Kapitola 2
„Už
jen několik desetiletí,“ odpověděla a cítila, jak se jí stáhl žaludek. „Pak už
to bude práce jiné Lovkyně.“
Čekala,
že odpoví nějakou vtipnou poznámkou, ale místo toho jeho tvář zkameněla. „Už
nikdy nemluv o své smrti s takovou lehkostí.“
„Vzhledem
k tomu, že se nechystám podepsat Smlouvu a vzdát se sta let své
téměř-nesmrtelné existence, je smrt jedinou mojí jistotou.“
Jednou rukou se ho
stále dotýkala na hrudi a tu druhou měla uvězněnou v jeho sevření.
„Nic není
jisté.“ Pustil její ruku a zatahal ji za pramen rozpuštěných vlasů. Do očí se
mu opět začala vracet jejich vřelost. „Ale tvou smrtelnost probereme někdy
jindy. Tohle Foxovo spolčení mě celkem zaujalo.“
Ashwini
sáhla do zadní kapsy kalhot a vytáhla své kompaktní PDA, které jí Ransom –
jeden z jejích kolegů lovců – daroval k posledním Vánocům. „Tohle je
Calan Fox.“ Doklikala k fotce vysokého, vypracovaného blonďáka. „A podle
mých informací mu letos bylo dvě stě let.“
„Já ho
znám.“ Janvier se soustředěně mračil, jakoby se pokoušel procházet příliš mnoho
vrstev vzpomínek. „Už vím – potkal jsem ho na dvoře Nazaracha, když si tam
odsluhoval svojí Smlouvu. Ostatní upíří ho tenkrát hrozivě podceňovali, byli
přesvědčení, že je to hlupák.“
„A co
sis o něm myslel ty?“
Zlehka
a hravě jí přejel prsty po paži. „Já z něho cítil téměř brutální
inteligenci, která se mísila s velkými ambicemi. Abych řekl pravdu, tak mě
vůbec nepřekvapuje, že se Calanovi podařilo spojit dohromady tolik upírů a navíc
v tak poměrně nízkém věku. Co ti ostatní upíří? Vzhlížejí k němu jako
ke svému vůdci?“
„Zdá
se, že ano. Vtipné je to, že je mezi nimi i několik tři-sta letých upírů a
dokonce jeden, kterýmu táhne na čtyři-sta.“
„Ne
všichni upíři získávají s věkem sílu.“ Jednou nohou si stoupl z boku
barové stoličky, na které seděla a začal projíždět galerií fotek ostatních
upírů z Foxova Řádu. „Vezmi si třeba mně. Já jsem pořád slabej, jak
batole.“
„A na
to ti někdy nějaká skočila?“ Jakmile se v galerii objevila její první
soukromá fotka, vypnula PDA. Janvier ji obdařil šibalských úsměvem. „Byla bys
překvapená, kolik žen rádo utěší chudáčka, zdevastovaného Janviera. Kdo byl ten
hoch na poslední fotce?“
Ashwini
bodlo u srdce. Ten hoch už byl dospělým mužem. Mužem, který ji odmítal vnímat
jako cokoli jiného, než fata morgánu, kterou kdysi bývala. „Do toho ti nic
není.“
„Tolik
bolesti.“ Janvierovy prsty se na moment zastavily a pak ji chytil za paži. „Jak
skrz ni vůbec můžeš dýchat, cher?“
Jednoduše,
když neexistuje jiná možnost, mysl se musí naučit pracovat s tím co má… obzvlášť
v případě, když není možnost zapomenout. „Chceš slyšet víc, nebo ne?“
„Jednoho
dne,“ pronesl Janvier a přešlápl si tak, aby se do ní vpíjel jeho tělesný,
agresivně mužný žár, „se dozvím všechna tvá tajemství.“
Jedna
její část se k němu chtěla přitisknout a nechat se obejmout, ale tahle
část byla pohřbena tak hluboko, že ani ona sama si nebyla jistá, jestli ještě
někdy spatří světlo světa. „Toho dne zjistíš, že moje tajemství jsou celkem nudná.“ Odstrčila od sebe hruď muže, která ji sváděla
k šílenství a seskočila z barové stoličky. „Tentokrát si Spolek najal
přímo Nazarach.“ Tím si získala Janvierovu pozornost.
„Andělé
obvykle nechávají takovéhle spory řešit své výše postavené upíry.“
„Zítra
dopoledne se s ním mám setkat.“ Překročila jeho nohu, kterou stál zapřený
o barovou stoličku. „Takže očekávám, že se dozvím, o co přesně jde.“
Z Janvierovy tváře se vytratily veškeré
stopy šarmu, zůstala jen zvířecí krutost jeho téměř-nesmrtelného já. „Sama
k němu nepůjdeš.“ A to byl rozkaz.
Jeho reakce
Ashwini zaujala – Janvier nikdy neřešil věci silou, když jich stejně tak mohl
dosáhnout přesvědčováním – dala si jednu ruku v bok. „Vím, jakou má
reputaci.“ Vydat se do akce nepřipravená, by bylo jako skočit do náruče smrti
dobrovolně. A obzvlášť, když ta akce zahrnovala střetnutí s andělem, který
inspiroval tolik hrůzy, jako Nazarach. „A já nejsem jeho typ.“
„To
nemáš pravdu. Nazaracha vždy zajímalo všechno unikátní a nedostupné.“
S těmito slovy se k ní otočil zády a vydal se směrem ke svému šatníku. Linie jeho zad se vlnila elegantně
vypracovaným svalstvem.
„Dej
mi chvilku, abych se oblíkl a zabalil si.“
„Nepotřebuju
bodyguarda.“
„Jestli
odsud odejdeš beze mě, tak tě prostě budu sledovat.“ V jeho mokřadně zelených očích se stíny
vzpomínek se zračilo ocelové odhodlání. „Jednodušší pro nás pro oba, bude, když
pojedu s tebou.“
Ashwini
pokrčila rameny. „Jestli chceš plýtvat svým vlastním časem, je to tvoje věc.“
Janvier
se odmlčel a chvíli ji jen pozoroval. Skrz žhavé vzplanutí jeho povahy se mu do
pohledu prodrala chladná inteligence. „Celou dobu si mě chtěla vzít sebou,“
pronesl nakonec. „A teď se to snažíš zahrát do autu. Měla by ses stydět,
Ashwini.“
Jak to, že v ní dokázal
tak snadno číst?
„Spolek má tuhle operaci za choulostivou,“ přiznala. „Tak mě napadlo, že
vzhledem k tomu, že osobně znáš všechny zúčastněné, mohlo by to pomoct s
nekonfliktním vstupem na scénu.“
„Takže
mě vlastně chceš využít.“ Přetáhl si přes hlavu bílé triko a zakryl tak část
těla, kterou chtěla hladit a poznat každý její detail. A to vše s vědomím,
že by necítila nic jiného, než Janviera - žádné ozvěny minulosti, žádné cizí vzpomínky.
Nebylo by s ní nic, než jeden pohledný a nesnesitelný upír.
„Možná
po tobě budu chtít nějakou kompenzaci.“
„Polovičku
mého výdělku.“ Fifty, fifty – dostat se ke Calanovi Foxovi by bylo mnohem
jednodušší s Janvierem po boku.
„Já
prachy nepotřebuju, cher.“ Janvier vyndal zavazadlo a s téměř vojenskou
precizností začal balit. „Když půjdu s tebou, budeš mi dlužit laskavost.“
„Abych
tě příště, až se dostaneš na seznam k odchytu, nechala jít?“ Zavrtěla
hlavou. „To ti slíbit nemůžu. Vyhodili by mě ze Spolku.“
Nad
jejími slovy mávl rukou a obdařil ji tím svým šibalským úsměvem, který si
patrně nechával jen a jen pro ni. „Non, tahle laskavost bude jen mezi Ashwini a
Janvierem. Nebude se týkat nikoho jiného. Bude čistě osobní.“
Rozumné
by bylo se otočit a odejít… opět… na druhou stranu Ashwini se nikdy nechovala
rozumně.
„Platí.“
Nazarach
ovládal Atlantu ze starého, ale elegantního plantážového sídla, které bylo
předělané pro svého nového obyvatele s křídly.
„Velmi
Jižanské,“ pronesla Ashwini, když jejich limuzína najela na příjezdovou cestu.
„Opět musím přiznat, že tohle jsem nečekala.“
Janvier
si natáhl nohy tak daleko, jak jen to ve voze šlo. „Jsi ovlivněná Archandělskou
Věží.“
„Je
celkem těžký jí nebýt ovlivněná, když je dominantou Manhattanu.“ Raphaelova Věž
- místo, ze kterého archanděl efektivně vládl Severní Americe – se stejně tak,
jako všudypřítomné červené jablko, stala symbolem celého New Yorku. „Už jsi ji
někdy viděl večer? Je jako hořící meč, který protíná oblohu.“ Krása propletená
s krutostí.
„Ano,
viděl. Jednou nebo dvakrát,“ odpověděl Janvier. „Nikdy jsem si nebyl
s Raphaelem tak blízký, abych tam trávil více času. Ty ano?“
Ashwini
zavrtěla hlavou. „Říká se o něm, že je to pěkně děsivej parchant.“
Upír,
který je vezl, se setkal s jejím pohledem ve zpětném zrcátku. „To je
celkem mírně řečeno.“
Janvier
se naklonil vpřed a ona i přes vzdálenost, která mezi nimi vznikla, cítila jeho
zájem. „Ty ses s ním někdy setkal?“
„Před
půl rokem přiletěl za mým pánem do Atlanty.“ Ash si všimla, že
upírovi naskočila husí kůže. „Měl jsem za to, že vím, jaké to je být
v blízkosti mocného anděla, ale velmi jsem se pletl.“
Slyšet
něco takového od upíra, který nebyl ve světě téměř-nesmrtelných žádným
novorozenětem… ji definitivně utvrdilo v tom, že byla vděčná za jednání s
anděly jen ze střední třídy.
„Obrovská
okna, která se otevírají do prázdnoty,“ pronesla, opět lapena nestárnoucí
elegancí plantážového sídla, ke kterému se přibližovali. „Jak jednoduché by
bylo, z některého z nich vypadnout.“
Janvier
si položil ruku na zadní opěrku jejího sedadla. „Andělé přeci umějí létat.“
„Janviere.“
Uchechtl
se, prsty jí pohladil po vlasech a pak dal ruku zase pryč. „Chtěla bys umět
létat?“
Ash si
vybavila své sny a s nimi jdoucí pocit nekonečného pádu. Pocit, kdy byla
chycena ve vzdušném víru svých nočních můr. „Ne. Ráda stojím nohama na pevné
zemi.“
„Teď
jsi mně překvapila, cher. Vím, jak ráda skáčeš z vysokých mostů.“
„Jenže
v ten moment k sobě mám připevněný lano.“
„Pak
je to určitě zcela bezpečný.“
Dříve,
než mohla odpovědět na jeho sarkastickou poznámku, se auto zastavilo a oni
vystoupili do svěžího objetí Atlantského vzduchu. „A co ty?“ zeptala se a
věnovala mu tázavý pohled. Janvier byl jako vždy uvolněný a mužně sexy. „Ty bys
chtěl umět létat?“
„Já
pocházím z mokřadů. Jsem z téměř první generace svých lidí, kteří se
přistěhovali do Louisiany,“ řekl a zastrčil si ruce do kapes. Jeho hlas byl
ozvěnou jeho domoviny. „Já mám v krvi vodu, ne vzduch.“
„Rození
lovci vodu nesnášejí.“ Pro tak zkušeného upíra, jako byl Janvier, to nebylo
žádným tajemstvím, které by prozradila.
„Ale
ty nejsi jedna z nich,“ poukázal Janvier. „Jim voda vadí, protože je
připraví o upíří pachovou stopu. Ty jsi klasický stopař, který spoléhá na svůj
zrak a ne čich.“
„Stopaři
vodu taky nemusejí.“ Zavrčela na něho. „I nám ničí stopu.“
„Ale
no tak, cher,“ pronesl tím svým šarmantním přízvukem. „Protáhl jsem tě mokřady
– to jsou kilometry mokrý země, kde zůstane spousty stop, který může stopař
následovat.“
„Než
jsem se dostala na konec, tak mi začínal na nohách růst vlastní mech.“
„A teď
závidím i mechu – vidíš, co se mnou provádíš, cher.“ Jeho slova byla škádlivá a jeho žhavý pohled
ji laskal na kůži.
„Jestli
mě ještě někdy donutíš, abych tě naháněla v takovým vlhku,“ pronesla a
cítila, jak se jí zatetelil žaludek z pohledu, kterým jí přejel po těle a
majetnicky se zastavil na místech, na kterých neměl co spočinout, „tak ti ten
zatracenej mech nacpu do chřtánu.“
Janvier
se smál ještě v okamžiku, kdy vystoupali po schodech ke vstupním dveřím,
které pro ně držela otevřené malá, vrásčitá žena, která byla nezpochybnitelně
obyčejným člověkem. I kdyby si Ashwini nevšimla nesčetného množství znaků její
smrtelnosti, jednoduchým ukazatelem by byl fakt, že andělé akceptovali pouze
Kandidáty mezi dvaceti-pěti až čtyřiceti lety. A jakmile se jeden stal
téměř-nesmrtelným, jeho tělo zamrzlo v čase – ovšem kromě jednoho faktu –
postupného uzrávání krásy, které by žádný smrtelník nemohl nikdy dosáhnout.
Ve
tváři této ženy se zračil jiný druh krásy, byla políbena zkušenostmi naplno
žitého života. A naplno žila stále, pomyslela si Ashwini, jakmile si všimla
ženina jasně modrého pohledu, který se vpíjel do Janviera. Zračilo se
v něm typicky ženské uznání, které neodeznělo ani v momentě, kdy je
uvedla dovnitř. „Pán Vás očekává ve velkém salónku.“
„Doprovodíš
nás, drahá?“ Při jeho slovech se usmála a na tváři se jí objevily dolíčky.
„Ovšem,
že ano. Následujte mne, prosím.“
Jakmile
se vydali ve stopách té starší ženy, dloubla do Janviera loktem. „To se ani
trochu nestydíš?“
„Ne,
ani trochu.“
O
moment později už procházeli obrovskými dveřmi, které byly dostatečně prostorné
pro andělská křídla. Služebná se v mžiku vytratila, a ačkoli Ashwininy
lovecké smysly by její odchod nemohly nezachytit, v tento moment se jím
zaobírala jen velmi malá část její mysli. V místnosti na ně totiž čekal
Nazarach.
Pokud
byl Nazarach anděl ze stření třídy, pak byla sakra vděčná, že se nikdy
nesetkala a patrně ani nikdy nesetká tváří v tvář s archandělem.
Anděl
vládnoucí Atlantě byl zhruba stejně vysoký jako Janvier, s lesklou tmavou
pletí a tak zářivě jantarovýma očima, že působily jak osvětlené zevnitř.
Světelnou iluzi jeho očí způsobovala jeho moc a síla. Moc a síla nesmrtelného,
která byla tak obrovská, že se třpytila nejen v jeho očích a jako druhá
vrstva kůže, ale nejneuvěřitelnější efekt měla na jeho křídlech.
„Líbí
se ti má křídla,“ pronesl anděl. Jeho hlas byl hluboký a nesl v sobě
tisíce dalších hlasů, které se snažila nevnímat.
„Jak
by se mi mohla nelíbit.“ Ashwini si od těch ostatních hlasů udržovala odstup
vůlí, kterou zocelovala celý svůj život. Kdyby to nedělala, propadla by již
dávno šílenství. „Jsou vskutku nádherná.“
Nazarachova
křídla měla barvu leštěného jantaru a nebyla jen jedinečná svou barvou, ale
také svým provedením. Každé jednotlivé pírko bylo tak naprosto bezchybně
vybarvené, že její mysl měla problém přijmout, jejich existenci.
Napadlo
ji, že za letu musel působit jako oslepující druhé slunce. Nazarach jí věnoval
úsměv a možná v něm byla i vřelost, ale stejně nepůsobil lidsky jako úsměv
člověka. „Stejně tak nelze neobdivovat tebe, lovkyně Spolku.“
Ashwini
naskočila husí kůže. „Jsem tu proto, abych odvedla svou práci. Jestli máš jiné
plány, tak říkám předem, že nejsem holka pro tebe.“
Janvier
vykročil vpřed dříve, než mohl Nazarach reagovat na to, co byla jistě velmi
drzá poznámka.
„Je
přesně taková, jak o ní vypovídá její přezdívka… Ostrá Ash. Ve své práci je vynikající,
nicméně společenské vystupování a dodržování pravidel její silnou stránkou nejsou.“
„To
vidím,“ Nazarach obrátil svou pozornost k Janvierovi, „ty jsi stále
naživu, Cajune?“
„Navzdory
všemu Ashinu úsilí, ano.“
Anděl
se rozesmál a celou místností se začala šířit vlna jeho zdrcující moci a síly.
Jeho smích v sobě nesl otisk jeho minulosti - dlouhověkost, smrt, extázi a utrpení. Ash si okamžitě připadala, jako by nemohla dýchat. Připadala si jako
navěky uvězněná v tom nejhorším pekle, které se ji pokoušelo pohltit už
od raného dětství.
Srdečně děkuji Nelo za další kapitolu, a dovol mi abych ti popřála krásného a veselého Silvestra a mnoho zdraví, štěstí a pohody v Novém roce 2018
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu a také přeji krásný silvestr a šťastný Nový rok.
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad,a přeji Úspěšný Nový rok. Jana
OdpovědětVymazatAhojky všem,
OdpovědětVymazatmoc děkuji za Vaše komenty - je hezké být zpět :) a do roku 2018 bych vám také ráda popřála hodně zdraví, štěstí, osobních úspěchů a hlavně spokojenosti a pohody... NELA :)
Ahoj Nela dakujem ze si sa vratila. Tesim sa na dalsie preklady. Mam velmi rada tuto seriu. Dokonca som ju skusala citat po madarsky, ale je to narocne. Moc mi to neslo.
OdpovědětVymazatJudita
ďakujem moc za preklad, úžasná práca, nemá to chybu! :-) Lucy
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :)
OdpovědětVymazatmoc děkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatĎakujem, že prekračujete. Všetko dobré želám a nech sa darí. Ala
OdpovědětVymazatOprava "pokračujete". Prepáčte.
VymazatŠťastný nový rok prajem a som neskutočne rada ze pokračuješ v preklade, už mi to tu veľmi chýbalo. Ďakujem za skvelú prácu a za krásne čítanie.
OdpovědětVymazatJste skvělá !!!! Přeji šťastný Nový rok a děkuji za Váš návrat mezi Vaše nadšené čtenářky a čtenáře !!!!
OdpovědětVymazatAhoj Nelo díky za krásný začátek nového roku :)
OdpovědětVymazatDěkuji ☺
OdpovědětVymazatdekujiii
OdpovědětVymazatĎakujem:-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji
OdpovědětVymazatDěkuji moc
OdpovědětVymazatMoc děkuji 🤩
OdpovědětVymazat