Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels Pawn - 6. kapitola

Kapitola 6
Ashwini jí věnovala úsměv, který vypilovala k dokonalosti v bílém pekle, kam ji její bratr odložil, přičemž jí stále opakoval, že jeho to bolelo daleko více, než ji.
“Podepsala si Smlouvu vlastní krví. A teď jsi ji porušila.”
Upírčina tvář byla najednou bledá jako list papíru. “Tohle by mi určitě nemohl zazlívat,” pronesla přiškrceným hláskem. “Byla jsem unesená.”
“Mě to tak nepřipadá. A teď sklapni a pojď za mnou.” Fakt, že se Monique okamžitě proměnila v poslušného pejska, prozradil Ash o Nazarachovi vše, co potřebovala vědět.

“Dovnitř.” Popadla upírku za ruku a schovala ji za sebe do výklenku jen zlomek vteřiny před tím, než kolem nich prošlo několik Calanových mužů. Ash zvedla ruku a ukázala směrem k šířícímu se dýmu. “Centrum požáru je tamtudy!”
Jeden z nich se téměř zastavil, přimhouřil na ni oči, ale pak se ozval výkřik někoho, kdo objevil tělo Peridy a strážný následoval všechny ostatní. Ash vzala Monique za ruku a obě se rozeběhly na opačnou stranu.
“Ash!”
Ashwini zatočila ke dveřím, které pro ně držel Janvier otevřené, postrčila Monique dovnitř a okamžitě za sebou zamknula. O tvář se jí otřel mírný větřík a ona spatřila otevřené balkónové dveře – v ten moment by Janviera nejraději políbila. Ten si sáhl za záda a vytáhl její kuši, kterou se neochotně rozhodla nechat schovanou se zbytkem svých věcí. Vzala si od něho svou milovanou zbraň a přitiskla své rty k těm jeho velmi překvapeným… “Nepředpokládám, že se ti podařilo sehnat ještě auto?”
Cajun zamrkal, zavrtěl hlavou, ale pak se usmál “To přijde na řadu, až se nám podaří dostat ven.”
Zatímco spolu mluvili, už směřovali k balkónovým dveřím. “Můžeš z takové výšky skočit?” zeptala se Janviera.
Cajun se místo odpovědi vyšvihl na zábradlí. “Monique,” natáhl ruku směrem k upírce. Ashwini chtěla tu liliově bílou ručku, která vklouzla do té jeho, na místě useknout – kůže Monique byla delikátní a bezchybná stejně jako její tvář. Místo toho, aby se poddala své touze, hlídala dveře místnosti a sledovala skok obou upírů, kteří ve značné vzdálenosti přistáli na zemi lehce a tiše jako kočky.
Janvier vzhlédl zrovna v momentě, kdy někdo začal mlátit do dveří místnosti. Ash se rozeběhla zpět, a aby jejich pronásledovatele zpomalila, zamkla zvenku balkónové dveře. Pak se vyšvihla na zábradlí a spatřila Janviera, který k ní natahoval ruce v příslibu, že ji chytí. Jenže Ashwini neměla tak velikou důvěru v nikoho. Vytáhla navíjecí šňůru, zapracovanou do velmi vkusného náramku, který nosila na levém zápěstí a přivázala její konec k zábradlí balkónu. Další část si omotala kolem obou rukou a spustila se dolů. Vzhledem k rychlosti, jakou se spouštěla jí šňůra vypálila tenké linie do obou dlaní, ale Ash si jich vůbec nevšímala, oddělala druhý konec šňůry z náramku, a protože věděla, že pro ni Foxovi upíři stejně nebudou mít žádné využití, nechala ji viset tam, kde byla. Když se otočila, ocitla se tváří v tvář Janvierovi, který na ni překvapeně zíral s pozvednutým obočím.
“Auto,” řekla spěšně.
Upír mávl směrem doleva. “Tímhle směrem je příjezd k domu.”
“Tam se to bude hemžit Calanovýma lidma.” Zamračila se a otočila se doprava. “Není támhle vzadu garáž?”
“Janvierovi se rozzářily oči. “Mám pocit, že asi před hodinou jsem tam viděl zajet Hummera.” Podívali se na sebe a okamžitě se oba vítězoslavně usmáli.
“Mohli bychom už vyrazit?” Monique si neodpustila drobné představení a začala přešlapovat na místě, jakoby jí byla zima i v příjemném klimatu letního večera.
“Drž se u nás,” upozornila Ash a vyrazila směrem ke garáži. Věděla, že upírka jí poslechne na slovo – strach, který se jí zrcadlil v pohledu při zmíňce Nazarachova hněvu, rozhodně nebyl falšovaný.
Garáž byla samozřejmě zamčená, ale kolem nebyl nikdo, kdo by ji hlídal. Všichni pravděpodobně odběhli pomoci s ohněm. “Tam nahoře.” Ukázala Ash na okno, těsně pod střechou. Janvier na nic nečekal. Udělal pár kroků vzad a rozeběhl se proti zdi. Jediným silným odrazem se vymrštil do vzduchu a přistál na okenní římse. Monique slyšitelně zalapala po dechu a Ash se na ní podívala, “tys nikdy něco takovýho neviděla?” Předpokládala, že všichni staří upíři se dokázali pohybovat se stejně divokou elegencí jako tenhle Cajun.
Blondýnka zavrtěla hlavou a s rozevřenými rty a vykulenýma očima setrvávala pohledem na Janvierovi. “Jsem si celkem jistá, že ani Dědeček se nedokáže takhle pohybovat a to je mu přes pět set let.”
Janvier praštil do výplně okna, která se okamžitě roztříštila a v mžiku zmizel uvnitř garáže. Ash pod chodidly cítila otřesy půdy, jak se jejich pronásledovatelé velmi rychle přibližovali. Vytasila pistoli a otočila se k Monique. “Máš nějaký zkušenosti s útočnýma zbraněma?”
“Mými zbraněmi jsou moje tělo a tvář, Lovkyně.” Do jejího tónu se vplížila pohrdavost. “Mou nejútočnější zbraní je sex.”
“To máš zrovna v tuhle chvíli docela smůlu.” Ash praštila pěstí do dveří garáže. “Dělej, Janviere!”
“Od kdy je vůbec součástí Spolku také upír?” zeptala se Monique, zatímco se tělem schovala za Ash, protože se na dohled od nich objevil první z Foxových lidí, a okamžitě na ně začal mířit velmi impozantní pistolí.
Ash ignorovala jeho palebnou sílu a střelila ho do nohy. Upír se zřítil k zemi jako domeček z karet. Jenže hned za ním se objevil druhý a třetí…
“Janviere!”  
V ten moment garážové dveře povyjely vzhůru, ale jen natolik, aby je Ash s Monique mohly podlézt. Janvier už otevíral dveře obrovského, výrazně žlutého Hummera, který jemně předl. “Pěkný, co?”
Ash poklekla a vystřelila na další dva upíry, kteří se nebezpečně rychle přibližovali.
“Nasedat!”
Ještě jednou vystřelila a pak skočila na přední sedadlo. Minique se krčila na zadních sedačkách.
Janvier se na ni šibalsky zasmál. “Zapni si pásy.”
“Hotovo.” Zapřela se nohama a kývla. “Můžeme.”
V mžiku prorazili garážová vrata. Ozval se zvuk trhajících se drátů a  protestujícího kovu, který se jim ohýbal pod koly. Následovaly výkřiky Foxových mužů, kteří jim uskakovali z cesty, ale jejich Hummer nezastavilo vůbec nic. Když se od dveří vozu odrazily vystřelené kulky, Ash se zakřenila.
“Vypadá to, že Calan je velmi paranoidní.”
“Naštěstí pro nás.”  Janvier zařadil vyšší rychlost a už se řítili po Calanově precizně zastřiženém trávníku a proráželi si cestu i nejedním upraveným živým plotem. Ash si nabila pistoli a zkontrolovala Monique, jestli byla v pořádku. Blonďatá upírka na ni zírala zpět s tak vytřeštěnýma očima, že jí na všech stranách kolem duhovek koukalo bělmo. “Oba dva jste naprosto zešíleli!”
Ash se na ni zazubila a otočila se zpět dopředu… zrovna v momentě, kdy se před nimi zprava objevil další Hummer. “Janviere, co teď?”
Otevřela přední okénko. “Za volantem je Calan.”
“Musíš ho nějak rozptýlit, cher.”
“Už na tom pracuju.” Zhluboka se nadechla a vypustila z mysli všechno ostatní, kromě pohyblivého cíle, na který měla zamířeno. První kulka trefila ráfek kola, ale tou druhou už zasáhla svůj zamýšlený cíl. “On má snad neprůstřelný i pneumatiky,” zamumlala, když se nestalo, co očekávala, že se stane. Odložila pistoli, vzala svou kuši a vložila do ní šíp.
Jejich Hummer zrovna prorazil další rozkvetlý živý plot a se všemi uvnitř to trochu zamávalo. Ashino soustředění nerozhodila ani divoká jízda, ani kulky, letící jejich směrem a znovu zamířila. Černý Hummer ostře zatočil vlevo, aby jim odřízl cestu a Ash se najednou překvapivě zblízka dívala do tváře Calanovi.
“Promiň, Calie,” zašeptala pro sebe, “ale dneska ti to nevyjde.”
Šíp se zanořil do pneumatiky zadního kola Hummera a celé auto se svezlo do strany.  Calanovi chvíli trvalo, než srovnal řízení vozu, ale těch pár vteřin bylo vše, co potřebovali.

“Dolů!” Zařval Janvier, když se řítili k bariéře z aut, která chránila kovovou příjezdovou bránu.
Na hlavu se jí vysypalo roztříštěné bezpečnostní sklo z oken a slyšela jak jejich Hummer zlověstně zaskřípal… ale o zlomek vteřiny později se ocitli na silnici a řítili se od Calana a jeho lidí pryč tak rychle, že s nimi nikdo nemohl držet krok.
Zvedla hlavu, setřásla si z vlasů střípky skla… a spatřila Janvierovo rameno, přišpendlené k sedadlu vozu kovovým hrotem, který byl ještě nedávno součástí příjezdové brány. Janvier stále řídil, ale měl pevně zaťaté zuby a jeho pořezaná tvář byla zkroucená bolestí. Ignorovala stížnosti, které na ni chrlila Monique ze zadního sedadla a rozepnula si bezpečnostní pás. Pak se zády zapřela o palubní desku a pevně uchopila kovový hrot zející z upírova ramene. „Připraven, cher?“
Obdařil ji krví zbarveným úsměvem. „Do toho.“
Věděla, že vampyrismus žádným způsobem nechránil proti bolesti, a proto počkala, než se ocitli na rovné silnici a teprve pak pořádně zatáhla. Janvier vypustil rychlou spršku peprných nadávek v Cajúnské Francouzštině, ale pořád zvládl udržet jejich vůz na silnici. Ash zůstala zírat na průměr hrotu, který z něho vytáhla a zmocnila se jí chvilková nevolnost. „Ta věc je daleko širší, než moje šípy.“
„Je dobrý vědět, že až mě střelíš, tak to bude bolet o trochu míň než tohle.“
Odhodila hrot na podlahu vozu a otočila se zpět do sedadla. „Měla bych zavolat Nazaracha.“ Zrovna v tuhle chvíli nemohla na postřelení Janviera ani pomyslet. Ne po tom, co na své hlavě cítila jeho ruku, která ji chránila proti skleněným střepům, když projížděli barikádou z aut.
Ze zadního sedadla se ozvala naříkající Monique. „Neberte mě k němu zpátky.“
„Víš, jak to chodí, Monique.“ Janvierův hlas byl daleko tvrdší, než ho kdy dříve Ash slyšela. „Všechna ta pravidla znáš daleko líp, než většina ostatních Kandidátů a znala jsi je ještě dříve, než ses rozhodla být Stvořena. Tak se je teď nesnaž měnit.“
„Nevěděla jsem, že to bude obnášet tolik hrůzy.“ Upírka se setkala s Ashiným pohledem v zrcátku. „Viděla si ho? Setkala ses s ním už někdy?“ Když Ash přikývla, Monique pokračovala. „Tak si představ, že jsi s ním úplně sama. Představ si, že stojíš uprostřed místnosti a on kolem tebe krouží dokola jako nějaký dravec a ty se snažíš nemyslet na všechny ty věci, které by ti mohl udělat… u kterých bys byla stále při vědomí.“
„Já si to nemusím představovat,“ odpověděla Ashwini a sevřelo se jí hrdlo. „Byla jsem součástí záchranných týmů Spolku a viděla jsem upíry, kteří přežili věci, které by neměl přežít nikdo.“
„Všechny tyhle věci se zahojí,“ zašeptala Monique. „Jednou jsem viděla, jak Jean přišla o obě nohy. Byl to trest. Nohy jí dorostly a já si říkala, že to nemůže být tak hrozné. Ale mysl… ta se nezahojí.“
Ashwini sklouzla pohledem k Janvierovi, ale jeho pohled zůstával soustředěný na silnici před nimi. Jeho pořezaná tvář se jí hojila přímo před očima a ona si uvědomila, že bude brzy potřebovat krev. Hodně krve. Už v tomto okamžiku působil pohubleji a z pod kůže mu začaly vystupovat kosti.
„Zvládneš dojet k Nazarachovi?“ zeptala se.
„A kdybych ti řekl, že ne, nabídla bys mi svou sladkou krev?“
„Takže tedy ano, zvládneš.“
Pousmál se na ni, ale jeho úsměv působil povadle. „Prokaž mi laskavost, cher. Otři mi z obličeje tu krev.“
Ash odtrhla spodní lem svého trička. Nejprve mu setřela krev kolem očí, a pak i ze zbytku tváře. „Ty jsi někdy přišel o nějakou končetinu?“
V jeho mokřadně zeleném pohledu se objevily chladné stíny. „Zeptej se mě znovu, až budeme sami.“ Na vteřinu sklouzl pohledem ke zpětnému zrcátku. „Myslel bych si, že budeš Nazarachova oblíbenkyně, Monique. Krásné ženy má rád.“
Monique se zachvěla a navzdory příjemné teplotě v kabině auta se pevněji objala pažemi. „Radši, než všechnu krásu světa, má bolest. Pevně doufám, že si mě nikdy nebude chtít vzít do postele.“
„To ještě neudělal?“ Janvier se vůbec nesnažil skrýt své překvapení. Ze zadního sedadla se ozval vyděšený smích. „Říká, že potřebuji čas, abych dospěla. Abych se naučila docenit rozkoš, kterou nabízí.“
„Sakra,“ zamumlala Ashwini. „Skoro mi jí je líto.“
„To nedělej,“ pronesl Janvier. „Zvolila si, co chtěla a teď se jen snaží se všemi manipulovat.“
„Samozřejmě, že se snaží se mnou manipulovat.“ Ashwini se pousmála nad pohledem, který střelil jejím směrem. „Protože tady Monique doufá, že se kvůli ní postavím Nazarachovi, což by mě pravděpodobně stálo život, ale odpoutalo by to jeho pozornost od ní.“
Ze zadních sedaček se šířilo jen chladné ticho, ale nakonec upírka promluvila,“ jsi chytřejší, než vypadáš, lovkyně.“
„Děkuju pěkně.“ Pronesla pohrdavě Ash a zakroutila rameny, aby si je uvolnila. „V Akademii Spolku nás občas i něco naučej. Víš, co je jedno z nejzákladnějších pravidel?“
„Pouč mě.“ Z upírčiných slov odkapával jed.
„Nikdy, ale opravdu nikdy nelituj žádnýho upíra, protože tvýho soucitu okamžitě zneužije a s úsměvem ti rozpáře krk.“
„Víš, ještě před rokem jsem stejně jako ty, byla obyčejný člověk,“ pronesla Monique.
„Jediný slovo, který jsem z celý tý věty vnímala je – byla – minulý čas.“ Ash vytáhla z kapsy mobil. „Teď jsi Stvořená a budeš přesně tím, čím Nazarach bude chtít, abys byla.“
Anděl byl velmi potěšen, že byla jeho oblíbenkyně nalezena. „Přivez mi ji, lovkyně. Je tu pár věcí, které musíme prodiskutovat a navíc, jsem si jist, že se chce shledat se svou rodinou.“
Ashwini poznala Antoina Beaumonta se Simone Deschanel podle fotografií, které viděla. Ale na žádné z těch fotek neměl ani jeden z nich tvář staženou čirou hrůzou. Antoine to sice dobře skrýval, ale celé jeho bytí se soustředilo na anděla, který velmi uvolněně postával u okna proti královsky modrému sófa, ve kterém oba upíři seděli.
Simone, která vypadala velmi půvabně a sexy ve svých křiklavě rudých šatech, své emoce tak dobře skrývat nedokázala. Svírala si ruce v klíně a očima sledovala každičký Nazarachův pohyb.
Jakmile Ashwini s Janvierem a s Monique vešli do místnosti – jejich příchodu předcházela jen kratičká zastávka, kdy upírce pořídili nové džíny a tričko – Antoinův pohled okamžitě zamířil k jeho pra-pra vnučce, ale Simone neodtrhla oči z nejnebezpečnějšího predátora v místnosti.
„Monique,“ pronesl Nazarach něžným hlasem, který se Ash omotal kolem hrdla jako smyčka.
„Pojď ke mně, drahá.“
Zlatovlasá upírka zamířila nejistým krokem ke svému pánovi. „Pane, já jsem svou Smlouvu nechtěla porušit. Věř mi, prosím.“
„Hmm.“ Jeho pohled se stočil k Ashwini. „Co si o tom myslíš ty, lovkyně?“
Ashwini se přinutila promluvit skrz sevřené hrdlo. „ Svůj úkol jsem splnila. Moje práce končí jejím doručením.“
„Velmi politické.“ Anděl položil upírce ruku na hlavu a ona před ním okamžitě poklekla. „Ale to nevadí. Své odpovědi dříve či později dostanu. A ty se samozřejmě zúčastníš dnešního banketu.“
„Já se ale potřebuju vrátit zpátky ke Spolku.“

Na místě ji zmrazil jeho jantarový pohled. „To nebylo pozvání, lovkyně.“

16 komentářů:

  1. moc děkuji za překlad kapitolky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Obrovské děkuji, za další kapitolu, skvělé!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Moc dekuji za dalsi super překlad 😃

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za kapitolu. Jana

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad další kapitoly ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další přeloženou kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad další úžasné kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji mnohokrat za preklad dalsi kapitolky!!!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za další kapitolu♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju za skvělou kapitolu. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat