, archanděli.“
Jsem
tvým otrokem.
Jeho rty zachytily její úsměv, který se mu vzápětí rozlil žilami. Vášeň, která
se mezi nimi pokaždé vznítila, měla sílu spalujících plamenů.
Její puls, když se od sebe odtáhli,
byl zrychlený. Rozevřela rty zvlhlé od jeho polibku a řekla, „jsi smrtonosnej.“
Obdařil ji úsměvem, o kterém věděl, že
v sobě nesl aroganci jeho neuvěřitelné moci a síly – byl tím, kým byl, kým
potřeboval být, aby mohl vládnout. Ale jeho družka nebyla ženou, kterou by něco
takového vyděsilo, a vzápětí se od něho dožadovala dalšího polibku. Pak od něho
se zardělými tvářemi a zrychleným dechem ustoupila o krok dozadu. „Žádný
svádění. Musim dopravit zadky třech upírskejch nemluvňat zpátky jejich andělům.“
„Zachytil jsem snad známku
znechucenosti?“
„Jsem jednim z nejzkušenějších lovců
v tomhle městě a Sára mi dá za úkol najít pitomce, který si vzali do hlavy,
že se vzbouřej proti zajetý hierarchii.“ Odfrkla si. „Ransom měl dneska najít
další dva a Ashwini už našla všechny tři, který měla na starosti ona.“
„Něco takového je vskutku k nevíře,“
konstatoval Raphael a zamířil ke svému mohutnému pracovnímu stolu. „Proč
na takový důvod nepřijdou před tím, než jsou Stvořeni.“ Lákavost téměř-nesmrtelnosti
byla drogou, ale realitou bylo sto let podřízenosti andělu, který byl
Stvořitelem, a to mohlo mít trpkou příchuť.
„Kupcova nespokojenost Smlouvu neruší.“
Elena si nevědomě přejela rukama po holých pažích. „Žádnej z nich nepůsobí
moc inteligentně, tak bych mohla bejt zpátky za necelý tři hodiny. Budeš mít
čas si se mnou zatrénovat? Když je pryč Dmitri, Venom i Jason, tak už nemám moc
možností.“
„Musím se sejít s Nazarachem,“
odpověděl a zmínil jednoho z mocných andělů jeho teritoria, „ale Janvier
už se usadil a měl by na tebe mít čas. Až se vrátíš, tak si s ním promluv.“
Podle Dmitriho, bojoval tenhle mladší upír tím nejnečestnějším pouličním
způsobem, jaký kdy vůdce jeho Sedmy viděl, a tudíž bude schopen Eleně pomoci
rozšířit arzenál triků v boji z blízka a poskytnout jí tím další
možnosti k přežití ve světě nesmrtelných. Pojď ke mně, družko.
Elena na něho pozvedla obočí, ale
vykročila směrem k němu. „Volal si mě, archanděli?“
Raphael otevřel krabičku, která byla
položená na jeho pracovním stole a vyndal z ní dvě neuvěřitelně jemná,
kožená pouzdra na nože, míněná na paže. „Potřebuješ nové pochvy, přeci tě nemohu nechat pobíhat po
světě bez tvých ostří.“
„Raphaeli!“ S výkřikem ženské
rozkoše, který obvykle slýchal pouze, když ležela nahá a pokrytá vrstvou potu v jejich
posteli, si od něho vzala svůj dárek. „Tohle vyrobil Deacon. Oooh, ty jsou tak…“
Přidělala si je na paže, zasunula do nich své nože a rozkoší se zachvěla.
„Opatrně, Eleno. Nebo bych si mohl
začít myslet, že si ty pochvy užíváš až příliš.“
Obdařila ho pobavených úsměvem a
bleskově vytáhla své vrhací nože. Potřebovala otestovat pozici a utaženost řemínků.
„Bože, Deacon je fakt talentovanej.“ O vteřinu později nože opět zasunula
dovnitř a s obratností bojovnice mu skočila do náruče. Její úsměv se začal
transformovat do emocí, které jí zbarvily duhovky do barvy šedé bouře.
„Máš mě přečtenou.“ Prsty ho
pohladila po tváři. „Vidíš do mě.“ Děkuju
ti.
Přitáhl si ji blíž a ucítil ostré
hrany všech jejích zbraní. „Jsi výjimečná.“ A
jsi má družka. Je mým úkolem tě mít přečtenou a vidět do tebe.
Přestože emocionální bouře v jejím
pohledu nepolevila, se na něho pousmála, stoupla si na špičky a zašeptala, „Knhebek,
Archanděli.“ Slova lásky v jazyce, který pro ni tolik znamenal, barvily
stejně divoké emoce, které se jí stále zračily v pohledu. Knhebek hbeeti.
Tohle je výsledek mé motivace za všechny Vaše pozitivní komenty :)
OdpovědětVymazatNELA
Díky moc za tento dárek :-)
OdpovědětVymazatDíky za dárek moc se mi líbil :)
OdpovědětVymazatDíky moc za dárek :). Je úžasný :-)
OdpovědětVymazatIva
Moc děkuji za dáreček :)
OdpovědětVymazatParáda, díky moc:)
OdpovědětVymazatSuper dakujem moc...
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Jsi zlatíčko ! ! ! Děkuji mnohokrát za takové perfektní překvapení ! ! !
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky moc. Jste ohromná, že jste se do této série přes avíza, že končíte, pustila. Udělala jste mi velkou radost a určitě nejen mně. Tato série je ohromná. Takže prosté díky ani nestačí.
OdpovědětVymazatTo bylo krásné, moc děkuji, Míša
OdpovědětVymazatSi uzasna , dakujem:-)
OdpovědětVymazatVďaka za roztomilý doplnok... :-)
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatMoc díky za doplněk.
OdpovědětVymazatDOKONALOST!:)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazat