Kapitola 9
Napomenula Saraiu pevným tónem hlasu, „Saraio, křídla.“
„Promiň,
Jessamy.“ Odpověděla dívenka, okamžitě přizvedla křídla od země a významně se
na Jessamy podívala.
Usmála se na ni a pochválila ji, „šikulka.“
Saraia ji obdařila vděčným pohledem a pokračovala ve čtení odstavce, který dostala
přidělený.
Jessamy
věděla, že její malí svěřenci ji považovali za bezcitného tyrana, který je
neustále napomínal kvůli držení křídel, ale faktem bylo, že kosti jejich křídel
se stále formovaly a čím více úsilí v mládí vynaloží, tím silnější v dospělosti
jejich křídla budou. Pak budou tíhu svých křídel sotva vnímat.
Nicméně
navzdory jejímu napomínání nebyla její mysl na sto procent přítomná. Stále se
ve vzpomínkách vracela do náruče Galena a na rtech ještěpořád cítila žhnoucí
otisk těch jeho. Když jí nabídl, aby se spolu proletěli, cítila se skutečně
provinile kvůli tomu, co si o něm toho dne myslela, ale Galenovi zcela určitě
nevadil její tichý způsob omluvy.
„Svádíš mě, aby bylo po tvém.“
Do
tváře se jí při té vzpomínce snažil vedrat téměř teenagerovský smích.
„Jessamy?“
Vzhlédla
a střetla se s pohledem Saraii, která ji pozorovala s váhavým úsměvem
a zavřenou knihou.
„Velmi
dobře,“ pronesla a snažila se vrátit zpět do přítomnosti a k těmto
milovaným duším, které se potřebovali naučit vše, co jim mohla předat. „Čteš
moc krásně, Saraio, běž se posadit.“
Jakmile
se Saraia vrátila na své místo a usadila se do pevné, ale pohodlné židle
v kroužku ostatních malých dětí, pokračovala, „a teď je čas na naši
diskuzi. Popřemýšleli jste nad tématem, o kterém byste si rádi povídali?“
Z hloučku
divoce vystřelila jedna ruka a začala ve vzduchu usilovně mávat.
„Ano,
Azecu?“
Chlapcovy
temně vínové oči jiskřily nadšením, když se setkaly s těma jejíma.
Šibalství z nich přímo sršelo a Jessamy se nemohla nerozesmát. Tenhle malý
anděl jí připomínal Illia – kterému musela velmi často vyhrožovat širokosáhlými
důsledky, když se ve vyučovacích hodinách nechtěl soustředit. Ten malý šibal ji
pak políbil na tvář a velmi upřímně se omluvil.
„Slečno
Jessamy,“ pronesl Azac a nadšením téměř vibroval, „máš ráda toho nového anděla,
toho obrovského?“
„Galena,“
doplnila hlasitým šepotem dívenka, sedící vedle něho. „Moje maminka říkala, že
se jmenuje Galen.“
Jessamy
oněměle zamrkala. Byla tak zaskočená, že se zmohla jen na, „pročpak?“
Azec
se postavil, roztáhl křídla a vítězoslavně vymrštil do vzduchu obě ruce.
„Protože si ho líbala!“
Celou
třídou se rozeznělo hlasité chichotání a Azec se s triumfálním úsměvem
posadil zpět do židle. Nad svými spolužáky ale neměl navrch příliš dlouho.
„Já
vás taky viděla!“ vykřikla další dívenka. „Nahoře na útesu,“ upřesnila ještě a
nadšením začala poskakovat na židli a zářivě se na Jessamy usmívala. Její
divoce rozcuchané blonďaté kudrliny, svázané fialovou stuhou poskakovaly
s ní. „Vím, že jsi to byla ty. Poznala jsem tě podle křídla,“ dodala
s dětskou upřímností.
Jessamy
si najednou vybavila, jak s rostoucí vášní jejich polibku Galen svými
křídly skryl výhled na Útočiště – protože věděl, že jejich siluety budou
z určitých částí města velmi dobře viditelné. Musel vědět, že do druhého
dne se jejich polibek stane tématem číslo jedna.
Uvědomila
si, že byla velmi profesionálně obehrána. Nebylo divu, že ráno se na ni
tolik obyvatel dívalo se skrytými úsměvy na tvářích. Nebyly to úšklebky, ale
skutečně potěšené úsměvy. Stejné, jako úsměvy na tvářích dětí, sedících
v kroužku před ní. Jejich nadšení roztříštilo další z jejích
obranných štítů.
„Ano,
máte pravdu. Včera jsem políbila Galena,“ přiznala, protože kdyby se jim
pokoušela lhát, nemohla by na oplátku očekávat jejich důvěru.
Azec
se Saraiou oba promluvili ve stejnou chvíli a jejich hlasy přetékaly hravou,
dětskou nevinností. „A líbilo se ti to?“
„Ano,
líbilo.“ Líbilo se jí to natolik, že tu odvážnou a vášnivou cizinku, ve kterou
se včera proměnila, vůbec nepoznávala.
Později
toho dne Galen procházel skrz část Útočiště, kde se shromažďovali umělci všeho
druhu a všiml si, že ho doprovázel nejeden spekulativní pohled. Potlačil uspokojivý,
vítězný úsměv. Teď už nemohl nikdo pochybovat o tom, že se Jessamy dvořil.
Illium
zaklepal na dveře domu, kam měli namířeno, a když se jeho zlatý pohled střetl
s Galenovým, přimhouřil na něho oči. „Až se uvidíš s Jessamy, tak
bych ti pro tvé vlastní zdraví doporučil, aby ses netvářil jako kocour, kterej
slíznul všechnu smetanu.“
Galen
na něho vycenil zuby. „Muž má právo na to, aby se vědělo, komu se dvoří.“ A aby
všichni pochopili, že kdokoli se mu postaví do cesty, bude vykuchán.
Modře
okřídlený anděl zavrtěl hlavou. „Ty jsi skutečně barbar, Galene. Všichni to
pochopili, nemusíš jim to namlátit do hlavy kyjem.“
V tom
okamžiku se z domu ozvalo tiché, „je otevřeno.“ Prošli dlouhou chodbou,
kde si pohrával lehký vánek z otevřených dveří, až došli na balkón bez
zábradlí, který se nacházel přímo nad roklinou a působil, jakoby visel
z mořsky modré oblohy. Anděl, který seděl zády k domu, měl obličej i
ruce poskvrněné červenou, modrou a žlutou barvou a před sebou měl na podstavci rozpracované
plátno. Byl bytostí tvořenou z lámaných odrazů světla. Jeho křídla byla
blyštivá jako diamanty a neskutečně nádherně se v nich lámaly paprsky
slunce. Jeho vlasy měly stejně světlou barvu a jeho oči, když se otočil, aby se
podíval přes rameno, se od černých zorniček tříštily směrem ven
v kousíčcích křišťálově modré a zelené barvy. Kromě skutečnosti, že jeho
kůže měla vřelou, zlatavou barvu, působil jako socha z ledu. I přes svůj
nízký věk musel být objektem mnoha tužeb.
V momentě,
kdy si uvědomil, že Illium nebyl sám, se zvedl a zdvořile se postavil vedle
svého plátna. Modrá barva na jeho tváři působila jako primitivní tetování.
„Galene,
tohle je Aodhan. Je také ve službách Raphaela.“ Illium pojal představování se
zdvořilou elegancí, která by pasovala i na dvůr Nehy, Královny Hadů a Jedů.
„Aodhane,“
pokračoval modře okřídlený anděl, „tohle je Raphaelův nový mistr zbrojíř.“
„Pane.“
Galena
okamžitě napadlo, že Raphaelovi lidé byli naprosto nepředvídatelní… až na jednu
věc. „Tvůj domov je velmi dobře umístěný,“ pronesl a jeho myšlenky sklouzly
k neochvějné loajalitě, kterou cítil jak z Illia, tak
z Dmitriho. Archanděl, který dokázal inspirovat takovou oddanost u silných
a zdatných mužů, byl skutečně silou, které by se měl Alexander obávat.
Aodhan
si přeskládal křídla a vykročil ke Galenovi na okraj balkónu. „Světlo tohohle
místa,“ řekl s nesmělým úsměvem, který se mu odrážel i z pohledu, „je
ideální pro malování.“
Možná
byl nesmělý, pomyslel si Galen, ale také byl inteligentní a ze způsobu, jakým
se pohyboval, byl velmi zdatný v nějakém způsobu boje.
„Jakému
ostří dáváš přednost?“ Zeptal se. „Kordu?“ Drobný, útlý, a přesto smrtící druh meče, by k tomuto andělu s ladnými
pohyby rozhodně seděl.
Ale
Aodhan zavrtěl hlavou. „Ten je pro mě příliš lehký. Dávám přednost něčemu
trochu masivnějšímu.“ Aodhan si odhrnul z obličeje pramen vlasů a přitom
si na čele udělal další barevnou šmouhu.
„Kdy
ses vrátil do Útočiště? Dnes ráno?“ Měl v úmyslu dát tomu mladému andělovi
čas, aby si řádně odpočinul, ale pak se s ním chtěl setkat ve zbrojnici –
jako mistr zbrojíř musel znát silné i slabé stránky všech Raphaelových lidí.
„Ano.
Poslední rok jsem dělal pro Pána posla důležitých zpráv.“
„Na
takový úkol si trochu mladý.“
„Byla
mi udělena výjimka,“ začal Aodhan, ale v ten moment se z nebe snesla
bílo-zlatá křídla. Když Raphael přistával na balkóně, vítr, který se kolem nich
zvedl, jim odvál vlasy z obličejů.
„Jste
tu všichni,“ pronesl archanděl, když si pevně složil křídla na zádech.
„To je
dobře.“
Všichni
se kolem něho okamžitě shromáždili.
„Je na
čase, abych se vrátil na své teritorium,“ pokračoval Raphael. „Zdá se, že
Alexander učinil rozhodnutí. Galene, ty poletíš se mnou.“
Galenovi
ztuhla krev v žilách. Po celou dobu sice věděl, že jako mistr zbrojíř bude
potřeba po Raphaelově boku, kdyby se přiblížila hrozba války, ale … „Nemůžeme
tady nechat Jessamy bez ochrany.“ V mysli se mu vybavil pohled na jeho
odvážnou a nesmírně stydlivou Jessamy, jak mu plakala v náruči a jeho
zuřivost ještě zesílila.
„Aodhan,
Illium a Jason, až se dnes v noci vrátí zpět, zajistí, že nebude nikdy
vystavena žádnému nebezpečí.“ Raphael se podíval na oba jmenované anděly, kteří
okamžitě souhlasně přikývli.
Galen
věřil, že by byla v bezpečí, ale také věděl, že její bezpečnost byla jeho
úkolem. „Mohu s tebou mluvit o samotě?“
„Illium,
Aodhane.“
Oba
andělé po archandělově tichém rozkazu odlétli z balkónu a začali závodit,
kdo z nich bude rychleji na druhé straně rokliny. Jejich křídla proti
ostrým šedým skaliskům zářila divoce modrou a briliantově duhovými barvami.
„Dvoříš
se Jessamy,“ začal Raphael s pohledem na Galenovi. Uchvacující moc a síla,
které mu kolovaly žilami, působily téměř hmatatelně. „Ale ona dokáže svět
vnímat tak, jak jen málokdo, a proto pochopí, proč musíš opustit Útočiště.“
Galen
zavrtěl hlavou, byl odhodlán bojovat za to, co chtěl. „Let na tvé teritorium je
dlouhý a bude vyžadovat konstantní rychlost.“ Na rozdíl od hrátek, které spolu
sváděli Illium s Aodhanem bude tento let vyžadovat vytrvalost. „Lehký
pasažér by nás nezpomalil.“
Raphaelovy
oči potemněly překvapením. „Jessamy Útočiště neopouští.“
„Ne.“
Galen si dal ruce za záda a jednou rukou se pevně chytil za zápěstí té druhé.
„Jessamy Útočiště opustit nemůže.“
Archanděl
po jeho slovech znehybněl. V ten moment působil velmi nelidsky. Něčeho
takového nedokázal dosáhnout ani průměrně starý anděl. Tohle byla schopnost
archanděla. „Zahanbil jsi mne, Galene,“ pronesl nakonec. Zlaté žíhání per
v jeho křídlech odráželo sluneční paprsky. „Znám ji mnoho staletí a ani
jednou mne nenapadlo se zeptat, zda by si přála navštívit cizí země.“
„Jessamy,“
pronesl Galen, „není ženou, která by svá přání sdílela s okolním světem.“
Vidět za uhlazenou eleganci jejího neproniknutelného obraného štítu bylo velmi
vzácným darem.
Raphael
ho obdařil tázavým pohledem. „A přesto je sdílí s tebou?“
„Zatím
ne, ale jednou bude.“ Galen nehodlal ustoupit, ani změnit názor. A hlavně ji tu
nehodlal nechat samotnou.
„Illium
tvrdí, že mám taktnost neandrtálce s kyjem, ale síla kyje má své
výsledky.“
Raphael
se sice rozesmál, ale jeho slova byla vážná. „Jsi jediný, komu Jessamy ve své
dospělosti dovolila, aby s ní létal. Ale pokud se ti podaří ji přesvědčit,
aby spolupracovala, můžeme se během letu střídat. Odlétáme za úsvitu.“
Když
Galen nedlouho po té odletěl, snažil si vybavit každé slovo, které Raphaelovi
řekl a zvažoval každičký detail jejich konverzace. Jessamy byla ženou
s tajnými vášněmi a sny. Byla ženou se skrytými zákoutími
komplikované osobnosti a intimními tajemstvími. Napadlo ho, zda ji někdy bude
skutečně znát. Představa, že by se zařadil ke všem ostatním, kteří se
pohybovali vně jejích obranných štítů, mu vystřelila ostrou bolest pevně
zaťatou čelistí. Nicméně navzdory tomu, co řekl Raphaelovi, Jessamy nebyla
oponentem, kterého by se mu podařilo přemoci hrubou silou. Tažení za získáním
jejího srdce bude muset být rafinovaným během na dlouhou trať.
Nakonec
Galen přistál před školou, ale spatřil zavřené dveře a došlo mu, že vyučování
už muselo skončit. Už se připravoval k odletu ke knihovně, když spatřil
drobné stvoření se zářivě světlými vlasy, které začalo mířit z nebe dolů
ve velmi nesouměrném klesání. Než se dívenka střetla s velmi tvrdou zemí,
stačil jí Galen zachytit oběma rukama a držel ji před sebou na délku paží.
Zamračil se na ni, „tvoje technika letu by snesla vylepšit.“
Vykulené
hnědé oči se stejně světlými řasami, jako byla barva jejích vlasů, se střetly
s těmi jeho. „Ty jsi ale veliký. Ty jsi Jessamyn anděl, viď?“
Jessamyn anděl.
Galen
se v tom okamžiku rozhodl, že invazi malých stvoření by dokázal zvládnout
– kolem něj totiž přistála další dvě – postavil dívenku na zem vedle jejích
kamarádů. „Proč jste tady? Škola je zavřená.“
Odpověděl
mu jeden z chlapců. „Máme dovoleno si odpoledne hrát v parku.“ Pak
Galena s důvěrou chytil za ruku. Galenovi se sevřelo hrdlo. Děti pro něho
byly zcela neznámým druhem – svůj život strávil ve společnosti válečníků, a to
dokonce i tehdy, když byl on sám dítětem.
„Budeš
si s námi hrát?“ zeptala se dívenka a snažila se zaklonit hlavu dozadu
tak, aby se mu mohla podívat do očí… jenže Galen byl tak vysoký, že se o moment
později převážila vahou svých vlastních křídel. Sklonil se a pomohl jí vstát na
nohy. „Ne, ale řekl bych, že všichni potřebujete lekci létání.“
A tak
Galen z ničeho nic trávil čas, který neměl se třemi nadšenými dětmi, které
se ho, když nebyla jejich řada v létání, držely za ruce, a které ho
oslovovaly Jessamin anděl.
„Zítra
odlétám z Útočiště,“ pověděl jim, když jejich lekce skončila. Protože
kdyby beze slova zmizel, tak by přišel o jejich důvěru. „A Jessamy odlétá se
mnou.“
Jejich
jasné oči zakalil smutek, ale světlovlasá dívenka v sobě našla kuráž, aby
se ho zeptala, „a přivedeš ji zase zpátky?“
Galen
si před nimi klekl na koleno a odhodlaně přikývl. Věděl, co po nich požadoval.
„Ano, přivedu. Ale teď nastal čas, aby se také proletěla Jessamy.“
Po té,
co se všechny děti dohodly, že mu Jessamy na chvíli zapůjčí, se vydal
směrem ke knihovně. Když procházel dlouhou chodbou uvnitř budovy, cítil, jakoby
se ho snažila vcucnout a roztrhat. Nezapadal sem, stejně jakoby nezapadal do
Jessamyny postele. Byl prostě mohutným barbarem… kterému všechny tyto pocity
byly ukradené.
Jessamy
zrovna zapisovala něco do veliké knihy. Od hrotu jejího pera se ladně linul
černý inkoust. A když k němu vzhlédla, usmála se, „tady jsi, ty prohnaný
barbare.“
Galen
jí zaťal ruku ve vlasech a zmocnil se jejích rtů. Byl to velmi živočišný
polibek. „Musím se tě na něco zeptat,“ pronesl a pak znovu ochutnal její ústa.
Jessamy ho začala něžně hladit po citlivé vnitřní křivce křídla. „Hmm…?“
Pověděl
jí o jejich výpravě, která je měla druhý den čekat… do jejího vášní zastřeného
pohledu se začala prodírat nespoutaná radost, která se změnila v nevíru a
skončila zoufalstvím a beznadějí.
Děkuji mnohokrát, tvé překlady je radost číst:-)
OdpovědětVymazatSkvělé, děkuji moc sluníčko, ty umíš prozářit den
OdpovědětVymazatMoc děkuji, jsi poklad♥♥♥
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělou kapitolu. Katka
OdpovědětVymazatDěkuji ☺
OdpovědětVymazatĎakujem za kapitolku.
OdpovědětVymazatDěkuji ;)
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatMoc děkuji 😃
OdpovědětVymazatMoc děkuji za pokračování! 😃👍
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za další kapitolu. :-) Renča
OdpovědětVymazatDekujiii
OdpovědětVymazatmoc pěkný vývoj, děkuji za překlad
OdpovědětVymazatMoc děkuji
OdpovědětVymazatmoc děkuji za pokračování
OdpovědětVymazatDěkuji moc
OdpovědětVymazatMoc děkuji 😁
OdpovědětVymazat