tag:blogger.com,1999:blog-63659988133228701062024-02-02T05:57:02.409+01:00knížky hezky českykhchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.comBlogger427125tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-70294987690350700992018-05-25T18:00:00.000+02:002018-05-25T18:00:13.575+02:00Angels Dance - 16. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kapitola
16<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Illium Galenovi pověděl o věcech, o kterých se
Jessamy ve svých dopisech nezmínila – o tom, že několik dalších mužů, jak
andělů, tak upírů, se jí opakovaně snažilo začít dvořit. Jediným důvodem, proč
Galen modře okřídleného anděla neumlátil za to, že byl poslem takových zpráv,
bylo to, že mu je Illium řekl se zamračením výrazem a ještě dodal, „Jessamy je
příliš zdvořilá na to, aby je poslala do háje, ale každý z těch mužů si je
dobře vědom toho, že když na ni budou naléhat příliš a přivedou ji do rozpaků,
tak si na ně počká Dmitri.“</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A Galenovi vzápětí došlo, že než Illium opustil Útočiště,
byl Jessamyným ochráncem on. „Děkuju ti.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Illium ho obdařil nasupeným pohledem a vycenil na
něho zuby. „Máš představu, kolik lidí mi říká Bluebelli?!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se rozesmál a uvědomil si, že zatímco
nedával pozor, se tenhle pohledný anděl, který působil jako ozdoba, ale bojoval
jako naleštěné, elegantní ostří, stal jeho přítelem. „Pojď se mnou a můžeš se při
tréninku, pokusit o odplatu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">S podzimem se přikradla chladná rána a zemi
pokryl nespočet odstínů červené, hnědé a okrové. Galenova práce s Raphaelovými jednotkami
stále pokračovala, ale myslí se upínal ke komínku dopisů a ke sbírce pírek v nachové
i krémové barvě. Jessamy to se slovy uměla. Ale Galen k sobě musel být
upřímný – tento fakt totiž nedokázalo změnit vůbec nic – on byl prvním mužem,
který vzal Jessamy létat do oblak. A v době, kdy se do Útočiště vrátí
zpět, už bude Jessamy létat i s jinými muži… a tak bude mít jeho
historička možnost si vybírat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Přesto, že ho představa Jessamy v náruči jiného
muže ubíjela, tak chtěl, aby tuhle možnost měla. Chtěl, aby si mohla zvolit, s kým
bude - aby nikdy nelitovala toho, že si vybrala jeho. Přes všechnu jeho
neotesanost a upřímnost nesla každá buňka jeho těla její jméno a on potřeboval,
aby k němu cítila to samé.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy sledovala, jak podzim vystřídala krutá
zima. Otevřela své knihy o historii a začala psát o všech událostech, které se
staly během předchozího ročního období. Mír stále přetrvával. Všichni
archandělé měli spousty práce se sledováním Michaely, ze které se skutečně stal
archanděl a vstoupila do Kádru a jejich politiky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Daleko
na severu</span></i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">, napsala, <i>přestože
byl střed zimy, tančila obloha jasnými barvami, ale v momentě, kdy Michaela
dospěla do své plné síly, tančila barvami nebesa po celém světě. Nezáleželo na
místě, zda na severu, nebo v tropech, zda v noci, či v poledne.
Na celém světě se obloha zbarvila do indigově modré, rubínové rudé i brčálově
zelené a svět se v tom momentě změnil v barevný sen.</i> <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Samozřejmě se přihodily i další věci, ale v porovnání
se zrozením nového archanděla, byly nicotné. A přesto se o nich zmínila s nestranností
historičky. Při některých slovech, která byla nucena zaznamenat, se jí po
tvářích koulely neslyšné slzy, ale jejich rasa obývala svět již příliš dlouho a
ztráta a smutek patřily k jejich existenci stejnou částí, jako radost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její vlastní bolestná touha stále narůstala.
Každičký den obracela pohled k nebesům a doufala, že spatří Galenova šedá
křídla. A to i přesto, že věděla, že vzal Raphaelovy jednotky na zimní pochod.
Chtěl, aby byli připravení i na boj v krutých podmínkách.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jessamy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zvedla hrot pera z papíru a zadívala se do
tváře anděla, který byl o pět set let starší, než ona. Nebyl to žádný krasavec,
ale byl velmi podmanivý a taková schopnost přicházela s časem a
zkušenostmi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Natáhl k ní ruku. „Pojď se se mnou proletět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen chtěl s ustupující zimou pohledem
probudit okolní svět k životu. Ale rychlejší nástup jara by mu nepřinesl
nic dobrého. Musel se na Raphaelově teritoriu zdržet ještě jedno roční období.
Potřeboval se ujistit, že všechno, co archandělovy lidi naučil, zapustilo
kořeny. „Vrátím se kdykoli bude třeba,“ řekl Raphaelovi, zatímco divoce
přecházel tam a zpět po skalním útesu, ze kterého byl nerušený výhled na Věž,
jež vystupovala z ostrova na druhé straně mocně bouřící řeky. „Ale byl
bych rád, kdybych mohl trvale zůstat v Útočišti.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„S tím nemám sebemenší problém,“ odpověděl
archanděl. „Potřebuji, aby byl v Útočišti vždy přítomen alespoň jeden člen
z užšího kruhu mých spolehlivých lidí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Důvěra mezi nimi nejen vzrostla, ale hluboce
zakořenila. A přesto Galena zajímalo, zda ho teď, když získal tolik moci nad
Raphaelovými lidmi, bude někdo z povzdálí sledovat. On by to na
archandělově místě rozhodně udělal a také mu to řekl. Archanděl na něho pozvedl
obočí. „Díky tobě jsem silnější, Galene a to z tebe dělá cíl mých potencionálních
nepřátel. Buď opatrný.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Nikdo mě nezastihne nepřipraveného.“ Nebyla to
arogance – Galen znal své silné stránky i své slabiny. Díky Jessamy, Dmitrinu,
Jasonovi a Raphaelovi už nebyl nováčkem v pozorování a vyhodnocování
politických intrik, které by dokázaly o život připravit i nesmrtelného. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jemný vánek odfoukl Raphaelovi vlasy z tváře.
„Illium se bude vracet s tebou. Podepisuje se na něm zármutek z odloučení
od jeho smrtelnice.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Nebylo by lepší ho od ní držet dál?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„A ty bys to na mém místě udělal?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se zamyslel nad svou ukrutnou potřebou vidět
jessamy a představil si, jaké by to muselo být, kdyby během kratičkých dekád
času odešla na věčnost. „Ne. To by bylo příliš kruté.“ Pokud měl Illium jen
zlomek času, měl by patřit jemu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Raphael mu neodpověděl, ale Galen věděl, že s ním
archanděl souhlasil. V Raphaelovi existovala krutost, krutost související
s nezměrnou mocí a silou, ale také se v něm skrývala schopnost být ke
svým lidem loajální a to se Galenovi, jako válečníkovi rozhodně zamlouvalo. Od tohohle
archanděla nikdy neucítí nůž v zádech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Tanae,“ pronesl archanděl o něco později, „žádá o
povolení vstoupit na mé teritorium.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Zajímavé.“ Střetl se s tak modrým pohledem,
že v životě neviděl žádný jemu podobný, ať u smrtelníka, či nesmrtelného a
věděl, že Tanaině žádosti bylo vyhověno.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když jeho matka dorazila do Raphaelovy Věže, byla
to stejná žena, stejná válečnice, jako dříve, ale Galen se na ni teď dokázal
dívat jinýma očima.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Tanae
se ocitla tváři v tvář muži, který už neusiloval o její uznání</span></i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">,
napsal ženě, která ho naučila, že byl hoden lásky přesně takový, jaký byl. <i>Nejdříve se mě snažila přesvědčovat, že se
mám vrátit s ní, ale nakonec pochopila a odletěla zpět na Titovo
teritorium sama. Možná je to začátek. Možná k sobě nějakou cestu v budoucnu
najdeme.<o:p></o:p></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nakonec dopis zapečetil, aniž by do něho napsal
to, co ho sžíralo zevnitř. <i>Počkej na mě,
Jess.<o:p></o:p></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy v dálce, proti světlu zapadajícího
letního sluce, viděla siluety dvou andělů. Zastínila si oči a snažila se
rozpoznat, kdo to byl. Nepodařilo se jí to. Sluneční paprsky se odrážely od
jejich křídel a tvořily tak dojem plápolajícího ohně, až na to… že ona tušila.
Ne, ona věděla, kdo to byl. Nehleděla na rozeklanost terénu a rozeběhla se k okraji
útesu, kde čekala se zoufale zaťatými pěstmi. Jen o pár vteřin později se
sluneční paprsky opřely do rudých vlasů, jednoho z přibližujících se andělů.
Do vlasů, které jí pod prsty připomínaly hedvábí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Po tvářích jí začaly stékat slzy a už nedokázala
věnovat pozornost Illiovi, který se stočil jiným směrem a zamířil k lidské
vesnici, která se rozkládala v nedalekých horách. Oči měla jen pro svého
milence, který se k ní konečně vracel. Galen zamířil k útesu, a když mu
bez zaváhání skočila do náruče, okamžitě ji pevně chytil a ve spirále zamířil
dolů do propasti, která dělila Útočiště a na jejímž okraji ho Jessamy
vyhlížela. Pak proletěl těsně nad hladinou řeky, která na jejím dně protékala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jsi doma. Jsi konečně doma.“ Jessamy ho políbila
na ústa, na tváře, na hranu čelisti a všude tam, kam v jeho pevném objetí
mohla dosáhnout. „Tolik jsi mi chyběl.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Hloubka radosti, kterou spatřil v jejích slzami
zalitých hnědých očích, ho velmi zasáhla. Přitiskl si ji k sobě ještě
pevněji a vzal si její ústa, vzal si slova, která ještě chtěla dodat, vzal si
ji. „Nezajímá mě,“ zašeptal zhrublým hlasem, „kdo se ti dvořil, když jsem byl
pryč. Od teď to budu jen já.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Původně jí chtěl dát na vybranou, ale když ji
spatřil, tak si uvědomil, že by toho nebyl nikdy schopen. „Budu tě milovat do
posledního dechu a dám ti všechno, co si budeš přát.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Zase poezie? To není fér.“ Jessamy se rozechvěle
zasmála a něžně ho pohladila po hrudi, tak, jak celou dobu jejich odloučení
chtěla a nemohla. „Od té doby, co ses vrátil na Raphaelovo teritorium, jsem s nikým
nelétala.“ Pronesla něžně a se svůdným úsměvem. „Budeš se mi dvořit v oblacích?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galena její přiznání překvapilo. „Já jsem ti
nezakázal létat s jinými.“ Navzdory své žárlivosti…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Já vím, já vím.“ Setřela si zbloudilou slzu z tváře
a pokračovala, „Ale nedokážu být v náruči nikoho jiného, než tebe.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jess.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Mnohem, mnohem později, když se celé Útočiště
ponořilo do vřelé letní noci, se Jessamy vymotala z přikrývek na posteli a
došla ke skříni v rohu místnosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Kam ses vydala?“ zeptal se a podepřel si rukou
hlavu, aby mohl majetnickým pohledem pozorovat ženu, která mu patřila. Dokonce
i její stín ze srpku měsíce byl štíhlý a její pokožka se v měsíčních paprscích
jemně třpytila. Její křivky byly svůdné a lákaly k pohlazení. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když se vracela zpět k posteli, nesměle se na
něho usmála. Ale její stydlivý úsměv neměl nic společného s její nahotou. „Něco
pro tebe mám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se chtěl posadit, ale ona zavrtěla hlavou. „Nevstávej,
ráda se na tebe dívám, když ležíš nahý.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To je dobře.“ Vycenil na ni zuby. „Protože takhle
zůstaneme ještě hodně dlouho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Galene!“ Rozesmála se a pak mu něco podvlékla pod
paží a zapnula. „Není to příliš těsné?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen si prohlížel tenký kovový pásek, který teď
obepínal jeho biceps a zavrtěl hlavou. „Já už k tobě upoutaný dávno jsem,
má náročná Lady Jessamy.“ A tahle pouta by nedokázala rozlomit žádná síla
světa. „A teď na mě chceš použít ještě okovy?“ Škádlil ji, protože už před
nějakou dobou zjistil, že si ze své historičky utahoval rád.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Kuš.“ Přejela prstem po nablýskaném kovu. „V té
rytině je zasazený jantar.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen ji bez přemýšlení strhnul pod sebe a překryl
její tělo tím svým. „Prohlašuješ mě snad za svého?“ Jantar vyjadřoval svazek a
oddanost a zároveň sloužil jako varování pro ostatní.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Střetl se s jejím vřelým, hnědým pohledem. „Ano.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">V životě neměl větší radost, než zrovna v tomto
momentě. „Má ta rytina nějaký další význam?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se zarděla. „Vlastně je to docela pošetilé…
je to převzaté od smrtelníků. Prosba o tvé bezpečí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen jí odhrnul pramen vlasů z tváře a
políbil ji. V ten moment si byl naprosto jistý, že už nikdy v životě nebude
bloudit po světě a hledat místo, které by mohl nazvat domovem. „Nosila bys
jantar ode mne, Jess?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Věnovala mu úsměv, ze kterého jasně četl, že byl
milován. „Napořád.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">KONEC </span><span style="font-family: Wingdings; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: "Bookman Old Style"; mso-char-type: symbol; mso-hansi-font-family: "Bookman Old Style"; mso-symbol-font-family: Wingdings;">J</span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Mějte se krásně, NELA<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com45tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-91566308694166813352018-05-20T18:00:00.000+02:002018-05-20T18:00:01.667+02:00Angels Dance - 15. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kapitola
15<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nadšení z jejich tance jí kolovalo žilami
ještě několik následujících dní, kdy dokončovala své poznámky o Raphaelově
teritoriu. Po svém návratu do Útočiště je měla v plánu přepsat do svých
historických knih.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Z okna knihovny, ve které seděla, měla výhled
na archanděla, který trénoval s jednotkami jak andělů, tak upírů. Kolem
nich se do nedohledna rozprostírala nekonečná vrstva přetrvávajícího sněhu a
z nedalekého města se po větru nesly nadšené výkřiky hrajících si dětí.
Jessamy ucítila zvláštní pocit na duši. Nepopsatelnou sílu, která ji vábila
zpět do jejího domova uprostřed hor… zatímco její barbar se bude muset vrátit na
Raphaelovo teritorium, aby zde dokončil svůj úkol.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nechtěla přemýšlet nad návratem, protože zatímco
setrvávala v Raphaelově Věži, znamenalo to, že byli s Galenem spolu.
Dnešní zimní den a všechny ty, co následovaly, byly úchvatné. Křišťálově jasná
denní obloha se s příchodem noci měnila v drahokamy posázený samet a
Jessamy každý jednotlivý zimní den trávila v náruči svého válečníka, který
jí stále dokola opakoval, že pro něho byla vším a stejně tak se každý den
přesvědčoval o tom, že její láska k němu nebyla žádným pomíjivým plamenem
svíčky, ale světelnou konstantou rovnající se samotnému slunci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jaro přišlo až příliš brzy. Ale navzdory tomu, že
se musela rozloučit se všemi přáteli, které během svého pobytu ve Věži získala,
její srdce jásalo radostí nad probouzejícím se světem. Její rozloučení bylo
sice neradostné, ale nebylo bolestné. Už nebyla v Útočišti lapená jako
vězeň, a tak se pro ni místo klecí, stalo skutečným domovem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Stopař ji v den odletu vyhledal, když byla o
samotě a políbil ji na hřbet ruky. „Kdyby tě ten barbar během času omrzel,
stačí se podívat mým směrem.“ Jeho slova byla nestoudná, ale jeho hlas byl
vřelý.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Děkuji, že jsi byl mým přítelem.“ Byl částí její
cesty k sebepoznání, a proto na něho nikdy nezapomene. „Až se zase vydáš
do Útočiště, přijď mne navštívit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Pouze v případě, že toho svého barbara
odzbrojíš a pro můj dobrý pocit pevně přivážeš k židli.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Vzpomínka na tento rozhovor jí vyvolala úsměv na
rtech. Stoupla si na špičky a políbila na rozloučenou Raphaela na tvář. „Tvé
teritorium se mi otisklo na srdci a budu ho v budoucnu chtít navštívit znovu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Tak s další návštěvou neotálej příliš dlouho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Z jeho nekonečně modrého pohledu se stíny smutku,
vyčetla, že ho mrzelo, že odcházela. Stal se z něho nemilosrdný archanděl, ale
kdysi dávno býval chlapcem, kterého utěšovala, když si odřel koleno.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Nedaleké město bude růst, ale nebesa a pozemky
kolem Věže budou během mé vlády vždycky k dispozici tvému objevování.“ A
s těmito slovy ji pustil do náruče muže, který s ní poletí domů.
„Postarej se o ni, Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen neodpověděl, ale z výrazu jeho tváře
bylo jasné, že Raphaelovy instrukce nebyly třeba. Archanděl se rozesmál. Byl to
velmi vzácný zvuk, který byl vzdálenou ozvěnou smíchu malého, modrookého
chlapce, který byl milovaným synem dvou archandělů. Vedle Raphaela tiše stál
Dmitri, jehož rty se také stočily do nepatrného úsměvu a tentokrát se jeho
úsměv odrazil i v jeho pohledu. „Šťastnou cestu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jakmile Dmitriho slova odnesl lehký vánek, vzlétl
Galen ze střechy Věže a za doprovodu bezchybné formace andělské letky zamířil
k hranicím Raphaelova teritoria. Důvodem jejich doprovodu bylo Jessamyno
bezpečí, ale ona věděla, že bezchybnost jejich formace a odhodlanost
v jejich tvářích byla respektem vůči Galenovi. Její srdce přetékalo
hrdostí. Hrdostí k muži, kterého mohla nazývat svým, k muži, který si
navzdory těm, kteří mu stáli v cestě, dokázal vybudovat cestu za svým
vlastním osudem. Jeho matka během zimy poslala další dopis, ve kterém opět
naléhala, aby se vrátil do Titova teritoria, kde měl přijmout pozici pod
archandělovým mistrem zbrojířem a zlepšovat své schopnosti. Její útok na
Galenovo sebevědomí Jessamy rozzuřil, ale on jen zavrtěl hlavou a pronesl, „Ona
se bojí, Jess.“ Hloubka porozumění v jeho pohledu, by překvapila každého,
kdo v něm spatřoval jen neotesaný a hrubý zevnějšek. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy potlačila svůj vlastní vztek a vzala jeho
tvář do dlaní. „Chtěl by si ji vidět?“ Tanae byla konec konců jeho matkou – a
Jessamy jako dítě své rodiče bezmezně milovala navzdory bolestnému tichu, které
mezi nimi panovalo. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano, chtěl.“ Galen odložil dopis stranou a
v jeho tváři se zračila vyrovnaná síla. „Ale už se nehodlám dožadovat
jejího uznání. Ať pro jednou odsune svou hrdost a přijde za mnou sama.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se jejich rozhovor vybavil během letu do
Útočiště a doufala, že Tanae skutečně polkne svou hrdost, protože ač Galen už
neprahl po jejím uznání, stále svou matku miloval.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jess.“ Na krku ucítila jeho vřelý dech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Podívej.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Sklopila pohled a spatřila zasněžený horský masív,
na kterém se odrážely paprsky slunce, které působily jako vlny rozteklého
zlata. „Oh, to je nádherné.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A to byla teprve první krásná podívaná, kterou spolu
sdíleli. Jejich cesta domů se od cesty na Rapahelovo teritorium neuvěřitelně
moc lišila. Tančili spolu na opuštěných malých ostrůvcích ztracených někde v
oceánu i uprostřed deštných pralesů s nebesy z baldachýnu. Galen se
s ní nasmál tolik, jako se nenasmál nikdy v životě s nikým
jiným. Škádlil ji hříšnými slovy, povídal jí o svých představách a překvapeně
naslouchal, když mu šeptala skandální skutečnosti, které se dozvěděla během
tisíciletí svého života.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„A já tě považoval za stydlivou a nevinnou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Můj drahý, dokážou tvé křehké smysly unést zbytek
toho příběhu?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen si s úsměvem v pohledu zhluboka
povzdychl. „Budu se snažit to přetrpět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Teprve v momentě, kdy se přiblížili
k Útočišti, se jejich radost vytratila a nahradilo ji vážné ticho. „Kdy
musíš vyrazit nazpět do Raphaelova teritoria?“ Přestože o jeho návratu věděla
už od zimy, v momentě kdy jí její domněnku potvrdil, se jí tenkrát sevřelo
srdce bolestí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen přistál na útesu, ze kterého byl výhled na
řeku, která protínala Útočiště. To byl jejich poslední okamžik, kdy spolu byli
sami. „Zítra za úsvitu.“ Jeho rudé vlasy
plály ve slunečním svitu jako pochodeň. Pohladil ji hrubou dlaní po tváři a
hltal ji pohledem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Raphaelovy jednotky jsou silné, ale ještě nejsou
natolik silné, aby dokázaly odrazit útok armády jiného archanděla jediným
rozhodným protiútokem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ačkoli Alexander Spal a mohl Spát po milénia,
Jessamy chápala, že politika Kádru Desíti se nezakládala na míru. „Vím, že je
dokážeš vycvičit k dokonalosti.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen ji chytil za boky. „Vím, že bych tě o to
neměl žádat,“ pronesl s oddaností v každém slově, „ale přesto to
udělám. Počkej na mě, Jess. Já se k tobě vrátím.“ Odhalené emoce změnily
jeho světle zelený pohled do smaragdového.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Položila mu prsty na rty, aby ho umlčela a
zavrtěla hlavou. „O to mě nemusíš žádat, Galene. Navždy. Tak dlouho na tebe
budu čekat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Té noci se s ním milovala se zuřivou vášní a
stále dokola mu opakovala, jak moc ho miluje. Chtěla, aby skutečně pochopil, že
na něho bude čekat. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Úsvit se přikradl až příliš rychle a s tak
něžným polibkem, že jí to málem zlomilo srdce, se její barbar vydal na zpáteční
cestu do teritoria muže, kterého nyní považoval za svého pána.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen byl ve výcviku Raphaelových jednotek
nemilosrdný. A důvod byl zjevný - jeho srdce zůstalo na druhé straně světa
v Útočišti. Žádat Jessamy, aby na něho počkala, bylo sobecké. Zrovna
objevila svobodu a stala se ženou, které by se rádo dvořilo spousty mužů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Miluji
tě, Galene. Miluji tě tak moc, že to téměř bolí.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její slova velmi dobře opatroval a snažil se sám
sebe přesvědčit, že žádná žena by neříkala tak sladká a vášnivá slůvka, kdyby
ho skutečně nezbožňovala. Svou žádostí ji rozhodně nehodlal spoutat… ona se jí
dobrovolně rozhodla dostát. A přesto se obával, že až se jednoho dne vrátí,
nebude se na něho dívat stejně toužebným pohledem. Její láska bude poskvrněná
mezemi, kterýma jeho žádost spoutá její nově nabytou svobodu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Prvního dopisu se od Jessamy dočkal jen několik
dní po té. Přinesl ho posel, který se vracel z Útočiště. Jakmile ho
otevřel, spatřil Jessamyn bezchybný rukopis, kterým mu líčila, jakým směrem se
ubíral její každodenní život, po návratu domů. Psala mu o dětech, které učila,
o lidech, se kterýma se viděla i o historických knihách, které zpětně
dopisovala. Jedním dopisem se jí i přes vzdálenost, která je dělila, podařilo
spojit je na krátký moment zpět dohromady.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Můj
nejdražší Galene…<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Přejížděl přes ta slova prsem tak dlouho, že se
inkoust rozmazal. Z jejích slov ho pálilo v očích a nakonec musel
dopis odložit, aby si ho přečetl později v noci, kdy ho nebude moci nikdo
rušit a on si ho bude moci vychutnat tak pomalu a tolikrát, kolikrát bude
chtít.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">O několik dní později poslal Jessamy také dopis,
jen byl daleko kratší, protože to se slovy neuměl tak jako ona. Jeho dopis
s sebou nesl samotný Raphael, který se vracel do Útočiště s malou letkou
andělů, kteří tam měli zůstat umístěni. V Raphaelově části Útočiště na vše
dohlížel Jason s Illiovou a Aodhanovou pomocí, ale oba jmenovaní byli
zatím příliš mladí. Když se Raphael vracel zpět na své teritorium, přinesl mu
s sebou odpověď.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy si dopis od Galena pročítala snad po
tisící a prstem kopírovala tvrdé linie jeho písma. Téměř cítila jeho syrovou
sílu, která z nich vyzařovala. Jeho strohá slova by si jiná žena mohla vyložit
jako nezájem, ale ne Jessamy. Usmála se, protože chápala, že válečník neměl ani
dostatek času, ani tendence k tomu, aby se učil něžným slůvkům. Vtiskla na
papír s Galenovými slovy polibek a položila ho na knihu, kterou vzala pod
ruku a zamířila domů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Dcero.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Při zvuku toho známého hlasu se otočila a zároveň
zasunula Galenův dopis mezi stránky knihy. Ale její matka si toho samozřejmě
všimla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Od tvého barbara.“ Pronesla s úsměvem, ne
jako pokárání.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se rozesmála. „Ano.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nevysvětlila matce, že Galen se jako barbar jevil
pouze svým vzhledem. A to nejen z důvodu, že věčné podceňování jeho
inteligence sloužilo jako Galenova výhoda, ale hlavně proto, že nepotřeboval,
aby se ho zastávala. Zbožňovala ho celého přesně tak, jak byl – neotesaný zevnějšek,
i skrytou část romantika. Část, která se projevila i v jeho dopise, mezi
jehož listy se skrývala sušená kopretina.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Dnes
jsem prolétal nad rozkvetlou loukou a vzpomněl jsem si, jak si je obdivovala</span></i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">…
napsal. Slova jejího romantického
barbara jí téměř dohnala k slzám.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ty ho miluješ.“ Slova její matky byla doprovázená
ještě vřelejším úsměvem. „Vidím ti to v očích.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se neudržela a vrhla se do rozevřené
náruče své matky. Její obětí bylo vřelé a milující a připomnělo jí noci
z jejího dětství, kdy seděla Rhoswen strnule na klíně a tiše plakala. Bylo
to v době, kdy skutečně pochopila, že její křídlo nikdy nenaroste do
správného tvaru a ona se nebude schopna připojit ke svým kamarádům a hrát
s nimi hry v oblacích.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano, miluji ho,“ zašeptala a stiskla svou matku
pevněji. Rhoswen ji tenkrát noc za nocí kolébala v klíně a z jejího
hlasu, kterým se snažila utěšit své trpící dítě, zaznívala ochranitelská láska
rodiče.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„A on mě také miluje,“ pokračovala, protože
věděla, že její matka to potřebovala slyšet. „Jsem skutečně šťastná.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Rhoswen se od ní odtáhla a v jejím pohledu se
zračily slzy. „Ne, nejsi šťastná, dítě.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Matko-„<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Poslouchej mě,“ skrz slzy v jejím pohledu se
rozesmála a stiskla jí ruce. „Vidím, jak moc se bez svého válečníka trápíš.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se uslzeně rozesmála. Teprve v tomto
momentě jí došlo, jak moc jí chybělo, že si se svou matkou o Galenovi nikdy
nepromluvila. Nebylo to vědomé rozhodnutí, byl to fakt, který plynul
z bolestného ticha, které mezi nimi během let narůstalo. „Šla bys se mnou
na chvíli domů?“ zeptala se a vzala matku za ruku. „Mohli bychom si popovídat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To bych moc ráda.“ Rhoswen ji štíhlými, dlouhými
prsty pohladila po tváři. „Jsem tak ráda, že je všechen ten smutek, který jsi
nosila na srdci pryč.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy si uvědomila, že vzdálenost, která mezi
nimi narostla, byla stejně tak její chybou, jako její matky. Byla přesvědčená,
že svůj zármutek během života, kdy se stala respektovanou osobou
v Útočišti, skrývala dobře, ale jaká matka, která milovala své dítě, by
nebyla schopna cítit jeho skryté slzy?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Chytila matku za ruku a učinila rozhodnutí –
nehledě na to, co s sebou budoucnost přinese, Rhoswen už slzy svého dítěte
nikdy neucítí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen jí pomohl objevit svobodu, ale radost, která
se v ní s touto svobodou probudila, byla její a ona přísahala, že bude
bojovat za to, aby si ji udržela.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Copak ti píše ten velký barbar, který tě líbal
před zraky celého Útočiště?“ zeptala se Rhoswen s šibalským úsměvem.
„Ukaž.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jen když mi dáš přečíst milostné dopisy, o
kterých vím, že ti otec ještě pořád píše.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Tváře její matky nabraly stejně nachový odstín,
jako měla pírka konců jejích křídel.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jessamy!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se rozesmála a přitiskla si knihu, ve
které se skrýval Galenův dopis těsněji k srdci. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jedno roční období vystřídalo další a další a
jejich dopisy si neúnavně nacházely cestu skrz širý svět. Jessamy popsala
spousty stran papíru příběhy z Útočiště – včetně zmíňky o třech malých
andělech, kteří čekali na jeho návrat stejně netrpělivě jako ona.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ujistili
mne, že se jejich technika letu významně zlepšila – velmi důsledně pilují
všechny cviky, které si jim ukázal a dokonce se z nich stali instruktoři
všech jejich spolužáků.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Illium, Jason a dokonce i Aodhan se prostřídali
jako poslové jejich psaní.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Víš, že jsem za tebou přiletěl dřív, než za svou
vlastní matkou?“ řekl jí unavený Illium jednoho pozdního letního dne, když jí
podával další z Galenových dopisů. „Galen mi hrozil, že mi vyškube jedno
pírko po druhým, jestli se u tebe
nezastavím ihned po příletu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy tohoto modrokřídlého anděla zbožňovala a
políbila ho na tvář. „Leť za svou matkou, Illium. Hammingbird se tě už určitě
nemůže dočkat,“ pronesla a zmínila tak velmi talentovanou umělkyni, která byla
jeho matkou. „Vím, že každý den sleduje oblohu s nadějí, že už se vrátíš
zpět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když Illium vzlétl, byla to podívaná. Nebesky
modrá křídla na pozadí oranžového západu slunce, ale ona už sklopila zrak
k dopisu a chvějícími se prsty rozlomila jeho pečeť. Jeho psaní bylo jako
vždy krátké a bez zdobných slov. Žádné vyznání lásky. Prostě Galen.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Řekni
mým svěřencům, že si je po návratu řádně prozkouším. Nikdy není příliš brzo na
to, začít trénovat novou letku.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Oh, můj úžasný barbare,“ zašeptala, protože
věděla, jak budou jeho slova působit na všechny malé anděly, kteří ho uctívali
jako svého hrdinu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Tentokrát nebyla k dopisu přiložená žádná
sušená kopretina. Jen nevyslovená žádost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Pírko,
které jsem si ukradl při odletu, už ztrácí tvou vůni.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy mu s dalším dopisem poslala peří
z vnitřní strany svého křídla, které mělo temně nachovou barvu a napsala
mu o letních květech, které pučeli vysoko v horách Útočiště. Napsala mu o
politických hrách, které se odehrávali v Kádru desíti. O Michaele, která
se ocitla na konci cesty těsně před tím, než se z ní měl stát archanděl a
také o svých obavách o Illia.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Mladý anděl se zamiloval do smrtelnice a od svého
návratu z Raphaelova teritoria se jeho láska každým dnem ještě více
prohlubovala. Většina nad tím pokrčila rameny, protože divokou krásu jeho ducha
zaměňovali za pomíjivost jeho oddanosti. Ale Jessamy znala sílu jeho věrného
srdce.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nedokážu
si Illia představit bez jeho šibalského úsměvu</span></i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">,
napsala do dopisu, když sledovala modře okřídleného anděla, jak si hraje
s jejími studenty venku, zatímco ona seděla za stolem v učebně. <i>Její smrt ho bude pronásledovat po zbytek
věčnosti</i>.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galenova odpověď byla strohá. <i>Je silný. Přežije</i>. A pak přidal něco, co jí téměř zlomilo srdce. <i>Já tak silný nejsem</i>.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ze slov, kterými ji její válečník obdařil, se jí
po tváři začaly koulet slzy. V odpovědi na jeho dopis mu napsala o tom,
jak moc ho zbožňovala. Slíbila si, že co se Galena týkalo, kolem sebe už nikdy
nevystaví žádné ochranné zdi. Že její barbar bude vždycky, vždycky vědět, jak
moc ho milovala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Galene,
můj.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Než se dočkala jeho odpovědi, už přišel podzim,
který zbarvil listí stromů do krásných odstínů oranžové. Dopis jí tentokrát
předal Dmitri, který se do Útočiště dopravil na plavidle, které bylo schopné
překonat vzdálenost moře a zbytek cesty ho s sebou vzala letka
andělů. Příchod Dmitriho byl nečekaný, ale vzápětí se od něho dozvěděla, že tu
měl vystřídat Illia, který se měl vrátit na Raphaelovo teritorium. Jessamy se
setkala s upírovým pohledem. „To není náhoda, že se má tak brzy vrátit
zpět, že?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Smyslná křivka Dmitriho rtů se stáhla do úzké
linky a zavrtěl hlavou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Raphael má obavy kvůli jeho vztahu s tou
smrtelnicí. Zdá se, že Illium překročil meze, které nesmějí být překročeny a
vyzradil tajemství, která nesmí znát žádný smrtelník.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy si byla vědoma trestu, který by Illia
čekal, pokud se skutečně něčeho takového dopustil a s bolestí na srdci
sledovala, jak Dmitri vykročil k odchodu. „Když někoho skutečně miluješ,
tak bys kvůli němu udělal cokoli, že Dmitri?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano.“ Zaznělo jediné slovo, které v sobě neslo
tisíce nevyřčených věcí a Jessamy se znovu zamyslela nad tím, co skrývala
upírova minulost. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Co Raphaelovy jednotky?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Každý z nich denně opakuje, jak moc Galena
nenávidí, ale stejně tak by ho každý z nich následoval i do chřtánu
samotné smrti.“ Do upírovy tváře se vloudila zvědavost. „Mýlil jsem se ohledně
výsledku Galenovy snahy se ti dvořit, ale pořád nemohu přijít na to, proč jsem
se mýlil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se rozesmála a sáhla na psaní, které měla
schované ve skryté kapse šatů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">V dalším dopise Galenovi napsala o jediné věci,
kterou zatím v dopisech nezmínila – ne ze strachu, ale jednoduše proto, že
díky němu zapomněla na svou deformaci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nikdy
nebudu mít dítě, Galene. Keir mi nemůže zaručit, že bych svůj handicap
nepředala svému potomkovi</span></i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">. A zatímco ona nakonec své
štěstí našla, byla to cesta dlážděná zničenými sny a zdrcující osamělostí. Kdyby
takový smutek spatřila v očích svého dítěte, zlomilo by ji to.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galenovu odpověď přinesl pohledný anděl s křídly
barvy známého motýla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Letěl
bych s naším dítětem kamkoli by si jenom přála.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Slova na papíře se jí najednou začala rozmazávat
před očima. Setřela si slzy z tváří a pokračovala ve čtení. <i>Děti z Titova dvora, které adoptoval po
svých padlých válečnících, možná jsou příliš rozmazlené, ale Titus je
nevychoval zcela špatně. Rodinná pouta nemusejí být založená pouze na krvi. A
Jess? Já nemám potřebu budovat impéria a dynastie. Já si chci vybudovat domov s tebou.</i><o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Sledovala, jak se jeho inkoust rozmazával pod
vodopádem čerstvých slz, které v sobě nenesly žádnou bolest, ale tak
hlubokou lásku a oddanost, že ji to navždy změnilo. V ten moment ji
napadlo, že její barbar přeci jen znal sladká slůvka svádění.<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-51051669487345078792018-05-15T18:00:00.000+02:002018-05-15T18:00:01.502+02:00Angels Dance - 14. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kapitola
14<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen ukončil trénink dříve, než obvykle. S příchodem
zimy se zkrátily dny a v pozdním odpoledni už se snášelo šero
blížícího se večera. Na zemi se držela silná vrstva sněhové nadílky, ale nový
dnes nepřipadl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zamračil se na bojovníky, kteří si mezi sebou
špitali o touze svého mistra zbrojíře vrátit se zpět domů, ale nakonec ten štěbetající hlouček nechal být. Patrně už nebyl tak přísný, jako kdysi býval a důvod, proč byl ke svému širokému okolí daleko tolerantnější, byl ten, že byl šťastný způsobem, jakým nikdy dříve nebyl.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Vzlétl a zamířil k balkónu pokojů, které
sdílel s Jessamy. Jenže uvnitř ho čekala jen prázdnota. Zklamaně se
rozhodl, že se poletí vykoupat, ale v momentě kdy si vzal čisté oblečení,
se otevřely dveře a dovnitř vešla Jessamy. Srdce se mu při tom pohledu
zastavilo radostí – tak jako vždycky, když ji spatřil. Rozeběhla se mu do
náruče a políbila ho s upřímnou radostí ženy, která prahla po jeho doteku.
Z takových nepolevujících projevů náklonnosti by nejeden muž mohl ztratit
hlavu a skutečně věřit tomu, že byl tak úchvatným stvořením, jak o něm ona tvrdila, že byl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Poletíš se koupat?“ zeptala se a začala ho přes
košili, kterou s příchodem sněhu začal nosit, aby se nebála, že nastydne,
hladit po hrudi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Vrátím se brzy.“ Říční voda byla touhle dobou
ledová i pro anděla a nelákala ke zdržení.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se na něho spiklenecky pousmála. Tenhle
úsměv na její tváři znal jen Galen a nikdo jiný. „Umyji ti záda.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Měl jí říct, aby zůstala ve Věži, kde by byla
v teple a v pohodlí, ale příliš prahl po její společnosti. Podal jí
oblečení, které držel v ruce, vzal ji do náruče a vzlétl. Nezamířil
k řece, jak měl původně v plánu, ale k malému jezírku na úpatí
hor, kde byla čistě průzračná voda. Cesta sice trvala daleko déle, ale když
byla Jessamy s ním, tak na tom nezáleželo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Může nás tu někdo vyrušit?“ zeptala se, když
přistáli a začala si protahovat křídla. Galen hleděl na vysokou, překrásnou
ženu v dlouhých šatech barvy mořské pěny.
Knoflíky, které se zapínaly na ramenou, byly z čtverhranných
krystalů v o něco tmavší modré barvě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ne. Jsme tu sami.“ Neodolal a pohladil ji po citlivé
křivce křídla a ona se zachvěla rozkoší.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Tohle místo je příliš daleko od trasy, kde
prolétají stráže a je to tu zcela neobydlené. Zdejší hory jsou přesně tak divoké,
jak byly od začátku věků.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její úsměv v sobě nesl hříšné očekávání.
„Nechtěl ses jít koupat?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jakmile se usadila na kámen nedaleko vodní
hladiny, rozesmál se. Působila jako urozená královna, která se chystala si užít
soukromé představení. A Galen se začal svlékat. Nikdy dříve nad svým nahým
tělem nepřemýšlel, ale díky úžasu, který jiskřil z Jessamyně pohledu,
by se z něho mohl stát exhibicionista… ale jen pro ni. Zcela odhalený – a
očividně vzrušený – se zhluboka nadechl a ponořil se do chladné vody hlubokého
jezera.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Voda byla skutečně studená, ale jeho tělo ji
dokázalo zvládnout. Vyplaval na povrch, zamrkal, aby dostal vodu z očí a
spatřil Jessamyny šaty a spodní prádlo, jak leží u jejích chodidel. Na břehu
před ním stála úchvatná dlouhonohá bohyně. Byla štíhlá, ale se zaoblenými
ženskými tvary. Její ňadra byla pevná a Galen jim velmi rád věnoval svou
pozornost. Jeho zapisovatelka andělských dějin tam byla velmi citlivá.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zatímco si ji obdivně prohlížel, se posadila na
břeh jezírka a spustila nohy do vody. „Pojď ke mně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jak si má Lady přeje.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Tiše se rozesmála a intimita jejího smíchu se
kolem něho omotala jako záchranná vesta. Doplaval k ní, rozevřel jí stehna
a postavil se. Začervenala se a Galen sledoval, jak se vlna horka rozlévala po
jejím těle níž, až jí zrůžověla ňadra a ztvrdly bradavky, které okamžitě potřeboval ochutnat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Oh.“ Zajela mu prsty do vlasů a pevně je chytila
v pěst.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zatímco se jednomu ňadru věnoval svými ústy, začal
to druhé dráždit prsty. Nakonec ji neochotně propustil ze svého zajetí a
vychutnával si pohled na její kůži zrůžovělou z jeho péče. O zlomek
vteřiny později ho Jessamy zatahala za vlasy. Galen se usmál a jeho ústa
zamířila k druhé bradavce.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když se od ní nakonec odtáhl, cítil v každém
nádechu její vzrušení.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jess.“ Vyšlo z něho ochraptěle.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano.“
Roztáhla nohy ještě o něco více a Galen jí kladl polibek za polibkem
kolem pupíku a níž, až ke sladkému středu, který se skrýval za tmavými
kudrlinami. Ochutnal ji už dříve a miloval zvuky, které z ní při tom
vycházely, ale dnes v noci díky jejímu divoce vyzývavému a smyslnému
chování visela jeho kontrola na vlásku. Držel ji pevněji a jeho doteky byly
hrubější, než obvykle, ale místo toho, aby plaše ucukla, k němu přizvedla boky blíž.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen byl jenom muž. Muž, který po ní prahl
neskutečným způsobem a právě nad sebou ztrácel kontrolu. Jeho jazyk byl
neúnavný, sál ji a něžně kousal, až ji dohnal k rychlému vrcholu. Zachvěla
se a on věděl, jak potom byla citlivá a tak jí kladl polibek za polibkem na
vnitřní stranu stehen. „Voda není zas tak studená,“ lákal ji, protože ji chtěl
mít u sebe, aby mohl své – navzdory chladné teplotě – velmi připravené mužství
zasunout do jejího rozžhaveného jádra.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její touhou omámený pohled se střetl s tím
jeho, „lháři.“ Roztáhla křídla a naklonila se k němu blíž, aby si uloupila
polibek. Její smyslnost byla návyková. „Chtěla bych něco jiného.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galena její slova zaujala. Zapřel se o břeh oběma
rukama vedle jejích stehen a začal jí líbat na vystavené hrdlo. „Cokoliv.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zajela mu prsty do vlasů a zvedla hlavu
k noční obloze, kterou osvětloval jen tenoučký srpek měsíce a nespočet
ledově chladně zářících hvězd. „Chtěla bych s tebou tančit
v oblacích, Galene.“ Znovu ho něžně, smyslně a svůdně políbila. „Nikdy
jsem si nemyslela… nikdy jsem nedoufala, že bych něco takového mohla zažít, ale
tys mi to slíbil, Galene.“ Vsála do úst jeho spodní ret. „Slíbil jsi mi, že se
mnou poletíš, kamkoli budu chtít.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její drobné, svůdné polibky ho doháněly
k šílenství. Dlaněmi ji chytil za stehna a pořád si připomínal, že se musí
ovládat, aby jeho doteky nebyly příliš hrubé. Kdyby Jessamy ublížil, uřízl by
si vlastní ruce, pak by je kauterizoval rozžhavenou ocelí, aby se nezahojily a
nedorostly zpět alespoň po dobu jednoho ročního období. A pak by to celé
zopakoval.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Prosím.“ Jessamy ho nepřestávala hladit a líbat a
on jí ty doteky oplácel. </span><br />
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Víc.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se snažil ovládat, ale jeho doteky byly
drsnější, než kdy dříve a její krémově bledá kůže, pod jeho dlaněmi růžověla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zachvěla se a on věděl, že to nemělo nic
společného s okolní zimou a pak mu přejela přes citlivou křivku křídla,
kde rostlo ze zad. Odtáhnul se od ní, ponořil se do vody, zamířil do středu
jezírka a potopil se pod ledově chladnou hladinu. Když se vynořil, seděla
přesně tam, kde ji před pár vteřinami zanechal. Divoce dýchala a vlasy se jí
vlnily přes ramena a zakrývaly ňadra. Působila jako oživlá lesní víla, jejímž
úkolem bylo ho mučit.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Teď už mi nepomůže ani studená voda,“ zamumlal si
pro sebe a doplaval zpět k ní. Chytil ji za stehna a bez varování vsál do
úst jednu její bradavku. Její zasténání bylo sladkou hudbou pro jeho uši.
Odhrnul jí spadané prameny vlasů a začal ji hladit s důrazností, o které
se před chvílí dozvěděl, že se jí líbila. Navzdory koupeli v ledové vodě
byl připravený, ale v tom Jessamy zašeptala, „Zatanči si se mnou, Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Propustil její bradavku ze zajetí svých úst a
zadíval se jí do očí. „Nebudu se schopen kontrolovat.“ Tanec v oblacích
byl pro anděly nejintimnějším aktem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Žádala jsem tě snad, aby ses kontroloval?“ A
s těmito slovy vstala a natáhla k němu ruku. „Pojď.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen by jí nedokázal odmítnout vůbec nic. Vynořil
se z vody, ale tentokrát ji nevzal do náruče jako obvykle. Místo toho ji
chytil jednou rukou kolem pasu pod křídly a tou druhou kolem ramen. Jeho
ztopořené mužství uvízlo mezi jejich těly. Jessamy se provokativně zavrtěla a
pak ho oběma rukama objala kolem ramen. Galen se na ní přísně zadíval a ona ho
obdařila hříšným úsměvem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Zatni křídla.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy přitáhla k zádům pravé křídlo. Její
levé křídlo bylo menší, a když ho přitáhla, tak také placatější. Pak její
vzrušený pohled pohasl. „Nebude váha mého těla nebezpeč-„<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Vážíš asi tolik jako hrst peří.“ Byla tak drobná a
tak křehká. Její velikost byla naprostým opakem velikosti jeho vášnivého hladu. Byl vyděšený z toho, že by se pod silou jeho touhy mohla zlomit... a on
nedokázal žít s představou, že by ho ze zklamání a strachu mohla opustit.
Obzvlášť pak po tom, co v jejím pohledu spatřil emoce, které byly vzácným
darem, kterého se mu nikdy dříve v životě nedostalo. Než vzlétl k noční obloze, si přísahal, že ji udrží v bezpečí i před sebou samým.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Letěl s ní výš, než kdykoli dříve, až to
nakonec vypadalo, jakoby se mohli dotknout hvězd. Letěl rychle a vytrvale,
žádné vyhlídkové pauzy. Na něco takového neměl dost trpělivosti. Ale kvůli
Jessamy se chtěl snažit.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Nebojuj s tím, Galene,“ zašeptala, když
nakonec zastavil tak vysoko, že se jim na konečkách řas začaly tvořit ledové
krůpěje. „Podvol se tomu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Nechci ti ublížit.“ Byla tím nejcennějším, co ho
v životě potkalo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Já jsem také anděl, Galene. Jsem nesmrtelná bytost, tak se tak
ke mně chovej.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její žádost, skrytá mezi řádky ho téměř zlomila.
Složil by jí k nohám klidně celý svět, kdyby ho o to požádala. „Slib mi,
že když budu příliš hrubý, tak mě zastavíš.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zadíval se do jejích hlubokých očí a spatřil
v nich nezkrotnou touhu, která se podobala té jeho.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Slibuji.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Věřil, že tahle žena, která znala bolest lépe, než
si ostatní vůbec dokázali představit, svůj slib dodrží. Chytil ji pevněji, a
zatímco drobnými pohyby křídel manévroval do správné pozice, se zmocnil jejích
úst. Když se ocitli hlavami dolů, něžně ji kousl do ramene…a zatáhl křídla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A pak už padali dolů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">V Jessamině křiku zaznívala jen divoká
radost, žádný strach. Těsně před tím, než by narazili do štítů hor, Galen
roztáhl křídla, zatočil doleva a zamířil k obrovské jeskyni. U vstupního
otvoru se těsně vyhnul jak břitva ostrým kamenům, které by po sobě zanechaly
nejednu modřinu a odřeninu a pokračoval dál, až najednou zamířil dalším otvorem
ve stropě jeskyně vzhůru. Ve spirále vylétli z jeskyně do otevřeného
prostoru a znovu stoupali k noční obloze.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To bylo nádherné!“ Jessamyn úsměv byl stejně
divoký jako ten jeho. Rozesmál se ještě víc a cestou vzhůru si ukradl několik
polibků. Mocně máchal křídly, aby je vynesl tak vysoko, jako byli předtím. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Pak se Jessamy nedočkavě zavrtěla a Galen byl tak
pohlcen jejich tancem v oblacích, že si bez přemýšlení dal její nohu kolem
pasu a jedním mocným pohybem do ní vnikl až po kořen. V tom momentě se
mlžný opar jeho vášně okamžitě rozpustil. „Jessamy, ublížil-„<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Stáhla kolem něj vnitřní svalovinu a tím ho
zastavila v půli slova. „Poleťme znovu k zemi.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Mimořádná.
Jessamy byla mimořádná.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen pociťoval primitivní rozkoš snad
v každé buňce svého těla. Tentokrát ale nepadali přímo k zemi. Galen
kontroloval jejich sestup mocnými údery svých křídel. Na pár okamžiků se ocitli
ve volném pádu, aby pak máchl křídly a tím zbrzdil jejich klesání.
S každým zpomalením z ní o kousek vyklouzl jen, aby se vzápětí vrátil
zpět ještě hlouběji.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A znovu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A znovu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A znovu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy nenasytně zaútočila na jeho rty. A Galen
opět ztratil veškerou kontrolu, kterou si myslel, že nad sebou možná získal
zpět. Jednou rukou si ji stále přidržoval těsně u sebe a druhou jí zajel do
vlasů. Pak ve spirále zamířil přímo k zemi. Když už se zdálo, že se
střetnou s neodpouštějícím horským masivem, máchl Galen křídly a aniž by
jí dal příležitost chytit dech, zamířil zpět do oblak. Aniž by se jí dostalo
jakéhokoli varování, zamířil Galen znovu k zemi. Cítila, jak se její tělo
napjalo k prasknutí a pak už se jejím tělem rozlila vlna rozkoše. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se zdálo, že celé její tělo zkapalnělo,
ale Galen znovu vyletěl do oblak. Každé máchnutí jeho silných křídel ho dostalo
hlouběji, až se cítila jako ocejchovaná. Ještě stále pociťovala dozvuky
nejintenzivnější rozkoše, jakou v životě zažila a v momentě, kdy byla
přesvědčená, že už toho nedokáže snést více, se střetla s jeho pohledem a
spatřila jeho obnaženou touhu. Její tělo na něho znovu zareagovalo, „Jsi tak
úchvatný muž, Galene,“ pronesla, protože její anděl to potřeboval slyšet. „Jen
aby to zaznělo nahlas – jsi můj. Navždy můj.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se zachvěl, sklonil hlavu a krásným,
starověkým jazykem jí něco zašeptal do ucha. Jessamy se zalily oči slzami.
K pocitům divoké vášně se přidala něžnost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ano, jsem tvůj.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Tak jednoduché. Tak mocné. Galen jí právě složil
k nohám své srdce.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Dříve, než se dokázala zmoci na slovo, ji políbil
a zamířili znovu k zemi. Byla pohlcená úchvatnou silou tohoto muže
natolik, že si ani nevšimla, spršky vodních kapek, které jí přistály na zádech,
když prolétali nad vodním jezírkem. Pak už Galen opatrně přistál na
zasněženém břehu. Zem byla sice studená, ale Galenovo oblečení, které měla pod
sebou, bylo měkké. A Galen… Galen byl nezastavitelný. Bylo to žhavé, rychlé,
tvrdé a konečně bez zábran. <o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-57041438153857776582018-05-10T18:00:00.000+02:002018-05-10T18:00:10.349+02:00Angels Dance - 13. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kapitola
13<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen sledoval Stopaře, který zrovna oblečený
v zelenohnědé uniformě zvěda opustil Věž. Upír byl překvapivě dobrý –
jakmile splynul s okolním lesem, po něm Galen nezahlédl jedinou stopu. Ale
od té doby, co Jessamy opustila svou osamělou pozici učitelky a zapisovatelky
dějin v Útočišti, nebyl Stopař jediným mužem, který si jí všiml.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen to vše pozoroval, ale nevměšoval se… a pak
si všechnu svou frustraci vybil při tréninkách na Dmitrim.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Upír si setřel krev z roztrženého rtu a
zavrtěl hlavou. „Připadám si jako masochista, že se pořád vracím zpátky pro
další vejprask.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ne, jen se snažíš zlepšit.“ Pravdou bylo, že upír
pro něho byl dobrým soupeřem a Galen čím dál tím častěji odcházel
s modřinami. Naposledy se Dmitrimu dokonce několikrát podařilo zranit mu
křídlo. Jeden od druhého se učili novým technikám a tím se z nich obou
stávali smrtonosnější bojovníci, než byli předtím.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se polil chladnou, průzračnou vodou, kterou
si z vědra nabral hliněným džbánkem a odhrnul si mokré vlasy
z obličeje. „Potřeboval bych na den nebo dva odletět pryč.“ Upírovi už
důvěřoval stejně tak, jako důvěřoval Raphaelovi a věděl, že po dobu jeho
nepřítomnosti by dohlédli na Jessamyno bezpečí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Už s ní chce létat další anděl“ – pronesl
Dmitri opatrně – „ale bojí se, že ho zabiješ.“
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galenovi se džbánek roztříštil v ruce.
Ignoroval krev, která mu tekla z dlaně a roztáhl křídla. „Nikdy bych ji
neuvěznil.“ A s těmito slovy vzlétl do nebe. Letěl rychle a vytrvale vstříc
blížícímu se soumraku. Minulo ho několik letek andělů, ale nepokusily se ho zastavit
ani pronásledovat - jako by vycítily černou náladu, která ho pohltila. Letěl
tak odhodlaně, jako by bojoval o svůj vlastní život. Závodil se samotnými
větrnými proudy, až se ocitl tak daleko, že všemi směry neviděl nic jiného než
bezútěšnou prázdnotu. Konečně byl sám.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Vzhledem k tomu, jaké prožil dětství, věřil,
že byl proti bolesti imunní. Věřil, že ho drobné rány nemohly ranit. Ale ten
láskou hladovějící chlapec, kterým kdysi býval, i nadále existoval. A obě tyto
části – dospělý muž i malý chlapec - při
pomyšlení na Jessamy, která je krůček po krůčku opouštěla, nekontrolovatelně
krvácely.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen zamířil k zemi a přistál na břehu
malého potůčku. Dovolil si chvilku odpočinku a pauzu na přemýšlení. Jenže
všechny jeho myšlenky se neustále vracely k Jessamy v náruči jiného
muže.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Z útrob se mu vydral divošský křik, který
nebral konce, protože ho v sobě držel už příliš dlouho. Jakmile dal
průchod své zuřivosti, ze které mu vřela v žilách krev, zmizel i okolní
podzimní chlad, který se mu vtíral pod kůži. A když se nakonec utišil a znovu
vzlétl do vzduchu, věděl, že mířil zpět. Byl rozhodnutý, že pokud by při
návratu spatřil Jessamy létat s jiným mužem, tak by ho nechal být, i
přesto, že by ho to zevnitř zabilo. Jen by je z povzdálí sledoval, aby se
ujistil, že jí ten druhý anděl neublíží.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ale když se nakonec vrátil, Věž byla tichá,
většina jejích oken potemnělá a kromě strážců, kteří občasně prolétávali
v oblacích, nebylo nikde ani živáčka. Tiše přistál na balkóně před
Jessamyným pokojem a zjistil, že měla otevřené dveře. Na moment sám se sebou
bojoval, ale prohrál a vešel dovnitř – aby ji spatřil, jak vykročila směrem
k němu, jakoby se zrovna chystala vejít na balkón.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Galene!“ Položila si ruku na srdce a na místě se
zastavila. Mlžně zelená látka šatů se jí lehce zavlnila kolem kotníků. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">V ten moment si uvědomil, že celou dobu sám
sobě lhal. „<i>Já</i> s tebou budu
létat!“ Zavrčel, aniž by si to uvědomil. „Dal jsem ti své slovo, že
s tebou poletím kamkoli budeš chtít. Proč sis neřekla?“ Místo toho, aby
přijala nabídku někoho, kdo nebyl tak silný jako on, kdo by s ní nedokázal
letět tak daleko jako on, kdo by ji nedokázal udržet v bezpečí tak, jako
on.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se odmlčela a Galenovi se zdálo, že
zadržuje dech. Ze strachu? Po výbuchu jeho povahy ztráceli odvahu i bitvami
zocelení válečníci a on se právě přestal ovládat před jedinou osobou, na které
mu záleželo více, než na komkoli jiném. Celý ztuhl a začal pomalu couvat zpět
k balkónovým dveřím. Ale Jessamy ho okamžitě zastavila, „opovaž se znovu zmizet,
Galene.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nebyl to strach, proč zadržovala dech, byla to
zuřivost. Pozvedl na ni obočí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Odletěl si pryč a nic mi neřekl.“ Jessamy přešla
přes hutný rudozlatý perský koberec a strčila do něho oběma rukama. Na jeho
stabilitu nebo rovnováhu to sice nemělo žádný efekt, ale přesto ho to velmi
zarazilo. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Musela jsem se to dozvědět od Dmitriho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galenův hněv se začal znovu probouzet. „Nevěděl
jsem, že moje přítomnost byla zapotřebí.“ Nebo dokonce chtěná.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy neměla mnoho intimních zkušeností
s muži a poslední dvě roční období jí odhalila spousty tajemství – už věděla jaké to bylo,
když s ní někdo flirtoval, když se jí někdo dvořil, i jaké to bylo, být
políbená. A nic z toho neměl na svědomí tenhle nesnesitelný muž, který si
myslel, že na ni může křičet. „Pokud má někdo právo na to, stěžovat si, že
zůstal bez povšimnutí,“ pronesla, „tak jsem to já.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Nech mě jen na pár vteřin o samotě se Stopařem,“
odpověděl Galen a jeho rozhněvaná slova rozhodně nebyla vyřčena potichu, „a já
ho přišpendlím k zemi mečem a pak mu vlastníma rukama utrhnu všechny ty
vychrtlý končetiny.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Velmi romantické.“ Jessamy jen velmi těžko
odolávala touze ho kopnout. „Jsem na tebe tak naštvaná.“ Za to, že ji ukázal co
je to vášeň, jen aby ji vzápětí nechal hladovět. Za to, že ji vynesl do oblak,
jen aby pak ta samá oblaka využil k tomu, aby se jí mohl vyhnout. Za to,
že byl tak tvrdohlavý muž! „Neměl bys tu být. Jdi pryč!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen zašustil křídly a jeho velké tělo bylo
najednou blíže než předtím. „Ty jsi na mě skutečně naštvaná?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jeho tělesný žár se jí vpíjel do kůže a hrozilo,
že veškerý její hněv se přetaví ve sžíravou touhu. Ale Jessamy se podařilo
odolat a vzchopit. „Velmi.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To je dobře.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Překvapením otevřela ústa… a Galen toho využil.
Jeho jazyk se důvěrně známě setkal s tím jejím. Galen zcela přeskočil
nesmělý úvod a rovnou se dožadoval spalujícího vášnivého polibku. Jessamy se
málem podlomila kolena, a aby se udržela na nohou, musela se ho chytit za
vypracované paže.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Z Galenovy hrudi se vydral tichý, hluboký
zvuk a okamžitě ji chytil kolem pasu, aby si ji k sobě mohl přitáhnout
blíž. Tohle nebylo žádné něžné hlazení citlivého milence. Byl to divošský útok
na všechny její smysly. Neotesaná touha, která bude uspokojena až
v momentě, kdy se mu zcela oddá.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Chytila ho za zátylek a druhou ruku mu položila na
divoce bijící srdce, které bušilo v harmonii s tím jejím. A o kus
níže… tvrdost jeho mužství se hrdě tiskla k jejímu tělu. Zalapala po dechu
a on se znovu zmocnil jejích rtů a tentokrát ještě důkladněji. Jejich polibek
postrádal techniku, byl spíše ukojením příliš dlouho trvajícího zoufalství.
Jessamy se chopila vedení a vsála jeho jazyk do úst.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen opět celý ztuhl a v další vteřině si ji
přizvedl tak, aby měl lepší přístup k jejím rtům, které si vychutnával
tak, jako by byla lahůdkou, na jejíž ochutnání čekal celý svůj život.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jakákoli žena by musela být z kamene, aby ji
něco takového nechalo chladnou a Jessamy – když šlo o Galena – se kameni ani zdaleka
nepodobala. Znovu vsála do úst jeho jazyk, ochutnala jeho rty a něžně ho
okusovala. Z Galenovy hrudi se vydralo tiché zabručení, na které
zareagovaly její bradavky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jednou rukou ji stále držel kolem pasu a tu druhou
jí položil na křivku boků, odkud po chvíli sklouzl níž a začal ji hladit. Jeho
dotek byl velmi majetnický. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zalapala po dechu, ukončila jejich polibek a
zadívala se do jeho vášní potemnělých smaragdových očí. Jeho rty byly lehce
oteklé z divokého polibku, jeho dech byl zrychlený a jeho ruka se
přesunula… „Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Začal ji líbat na hrdle a jeho ruka se i nadále
věnovala důkladnému, zkoumavému hlazení. „Poleťme pryč.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano.“ Chtěla být se svým barbarem zcela o samotě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Okolní vzduch byl studený a noc byla tichá, ale
Jessamy věděla, že nejsou jedinými bytostmi, které byly v noci venku.
Galen letěl daleko od Věže, až do hor, kde opravdu nebylo ani živáčka. Přistáli
na malé travnaté mýtině, kolem které se tyčily majestátní stromy. Velmi pomalu
ji nechal sklouznout ze své náruče na pevnou zem. Chtěla si z tváře
odhrnout prameny vlasů, které jí tam zfoukl vítr, ale Galen byl rychlejší. Kůže
jeho prstů byla příjemně hrubá a Jessamy mu vtiskla polibek do dlaně. „Jestli
mi ještě jednou takhle zmizíš, tak tě utluču tvou vlastní nohou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jsi hrůzu nahánějící žena, Jessamy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Lehce do něho strčila, za to, že si z ní takhle
utahoval, ale pak se postavila na špičky a promluvila jen milimetry od jeho
nebezpečně, vášnivých rtů. „Tebe Galene, chci tebe a jenom tebe.“ Nezáleželo
na tom, že ve svém životě neměla stovky jiných milenců. Jessamy už si byla
jistá tím, co pro ni znamenal – všechno. Ať už by ho potkala na úsvitu své
existence, nebo na samotném jejím konci, nic by to nezměnilo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen ji chytil za boky a přitiskl si ji
k sobě. „Vím, že bych měl počkat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se zatajil dech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ale nemůžu.“ Přiznal. O zlomek vteřiny později
zaútočil na její ústa a objímal ji svými ocelově pevnými pažemi. Byla
přitisknutá k jeho odhalené hrudi a stála mezi jeho doširoka rozkročenýma
nohama.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Byla v zajetí svého barbara.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Byla svedená.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Byla opatrovaná.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kdyby si ještě nebyla jistá, tak v tomto
momentě už by mu stejně patřila celá – vzal její tvář do dlaní a zašeptal,
„řekni mi, abych přestal, Jessamy.“ Byla to žádost muže, který nad sebou ztrácel
kontrolu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Představa, že po ní takhle prahl mistr zbrojíř,
který byl znám pro svou ocelovou sebekontrolu i za těch nejhorších situací, jí
téměř podlomila kolena. „Nechci, abys přestal.“ Zajela mu prsty do ohnivě
rudých vlasů a přitáhla si jeho rty zpět ke svým. A když řekl, že by se měli
vrátit zpět do Věže, aby nemusela ležet v trávě, přejela mu prsty po
vypracovaných svalech na hrudi a zamířila níž, k hrdě se tyčícímu mužství.
Takhle odvážná dokázala být jen s Galenem. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Z jeho hrudi se opět ozvalo souhlasné,
hluboké bručení a pak už nebyl čas na žádné další řeči. Galen z ní téměř
strhal všechno oblečení a najednou ležela nahá v trávě, jako nějaká pohanská
oběť, zatímco on si ji obdivně prohlížel a u toho si pomalu rozepínal opasek
kalhot. Byl to muž, který by ji měl svou velikostí děsit, ale nebylo tomu tak.
Rozevřela stehna, „Galene.“ Možná strávila dosavadní život v ústraní, ale teď
byla dospělou ženou, které se podařilo najít svého vášnivého milence. Když se
k ní nakonec sklonil, nejprve ji něžně pohladil po stehně. A když ji začal
svými zhrublými prsty dráždit tak, že po chvíli sténala vášní, byl jeho dotyk
ještě něžnější. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jessamy?“ zeptal se se zrychleným dechem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Omotala si nohy kolem jeho pasu a místo odpovědi
se o něho začala toužebně třít. Zachvěl se a pak už do ní začal vnikat. Jessamy
slýchávala vyprávění různých žen, ale žádný z těch příběhů ji nemohl
dostatečně připravit na tyto divoké, nádherné pocity, které se jí zmocňovaly. Když
se její svalovina snažila přizpůsobit jeho velikosti, vykřikla a chytila se ho
oběma pažemi kolem krku. Tohle byl muž, který ji miloval. Vdechla jeho osobitou vůni a nedočkavě se zavrtěla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen ji pohladil po stehně a pak jí ohnul nohu
v koleni a vyklonil ji do strany. Uvolnila se a Galenův ztopořený úd se
dostal hlouběji. Zalapala po dechu a on zaváhal. Políbila ho a hladila ho,
dokud se nezačal znovu pohybovat. Zlehka a pomalu, aby měla dostatek času
přizpůsobit se jeho velikosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jess.“ Galen měl zaťaté snad všechny svaly
v těle a se rty u jejího ucha zašeptal, „Je to příliš?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ano.
Příliš nádherné.</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"> „Nepřestávej.“ Prohnula se pod ním
v zádech a zakroužila boky. Zatímco ji vášnivě líbal, pokračoval velmi
pomalými pohyby, ale s každým dalším do ní pronikl o kousek hlouběji.
Jejich polibek kopíroval hříšný tanec jejich těl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její tělo se najednou a bez jakéhokoli varování
roztříštilo na tisíce malých částí a Jessamy se zakloněnou hlavou a s údivem v očích lapala po dechu. V jejím zorném poli se jako ocelově šedá nebesa tyčila
jeho mocná křídla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galena její vyvrcholení nezastavilo a pokračoval
dál. Jednou rukou se zapíral vedle její hlavy, tou druhou dráždil její citlivou
bradavku a jeho rty se věnovaly jejímu vystavenému hrdlu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se cítila vášnivě vyčerpaná, a když jejím
tělem projela poslední vlna rozkoše, zajela mu prsty do hedvábně jemných vlasů…
a pevně ho držela i v momentě, kdy se zachvěl, vyplnil ji svým tělesným
žárem a dokola šeptal její jméno, dokud se nezastavil a nezabořil tvář do
jejích vlasů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Můj
muž. Můj barbar. Můj.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Podzim se přehoupl do zimy, se kterou přišel sníh
a led. Dny se začaly krátit a potemněly, a pokud nebyl Galen na stráži nebo
nevedl noční trénink, strávila Jessamy každou noc v jeho objetí. Když byl
pryč, byla jí až do brzkých ranních hodin společníkem dobrá kniha. Byl to
čas nového objevování, čas radostí a hrátek. Ale její velký barbar byl pořád
neskutečně opatrný, aby jí neublížil. Zezačátku si toho nevšimla, protože byla
příliš zaslepená požitky, které jeden druhému dokázali způsobit, ale
s plynoucím časem si uvědomila, že láska nebyla jen tancem dvou těl. Teď,
když už bylo odhalené ostří jejich hladu ukojené, teď, když už strávila nejednu
noc tím, že objevovala Galenovo nádherné tělo, zatímco on to „trpěl“ pro blaho
své dámy, z něho cítila strnulost a napětí, protože držel na uzdě divokou
sílu své skutečné vášně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Mrzelo ji, že se nikdy neuvolnit natolik, aby jí
odhalil intenzitu své vášně, ale přesto na něho nemohla být naštvaná. Jak by
mohla být rozzlobená na muže, který se na ní díval tak, jako to dělal Galen?
Možná se od něho nikdy nedočká těch dvou poetických slov lásky, ale ona celým
svým bytím věděla, co k ní cítil. Jeho oddanost byla znát v každém
pohlazení, v každém překvapení, které pro ni našel a pak s ní
v náruči letěl, aby jí ho ukázal, v každém tajemství, které s ní
sdílel.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Má matka mi napsala dopis,“ řekl jí, když spolu
předešlé noci leželi v posteli. Jessamy si byla vědoma bolestného vztahu,
který s Tanae sdílel, a proto mu položila dlaň na srdce a jednoduše
poslouchala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Psala, abych se vrátil zpět. Titus prý souhlasil,
že mi dá velení nad polovinou svých sil. Orios by zůstal mistrem zbrojířem, ale
já bych byl jeho pravou rukou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy si podepřela hlavu rukou a zamračila se.
„Proč by ti nabízela nižší pozici, než kterou zastáváš u Raphaela?“ Rapahelova
armáda zatím nebyla tak početná jako Titova, ale byla celá Galenova. Byla jeho,
aby ji trénoval a bylo jeho, aby ji vedl. Dokonce i Dmitri - Raphaelova pravá ruka
– se klaněl před Galenovými zkušenostmi s vedením ozbrojených sil.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">V Galenovu úsměvu se zračila neutěšenost,
kterou u svého barbara doposud neviděla. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Protože ví, že jsem se odjakživa snažil ji
potěšit. Jako dítě jsem byl přesvědčený, že když budu dost dobrý, dost silný a
dost rychlý, tak bych si její lásku mohl zasloužit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Za posledních několik uplynulých měsíců její vztek
na Tanae rostl s každou malou pravdou, kterou jí Galen o svém neradostném
dětství odhalil. „Ty nemáš zapotřebí se nikomu zavděčit, Galene. Jsi úchvatný tak, jak jsi a jestli to Tanae nevidí, tak je to její smůla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jeho jarně zelený pohled oživl. „Úchvatný?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy byla překvapená zranitelností, kterou
neodhalil před nikým jiným a svou odpověď zašeptala do polibku, kterým ho
umlčela, „naprosto.“<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Teď zrovna stála na svém oblíbeném místě na
střeše, odkud byl nejlepší výhled a přemýšlela nad tím, co všechno jí o jejím barbarovi odhalila tato
krátká včerejší konverzace. Možná působil hrubě tesaný a přímočarý, ale
jeho srdce v dětství velmi trpělo... a to bylo důvodem, proč se k ní
choval jako k porcelánové panence. Nechtěl se dopustit žádné chyby, která
by jí od něho mohla odehnat pryč. S touto myšlenkou jí po tváři stekla osamocená slza.<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com22tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-3590207935044781872018-05-05T18:00:00.000+02:002018-05-05T18:00:01.081+02:00Angels Dance - 12. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kapitola
12<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Noc plynula bolestně pomalu. Jessamy se nedařilo
usnout a s křídlem, které tahala po zemi, jako nejeden z jejích
studentů se procházela po Věži. Až se těsně nad ránem, kdy štětec rozbřesku
začal na sametově černé obloze vykreslovat první barevné tahy úsvitu, ocitla ve
zdejší knihovně.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">V místnosti byla rozžhnutá jedna lampa a
vedle krbu stál se sklenkou v ruce muž, který byl o kousek vyšší, než ona,
stejně štíhlý a na zádech neměl žádná křídla. „Lady Jessamy,“ pronesl hříšným
hlasem, který ji pohladil po kůži.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Tenhle muž byl nebezpečný, napadlo ji, a proto se
od něho zastavila v dostatečné vzdálenosti. „Jsi ve výhodě, já tvé jméno
neznám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jsem Ainsley.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ainsley?“ Tohle jméno k upírovi, jehož hlas
zněl jako pozvánka k hříchu, vůbec nesedělo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Pousmál se na ni a v ten moment se světlo
lampy odrazilo od tekutiny v jeho sklence. Krev.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To je důvod, proč obvykle osoby, které mě
oslovují mým jménem, raději zabiju,“ zamumlal. „Většina lidí mi říká Stopař.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zvláštní volba jména. Znovu ho přejela očima a
v ten moment jí to došlo. „To je tvá práce?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Upír přikývl. „Jsme tu uprostřed divočiny, kde se
ztrácí spousty věcí. A já je hledám.“ Aniž by od ní uhnul pohledem, si usrkl
krve ze sklenky. V tlumeném světle lampy si nebyla jistá, zda měly jeho
oči tu nejtmavší zelenou barvu, jakou kdy viděla, anebo zda byl jeho pohled
ebenově černý.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jsi hodně vysoká.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ano, byla hodně vysoká. Dokonce i na anděla. Ale
když stála vedle Galena, tak si připadala nejen menší, ale drobná. A když ji
sevřel do náruče… „Co v tuhle denní dobu děláš v knihovně?“ zeptala
se, aby se rozptýlila. Měla ukrutnou touhu přitisknout si dlaň na srdce, aby
utišila bolest, která se v něm usídlila.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Stopař zvedl ruku, ve které nedržel sklenku s krví
a ukázal jí knihu. „Poezie.“ Jeho dekadentní pohled, kterým jistě svedl nejednu
ženu, se v ten moment zdál téměř stydlivý. Jessamy přehodnotila svůj první
dojem na tohoto muže – bezpochyby byl nebezpečný, ale také nebyl mužem, který
by ublížil ženě. Na to si jejich přítomnost příliš užíval. „Poezie?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Do tváře se mu vloudil svůdný úsměv. „Chtěla bys
ji slyšet?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Žádný muž se jí nikdy nenabídl, že jí bude číst
básně. Bylo zjevné, že celý její život se začínal od základu měnit. „Ráda
bych,“ odpověděla a přešla místnost směrem k němu. Usadili se do křesel
naproti sobě, Stopař odložil sklenku a začal jí svým hlubokým, svůdným hlasem
předčítat úchvatné básně o lásce, ztrátě a touze. Po třetí básni si uvědomila,
že byla jeho cílem. Překvapeně zvedla pohled a zadívala se do jeho ostře řezané
tváře, ohraničené hedvábně černými vlasy. Pak pohledem sklouzla k jeho
štíhlému tělu, které se jistě dokázalo pohybovat s neuvěřitelnou rychlostí
a přemítala nad jeho motivací. „Ve Věži je spousta jiných žen,“ pronesla, když
se mezi řádky nadechoval.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Podíval se na ni skrz husté řasy a v ten
moment zjistila, že jeho oči měly skutečně tu nejtmavší zelenou barvu, jakou
kdy viděla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Toho jsem si velmi dobře vědom. Ale už od
okamžiku, kdy jsem tě poprvé spatřil v Útočišti, jsem po tobě toužil.“
Upír se na moment odmlčel. Jeho hlas byl snad ještě smyslnější, než když jí
předčítal poezii. „Jediný důvod, proč jsem se ti tenkrát nezačal dvořit, byl
ten, že mi nejedna osoba řekla, že preferuješ samotu a že pokud bych tě
oslovil, uvedl bych tě do rozpaků.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Hmm.“ Jeho slova ji překvapivě zasáhla a dramaticky
přetvořila její pohled na svět. Něco jiného bylo, když si myslela, že důvodem
své vlastní izolace mohla být ona a její chování a něco jiného bylo slyšet to
na vlastní uši. „Uvědomuješ si, že mé křídlo není takové, jaké by mělo být,“
pronesla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Upír ladně pokrčil rameny. „Určitě sis už všimla,
že já také nemohu létat.“ Stopař dopil tekutinu ve sklence, která v sobě
nesla nádech života i smrti a pak dodal, „řekni mi… jsi jeho?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nebylo třeba se ptát, koho měl na mysli. „A kdyby
ano?“ zeptala se místo, aby mu odpověděla. Protože to, co bylo mezi ní a
Galenem, bylo soukromé a velmi křehké.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ať už jsem jakýkoli,“ pronesl upír, „tak nejsem
takový, abych kradl ženy jiných mužů… nebo alespoň ne ty, co nechtějí být
ukradeny.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Je na čase, abych šla.“ Uplynulá noc s blížícím
se ránem jí změnily pohled na vše, co do teď znala – a to nebyla vhodná doba na
to, aby setrvávala v konverzaci s upírem, který byl zjevně expertem
v umění svádět.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Brzy se znovu uvidíme, má Lady.“ Temný příslib
jeho slov ji pronásledoval celou cestu z knihovny až nahoru na střechu,
kde ji ovál svěží ranní vánek. Pokud Stopař říkal pravdu – a neměl žádný důvod
jí lhát – tak bylo docela možné, že teď, když už se vědělo, že neměla nic proti
námluvám, jí osloví i další muži.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„P</span></i><i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">okud
ke mně necítíš nic víc, než vděčnost, tak mě to sice ochromí, ale nezastaví mě
to v tom, abych byl tvůj nejlepší přítel. Užívej si svobody.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Při
představě, že už by nikdy Galena nepolíbila, se jí sevřelo srdce. Ale nehledě
na to, zda její srdce krvácelo bolestí, Galen měl pravdu. Pokud by se poddala
té neukojitelné touze, která se uvnitř ní skrývala, touze, která nesla Galenovo
jméno a vydala se mu vstříc teď, navěky by je doprovázela síla její vděčnosti,
která by je nakonec zničila. Ne, pomyslela si a zaťala ruce do pěstí, to by
Galenovi nikdy neudělala a sobě také ne. V ten moment se na obzoru
objevily první zlaté paprsky slunce, které probudily okolní svět k životu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">O dva
dny později se dočkali odpovědí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Alexander
se odebral ke Spánku,“ pronesl Dmitri, když se k ní a Galenovi připojil na
jednom z vyšších balkónů Věže. „Na místo, které nikomu neprozradil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A co
upír, který napadl Jessamy? O něm už něco víme?“ zeptal se Galen
s chmurným výrazem tváře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Byl
to přisluhovač Emiry, upírky, kterou jsi“ – Dmitriho pohled sklouzl k Jessamy –
„popsala, že byla s Alexanderem, když jste spolu naposledy mluvili. Emira
patřila k jeho elitní jednotce strážců.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To mě
překvapuje,“ odpověděla a nepřítomně si zastrčila pramen vlasů za ucho.
„Alexanderovi lidé mu jsou loajální.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Emira
mu také oddaně sloužila, ale její loajalita sahala pouze k Alexanderovi a
v den, kdy se dozvěděla, že se odebral ke Spánku, považovala svou
povinnost za splněnou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se setkala s Dmitriho pohledem. Temnost, kterou v sobě nesl, byla
neproniknutelná. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ale
přesto bych řekl, že kdyby byla přesvědčená, že Rohan dodrží slib, který
Alexanderovi dal a informoval Kádr o otcově rozhodnutí, tak by se ničeho
takového nedopustila. Ale když si uvědomila, že nic takového nemá
v úmyslu, tak ji to jen utvrdilo v rozhodnutí, že Rohanovi sloužit
nebude.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galenovy
rudé vlasy se ve sluncem zalitém dni jevily jako hořící pochodeň. „Pak je to
tedy jisté – Rohan se skutečně pokusil zmocnit Alexanderova teritoria?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitri
přikývl. „Nikdy mu nedošlo, že upíři pod jeho velením plánovali vzpouru.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">“Zcela
zbytečné obavy.“ Pronesla Jessamy a zavrtěla hlavou. „Kdyby se mě nepokusili
zabít, tak bych si patrně na náš rozhovor nikdy nevzpomněla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Vzpomněla
sis,“ odpověděl Dmitri, „a díky tomu jsme přišli na to, že Alexanderovo
teritorium postrádá stabilitu. Kádr Desíti v tuhle chvíli plánuje
prozatímní režim, který bude vládnout, než povstane další archanděl.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Michaela,“
pronesla Jessamy šeptem. „Ta je na pokraji vzestupu.“ Nikdo nevěděl, co bylo
tou poslední kapkou, která byla zapotřebí, ale všichni cítili, když tomu byl
nějaký anděl blízko. V momentě, kdy nastane ta správná konstalace, bude
zrozen nový archanděl a ti se od ostatních andělů lišili způsobem, jakým se
upíři lišili od obyčejných smrtelníků.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ani
Dmitri, ani Galen jí neodporovali, jejich pohledy se stočily k průzračné obloze,
kde trénovala jednotka andělů na válku, která nenastane – nebo alespoň
tentokrát ne. Jessamyn pohled spočinul na svalnatém těle barbara, který jí
kdysi líbal, dvořil se jí a slíbil, že s ní poletí kamkoli jen bude chtít…
a ona přemýšlela nad tím, kým pro ni vlastně byl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Následujícího
dne Galen sledoval, jak se Jessamy smála něčemu, co pronesl upír, kterému
všichni říkali Stopař. Po chvíli se musel otočit, protože jinak by se mohl
oddat primitivní touze umlátit toho vycrtlého upíra do bezvědomí. Jedna nebo
dvě dobře mířené rány do té jeho pohledné tvářičky, do kostnatých žeber a
rozpadl by se jako porcelánový hrnek.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Překvapuje
mě, že Stopař ještě pořád dýchá,“ řekl Dmitri, když odcházeli po ušlapaném
trávníku směrem pryč od Věže. „Nepřipadáš mi jako typ, který by se dělil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
odpověděl až v momentě, kdy se blížili k letce andělů, kteří na něho
čekali. „Dokáže ji rozesmát.“ To byla jediná odpověď, které byl schopen, jediná
odpověď, na které záleželo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitri
mu odpověděl velmi potichu a jeho slova v sobě nesla jak dlouhověkost, tak
i moře bolesti. „Láska dokáže muže rozdrtit. Buď opatrný.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitriho
slova mu zněla v mysli jako předpověď budoucnosti, kterou si nechtěl
představovat. Roztáhl křídla a celá letka okamžitě zpozorněla. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zatímco
Dmitri trénoval s pozemní jednotkou upírů, Galen vzlétl do oblak a začal
bojový výcvik letky andělů. Později toho dne spojili trénink obou týmů
dohromady, aby se ujistili, že budou v bitvě schopni fungovat jako jeden
efektivní celek. Raphaelovy muži byli natolik dobří, že kdyby museli jít do
války, nebyla by to úplná jatka – ale ani by se jim nepovedlo vyváznout bez
velkých ztrát na životech. Teď, když budou mít více času, měl Galen
v plánu trénovat s nimi základní taktiku boje a ujistit se, že
v příští bitvě nebudou Raphaelovy jednotky vyhlazeny, čímž by se jeho
teritorium ocitlo snadno dostupné pro druhotný útok.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Trénink
se protáhne až do zimy,“ oznámil Jessamy na konci dne, kdy se obloha nad nimi
zbarvila temně oranžovými barvami západu. „A pak už by bylo velmi nebezpečné
vracet se zpět do Útočiště.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Andělé
nevnímali zimu stejně jako smrtelníci, ale let skrz ustavičně padající těžký
sníh, který hrozil v určitých částech trasy, by zbytečně zatěžoval křídla
a cesta by nebyla bezpečná, ani pohodlná. “Pokud si přeješ vrátit se zpět do
Útočiště, měli bychom odletět ještě před začátkem zimy. Mohu s tebou
doletět tam a zase se vrátit zpět ještě před prvním sněhem.“ Věděl, že kdyby ji
požádal, aby na Raphaelově teritoriu zůstala celý rok, byla by to velká prosba,
ale on ji chtěl mít u sebe. A to, i když už nebyla jeho. Ta myšlenka byla jako
obří pěst, která ho zasáhla do hrudníku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Přiznávám,
že je to tu trochu zastrašující,“ pronesla pomalu, „ale zjišťuji, že jsem
silnější, než jsem si o sobě myslela. Ráda bych tu ještě zůstala.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jsi
si jistá?“ ujišťoval se, protože by neunesl, kdyby byla Jessamy nešťastná.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano,
jsem.“ Odpověděla a zaklonila hlavu, aby mohla pozorovat jasnou paletu barev,
která se vykreslovala na obzoru. Barvy zapadajícího slunce už začala pohlcovat
sametová temnota noci a obloha tak působila jako tygří srst.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je tu
divoké dokonce i nebe.“ Pousmála se a Galena to zahřálo na duši. Ale když se
nakonec otočila a zamířila pryč, nevydal se za ní. A když spatřil upíra, který
se jí vydal naproti, neroztrhal jeho vychrtlé tělo na cáry. Místo toho roztáhl
křídla a vzlétl do oblak. Zamířil daleko a vysoko, až do míst, kde měla obloha
ještě nekonečně modrou barvu a on byl téměř schopen zapomenout, že nechal
Jessamy s jiným mužem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Během
dní a týdnů, kdy se jaro přehouplo do léta se Jessamy cítila stále a stále
silnější. Jako květina, která vystavila okvětní lísky hřejivým slunečním
paprskům. Zrovna stála na střeše Věže a pozorovala další trénink letky andělů.
Její pohled však stále klouzal ke svalnatému tělu s šedými křídly, jaž
patřilo muži, který nikdy neopouštěl její myšlenky. Nezáleželo na tom, zda
v noci ležela vzhůru, anebo ji pohltila vášnivá temnota snů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
letěl ve středu letky. Nepochybně proto, aby mohl svým tichým hlasem, který byl
daleko efektivnější, než křik kohokoli jiného, rozdávat řadu rozkazů. V ten
moment se tvář jednoho z andělů viditelně rozjasnila a Jessamy věděla, že
ho Galen za něco pochválil. Jeho slova chvály byla vzácná. Někdy se jeho
svěřencům nedostalo ničeho jiného, než kývnutí hlavy, a proto pro ně byla jeho
pochvala téměř svatá. Každý z nich v ten moment totiž věděl, že si ji
skutečně zasloužil. Galen na pochlebování rozhodně nevěřil. A přesto jí řekl,
že byla nádherná. Před dvěma dny se mu schoulila do náruče a on ji vzal
objevovat Raphaelovo divoké teritorium. Přeletěli nezkrotné masivy hor, hluboké
lesy i bouřlivé toky řek. Jessamy viděla smečku vlků, která stopovala stádo
pasoucích se srn, udiveně se smála, když se k nim za letu připojil pár
orlů a procházela se po louce plné kvetoucích kopretin.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Bylo
to poprvé od doby, co dorazili na Raphaelovo teritorium, kdy ho požádala, aby
ji vzal létat. Jeho mužná vůně jí byla natolik známá, že si v ten moment
připadala, jako by se vrátila domů. Když se nakonec vrátili zpět do Věže,
nechtěla se ho pustit a zdálo se jí, že i Galen ji držel o chvíli déle, než
bylo nutné. Ale přesto, že jeho touha byla snadno čitelná, od ní nakonec
odstoupil pryč. Rty ji brněly hladem, který se dral ze samotného jejího nitra.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Sladká Jessamy.“</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";"> Ozval se jí v mysli
Stopařův svůdný hlas a připomněl jí předešlý večer, který ji pak přinutil
vyhledat Galena. Navzdory tomu, že jí řekl, že byla volná a má si užívat
svobody, si připadala, jako by ho zradila – ale ona cítila potřebu se ujistit…
a proto se podvolila upírovu polibku. Žádná krev, pouhá hra rtů. Stopař byl
expertem na smyslnost a musela uznat, že to byl docela příjemný zážitek. Ale
srdce se jí nerozbušilo nadšením a krev se jí v žilách nezačala vařit
touhou. Jediné, na co v ten moment dokázala myslet, byla skutečnost, že jí
to celé nepřipadalo správné a v tu chvíli pochopila, že jakýkoli jiný muž,
než Galen jí nikdy nebude připadat správný. Stopař nebyl hlupák. Odstoupil od
ní o krok zpět, chytil ji prsty za bradu a zvedl jí sklopenou hlavu. „Takže,“
pronesl hlasem, který byl stvořený pro noční hříchy, „ jsi přeci jen jeho.“ A
pak se na ni rošťácky usmál. „Musím přiznat, že neprahnu po tom, aby mi
rozlámal všechny kosti v těle.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
chytila pírko, které se snášelo na střechu Věže a podívala se na jeho barvu –
bílo zlatá. Raphael. Archanděl se předešlého večera vrátil velmi pozdě a spolu
s Dmitrim a Galenem strávili zbytek noci v jeho pracovně. Bylo
očividné, že Galen se stával čím dál tím více důležitým členem personálu
Raphaelovy Věže. A to s sebou neslo skutečnost, že by se nemusel chtít
vrátit zpět do Útočiště. A pokud ne…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
cítila neskutečnou radost ze svobody, která jí dovolila vidět svět a létat
v oblacích, ale Útočiště bylo jejím domovem. Měla tam své knihy i
povinnosti, které s sebou nesla její práce zapisovatelky dějin. A jak moc
jí chyběli její studenti! V celé Věži nebyly žádné děti. V ten moment
ucítila závan větru a periferně zahlédla zlato bílou barvu. Raphael přistál
vedle ní a složil si křídla. „Co zaznamenáš do naší historie o mém teritoriu?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Že je
to divoké místo, a že v sobě ukrývá tolik potenciálu jako ty.“ Byl to
archanděl, ale také byl kdysi dávno jedním z jejích studentů a Jessamy se
čas od času zapomněla a mluvila s ním jako dřív.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Raphael
se sice usmál, ale v jeho pohledu – tak modrém, tak mimořádném – se
zračila rostoucí moc a síla, která by dokázala zraňovat. Měnil se. Měnila ho
jeho vlastní moc, síla i politika archandělů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jak
to vypadá s Alexanderovým teritoriem?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Prozatím
je stabilní.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A co
bude dál?“ Pohledem setrvala na jeho tváři, která se stávala čím dám tím více
krutou i pohlednou a věděla, že jednoho dne už si nikdo nebude pamatovat
chlapce, kterým kdysi býval.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Já
mám své teritorium, které musím upevnit.“ Pak k ní přistoupil blíže a vzal
ji za ruce. „A ty tu budeš vždycky vítaná, Jessamy – pokoje, ve kterých jsi
ubytovaná jsou tvé.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Napadlo
ji, že v ní četl až příliš snadno, ale to bylo konec konců důsledkem toho,
že byl archanděl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Já
patřím do Útočiště.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jsi
ji jistá?“ Raphael natočil hlavu, aby mohl sledovat letku andělů, která ostře
prolétávala skrz vrstvu mraků.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
následovala směr jeho pohledu, ale nebyla to letka, která jí zaujala, byl to
jejich velitel. Srdce ji bolelo
neúprosnou touhou, ale ona věděla, že ještě nebyl ten správný čas. „Srdce,“
zašeptala, „může být velmi křehké.“ A láska, která navzdory okolnostem
vzkvétala mezi ní a Galenem, byla ještě křehčí.<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-77253305332741644412018-04-30T18:00:00.000+02:002018-04-30T18:00:21.880+02:00Angels Dance - 11. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Kapitola 11<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Archanděla
může zabít jen jiný archanděl,“ zašeptala. „Ale pokud ho zradil někdo, komu
věřil, mohl by být pohřben.“ Něco tak strašlivého se stalo pouze jedinkrát v
historii a bylo to tak dávno, že dokonce ani Lijuan ještě nežila.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Dotyčný
archanděl byl přepaden těmi, které považoval za přátele během Spánku,
k němuž se odebral. Jeho tělo bylo po částech roztroušeno a pohřbeno
hluboko do země v odlehlých koutech světa. Jenže archandělé mohou
zregenerovat dokonce i z popela. A tento archanděl zregeneroval
z jedné části svého těla v celého muže, který se ocitl pohřben
v pohoří uprostřed nyní Uramova teritoria. To pohoří již déle neexistovalo
a stejně tak neexistoval jediný pokrevný příbuzný těch, kteří daného archanděla
zradili. Byl to masakr takového rozsahu, že nikdo příčetný by se nikdy
neopovážil tento akt zopakovat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jessamy
ztěžka polkla a pak pokračovala. „Nemyslím si, že by Rohan zradil svého otce“ -
měli mezi sebou skutečné pouto otce se synem – „ale pokud se Alexander
pohřešuje, je možné, že Rohan připravuje válečné tažení v domnění, že se
jeho otec brzy objeví.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jessamy
má pravdu,“ souhlasil zamyšleně Raphael. „Ale pokud se Alexander skutečně
pohřešuje takhle dlouho, tak je pravděpodobné, že je mrtev.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Archandělé
regenerovali takovou rychlostí, o jaké by se běžnému andělu ani nesnilo a
nedokázala by je uvěznit ani země, ani kámen, ani voda. „Pokud by
z nějakého důvodu upadl do Anshary,“ pokračoval Raphael a zmínil nejhlubší
z hojivých spánků, „a jeho lokace byla prozrazena někomu z jeho archandělských
nepřátel… dokonce ani Alexander by nedokázal v takovém stavu bojovat
s andělským ohněm, mířeným přímo na srdce.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Schopnost
vytvořit andělský oheň byla vskutku vzácným a smrtícím darem. Caline tuto
schopnost měla, ale její syn ne. Zatím ne, ale jeho moc a síla se rozvíjeli
takovou rychlostí, že se nedaly předvídat. „Vím o čtyřech členech Kádru, kteří
dokáží vytvořit andělský oheň.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Copak
by si vítěz nenárokoval Alexanderovo teritorium?“ zeptal se Galen.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Alexanderovo
teritorium nemuselo být důvodem střetnutí.“ Raphael si povzdychl. „V Kádru jsou
tací, kteří by zabíjení vnímali jako hru a výsledný chaos jako zdroj pobavení.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jessamy
se sevřelo hrdlo. Alexandera měla ráda a vnímala ho jako Pradávného
s pradávnou domýšlivostí. Byl inteligentní, svým lidem dobře vládl a
jistým způsobem - na stvoření s tak obrovskou mocí a silou - dokázal být i
laskavý. Z představy, že mohl být zavražděn s takovou nenávistí, se
jí podlamovala kolena. Ale to ještě nebylo to nejhorší – pokud Alexander
zemřel, nebo se pohřešoval a nikdo o tom neinformoval Kádr Desíti, pak jeho
teritoriu v současnosti vládl anděl, který na to neměl právo. Nešlo tu jen
o politiku – byla to tvrdá realita. Archandělé vládli světu proto, že vládli
brutální silou, kterou dokázali ovládat upíry, kteří jim sloužili. Bez
archanděla u kormidla byla katastrofická pravděpodobnost toho, že se
agresivnější Stvoření vzbouří a poddají se zuřivosti svého hladu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Celá
smrtelná populace Alexanderova regionu by mohla v řádu dní přestat
existovat.“ To bylo něco nepředstavitelného.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Teď
už dává smysl, proč tě ten upír přišel zabít.“ Galenova slova byla tak
odměřená, že věděla, že ho ovládla obrovská zuřivost. „Někteří Stvoření si
evidentně všimli Alexanderovy absence a dovtípili se skutečného důvodu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jessamina
mysl se opět vrátila k nečekanému rozhovoru, který vedla
s Alexanderem. „Když mě navštívil, byla s ním upírka. Zůstala sice
stát u dveří, zatímco jsme spolu mluvili, ale pořád byla v doslechu. Byla
vysoká, modrooká, s ebenově tmavou pletí.“ Překvapivý kontrast tmavé
pokožky proti ledově modrým očím byl důvodem, proč jí upírka uvízla
v paměti. „Byla stálým členem jeho dvora.“ Členem, ze kterého si klidně
mohl stát zrádce. „Pokud by byla strůjcem toho všeho ona, mohla to vnímat jako
vzpouru proti službě, která je vyžadována oplátkou za Stvoření“ – jedno sto let
sloužení – „ale pokud za to skutečně nese vinu ona…“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Její
myšlenku dokončil Raphael, „tak brzy pochopí, proč jsou archandělé tak
nemilosrdní k některým jejím bratrům.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Raphael
s Galenem začali vymýšlet způsoby, jak by mohli potvrdit Alexanderovu
smrt, ale Jessamy začala přecházet tam a zpět po chatce a přemítala nad tím, co
jí na tomto scénáři nesedělo. Raphael měl pravdu ohledně pohřbení archanděla.
Něco takového bylo vzhledem k času, který již uplynul, poměrně
nepravděpodobné. Ale i kdyby byl Alexander přepaden, jeho smrt by nebyla bez
celosvětových důsledků. Alexander byl Pradávný... a přesto nikdo nenahlásil
žádné devastující přírodní katastrofy a Jason by zcela jistě dostal zprávy o
jakékoli ničivé katastrofě na archandělově území. Spící nebo při vědomí,
Alexander – „Mohl se rozhodnout, že se odebere Spát,“ pronesla. Ta slova
z ní vyběhla dříve, než nad nimi stihla vědomě přemýšlet.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Oba
muži se zastavili v půli slova, zamračili se a pak Raphael zavrtěl hlavou.
„Věděl by, že kdyby něco takového udělal bez varování, způsobil by tím chaos
nejen ve svém teritoriu, ale po celém světě.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ne,
pokud důvěřoval svým vojevůdcům, obzvláště pak Rohanovi.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Galen
se zamračil a zamyšleně pozoroval podlahu. „Mohl se odebrat ke Spánku
v tajnosti a zanechat za sebou instrukce, které měly být Kádru Desíti
doručené v momentě, kdy už by nehrozilo, že ho bude někdo schopen
vystopovat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jessamyn
žaludek se nepatrně zklidnil, protože přesně něco takového si dokázala
představit, že by Alexander udělal. Andělé, kteří se odebrali ke Spánku, byli
nedotknutelní. Byl to jeden z jejich nejzákladnějších zákonů. Nicméně
žádný z archandělů by si ke Spánku nezvolil místo, kde by ho zatímco byl
zranitelný, mohli vystopovat jeho nepřátelé. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Rohan,“
pronesl Raphael a přeskládal si křídla, „je silný. Možná natolik silný, aby
věřil tomu, že může vládnout navzdory instrukcím, které za sebou Alexander
zanechal.“ Jeho hněv se projevil silnou září křídel, která byla jako ledový
žár, jež nevěstil nic dobrého. „Pokud je skutečně natolik bláhový, aby se
něčeho takového dopustil, pak jeho arogance přijde Alexanderovy lidi velmi
draho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jessamy
se vybavily časy z jejich historie, kdy andělé ještě neznali hloubku
krvežíznivosti, která žila ve Stvořených… ale od těch dob se již poučili. Cena
za toto poučení stála tisíce životů smrtelníků.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Kádr
musí být okamžitě informován.“ Zazněla Raphaelova chladná slova. „Vrátím se do
Útočiště a pověřím Illia, aby letěl informovat Tita a Charisemnona.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Mám
zaletět informovat Nehu s Lijuan?“ zeptal se Galen a jmenoval další dva
archanděly, jejichž teritoria se nacházela nejblíže tomu Alexanderovu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Raphael
zavrtěl hlavou. „Ne, pokud Lijuan neinformuji osobně, vzala by to jako urážku.
Chci, abys pokračoval v cestě. Pokud se pleteme a Alexander je naživu a
vzhůru, tak musíme být připraveni na invazi.“ Jeho pohled se stočil
k Jessamy. Nemilosrdnost, která z něho čišela, byla přímo děsivá,
přestože věděla, že nebyla směřovaná na ni. „Budeš ve větším bezpečí
s Galenem, než v Útočišti.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zpomalím
ho,“ pronesla, protože v situaci, v jaké se nacházeli, zvítězila její
praktičnost. A Galen… Galen jí slíbil, že s ní poletí kamkoli bude chtít,
takže o svou příležitost dotknout se znova mraků nikdy nepřijde. „Mohu zůstat
zde. Sem se žádný upír nedostane.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Existuje
možnost, že upír, který tě napadl, pracoval pro Rohana – a Alexanderův syn má
pod svým velením spousty andělů.“ Galen jí pohladil koncem křídla. Ten dotyk
byl příjemný a intimní. „To nemůžeme riskovat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Galen
má pravdu,“ souhlasil Raphael. „Pro Útočiště jsi příliš cenná.“ A s těmito
slovy kývnul na Galena. „Leť, jak nejrychleji můžeš. Dmitri má situaci na mém
teritoriu pod kontrolou, ale představa, kterou jsme tu právě vyobrazili, se mi
vůbec nezamlouvá – pokud Rohan jen zavětří, že Kádr tuší o Alexanderově
zmizení, mohl by zpanikařit a zaútočit.“ Raphael se odmlčel, a přesto bylo
v ten moment vyřčeno tisíce slov. „Důvěřuju ti, Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pane.“
Jediným slovem dal Galen jasně najevo, kde spočívala jeho loajalita.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Galen
původně plánoval, že bude tento let pro Jessamy darem, ale místo toho se změnil
ve sprint na dlouhou trať. Jakmile je noc zahalila do sametové temnoty a nad
hlavami se jim rozžhnuly třpytící se hvězdy, věděl, že toužila po tom, aby
přistáli, aby si ten pohled mohla vychutnat. „Až bude po všem,“ zašeptal jí do
vlasů, „tak si tu cestu zopakujeme.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Místo
odpovědi mu vtiskla polibek na čelist a její dlouhý cop se mu otřel o
předloktí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zbožňuji
tě, Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Její
slova ho téměř přinutila vzít zpět každičký slib, který sám sobě dal, že od ní dostane
víc, než jen vděčnost, která by ho kapku po kapce zahubila. „To máš dovolené,“
odpověděl raději, než aby znovu otevřel ránu, kterou mu nevědomky způsobila. Smích,
kterým ho obdařila, obalil celé jeho bytí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pokračovali
v letu přes horské pásy, jež tížily tuny sněhu a přes řeky, ve kterých se
valilo neuvěřitelné množství vody. Viděli malé vesničky, vybudované na úpatí
hor i jednotlivá obydlí uprostřed travnatých plání. Přeletěli moře, jehož
vlnobití divoce burácelo. Zastavili se na neobydleném ostrově uprostřed nekonečné
modři i na plážích z bílého písku a s křišťálově jasnou lagunou.
Pokračovali přes nezkrocené pralesy a nově vybudované cesty až nakonec zamířili
k věži, která z nezkrocené země sahala až samotným nebesům.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Přilétali
v okamžiku, kdy se začal probouzet nový den. V tu chvíli se stavba
z kamene, dřeva a skla jevila jako žhnoucí pochodeň. Jako zářivý sloup
viditelný z neuvěřitelné dálky a ze všech směrů. Když přistáli na
prostorné, rovné střeše, postavil Galen Jessamy na zem. Pak složil křídla a
setkal se s temným pohledem Dmitriho, který už na ně čekal. „Něco nového?“
zeptal se upíra. Velmi dobře věděl, že Raphael musel mít síť kontaktů, kteří si
předávali informace rychlostí, kterou by si žádný smrtelník nedokázal představit.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Kádr
se srocuje na Alexanderově teritoriu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tak
rychle?“ podivila se Jessamy, zatímco si protahovala ztuhlé svaly na nohou. Galen
záměrně naplánoval dobu jejich přistání před úsvitem – chtěl, aby měla dost
soukromí na to, aby si mohla protáhnout i křídla, aniž by ji někdo spatřil. To,
že se před ním neskrývala, když si křídla protáhla, bylo malým vítězstvím.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zdá
se,“ pokračoval Dmitri, „že nikdo z Kádru Alexandera neviděl minimálně dvě
sezóny – a to je pro ně dostatečným důkazem, aby Raphaela brali vážně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Dmitri
otevřel Jessamy dveře a pokračoval teprve v momentě, kdy byli uvnitř věže.
„Dožadují se, aby se jim Alexander ukázal.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jeho
syn má připravené všechny armádní jednotky.“ Galen měl velmi jasnou představu o
jejich počtu i síle. Raphael mu tuto informaci předal, jakmile dorazil do
Útočiště. „Je možné, že než by se vzdal, raději zaútočí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Neha
s Uramem jsou poblíž i se svými armádami.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Galen
věděl, že se jednalo o velmi významný čin. Archandělé nezasahovali do afér
ostatních členů Kádru, nebo do válek, které mezi sebou mohli jednotliví
archandělé vézt. Nicméně, pokud by se potvrdilo, že byl Alexander skutečně
mrtvý nebo Spící, nemohlo být dovoleno, aby jeho teritorium pohltila
krvežíznivost a násilí. A nehledě na nedostatky jednotlivých členů, když bylo
třeba, Kádr jako celek pracoval velmi efektivně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Za
jak dlouho můžeme očekávat novinky?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Dmitri
se podíval na Jessamy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pokud,“
pokračovala a mezi obočím se jí objevily vrásky z obav, „je Alexander
naživu a nespí, tak bez zaváhání použije veškerou sílu k tomu, aby ostatní
dostal ze svého teritoria. Čím více času uplyne, tím bude jistější, že už své
armádě nevelí on.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Dmitri
ukázal směrem ke dveřím. Jeho temná elegance byla dechberoucí. Jessamy ji
dokázala ocenit, ocenit jeho… a přesto k tomuto smyslnému muži
nepociťovala žádnou přitažlivost. Celé její bytí toužilo po jiném muži. Po
muži, jehož vřelá, mužská vůně se jí dostala pod kůži. Jehož hluboký hlas
chtěla slyšet, až spolu budou sdílet lože. Nějakým zvláštním způsobem se stalo,
že v přítomnosti Galena dokázala zcela zapomenout na to, že měla
zdeformované křídlo. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jessamy,“
přerušil její myšlenky Dmitriho hlas, „teď se můžeš převléknout a trochu si
odpočinout. Ve svém pokoji bys měla najít všechno, co potřebuješ. Byl bych rád,
kdyby ses k nám později opět připojila – ale budeme mluvit o případném
vojenském tažení.“ Dmitriho otázka zůstala viset mezi řádky – Jessamy byla
zapisovatelkou andělských dějin, což znamenalo, že se vždy nacházela na
neutrální půdě a do ničeho nezasahovala, jen pozorovala. Nicméně v životě
každého nastal okamžik, kdy už déle nemohl být nestranný a musel si zvolit
jednu ze stran. „Přijdu,“ pronesla a setkala se s heliodorově zeleným
pohledem Galena. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Zbytek
dne utekl velmi rychle. Byl vyplněn plánováním různých vojenských strategií.
Teprve po západu slunce se Jessamy podařilo objevit Galena. Stál na střeše věže
a pozoroval letku andělů, která v perfektní formaci zrovna vzlétávala
vzhůru. Jednalo se o první linii obrany. Byli to strážci a poslové, kteří už
byli natolik zkušení, že mohli hlídkovat na hranicích Raphaelova teritoria.
Dmitri samozřejmě měl nezbytný počet lidí pro tento úkol, ale převážnou většinu
z nich zavolal zpět, aby Galen mohl osobně posoudit jejich připravenost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pod
tiše a rychle se vzdalujícími stíny křídel, mašírovala armáda upírů. Byla to
pozemní jednotka, která se měla rozmístit v takové vzdálenosti, aby
s obranými složkami samotné Věže, poskytla optimální obranu při případném
útoku. Navzdory stovkám párů křídel, která protínala vzduch a obrovskému počtu
upírů pochodujících po zemi, byla celkem poklidná a tichá noc. Ticho před
bouří, napadlo ji. Již brzy se buď Alexander začne bránit proti invazi
spojených armád Kádru na jeho území, anebo ne… v každém případě se již
brzy dočkají odpovědí. Jessamy doufala, že Alexander Spal. Svět rozhodně nebyl
připraven na ztrátu jeho hluboko sahajících vědomostí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jsi jediná, Jessamy, kdo si o
mě myslí, že jsem moudrý.“ Alexanderův stříbrný pohled působil nelidsky i na
andělskou rasu. „Všichni ostatní jsou přesvědčeni, že jsem násilné stvoření,
které žije pouze pro další válku.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"> „Jsi oboje, Alexandře. Jsi moudrým stvořením,
které žije pro další válku. A vždycky jsi takový byl.“ Jessamy četla
v nejstarších historických knihách, na jejichž obsah už mnozí zapomněli.
V dobách dávno minulých se Alexanderovi podařilo vyjednat nejeden mír a
zachránit tak svět před nepředstavitelnými hrůzami. „Jsem přesvědčená, že pokud
bys byl znovu vystaven takové situaci“ a tím nemyslela malicherné argumenty
nebo bitvy kvůli hrdosti a pýše, ale opravdu situaci, kdy by se jednalo o čiré
zlo – „tak bys byl na straně dobra.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Alexander ji obdařil nepatrným
úsměvem. „Jsi tak mladá, Jessamy. Bláhová by řekli mnozí.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A nemysleli si o tobě to samé,
když jsi vstoupil mezi dva bojující Pradávné?“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jeho smích byl upřímný a vřelý
jako roztavené stříbro. „Pojď, mladičká Jessamy Projdi se se mnou a pověz mi
další příběhy z mého tvrdohlavého mládí.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Usmála
se nad tou hořkosladkou vzpomínkou a opřela se o Galena. Kdyby se on odebral
Spát, zlomil by jí tím srdce. „Takhle,“ pronesla, když jim všichni andělé
zmizeli z dohledu a upíry pohltila temnota zelených lesů, které se
rozkládali kolem Věže, „sis začátek svého života v Raphaelových službách
nepředstavoval.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Galen
ji chytil kolem pasu a tím jí přitiskl křídla k zádům. „Jsem tím, čím
jsem, Jessamy.“ Pronesl tiše. „Válka a zbraně budou vždycky součástí mého
života.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Já
vím, Galene.“ Možná, že tohle - napadlo ji a doufala, že se neplete – bylo
důvodem, pro odtažitost, kterou z něho cítila. Odtažitost, která ji
zraňovala. A pokud ano, tak to mohla ihned zastavit. „Od začátku jsem věděla,
kdo jsi a od začátku jsem tě chtěla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Galen
za ní ochranitelsky roztáhl křídla a omotal si její vlasy kolem pěsti.
Majetnickost jeho chování byla nepochybná… a přesto ji nepolíbil. Naposledy ji
vlastně políbil ještě v Útočišti. A přesto jí doutnající žár jeho pohledu i
tvrdost jeho těla, když se k němu přitiskla, prozradily, že ji chtěl pořád
stejně, jako tomu bylo předtím. „Mluv se mnou, ty tvrdohlavče.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jeho
nádherné oči, do kterých se možná zamilovala v momentě, kdy je poprvé
spatřila, se skryly za hustými řasami. „Chci tě, Jessamy.“ Přímočaré a upřímné,
prostě Galen. „Ale vděčnost není to, co od tebe potřebuju nazpět.“ Nečekaně
něžně chytil její tvář do dlaní a pokračoval, „pokud ke mně necítíš nic víc,
než vděčnost, tak mě to sice ochromí, ale nezastaví mě to v tom, abych byl
tvůj nejlepší přítel. Kamkoli, Jessamy. Vezmu tě létat kamkoli jen budeš
chtít.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jeho
slova i jeho přísaha ji zasáhly hluboko. Ale Jessamy jen mlčky poslouchala, protože
nevěděla, co mu odpovědět. Jak by mu neměla být vděčná za všechno, co pro ni
udělal? Nejen za to, že ji vzal létat, ale za to, že ji přinutil, aby otevřela
oči a začala skutečně žít.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nic
mi nedlužíš, Jessamy. A nejsou mezi námi žádné závazky, které bys měla ctít.“
Galenova slova byla krutá, ale jeho dotyk v sobě stále nesl hrubou
něžnost.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Užívej
si svobody.“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-27553275548781718802018-04-25T18:00:00.000+02:002018-04-25T18:00:20.601+02:00Angels dance - 10. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kapitola
10<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To je nemožné,“ zašeptala nakonec. „Ta
vzdálenost… dokonce ani ty se mnou nemůžeš letět tak daleko.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Já s tebou poletím kamkoli jen budeš chtít.“
To byl důvod, proč byl tak silný a tak veliký – byl zrozen přímo pro ni. „Ale
pokud by bylo třeba, Raphael by byl rád, kdybys mu dovolila, abychom se
v letu střídali.“</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen archandělovi důvěřoval – nikdy by Jessamyn
život nesvěřil do rukou muže, o kterém by nevěřil, že by za ni položil svůj
vlastní život.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy ztěžka polkla a její ruka, kterou měla na jeho
křídle, znehybněla. „Nikdo nechce, aby se mezi smrtelníky pohyboval nedokonalý
anděl.“ Tón jejího hlasu byl pochmurný a její obvykle vřelý, hnědý pohled
pohasnul. „Nesmějí nás vnímat jako slabé.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galenovi se vůbec nelíbilo, jak se právě popsala,
ale její obavy předvídal. Když diskutoval s Raphaelem, zeptal se ho na
detaily z jeho teritoria. „V blízkosti Raphaelovy Věže je lidská osada,
ale aby tě z ní mohli spatřit, museli by mít zrak ostříže. V samotné
Věži nepracuje žádný smrtelník a kolem ní je veliké, otevřené prostranství,
takže se tam nebudeš cítit uvězněná.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy zaskočeně zašeptala, „už jsem si na život
v Útočišti i s jeho omezením přivykla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Přemýšlivě naklonila hlavu do strany a v její
elegantní tváři se objevily vrásky z obav. Její vlasy jí ve vlnách spadaly
přes rameno a Galen si je začal omotávat kolem prstu… tak, jak si je chtěl
omotávat kolem pěsti, až ji bude mít pod sebou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když přišlo na Jessamy, tak se rozhodně nechoval
jako civilizovaný muž. Překvapivé na tom bylo to, že začínal věřit, že Jessamy
to vůbec nevadilo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Chtěla se ztratit v divokém žáru válečníka,
který narušil její svatyni. Jeho svalnatá stehna byla na dosah ruky. Ale ona ji
měla stále položenou na jeho křídle, odkud se do ní vpíjel jeho tělesný žár.
Peří pod jejími prsty bylo na dotek neuvěřitelně hebké… evidentně ani děsivé a
zároveň radostné pocity, které v ní vyvolal jeho dar, nedokázaly utlumit
pronikavé reakce, které v ní probouzel. Tenhle muž byl zbraní a nějakým
záhadným způsobem začínal patřit jí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Já
s tebou poletím kamkoli jen budeš chtít.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nikdo jí nikdy nenabídl takovou svobodu. Nikdo
nikdy nebojoval za to, aby jí mohl ukázat svět. A ona věděla, že Galen za to
musel bojovat. Protože, než se tu objevil on, tak nikdo nedokázal skrz její
zdeformované křídlo spatřit hlad, který se uvnitř ní skrýval. Jedinou věcí,
která ji při rozhodování, zda se oddat tanci s tímto andělem nikdy
nenapadla, bylo, že až bude muset odejít, tak ji vezme s sebou. Sevřelo se
jí srdce, a když vzhlédla, tak zjistila, že ji celou dobu pozoroval. Odhodila
svou nesmělost a položila mu dlaň na stehno.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen celý ztuhl. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Přejela pohledem jeho vypracované tělo, pak ještě
jednou a přitiskla se k němu blíž. Když k ní sklonil hlavu, vzala
jeho obličej do dlaní a jakmile jí chytil oběma rukama za boky, tak poprvé
iniciovala jejich polibek ona. Nebylo to tak složité, jak se obávala. Ne
s tak ochotným partnerem, který ji v momentě svíral
v těsném objetí a téměř ji připravil o dech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Bylo to vzrušující, děsivé a nádherné. Všechno
dohromady.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když ji Galen zaťal ruku do látky šatů, věděla, že
by ho měla zastavit – knihovna, ve které se stále nacházeli, nebyla
v žádném případě během dne liduprázdná – a přesto to neudělala. Místo toho
se oddala své náhle vznícené, divoké touze tím, že ho objala pažemi kolem krku
a přitiskla se ňadry k jeho železně pevné, nahé hrudi. Galen hluboce
zasténal a chytil ji za šaty ještě pevněji. „Znamená to, že souhlasíš?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy s fascinací ženy, která chtěla
prozkoumat každičký centimetr jeho těla, přejela rty po jeho krku a nasála do
plic temnou, nepopiratelně mužnou vůni jeho kůže. „Ano… a děkuji.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen opět celý ztuhl. Rukama ji chytil za paže a
odtáhl ji od svého nádherně vypracovaného těla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Galene?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Pevně zaťal čelist a pak pronesl, „Chápeš, že
můžeme letět přímo do války?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kvůli svobodě by byla ochotná zaplatit jakoukoli
cenu. „Ano.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Odlétáme zítra za úsvitu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ale moje děti-„<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Přeci musíš znát někoho, kdo by tě mohl zastoupit
ve vyučování, když budeš pryč.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Samozřejmě. Já se obávám o jejich reakce.“ Bylo
by pro ni nesnesitelné, kdyby mohla svého snu dosáhnout jen za cenu nešťastných
studentů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Promluv si s těmi malými stvořeními… něco mi
říká, že to pochopí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A s těmito slovy se otočil a odešel
z knihovny. Žádný polibek, žádné rozloučení. Arogantní barbar, kterému občas
vůbec nerozuměla. A přesto ho začínala jednoduše zbožňovat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„I s tou jeho vznětlivou povahou, arogantním
chováním a vším ostatním.“ Její smích vycházel z hlubokého nitra – patřil
dívce, kterou kdysi dávno bývala. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A objevil se znovu, když mluvila se svými malými
studenty. Ta <i>„malá stvoření“</i> skutečně
měla pochopení. A nejen to, dokonce ji upozorňovali, aby byla opatrná,
nemluvila s cizími lidmi a určitě jim poslala dopis s každým poslem,
který bude mít namířeno do Útočiště.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">O stovky sladkých objetí později se vydala
k domu svých rodičů… a přestože se snažila o svou veselou náladu nepřijít,
nepodařilo se.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Je tenhle Galen skutečně dost silný?“ ptala se
Rhoswen a v jejích očích se zračily čitelné obavy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano, je. Věřím mu bezvýhradně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Promiň mi to, Jessamy.“ Rhoswen ji pohladila po
tváři. „Matka se nikdy nepřestane obávat. Opravdu mě mrzí, že jsme ti nebyli
schopni dát-„<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Dali jste mi vše, co jste mohli. A já vám za to
moc děkuji.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Moje překrásná holčičko.“ Rhoswen na zlomek
vteřiny zaváhala, jakoby chtěla ještě něco dodat, ale jako vždy už následovalo
jen ticho.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Se srdcem plným lásky i bolesti Jessamy matku
objala. Její otec jí políbil na spánek a stiskl jí ruku tak pevně, že kdyby
byla smrtelnicí, měla by modřinu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Mám vás ráda,“ zašeptala jim oběma a pak se
otočila a se staženým hrdlem odešla. Kdyby se ohlédla, zcela určitě by na tváři
Rhoswen spatřila velké, blyštivé slzy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když Galen s Jessamy v náruči vzlétl do
oblak, slunce bylo pouhou fata morgánou na obzoru. Dlouhé štíhlé nohy, které mu
visely přes paži, měla zabalené v hutných vlněných ponožkách černé barvy a
její šaty barvy podzimního listí jí končily těsně nad koleny. Bylo zvláštní
vidět ji oblečenou v něčem jiném, než v dlouhých elegantních šatech,
které kolem ní splývaly až na zem a Galen na ní poznal, že se necítila ve své
kůži, ale její současný oděv byl praktický pro let na dlouhou vzdálenost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">On s Raphaelem s sebou neměli nic jiného
než zbraně. Jako každý archanděl, měl i Raphael po celém světě rozeseté
„bezpečné domy“, ve kterých bylo všechno, co by pocestný mohl potřebovat – od
jídla, přes oblečení, až po náhradní zbraně. Bylo nevyřčeným pravidlem, že
takové lokace nesměli být napadeny, nebo zneužity jako léčka. Na těchto místech
mohl vyhledat odpočinek během své cesty jakýkoli anděl. Nicméně Raphael své
bezpečné domy nechal hlídat párem stráží, které byly umístěné nedaleko těchto
míst. Každý pár sloužil jednu sezónu, než byl vystřídán a vrátil se zpět do
Útočiště. Tento systém zajistil, aby žádný anděl nebyl příliš dlouho izolován
od ostatních.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se v jeho náruči zavrtěla a Galen na
paži ucítil dotek jejího křídla. Dnešního rána ji nepolíbil a z její tváře
četl viditelnou frustraci. Nemohla tušit, kolik úsilí ho to stálo, ale on měl
své důvody. Jedinou věcí, kterou od Jessamy nikdy nehodlal přijmout, byla její
vděčnost. To by pro něho znamenalo pomalou smrt.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Paličatý,“ pronesla Jessamy a její dech byl jako
vzdušný polibek, který ucítil na krku, „vznětlivý, arogantní a trucovitý. Tvé
povahové vady se rozrůstají.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen jí sevřel pevněji, stáhl křídla a začal
padat volným pádem k zemi. Vykřikla a chytila se ho kolem krku. „Přestaň,“
napomenula ho se známkami smíchu v hlase a přitiskla mu hebké rty ke kůži.
Galen prožíval sladkou agónii.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Raphael, který letěl před nimi, zamířil také dolů
a pak vyrazil vpřed podél zeleného údolí, až jim zmizel z dohledu. Jeho
křídla se třpytila ve vycházejícím slunci a jeho styl letu byl tak bezchybný,
že za sebou nenechával žádné větrné poryvy. Pak už měl Galen s Jessamy
celou oblohu jen pro sebe. Na nebi byly sněhobílé nadýchané obláčky, do kterých
Galen úmyslně vletěl. Jessamy projela prsty skrz nehmotná vlákna. „Oh, Galene.
Já se dotýkám mraků.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Úžas, který zazníval z jejího hlasu, byl
nedocenitelný. Stál dokonce i za všechnu bolest, která ještě mohla následovat… až
Jessamy objeví křídla svého srdce a odletí od něho pryč. Měl myslet dopředu.
Měly ho napadnout důsledky toho, že poprvé ochutná skutečnou svobodu.
Samozřejmě, že vždycky bude vděčná muži, který ji s sebou vzal do oblak,
ale…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Na druhou stranu, i kdyby tohle všechno promyslel,
tak by i tak udělal, co bylo v jeho silách – přel se s Archandělem –
aby se mohla dotknout mraků.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jeho sobectví zase nebylo tak veliké – chtěl jen,
aby ho potřebovala, aby ho chtěla. Nikdo se o něho v životě nestaral jen
proto, že byl Galen.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Máš v plánu mě ignorovat celou cestu, ty
paličatý barbare?“ zamumlala, když vyletěli z mraků a nad nimi už zase
byla křišťálově jasná obloha. Pod nimi se rozprostírala zelenající se krajina
s klikatící se řekou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jakmile ho začala s pro něho nečekanou
náklonností škádlit, uvědomil si, že neměl nejmenší chuť jí odolávat. „Máme
před sebou ještě dlouhou cestu,“ odpověděl a snažils se, přesto, že to nikdy
dříve neudělal, poškádlit ji také, „pokud všechna témata konverzace
spotřebujeme teď, bude nás na posledním úseku cesty doprovázet jen hrobové
ticho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Její smích se kolem něj omotával jako hedvábné
řetězy, které mu do budoucna ještě mohly přivodit těžká zranění. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Mě slova nikdy nedojdou, Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Tak mi něco povídej,“ zašeptal. Nebyl natolik
hrdý, aby sám před sebou předstíral, že o něho měla zájem způsobem, jakým on
potřeboval, ale tenhle čas s ní si chtěl uzmout pro sebe. Nezáleželo na
tom, co se stane, až doletí do Raphaelova teritoria, během cesty patřila jemu. „Pověz
mi o Alexanderovi. Už jsem o něm sice četl, ale nikdy jsem ho neviděl.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Alexander,“ pronesla a zamyslela se, „je
nejstarší z archandělů. Starší než on, byla už jen Caliane a ta zmizela,
ještě když byl Raphael mladý hoch.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy nikdy nezapomene na zvuk Calianina zpěvu,
když kolébala svého chlapečka a u toho mu zpívala. Žena archanděl měla
překrásný a čistý hlas… který dokázal být i strašidelný, a to když svým
zpěvem přiměla dospělé obyvatelstvo dvou vzkvétajících měst, aby vstoupili do
moře. Zamezila tím hrozící válce, ale také to znamenalo smrt všech těch lidí a
později i většiny jejich potomků, kteří snad ze strachu a smutku ztratili vůli
žít a stali se z nich němé skořápky bez duše – až jednoho dne začali jeden
po druhém umírat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Nikdy nezapomene na temné časy, o kterých byla
tenkrát přinucena psát, ani na skici, které obdržela, aby je jako tichý důkaz
strašlivé ceny, kterou zaplatili nevinní, založila mezi stránky. Na skicách
byly vyobrazeny stovky, tisíce malých dětí, opatrně připravených k pohřbu.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Smrt
zlomených srdcí</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">, pronesl Keir, když se vrátil zpět do
Útočiště. <i>Smrt z obrovského žalu,
z takového, jaký nesmrtelní nikdy nepoznají.</i><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Alexander,“ pokračovala s hrdlem staženým
emocemi, které byly stále tak bolestné, jako první den, „je také pohledným
mužem.“ Archanděl měl zlatavou barvu vlasů, stříbrné oči, ostře řezané rysy
tváře a postavu zdokonalenou životem stráveným v bitvách. Archanděl
působil jako dokonalost sama ještě před tím, než roztáhl křídla – ryze stříbrné
barvy. „Je tak úchvatný, že kolují domněnky o tom, že Michaela by chtěla jeho
potomka.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se uchechtl. „Chtěla by syna nebo dceru,
kteří by byli obrazem dvou nejkrásnějších andělů světa?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano, ale nemyslím, že má šanci uspět – kromě
skutečnosti, že Alexander už syna má, také není jako její ostatní trofeje.“ Byl
příliš inteligentní a dokázal prokouknout skrz Michaelinu překrásnou tvář, až
k chladnému a ambicióznímu srdci. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jednou mi řekl, že by to bylo jako pářit se
s černou vdovou, která po aktu samotném sežere svého druha.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy Alexandera vždy respektovala kvůli jeho
prozíravosti a jednou z mála věcí, na které se s ním neshodla, byl
názor na Raphaela. „Proč,“ napadlo ji najednou, „si nechtěl získat pozici na
Alexanderově dvoře?“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Titus s Alexanderem sice vládl každý zcela
odlišným způsobem, ale oba byli válečníky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jeho věk, moc a síla už ho zaslepují. Nedokáže
držet krok s měnícím se světem,“ odpověděl Galen. „Pokud by se
Alexanderovi podařilo dostát svým cílům, tak bychom stejně jako vážka
v jantaru zůstali všichni navěky uvězněni v čase.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy s ním musela souhlasit. Alexander jí
při poslední návštěvě řekl něco velmi obdobného.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jsem
pro tento svět už příliš starý.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jeho slova byla překvapivým protikladem jeho
nestárnoucího vzhledu. Ale to nebylo vše, co jí tenkrát řekl. Jessamy se zamračila
a snažila se následovat tento útržek konverzace, která se udála před téměř
dvěma roky, až k jejímu počátku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jsem
unavený, Jessamy.“ Jeho stříbrný pohled byl tak jasný, že nikdy nemohl patřit
žádnému smrtelníkovi. „Jsem znaven válkami, krveprolitím i politikou.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Vždyť
můžeš žít v míru.“ Nedotkla se ho tak, jak by se v podobné situaci
mohla dotknout Raphaela – Alexander byl daleko, daleko starší, než ona, a
přesto ji čas od času vyhledal pro společnou konverzaci a její názor. „Není
třeba táhnout do války proti Raphaelovi. A já vím, že to zvažuješ.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Alexander
se na ni pousmál, ale v jeho výrazu chybělo jakékoli pobavení. „Mír je
fata morgánou… ale ano, možná máš pravdu. Možná se do tohoto světa hodí více
Raphael, než-li já.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy si okamžitě uvědomila důležitost téhle
vzpomínky a podělila se o ni s Galenem. „Nikdo by od Alexandera nečekal,
že složí zbraně.“ Dokonce i ona brala jeho slova jako plané řeči a na celou
konverzaci zapomněla, jakmile se doslechla o Alexanderově chystaném tažení
proti Raphaelovi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Náhlý náraz větru odfoukl Galenovi vlasy
z tváře a on se v letu natočil tak, aby se vítr neopřel o ni. „A
přesto se jeho armáda v tuto chvíli připravuje k tažení.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se znovu ponořila do svých vzpomínek a
snažila se zkoumat i ty nejnepatrnější výrazy Alexanderovy tváře. Jenže
skutečností bylo, že šlo o jednu vzpomínku mezi tisíci, mezi desítkami tisíc
jiných. „Je to archanděl,“ pronesla nakonec, „a ti jsou nepředvídatelní.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galenovo přistání bylo díky síle jeho křídel
bezchybné. Když natáhla ruce, aby mu promnula ramena, nebránil se. „Jsi
unavený?“ Sice to od ní nebylo hezké, ale nechtěla být v náruči nikoho
jiného, než Galena.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zavrtěl hlavou a pak se otočil směrem
k Raphaelovi, který mluvil s jedním ze strážců. „Pojď.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Počkala, než se ocitli uvnitř prostorné chaty o
samotě s Raphaelem. Modř archandělova pohledu ji spalovala do hloubky a
Jessamy napadlo, zda jeho uchvacující moc a síla vzhledem k jeho věku,
byly předzvěstí věcí budoucích. Caliane uměla rozedrat mysl jiných andělů a
Raphael byl v mnoha ohledech synem své matky a navíc synem dvou
archandělů. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jason,“ pronesl archanděl bez obalu, „je již
několik sezón frustrovaný. Podařilo se mu dostat jednoho ze svých lidí do
Alexanderových stájí, ale nepodařilo se mu dostat nikoho do samotného archandělova
dvora. Jediné, co se dozvěděl, byly klepy služebnictva a vojáků, kteří
pravidelně navštěvují taverny. Co je daleko znepokojivější, je skutečnost, že
nedokázal Alexandera spatřit na vlastní oči a posoudit tak jeho rozpoložení.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen si přeskládal křídla. „To není nic
neobvyklého. Titův dvůr by se nikomu nepodařilo infiltrovat a Alexander je také
válečník.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy zavrtěla hlavou a položila Galenovi ruku
na křídlo. „Je to neobvyklé, protože Alexander má ve zvyku pravidelně každých
pět dní procházet nebo prolétávat mezi svými bojovníky. A dělá to, ať prší či
svítí slunce, za vichru i za sněhu. Své armádě vždycky velel z první
řady.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ironií je,“ pokračoval Raphael, „že v tomhle jsem
si vzal z Alexandera příklad, a přesto si Jason nemůže vzpomenout, kdy ho
mezi jeho vojsky viděl naposledy.“ Archanděl začal pochodovat po místnosti.
„Zatímco se v tavernách povídá o tom, že je v ústraní se svou
oblíbenou konkubínou, já jsem byl přesvědčený, že byl zamčený se svými
generály, protože nechtěl, aby se dostalo ven jediné slovo o jeho bojové
strategii.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To pořád může být pravda.“ Galen se podrbal na čelisti.
„Ale Alexander má syna Rohana, který je jeho mistrem zbrojířem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Raphael se střetl s jeho pohledem. „A jako
mistr zbrojíř by byl Rohan schopen připravovat válečné tažení i bez
Alexandera.“<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jakmile si Jessamy uvědomila, co Galen naznačoval,
ztuhla jí krev v žilách. Pokud by byl Alexander mrtev… ale ne, jak by se
něco takového mohlo stát? Zabít by ho mohl jen jiný archanděl a takové činy
s sebou vždy nesly obrovské katastrofy, které otřásly celým světem –
archandělé neumírali snadno. A pokud zemřeli, tak s sebou vzali celá města
i s obyvatelstvem. Archandělé nemohli být tiše otráveni, jejich odchod ze světa
nemohl být nenápadný - <i>ale ne...</i><o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-68402821032915247522018-04-20T18:00:00.000+02:002018-04-20T18:00:14.648+02:00Angels dance - 9. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 9<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Napomenula Saraiu pevným tónem hlasu, „Saraio, křídla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Promiň,
Jessamy.“ Odpověděla dívenka, okamžitě přizvedla křídla od země a významně se
na Jessamy podívala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Usmála se na ni a pochválila ji, „šikulka.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Saraia ji obdařila vděčným pohledem a pokračovala ve čtení odstavce, který dostala
přidělený. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
věděla, že její malí svěřenci ji považovali za bezcitného tyrana, který je
neustále napomínal kvůli držení křídel, ale faktem bylo, že kosti jejich křídel
se stále formovaly a čím více úsilí v mládí vynaloží, tím silnější v dospělosti
jejich křídla budou. Pak budou tíhu svých křídel sotva vnímat.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Nicméně
navzdory jejímu napomínání nebyla její mysl na sto procent přítomná. Stále se
ve vzpomínkách vracela do náruče Galena a na rtech ještěpořád cítila žhnoucí
otisk těch jeho. Když jí nabídl, aby se spolu proletěli, cítila se skutečně
provinile kvůli tomu, co si o něm toho dne myslela, ale Galenovi zcela určitě
nevadil její tichý způsob omluvy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Svádíš mě, aby bylo po tvém.“ <o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Do
tváře se jí při té vzpomínce snažil vedrat téměř teenagerovský smích.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vzhlédla
a střetla se s pohledem Saraii, která ji pozorovala s váhavým úsměvem
a zavřenou knihou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Velmi
dobře,“ pronesla a snažila se vrátit zpět do přítomnosti a k těmto
milovaným duším, které se potřebovali naučit vše, co jim mohla předat. „Čteš
moc krásně, Saraio, běž se posadit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jakmile
se Saraia vrátila na své místo a usadila se do pevné, ale pohodlné židle
v kroužku ostatních malých dětí, pokračovala, „a teď je čas na naši
diskuzi. Popřemýšleli jste nad tématem, o kterém byste si rádi povídali?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Z hloučku
divoce vystřelila jedna ruka a začala ve vzduchu usilovně mávat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano,
Azecu?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Chlapcovy
temně vínové oči jiskřily nadšením, když se setkaly s těma jejíma.
Šibalství z nich přímo sršelo a Jessamy se nemohla nerozesmát. Tenhle malý
anděl jí připomínal Illia – kterému musela velmi často vyhrožovat širokosáhlými
důsledky, když se ve vyučovacích hodinách nechtěl soustředit. Ten malý šibal ji
pak políbil na tvář a velmi upřímně se omluvil.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Slečno
Jessamy,“ pronesl Azac a nadšením téměř vibroval, „máš ráda toho nového anděla,
toho obrovského?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Galena,“
doplnila hlasitým šepotem dívenka, sedící vedle něho. „Moje maminka říkala, že
se jmenuje Galen.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
oněměle zamrkala. Byla tak zaskočená, že se zmohla jen na, „pročpak?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Azec
se postavil, roztáhl křídla a vítězoslavně vymrštil do vzduchu obě ruce.
„Protože si ho líbala!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Celou
třídou se rozeznělo hlasité chichotání a Azec se s triumfálním úsměvem
posadil zpět do židle. Nad svými spolužáky ale neměl navrch příliš dlouho.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Já
vás taky viděla!“ vykřikla další dívenka. „Nahoře na útesu,“ upřesnila ještě a
nadšením začala poskakovat na židli a zářivě se na Jessamy usmívala. Její
divoce rozcuchané blonďaté kudrliny, svázané fialovou stuhou poskakovaly
s ní. „Vím, že jsi to byla ty. Poznala jsem tě podle křídla,“ dodala
s dětskou upřímností.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
si najednou vybavila, jak s rostoucí vášní jejich polibku Galen svými
křídly skryl výhled na Útočiště – protože věděl, že jejich siluety budou
z určitých částí města velmi dobře viditelné. Musel vědět, že do druhého
dne se jejich polibek stane tématem číslo jedna. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Uvědomila
si, že byla velmi profesionálně obehrána. Nebylo divu, že ráno se na ni
tolik obyvatel dívalo se skrytými úsměvy na tvářích. Nebyly to úšklebky, ale
skutečně potěšené úsměvy. Stejné, jako úsměvy na tvářích dětí, sedících
v kroužku před ní. Jejich nadšení roztříštilo další z jejích
obranných štítů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano,
máte pravdu. Včera jsem políbila Galena,“ přiznala, protože kdyby se jim
pokoušela lhát, nemohla by na oplátku očekávat jejich důvěru.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Azec
se Saraiou oba promluvili ve stejnou chvíli a jejich hlasy přetékaly hravou,
dětskou nevinností. „A líbilo se ti to?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano,
líbilo.“ Líbilo se jí to natolik, že tu odvážnou a vášnivou cizinku, ve kterou
se včera proměnila, vůbec nepoznávala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Později
toho dne Galen procházel skrz část Útočiště, kde se shromažďovali umělci všeho
druhu a všiml si, že ho doprovázel nejeden spekulativní pohled. Potlačil uspokojivý,
vítězný úsměv. Teď už nemohl nikdo pochybovat o tom, že se Jessamy dvořil. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Illium
zaklepal na dveře domu, kam měli namířeno, a když se jeho zlatý pohled střetl
s Galenovým, přimhouřil na něho oči. „Až se uvidíš s Jessamy, tak
bych ti pro tvé vlastní zdraví doporučil, aby ses netvářil jako kocour, kterej
slíznul všechnu smetanu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
na něho vycenil zuby. „Muž má právo na to, aby se vědělo, komu se dvoří.“ A aby
všichni pochopili, že kdokoli se mu postaví do cesty, bude vykuchán.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Modře
okřídlený anděl zavrtěl hlavou. „Ty jsi skutečně barbar, Galene. Všichni to
pochopili, nemusíš jim to namlátit do hlavy kyjem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">V tom
okamžiku se z domu ozvalo tiché, „je otevřeno.“ Prošli dlouhou chodbou,
kde si pohrával lehký vánek z otevřených dveří, až došli na balkón bez
zábradlí, který se nacházel přímo nad roklinou a působil, jakoby visel
z mořsky modré oblohy. Anděl, který seděl zády k domu, měl obličej i
ruce poskvrněné červenou, modrou a žlutou barvou a před sebou měl na podstavci rozpracované
plátno. Byl bytostí tvořenou z lámaných odrazů světla. Jeho křídla byla
blyštivá jako diamanty a neskutečně nádherně se v nich lámaly paprsky
slunce. Jeho vlasy měly stejně světlou barvu a jeho oči, když se otočil, aby se
podíval přes rameno, se od černých zorniček tříštily směrem ven
v kousíčcích křišťálově modré a zelené barvy. Kromě skutečnosti, že jeho
kůže měla vřelou, zlatavou barvu, působil jako socha z ledu. I přes svůj
nízký věk musel být objektem mnoha tužeb.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">V momentě,
kdy si uvědomil, že Illium nebyl sám, se zvedl a zdvořile se postavil vedle
svého plátna. Modrá barva na jeho tváři působila jako primitivní tetování. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Galene,
tohle je Aodhan. Je také ve službách Raphaela.“ Illium pojal představování se
zdvořilou elegancí, která by pasovala i na dvůr Nehy, Královny Hadů a Jedů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Aodhane,“
pokračoval modře okřídlený anděl, „tohle je Raphaelův nový mistr zbrojíř.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Pane.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galena
okamžitě napadlo, že Raphaelovi lidé byli naprosto nepředvídatelní… až na jednu
věc. „Tvůj domov je velmi dobře umístěný,“ pronesl a jeho myšlenky sklouzly
k neochvějné loajalitě, kterou cítil jak z Illia, tak
z Dmitriho. Archanděl, který dokázal inspirovat takovou oddanost u silných
a zdatných mužů, byl skutečně silou, které by se měl Alexander obávat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Aodhan
si přeskládal křídla a vykročil ke Galenovi na okraj balkónu. „Světlo tohohle
místa,“ řekl s nesmělým úsměvem, který se mu odrážel i z pohledu, „je
ideální pro malování.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Možná
byl nesmělý, pomyslel si Galen, ale také byl inteligentní a ze způsobu, jakým
se pohyboval, byl velmi zdatný v nějakém způsobu boje.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jakému
ostří dáváš přednost?“ Zeptal se. „Kordu?“ Drobný, útlý, a přesto smrtící druh meče, by k tomuto andělu s ladnými
pohyby rozhodně seděl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ale
Aodhan zavrtěl hlavou. „Ten je pro mě příliš lehký. Dávám přednost něčemu
trochu masivnějšímu.“ Aodhan si odhrnul z obličeje pramen vlasů a přitom
si na čele udělal další barevnou šmouhu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Kdy
ses vrátil do Útočiště? Dnes ráno?“ Měl v úmyslu dát tomu mladému andělovi
čas, aby si řádně odpočinul, ale pak se s ním chtěl setkat ve zbrojnici –
jako mistr zbrojíř musel znát silné i slabé stránky všech Raphaelových lidí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano.
Poslední rok jsem dělal pro Pána posla důležitých zpráv.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Na
takový úkol si trochu mladý.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Byla
mi udělena výjimka,“ začal Aodhan, ale v ten moment se z nebe snesla
bílo-zlatá křídla. Když Raphael přistával na balkóně, vítr, který se kolem nich
zvedl, jim odvál vlasy z obličejů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jste
tu všichni,“ pronesl archanděl, když si pevně složil křídla na zádech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To je
dobře.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Všichni
se kolem něho okamžitě shromáždili.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je na
čase, abych se vrátil na své teritorium,“ pokračoval Raphael. „Zdá se, že
Alexander učinil rozhodnutí. Galene, ty poletíš se mnou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galenovi
ztuhla krev v žilách. Po celou dobu sice věděl, že jako mistr zbrojíř bude
potřeba po Raphaelově boku, kdyby se přiblížila hrozba války, ale … „Nemůžeme
tady nechat Jessamy bez ochrany.“ V mysli se mu vybavil pohled na jeho
odvážnou a nesmírně stydlivou Jessamy, jak mu plakala v náruči a jeho
zuřivost ještě zesílila.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Aodhan,
Illium a Jason, až se dnes v noci vrátí zpět, zajistí, že nebude nikdy
vystavena žádnému nebezpečí.“ Raphael se podíval na oba jmenované anděly, kteří
okamžitě souhlasně přikývli.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
věřil, že by byla v bezpečí, ale také věděl, že její bezpečnost byla jeho
úkolem. „Mohu s tebou mluvit o samotě?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Illium,
Aodhane.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Oba
andělé po archandělově tichém rozkazu odlétli z balkónu a začali závodit,
kdo z nich bude rychleji na druhé straně rokliny. Jejich křídla proti
ostrým šedým skaliskům zářila divoce modrou a briliantově duhovými barvami.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Dvoříš
se Jessamy,“ začal Raphael s pohledem na Galenovi. Uchvacující moc a síla,
které mu kolovaly žilami, působily téměř hmatatelně. „Ale ona dokáže svět
vnímat tak, jak jen málokdo, a proto pochopí, proč musíš opustit Útočiště.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
zavrtěl hlavou, byl odhodlán bojovat za to, co chtěl. „Let na tvé teritorium je
dlouhý a bude vyžadovat konstantní rychlost.“ Na rozdíl od hrátek, které spolu
sváděli Illium s Aodhanem bude tento let vyžadovat vytrvalost. „Lehký
pasažér by nás nezpomalil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Raphaelovy
oči potemněly překvapením. „Jessamy Útočiště neopouští.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne.“
Galen si dal ruce za záda a jednou rukou se pevně chytil za zápěstí té druhé.
„Jessamy Útočiště opustit <i>nemůže</i>.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Archanděl
po jeho slovech znehybněl. V ten moment působil velmi nelidsky. Něčeho
takového nedokázal dosáhnout ani průměrně starý anděl. Tohle byla schopnost
archanděla. „Zahanbil jsi mne, Galene,“ pronesl nakonec. Zlaté žíhání per
v jeho křídlech odráželo sluneční paprsky. „Znám ji mnoho staletí a ani
jednou mne nenapadlo se zeptat, zda by si přála navštívit cizí země.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jessamy,“
pronesl Galen, „není ženou, která by svá přání sdílela s okolním světem.“
Vidět za uhlazenou eleganci jejího neproniknutelného obraného štítu bylo velmi
vzácným darem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Raphael
ho obdařil tázavým pohledem. „A přesto je sdílí s tebou?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Zatím
ne, ale jednou bude.“ Galen nehodlal ustoupit, ani změnit názor. A hlavně ji tu
nehodlal nechat samotnou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Illium
tvrdí, že mám taktnost neandrtálce s kyjem, ale síla kyje má své
výsledky.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Raphael
se sice rozesmál, ale jeho slova byla vážná. „Jsi jediný, komu Jessamy ve své
dospělosti dovolila, aby s ní létal. Ale pokud se ti podaří ji přesvědčit,
aby spolupracovala, můžeme se během letu střídat. Odlétáme za úsvitu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Když
Galen nedlouho po té odletěl, snažil si vybavit každé slovo, které Raphaelovi
řekl a zvažoval každičký detail jejich konverzace. Jessamy byla ženou
s tajnými vášněmi a sny. Byla ženou se skrytými zákoutími
komplikované osobnosti a intimními tajemstvími. Napadlo ho, zda ji někdy bude
skutečně znát. Představa, že by se zařadil ke všem ostatním, kteří se
pohybovali vně jejích obranných štítů, mu vystřelila ostrou bolest pevně
zaťatou čelistí. Nicméně navzdory tomu, co řekl Raphaelovi, Jessamy nebyla
oponentem, kterého by se mu podařilo přemoci hrubou silou. Tažení za získáním
jejího srdce bude muset být rafinovaným během na dlouhou trať.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Nakonec
Galen přistál před školou, ale spatřil zavřené dveře a došlo mu, že vyučování
už muselo skončit. Už se připravoval k odletu ke knihovně, když spatřil
drobné stvoření se zářivě světlými vlasy, které začalo mířit z nebe dolů
ve velmi nesouměrném klesání. Než se dívenka střetla s velmi tvrdou zemí,
stačil jí Galen zachytit oběma rukama a držel ji před sebou na délku paží.
Zamračil se na ni, „tvoje technika letu by snesla vylepšit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vykulené
hnědé oči se stejně světlými řasami, jako byla barva jejích vlasů, se střetly
s těmi jeho. „Ty jsi ale veliký. Ty jsi Jessamyn anděl, viď?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamyn anděl</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se v tom okamžiku rozhodl, že invazi malých stvoření by dokázal zvládnout
– kolem něj totiž přistála další dvě – postavil dívenku na zem vedle jejích
kamarádů. „Proč jste tady? Škola je zavřená.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Odpověděl
mu jeden z chlapců. „Máme dovoleno si odpoledne hrát v parku.“ Pak
Galena s důvěrou chytil za ruku. Galenovi se sevřelo hrdlo. Děti pro něho
byly zcela neznámým druhem – svůj život strávil ve společnosti válečníků, a to
dokonce i tehdy, když byl on sám dítětem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Budeš
si s námi hrát?“ zeptala se dívenka a snažila se zaklonit hlavu dozadu
tak, aby se mu mohla podívat do očí… jenže Galen byl tak vysoký, že se o moment
později převážila vahou svých vlastních křídel. Sklonil se a pomohl jí vstát na
nohy. „Ne, ale řekl bych, že všichni potřebujete lekci létání.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">A tak
Galen z ničeho nic trávil čas, který neměl se třemi nadšenými dětmi, které
se ho, když nebyla jejich řada v létání, držely za ruce, a které ho
oslovovaly <i>Jessamin anděl</i>.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Zítra
odlétám z Útočiště,“ pověděl jim, když jejich lekce skončila. Protože
kdyby beze slova zmizel, tak by přišel o jejich důvěru. „A Jessamy odlétá se
mnou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jejich
jasné oči zakalil smutek, ale světlovlasá dívenka v sobě našla kuráž, aby
se ho zeptala, „a přivedeš ji zase zpátky?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si před nimi klekl na koleno a odhodlaně přikývl. Věděl, co po nich požadoval.
„Ano, přivedu. Ale teď nastal čas, aby se také proletěla Jessamy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Po té,
co se všechny děti dohodly, že mu Jessamy na chvíli zapůjčí, se vydal
směrem ke knihovně. Když procházel dlouhou chodbou uvnitř budovy, cítil, jakoby
se ho snažila vcucnout a roztrhat. Nezapadal sem, stejně jakoby nezapadal do
Jessamyny postele. Byl prostě mohutným barbarem… kterému všechny tyto pocity
byly ukradené.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
zrovna zapisovala něco do veliké knihy. Od hrotu jejího pera se ladně linul
černý inkoust. A když k němu vzhlédla, usmála se, „tady jsi, ty prohnaný
barbare.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
jí zaťal ruku ve vlasech a zmocnil se jejích rtů. Byl to velmi živočišný
polibek. „Musím se tě na něco zeptat,“ pronesl a pak znovu ochutnal její ústa.
Jessamy ho začala něžně hladit po citlivé vnitřní křivce křídla. „Hmm…?“<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Pověděl
jí o jejich výpravě, která je měla druhý den čekat… do jejího vášní zastřeného
pohledu se začala prodírat nespoutaná radost, která se změnila v nevíru a
skončila zoufalstvím a beznadějí.<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-36698140282115028482018-04-15T18:00:00.000+02:002018-04-15T18:00:28.643+02:00Angels dance - 8. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Kapitola
8<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen přitiskl tvář k místu, kde ji políbil.
Její hrdlo bylo tak citlivé, že když ucítila jeho teplý dech, celá se vzrušením
zachvěla. O zlomek vteřiny později byla rozkoš, kterou cítila a jeho silná
fyzická přítomnost nahrazena studenou prázdnotou. Galen se od ní odtrhl a
jedním prudkým pohybem tasil svůj meč.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy se pokoušela zklidnit svůj zrychlený dech
a zároveň odhalit důvod jeho k boji připravené pozice. Rozhlížela se po
místnosti, ale nespatřila vůbec nic. O moment později uslyšela kroky
přibližující se ke dveřím jejího domku, následované zaklepáním.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Počkej tady,“ pronesl Galen, když chtěla vykročit
ke dveřím. „Může to být léčka.“ A v dalším momentě už byl pryč.
S připraveností predátora vyrazil uvítat návštěvníka, který by ji mohl
chtít ublížit. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Rozhlédla se kolem sebe. Potřebovala najít nějakou
zbraň, aby mu mohla v případě potřeby pomoci. Jediné, co ji takhle na
rychlo padlo do oka, byla malá soška. Pak zaslechla zvuky mužské konverzace.
Okamžitě poznala druhý hlas, vrátila sošku na místo a vstoupila do zádveří.
„Raphaeli.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Archanděl s neuvěřitelně modrýma očima a
vlasy půlnočně zbarveného hedvábí byl výjevem mužné krásy. Galen vedle něho
působil jako hrubě tesaný válečník, který ale vedle Raphaelovy archandělské
moci a síly nepůsobil o nic slaběji. Ostřížíma očima sledoval, jak k ní
archanděl vykročil a vzal ji za ruce, které k němu natáhla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Starají se o tebe moji lidé dobře, Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Vždycky.“ Stoupla si na špičky a políbila ho na
tvář. Obavy jí nedovolily, aby se nezeptala, „co tu děláš, Raphaeli?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Alexander byl schopen využít jeho nepřítomnosti a
napadnout jeho nové a zatím ještě divoké a neuspořádané teritorium.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Alex, jak Illium nazývá vychvalovaného
Alexandera“ – v jeho hlase slyšela náznak humoru – „je v současné době
v ústraní se svou nejoblíbenější konkubínou. A zdá se, že rozhodně nemá
v plánu opouštět svůj palác. Pokud by se jeho armáda začala připravovat
k přesunu, dostal bych varování.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Něco ve zprávě o Alexandrovi se jí nepozdávalo,
ale nemohla přijít na to, co to bylo. Nechala tu myšlenku zatím být, propustila
Raphaela a pozvala ho dál. „Jsem ráda, že sis našel čas mě navštívit, pojď a
vyprávěj mi o svém teritoriu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Oba se posadili a povídali si a Galen po celou
dobu držel stráž u vstupních dveří. Ani slovem, ani pohledem svému archandělu
neprozradil, čím se s Jessamy začínali jeden pro druhého stávat… a tak
bylo zaseto semínko pochybností v její mysli. Jeho mlčenlivost mohla
pramenit z mnoha důvodů, včetně skutečnosti, že Raphael přiletěl
do Útočiště proto, aby osobně zhodnotil muže, který se měl stát jeho
mistrem zbrojířem. Jenže Jessamyna mysl stále kroužila kolem jednoho bolestně
hrozivého závěru.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Stud.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Možná ji vzal proletět, ale to by mohlo být
vysvětleno jako dar z lítosti. Na veřejnosti vlastně neudělal nic, co by
ostatní přimělo je považovat za pár. A když si je jako pár představila bez
růžových brýlí, tak to nebyl vůbec pěkný obrázek – ona s deformovaným
křídlem a bolestně štíhlou figurou vedle Galena s jeho obrovskou mocí,
mohutným, fyzicky vypracovaným tělem a hrubě tesanou mužnou krásou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Ne</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">,
řekla si, <i>NE</i>. Byla sama na sebe velmi
naštvaná. <i>Tohle musí přestat</i>. Galen
si nezasloužil, aby o něm ze strachu pochybovala. Nikdy jí nelhal, dokonce ani
o své prudké povaze. Úlevou se téměř rozesmála a přísahala, že to svému
barbarovi vynahradí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen mlčky sledoval Raphaela, který Jessamy
popřál dobrou noc a pak beze slov kývl jeho směrem. Pak už se vznesl ke
hvězdám, které se jasně třpytily na pozadí tak jasné noční oblohy, že se jevila
jako ebenová. Galen archandělův bezeslovný rozkaz pochopil. Pozice mistra
zbrojíře měla značnou moc a vliv na dvoře každého archanděla a Raphael by tuto
pozici nesvěřil nikomu, komu by absolutně nedůvěřoval – zítra padne konečné
rozhodnutí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Při tom pomyšlení nepociťoval žádnou úzkost. Byl
si velmi dobře vědom své vlastní moci a síly a věděl, že neselže. Věděl také,
že zítra přijde den, kdy bude on sám posuzovat Raphaela. Protože archanděl byl
mužem, v jehož jménu by Galen v příštích staletích a možná až do
konce svého nesmrtelného života, pozvedl svůj meč. A to pro válečníka nebylo
snadným rozhodnutím. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy sledovala archanděla, dokud se jí mezi
vrcholky hor neztratil z dohledu a Galen mohl téměř cítit její hlad.
Rozčílilo ho, že ho nepožádala o to, co potřebovala, ale nakonec se mu podařilo
ovládnout své reakce. Než si Jessamy skutečně uvědomí, že ji vezme létat
kdykoli bude chtít – nezáleže na tom, zda si před tím mezi sebou vymění prudká
slova nebo něžná - tak to zabere nějaký čas. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Natáhl k ní ruku. „Pojď.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zaváhala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Neochoten nechat být cokoli, co se týkalo této
komplikované, překrásné ženy, která byla záhadou, jež ho velice přitahovala,
vykročil k ní. „Tys mi ještě neodpustila mé chování?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Omluvil ses.“ Na ústech, která chtěl ochutnat a
sát, jí pohrával úsměv, ale přesto nevkročila do jeho náruče.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Tak co se tedy děje? Nejsem moc vnímavý muž“ –
další slabina, kterou o sobě už dlouhá léta věděl – „tak mi to musíš říct na
rovinu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy na něho vykulila oči. „Jsi vždycky takhle
přímý?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ne.“ Samozřejmě, že by si s ní mohl hrát na
kočku a myš – konec konců přeci vyrostl na dvoře archanděla. „Ale hry nemám rád
a už vůbec je nechci hrát s tebou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy natáhla ruku, položila mu dlaň na srdce a
ten dotyk vystřelil přímo k jeho mužství. „Tvé způsoby, Jessamy ničí moje
sebeovládání.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Fascinovaně mu přejela prsty po nahé hrudi a její
dlouhé řasy skryly její dobře čitelný pohled. Pak se k němu přitiskla
celým tělem. Jeho ztopořený úd se majetnicky tiskl k jejímu podbřišku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Galene…“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Jessamy.“ Když se z jejich intimního objetí
nepokusila vymanit, přitiskl si ji k sobě ještě těsněji a zajel jí prsty
do vlasů. Chtěl ji přimět k tomu, aby ho políbila. „Svádíš mě, aby bylo po
tvém. Abych zapomněl, co jsem chtěl udělat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zastřeně se rozesmála. „Užívám si to.“ Znovu ho
pohladila. „Asi bych měla pochybovat častěji.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen si uvědomil, že byl poražen a rozhodl se pro
strategický ústup – prozatím. „Svá tajemství si prozatím můžeš nechat pro sebe,
moje Jessamy.“ Bez varování ji zvedl do náruče.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Galene!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">O tři mocná máchnutí křídel později už byli ve
vzduchu. Jessamy se ho držela kolem krku a pevně se k němu tiskla.
„Nemůžeš mě pokaždé, když mě chceš vzít létat, obelstít,“ pronesla
s úsměvem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Nehledě na to, co se stane… já tě vždycky budu
chtít vzít létat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Namísto odpovědi se k němu schoulila ještě
těsněji. Její doteky byly vítané, její vyhýbavost na jeho prohlášení už ne. Ale
tahle noc byla příliš nádherná na to, aby ji pokazili dohadováním, a tak se
s ní v náruči vydal napříč třpytivou krajinou Útočiště a pak zamířil
na východ. Nechal se i s její drobnou váhou v náruči unášet větrným
prouděním. Nenacházel pojmenování pro pocit, který ho naplňoval. Bylo to
prosté, ale hluboké vědomí naprosté správnosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">O mnohem a mnohem později přistál na výběžku skal,
který se tyčil vysoko nad Útočištěm. Odtud se světla z domovů obyvatel,
jejichž většina byla stále ještě vzhůru, jevila jako tisíce světlušek, tiše
zářících ze tmy. „Tohle je moje oblíbené místo,“ řekl, postavil se za ní a
položil jí ruce na ramena. Její křídla zůstala uvězněná mezi jejich těly a byla
jako hebké pohlazení na jeho nahé hrudi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jednou rukou jí začal hladit po zdeformované linii
křídla a cítil, jak při jeho dotyku ztuhla. „Jednou jsem přišel o nohu,“
pověděl jí, aniž ji přestal hladit. „Tenkrát jsem byl hodně mladý a trvalo to
dva roky, než dorostla. To samé by se mi v příští bitvě mohlo stát znovu.
Opustila bys mě kvůli tomu?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Pořád zůstávala strnule stát. „To není to samé,
Galene.“ V jejích slovech zaznívala obrovská bolest. „Věčnost je příliš
dlouhá na to, aby ji jeden prožil s handicapem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Neurazil ji tím, aby snížil utrpení, které
z ní udělalo ženu, kterou dnes byla. „Mnozí by si zvolili Spánek.“ Během
Spánku mohly uplynout dekády, staletí nebo dokonce milénia. „Ale ty ses
rozhodla žít.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„To ze mě nedělá statečnou,“ zašeptala. „Jen jsem všem,
kteří mě litují, nechtěla dát zadostiučinění tím, že se vzdám života.“ Otočila
se v jeho náruči, objala ho kolem pasu a položila si tvář na jeho hruď.
„Nechtěla jsem být vnímána jako slaboch.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jednou rukou ji držel za zátylek pod záplavou
jejích hustých vlasů a tu druhou jí položil na záda. Pak se k ní sklonil a
se rty, téměř se dotýkajícími jejího ucha, jí zašeptal, „mnozí mladí válečníci
vyrážejí do bitvy se stejnou motivací. Za strach, který tě dokáže hnát vpřed,
není třeba se stydět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Rozkročil se o trochu víc a přitáhl si jí blíže
k tělu. Napadlo ho, že mu právě možná odhalila jedno ze svých bolestných
tajemství a tak se rozhodl, že udělá totéž. „Já jsem byl jedním z těch
mladých válečníků.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Tanae vždy vládla neochvějnou odvahou a Galen ji
nikdy nechtěl zostudit. „Když mě krev a hrůza mé první bitvy přinutila
vyprázdnit žaludek, tak se na mě má matka dívala se znechucením a já jsem
nevěděl, jak jí říct, že jsem do toho okamžiku nikdy nezažil takový strach.
Místo toho jsem se zlepšil a zocelil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Tvá matka… působí to, jako by bylo těžké se jí
zavděčit.“ Prohlásila váhavě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Je to bojovnice.“ Galen pro ni neměl jiné
pojmenování. Tato slova ji vystihovala naprosto přesně až do morku kostí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Najednou Jessamy hladila jeho. Její dotek byl něžný
a zamířil k citlivé křivce jeho křídla. Překvapeně si uvědomil, že se ho
pokoušela utěšit. Byl to zvláštní pocit. Od té doby, co od sebe se zuřivým
vrčením odháněl dvořany, protože byl odhodlaný stát se zoceleným bojovníkem, se
ho nikdy nikdo nepokoušel utěšovat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jessamy by patrně jeho zuřivé vrčení nepřijala
velmi dobře, a proto se rozhodl její jemný dotek a utěšování vydržet.
„Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Ano?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zaťal jí ruku ve vlasech a zaklonil jí hlavu. „Teď
tě políbím.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zatím co se nad jejich hlavami jako ledové drahokamy
třpytily hvězdy, se Galen zmocnil jejích rtů způsobem, kterým chtěl od prvního
okamžiku, kdy ji spatřil. Dožadoval se vstupu do jejích úst a ona je rozevřela.
Měkkost jejích úst byla zcela na milost jeho pustošení. Chutnala jako
tajemnost, kterou pro něho představovala. Sladce a temně a s hloubkami,
které by trvaly celý nesmrtelný život, než by je prozkoumal. Chytil ji za
bradu, naklonil ji tak, jak to měl rád a pak se oddal svému hladu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Lehce do něho strčila a jemně ho kousla do rtu.
Dal jí zlomek vteřiny k nadechnutí a pak se zmocnil jejích úst znovu. Její
smyslnost a vášeň se pomalu stupňovaly. Zaťala mu nehty do zátylku a její jazyk
ovládala hříšná zvědavost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zasténal a natočil je tak, aby jeho roztažená
křídla blokovala výhled na Útočiště. Pak ji chytil za zadek a přizvedl ji tak,
aby se jeho ztopořená touha tiskla na ta správná místa.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Galene.“ Pronesla bez dechu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Věděl, že na ni šel příliš rychle, ale když se
otřela rty o ty jeho a pak mu po nich přejela jazykem, tak by jí nedokázal
odolat nikdo, ani Galen. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen nebyl vůbec překvapen, že na něho druhý den
ráno čekal Raphael ve zbrojnici. Archanděl na sobě měl oblečené jen dlouhé,
černé kalhoty s širokými nohavicemi, které měl upevněné širokým kusem
látky, uvázaným na boku na uzel. Galenovi to připomnělo tréninkový oblek, který
nosili Lijuanini muži, kteří příležitostně zavítali na Titův dvůr, aby u něho
trénovali. Lijuan s Titem v tomto století udržovali poměrně přátelský
vztah.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen byl oblečený v obnošených kalhotách
z pevné hnědé látky a na nohou měl své oblíbené, dobře prošláplé boty.
Svůj široký meč měl na svém obvyklém místě, podél páteře. Když došel
k Raphaelovi, zul si boty a sundal postroj s mečem. „Popravíš mě,
když tě porazím?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Raphael se jeho praktické otázce pousmál. „Nejsem
jako Uram, Galene. Řekl bych, že v záležitostech boje se podobám Titovi –
chci, aby mi muži, kteří se mě příliš nebojí, říkali pravdu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Přesně to Galen předpokládal, a proto byl také
tady. „Jeden na jednoho, žádné zbraně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Souhlasím.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Koutkem oka zahlédl pohyb modré barvy. Illium
zrovna vešel do zbrojnice, hned na to roztáhl křídla, vzlétl a usadil se na
jednom z vodorovných trámů střechy. Dmitri už v Útočišti nebyl a
Galenovi došlo, že s příchodem Raphaela musel odejít, aby střežil archandělovo
teritorium. Jason se také vytratil, ale ještě než se tak stalo, zanechal
Galenovi seznam bojovníků, kterým mohl svěřit stráž nad Jessamy. Jenže vzhledem
k tomu, jak mu byla drahá, by její život nesvěřil do rukou téměř nikoho –
ani mužů, které Jason sám považoval za důvěryhodné. Až na to, že polovinu mužů
a žen ze seznamu už sám prověřil a schválil – a proto jim dovolil, aby na ni
dohlíželi, zatímco se musel věnovat svým vlastním povinnostem. „Připraven?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Raphael přikývl a oba vykročili do středu
zbrojnice. Každý z nich měl zcela odlišný způsob boje. Galen byl Galen –
přímočará, hrubá síla se špetkou grácie, díky níž dokázal překvapit svého
oponenta, zatímco Raphael byl čirá smrtící elegance. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Na rozdíl od tréninků s méně zkušenými
protivníky, tentokrát Galen používal k boji i svá křídla. A Raphael také.
Dosáhnout chvilkového vzletu z místa tak, aby při tom neodhalil svá
zranitelná místa na těle, vyžadovalo neuvěřitelnou sílu, ale Galen se to během
neustálého a vytrvalého procvičování naučil. U Raphaela to působilo jako jeho
druhá přirozenost, nad kterou vůbec nepřemýšlel.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Když se Raphaelovi téměř podařilo ho složit na
zem, jeho respekt vůči archandělovi výrazně vzrostl. Raphael se stočil bokem,
aby vykryl jeho úder a pak přišel s jinou taktikou útoku. Archanděl byl dost
chladnokrevný na to, aby bojoval strategicky a zároveň byl také bojovníkem,
který si dokázal užívat tanec jejich bitvy. Galenovi najednou došlo, že pokud
byl Raphael pod kůží civilizované sofistikovanosti stejný, jako byl jeho způsob
boje, tak pro něho nebude jen pracovat, ale bude mu oddaně sloužit.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galenovi se podařilo dostat Raphaela na zem, ale
když se chystal zasadit konečný úder, tak už se archanděl stočil stranou a
v mžiku vstal a zaútočil na Galenova záda… jenže Galen už byl
v pohybu, aby jeho útok vykryl. Chytil Raphaelovu ruku a jejich paže se
střetly od zápěstí, až po bicepsy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Pat!“ Zakřičel Illium.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">V Raphaelově tváři se zračilo pobavení, ale
ani se nepohnul a zůstal stát v nepřirozené pozici, ve které se střetli.
„Souhlasil bych.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen přikývl a odstoupil o krok dozadu, stejně
jako Raphael. „Jsi dobrý.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„A ty jsi lepší, než mi o tobě tvrdili Titovi
lidé.“ V jeho nekonečně modrých očích se zalesklo. „Řekl bych, že stále
doufá, že se vrátíš do jeho dvora zpět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Už jsem se rozhodl.“ Galen se snažil odpočinout a
věděl, že Raphael se vedle něho snažil o to samé. „Pokud pro mě nebudeš mít
uplatnění, tak se zpět na Titův dvůr nevrátím.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„A kam bys šel?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen zvážil své možnosti. „Není mnoho těch, pro
které bych pozvedl svůj meč a ještě méně těch, kteří jsou natolik silní, aby mě
nepovažovali za hrozbu. Na vrcholu listu mých možností by byl Elijah.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zmíněný archanděl byl starší než Rapahel, ale
přesto ho nepohltila krutost, která si podmanila mnoho jiných nesmrtelných.
„Nicméně Elijah už svého mistra zbrojíře, kterému věří a kterého respektuje,
má.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Máš v sobě potenciál spravovat území
přidělené archandělem,“ nadhodil Raphael a přeskládal si křídla. „Proč
nepožádat Kádr o změnu tvého statusu?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Já jsem mistr zbrojíř.“ Měl to v krvi a
věděl to o sobě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Raphael vzal ze stolu sadu vrhacích nožů, podal je
Galenovi a pak si vzal druhou sadu pro sebe. Když archanděl pozvedl obočí,
Galen se na něho ze široka usmál a vzhlédl. „A teď se uvidí, jak rychlej
opravdu jsi, Bluebelli.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Bluebelli?“ Když Illium začal na Galena klít a
slibovat odplatu, archanděl se pobaveně rozesmál. A pak už vymrštil do vzduchu
první nůž.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">O dvacet nožů později – deset pro každého
z nich – se na ně Illium z výšky ušklíbl. „Oh, ani jeden z vás
se netrefil.“ Předstírané zklamání doprovodil hlasitými povzdechy. „Chudáčci,
je mi vás obou tak líto.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„V případě, že si na to zapomněl… mluvíš
s archandělem,“ připomněl Raphael suše neuctivému, mladému andělovi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Illium se bez náznaku studu zakřenil, „Chcete to
zkusit znovu? Tentokrát budu lítat extra pomalu – přeci jen jste oba dva o
tolik starší, než já.“ Poslední věta byla dodaná spikleneckým šepotem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Galen se zadíval na Raphaela. „Jak je možný, že je
pořád naživu?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">„Protože ho nikdo nedokáže chytit,“ zazněla
archandělova odpověď.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Zatímco se Illium smál a pokoušel se Raphaela
přesvědčit k sázce, si Galen uvědomil, že už podruhé pociťoval absolutní
správnost. <i>Tohle</i>, tady bylo jeho
místo. S těmito bojovníky, které svazovalo více, než jen strach a
podřízenost. A hlavně tady žila žena, která ho dostala do kolen erotickým
příslibem svého polibku. Vzápětí ho napadlo, kdy si asi Jessamy uvědomí, čeho se dnes v noci dopustil…<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-48483831156154313182018-04-10T18:00:00.000+02:002018-04-10T18:00:27.158+02:00Angels dance - 7. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 7<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Nic
takového jsem neřekl, a přesto jsou to slova, která jsi slyšela.“ Keir se natáhl
přes stůl a chytil ji za ruku. Jeho pokožka byla jemná a hladká, zcela odlišná
od doteku jiného muže. „Tak sama sebe vidíš, Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Emocemi
se jí stáhlo hrdlo a zastřel hlas. „Je to správné rozhodnutí, to přeci musíš
vidět. Pokud bych si dovolila doufat, a on mě pak odmítl, nedokázala bych to
snést.“ Nedokázala by snést odmítnutí od jejího nesnesitelného, úchvatného
barbara. Muže, který se na ni díval, jako na překrásnou ženu a probouzel
v ní sny a naděje, které kvůli přežití pohřbila velmi hluboko - musela,
aby se z ní nestalo zatrpklé stvoření, sžírané závistí.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Výraz
Keirovy tváře byl soucitný. „Každý se musí naučit čelit odmítnutí.“ Pak pustil
její ruku, vstal a vydal se směrem k ní. Postavil se za záda její židle,
položil jí ruce kolem krku a přitiskl jí tvář do vlasů. „Tvá nevýhoda tkví
v tom, že si ničemu takovému nečelila, když si byla mladší a citově
odolnější. Nyní, má sladká Jessamy bych řekl, že z toho máš strach.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Těžce
polkla a položila mu dlaň na paži. „A neměla bych se snad obávat? Můj život
rozhodně nebyl jako životy všech ostatních andělů, kteří se mohou dotknout
nebes dle libosti.“ Celá staletí se učila žít se smutkem a s pocitem
bolestné ztráty, kterým nemohl porozumět žádný jiný anděl. „Nezasloužím si snad
klid a mír?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Keir
se rty otřel o její tvář. Bylo to přátelské pohlazení. „Ty jsi po klidu a míru
nikdy netoužila, má drahá. Jedinou otázkou zůstává, zda jsi dost silná na to,
abys šla za tím, po čem skutečně toužíš, i přes to, že naplnění tvých snů může
následovat hořké zklamání.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Do
ticha, které následovalo po jeho slovech, se nečekaně otevřely velké dřevěné
dveře, za kterými se neobjevil Jason, ale Galen a z jeho jarně zeleného pohledu
žhnula zuřivost. „Tvé hodiny ve škole můžou ihned začít,“ řekl. „Illium
s Jasonem budou na blízku, aby zajistili bezpečí tebe i tvých studentů.“ A
s tímto strohým oznámením zase zmizel. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Sevřela
Keirovu paži pevněji. „Myslí si, že patříme k sobě.“ Bylo by velmi jednoduché
nechat ho, aby si myslel, že je lhářka, že je ženou, která svého milence
zradila jedním žhavým polibkem a nespočtem tajných pohledů. Při té myšlence se
jí sevřel žaludek. „Pusť mě.“ Když jí její přítel pomohl vstát, urovnala si
dlouhé šaty. „Z toho strachu mám jazyk, jak z oceli – znám Galena jen
zlomek času, a přesto jsem si jistá, že pokud podlehnu, tak mě jeho odchod
zničí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Keir
natáhl ruku, aby jí zastrčil za ucho pramen vlasů. „Všichni jsme trochu
poničení, drahá.“ Jeho hlas byl tichý, a přesto se nesl až k její duši. „Nikomu
se nepodaří projít celým životem bez zlomeného srdce.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jeho
pohled přetékal moudrostí, jež nemohla patřit muži, který byl jen o tři-sta let
starší než ona sama. Věděla, že jí viděl až do duše a chápal hořkost její
samoty, ale když odcházela z knihovny, s Jasonem, který kráčel po
jejím boku jako tichý stín, tak ji napadlo, že dokonce ani Keirův pohled
neodhalil, že její srdce bylo zlomené už před mnoho a mnoha lety – když poprvé
vzhlédla k nebi a uvědomila si, že jí bylo navždy z dosahu. Odvaha,
kterou vyžadovalo, aby začala znovu doufat a snít, byla nezměrná a tížila ji na
hrudi jako zoubkované ostří, jehož jednotlivé zuby byly pozůstatky všech jejích
roztříštěných snů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Po
sérii zuřivých kopů a tvrdých zásahů plochou stranou meče, skončili oba upíři
rozplácnutí na zemi. „Opakujete dokola pořád stejnou chybu,“ řekl a počkal jen
do okamžiku, kdy se pohledy obou upírů znovu zaostřily. „Už jsem vás na ni
upozorňoval.“ A opakovaná upozornění v jeho světě neměla místo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Oba
upíři se vydrápali na nohy a přikývli. Jeden si setřel pramínek krve z koutku
úst, ale ani jeden z nich neprotestoval, když jim přikázal, aby začali
znovu. Tentokrát se natolik snažili, aby se vyvarovali stejné chyby, že se
dopustili jiné. Galen si uvědomil, že oba muži už byli zcela vyčerpaní a
ukončil jejich trénink. „Běžte,“ řekl jim. „Zítra cvičte spolu a pozítří zase
přijďte za mnou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Mladší
upír zaváhal. „My se chceme zlepšit.“ Druhý upír souhlasně přikývl. Galen byl
překvapen, že po výprasku, který oba během tréninku dostali, okamžitě nezmizeli
z dohledu, a proto se přinutil potlačit svůj hněv, který vířil celým jeho
tělem jako divoká bouře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Zlepšíte
se. Chci, abyste dokola procházeli série cviků, které jsem vám ukazoval na
začátku, dokud se pro vás nestanou naprostou přirozeností.“ On sám strávil nespočet hodin procházením
základních cviků, a proto věděl z první ruky, že jsou k nezaplacení. „Součástí
boje je schopnost reagovat bez přemýšlení – a proto potřebujete, aby si vaše
svaly ty základní pohyby zcela zautomatizovaly.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Po té,
co mu upíři položili několik inteligentních otázek, oba odešli
s odhodláním vepsaným ve tvářích. Galen i nadále ignoroval své publikum –
stejně jako celou dobu předtím - už od chvíle, kdy ve svých žlutých šatech
vstoupila s elegancí slunečních paprsků. Uchopil svůj široký meč a začal
procházet komplikovanou sérii cviků, díky které by všichni jeho oponenti během
mžiku skončili rozsekaní na tisíc kousků. Mnozí jeho protivníci usoudili, že
díky jeho robustnosti a výšce nemohl být příliš rychlý. Popravdě, jediný
z Raphaelových lidí, o kterém si myslil, že by mohl být rychlejší, než on
sám, byl Illium.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jestli
mě tu necháš čekat ještě déle, tak budu mít plnou třídu velmi zklamaných dětí.“
Promluvila potichu, a přesto se její hlas nesl přes celou zbrojnici.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Řekni,
co máš na srdci a jdi.“ Přinutil se zpomalit, aby jeho meč nevydával tak
hlasité svištivé zvuky a on ji mohl lépe slyšet.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ale
z jejího místa se neozývalo nic, než hrobové ticho. Jestli si myslila, že
kvůli ní přestane s cvičením, tak se velmi pletla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Takže“
– začala šeptem – „tohle je druhá strana mince, co se týče tvé odhodlanosti a
loajality... absolutní umíněnost a paličatost.“ A pak se rozesmála. „Jsem velmi
ráda, že jsem odhalila alespoň nějakou tvou vadu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
zaťal čelist. Jessamy totiž měla pravdu. Byl umíněný, ale během let se naučil
udělat z této vlastnosti svou výhodu. Nicméně jako dítě ho dostala do
mnoha a mnoha problémů. A také měl tendence se svého hněvu paličatě držet, ale
tentokrát to bylo oprávněné. Jessamy mu dovolila, aby ochutnal její rty a
nechala ho věřit, že se jí mohl dvořit i přesto, že patřila jinému muži.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zastavil
se špicí meče těsně u jejího hrdla a zavrčel. „To byla opravdová hloupost.“
Chtít ho překvapit zezadu nebyl nikdy dobrý nápad. V jejích vřelých,
hnědých očích, které chtěl spatřit zastřené touhou ve své posteli, ale
nespatřil ani strach, ani omluvu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Věděla
jsem, že jsi mne slyšel přicházet.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
sklonil meč a poodstoupil od ní o krok zpět. Její přitažlivá vůně by ho totiž
mohla zlákat znovu na scestí. „Co si mi chtěla říct, Lady Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamyno
srdce se při pohledu na Galenův zuřivý pohled rozbušilo jako o závod. Celé jeho
tělo bylo samý vypracovaný sval a potem lesklá kůže. Probouzel v ní
myšlenky, které nebyly ani trošičku civilizované. A také strach… ano, strach
setrvával, ale nebyl z něho. Byl to strach z toho, co se chystala
udělat. Nakonec se mohlo ukázat, že se chystala udělat největší chybu svého
života, ale i tak si byla jistá, že neměla žádnou jinou možnost. Ničila ji
představa, že by ho nechala, aby si myslel, že byla nevěrná.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Keir,“
začala a jeho heliodorově zelené oči ještě více potemněly. „Je můj nejlepší
přítel. A je jím už po tisíce let.“ Když po jejích slovech nepromluvil a výraz
jeho tváře zůstával stále neměnný, pokračovala. „Jednou se mě zeptal, zda bych
s ním chtěla sdílet lože, ale to bylo už před mnoha a mnoha lety. Chtěl,
abych poznala takovou intimitu.“ Bylo to srdceryvné gesto mladého léčitele,
který nedokázal najít způsob, jak uzdravit svou kamarádku. „Ale já odmítla –
pokud budu s mužem sdílet lože, tak proto, že po něm toužím,
z žádného jiného důvodu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">A
stále se jí od rozzuřeného a umíněného stvoření, které ji tolik fascinovalo,
nedostalo žádné odpovědi. Uvědomila si, že byl na jakoukoli reakci příliš
naštvaný – ano, jeho výbušná povaha byla další jeho vadou – a proto se otočila
a odešla. Poslední věc, kterou za sebou slyšela, bylo svištění jeho meče, jak
proťal vzduch.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zmáčený
potem a s nataženými svaly v ramenou od toho, jak dlouho držel křídla
příliš těsně stažená k zádům, se Galen konečně zastavil. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Do
zbrojnice o chvíli později vešel Illium a zapískal. „Chci vůbec znát důvod?“
Jeho pohled se stočil k vrhacím nožům, zapíchnutým do zdi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Trénoval
jsem přesnost hodu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Illium
vytáhl ze zdi všechny vrhací nože a začal je jeden po druhém pokládat na stůl. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jsi
rychlej, tak trénuju, abych tě dokázal zasáhnout.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Stačí
požádat,“ odpověděl Illium bez zaváhání. „Ještě nikomu se to ale nepodařilo.“
Anděl vzlétl, aby vytáhl ze zdi nože, které byly výš, a pak je odložil vedle
první várky. „Jessamy skončila poslední vyučovací hodina, tak ji Jason
doprovodil domů – už by tam měli být. Zůstane s ní, dokud ho někdo
nevystřídá. Já bych mohl-„<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Illium
precizně přistál přímo před ním a zlaté oči, orámované černými řasami
s modrými konci se nečekaně střetly s těmi jeho. „Mám tě rád, Galene, ale
Jessamy miluju. Jestli jí ublížíš, tak tě s nadšením vykuchám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
sjel druhého anděla pohledem od hlavy k patě a v ten moment se mu vybavil
luční zvonek (ang. Bluebell), který měl stejně modrou barvu, jako jeho křídla.
„Bluebelli, ty bys mě nepřemohl, ani kdybych měl zavázaný oči a ruce svázaný za
zády.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Blubelli?!“
Illium na něho přimhouřil oči. „Tak a mám tě dost, Barbare.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vzal
ze stolu dva vrhací nože, které hodil Galenovi a pak si vzal dva pro sebe. O
zlomek vteřiny později už byli oba v pohybu. Galen měl pravdu. Illium byl
rychlejší než on. Mnohem rychlejší. Modře okřídlený anděl také dokázal ve
vzduchu udělat věci, které by neměly být fyzikálně možné… až na to, že Galen
měl na zádech řezné rány a modřiny na hrudi, které dokazovaly, že možné byly.
Nicméně i přes to s Illiem držel tempo. Stačilo si počkat, až jeho oponent
udělal nadmíru sebevědomý pohyb, aby ho položil na záda a přišpendlil mu špičku
křídla, kde se mu rána do druhého dne snadno zahojí, k zemi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Illium
zaklel až příliš barvitě na někoho, kdo vypadal tak pěkně jako on a zůstal
zírat na Galena, „tys to na mě celý narafičil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Potřeboval
jsem na vlastní kůži zjistit, jak jsi skutečně rychlý. A co bys mohl přinést
Raphaelovým ozbrojeným silám.“ Pak Illia propustil a zvedl se ze země. „A musím
říct, že to není špatný, Bluebelli.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Z Illia
vyletěla série nadávek v Řečtině a Galen mu stejně peprně odpověděl ve
Francouzštině. Pak mu nakázal, aby se vrátil pro další lekci, aby vylepšili
jeho až na jednu věc bezchybnou techniku boje. „Jsi příliš sebevědomý.
Potřebuješ, aby do tebe někdo vtloukl trochu pokory.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Illium
zavrčel, ale souhlasil, že se vrátí – „Ale jen abych ti nakopal zadek.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jakmile
modře okřídlený anděl odešel, vydal se Galen k okraji rokliny a zamířil ke
svému domovu, kde se potřeboval umýt a převléknout. Pak znovu zamířil do oblak,
tentokrát za posledních paprsků zapadajícího slunce, které ozařovaly oblohu
v nespočtu odstínů zlaté, oranžové a jemně purpurové, která mu připomněla
pírko, které zabavil a pečlivě uschoval i v momentě, kdy považoval tvář
půvabné Jessamy za tvář lhářky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Pořád
to v něm vřelo. Stále ještě pociťoval hněv, který se vydral na povrch
v momentě, kdy spatřil rty léčitele přitisknuté k její tváři, kterou
mu nastavila s výrazem absolutní důvěry. Galen neměl žádné právo po tak
krátké době známosti očekávat takovou důvěru. Ale logika ho momentálně
nezajímala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Přistál
na šedomodrých kamenech, kterými byl dlážděný Jessamyn dvorek, a ve kterých se
v posledních oranžových paprscích slunce třpytila drobná barevná zrnka.
Odměřeným kývnutím hlavy propustil Jasona a počkal, až druhý anděl odlétl pryč
– jeho černá křídla působila na pozadí barevné palety nebe velmi dramaticky.
Pak vešel do Jessamyna domku a zavřel za sebou dveře na petlici.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jasone,
byl jsi-„ Jessamy seděla u harfy a při zvuku zavírajících se dveří zvedla
hlavu. Husté, hedvábné vlasy jí padaly přes rameno a měla na sobě oblečené jiné
šaty, než když ji viděl naposledy. Měly světle zelenou barvu a hlubší výstřih.
Jakmile ho spatřila, tak se její úsměv vytratil a nahradil ho daleko
střeženější výraz.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Když
si uvědomil, že to byla jeho chyba, něco se v něm sevřelo. „Mám výbušnou
povahu,“ pronesl, protože bylo potřeba, aby to zaznělo. „Hodně výbušnou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Její
prsty pokračovaly v elegantním tanci po strunách hudebního nástroje, jehož
čistá a líbezná melodie se linula místností. „Viděla jsem tě při tréninku –
bojuješ, jak kdybys byl bez emocí. Jsi zcela pod kontrolou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
zůstal stát, a když ho přepadla touha sevřít do pěsti její vlasy, naklonit jí
hlavu do strany a divošsky se zmocnit jejích úst, dal si ruce za záda. „Můj
otec mě už od mala učil, že pokud svou náturu při boji neovládnu, tak bude mým
koncem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Tvůj
otec byl moudrý muž. Sedni si. Nebo tu snad plánuješ stát celou noc?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Nikdo,
kdo byl svědkem jednoho z jeho výbuchů, se nikdy neodvážil ho popichovat.
A Galen si zatím nebyl jist, jak na to reagovat, ale nakonec se uvolnil,
protože to vypadalo, že ho nechá u sebe doma. Sundal si kožený postroj i
s mečem a posadil se do velkého křesla, které bylo po její levici. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Během
času se moje kontrola a ovládání stalo legendárním. Už to bude přes sto let,
kdy jsem takhle vybuchl.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Melodie
se zpomalila, až zcela ustala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Říkáš
takové věci, Galene… že si nejsem jistá, jak na ně odpovědět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Srdce
se jí sevřelo bolestí. Tenhle muž ji poznamená a poznamená ji tak hluboko, že
po něm zůstane hluboká jizva. Ale Jessamy už se rozhodla a nehodlala dovolit
svému strachu, aby ji o něho připravil. „Je čas na další lekci o Kádru Desíti.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Všimla
si, jak se mu při stále se linoucí lyrické melodii harfy uvolnila ramena a tak
pokračoval v hraní.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
nepřítomně zkontroloval svůj meč a přikývl. „Už je mi jasné, jak moc se toho
ještě musím naučit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Byl
dobře spolupracujícím studentem. Jeho mysl pracovala rychle. Během jejich
konverzace vyšlo najevo, že plynule mluvil nejen Řecky a Francouzsky, ale i
mnoha jazyky Perské říše a Afrického kontinentu. Byla jejich rozhovorem tak
fascinovaná, že nechtěla, aby je cokoli vyrušovalo, a proto odložila harfu a
posadila se na židli u jídelního stolu. Galen ji okamžitě následoval a posadil
se vedle ní. Byl velmi vnímavý a pokládal jí jednu otázku za druhou. Napadlo
ji, že většina lidí musela kvůli jeho vztahu ke zbraním a válce, kvůli způsobu,
jakým mluvil a jak se oblékal – nebo spíše neoblékal - hrubě podceňovat jeho
inteligenci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vzhledem
k tomu, jak blízko u ní seděl, bylo nemožné nepohladit jeho odhalený
hrudník pohledem. Galen roztáhl křídlo za opěrku její žídle a tělesný žár,
který z něho ucítila, byl jako tiché pohlazení. Pochopila majetnickost
jeho chování a jako odpověď roztáhla o kousíček své křídlo, aby se jemně
dotýkala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jsem
jenom muž.“ Zašeptal chraplavě s pohledem na jejích rtech. „Pokud budeš
takhle pokračovat, tak zapomenu, že jsem se přišel omluvit za své chování a
udělám něco, za co na mě budeš znovu naštvaná.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Rozechvěly
se jí rty a zrychlil se jí dech, ale i přesto našla důvtipnou odpověď, „a kdy
tu tvou omluvu uslyším?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
zvedl pohled a zadíval se jí zpříma do očí. Věděla, že barvu jeho očí
nezapomene, ani kdyby žila dalších tisíce let.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Omlouvám
se, že jsem pochyboval o tvé cti, Jessamy,“ pak se na moment odmlčel, než
pokračoval, „ale neomlouvám se za to, že jsem chtěl oddělit Keirovu hlavu od
zbytku jeho těla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Galene!“
Jessamy vyprskla smíchy. Bylo to tak nečekané a upřímné, že se jí nahrnuly slzy
do očí. „Ty jsi skutečně barbar.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se na ni usmál, zvedl ruku a začal si hrát s pramenem jejích vlasů. Omotal
si ho kolem prstu, a když zatahal, očekáváním se jí sevřel žaludek. Naklonila
se k němu a čekala, že na ústech ucítí ty jeho, ale Galen jí místo toho
něžně přejel rty po lícní kosti. Zachvěla se a položila mu ruku na rameno. Pod
prsty cítila pohyb jeho pevných svalů i žár jeho kůže. Galen pokračoval se
svůdnými, intimními polibky po tváři, přes hranu její čelisti a k jejímu
velmi citlivému hrdlu…<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Oh.“ <o:p></o:p></span></i></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com18tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-46712151777737476762018-04-05T18:00:00.000+02:002018-04-05T18:00:01.276+02:00Angels dance - 6. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 6<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Rozechvěle
se nadechla a pak vstala, aby šla zkontrolovat, zda už nebyl koláč upečený. „Mě
nemůžeš přirovnávat k válečnému tažení, ze kterého chceš vzejít jako
vítěz, Galene.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Její
nevelké životní zkušenosti a její niterní reakce na Galena, v ní vyvolávaly
hněv, ale i kdyby tomu tak nebylo, to, co jí tu nabízel, bylo čiré šílenství.
Až by jednou roztáhl křídla a ve službách Raphaela na desítky, možná i stovky
let odletěl z Útočiště, tak by ji to tvrdě zasáhlo. Byla si toho dobře
vědoma, když se za ním vydala z ložnice a v tu chvíli to byla ochotná
riskovat. Ale jejich polibek… oh, ten hříšný a návykový polibek nebezpečně
převrátil misky vah.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Pokud
by dovolila, aby pokračovali dál, tak by ji jeho odchod jen tvrdě nezasáhl - jeho
odchod by ji zlomil. „Neplýtvej na mě svým úsilím.“ <i>Tak, jak jsem, budu muset žit na věčnost. Věčnost jako anděl,
připoutaný k zemi. Neukazuj mi, jaké by to mezi námi mohlo být, když bys
mi to pak vzal všechno pryč.<o:p></o:p></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
nic neodpověděl, ale když prohlásila koláč za hotový, tak ho s velkým
nadšením snědl. A když začala nahlas číst z knihy, kterou jí zabalil – jak
mohl tenhle barbarský válečník vědět, že by bez knih, bez psaného slova,
nemohla žít – tak ji v tichosti poslouchal. Později ho začala učit o
spletitosti ve struktuře moci a síly v Kádru Desíti a tudíž o struktuře
moci a síly ve světě. Byla to zvláštní, ale úžasná noc, která se zdála býti
zamlženým snem. Už nikdy nechtěla, aby se rozednilo, ale když rozbřesk nakonec
přišel, tak v nádherných barvách po celé čerstvě probuzené obloze.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Nakonec
s ní v náruči Galen odletěl k jejímu domku a doprovodil ji až
dovnitř. V její nepřítomnosti tu někdo velmi pečlivě uklidil. Téměř by
věřila, že si cákance temně rudé krve jen představovala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Přeješ
si tu zůstat, Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano,
ráda bych.“ Noc byla pryč a s ní i fata morgána, která by ji mohla zničit.
Její domov byl jejím bezpečným přístavem, který si budovala mnoho a mnoho let.
A nehodlala nikomu a ničemu dovolit, aby ji o tento bezpečný přístav připravil.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
přikývl a pak zamířil ven na dvorek. „Pokud budeš poslouchat svého strážce, tak
tě tu bude schopen ochránit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Samozřejmě,
že budu.“ Odpověděla a vydala se ven za
ním. Ploché kameny, kterými byl vykládaný dvorek, se už začínaly ohřívat od
slunečních paprsků a hřály jí do bosých chodidel. Kousek od nich přistál černě
okřídlený anděl a Jessamy na tváři ucítila závan chladného vánku, který zvířila
jeho křídla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jasone.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
s Jasonem potichu prohodil několik slov a pak už svou pozornost věnoval
zpět jí. „Dnes tě bude strážit Jason. Vrátím se, až budu vědět, že je pro tebe
bezpečné znovu učit ve škole.“ A pak roztáhl křídla a vzlétl k obloze.
Galen byl stvořením čiré síly… mužem, který pronásledoval ty, kteří ji chtěli
umlčet tím nejkrutějším způsobem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Za
zády zaslechla šelest křídel a odtrhla svou pozornost od teď již prázdné
oblohy. „Mám pro tebe připravenou další knihu, Jasone.“ Tenhle anděl byl dalším
z těch, které nikdy neučila – jednoho dne se prostě zjevil v Útočišti
už jako odrostlý mladík. Jessamy se Jasona nikdy nezeptala, jaký byl jeho život
před tím, než přiletěl do Útočiště, ale věděla, že ho poznamenal hlubokými
jizvami a znemožnil mu emocionální vývoj až do takové míry, že měl problémy
navazovat jakékoli vztahy s ostatními. Halila ho emocionální samota, která
se tak trochu podobala té její, ale tento tajemný anděl si držel odstup dokonce
i od žen, které se mu sami podbízely. Jeho preferencí se stal život ve stínu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Děkuji,
Jessamy.“ Od jeho černých vlasů se
odrážely paprsky slunce. Nosil je v délce těsně nad ramena, sestříhané ve
vrstvách, které zdůrazňovaly čisté křivky jeho tváře i tajemné tetování, které
zakrývalo její levou část.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Upíra,
který tě napadl, jsme spojili s dvorem Alexandra, ale jeho lidé popírají
vědomí o jeho skutcích.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jaký
je tvůj názor, Jasone?“ zeptala se, protože – navzdory jizvám jeho minulosti,
nebo možná právě kvůli nim – měl zvláštní pohled na věci. Dokázal zaostřit
přímo na jejich jádro a nenechal se ovlivnit ani předsudky, ani emocemi.
V mnoha věcech byl naprostým protikladem Galena. Byl stejně tak taktní a
mazaný, jako byl Galen hrubě tesaný a přímočarý.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Velmi dobře vím, kdy se mám
stáhnout, kdy mám svého oponenta nechat uchlácholit falešným pocitem bezpečí… a
kdy mám zahájit finální, vítězný útok.“ <o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Odpověděla
mu, aby na ni neplýtval úsilím, ale někde hluboko uvnitř ní se skrýval slabý a
lehkovážný hlásek, který chtěl, aby se jí dvořil, aby se o ni snažil, aby si
našel cestu skrz obranné bariéry, které si kolem sebe vystavěla. Kdyby se
tomuto hlásku poddala, tak by to bylo srdcervoucně nebezpečné, ale kdyby po ní
někdo takhle moc toužil, tak by to za tu agónii mohlo stát.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Řekl
bych,“ začal Jason a jeho hlas pomalu pronikl jejími myšlenkami jako temný dým,
„že Alexandrovi lidé říkají pravdu. Má celou řadu svých vlastních úkladných
vrahů a dokonce i ten nejhorší z nich je ve své práci desetkrát lepší, než
upír, kterého Galen popravil.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Raphael
ví, že má být opatrný?“ Jako zapisovatelka andělské historie by měla být vůči
válce, která se rýsovala na obzoru, nestranná, ale pro nejmladšího
z archandělů měla slabost. Jako malý chlapec se tak krásně smál… nebo
alespoň do doby, než začaly neúprosné projevy šílenství jeho otce, které vyústily
v hrozivé rozhodnutí Raphaelovy matky – ukončit život druha, kterého milovala
až do posledního dechu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">A
dokonce i ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že už v poměrně nízkém věku vládl
obrovskou mocí a silou, která převažovala tu její, se k ní Raphael vždy
choval s velkou úctou a respektem. Ale i on se měnil. Možná to bylo u
archandělů nevyhnutelné a s jejich obrovskou mocí se zákonitě musela
dostavit i chladná arogance. Pokaždé, když se vracel do Útočiště, vídala méně a
méně z chlapce, kterým býval a stával se čím dál tím více nemilosrdným
stvořením, které bylo jedním z Kádru.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Dmitri,“
odpověděl Jason na její otázku, „se ujistil, že se žádnému ze špehů nepodaří
dostat se příliš blízko.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A ty
si zajistil, aby měl Raphael své vlastní špehy na dvoře Alexandra.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jason
neodpověděl a ani výraz jeho tváře – označené zvláštními točitými spirálami a
liniemi tetování, které nikdy nikomu neobjasnil, a které mohlo být jak projevem
úcty, tak bolestnou vzpomínkou – jí nic neprozradil. Nicméně Jessamy ho znala
už příliš dlouho na to, aby věděla, že neponechával nic náhodě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jason
se jí zadíval zpříma do očí a pronesl, „Galen nemá ženu, nemá milenku a ani se
žádné ženě nezaslíbil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Už
dávno se přestala podivovat nad tím, jak Jason věděl, co věděl, ale přesto se
jí zatajil dech a zrychlil tep. „To jsem tak snadno čitelná?“ zeptala se.
V ten moment se cítila příliš zranitelně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne,“ Jason
se na moment odmlčel. „Ale Galenovo chování je celkem očividné.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
nepřítomně hladil pírko krémové barvy s příměsí lehké červeně, které dříve
odcizil a zvažoval, co se od Dmitriho dozvěděl o mrtvém upírovi. Samotný
Alexander patrně v útoku zapletený nebyl, ale někdo z jeho dvora měl
na Jessamy evidentně spadeno. Problémem ovšem byl fakt, že Alexandrovo území
bylo obrovské a jeho dvůr byl jako rostoucí úl. Nebude jednoduché odhalit
jedince, který za útokem stál – ale Jessamy byla pro tuto chvíli v bezpečí
a v bezpečí zůstane tak dlouho, jak to bude potřeba.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
nedůvěřoval snadno, ale o Jasonovi slyšel ještě dříve, než dorazil do Útočiště.
A také toho stínem zahaleného anděla už v minulosti viděl bojovat. Se svým
zvláštním černým mečem byl jako prudká, smrtící bouře. A to bylo také důvodem,
proč do jeho péče svěřil Jessamy. Nicméně stále měl v úmyslu být tím, kdo
ji bude střežit v noci. Žádnému jinému muži nehodlal povolit, aby seděl
v její kuchyni a sledoval, jak se s elegancí pohybuje kolem kamen, ze
kterých se linula vůně čerstvě pečeného koláče… a hlavně sledovat, jak sama se
sebou bojuje, aby se nepodívala jeho směrem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Každý
letmý pohled pro něho byl jako pohlazení a zároveň další prasklinou
v jejím brnění. Měl sto chutí přitisknout si ji pevně k tělu, aby
cítila jeho ztopořený úd a říct jí, že se ho mohla dotýkat, kdykoli ji napadne,
a že pokud by se ho dotýkala svými ústy – všude – stal by se jejím oddaným
otrokem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">V ten
moment sám sobě přísahal, že se jednoho dne bude dotýkat jejích jemných křivek
a hedvábné kůže, zatímco se pod ním bude bezmocně zmítat rozkoší. Zastrčil její
pírko bezpečně do kapsy a roztáhl křídla. Blížil se čas, kdy měl ohodnotit
bojovou připravenost skupiny Raphaelových válečníků, kteří pobývali
v Útočišti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Než
stihl vzlétnout, přistála před ním vysoká žena anděl s ebonovou barvou
kůže a s křídly podobnými křídlům motýla, známého svými oranžovými a
černými znaky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Pane.“
Úhledně si složila křídla a s respektem uklonila hlavu. Její hříva
prstýnkově kudrnatých vlasů byla spletená do utaženého copu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Už
nejsem tvým komandérem, Zario.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Žena
ho obdařila zábleskem svých bílých zubů a v obou tvářích se jí objevily
dolíčky. „Ať už na území Raphaela, nebo Tita, vždycky budeš mým komandérem. A
Augustus má stejný názor.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
doufal, že někteří z bojovníků, které dříve vedl a trénoval, ho budou
následovat, ale rozhodně nečekal, že by to byl někdo ze zkušených válečníků.
Natož tací, kteří zastávali vysoké pozice v Titově armádě. „Vítej,“ řekl a
podal si s ní ruce ve známém stylu Titových bojovníků. „Nicméně svou
loajalitu budeš muset prokázat i Raphaelovi.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zaria
na něho pozvedla obočí. „Snad si nemyslíš, že jsem zvěd?“ V jejím tónu
hlasu se neozývala ani stopa po urážce, jen zvědavost, díky níž byla tak
talentovaným průzkumníkem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Myslím,
že být mistr zbrojíř s sebou nese daleko více povinností a požadavků, než
jsem si myslel.“ Pokynul na ni hlavou, aby ho následovala zpět – Zaria byla
příliš silným a mocným andělem na to, aby ji okamžitě nepřivedl nahlásit
Dmitrimu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jak
se daří Oriovi?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je
spokojen. A je hrdým otcem.“ Obdařila ho dalším zářivým úsměvem. „Za to Titus
se chová, jak poraněný medvěd… rozpolcený mezi hrdostí a zuřivostí, že přišel o
tvé schopnosti. Ale všechny ty malé děti ze dvora moc dobře vědí, jak získat
jeho pozornost zpět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Děti
byly mezi nesmrtelnými velmi, velmi vzácné a Titus neměl žádné své vlastní.
Nicméně už po staletí adoptoval všechny děti každého svého padlého bojovníka a
těmto maličkým daroval životy a výchovu, díky kterým se z nich stali sice
hodní, ale velmi rozmazlení dospělí. „Přeci jen se pro ně najde nějaký využití.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Když
se ocitli mezi zdmi budov v Útočišti, tak se odvážil zeptat, „Moji
rodiče?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Tvůj
otec velmi bystře sleduje pohyb Alexandrovy armády.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Nic
jiného ani Galen od svého otce nečekal, vzhledem k tomu, že zastával
funkci Titova hlavního vojevůdce.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
tvoje matka“ - Zaria se záměrně dotkla špičkou křídla kamenem vykládané cesty,
jako kdyby testovala strukturu nebo složení - „začala trénovat novou skupinu
rekrutů.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Tanae
musela vědět o Zariině rozhodnutí opustit Titovu armádu – byl to očekávaný a ostře
sledovaný důsledek při odchodu komandéra – a přesto mu po ní neposlala žádnou zprávu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Od
svého otce Galen nikdy nečekal víc, než vzdělání válečníka, ale mnoho a mnoho
desetiletí strávil tím, že se snažil získat slova uznání od své matky… a to i
přesto, že věděl, že jeho úsilí bylo zcela zbytečné.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Skutečnost
byla taková, že Tanae byla anomálií mezi andělskými ženami. Byla zdatnou a
hrdnou válečnicí, která nikdy nechtěla potomka. Budiž jí k dobru, že
Galena vychovávala svědomitě, a zatímco se ho dvořané snažili rozmazlovat
stejně jako ostatní děti – snaha, kterou zapudil s dětinskou zarputilostí
– byla to vždy Tanae, na koho se snažil zapůsobit. Nebo alespoň do té doby, než
konečně pochopil, že její lhostejnost nebyla záměrem, který ho měl motivovat
k lepším výsledkům. Její lhostejnost byla skutečná a nefalšovaná. Když si
to nakonec připustil, tak to zlomilo jeho dětské srdce.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Budu
se muset vrátit zpět ke dvoru Tita, abych formálně oznámila svůj zamýšlený
odchod,“ pronesla Zaria a z jejího tónu hlasu poznal, že mu jeho otázky
nepřišly vůbec zvláštní. „Můžu tvým rodičům doručit dopis.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zraněný
chlapec, kterým kdysi býval, byl už dávno pryč a nahradil ho muž, který se
nikdy před ničím ať už sebehorším, neschovával. „To nebude třeba.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Teď,
když se nacházel takhle daleko od dvora, který jeho matka nazývala svým
domovem, mohl nakonec dát Tanae to, po čem vždy toužila – svobodu zapomenout na
to, že kdy byla nucena kvůli dítěti, které vyrostlo v jejím lůně působit
slabě a žensky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Přichází
Keir,“ oznámil Jason jen chvíli před tím, než se objevila léčitelova tvář ve
dveřích knihovny, kde Jessamy zrovna seděla. Keir měl prastarý pohled
v mladě vypadajícím obličeji a štíhlou a elegantní postavu tanečníka. A
také byl nejtalentovanějším léčitelem mezi anděly. Jeho vzhled byl tak křehce
něžný, že působil téměř žensky… a přesto by si ho nikdo se ženou nespletl. Tiše
jako kočka, která mu šla vedle nohou, vstoupil do místnosti a posadil se
naproti ní. Jeho zlatě hnědá křídla se špičkami dotýkala huňatého měděně
zbarveného koberce, který pokrýval podlahu. „Zdravým Jasone.“ Jakmile
promluvil, jeho kočka vyskočila a usadila se na stolku vedle něho. Byla to
malá, kouřově šedá Sphinx s výrazně žlutýma očima.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Keire.“
Černě okřídlený anděl tiše opustil místnost a zavřel za sebou dveře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Mám
strach o našeho překrásného Jasona,“ začal anděl s pohledem ještě stále
setrvávajícím na těžkých dřevěných dveřích, za kterými stál Jason na stráži.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Když
přežiješ to, co si myslím, že přežil on, tak už se asi nebojíš ničeho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
zaťala ruku do jemně žluté látky svých šatů, její mysl se ještě stále zaobírala
panikou, kterou v ní zanechalo její chování kolem Galena. „A není to
vlastně dar?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Keir
zavrtěl hlavou a jeho hedvábné, černé vlasy se mu otřely o ramena. „Všichni
bychom se měli něčeho bát, Jessamy.“ Něžně pohladil svou kočku po zádech a ona
začala příst. „A stejně tak bychom všichni měli mít naději. Ale Jason nemá ani
jedno.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
takový muž,“ zašeptala, „nemá důvod žít.“ V duši jí bodal strach o anděla,
který měl tak nádherný hlas, že konkuroval hlasu Caliane, ale z něhož se
každému sevřelo srdce.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Raphael,“
pronesla a hlas se jí chvěl úlevou. „Jason přísahal svou loajalitu Raphaelovi a
on by ho ze svých služeb nenechal jen tak odejít.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To je
pravda. Arogance toho mladého archanděla je značná.“ Keir se pousmál, i on měl
svého oblíbence mezi archanděly. „Doneslo se ke mně, že ten velký barbar, co ho
Raphael přijal jako svého nového mistra zbrojíře, se ti dvoří.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
trhla hlavou vzhůru. „Jasonovo povědomí dokážu pochopit, přestože ho nedokážu
vysvětlit. Ale ty jsi byl dnem i nocí zavřený v Medice.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Keirovu
pozornost si vyžádalo velmi křehké, andělské novorozeně. Byl to první anděl
narozený v Útočišti po dlouhých pěti letech. „Jak se daří tomu
novorozeněti?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Keir
zakázal jakékoli návštěvy – protože jinak by chodby jejich léčitelského domu
praskly ve švech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Kvůli
jejímu rozčílenému křiku se nemohu na moment vzdálit. Možná je malá, ale už teď
nemá ráda, když si jí nikdo nevšímá. Mám pocit, že z naší malé divošky jednou
bude zdatná válečnice.“ Jeho oči se třpytily tak, jak to pro něho bylo
jedinečné a naklonil se k ní blíže přes naleštěný dřevěný stůl. „A co se
týče tvého barbara – tys mu dovolila, aby s tebou létal. Myslela sis snad,
že si toho nikdo nevšimne?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
těžce polkla. „Nemohu to dovolit, Keire. To nemůže pokračovat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Proč
ne?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Přinutila
se povolit ruce zaťaté v látce šatů a zpříma se zadívala do jeho vřelých,
hnědých očí. A pak přiznala své nejhorší tajemství. „Věřím, že po mě skutečně
touží,“ – v mysli jí vyvstala vzpomínka na jeho ztopořený úd, jeho hladová
ústa i jak jí prsty majetnicky držel při polibku za bradu – „a nepopírám, že
bych po něm netoužila i já.“ To bylo vskutku slabé vyjádření toho, co v ní
Galen probouzel.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
přesto tě něco drží zpět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Vím,
že přemýšlím příliš dopředu,“ pokračovala a přiložila si ruku na srdce
v marném pokusu zmírnit bolest, kterou tyto myšlenky způsobovaly, „ale
nemůžu si nepředstavit jeho zahořklost, až si uvědomí, že vztah se mnou mu
přistřihne křídla a ukončí jeho rodovou linii.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
by nikdy nevystavila malé dítě bolestné existenci, kterou si jako malá protrpěla
ona. „Nebudu vahou, která ho takříkajíc stáhne dolů z oblohy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Když
jí Keir odpověděl, jeho hlas byl tichý, ale jeho slova nemilosrdná. „Galen se
nezdá být mužem, který by neměl dost odvahy. A jestli si o něm skutečně myslíš
to, co si právě řekla, tak si v mých očích skutečně klesla, Jessamy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zamrazilo
ji až do morku kostí, protože Keirova slova byla až bolestně podobná tomu, co
jí Galen řekl na okraji skály před svým domovem.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Myslíš
si, že jsem zbabělec…“ oznámila šeptem. „Myslíš si, že se schovávám za své
křídlo.“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com18tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-55444017058586417212018-03-31T18:00:00.000+02:002018-03-31T18:00:26.401+02:00Angels dance - 5. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 5<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne.“
Vyšlo z ní skřehotavě. Galen ji znervózňoval a Jessamy kvůli tomu byla
sama na sebe naštvaná. Aniž by nad tím přemýšlela, pronesla, „já nejsem
stvoření, které se oddává tělesným požitkům, Galene.“ Její slova ale nebyla
pravdivá, protože v ní ještě stále podřimoval žár, který v ní vyvolal
pohled na jeho vypracované tělo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se jedním rychlým pohybem, který by pro tak velké tělo neměl být možný, zvedl
ze země a shrnul si neposlušný pramen vlasů z obličeje. Pak vykročil
směrem k ní. Další krok… a další krok. </span></div>
<a name='more'></a>Na moment to vypadalo, jako by ji
chtěl zatlačit ke zdi místnosti, ale nakonec se zastavil jen pár centimetrů od
ní. Smysly jí zaplavila svůdně mužská vůně jeho těla. „Jsi si jistá?“ Zvedl
ruku a pohladil ji po křivce pravého křídla. Její levé, pokroucené křídlo
zůstávalo skryté za stěnou jejích dlouhých, splývajících vlasů.<o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Dokonce
i na dvoře Tita,“ zareagovala a musela při tom bojovat s rozkoší, která jí
z toho prostého dotyku rozproudila krev v žilách, „by se to, co jsi
právě udělal, považovalo za nepřijatelné.“ Tento dotek patřil milencům.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
stáhl ruku zpět, ale tázavě na ni zvedl obočí. „Pokud nejsi stvořením, které by
se oddávalo tělesným požitkům“ – v jeho hlase zaznívala výzva – „tak pro
tebe tenhle dotyk nemůže nic znamenat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Citlivost
téhle oblasti křídel nepramení jen z tělesných potřeb.“ Děsilo ji, jak moc
velkou v ní dokázal vyvolat touhu a jak snadno se mu dařilo roztříštit
obranné zdi, které kolem sebe stavěla po nekonečně dlouhou dobu celé své
existence. Galen neměl vůbec žádné tušení, oč ji žádal. Dva-tisíce-šest-set let
byla osamoceně lapená v Útočišti a musela objevit způsob, jak tu přežít,
jak se stát něčím víc, než jen duchem, který se mihotal na okrajích životů
všech ostatních. A ona to zvládla –
stala se někým, koho respektovali dospělí a koho milovaly děti, které učila.
Nebyl to život jak z pohádky, ale bylo to daleko lepší, než bolestná
existence jejího mládí. Měla by riskovat kvůli troše štěstí a vrhnout se do
neznáma? Měla by věřit, že ji tenhle válečník, tenhle cizinec, který už nebyl
cizincem, chytí? To bylo něco nepředstavitelného… ale už v momentě, kdy o
tom přemýšlela, věděla, že by byla ochotná zaplatit za to, že by Galena poznala
skrz na skrz. Protože tenhle muž, jen nepředstíral, tenhle muž se o ni skutečně
zajímal.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
přesto,“ pokračoval v jejich debatě, když už téměř zapomněla, co mu
vlastně řekla, „je to dotek, který mezi sebou sdílí jen milenci.“ A
s těmito slovy se otočil a vydal se ke stoličce, vedle které před tím
odložil svůj široký meč i s postrojem. Pak se posadil a začal ho leštit
velmi jemnou tkaninou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Chtěla
tím obrovským andělem, který byl přesvědčen, že má vždy pravdu, pořádně
zatřást. „Myslíš, že tímhle jsme naši debatu skončili?“ <i>Dokážeš si vůbec představit, co se mnou děláš? Jaké praskliny
v mých štítech vytváříš?</i><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ale
Galen pokračoval pomalými pohyby v čištění svého meče. „Myslím, že bychom
se měli soustředit na to, co víš. A co je tak důležité, že by kvůli tomu někdo
usiloval o tvůj život.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Chlad,
na který už téměř zapomněla, znovu zaplavil celé její bytí. Třela si dlaně po
pažích, které byly díky designu jejích šatů zcela odhalené, aby se alespoň
trochu zahřála. Pak zamířila do malé kuchyňky, kde začala otevírat jednu
skříňku za druhou. Nezáleželo na tom, zda pro sebe Galen vařil, jeden
z pověřených andělů musel udržovat kuchyň válečníků vždy zásobenou
základními potravinami. Našla mouku, med i máslo ve speciální chladící dóze. Po
několika dalších otevřených skříňkách už měla i sušené ovoce a několik vajec.
„Máš tu někde dřevo do kamen?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
místo odpovědi vstal a zamířil do protilehlého rohu místnosti, kde sáhl do
velkého proutěného koše a přinesl dvě středně velká polínka, která umístil
spolu s několika třískami do kamen a zapálil. Domovy tesané ve stěně
rokliny byly navržené tak, aby se kouř dostal skrze skálu ven, zatímco teplo se
udrželo uvnitř. Andělé nepociťovali zimu stejným způsobem jako smrtelníci, ale
teplo v horách uvítali všichni. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Přesto,
že se Galen vrátil k čištění svého už jak zrcadlo se lesknoucího meče, na
sobě Jessamy cítila jeho pohled. Jeho pohled na ni působil téměř jako fyzický
dotek. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Co to
bude?“ V jeho hlase zaznamenala nepatrný náznak nějaké něžnější emoce. Že
by toužení? Chtěla to okamžitě zavrhnout, ale pak zaváhala. Konec konců, Galen
byl vychován na dvoře plném válečníků – upekl někdy někdo tomu malému chlapci
něco dobrého, nebo byl snad už od kolébky považovaný za trénujícího válečníka,
který by měl znát jen disciplínu a taktiku boje?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ovocný
koláč,“ pronesla a nechala tu znepokojující myšlenku odeznít, protože jeho
matka ho jistě zahrnovala láskou – jednou věcí si Jessamy byla jistá, a to, že
andělé své děti přímo zbožňovali. Ona sama sice nedokázala žít s vinou,
kterou Rhoswen oplývala, ale nikdy nepochybovala o tom, že ji matka milovala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Chutnal
by lépe, kdyby se ovoce nechalo přes noc řádně nasáknout,“ pokračovala, „ale
nechce se mi čekat.“ Zvedla hrnec z kamen, ve kterém se už stihla ohřát
voda a zalila sušené meruňky, různě barevné bobuloviny a kousky pomeranče. „A
odpověď nebude vůbec jednoduchá, protože já vím spousty věcí, Galene,“
pokračovala v jejich debatě, když se přinutila postavit se čelem
k noční můře, která nehodlala odeznít. „Jsem zapisovatelkou našich dějin.“
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">V její
mysli se ukrývaly miliony různých střípků informací. Galen se zvedl, pověsil
meč na věšák na zdi, a zatímco mluvili, se začal uprostřed místnosti pomalu
protahovat. Došlo jí, že ho předtím přerušila a byla za to ráda, protože to
znamenalo, že ho teď mohla u cvičení pozorovat. Nehledě na to, jaký vnitřní boj
sváděla a o čem věděla, že by bylo rozumné rozhodnutí, pořád byla ženou, která
toužila po něčem, co by jí mohlo zničit na zbytek života… ale Galen byl
úchvatný muž. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„My se
naštěstí,“ pronesl a pak se horní částí těla vytočil do strany a celé jeho
břišní svalstvo se napjalo. Světlo z jedné z luceren osvítilo jeho
křídla, ve kterých se zatřpytilo zlato-bílé žíhání. „potřebujeme soustředit jen
na ty věci, které by mohly nějakým významným způsobem ovlivnit dění
v blízké budoucnosti.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Soustřeď se Jessamy</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">. „Mezi mocnými se neustále
odehrávají tisíce politických rozhodnutí.“ A nikdo z těch, kdo nebyl do
tohoto světa vtažen, si nedokázal představit spletitost labyrintu, který se
kolem těchto rozhodnutí odehrával. Což ji přivedlo k myšlence – „Pokud se
máš stát Raphaelovým mistrem zbrojířem, tak se v tom všem budeš muset
zorientovat.“ A až se na této pozici osvědčí, tak ho to od ní a z Útočiště
odtrhne pryč. Ale ona by v cestě úspěchu tohoto úchvatného stvoření nikdy
nestála.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Dmitri
mě odkázal na tebe.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To
udělal dobře,“ odpověděla a přemítala nad tím, zda byl Galen mužem, který mohl
absorbovat takové množství informací, které by mu mohla předat. Neudělala tu
chybu, aby ho považovala za hloupého. Ne, v hodinách po jejich prvním
setkání, kdy na sobě cítila pohled jeho světle zelených očí, které jí
připomínaly neobvyklý drahokam, zvaný heliodor, se na něho informovala u
několika osob, které byly znalé Titova dvora. Už v té době na něho byla
tolik zvědavá, že to nechtěla přiznat ani sama sobě. Trocha taktních otázek a
hned se dozvěděla, že Galen byl považován za mistra v taktice a také za muže,
který v druhých dokázal vzbudit silnou loajalitu. Byl schopen mašírovat
s armádou válečníků na území nepřítele, odkud se vracel jako vítěz. Titus
z jeho ztráty šílel, přestože v Oriovi Galenův odchod takové pocity
rozhodně nevyvolal – a to byl ten největší kompliment od mistra zbrojíře, který
byl mezi Kádrem Desíti považován za nejlepšího. Nicméně, z toho, co se
dozvěděla, byla Galenova mysl jako ostře střižené linie – černobílá, s jen
velmi vzácnými odstíny šedé. Jakmile byl Galen někomu loajální, tak by pro tu
osobu dobrovolně krvácel. Jeho oddanost neznala mezí. A žena, kterou by
prohlásil za svou, by nikdy, nikdy nepoznala strach ze zrady. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vědomě
uvolnila stisk dřevěné vařečky, kterou míchala těsto, zhluboka se nadechla, ale
Galen ji předběhl. „Nemusíme se zabývat žádnými drobnými detaily.“ Pak roztáhl
křídla a úhledně si je poskládal na zádech. „Když zapomeneme na všechny osobní
vztahy, které máš s jinými anděly, tak tvá pozice sama o sobě je
považovaná za nedotknutelnou. Vzhledem k tomu, jaký dopad by měla tvá
ztráta na všechny andělské děti, by se kvůli odvetě spojili i vzájemní
nepřátelé. Musí se jednat o něco obrovského, aby někdo riskoval takový důsledek.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se zastavila uprostřed přelévání těsta do malého pekáčku, který byl jedinou
věcí, co tu objevila, ve které by se dalo péct. „Máš pravdu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">V její
mysli se skrývalo tolik vědomostí, že na to občas i sama zapomněla. „Alexandrův
plánovaný útok proti Raphaelovi je v současné chvíli bezpochyby tou
nejdůležitější událostí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
přesto to není žádné tajemství,“ zastavil ji Galen v toku myšlenek, než se
opět přeskupil, aby protahoval další část těla. Kdyby to na vlastní oči
neviděla, tak by nikdy nevěřila, že s tak velkým a silným tělem, se může
pohybovat s takovou elegancí. „Tudíž, jestli se to týká Alexandra, tak se
musí jednat o jinou informaci.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jestli
se to týká Alexandra, tak on sám o tom plánovaném útoku nemohl vědět,“
pronesla, protože neměla sebemenších pochybností. „Zahnat mě do rohu tak
brutálním způsobem a v mém vlastním domově… takové jednání by považoval za
urážku své cti.“ Kdyby ji chtěl Alexandr nechat zabít, nebo se jí na dlouhou
dobu zbavit, tak by se o to jeden z jeho úkladných vrahů postaral velmi
tiše a velmi efektivně – a ona by nepocítila ani vteřinu trvající strach. Galen
souhlasně přikývl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„V tom
s tebou souhlasím. Kdo tě napadá dál?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Nech
mě chvíli přemýšlet.“ Jakmile otevřela dvířka kamen, aby dovnitř vložila
pekáček s těstem, vyhrnula se ven vlna horka, která se jí převalila po kůži, ale
daleko nebezpečnější, bylo žhnoucí horko, které se jí rozlévalo žilami. To, co
zrovna prožívala – být s Galenem, povídat si s Galenem, jako by to
tak dělali po mnoho a mnoho večerů před tím, to byla emocionální intimita, po
které vždy toužila.“Alexanderova zatvrzelost vůči Raphaelovi mě překvapuje.“
Stát se archandělem, znamenalo stát se členem Kádru Desíti. Byl to prostý a neměnný fakt. „Nikdy dříve
nebyl takhle nerozumný.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Raphael
je daleko silnější, než by vzhledem ke svému věku měl být,“ pronesl Galen a
zvedl ze země postroj s pouzdrem na meč, aby ho také pověsil. „Titus
otevřeně prohlásil, že v Raphaelovi se skrývá potenciál, aby jednou vedl
celý Kádr.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
toto prohlášení považuje Alexander za hrozbu svého součastného postavení
v Kádru.“ Zatímco archanděl Alexander byl výborným vůdcem, byl také
arogantní pradávnou bytostí s nezměrnou mocí a silou a celou tuto situaci
pravděpodobně považoval za výzvu. „Ale,“ pokračovala, když zalila čerstvě
dovařenou vodou bylinkový čaj, „také bychom neměli zapomínat na Lijuan.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zhou
Lijuan byla po Alexanderovi druhým nejstarším archandělem a spáchala již taková
zvěrstva, že když je Jessamy zaznamenávala do tajných kronik andělské historie,
které se vedly o každém členovi Kádru Desíti, mrazilo ji až do morku kostí.
„Zdá se, že sice má pro Raphaela slabinu, ale její pletichaření sahá skutečně
hluboko.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Lijuaniny
armádní jednotky jsou v současnosti rozprostřeny po celém jejím teritoriu
a nic nevypovídá o tom, že by se připravovaly k útoku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
nechala smáčet čerstvě zalitý čaj a v okamžiku kdy zvedla oči ke Galenovi,
ho přistihla, jak si znovu odhrnuje vlasy z obličeje. „Měl by ses
ostříhat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Chtěl
jsem to udělat včera.“ Sundal
z opasku nůž a jeho ostrou čepelí si na místě sesekal pramen vlasů, který
ho už tak dlouhou dobu obtěžoval. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Galene!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vrhnul
po ní tázavý pohled a Jessamy rozlíceně popadla nůž dříve, než s ním mohl
napáchat ještě další škodu. „Opovaž se zmasakrovat ty úchvatné vlasy. Sedni
si.“ Barva jeho vlasů pulsovala svým vlastním životem. Galen ji
s podezřelou pokorou poslechl, a když začala s opatrností odřezávat
přerostlé centimetry, neřekl ani slovo. Teprve v okamžiku, kdy byla
z poloviny hotová, si uvědomila, že stojí mezi jeho roztaženými stehny a
že ji skrz lehkou látku jejích šatů hřeje jeho dech. Okamžitě se v ní
vznítily doutnající uhlíky vášně. Rychle dokončila stříhání jeho vlasů a
odstoupila od něho pryč. „A je to,“ pronesla zastřeným hlasem. „Setřes ze sebe
zbytky vlasů.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se místo toho postavil, jeho tvář byla samá neúprosná, tvrdá linie, jeho tělo
se přitisklo k tomu jejímu… a pak jí palcem přejel po spodním rtu.
Intimita toho okamžiku v ní probudila toužebný hlad a její dech se změnil
v krátké, rychlé lapání po dechu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se ovládal daleko lépe a daleko déle, než si myslel, že bude v Jessamyně
přítomnosti schopen. Když s ní létal v náruči, naprosto mu
důvěřovala. Okouzlila ho svým neskrývaným nadšením. Pak si představoval, jak
spí v jeho posteli a nakonec si užíval její přítomnost, když naplnila jeho
domov teplem. V momentě, kdy mu stála mezi nohama, když ho stříhala, se
musel velmi ovládat, aby jí nechytil za boky a nestrhnul si ji do klína. A teď…
její pokožka byla pod jeho hrubým dotekem velmi jemná, její dech ho ovanul svou
sladkostí a její rty, když se jich zmocnil, se ochotně rozevřely. Rozložil jí
dlaň na zádech a přinutil se k ovládání. Nechtěl na její ústa zaútočit
jako banda divošských nájezdníků. Částečně čekal, že ho od sebe odstrčí pryč, a
když to neudělala, musel sám se sebou bojovat, aby z něho nevyšel vítězný
pokřik barbarské spokojenosti. Místo toho prohloubil jejich polibek. Jeho úd se
tlačil proti látce kalhot a proti jejímu podbřišku. Najednou na hrudi ucítil
jemný dotek a pak se mu po kůži rozprostřela její něžná ruka. Jessamy se
postavila na špičky, aby mu byla ještě blíž a Galen spokojeně zabručel. Liboval
si v její výšce, i v tom, jak se mu její pevná ňadra tiskla
k hrudníku. Přejel jí jazykem přes spodní ret. Chtěl vědět, zda ho vpustí
dovnitř, aby si ji mohl vychutnat. Nehty se mu zaryla do kůže a bylo to jako
drobné kousnutí, které se rozlilo celým jeho tělem… a pak ho od sebe odstrčila
a ve stejném okamžiku odvrátila hlavu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
na moment ztuhl a pak od ní o krok ustoupil, přičemž se vůbec nesnažil skrýt
své tyčící vzrušení. „Měl bych se omluvit?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamyn
rozkoší potemnělý pohled se změnil v nevěřícný… a pak se rozesmála. Její
vřelý smích vyplnit celý jeho domov a vpil se mu až do morku kostí. Ale stejně
rychle, jak se rozezněl, i utichl. V jejím výrazu se najednou zračila
strohá bezútěšnost, pak zamrkala a ve tváři se jí znovu objevila vřelá a
nezpochybnitelná něžnost a elegance. „To já bych se měla omluvit,“ pronesla, a
přesto, že to nebylo třeba, si začala upravovat šaty.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
na ni přimhouřil oči. „Je to snad kvůli mojí nevzdělanosti?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne!“
natáhla k němu ruku, ale pak ji zase spustila zpět. „Ne, Galene, tak to
není.“ Její pohled ztmavl trápením a dal tak vyniknout bledosti jejího obličeje.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Tady.
Přesně tady se nacházela její slabina, kterou mohl využít k tomu, aby se
k ní dostal blíž. Ale někdy bylo z dlouhodobějšího hlediska lepší,
nechat svého oponenta věřit, že zvítězil. „Možná nejsem vzdělaný,“ pronesl a
začal ze země uklízet ostříhané vlasy, „ale dokážu přiznat, že potřebuju, abys
mě učila. Budeš?“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Takhle
zmateně se necítila od doby, co byla dítětem. „Já… samozřejmě, že ano,“
odpověděla automaticky. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Možná
vždycky v podvečer, až se postaráš o všechny své studenty?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Souhlasně
přikývla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Takže
Alexander a možná Lijuan. Napadá tě někdo další, komu by mohlo překážet tvoje
rozsáhlé povědomí?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Mlčky
sledovala, jak došel k hutnému koberci u protější zdi obývacího prostoru
místnosti, který byl obložen velkým množstvím polštářů a s rukama pod
hlavou se tam pohodlně rozvalil. Díval se přímo vzhůru na strop, ve kterém se
ve světle z luceren blyštila nepatrná zrnka minerálů, obsažených
v kameni rokliny.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jen
tak, prostě jen tak… v Jessamy to začínalo vřít. Galen se pouhým mrknutím
oka dostal přes polibek, který ji zanechal ve spárech touhy a chtění. Stačilo
jen málo a nechala by ho, aby ji vysvlékl ze šatů, aby ji hladil a objevoval
svými velkými drsnými dlaněmi, kde by se mu jen zachtělo, nebo aby ji zády přitiskl
ke kamenné zdi, pokud by po tom toužil… jenže to vypadalo, že jen jeden
z nich bych jejich polibkem tak hluboce zasažen. Chtěla jím pořádně
zatřást a zároveň ho chtěla líbat po celé šířce jeho svalnatého hrudníku. Její
emoce se zmítaly od extrému k extrému. Rozhodla se, že se posadí na
stoličku, ale v zápětí ji zastavil jeho hluboký a přitažlivý hlas, „tady
je to mnohem pohodlnější.“ Byla to výzva, o tom neměla nejmenší pochybnosti.
Narovnala se v ramenou, přimhouřila oči a vydala se směrem k němu.
Posadila se do rohu a opřela se zády o zeď. Místností se začala šířit sladce
kořeněná vůně koláče a Jessamy svůj pohled raději, než na muže rozvaleného po
jejím boku, stočila ke kamnům v kuchyni. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Pak
je tu ještě třeba Michalela,“ pronesla. Krása této ženy anděla byla legendární.
Mnozí smrtelníci i téměř-nesmrtelní díky jejímu vzhledu přehlíželi jak její
náladovost, tak i čirou moc a sílu, které kolovaly jejími žilami. „Pokud má
nějakou slabinu, tak by určitě nechtěla, aby se dostala na světlo světa.
Obzvlášť takhle blízko jejímu předpokládanému vstupu mezi Kádr Desíti.“ Jessamy
sice nenapadalo nic, co by o Michaele mohla vědět, co by způsobilo takové
znepokojení, ale měla v plánu se hned ráno podívat do svých složek.
„Nicméně v tvé teorii shledávám jednu vadu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jakmile
tu větu dořekla, ucítila po svém boku pohyb a všechny její smysly pohladila
mužná vůně Galena. „Žádný archanděl,“ pokračovala dál, „nebo mocný nesmrtelný
by neposlal jednoho upíra, kdyby se mě chtěli skutečně zbavit. Bylo by přeci
daleko efektivnější vyslat letku andělů, která by mě odchytila cestou domů a
jednoduše by mě pustili nad roklinou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
po jejích slovech ztuhl jako kámen – působil, jakoby se zastavil v čase a
v tom okamžiku si uvědomila, že se na něho znovu dívala. Nejen dívala, ona
ho obdivovala. Překrásný, nesnesitelný muž. Muž, který ji v jednom
okamžiku žhavě líbal a v tom dalším, na to zcela zapomněl… zatímco její
pokožka ještě stále žhnula ozvěnou jeho doteků a jeho chuť – divoká a mužná –
ještě stále ulpívala na jejích rtech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jessamy?“
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zaskočena
tichou intensitou jeho hlasu, k němu zvedla pohled. „Ano?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Říkám
to proto, že věřím, že si zasloužíš férové varování.“ Jeho hlas se vplížil do
části její duše, kam se vůbec neměl dostat, protože byla velmi dobře skryta a
velmi intenzivně střežena. <o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jsem
mistrem taktiky, a proto velmi dobře vím, kdy se mám stáhnout, kdy mám svého
oponenta nechat uchlácholit falešným pocitem bezpečí… a kdy mám zahájit
finální, vítězný útok.“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-14021274820848751962018-03-26T18:00:00.000+02:002018-03-26T18:00:01.558+02:00Angels dance - 4. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 4<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="https://www.blogger.com/null" name="_GoBack"></a><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Když
se Galen vrátil za Jessamy, nesl v ruce malý vak s jejími věcmi
a na horizontu se už mihotalo zapadající slunce. „Můj domov,“ navrhnul, „by pro
tebe byl tím nejbezpečnějším místem.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Přístupnost
domku její sousedky ho velmi zneklidňovala. Ale ona zavrtěla hlavou a řekla,
„Alia už mi nabídla, abych tu zůstala.“</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Má
malé dítě.“ Když se vracel, všiml si, že na střeše, kam by si andělské dítě
mohlo chodit hrát, byly rozházené hračky. V Jessamině tváři blesklo temné
porozumění, které se jí hned usadilo v tmavě hnědém pohledu. „Ano, máš
pravdu. Nikdy bych nechtěla ohrozit život malého dítěte.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
život dospělé ano?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zalapala
po dechu a stiskla ruce do pěstí. „Ty jsi skutečně přesvědčen, že se někdo
znovu pokusí usilovat o můj život?“ Svá slova zformulovala jako otázku, ale
Galen poznal, že pravděpodobnou odpověď už dávno znala. A její následující
slova mu to potvrdila. „V knihovně je malá místnůstka s postelí. Mohu
zůstat tam.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
odměřeně přikývl na souhlas. „Tak tedy dobře.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
Galenovu okamžitému souhlasu vůbec nevěřila, ale během celé cesty ke knihovně
na ni netlačil, aby změnila své rozhodnutí. Byl jako mlčenlivý, k boji
připravený bodyguard. Jeho oči postřehly každičký drobný detail, který cestou
míjeli a jeho ochranitelská ostražitost se jí začínala vpíjet pod kůži.
„Vidíš,“ pronesla, když se dostali k místnosti v knihovně. Její
hrudník byl stažený, jako kdyby nemohla popadnout dech. „Jak jsem říkala. Žádná
velká okna a pouze jedny dveře.“ Jakmile na nich zavře zevnitř západku, tak se
za ní nikdo nedostane. Po té, co
zkontroloval zdi, aby se ujistil o jejich dostatečné tloušťce a stabilitě,
bezeslovně přikývl a dovolil jí, aby vešla dovnitř a zavřela za sebou. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se začala chvět a posadila se na úzkou postel, která sloužila učencům, kteří
potřebovali chvilku odpočinku mezi studiem. Sama sebe přesvědčila, že se muselo
jednat o pozůstatky šoku z útoku. Byla už příliš stará a rozumná na to,
aby reagovala takovouhle zvláštní směsicí strachu a vzrušení na přítomnost muže.
Obzvláště muže, ze kterého poměrně nedávno šílela vzteky. Tok jejích úvah ji
uklidnil natolik, že si z nočního stolku vedle postele vzala knihu a
otevřela ji na první stránce. O zlomek vteřiny později zaslechla zvuk Galenovy
boty, když si před dveřmi místnosti přešlápl a se zpožděním si uvědomila, že
měl v úmyslu před těmi dveřmi stát celou noc. Byl to vlastně jediný
způsob, jak ochránit osobu uvnitř této místnosti – knihovna měla příliš mnoho
vstupů, než aby je mohl všechny ohlídat. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Věděla,
že se mu nic nestane. Byl to anděl. A navzdory jeho věku to byl silný anděl –
někteří andělé po dosažení dospělosti už na moci a síle nadále nezískávali,
zatímco jiní, jako třeba ona, moc a sílu získávali postupně. A pak tu byli
tací, jako Galen, u nichž se stupňovaly v obrovských vlnách, a to bylo
také částečně důvodem, proč z něho byl tak výborný kandidát na mistra
zbrojíře pro samotného archanděla – noc strávená na nohách a beze spánku pro
něho nebude mít žádné důsledky. A přesto se v ní vzedmul velmi ostrý pocit
viny. Galen jí zachránil život, krvácel kvůli ní a ona se chovala jako malé
dítě, když odmítla přenocovat v jeho domově, kde by ji mohl strážit a
zároveň si i odpočinout. Jenže Jessamy nikdy v životě s žádným mužem
nebydlela. Během více jak dvou milénií si žádného muže nepustila takhle blízko
k tělu. Na začátku to ani nebylo její rozhodnutí, prostě to tak bylo. Kvůli
svému zdeformovanému křídlu byla stydlivá a nesmělá a v podstatě se
skrývala v knihovně. Později, když už nabyla tolik sebevědomí, že chodila
se vztyčenou hlavou, se jí několik mužů začalo dvořit. Samozřejmě, že jich
nebylo mnoho, ale bylo jich dost na to, aby si mohla vybrat. V té době,
navzdory sebevědomí, které navenek vyzařovala, byla ještě stále neuvěřitelně
citlivá ohledně svého křídla a věřila, že se jí ti muži dvořili z lítosti.
Že každý z nich setrvá jen tak dlouho, aby ukojil své špatné svědomí. A
tak je od sebe odehnala dříve, než by nakonec udělali oni to samé jí. Věděla,
že alespoň o jednom ze svých nápadníků měla pravdu. Ale ti ostatní… možná se
v nich mýlila. Jedna věc z jejího přístupu k mužům vyplynula – velmi
brzy se „vědělo“, že Jessamy byla učencem a učitelkou, která preferovala klid. A
všichni zapomněli, že byla také ženou s nadějemi a sny o partnerovi,
rodině a domovu, kde nebylo pokaždé po setmění takové ticho. Velmi odhodlaně se
snažila na tuto pravdu sama zapomenout, protože pak to tolik nebolelo. <i>„Myslel jsem, že jsi odvážnější, Jessamy.“ </i>Zaťala
ruce do pěstí a v ten moment svůj život nesnášela. Po milénia ho stavěla
cihlu po cihle, dokud samu sebe téměř nepohřbila zaživa. Postavila se, vzala
z postele malé zavazadlo, do kterého jí Galen zabalil věci – tak překvapivá
a ohromující věc, kterou by od něho nečekala – a otevřela dveře. „Tvůj domov,“
začala dříve, než mohla ztratit nově nabytou odvahu, „by byl na strážení
bezpečnější?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
přikývl a do čela mu sklouzl pramen rudých vlasů, které si ihned netrpělivě
odhrnul pryč. „Je vytesaný ve stěně propasti. Jeden vchod. Žádná přístupová
cesta.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">To
znamenalo, že by mu musela dovolit, aby tam s ní doletěl. Galen z ní
nespustil pohled a dodal, „není to daleko,“ v jeho pohledu se zračilo
rozbouřené moře, což jí prozradilo, jak dobře v ní dokázal číst. „Vteřina
nebo dvě letu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se orosila a musela dvakrát naprázdno polknout, než se ze sebe dokázala
vypravit, „tak dobře.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
ji mlčky doprovodil až na okraj útesu, který se tyčil nad skvostnou, ale
nebezpečnou roklinou. „Drž se,“ řekl potichu, když ji zvedal. Jednou rukou si
ji pevně přitiskl k hrudi a druhou měl pod jejími koleny, „a mysli na
všechna špatná slova, kterýma bys mě chtěla nazvat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se překvapeně rozesmála… právě v momentě, kdy i s ní v náruči
udělal krok do prázdnoty a zamířil dolů, ke svému domovu ve stěně rokliny. Na
kratičký okamžik, kdy se jejich let změnil ve volný pád, cítila, jak se propadl
i její žaludek. Galenova křídla byla skvostným výtvorem ze světla a stínů,
který se tyčil nad jejich hlavami. Vítr si za letu pohrával s jejími
lehkými šaty i s jejími dlouhými vlasy. Když přistáli, vzhlédla s úsměvem
na tváři a střetla se s pohledem Galena, který ji bedlivě pozoroval a
začínal se na ni usmívat zpět. „Ty se nebojíš létat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Co
prosím?“ Pustila na zem malé zavazadlo se svými věcmi a čekala, až ji postaví
na nohy. Vzhledem k blízkosti, jaká mezi nimi byla, když ji držel
v náruči, jen stěží odolávala touze odhrnout mu z obličeje přerostlý
pramen vlasů, který mu znovu spadl do očí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne,
to není důvodem, proč s nikým nelétám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
ji nepřestával pozorovat svým ledově jarním pohledem, dokud mu neodpověděla,
dokud mu nepřiznala své největší a nejstrašnější tajemství, které neřekla nikdy
nikomu, ani Keirovi, který ji znal po milénia. „Nelétám s nikým,
z toho důvodu, že bych pak chtěla létat pořád.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jen co
vyřkla doznání té hluboce střežené pravdy, se cítila velmi zranitelně. A pokud
by zrovna nebyla v objetí paží ze žhavého železa, patrně by se jí na místě
podlomila kolena. „Postav mě na zem.“ Nechtěla spatřit v jeho ostře
řezaném obličeji stopy lítosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Vzhledem
k tomu, že už znám tvé tajemství,“ řekl s bradou zabořenou do jejích
vlasů místo toho, aby ji propustil ze své náruče, „tak bychom se mohli jít
ještě proletět.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se překvapením téměř zastavilo srdce. „Jediným důsledkem by bylo, že bych pak po
létání prahla ještě více,“ zašeptala a zvedla ruku, aby mu odhrnula z očí
pramen hedvábně jemných vlasů barvy úchvatného západu slunce nad horami. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Můžu
létat hodiny v kuse bez přistání.“
Přitisknul si ji k sobě ještě blíže a jeho tělesný žár se jí začal
vpíjet do kůže i proudit žilami.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
navíc,“ dodal potichu a nespouštěl z ní zrak, „ve vzduchu budeš daleko
více v bezpečí, než kdekoli jinde.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jeho
nabídka ji děsila hrůzou. Nenabízel jí jen svá křídla… ale i obnažené emoce,
které se před ní vůbec nesnažil skrývat. A jeho emoce neměly nic společného
s lítostí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Galene.“
Sklonil k ní hlavu, a když promluvil, byl u ní tak blízko, že to působilo
téměř jako polibek, jejich rty se téměř dotýkaly. „Drž se pevně.“ A pak udělal
krok zpět z přistávací rampy u svého domova.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
křičela, když začali padat. Z části to bylo radostí a z části
překvapením. „Já ale ještě neřekla ‘ano‘!“ Pažemi se ho pevně chytila kolem
krku. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
předstíral, že ji neslyšel a ve spirále zamířil dolů podél skalnatých stěn
stejné rokliny, která v ní dnes ráno vyvolala strašlivý teror. Tentokrát
tomu tak nebylo. Ne v Galenově pevném obětí. Vzrušením se celá rozechvěla
a začala se znovu smát. Galen se choval jako jeden z jejích studentů –
ignoroval její slova v naději, že zapomene na pokárání, které si
zasloužil. Ale tentokrát to bylo správně – protože Galen opravdu uměl skvěle
létat. Po té, co sletěli tak nízko, že pod sebou slyšela a cítila burácení
divoké řeky, která protékala na dně rokliny, letěli po jejím proudu. Krůpěje
rozbouřené vody jí ulpěly na nohou i na obličeji a Jessamy si bez přemýšlení
otřela tvář o jeho krk. Galen sklonil hlavu a věnoval jí šibalský úsměv a hned
na to zamířil ostře vzhůru a jako šíp se řítil až vysoko do nehmotných obláčků
vaty. Třpytivé kamenné stavby Útočiště už dávno zůstaly skryty za horskými štíty,
které tvořily přírodní bariéru pro ty, kteří neměli křídla. Zem pod nimi
působila z téhle výšky jako divoce barevná tapisérie, kterou naposledy
viděla před velmi dlouhou dobou, když byla ještě dítětem… když jí bral létat
její otec. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Děkuji, otče.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";"> „Jsi má dcera, Jessamy. Udělal bych cokoli,
abych slyšel a viděl tvůj nádherný smích.“ <o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Její
otec ji miloval. Stejně, jako ji milovala její matka. Jenže vždy, když se
z letu vrátili zpět na zem, se za jejich radostnými výrazy skrýval
viditelný žal. Až to jednoho dne už Jessamy nedokázala snést a přísahala si, že
s nimi do oblak už nepoletí. Její rozhodnutí se setkalo se starostmi, ale
i ty se časem rozplynuly. Teď už její rodiče občas na její handicap dokázaly
zcela zapomenout a chovat se k ní jednoduše jako k vlastní dceři,
kterou milovaly a byly hrdí na její úspěchy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ze
vzpomínek ji vytrhla oslňující záře, která se odrážela od země pod nimi.
Podívala se dolů a spatřila pod sebou hladinu jezera, ve které se jako
v obrovském zrcadle v celé své kráse odrážel západ slunce. Vodní
hladina vypadala jako jedno veliké ohniště a obloha nad nimi jako šlehající
plameny.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">O ucho
se jí otřely Galenovy rty a pak ucítila jeho horký dech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Chceš
se už vrátit?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zavrtěla
hlavou, protože se už nikdy nechtěla postavit nohama na pevnou zem. Galen slétl
o kus níž, kde se nechal líně unášet větrným proudem, který je odnesl daleko,
až do krajů, které nikdy neviděla na vlastní oči. Do krajů, o kterých slyšela
jen z vyprávění ostatních. Zatímco ji hravý větřík chladil na tváři, hltala
pohledem neznámou krajinu. Připadala si jako vyprahlá zem, která konečně mohla
díky dlouho očekávanému dešti uhasit svou žízeň. Všechna ta krása a vznešenost
jí vyrazila dech a Galen s ní stále letěl dál a dál a ukazoval jí další a
další divy. Síla jeho křídel byla neúnavná. Když si nakonec spokojeně
povzdychla, tak už na nebi nebylo žádní světlo a doprovod jim dělala jen záře
hvězd, které se třpytily jako drahé kameny. Byla tak plná radosti, že s další
kapkou už by mohla přetéct jako hladina vody ve sklenici. „Teď už se můžeme
vrátit zpět.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Když
Galen přistával u svého domova, tak ještě v několika oknech
v Útočišti zářilo zlaté světlo lamp, ale jinak bylo všude ticho a klid.
Postavil ji na pevnou zem, a když se jí podlomila kolena, pevně se ho chytila. Jeho
velké a silné tělo už pro ni nebylo cizí a svou velikostí zastrašující – ale
kdyby řekla, že na ni nijak nepůsobil, byla by to obrovská lež. Na jejím těle
se nenacházela snad jediná část, která nevnímala jeho sebemenší pohyb.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Děkuji
ti.“ Zašeptala s rukama stále rozprostřenýma na hrudníku, který toužila
prozkoumat a hladit. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
zavrtěl hlavou, její vděčnost odmítal. „Chci úplatu.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">To
bylo to poslední, co čekala, že od něho uslyší. „Co prosím?“ Jeho pokožka byla
tak horká, že se o ni chtěla třít jako kočka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Za
to, že jsem tě vzal létat,“ dodal a přitáhl si ji k sobě blíže, „chci úplatu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jeho
hrudník byl samý sval. „A když odmítnu?“ Jessamy začínala mít problémy
s mluvením… a s dýcháním. Jeho mámivý šepot se kolem ní omotával jako
smyčka a pod dlaněmi cítila vibrace z jeho slov. Překvapená svými
reakcemi, se od něho chtěla odtáhnout a hlavně dát pryč ruce, které nevědomky
začaly hladit jeho mužnou hruď. Ale on ji nenechal. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Polibek,“
řekl potichu, jeho hluboký hlas se zdál jako to nejdekadentnější hedvábí, které
jí klouzalo po kůži. Sice trochu hrubější, ale pořád exkluzivní kvality. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jen
jeden.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Stále
byla okouzlena hloubkou jeho hlasu, a proto chvíli trvalo, než si uvědomila
význam jeho slov. Překvapení, bolest, hněv… všechny tyhle emoce okamžitě
vypluly na povrch. „Nepotřebuji tvou lítost.“ Pokusila se mu vytrhnout, ale on
ji opět nenechal. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Pusť.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Právě
si mě urazila, Jessamy.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Tón
hlasu, který použil, od něho nikdy dříve neslyšela.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ale
protože jsem ti už svými slovy také ublížil, tak nás tímhle považuji za
vyrovnané.“ A s těmito slovy ji pustil a vstoupil do svého domova. Počkal,
než vešla, pak zažehl lucernu a zavřel za nimi těžké dřevěné dveře. Jessamy tiše
stála a sledovala, jak se s mužnou efektivností pohyboval po místnosti a
rozsvěcel další a další lucerny, dokud jeho domov nezářil vřelým světlem, které
dodalo jeho vlasům i kůži zlatavý nádech. Věděla, že díky instinktivnímu pudu
sebezáchovy, který se stal její druhou kůží, mu ublížila. Galen byl typem muže,
který řekl, přesně to, co si myslel a myslel si přesně to, co řekl. A ona
neměla právo ho soudit na základě zkušeností, který měla se slabšími, méně
cennými muži. Pevně sevřela rukojeť vaku se svými věcmi a snažila se vymyslet,
jak svá slova napravit. Jenže ji nenapadala žádná správná slova a nakonec se
smířila s tím, že se alespoň přesvědčí, zda na ni byl ještě naštvaný.
„Nemáš tu mnoho věcí.“ Po své levici měla stoličku a malý stůl. Od středu
místnosti až k zadní stěně se rozprostíral hutný koberec s velmi
pohodlně vypadajícími polštáři, které byly v rohu koberce, blízko podlahy
z leštěného kamene.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Moc
toho nepotřebuju,“ odpověděl a Jessamy v jeho hlase nezaslechla žádný
chlad.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Támhle
v rohu je postel.“ Rozžehl ještě jednu lucernu a kývl směrem
k zadnímu rohu místnosti. Jessamy popošla o kousek blíž a spatřila jeho
„ložnici“, kterou tvořila rohová část té samé místnosti, jen byla od zbytku oddělená
hutnou zástěnou pro více soukromí. Postel byla poměrně veliká - asi tak, aby se do ní vešel anděl jeho
velikosti. „To ti ale zaberu jedinou postel,“ pronesla a žilami jí kolovala
zvláštní rozpačitost, která ale neměla nic společného s tím, že ho připraví
o odpočinek.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
pokrčil rameny. „Nemám v úmyslu spát.“ Nechal ji stát vedle své postele a
odešel zpět do obývací části místnosti, kde si sundal svůj meč a postroj,
kterým ho měl připevněný k tělu. Pohyb koženého postroje po jeho sluncem
políbené pokožce, připoutal její pohled. Jeho tělo bylo samý sval… v ten
moment zvedl hlavu a nachytal ji, jak si ho se zájmem prohlížela. Začervenala
se a zatáhla za sebou těžké závěsy. Pak si sundala sandále a posadila se na
postel. Nemohla si vzpomenout, že by na jakéhokoli muže kdy reagovala tímhle
způsobem. Nepoznávala sama sebe. Ona přeci nebyla touhle ženou - jejíž mysl přetékala
emocemi, jejíž krev byla rozpálená doběla a jejíž dlaně v sobě stále nesly
otisk pevné mužské hrudi. Snad jako mladá dívka? Ale to si také nemyslela. Tenkrát
ještě chodila s hlavou skloněnou k zemi a byla naštvaná a sžíraná
závistí. A tahle kombinace z ní vytvořila nenávistné stvoření. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Bodlo
jí u srdce. Najednou si přála, aby se mohla vrátit zpět v čase k té
osamělé, stydlivé dívce a povědět jí, že jednou bude všechno v pořádku, že
si pro sebe vybuduje život, se kterým bude spokojená. Zaťala ruce do pěstí. Ne,
možná, že si přeci jen nepřála jít v čase zpět – jaká mladá dívka, by
chtěla slyšet o spokojenosti, když snila o pohlcující radosti a spalující
vášni? A její touhy neodezněly, spíš byly rozdrceny pod tíhou pravdy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jak
ubíhala staletí, tak si uvědomila, že kdyby chtěla, tak by si mohla najít
milence, někoho, kdo by jí odhalil tajemství flirtování, které vídala u
ostatních žen – zamrkání svůdně dlouhými řasami, nebo mírně našpulené rty – ale
také během těch staletí pochopila, že jakýkoli vztah – i kdyby v něm
nechyběla skutečná touha – by byl dočasný. Jakýkoli vztah by skončil
v okamžiku, kdy by si její milenec uvědomil, že byla upoutaná
k životu v Útočišti. Na rozdíl od něho, by nikdy nemohla cestovat za
horský masiv a žít ve venkovním světě. Andělé nemohli být vnímáni jako slabá
stvoření. Smrtelníci je uctívali a jejich obdiv zabraňoval vzniku rebélií,
které by mohly mít jediný výsledek – smrt tisíců. A tak nedokonalý anděl, jako
byla ona… to by podkopalo všechnu posvátnou úctu a vedlo ke krveprolití. Smrtelníci
by v ní spatřili pravdu o rase andělů, která byla vnějšímu světu skryta.
Jessamy byla jediná svého druhu a už před dlouhou dobou se rozhodla, že svůj
sžírající hlad po poznání uspokojí skrze stránky knih a tím se vyhne
podněcování nepokojů, které by zbarvily zem do temně rudé. A ohledně intimity…
zaťala ruku do přikrývek na posteli anděla, který nebyl jako žádný jiný.
Anděla, který v ní probudil věci, kterým nesmělo být dovoleno pokračovat.
Nebo alespoň v případě, že chtěla přežít další milénia. Její překrásný
barbar by jednoho dne také odešel a nechal ji tu samotnou. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">A
přesto se zvedla, odhrnula hutný závěs a bosá došla do středu obývací
místnosti… kde byl Galen, oblečený jen v kalhotách z nepoddajné hnědé
látky, s křídly pevně přitištěnými k zádům a vypadalo to, že ležel na
břiše na podlaze. Dlaně měl přitištěné k podlaze a celé jeho tělo bylo
jako rovná přímka. Jak ho sledovala, tak se rukama zvedl ze země. Zaťaly se mu
všechny svaly a na povrch viditelně vystoupily žíly a vzápětí se jeho tělo zase
vrátilo k zemi. A to celé opakoval znovu a znovu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Už
jsi silný dost,“ pronesla s pohledem setrvávajícím na částech jeho bezostyšně
silného těla, které se zatínaly a zase povolovaly, a které ji tak neuvěřitelně
přitahovaly. „Tak proč tohle děláš?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Bojovník,
který se považuje za nejlepšího,“ odpověděl, aniž by se zastavil, „je blázen,
který brzy zemře.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Upřímná
odpověď od přímočarého muže. Galen se vůbec nepodobal učencům, se kterými
trávila většinu svého času, ale nebyl ani jako smrtonosní archandělé. Raphael
se svou mocí a silou, vybroušenou do krutého ostří se od něho lišil stejně tak,
jako třeba Michaela – intrikující a inteligentní panovnice malého území, jejíž
síla a moc vzrostly tak najednou a nečekaně, že si Jessamy byla jistá, že se
tato úchvatně krásná žena anděl velmi brzy stane archandělem a tudíž členem
Kádru.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Měla
by sis odpočinout,“ řekl, když mu neodpověděla a ona se zamračila. „Já jsem
starší, než ty, Galene.“ A nehledě na to, že se jevila jako křehká žena, se
dokázala beze spánku obejít po delší časová období, než on. „A po takovémhle
vyčerpávajícím cvičení, by sis měl odpočinout spíše ty.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jeho
plynulý rytmus cvičení zakolísal, a když se jeho drahokamově zelený pohled,
který jí snad viděl až do duše, setkal s tím jejím, tak zcela zastavil.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Navrhuješ
mi snad, abych šel do postele s tebou, Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-54511279949366580052018-03-21T18:00:00.000+01:002018-03-21T18:00:31.138+01:00Angels dance - 3. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 3<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jakmile
se vřítil dovnitř, spatřil ji, jak se zaťatými zuby a ocelovou odhodlaností bojuje
s upírem, kterému se už téměř podařilo ji vystrkat k zející prázdnotě
otevřených dveří. Po tváři jí stékal potůček temně rudé krve, který
v Galenovi okamžitě vyvolal velmi mrazivou zuřivost. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zařval
svým bojovým pokřikem a vrhnul se na upíra. </span></div>
<a name='more'></a>Strhnul útočníka z Jessamy
stranou a mrštil jím proti zdi tak tvrdě, že bylo slyšet, jak se mu lámaly
kosti v těle. V ten samý moment druhou rukou popadl Jessamy a kopnutím nohy
zabouchl dveře do prázdnoty. <o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Zůstaň
tady,“ nařídil a posadil ji na stůl. V ten moment za sebou vycítil pohyb a
švihl svým širokým mečem. S vyceněnými špičáky a krvavou kostí paže, která
mu vyčuhovala skrz látku košile, upír nenávistně zavřískal a pak se
s loveckým nožem v druhé ruce vrhnul na Galena. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
ignoroval škrábanec, který mu upír zasadil do hrudníku a v příštím zlomku
vteřiny už se upírova hlava oddělila od krku a s mokrým žuchnutím přistála
na podlaze Jessamyna domku. Po bílé stěně, u které upír stál, se rozstříkl proud
rudé krve. Jeho tělo se ještě na moment zmítalo v křeči, ale nakonec se
bezvládně sesunulo k zemi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Sakra</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">. Jessamy ho pravděpodobně
přinutí, aby tu po sobě uklidil, pomyslel si, když sledoval poslední záchvěvy
mrtvého těla. Upíři sice byli téměř-nesmrtelnými, ale navzdory matoucímu,
občasnému škubnutí jinak bezvládného těla, setnutí hlavy přežít nedokázali. A
přesto se Galen o jeho smrti ještě ujistil. Popošel k tělu, vrazil meč do
mrtvého srdce a uvnitř hrudního koše ho rozřezal na maličkaté kousky. Pak si
zakrvácený meč otřel o zbytky upírovy košile, zasunul ho do pouzdra na zádech a
teprve potom obrátil svou pozornost k ženě, která s bledou tváří a
vytřeštěnýma očima seděla na stole. Dvěma velkými kroky přešel vzdálenost,
která je od sebe dělila, řekl, „podívej se na mě,“ a po obou stranách jejího
štíhlého těla se opřel dlaněmi o stůl. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vyděšené
hnědé oči se střetly s těmi jeho. “Máš na sobě krev,“ pronesla šeptem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
tiše proklel důkaz brutálního násilí… násilí, které sice bylo nedílnou součástí
jeho života, ale zcela jistě cizincem pro Jessamy. Vzdálil by se, aby se o krvavý
důkaz postaral v ústraní – ale ona vytáhla šátek z nějaké lehké
tkaniny, který měla uvázaný kolem pasu a začala otírat jeho obličej. Cítil
z toho kousku látky její vůni, a aby se vydržel nehýbat, musel zatnout
každičký sval v těle. Pohled mu padl na ladnou křivku jejího hrdla a na
ramínka, která držela na místě vrchní část jejích šatů. Z uzlu, který měla
uvázaný na zátylku, ležérně splývala látka dolů, po jejích zádech. Jemnou modř
jejích šatů kazila jediná kapička krve, ale jinak zůstaly zcela nepoškozené.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Hotovo?“
zeptal se, když od něj odtáhla ruku pryč. Pak ji jemně chytil za bradu a
naklonil jí tvář do strany, aby lépe viděl na její zraněný spánek. Rána už se
hojila. To bylo dobře. Ale přesto si od ní vzal jemnou látku a setřel zaschlý
potůček krve, který ho předtím tolik rozběsnil. Navzdory krvavým jatkám, která
se tu odehrála, dokázal odlišit pachovou stopu její krve od té upírovy. Vrátil
jí zpět cíp látky a ona ho obratem přiložila na jeho hrudník. „Vlastníš vůbec
nějaké košile?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si užíval její jemný dotyk, který se velmi lišil od dotyku ostatních válečníků,
kteří během bitev dávali dohromady jeho nebezpečná zranění, aby se mohl co nejdříve
vrátit zpět do boje. „Ano, pro slavnostní události.“ Ačkoli na dvoře Tita ani
tyto události často nevyžadovaly nošení košile.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se rozesmála… ale o moment později už se její tvář stáhla do bolestného výrazu.
Galen si ji přitáhl do náruče, a zatímco se ho pevně držela kolem krku a tiše
plakala, ji soucitně hladil po zádech. Byl opatrný, aby se nedotkl citlivé
oblasti, kde jí ze zad vyrůstala křídla. Nechtěl intimitu tohoto doteku ukrást
a připravit se tak o jeho hodnotu a důležitost. Chtěl, aby ho k tomu
Jessamy sama vyzvala. Její peří tu mělo výraznou, tmavě purpurovou barvu, která
směrem ke středu křídel bledla, až do čistě krémové. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Stále
vzlykala a snažila se k němu dostat ještě těsněji. Galen se boky vtěsnal
mezi její kolena a pevně si ji k sobě přitiskl. Lehká látka jejích šatů
kolem nich splývala jako modrý vodopád. Její tělo bylo útlé a až děsivě křehké.
Ale došlo mu, že navzdory jejímu bolestně štíhlému vzhledu, nebylo kostnaté.
Celá její postava byla tak drobná, že k překrytí kostí stačila jen nepatrná
vrstva svaloviny. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
v sobě ukrývala smyslnou eleganci. Byla překrásná. Byla mimořádná. „Už ti
neublíží,“ pošeptal jí do ucha, když se její vzlyky utišily. Její vlasy, které
mu splývaly po rukou a dotýkaly se jeho tváře, byly jako jemné, exkluzivní
hedvábí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se zhluboka nadechla a pak se narovnala, přičemž kolem sebe jako štít omotala
zpět svou na moment odloženou důstojnost. „Děkuji ti.“ Sklopila zrak a při
pohledu na svá rozevřená kolena, která objímala jeho boky, se začervenala.
Galen odstoupil o krok dozadu, aby je mohla sevřít k sobě a urovnat si
šaty. Barbar nebo ne, dokázal pochopit, že tak jako válečník potřeboval svoji
zbraň, tak Jessamy potřebovala svoji důstojnost. “Kdo to byl?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Nevím,“
zašeptala a setřela si slzy z obličeje, na kterém už pak nezůstala žádná stopa
emocionální bouře, která právě odezněla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Vešel
do domu, zatímco jsem byla v kuchyni. Myslela jsem si, že je to jeden
z mých studentů. Vědí, že mají klepat, ale ti nejmenší na to rádi
zapomínají.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Řekl
něco?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jen,
že toho vím příliš mnoho,“ odpověděla, když se přinutila přemýšlet nad tou
noční můrou, kterou právě prožila. „A že to nemohou riskovat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Upír
na ni zaútočil dříve, než si uvědomila význam jeho slov. Instinkty zapracovaly
a ona ho zvládla seknout malým kuchyňským nožem, který měla v ruce. Jenže
pak jí praštil hlavou o dveře, které prudce otevřel. Byla otřesená, a proto se
mu téměř podařilo vystrkat ji ze dveří ven do neodpouštějící, skalnaté rokliny.
Jessamy bylo více jak dva a půl tisíce let, a zatímco nebyla nejsilnější osobou
andělského druhu, také nebyla žádným slabochem – pád z takové výšky by ji
nezabil, ale zcela jistě by její tělo roztříštil na tolik kusů, že by trvalo
léta, možná i celé desetiletí, než by se zotavila. A celou tu dobu by jen mlčky
ležela, nehybná jako smrt. A to by znamenalo spoustu času na uskutečnění plánu,
který neměla mít šanci odhalit světlu světa. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Zachránil
jsi mne před nesnesitelnou bolestí.“ Už v momentě, kdy promluvila, čekala,
že jí Galen vynadá za to, že bydlela na vrcholku útesu, když nemohla létat. Jak
by mu mohla vysvětlit, že stejně jako ostatní andělé, i ona trpěla sžírajícím
hladem po modré obloze? Její dům byl postaven tak blízko oblakům, jak jen se
mohla dostat. Nicméně očekávaná výčitka od tohoto anděla válečníka, který ji
nečekaně něžně hladil po zádech a konejšivě šeptal do ucha, nepřišla. Místo
toho se zamračil a obrátil svou pozornost směrem k jejímu útočníkovi. Když
odstoupil od stolu, na kterém seděla, musela se kousnout do spodního rtu, aby
ho nepožádala, aby se vrátil zpět. Živočišnost její touhy ji zaskočila. Již desítky
let před tím, než dosáhla pomyslného mezníku sta let, který mezi anděly značil
dospělost, se starala sama o sebe. U jejího druhu bylo velmi neobvyklé, aby
mladiství žádali o zplnoletnění, ale konstantně přítomná vina v pohledu
matky, byla jako smyčka na konci provazu, která hrozila, že ji zardousí. Keir ohledně
ní mluvil s Caliane – v jejíž části Útočiště se Jessamy narodila – a nakonec se
mu podařilo ženu archanděla přesvědčit o tom, že se o sebe Jessamy dokáže
postarat sama. Po letech se její osamělost stala něčím, co přijala za své,
stejně tak, jako pokroucené křídlo a hnědou barvu očí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ale
dnes chtěla být držena v náruči. Chtěla, aby ji chránil tenhle velký
cizinec, který momentálně s chmurnou efektivitou prohledával kapsy jejího
útočníka. Měla seskočit ze stolu, na který ji posadil a přikázal, aby tam
zůstala, jako by byla pytel brambor, ale pravdou bylo, že si nebyla vůbec
jistá, zda by se jí nepodlomila kolena. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Co
jsi našel?“ zeptala se, když cosi vylovil z upírovy kapsy. Galen se
narovnal, došel k ní a podal jí poskládaný kus papíru. Jakmile ho
rozložila, rozbušilo se jí srdce. „Je tu napsaný čas a místo. Můj dům a přesně
v tuto hodinu – skoro pravidelně se před studiem v knihovně chodím
domů naobědvat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Většinu
vyučovacích hodin měla dopoledne, ale stávalo se, že je přehodila i na
odpoledne – to bylo většinou v zimě, když se dny zkrátily a ochladily.
Jejím žáčkům se nikdy nechtělo vstávat za tmy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Takže,“
začal Galen, a zapřel se rukou o desku stolu vedle jejího stehna. Okamžitě se
mu zaťaly všechny svaly v paži i v rameni. Jeho tělesný žár pro ni byl
sice cizí, ale rozhodně ne nechtěný.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Někdo
buď znal tvoje denní zvyklosti, anebo tě sledoval dost dlouho na to, aby se je
naučil.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Pohledem
sklouzla k mrtvému tělu upíra. „Takové plýtvání životem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jeho
volba.“ S těmito nemilosrdnými slovy se Galen znovu podíval na tělo a pak
na rudě zbarvenou stěnu. “Uklidím to, ale nejdříve musím informovat Dmitriho.
Zaletíme za ním.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne.“
Jakmile ji chtěl chytit do náruče, odstrčila ho od sebe oběma rukama. Galenův
zamračený pohled změnil jeho světle zelenou barvu očí do bouřlivě mořské. “Já
tě neupustím.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„O to
nejde.“ Její neochota nechat se v letu nést pramenila v bolestných
mukách, kterými si prošla již hodně dávno – každý doušek letu, který jí někdo
dopřál, jen prohluboval propastnou ztrátu. Dokonce ani její nejlepší přátelé ji
nemohli vzít proletět kdykoli se jí zachtělo. „Já nelétám s nikým.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Samotnou
tě tu nenechám.“ Jeho hlas byl hluboký a jeho tělo působilo jako neústupná zeď.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Budu
v pořádku,“ pronesla a uhnula pohledem od zkrvaveného upírova těla. Ztěžka
polkla a pokračovala, „počkám na tebe na zápraží.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si odfrknul, chytil ji kolem pasu a zvedl jí do výšky, tak, aby se chodidly
nedotýkala země. Popadla ho za ramena a jeho tělesný žár se jí okamžitě začal
propalovat do dlaní. „Co to děláš?“ pronesla bez dechu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
jí místo odpovědi vynesl ven z kuchyně – za což mu neslyšně děkovala – a zamířil
na kamenem vykládaný dvorek, který zdobily barevné truhlíky plné kaskádovitě
kvetoucích rostlin. Teprve tam ji postavil chodidly pevně na zem a
s přísným pohledem jí nakázal. „Tady počkej.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Sedni,
počkej,“ zamumlala směrem k jeho mohutným, vzdalujícím se zádům<a href="https://www.blogger.com/null" name="_GoBack"></a> a snažila se cítit uraženě – ale pravdou bylo, že ji nejen
zachránil od nepředstavitelné bolesti, ale také se mu podařilo, aby se
s ním cítila natolik bezpečně, že si poplakala… a u toho ji se sladce
hrubou něžností trpělivě objímal. Hněv nebyla převažující emoce, kterou vůči
Galenovi pociťovala. Když se vrátil z domu s jejími sandály
v ruce a poklekl před ní na koleno, naskytl se jí pohled na jeho křídla
bohatě šedé barvy kontrastující na kamenem vykládaném dvorku. Galen jí chtěl
sandály obout, ale ona se s ním začala přít, že to zvládne sama. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jenže,
jak už se začínala učit, Galen, když si něco usmyslil, byl jako zdrcující
přírodní živel… a o moment později už měla obě boty obuté. Cítila mozolnatou
kůži jeho dlaní a ten dotyk jí připadal velice intimní. Když byla obutá, vstal
a chytil ji za ruku. „Pojď.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
se z jeho majetnického držení nesnažila dostat. Ještě stále jí žilami
kolovala chladná hrůza, kterou cítila, když bojovala o to, aby neskončila ve
skalnatých čelistech rokle. „Má nejbližší sousedka, Alia, bydlí tímhle směrem,“
ukázala k úzké cestě, vedoucí vzhůru. „Zůstanu u ní, než seženeš
Dmitriho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si propletl silné prsty s těmi jejími a ochranitelsky jí za zády rozprostřel
své křídlo. Takhle zblízka si všimla, že peří, které vytvářelo bílé žíhání, se
ještě navíc třpytilo zlatavými vlákny. Překrásné. Galen na ni promluvil na
pozadí jejích myšlenek, „bral tě otec létat?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Srdce
jí sevřela dávná bolest a ona se jí marně snažila utéct tím, že přidala do
kroku. „Na takové věci se mě neptej.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To mám
skutečnost, že máš pokroucené křídlo, raději ignorovat?“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Titus
na veřejnosti vystupuje způsobně,“ pronesla. Rozčílilo ji, jak snadno dokázal
zaostřit na jedno z nejstarších a nejbolestnějších zranění, které za sebou
nechalo obrovskou jizvu. „Tak proč ne ty?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galenovo
těžké a hřejivé křídlo ji pohladilo po zádech, ale jeho další slova byla stále
nelítostná. „Mám pocit, že zdejší lidé kolem tebe ohledně tvého křídla chodí po
špičkách a ty je necháváš.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Snažila
se vytrhnout se mu ze sevření, ale bylo to, jako kdyby se svou ruku snažila
vytrhnout ze skály. „Zbytek cesty zvládnu dojít sama.“ Dům její sousedky už byl
na dohled. „Běž a informuj Dmitriho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Místo
toho, aby ji poslechl, pokračoval v chůzi po jejím boku a ona se musela
přizpůsobit jeho rychlosti, nebo se nechat táhnout za ním.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Byl
jsem přesvědčený, že jsi odvážnější, Jessamy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Chtěla
ho uhodit. Chtěla ho kopnout. Chtěla mu prostě ublížit. To nutkání jí nebylo
vůbec podobné a Jessamy se musela přinutit zhluboka se nadechnout chladného
horského vzduchu, aby se uklidnila. „Mám více odvahy, než budeš kdy schopný
pochopit,“ pronesla hrdě, když se zastavili před Aliným domem. <i>Jak se opovažoval jí něco takového říct? Jak
se opovažoval!<o:p></o:p></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Tentokrát,
když zatáhla rukou, tak ji pustil a ona pokračovala ke dveřím domku. Nebylo jí
příjemné, že měl tak perfektní výhled na její křídlo, kvůli kterému musela být
odvážná už ve věku, kdy byli ostatní andělé bezstarostnými dětmi, ale
neztratila odvahu a nezaváhala. A také se za ním neohlédla zpět.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitri
se zadíval na tělo upíra a pak na rudočerně pocákanou zeď. „Jak je Jessamy?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je
v pořádku.“ A byla na něho tak naštvaná, že se jí pod zlatavou kůží hrdla,
kterou toužil ochutnat, rýsoval zběsile bušící tep. Jeho touha byla primitivní,
zvířecí. Stejně primitivní jako jeho nutkání pohladit ji po citlivém oblouku
křídel. Měkkost jejího peří pro něho byla exkluzivním pokušením, kterému
nedokázal odolat, a když u ní doma na zemi spatřil jedno její pírko, tak ho
zvedl a opatrně skryl v dlani. „Jakmile odezní šok, který utrpěla, bude
chtít znát důvod toho útoku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To je
velmi dobrá otázka, že?“ Dmitri se soustředil na upírovu tvář. „K Raphaelovým
upírům nepatří, ale někdo ho určitě pozná. Nechám kolovat jeho podobiznu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
přikývl a pak spolu oba vyšli ven. „Jessamy se bude chtít co nejdříve
vrátit zpátky domů.“ Počínaje truhlíky přetékajícími množstvím květů, přes
hutné krémové koberce, až po dětské obrázky, pečlivě zarámované a rozvěšené po
zdech – tohle místo v sobě neslo její osobitý otisk a žádná žena by se nedokázala
na dlouho vzdát domova, který si s takovou péčí zařídila. „Slíbil jsem jí,
že to tu dám do pořádku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„O
úklid se postarají moji lidé, ale bude to až zítra.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitriho
temný pohled se střetl s Galenovým. „Musí být nepřetržitě střežená.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Souhlasím.“
A Galen se nemusel dobrovolně hlásit, protože oba muži věděli, že vzhledem
k její současné zranitelnosti, by k ní nikoho jiného nepustil. “Nemáš
strach, že za tím vším stojím já?“ On tu byl neznámým elementem, cizincem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne.“
Zazněla od upíra rázná, jednoslovná odpověď. “Jednak nejsi mužem, který by
napadl zranitelnou ženu. A hlavně,“ dodal upír, „kdybys za tím vším stál ty,
tak už by nedýchala. Na dně tý propasti by se teď skutečně válely rozervaný,
krvavý kusy jejího těla.“<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
sebou neznatelně trhnul, ale Dmitri měl absolutní pravdu. „Nedostane se k ní
vůbec nikdo,“ přísahal a v tu chvíli mu ani nezáleželo na tom, zda Jessamy
jeho přítomnost uvítá nebo ne.<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-52128439434406769012018-03-16T18:00:00.000+01:002018-03-16T18:00:33.308+01:00Angels dance - 2. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 2<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen tu
vysokou, štíhlou ženu nespatřil až do následujícího tichého, mlžného rána v době
těsně po rozbřesku. Šla sama po kamenem vykládané cestě, která vedla ke dveřím
největší knihovny v Útočišti a v rukou nesla velkou, těžkou knihu.
Procházela za mohutnými pilíři, které strážily velkou budovu knihovny a tím se
jevila jako přízrak, který v husté mlze nečekaně mizel a znovu se
objevoval. Lesklé, kaštanově hnědé vlasy měla spletené do dlouhého copu, který
jí splýval po zádech a dlouhé šaty – z nějakého jemného, nebesky modrého
materiálu – se jí vlnily kolem kotníků jako důvěrně známý milenec.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si nedokázal vysvětlit, proč to vlastně udělal, ale jakmile ji spatřil,
okamžitě změnil směr svého letu tak, aby se s ní střetl. Jak klesal k zemi,
ranní vánek ho v letu příjemně chladil na kůži. Přistál přímo před ní. Polekaně
sebou trhla a z úst jí vyšel neslyšný výkřik. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si složil křídla a řekl, „je to těžké, ponesu ti to.“ A dříve, než se mohla
nadechnout a případně protestovat, si od ní vzal velkou knihu se zlacenými
rohy. Překvapeně zamrkala a husté, zatočené řasy na moment skryly její vřelý,
hnědý pohled. Její oči mu připomínaly kvalitní barvy, které používal uznávaný
malíř, jež jednou navštívil Titův dvůr.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Děkuji
ti.“ Srdce jí ještě stále bušilo jako o závod a její tep pod jemnou pokožkou hrdla,
něžně políbenou slunečními paprsky, musel být jisto jistě viditelný... a přesto,
když promluvila, její hlas byl vyrovnaný. „Není ti zima?“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Měl na
sobě oblečené jen jednoduché kalhoty, vyrobené z odolné tkaniny, ve
kterých by případně mohl pohodlně bojovat a na nohou bytelné boty. Jeho meč byl
zasunutý v pouzdře, které měl zkříženými popruhy připevněné na zádech.
„Ne,“ odpověděl a až příliš dobře si uvědomoval, že vedle její nadpozemské
krásy, vypadal jako barbar, kterým ho včera Dmitri nazval. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Vstáváš
hodně brzy, má lady.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jessamy.
Říkej mi prosím Jessamy.“ To jméno stočilo jeho pozornost k jejím rtům.
Byly měkké a tak akorát plné, aby sváděly k pokušení. A kdyby nebylo těch
podmanivých očí, ve kterých se zračila nevyslovená tajemství, tak by byly
dominantou její tváře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Kdy
jsem tě učila, Galene? Nemohu si vzpomenout.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Bojoval
s nutkáním natáhnout ruku a vyhladit vrásky, které se jí při přemýšlení
vytvořily mezi obočím. Zaťal ruce do pěstí, aby té touze odolal. Byla pro něho až
příliš delikátním stvořením a jeho dotyk by byl moc hrubý. A přesto neodešel a
zůstal v její blízkosti. „Proč bys mě měla něco učit?“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
znovu zamrkala a vrásky mezi jejím obočím se prohloubily. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Učím
všechny andělské děti a dělám to už několik milénií. Jsi tak mladý, že si musel
být mým studentem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Za
jeho dvě-stě-sedmdesát-pět let života na této zemi už mašíroval do mnoha bitev,
byl smáčen krví svých protivníků, cítil na zádech horký polibek biče i chladný
pocit nože zanořeného v břiše, ale do tohoto okamžiku ho nikdy nikdo
nenazval malým dítětem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Svoje
dětství jsem strávil na dvoře Tita.“ Pro andělské dítě bylo velmi neobvyklé,
aby vyrůstalo mimo Útočiště, ale nikdo by se neodvážil ublížit potomkovi dvou
válečníků a navíc chlapci, kterého si sám archanděl Titus vzal pod svou
ochranu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A měl
jsem doučovatele,“ dodal, protože se mu nelíbila představa, že by ho mohla
považovat za nevzdělaného divocha.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Už si
vzpomínám.“ Jessamyn hlas byl jako tekuté hedvábí, které mu nezáměrně klouzalo
po kůži. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Tvůj
doučovatel byl můj bývalý student, kterého jsem na to místo sama doporučila. A
zmínil se, že tě učil samotného.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano.“
Titus nechtěl, aby jemnost a ženskost jeho dcer ovlivnila Galenův vývoj jako bojovníka.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To
muselo být osamělé dětství a dospívání.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
pokrčil rameny. Své dospívání přežil a vyrostl z něho velmi statný a silný
anděl – stal se z něho schopný bojovník už ve věku, kdy byli ostatní
andělé ještě považováni za děti. Možná si jako dítě nehrál obvyklým způsobem
jako všichni ostatní, ale nic jiného neznal a tenhle život z něho udělal
muže, kterým byl dnes. A tenhle muž se chtěl sklonit a přičichnout
k elegantnímu Jessamynu hrdlu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Doprovodím
tě zbytek cesty,“ pronesl raději, než aby se podal své primitivní touze.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
souhlasila a pokračovala v chůzi vedle fyzicky ohromného anděla. Jeho křídla
byla zvednutá vysoko od země s takovou přirozeností, že nemohlo jít o
vědomou volbu, ale o vypilovanou schopnost válečníka. Nikomu by se nikdy nepodařilo
připravit tohoto muže o rovnováhu kvůli nedbalosti držení jeho křídel.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se na knihu, kterou pro ni nesl, zadíval, jako na neznámý předmět a Jessamy se
ho bezmyšlenkovitě zeptala, „čteš?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zavrtěl
hlavou a tím setřásl kapky mlhy, která utkvěla v jeho neuvěřitelně rudých
vlasech. Napadlo ji, zda by se její pokožka zbarvila do tónů úchvatného západu
slunce, kdyby mu prsty zajela do jeho hustých vlasů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Umím
číst,“ dodal odměřeně, „ale v mém světě není pro čtení moc užitku.“ Jeho
tváře se nečekaně začervenaly. „Navíc jsem… trochu vyšel ze cviku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
nechápala, jak někdo mohl žít bez psaného textu, bez příběhů v něm obsažených…
ale na druhou stranu, ona byla po milénia uvězněná v Útočišti. Kdyby měla
tak úchvatná křídla jako Galen, tak by se třeba – a zdálo se to téměř nemožné –
o psané slovo také tolik nezajímala. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Já zase
nemohu létat,“ pronesla najednou, protože ho uvedla do rozpaků a to neměla
v úmyslu. „Proto mám tolik času na čtení.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se neotočil, aby zkoumal její pokroucené křídlo, díky kterému nebude nikdy schopna
vzlétnout k oblakům. Keir, jejich nejzkušenější léčitel, se během let, kdy
vzrůstala jeho moc a síla, pokoušel její křídlo léčit snad tisíckrát. Ale ono
se vždy zformovalo zpět do svého pokrouceného tvaru a nezáleželo na tom,
kolikrát v něm byly zlámány a narovnány všechny kosti nebo kolikrát bylo
zcela odříznuto, aby kompletně dorostlo zpět. Nakonec řekla dost. <i>Dost. To stačilo</i>. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Tvoje
neschopnost létat,“ začal Galen, zatímco stále bojovala s bolestným
dopadem svého rozhodnutí, které jí zlomilo srdce, „je očividná.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
otevřela pusu dokořán. Nikdo nikdy nebyl ohledně jejího handicapu tak nevlídný.
Většina osob raději předstírala, že žádnou vadu neměla a ona nenaléhala, aby
tomu bylo jinak. Jaký byl smysl v tom, aby své okolí uváděla do rozpaků? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Její
studenti – a tací, jako Illium, kteří jejími studenty kdysi bývali – ji vždy znali
jako Jessamy, která měla zdeformované křídlo. A protože za nimi nemohla
vzlétnout, museli se v její přítomnosti chovat poslušně. Všechno, co
musela udělat, bylo, stoupnout si před budovu školy, zvednou ruku a dokonce i ty
nejneposlušnější děti okamžitě přistály. Ale tenhle muž, pomyslela si a po očku
se zadívala na obrovského anděla, kterého si nedokázala představit jako
osamělého chlapce, který trávil svůj čas na dvoře plném řinčení mečů a bojového
křiku, si dělal, co se mu zachtělo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Narodila
ses tak?“ zeptal se a vyznělo to téměř tupě… stejně tupě jako hrana nenabroušeného
meče. Jessamy usoudila, že se nesnažil být nezdvořilý, alespoň ne úmyslně.
Slovo <i>„taktní“</i> jak řekl Illium, se
nezdálo být součástí Galenova slovníku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano,“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Říká
se, že Keir je talentovaný léčitel,“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je… a
dělal, co bylo v jeho silách.“ A když selhal, tak si to kladl za vinu. Ona
ho nevinila. A nevinila ani svou matku – která se i přes veškerou lásku
dokázala jen stěží podívat na své vlastní dítě. <i>„Její vina je obrovská.“ Keirova slova byla plná emocí. „Stále jí
opakuji, že to není její chyba, ale neposlouchá mě. Nic z toho, co dělala,
nebo naopak nedělala, nemělo vliv na zformování tvého křídla.“<o:p></o:p></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamyna
matka hodně dlouho neposlouchala ani svou vlastní dceru. A dokonce i teď,
kdykoli ji Jessamy přichytila při pohledu na své pokroucené křídlo, se
v Rhoswenině jemné tváři usadila
pradávná bolest. Už se to stávalo jen zřídka, protože těch pohledů i nadále
ubývalo. Díky bolestnému tichu, tvořenému všemi nevyřčenými věcmi, mezi nimi už
dávno vzrostla neproniknutelná černá zeď. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">V ten
moment se před nimi z mlhy objevily velké, dřevěné dveře knihovny, jejichž
zlatem vykládané exkluzivní obrazce už čekaly na první sluneční paprsky. Galen
natáhl ruku a otevřel jednu půlku dveří. Provazce svalů v jeho paži se zaťaly
a Jessamy při tom pohledu vyschlo v ústech a opět se jí rozbušilo srdce.
Zaskočená hloubkou a rychlostí s jakou na něho její tělo reagovalo –
nepopiratelně fyzicky a hříšně<a href="https://www.blogger.com/null" name="_GoBack"></a> – od něho odvrátila zrak a
natáhla ruku pro svou knihu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jíš vůbec něco?“
vypadlo z něho, když jí knihu podával zpět. V jeho očích, když jí
přejel pohledem od hlavy až k patě, se zračila skepse. Temná vlna
přitažlivosti se okamžitě změnila v ostrou podrážděnost. Jako mladá žena, se
pokoušela udělat, co bylo v jejích silách, aby trošku přibrala, ale bez
výsledku. Takhle její tělo prostě mělo vypadat. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ne,“
odpověděla ledově, „dávám přednost hladovění,“ dodala a zamířila do knihovny.
V ten moment si byla jistá, že toho nesnesitelného muže vychovali divocí
vlci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Nedlouho
po té, co ranní paprsky slunce rozpustily mlhu a odhalily jasné odlesky drahých
kovů, které obsahoval mramor, z něhož byly postaveny budovy
v Útočišti, spatřil Galen Illiova nezaměnitelná křídla. Mladý anděl
proletěl nad roklinou, táhnoucí se středem Útočiště a zamířil do mraků a
k dalekým horám, kde nikdo a nic nežilo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je
v tom ženská,“ pronesl Dmitri. Lehký vánek si pohrával s jeho černými
vlasy, a když mu je sfoukl z obličeje, odhalil „nebezpečně mužnou krásu“ –
nebo tak to alespoň Galen zaslechl říkat nejednu ženu – upíra i anděla. Galen
v Dmitriho tváři vidět bezcitnou sílu, sílu, která vyvolávala respekt
ostatních.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A je
to smrtelnice,“ dodal upír. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
možná nevěděl, jak šeptat ženám sladká slůvka svádění, jako tenhle upír, ale
nikdo ho nikdy neobvinil z toho, že nebyl všímavý, a proto poznal emoce,
které se Dmitri snažil skrývat. „Ty se o něj bojíš.“ Dmitriho pohled setrvával na obloze, kde jim
mladý anděl zmizel z dohledu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Smrtelníci
umírají, Galene.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
pokrčil rameny. „To my taky.“ Smrtelníci je nazývali téměř-nesmrtelnými, ale
andělé i upíři mohli zemřít – jen to dalo větší práci. „Dělá ho šťastným?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ano.
Možná až moc šťastným.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
ho nevyzval, aby mu řekl podrobnosti. Znal nesmrtelné, kteří propadli
smrtelníkům, a viděl je truchlit, když kratičké, jasné životy jejich milých
vyhasnuly. On sám takovou hloubku emocí nikdy nepocítil, ale smutku porozumět
dokázal.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jessamy,“
začal, protože jeho mysl se nedokázala odpoutat od ženy, která sice nebyla
smrtelnicí, ale jejíž štíhlá figura se zdála stejně zranitelná, „má milence?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitriho
sofistikovaná elegance se na okamžik vytratila a odhalila naprosté ohromení.
„Co prosím?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jessamy,“
zopakoval trpělivě. „Má nějakého milence?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je to
učitelka.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To
neznamená, že to není žena.“ A jestliže byli muži, kteří se kolem ní pohybovali
příliš nevšímavý na to, aby si to uvědomili, tak to byla jejich hloupost a
Galenova výhra. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitri
se překvapením odmlčel a pak jen zavrtěl hlavou. V jeho černých vlasech se
pod ranním sluncem vytvářely modravé odlesky. „Ne, nemá,“ odpověděl nakonec, „pokud
vím, tak žádného milence nemá.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To je
dobře.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Upír
na něho stále nevěřícně zíral. „Uvědomuješ si, že je jí víc, jak dva a půl
tisíce let. Že mluví minimálně sto jazyky a má za ta léta tolik vědomostí, že
k ní pro radu a názor chodí i samotní členové Kádru Desíti?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
ani na moment nepochyboval o tom, že to byla všechno pravda, ale… „Já se
s ní nehodlám utkat v soutěži inteligence.“ Ne, Galen ji chtěl daleko
živočišnějším způsobem. Dmitri hlasitě vydechl. „Tak tohle bude zajímavé sledovat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jejich
pohled upoutalo několik andělů, kteří vzlétávali ze svých domovů, vytesaných
v příkré stěně rokliny vedoucí středem Útočiště. Jejich křídla pod
slunečními paprsky vrhala krásně barevné odlesky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Důvěra,“
pronesl Dmitri, když se jim poslední z andělů ztratil v oblacích,
„přichází s časem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Rozumím.“
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Prozatím
zůstaneš v Útočišti a budeš mít na starost výcvik mladých andělů, kteří se
rozhodli přidat k Raphaelovi.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Říká
se, že Lijuan ho má v oblibě,“ pronesl Galen a zmínil tak jednoho
z nejstarších archandělů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Lijuan
sice nenosí hady místo náhrdelníků, tak jako Neha,“ pronesl potichu upír a
z jeho hlasu se vytratila veškerá civilizovanost, „ale to neznamená, že
není stejně nebezpečná.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se zamyslel nad tím, co všechno věděl o Lijuan a uvědomil si, že toho nebylo
mnoho. „Takový informace se ke mně na Titově dvoře vůbec nedostaly. Pokud ze mě
má být pořádný mistr zbrojíř, tak musím vědět všechno o politických hrách
archandělů. I ta nejposlednější informace může mít vliv na taktiku boje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Dmitrimu
se na tváři pomalu objevil úsměv. „V tom případě by sis měl promluvit
s Jessamy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si založil ruce na prsou a střetl se s upírovým nevinným pohledem.“Myslíš?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Co
mnozí nevědí, je, že kromě toho, že je učitelkou, je Jessamy také
zapisovatelkou našich dějin. Řekl bych, že neexistuje vhodnější osoba, která by
ti dokázala poradit ohledně archandělů a jejich politických her, které tvoří a
udržují rovnováhu v Kádru Desíti.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen moc
dobře věděl, že se upír bavil na jeho účet. Ale tím, že ho poslal za Jessamy,
měl alespoň důvod proč vyhledat její společnost. Ale místo poděkování upírovi
odpověděl, „už jsi zapomněl, že je v mých silách tě zabít?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Na
poprvé si měl jen štěstí, Barbare.“ Dmitri si prohrábl rukou vlasy a pokračoval
daleko vážnějším hlasem, „tvoje schopnosti mistra zbrojíře budou možná potřeba
dříve, než si myslíš. Alexander začal shromažďovat svou armádu – nikdy se mu
nelíbilo, že se Raphael stal členem Kádru v tak nízkém věku a teď se zdá,
že je ochoten svůj názor podpořit silou.“ Alexander byl Archandělem Perské říše,
které vládl už tisíce a tisíce let. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Alexander
je silnější než Raphael.“ Jeho dlouhověkost měla neskutečný vliv na jeho moc a
sílu. Dmiriho výraz tváře byl nečitelný. „To se uvidí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
přemítal nad tím, zda mu upír o blížící se válce řekl jen proto, že už to
nebylo žádné tajemství. Na druhou stranu – jak mu dal Dmitri jasně najevo –
důvěra přichází s časem. A Galen ani nic jiného nečekal. „Alexander bude
mít své špehy na Raphaelově teritoriu. A to jak v Útočišti, tak mimo něj.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Samozřejmě,
že bude, tak měj oči otevřené.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen se
měl toho dne skutečně na pozoru. Prolétal nad lesklými, bílými budovami,
které byly vystavěny na samém okraji skalnaté krajiny. Během dopoledne sem
vystopoval Jessamy. Bydlela v malém domku na vrcholku jednoho
z útesů, který se tyčil na zcela opačném konci Útočiště, než bylo
Raphaelovo teritorium.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Na
ženu, kterou jak se už stihl přesvědčit, zbožňovaly všechny malé děti i
dospělí, si zvolila obydlí v relativní izolaci. Její domov byl od
ostatních domů oddělen skalnatou zdí a dalo se k němu dostat jen dvěma
způsoby – přistát ze vzduchu, nebo dojít po úzké horské cestě. Galen zamířil
dolů k jejímu dvorku, vykládanému kameny, které se třpytily od jasně
modrých odstínů po jemně šedé. Podél byly rozmístěné truhlíky, které přetékaly
drobnými barevnými květy v bílé, žluté, červené a modré barvě. V momentě,
kdy složil křídla, si připadal nepatřičně. Ale pocit, že sem nezapadal,
nestačil k tomu, aby ho zastavil v pronásledování ženy anděla,
s delikátní krásou a očima plnýma tajemství. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
byl mužem s živočišnými touhami a Jessamy ho nesmírně přitahovala. Byla to
jeho sobecká touha, která ho vedla k tomu, aby se jí zeptal na otázku
ohledně jejího stravování, jež ji tolik rozčílila. Chtěl se ujistit, že se při
jeho dotyku nerozpadne. Někteří by si mohli myslet, že byl příliš troufalý,
když počítal s tím, že mu dovolí, aby se jí vůbec začal dvořit, natož, aby
mu povolila dotýkat se její hebké kůže svými mozolnatými prsty, ztvrdlými
z každodenní těžké zbrojířské práce. Jenže Galen nevěřil na vkročení do
bitvy bez úmyslu zvítězit.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vydal
se k otevřeným dveřím jejího domu a zrovna se chystal zavolat její jméno,
když zaslechl zvuk tupého úderu, následovaný vyděšeným ženským výkřikem.
Doutnající uhlíky vášně v jeho krvi zmrazil ledový chlad. Galen
v běhu tasil meč a vřítil se dovnitř. Všechny zvuky pocházely ze zadní
místnosti, a jakmile na zádech ucítil průvan, došlo mu, že se otevřely druhé
dveře domu, které ústily nad strmou skalní stěnou. Kdyby se tu jednalo o
jakéhokoli jiného anděla, tak by na tom nezáleželo… ale Jessamy nemohla létat. <o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-47157555887733144302018-03-11T18:00:00.000+01:002018-03-11T18:00:49.498+01:00Angels dance - 1. kapitola<div class="MsoNormal">
<u><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 107%;">Tanec andělů<o:p></o:p></span></u></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;">Před
čtyřmi sty lety<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 107%;"><br /></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola1<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Za
svůj dlouhý život viděla úspěšně vznikat monumentální říše i upadnout
v zapomnění nesčetná království. Zažila nespočet vládců, kteří přicházeli
a odcházeli a také zažila krutou bitvu dvou zamilovaných archandělů, jež zalila
svět řekami krve. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Zaznamenala
narození archanděla Raphaela, popravu jeho otce Nadiela i zmizení jeho matky
Caliane.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Po
mnoho staletí sledovala, jak se její studenti učili létat, a jak jeden za
druhým vstupovali plní snů a s nesmělými úsměvy ve tvářích do velkého světa.
Pročítala zprávy, které jí posílali zpět z dalekých krajů. Přicházely
z míst jak zarostlých deštnými pralesy a sužovanými neustávajícími lijáky,
tak i z nekonečných pouští, bičovaných nemilosrdnými vichry. A když nastal v
životě jednoho z jejích studentů velmi vzácný a velmi radostný okamžik,
kdy se sám stal rodičem, oslavovala s nimi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Tohle
všechno prožila z krásou jiskřícího místa uprostřed rozeklaných vrcholků
hor – z místa zvaného Útočiště. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Byla
k zemi upoutaným andělem, jehož křídla nebyla nikdy stvořena
k létání. Prvních tisíc let po narození bylo velmi těžkých, druhých tisíc
let bylo srdcervoucích a nyní, po prožité více, jak polovině třetího tisíciletí
a s předtuchou další zničující války, která se kradmo přibližovala mezi
stíny na obzoru, už cítila jen bezútěšné přijmutí reality světa. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jessamy!
Jessamy!“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Otočila
se od strmého okraje útesu, kde stála a obdivovala křišťálově průzračnou
oblohu, jíž se nebude moci nikdy dotknout a seběhla po skalnatém povrchu vstříc
dítěti, které běželo směrem k ní. Dívenka za sebou po zemi vláčela svá
velká těžká křídla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Opatrně,
Saraio.“ Jessamy si klekla a chytila do náruče malé, robustní tělíčko, kterému
dominovala křídla v barvě tekuté čokolády, protkaná bronzově žíhanými
pírky, která se pod ostrým horským sluncem neuvěřitelně krásně leskla. Bronzová
barva pírek kopírovala jak barvu její kůže, tak i barvu jejích vlasů, které jí
zacuchaně poletovaly kolem obličeje. Zářivá stužka, kterou jí nepochybně dnes
ráno matka velmi pečlivě uvázala do vlasů, jí visela přes rameno. Dívenka,
kterou vysoké útesy vůbec nevyváděly z míry, se radostně vrhla Jessamy kolem
krku a pevně ji objala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Musíš
se jít podívat!“ Děvčátko mělo zčervenalé tváře a oči jí jiskřily vzrušením.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To musíš
vidět!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
už učila malé anděly déle, než dva tisíce let, a přesto jí dětský smích a
radost ještě stále dokázali zlepšit náladu a rozjasnit den. Setřásla ze sebe
pozůstatky melancholie, která jí ještě před okamžikem tížila jako obrovský
balvan. Pozorovala totiž letku andělů, kteří manévrovali nad hlubokou roklinou,
která vedla středem Útočiště. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vtiskla
malé Saraie polibek na boubelatou tvářičku a s dívenkou v náruči
vstala. Saraina těžká, hedvábná křídla jí visela přes paži, ale Jessamy
s jejich váhou neměla vůbec žádný problém. Pouze její levé křídlo bylo
zkroucené a nepoužitelné. Bylo jako cizí ohavnost na jinak nebezpečně krásném
místě uprostřed hor. Zbytek jejího těla byl stejně silný jako tělo každého
jiného anděla. „Co musím vidět, zlatíčko?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Saraia
ukázala k části Útočiště, která patřila archandělovi Raphaelovi a
k místu, kde se nacházela zbrojnice s tréninkovým ringem. Jessamy se
zamračila. „Saraio, přeci víš, že tam chodit nesmíte.“ Pro malé anděly
s nekoordinovanými pohyby díky křídlům, která byla příliš veliká pro
jejich malá tělíčka, bylo tohle místo smrtelně nebezpečné.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Illium
řekl, že tentokrát tam být můžeme.“ Vyhrkla Saraia rychle. „Ptala jsem se.
Přísahám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Jessamy
věděla, že Illium by malé děti nikdy neohrozil a tak pokračovala v chůzi
dál. Nicméně, když zašla za roh k dřevěné zbrojnici bez oken a k tréninkovému
ringu, který tvořil kus ušlapané země, nebyla to jedinečná křídla úchvatně
modré barvy mladého anděla, která spatřila, ale tmavě šedá křídla anděla
s daleko svalnatějším tělem a s tak výrazně rudými vlasy, že působily
jako plápolající oheň. Anděl v rukou svíral masivní, široký meč<a href="https://www.blogger.com/null" name="_GoBack"></a>, který se zrovna střetl s jiným mečem, jemuž vládl
Dmitri, Raphaelův zástupce. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ozval
se hlasitý kovový řinkot a Jessamy automaticky sevřela Saraiu pevněji. Dmitri
nebyl andělem, ale byl velmi silným a poměrně starým upírem, který zastával pozici
nejdůvěryhodnějšího poradce Raphaela. A také toho nejnebezpečnějšího poradce.
Ale tenhle velký anděl s křídly, připomínajícími obrovského dravého ptáka,
si s upírem věděl rady. Jejich boj byl nemilosrdný a brutální. Oba byli
bosí, s odhalenými hruděmi a jejich kůže se leskla prolitým potem. Zatímco
Dmitri měl oblečené jen volné, černé kalhoty, anděl měl nějakou část oděvu, jež
jí připomínala vojenský postroj, který nosili muži pod velením archanděla Tita.
Hrubou černou látku kolem jeho boků, která mu sahala do tří čtvrtin stehen,
držel široký kožený opasek stejné barvy. Teprve v momentě, když se pohnul,
si uvědomila, že látka musela být hodně těžká, jako kdyby pod její vrchní
vrstvou visel ještě kus kovového plátu… část válečného brnění, došlo jí
vzápětí. Anděl jen odložil kovový prsní pancíř a další kovové části, které
patřily na paže a holeně. Když jí pohled sklouzl k jeho nohám, nemohla od
nich odtrhnout pohled. Nemohla se nedívat, jak se mu pod zlatavou kůží pokrytou
mužným ochlupením, které se na slunci lesklo stejně rudě jako jeho vlasy,
zatínaly a povolovaly neuvěřitelně vypracované svaly. Pak se znovu pohnul a
její pohled se přesunul k mohutným, širokým ramenům. Jeho čirá fyzická síla,
kterou nelítostně kontroloval, v ní vyvolala divokou a nečekanou
fascinaci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Kdo
je to?,“ řekla směrem k Illiovi, když se zlatooký anděl natáhl, aby si od
ní vzal Saraiu a posadil ji na plot před nimi vedle ostatních kamarádů. „A proč
si chce znepřátelit Dmitriho?“ Ani když mluvila, z něho nedokázala
odtrhnout zrak. Anděl působil jako by se i v zadní místnosti drsné upíří
taverny cítil jako doma. Illium se předklonil a zapřel se o plot. Jeho křídlo
se otřelo o to její, a přesto, že to bylo velmi osobní a intimní gesto, ho
Jessamy nenapomenula. V jeho doteku nebyl žádný podtext, jen náklonnost,
která pramenila z dětství – pro něho bude vždycky učitelkou, která mu
hrozila, že pokud se nepřestane vrtět a nezačne číst své knihy dějepisu,
tak ho přiváže k židli.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">“To je
Galen,“ odpověděl, „přišel ze dvora archanděla Tita.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To mě
nepřekvapuje.“ Titus byl archanděl vojevůdce, který se nikde necítil více doma,
než uprostřed krvavé vřavy a tenhle Galen byl také stvořen pro boj. Samý sval a
brutální síla. Síla, která byla jasně znát, když vykryl úder a ve stejný moment
zasadil Dmitrimu ránu do kolene. Upír zabručel a zaklel a jen sotva se vyhnul
další ráně, tentokrát Galenova meče, který by po sobě bez pochyby zanechal
obrovskou modřinu. Evidentně se skutečně nesnažili jeden druhého zabít. Saraia
se na zábradlí lehce zakolíbala. Illium jí podepřel paží a pak pokračoval,
„Galen chce být přemístěn na Raphaelovo území.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Teď už
to začínala chápat. Raphael se stal archandělem teprve před sto lety a jeho vláda
byla v počátcích. Což znamenalo, že tu byl prostor pro silné anděly a upíry,
kteří se na starších dvorech ostatních archandělů ocitli nevyužití.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
Raphael se nebojí, že by to mohl být špeh?“ Archandělé, kteří vládli světu,
tvořili Kádr Desíti, a když se jednalo o jejich vlastní zájmy, tak byli
nemilosrdní. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„I
kdyby Raphael neměl své vlastní špehy, kteří se za Galena zaručili,“ začal
Illium s úsměvem, který byl tak nakažlivý, že když ho musela jako dítě
potrestat, měla co dělat, aby si u toho udržela vážnou tvář, „tak tenhle anděl
není lhář. Překvapilo by mě, kdyby znal význam slova taktní.“ V ten moment
se ozval řinčivý zvuk. Galen hbitě roztáhl křídla, aby lépe balancoval a
Jessamy v záplavě tmavě šedého peří spatřila propletené jemně bílé žíhání.
Pak už hladká strana andělova meče přistála na upírově tváři, následoval kop do
břicha a najednou měl Galen převahu. Špice jeho širokého meče se v mžiku dotýkala
Dmitriho hrdla a upír ležel na zemi na zádech a těžce oddychoval. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Vzdávám
se.“ Dmitriho pohled se střetl s tím Galenovým. V popředí byl zrovna
nelítostný predátor, který se jinak skrýval za fasádou sofistikovaného upíra. Ale
jeho hlas, když promluvil, byl jako lenivé předení kočky za letního, slunného
odpoledne. „Máš kliku, že nás sledujou děti.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se ani nepohnul, aby se o jeho slovech ujistil, jeho ostražitost byla nezlomná.
Dmitri se ušklíbl. „Zatracenej barbare, vzdávám se.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
od něho poodstoupil a počkal, až se upír zvedl ze země. Pak zvedl svůj meč a
jako symbol respektu mezi dvěma bojovníky se mu poklonil. Dmitriho odpovídající
úklona byla nečekaně formální. Jessamy měla pocit, že tenhle nový anděl,
s tělem jako beranidlo a obrovskými, silnými křídly právě prošel nějakým
testem. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Myslim,
že si mi zlomil žebra.“ Pronesl Dmitri a promačkal si modřinu, která se
začínala vybarvovat na jeho kůži barvy tmavého medu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Zahojí
se.“ Galenův pohled zamířil k jejich obecenstvu… a zastavil se na Jessamy.
Světle zelené, téměř průhledné – takovou barvu měly jeho oči, které jí vyrazily
dech. A sledovaly ji s upřeným zájmem. Síla jeho ovládání byla udivující, ale
důvodem proč pevně zaťala pěsti, byly jeho rty. Byly totiž jedinou měkkou částí
jeho jinak drsně působícího obličeje. Do mysli jí vnikly skandální myšlenky, a dokud
se Galen neotočil zpět k Dmitrimu, se Jessamy neodvážila ani nadechnout. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
pozoroval vysokou, a až příliš štíhlou ženu, jak odchází ruku v ruce se
dvěma nejmenšími dětmi z jejich nadšeného obecenstva. Ostatní děti
pobíhaly kolem nich s takovým nadšením, že občas zapomněly nadzvednout svá
křídla a tahaly je po zemi. Nikdy v životě neviděl žádného anděla, který
by působil tak křehce jako ona. Stačila by jedna jediná chybička
v koordinaci jeho velkých rukou a mohl by jí rozbít na tisíc kousků. Nad
tou představou se zamračil a otočil se pryč od její vzdalující se postavy.
Ještě než se jeho pohled stočil jinam, si ale všiml, že jedno z jejích
křídel se na tu dálku zdálo zvláštně zdeformované. Pak ale následoval Dmitriho
do prázdnotou zející zbrojnice, kde vyčistili a uložili své meče.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Illium
vešel nedlouho po té, co byli hotovi. Jeho křídla měla bezchybně jednotnou,
modrou barvu, jakou Galen na nikom jiném nikdy neviděl. Anděl byl mladý,
zatímco Galenovi bylo dvě-stě- sedmdesát-pět let, Illiovi bylo jen sto-patnáct
a působil jako lehkovážný mladík, který by byl na jiných dvorech ceněný už jen
díky svému dekorativnímu účelu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Dlužíš
mi svojí zlatou dýku, co sis přivezl, když jsi byl naposledy u Nehy.“ Illiova
slova patřila Dmitrimu a nadšením se mu jiskřilo v očích. Upír se zamračil
a zabručel, „Neboj, dostaneš ji.“ Pak se podíval na Galena, „Vsadil na to, že mě
porazíš.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
se zamyslel nad tím, jestli si na neznámou komoditu mladý anděl vsadil zcela
bezdůvodně, jen proto, že rád sázel, nebo jestli mohl vědět něco, co Galen ne. Ale
tuhle myšlenku ihned zavrhnul. Illium nemohl být Raphaelovým mistrem špionáže –
vzhledem ke svému nízkému věku by nemohl získat potřebnou síť kontaktů a navíc
se na takovou pozici zdál příliš lehkovážný.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Byl
jsi dobrý protivník,“ odpověděl Dmitrimu a rozhodl se, že Illia bude muset
důkladněji pozorovat – muži jako Dmitri se nepřátelili s pěknými, ale
zcela zbytečnými, společenskými motýly.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Většinu
protivníků dokážu v prvních pár výpadech zastrašit jen svou fyzickou silou.“ A
Dmitri se nenechal zastrašit ani rozhodit, naopak, i nadále bojoval
s naučenou elegancí. Upír poděkoval úklonou hlavy. Jeho tmavé oči stále
působily lenivě – dokud se jeden nepodíval za fasádu jeho sofistikovanosti. „Od
mistra zbrojíře, nad jehož ztrátou Titus velmi zuří, je to vskutku obrovský
kompliment.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
zavrtěl hlavou. „Titus má svého mistra zbrojíře a Orios si svou pozici
zasloužil.“ Pro Galena už na dvoře Tita nebylo místo. Jediná další pozice,
kterou mohl zastávat, byl podřízený Oria. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Když
dosáhl dospělosti, neměl s touto pozicí žádné problémy, protože Orios byl
tenkrát lepší bojovník i vůdce. Ale jak Galen stárl a získával čím dál tím více
zkušeností, tak se situace změnila. Jeho moc a síla stoupaly takovou rychlostí,
že velmi brzy přesahoval své vrstevníky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Orios
byl rád, když jsem mu řekl, že se chystám opustit Titův dvůr.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Většina mužů už začíná být
zmatená ohledně hierarchie,“</span></i><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">
<i>řekl mu mistr zbrojíř, jehož temná pleť
se leskla v prudkém Africkém slunci. „Kdybychom byli nuceni se utkat tváří
v tvář, abychom tuto situaci vyřešili, tak by mě to mohlo přijít draho.“
Jeho velká ruka stiskla Galenovo rameno. „Doufám, že se proti sobě nikdy
neocitneme v bitvě. Ze všech mých studentů jsi ty vyletěl nejvýše.“ Galen
se ujistil, že Orios věděl, že jejich respekt byl vzájemný. Velmi si mistra
zbrojíře vážil, protože před svými studenty nikdy nezatajil žádné vědomosti,
které by k boji mohli potřebovat. A to vše nehledě na skutečnost, že Galen
jako jeho student začal ohrožovat jeho pozici. </i><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Titus
ztrátu jen předstírá, aby se mu Raphael cítil zavázán.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„To je
bláhové,“ řekl Illium, zatímco rukou přejížděl po ostří meče, který Dmitri
zrovna vyleštil. „To, že je Raphael nejmladší z Kádru ještě neznamená, že
je méně archandělem, než všichni ostatní.“ V ten moment se řízl do dlaně, hlasitě
zasyčel a sevřel ruku do pěsti. „Proč jsi nešel raději k Charisemnonovi
nebo Uramovi? Oba dva jsou starší a silnější a velí daleko většímu počtu mužů.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
si uhladil zpocené vlasy a slíbil si, že je musí ostříhat – nemohl si dovolit,
aby mu v boji překáželi ve výhledu. „Raději bych byl druhořadým strážcem
na dvoře Tita, než pracovat u Urama nebo Charisemnona.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Titus
sice příležitostně dokázal být surovec, který se až příliš rychle rozzuřil a
ještě rychleji vyhlásil válku, ale měl svou čest. Když jeho vojenské jednotky
mašírovaly do bitvy, tak se ženám a dětem na nepřítelově území nesměl zkřivit
ani vlásek. A pokud nějaký muž bojoval jen proto, aby ochránil svůj domov a
rodinu, tak se mu muselo prokázat slitování. Titus oceňoval kuráž a odvahu.
Pokud by se jakýkoli bojovník odvážil porušit archandělova pravidla, tak byl
okamžitě potrestán rozčtvrcením. Kusy jeho těla pověšeny na strom jako varování
ostatním. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Raphaelova
vláda byla zcela jiného ražení. Jeho hněv byl chladný jako ostří, které v porovnání
s Titovým někdy bezhlavým vztekem, který se snesl na kohokoli, kdo byl
zrovna nejblíže, řezalo s naprostou přesností. Během jednoho sta let, kdy
se stal archandělem, už Raphael ukázal, že má čest, která mu nedovolovala
utlačovat slabé a bezbranné. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Je
pro mě na tomhle dvoře místo?“ zeptal se otevřeně, protože Galen byl přímočarý.
Jeho rodiče byly oba válečníci a vyrůstal mezi všemi ostatními bojovníky, kteří
žili na Titově dvoře. Zdvořilé způsoby dvořanů nikdy nebyly součástí jeho
vzdělání, a zatímco z první ruky zažil efektivnost hbitého jazyka, byla to
schopnost, která by k němu seděla asi tak jako štíhlý kord. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Raphael
nezakládá dvůr,“ odpověděl Dmitri a z pouzdra na zdi vytáhl malou, lesklou
dýku, kterou bez varování vrhl směrem k vysokému stropu zbrojnice. Illium
se z místa vymrštil rychlostí vystřelené kulky, jednou rukou chytil letící
ostří a obratem ho vrhl zpět k Dmitrimu. Upír dýku chytil za rukojeť jen zlomek
vteřiny před tím, než se čepel dotkla jeho obličeje. V divokém úsměvu na
Illia vycenil zuby a pokračoval v konverzaci, „Raphael nevidí důvod, proč se
obklopovat naparáděnými lidmi, kteří nic nedělají.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Galen
sledoval, jak Illium přistál s takovou přesností, jakou nikdy neviděl u
nikoho jiného. Krása křídel mladého anděla nedokázala skrýt sílu svalstva,
které bylo třeba k takovému manévru. V ten moment si uvědomil, že
mladík působil jako pohledný a zábavný ornament zcela záměrně, aby ho nikdy
nikdo nepovažoval za hrozbu. Illiovou odpovědí na jeho otevřené uznání byla tak
elegantní a kultivovaná poklona, s křídly vystavenými na odiv, že by na
něho byl pyšný i komorník samotné Lijuan. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Ráčil
by milostpán k dnešní snídani dýku obleženou vlastním hrdlem?“ Illiova
mluva byla ryze aristokratická a v jeho zlatém pohledu se zračilo rošťácké
pobavení.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Pouštíte
ho ven bez dozoru?“ zeptal se Galen Dmitriho, zatímco uvažoval nad
potencionálními výhodami Illiových schopností.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Jen
zřídka.“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com21tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-50245093399162086982018-03-10T08:50:00.000+01:002018-03-10T08:50:07.240+01:00Už se to chystáAhojky,<br />
<br />
už se to chystá :)<br />
doufám, že nebudete příliš zklamaní, že to bude další novela, ale vzhledem k tomu, že jsem tuto zimu začala s překladem poměrně pozdě, bychom nestihli celou knihu - od jara do podzimu překládání rozhodně nebudu stíhat, takže se stane takovým zimním sportem :)<br />
<br />
Budu se snažit přeložit alespoň pár kapitolek "do zásoby", abychom příští zimu stihli celý šestý díl :)<br />
<br />
Doufám, že se i tak bude novela líbit, užijte si ji... NELAkhchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-6125688079333329742018-01-31T18:00:00.000+01:002018-01-31T18:00:27.112+01:00Angels Pawn - 8. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Kapitola 8<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "bookman old style" , "serif";"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Ashwini
nebyla nikdy v životě tolik vděčná za odjezd. S prvními paprsky
slunce prchla pryč a zhluboka se nadechla teprve v momentě, kdy byl její
taxík vzdálený deset minut jízdy od plantážového sídla.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„V
Nazarachově domě si dokázala vycítit spousty věcí,“ pronesl Janvier, který
seděl vedle ní.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Nejen
z jeho domova.“ Kdyby se Nazaracha musela z nějakého důvodu dotknout…
z té představy jí zamrazilo. „Taky tam byl Antoine. A třeba Simone. Ta se
za svýho života taky dopustila celý řady nepěkných věcí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„A
přesto jí lituješ.“ Povzdychl si Janvier. „Proč jsem jedinej, koho nikdy
nepolituješ?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">„Protože
ty jsi jak osina v zadku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "bookman old style" , "serif";">Vozem
se rozezněl Janvierův mužný smích. O několik minut později už jejich taxík zastavil
na vlakovém nádraží, kam měli namířeno. Ashwini zaplatila taxikáři a oba si
z kufru auta vzali svá zavazadla. Když jim Calan ráno vracel jejich věci,
čišela z jeho pohledu odplata.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Takže,” začal Janvier, když si kupovala lístek na
vlak, “teď už z nás zase budou protivníci?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Dlužím ti laskavost a já nezapomínám.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“To ani já ne.” Jakmile si vzala lístek a otočila se k
odchodu, položil jí ruku na rameno. “Kdybych tě požádal, abys mi důvěřovala Ash,
co bys mi odpověděla?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Že slova nic neznamenají, co se počítá jsou činy.” A
protože kvůli ní krvácel, zvedla ruku a pohladila ho po tváři. “Děkuju ti.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Výraz jeho obličeje se změnil a v brzkém ránu, které
se rozlévalo po vlakovém nástupišti, působil velmi intimně. “Zůstaň se mnou.
Ukážu ti věci, kterým se od srdce zasměješ, budeš vášnivě křičet rozkoší nebo
nadšeně skákat radostí.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Znal ji. A znal ji velmi dobře, protože jí nabízel tu
nejdivošejší z jízd. “S těmi činy už jsi
začal,” zašeptala, “ale ještě se budeš muset hodně snažit.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Kdo ti ublížil, cher?” Zeptal se potichu a z jeho
pohledu vyzařovala ocelová odhodlanost. Nepřekvapilo ji, že odhalil to, co
nikdy nikomu neřekla a zavrtěla hlavou. “Nikdo, koho bys mohl zabít.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier zamrkal. Dlouhé řasy zakryly jeho mokřadově
zelený pohled, a když ho znovu odhalily, tak očekávala návrat jeho šarmantního
Cajúnského já. Namísto toho v jeho očích spatřila stále stejně ocelovou
odhodlanost. Byla jak vířící temnota, která by skutečně dokázala zabíjet. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Miluješ ho?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Kdysi dávno jsem ho milovala,” odpověděla upřímně.
“Ale teď už k němu necítím nic.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Lhářko.” Pohladil ji po tváři a jeho dotek byl tak
skutečný, vřelý a milosrdně tichý. Jen s Janvierem necítila žádnou minulost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Kdybys k němu nic necítila, tak by ses nesnažila být
pořád v pohybu. Pořád na útěku.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini po jeho slovech ztuhla, ale zůstala se mu
zpříma dívat do očí. “Možná utíkám proto, že se mi líbí být v pohybu. Ten pocit
svobody a to vzrušení. Proč bych se něčeho takového chtěla vzdát?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jsi trochu jako vítr,” zašeptal. “Oui, to je sice
pravda, ale i vítr se někdy utiší.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Zavrtěla hlavou, chytila ho rukou za zátylek a
nasávala do zásoby jeho mužný, tělesný žár. “Tak mě považuj za nekonečnou
bouři.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Cajún líbal přesně tak, jak vypadal – živočišně živě i
lenivě… v tom nejlepším slova smyslu. Vzrušovala jí představa, že stejnou
pozornost by věnoval i dalším částem jejího těla. Držel ji v těsném obětí, hbitými
prsty jí hladil po zádech a prozkoumával ji stejně důkladně jako ona jeho.
Dekadentní a divoký, tak chutnal Janvier. Když se od něho pokusila odtáhnout,
něžně ji kousl do spodního rtu. “Uvidíme se brzy, lovkyně.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Příště budu mít v ruce kuši.” A to byla jistota,
protože Janvierovou zálibou bylo dráždit vysoce postavené anděly.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Pomalu se na ni usmál. “Mám pocit, že jsi moje žena
snů.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Tak to máš docela seriózní problém.” Poodstoupila od
něho pryč a nastoupila do vlaku připraveného k odjezdu. “Protože já s upírama
nerandim.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“A kdo říkal něco o randění?” Obdařil ji hříšným
úsměvem, který si patrně schovával jen a jen pro ni. “Já měl na mysli krev, sex
a hon.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Jak se vlak začal rozjíždět, Ashwini pochopila, že to
ona měla serózní problém. Janvier ji měl prokouknutou skrz na skrz.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Krev, sex a hon.” To byla skutečně lákavá nabídka….
Vytáhla z kapsy mobil a zavolala Ředitelce Spolku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ahoj Sáro. Rozmyslela jsem si to.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“A co sis rozmyslela?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Cajúna.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jseš si jistá?” zeptala se Sára. “Naposledy, když jsi
ho měla chytit, tak jsi mi řekla, abych tě od něho držela co nejdál. Bála ses,
že ho shodíš do nejbližší činný sopky a skončíš v blázinci na samotce.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Samotka v blázinci nezní zas tak špatně.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Sára se na moment odmlčela. “Ash, uvědomuješ si, že se
pohybuješ skutečně na hraně?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ze Sářina hlasu zaznívala starost a Ash se pousmála.
“Normálnost je přeceňovaná. Prostě mi dej vědět o všech záležitostech, do
kterejch bude zapletenej.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Máš to mít.” Povzdychla si Ředitelka Spolku. “Ale
jednu věc musím vědět.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ptej se.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Flirtujete spolu vy dva?”<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini se zakřenila. “Pokud z něho někdo mezi tím, než se znovu uvidíme, neudělá návnadu pro aligátory, tak asi ano…”<o:p></o:p></span><br />
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;"><br /></span>
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;"><br /></span>
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">KONEC :) Další Ash a Janvier v knize č. 7</span><br />
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;"><br /></span>
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Teď si dáme pár týdnů pauzu a pak budeme pokračovat s něčím dalším :)</span><br />
<span lang="EN-US" style="font-family: "bookman old style" , "serif"; mso-ansi-language: EN-US;">NELA</span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com28tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-15731284729166430002018-01-26T18:00:00.000+01:002018-01-26T18:00:40.399+01:00Angels Pawn - 7. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">7. kapitola<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nemá
žádný právo držet mě tu proti mý vůli.“ Zamumlala Ashwini, zatímco si
rozčesávala napůl vysušené vlasy. Janvier si vedle ní kontroloval
v zrcadle už zahojenou tvář. Sice byl osprchovaný a v čistém
oblečení, ale působil ještě pohubleji, než v autě. Jeho lícní kosti už
byly ostré jako břitvy. „Kolik potřebuješ krve?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tolik,
že tentokrát bude muset být přímo z žíly. Je tak silnější a výživnější.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
pevně sevřela rukojeť hřebenu. „Audrina?“</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jestli
se nabídne.“ Janvier lenivě pokrčil rameny. „A co ty cher, nabídneš se někdy
ty?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Kdybys
přímo přede mnou umíral, tak ano.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pousmál
se, ale jeho rty byly stažené vyčerpáním. „Zase jsi mě překvapila. Ale já od
tebe žádnou krev nechci – ne, dokud nebudeme oba nazí, vyčerpaní a dokud
nebudeš slastí křičet moje jméno.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Její
mysl ten výjev vytvořila až příliš snadno. Byl žhavě svůdný a okamžitě jí
vzrušil. „Se sebedůvěrou problém nemáš, že?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Prostě
vím, co chci.“ Jeho mokřadně zelený pohled jí přejel od hlavy až k patě a
na několika místech se mezitím pozastavil. „A jak už jsem říkal, upíří kousnutí
může přinést mnoho rozkoše.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
přemýšlela nad tím, zda by po něm mohla někdy toužit ještě více, než zrovna
v tomhle okamžiku. „A jak já už jsem říkala, jde jen o dočasný efekt.“
Dočasné šílenství.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To je
i orgasmus,“ zamumlal. „Ale představ si, že se všechna tvá rozkoš násobí, dokud
nepohltí celé tvé bytí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Její
tělo se začínalo bouřit proti její vůli a Ashwini na něho namířila svůj hřeben,
„běž se nakrmit. Jestli máme tenhle banket přežít, tak potřebuju, abys byl
v plné síle.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A ty
věříš, že bych ti přišel na pomoc?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ne,
ale hodlám tě použít jako štít – a zrovna teď jsi tak vyhublý, že bych se za
tebe schovala jen z poloviny.“ A přesto všechno byl stále velmi přitažlivý.
Jako kdyby teprve teď vyplula napovrch samotná esence jeho osobnosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Máš
pravdu.“ Janvier se narovnal a zamířil ke dveřím. „Až se vrátím, tak si musíme
promluvit. Nazarachovy bankety mají totiž tendenci se bez jakéhokoli varování
změnit v krvavou lázeň.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Když
vcházela dveřmi do místnosti, kde se banket konal, stále jí v hlavě zněla
Janvierova slova. Uprostřed byl dlouhý stůl, který přetékal různými chuťovými
delikatesami a lahvemi s křiklavě rudou tekutinou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jídlo
a krev.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">A
osoby, které byly andělovými loutkami.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Zatímco
se Nazarach sedící v čele stolu bavil s Antoinem, Monique ostýchavě
klečela po jeho boku. Její vlasy zářily jako leštěné zlato a její róba na první
pohled pocházela od zkušeného návrháře. Křiklavě rudá látka stěží zakrývala
její torzo a pak v několika dlouhých cípech mizela do ztracena a zbytek
jejího těla zůstával odhalený. A Monique nebyla jediná upírka, která byla takto
vystavená na odiv. Po Antoinově levici seděla Simone, která byla taktéž
vyzývavě oblečená. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
se pozorně rozhlédla a uvědomila si, že všechny přítomné upírky jsou oblečené
ve velmi podobných, stylových a velmi odhalujících róbách. Kromě Peridy,
usazené vedle Calana, která na sobě měla klasické tričko. Jakmile se na ní
Perida podívala, spatřila Ash v jejím pohledu vířící zuřivost. Víc, než
upírčin vztek jí ale znepokojovala skutečnost, že Nazarach pozval obě strany
sporu – buď se rozhodl vše ukončit… nebo se chystal na velmi nebezpečnou a
potenciálně smrtící hru.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">V ten
moment zmíněný anděl vzhlédl. Z jeho jantarového pohledu čišely výkřiky
hrůzy a Ash zajímalo, jak vůbec mohl klidně spát. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Lovkyně
Spolku.“ Ukázal jí k místu zhruba uprostřed dlouhého stolu. Janvier, který
byl povolán dříve, než ona, už byl usazený na protější straně. Jakmile ho
spatřila nezraněného, stísněný pocit, který cítila v hrudi, se rozplynul.
Když se usadila, uvědomila si, že je Nazarach oba dva usadil přímo doprostřed –
snad aby dobře slyšeli veškerou konverzaci a mohli tak lépe šířit slova o jeho
rozhodnutí a jeho krutosti?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Musela
však uznat, že to byla velmi efektní metoda a nebylo tak potřeba zabíjet
stovky. Stačilo krutě zabít jednoho a nikdo další už by si znovu nedovolil
proti němu povstat. Muž, který seděl vedle Ashwini počkal, než se Nazarachova
pozornost stočila k němu jinému a pak ji oslovil. „To, že jsi mou sestru
přivedla zpět, byl ten nejhorší čin, který jsi mohla udělat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Zadívala
se do jeho elektrizujícího, modrého pohledu a na jeho bezchybnou pokožku a pak
zvedla obočí. „To byla hrozba?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Samozřejmě,
že ne.“ Pohled Fréderica Beaumonta byl ledově chladný, když se setkal
s tím jejím. „Nikdy bych nevyhrožoval lovkyni, která je Nazarachovou
oblíbenkyní.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Chytrej
kluk.“ Který by jí rozerval hrdlo v momentě, kdy by byl přesvědčený o tom,
že by mu to prošlo. To ale neznamenalo, že ho nemohla využít. „Doneslo se ke
mně, že děláš do zbraní.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Budiž
mu k dobru, že změnu tématu přijal. „Ano.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A
věděl bys, kde bych mohla sehnat ruční granátomety?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Upír
se na moment odmlčel. „A můžu vědět na co, takovou věc potřebuješ?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nikdy
nemůžeš vědět, kdy se taková věcička může hodit.“ Ty sny byly zvláštní a roztříštěné.
Vše, co si z nich skutečně pamatovala, bylo to, že by se jí hodily
granátomety. A vzhledem k jejímu daru, jejímu prokletí… „Jsem ráda, když
můžu být připravená na cokoli.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Možná
bych pro tebe mohl mít jedno jméno.“ Fréderic na ni nepřestával zírat. „Jsi
trošku jinde, než okolní svět, že, lovkyně?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nebo
je někde jinde všechen okolní svět,“ odpověděla. V ten moment zachytila
Janvierův pohled. V jeho zelených očích, ve kterých byla zvyklá vidět
smích, zachytila stopu varování. A síla toho varování jí zamrazila až do morku
kostí. Ať už Nazarach plánoval cokoli, ona tu nechtěla být, až se to semele. Na
moment zvažovala, že by zavolala posily, ale proč by Kenjiho s Badenem zbytečně
vystavovala nebezpečí. Nazarach chtěl jako svědky jí s Janvierem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Najednou
nastalo hrobové ticho a Ashwini věděla, že nebezpečí začalo ještě dříve, než Nazarach
pozvedl číši, kterou držel v ruce.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Na
inteligentní konverzace a nové začátky.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Chvíli
jí trvalo, než pochopila, proč se po jeho slovech celá místnost začala utápět
ve hmatatelném strachu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Antoine
s Calanem seděli naproti sobě jako minulost a budoucnost a Ash byla
přesvědčená, že jen jeden z nich dnes přežije. „Přežije ten nejsilnější,“
zamumlala si pro sebe. Co nečekala, byla Frédericova odpověď, „ne vždycky.“
Naklonil se k ní blíž a dotkl se jejího ramene. „Někdy přežijí ti, kteří
se umějí nejlépe přizpůsobit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Otočila
se k němu. „Tvoje sestra přijde o živost, jestli se nepoučí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Fréderic
se pousmál. „Monique umí muže velmi dobře přesvědčit, aby dělali to, co ona
chce.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To je
možný, ale Nazarach není muž. A ona by na to mohla jednoho dne zapomenout.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Upír
dvakrát pomalu zamrkal. „Neumře. Ne dnes v noci. Nazarach jí poníží a to
mu bude stačit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
v jeho hlase zachytila hněv, což by bylo pochopitelné, ale bylo tu ještě
něco dalšího. Něco, z čeho jí naskočila husí kůže. Sledovala směr jeho
smyslného pohledu, který nakonec spočinul na odhaleném rameni Monique a
zavrtěla hlavou. „Řekni mi prosím, že to, co si myslím, není pravda.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Všichni
zemřou,“ zašeptal Fréderic a jeho hlas působil na její kůži jako smirglpapír.
„A proto je lepší vybrat si partnera z těch, kteří tu zůstanou na věčnost.“
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ash
ztěžka polknula a odložila sklenku s vodou. „To je velmi unikátní způsob,
jak se dívat na věci.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Daleko
praktičtější, než jak se na věci dívá Janvier.“ Fréderic se podíval na protější
stranu stolu a střetl se s pohledem zmíněného upíra. „Usiluje o tebe i
přesto, že se během pár desítek let proměníš v prach. Možná, že i dříve.
Takový vztah je nesmyslný.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
přejela očima Janvierův profil – znovu zdravě vypadající a bezchybný – a
zavrtěla hlavou. „Když o někoho usiluješ, nacházíš v tom potěšení…
potěšení, které ty nikdy nepoznáš.“ Došlo jí, aniž by se na to musela ptát, že
Monique s Frédericem byli v tomto nezdravém vztahu i před tím, než
byli oba Stvořeni. Fréderic stále udržoval oční kontakt s Janvierem.
„Nezáleží na tom, jak velké potěšení z téhle vaší hry má, bolest, která bude
nakonec nevyhnutelně následovat, ho zotročí na daleko delší dobu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">A když
se Nazarach přeci jen rozhodne, že je Monique postradatelná?“ zašeptala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Upír
se k ní v mžiku otočil a v jeho dříve tak kultivovaném pohledu
se zračilo šílenství, které v ní vyvolalo obavy z toho, co s ním
udělá věčnost. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zničím
každého, kdo by se mi ji pokusil vzít.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
neodpověděla a do mysli se jí vloudila jedna jediná myšlenka – Fréderic
Beaumont také nebude žít zas až tak dlouho. Ve skutečnosti, její žalostně
krátká délka lidského života bude možná delší, než délka života tohoto
konkrétního téměř-nesmrtelného. Nikdo nemohl doufat, že by se vítězně postavil
proti andělu s Nazarachovou mocí a silou - kromě Kádru Desíti samozřejmě a
Frédericovi to evidentně nedocházelo… <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
přejel hrůzou mráz po zádech – Nazarach se totiž postavil a roztáhl křídla,
která se stala dominantou celé místnosti - zářila, jak leštěný jantar, a
střetávala se v nich krása s hrůzou. Její strach byl zdravou odezvou. Nesnažila
se ho potlačit a naopak ho použila jako štít proti dopadu, který na ni měla
Nazarachova moc a síla. Poprvé si ho skutečně prohlédla a porozuměla, jak velmi
nelidský vlastně byl. Jak moc byl vytržen z lidské existence. Tohle
stvoření je všechny – upíry i lidi – vnímalo maximálně jako zajímavé pobavení,
nebo jako otravné hračky. Záleželo jen a jen na jeho současné náladě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nemám
nic proti tomu,“ začal anděl tichým hlasem… který byl tak řezavý, jako čerstvě
nabroušený nůž, „když si mí upíři řeší své problémy sami mezi sebou. Nicméně,
vaše konflikty se dostaly do bodu, kdy už zpochybňovaly mou autoritu.“ Jeho
pohled padl na Antoina a pak na Simone. A na vyděšené ženě několik dlouhých
vteřin setrval. „Někteří z vás,“ pokračoval potichu, „evidentně věří, že
by zvládli odvádět lepší práci, než anděl, který tu vládl sedm staletí. Nemám
pravdu, Simone?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Simoniny
prsty se chvěly takovým způsobem, že se rudá tekutina v její sklence, když
ji položila na stůl, rozlila. „Pane, já bych nikdy-„<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Lži,“
přerušil ji Nazarach, „jsou něco, čím naprosto opovrhuji.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pane,“
pronesl Antoine a ochranitelsky položil ruku na rameno své partnerky. „Beru na
sebe veškerou zodpovědnost za naše činy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
se na něho zadíval žhnoucím pohledem. „Ušlechtilý jako vždy, i přesto, že ona
by klidně prodala tvou duši, kdyby na to přišlo.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Antoine
se chabě pousmál. „Všichni máme svou slabinu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
se rozesmál a v jeho smíchu možná zaznívalo i zrnko skutečného pobavení –
ale bylo to pobavení nesmrtelného, bylo to ostří, díky němuž ostatní krváceli.
„Jsem potěšen, že se Calanovi nepodařilo tě zabít, Beaumonte.“ Pak se andělova
pozornost stočila ke zmíněnému upírovi. „Mladý lev, který neumí moc dobře
střežit kořist, jež si hodlal ponechat.“ Při svých slovech pohladil Monique po
hlavě. Byl to tichý, nemilosrdný výsměch.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Calanův
pohled střelil k Janvierovi. „Příliš snadno jsem důvěřoval. Takovou chybu
znovu neudělám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ta
chyba,“ opravil ho Janvier s nenuceným pokrčením ramen, „ti zachránila
život.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Výraz
Nazarachovy tváře se nezměnil, ale v jeho hlase se nesla nová vrstva
chladu. „Cajún má pravdu. Vzal si něco, co patřilo mně. Co mi brání v tom,
abych ti na místě neodtrhnul všechny končetiny… hezky jednu po druhé ?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Calan
se postavil a ihned padl na kolena. „Přijmi mou nejhlubší omluvu, pane. Byl
jsem… příliš horlivý. Pokoušel jsem se ti dokázat, že bych ti sloužil daleko
lépe, než ti, kteří už svou pozici berou jako samozřejmost.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Na
dlouhý moment se rozhostilo absolutní ticho a Ashwini pochopila, že v té
chvíli padl andělův rozsudek. Když Nazarach se zasvištěním vzduchu složil
křídla, nikdo se neopovažoval ani dýchat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Simone,“
pronesl svým tiše nebezpečným hlasem. „Pojď ke mně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Drobná
upírka se zvedla a tak strašlivě se chvěla, že mohla stěží chodit. Antoine
vstal spolu s ní, „pane,“ začal.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
ale ostře zavrtěl hlavou. „Jen Simone.“ Když se zdálo, že by se upír mohl
pokusit znovu promluvit, anděl pokračoval, „až tak benevolentní nebudu ani
k tobě, Antoine.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Očividně
se zdráhající Antoine se posadil zpět na své místo. A to, pomyslela si Ashwini,
byla cena za téměř-nesmrtelnost. Vzdát se části své vlastní duše. Sledovala,
jak Simone došla k andělovi, ale dříve, než před ním mohla pokleknout, ji
Nazarach chytil za obě paže, sklonil se k ní a něco jí šeptal do ucha.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nikdo
se nikdy nedozví, co jí pověděl, ale když se upírka otočila tak, že na ni
všichni viděli, byla bílá jako zeď. Nazarach jí položil ruku na rameno a
podíval se na Antoina. „Simone bude na příští desetiletí mým hostem. Souhlasí
s mým názorem, že se potřebuje naučit pár lekcí o tom, jak se chovat
k andělům.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Antoinovi
ztuhl obličej, ale tentokrát nepromluvil.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A ty,
Antoine, mi zůstaneš věrně sloužit.“ Tichý rozkaz a zároveň nemilosrdné
varování. Andělovy prsty něžně klouzaly po Simonině bledé tváři. „Absolutně
věrně sloužit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ano,
pane.“ Antoine sklonil hlavu, aby se nemusel dívat na ženu, kterou považoval za
svou. Ale Nazarach ještě neskončil. „I přes to, co jsi udělal, ušetřím tvůj
život, ale neušetřím životy dětí tvých dětí. Beaumontových upírů již více
nebude, ne na dalších dvě-stě-padesát let.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Fréderic
zalapal po dechu a Ashwini se nepotřebovala ptát z jakého důvodu. Upírovi
bylo právě řečeno, že pokud si nepřál sledovat smrt svých vlastních dětí, tak
žádné mít nemůže. A vzhledem k tomu, že upíři nezůstávali po transformaci
plodní příliš dlouho, znamenalo to, že nikdy nebude mít svého vlastního
potomka. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Calan
setrval celou tu dobu absolutně nehybný. V okamžiku, kdy Nazarach pronesl jeho
jméno, zvedl hlavu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pokud
si přeješ se svým Řádem setrvat v Atlantě, tak se upíšeš na další sto let
trvající Smlouvu.“ Na první pohled se to zdálo jako velmi mírný trest – konec
konců Calan přeci Nazarachovi sloužit chtěl. Ale když si všimla, jak anděl opět
pohladil Monique po vlasech, tak jí to došlo – tušil, že mezi překrásnou
upírkou a vůdcem Řádu něco bylo. A tuto skutečnost by zneužíval k tomu,
aby Calana mučil kdykoli a jakkoli by se mu zachtělo.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Té
noci nebyla prolita žádná krev. Alespoň žádná, která by byla vidět. Ale když
sledovala, jak Simone padla na kolena po Nazarachově druhé straně od Monique,
tak pochopila, že některé rány nemusely krvácet a přesto mohly prolít řeky
bolesti. Bolesti, která poskvrnila nejen osoby, ale i místo, kde se odehrála. A
Simoniny tiché výkřiky se už teď začínaly vpíjet do půvabných oblouků
Nazarachova sídla.<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-16426571463518396232018-01-21T18:00:00.000+01:002018-01-21T18:00:03.386+01:00Angels Pawn - 6. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Kapitola
6<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini jí věnovala úsměv, který vypilovala k
dokonalosti v bílém pekle, kam ji její bratr odložil, přičemž jí stále opakoval,
že jeho to bolelo daleko více, než ji.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Podepsala si Smlouvu vlastní krví. A teď jsi ji
porušila.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Upírčina tvář byla najednou bledá jako list papíru.
“Tohle by mi určitě nemohl zazlívat,” pronesla přiškrceným hláskem. “Byla jsem
unesená.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Mě to tak nepřipadá. A teď sklapni a pojď za mnou.”
Fakt, že se Monique okamžitě proměnila v poslušného pejska, prozradil Ash o
Nazarachovi vše, co potřebovala vědět.</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Dovnitř.” Popadla upírku za ruku a schovala ji za
sebe do výklenku jen zlomek vteřiny před tím, než kolem nich prošlo několik
Calanových mužů. Ash zvedla ruku a ukázala směrem k šířícímu se dýmu. “Centrum
požáru je tamtudy!”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Jeden z nich se téměř zastavil, přimhouřil na ni oči,
ale pak se ozval výkřik někoho, kdo objevil tělo Peridy a strážný následoval
všechny ostatní. Ash vzala Monique za ruku a obě se rozeběhly na opačnou
stranu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ash!”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini zatočila ke dveřím, které pro ně držel Janvier
otevřené, postrčila Monique dovnitř a okamžitě za sebou zamknula. O tvář se jí
otřel mírný větřík a ona spatřila otevřené balkónové dveře – v ten moment by
Janviera nejraději políbila. Ten si sáhl za záda a vytáhl její kuši, kterou se
neochotně rozhodla nechat schovanou se zbytkem svých věcí. Vzala si od něho
svou milovanou zbraň a přitiskla své rty k těm jeho velmi překvapeným…
“Nepředpokládám, že se ti podařilo sehnat ještě auto?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Cajun zamrkal, zavrtěl hlavou, ale pak se usmál “To
přijde na řadu, až se nám podaří dostat ven.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Zatímco spolu mluvili, už směřovali k balkónovým
dveřím. “Můžeš z takové výšky skočit?” zeptala se Janviera.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Cajun se místo odpovědi vyšvihl na zábradlí.
“Monique,” natáhl ruku směrem k upírce. Ashwini chtěla tu liliově bílou ručku,
která vklouzla do té jeho, na místě useknout – kůže Monique byla delikátní a
bezchybná stejně jako její tvář. Místo toho, aby se poddala své touze, hlídala
dveře místnosti a sledovala skok obou upírů, kteří ve značné vzdálenosti
přistáli na zemi lehce a tiše jako kočky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier vzhlédl zrovna v momentě, kdy někdo začal
mlátit do dveří místnosti. Ash se rozeběhla zpět, a aby jejich pronásledovatele
zpomalila, zamkla zvenku balkónové dveře. Pak se vyšvihla na zábradlí a
spatřila Janviera, který k ní natahoval ruce v příslibu, že ji chytí. Jenže
Ashwini neměla tak velikou důvěru v nikoho. Vytáhla navíjecí šňůru,
zapracovanou do velmi vkusného náramku, který nosila na levém zápěstí a
přivázala její konec k zábradlí balkónu. Další část si omotala kolem obou rukou
a spustila se dolů. Vzhledem k rychlosti, jakou se spouštěla jí šňůra vypálila
tenké linie do obou dlaní, ale Ash si jich vůbec nevšímala, oddělala druhý
konec šňůry z náramku, a protože věděla, že pro ni Foxovi upíři stejně nebudou
mít žádné využití, nechala ji viset tam, kde byla. Když se otočila, ocitla se
tváří v tvář Janvierovi, který na ni překvapeně zíral s pozvednutým obočím.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Auto,” řekla spěšně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Upír mávl směrem doleva. “Tímhle směrem je příjezd k
domu.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Tam se to bude hemžit Calanovýma lidma.” Zamračila se
a otočila se doprava. “Není támhle vzadu garáž?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Janvierovi se rozzářily oči. “Mám pocit, že asi před
hodinou jsem tam viděl zajet Hummera.” Podívali se na sebe a okamžitě se oba
vítězoslavně usmáli.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Mohli bychom už vyrazit?” Monique si neodpustila
drobné představení a začala přešlapovat na místě, jakoby jí byla zima i v
příjemném klimatu letního večera.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Drž se u nás,” upozornila Ash a vyrazila směrem ke
garáži. Věděla, že upírka jí poslechne na slovo – strach, který se jí zrcadlil
v pohledu při zmíňce Nazarachova hněvu, rozhodně nebyl falšovaný.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Garáž byla samozřejmě zamčená, ale kolem nebyl nikdo,
kdo by ji hlídal. Všichni pravděpodobně odběhli pomoci s ohněm. “Tam nahoře.”
Ukázala Ash na okno, těsně pod střechou. Janvier na nic nečekal. Udělal pár
kroků vzad a rozeběhl se proti zdi. Jediným silným odrazem se vymrštil do
vzduchu a přistál na okenní římse. Monique slyšitelně zalapala po dechu a Ash
se na ní podívala, “tys nikdy něco takovýho neviděla?” Předpokládala, že
všichni staří upíři se dokázali pohybovat se stejně divokou elegencí jako
tenhle Cajun.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Blondýnka zavrtěla hlavou a s rozevřenými rty a
vykulenýma očima setrvávala pohledem na Janvierovi. “Jsem si celkem jistá, že
ani Dědeček se nedokáže takhle pohybovat a to je mu přes pět set let.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier praštil do výplně okna, která se okamžitě
roztříštila a v mžiku zmizel uvnitř garáže. Ash pod chodidly cítila otřesy
půdy, jak se jejich pronásledovatelé velmi rychle přibližovali. Vytasila pistoli a otočila se k Monique. “Máš nějaký zkušenosti s útočnýma zbraněma?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Mými zbraněmi jsou moje tělo a tvář, Lovkyně.” Do
jejího tónu se vplížila pohrdavost. “Mou nejútočnější zbraní je sex.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“To máš zrovna v tuhle chvíli docela smůlu.” Ash
praštila pěstí do dveří garáže. “Dělej, Janviere!”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Od kdy je vůbec součástí Spolku také upír?” zeptala
se Monique, zatímco se tělem schovala za Ash, protože se na dohled od nich
objevil první z Foxových lidí, a okamžitě na ně začal mířit velmi impozantní
pistolí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ash ignorovala jeho palebnou sílu a střelila ho do
nohy. Upír se zřítil k zemi jako domeček z karet. Jenže hned za ním se objevil
druhý a třetí…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Janviere!” <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">V ten moment garážové dveře povyjely vzhůru, ale jen
natolik, aby je Ash s Monique mohly podlézt. Janvier už otevíral dveře
obrovského, výrazně žlutého Hummera, který jemně předl. “Pěkný, co?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ash poklekla a vystřelila na další dva upíry, kteří se
nebezpečně rychle přibližovali.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Nasedat!”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ještě jednou vystřelila a pak skočila na přední
sedadlo. Minique se krčila na zadních sedačkách.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier se na ni šibalsky zasmál. “Zapni si pásy.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Hotovo.” Zapřela se nohama a kývla. “Můžeme.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">V mžiku prorazili garážová vrata. Ozval se zvuk
trhajících se drátů a protestujícího
kovu, který se jim ohýbal pod koly. Následovaly výkřiky Foxových mužů, kteří
jim uskakovali z cesty, ale jejich Hummer nezastavilo vůbec nic. Když se od
dveří vozu odrazily vystřelené kulky, Ash se zakřenila.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Vypadá to, že Calan je velmi paranoidní.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Naštěstí pro nás.”
Janvier zařadil vyšší rychlost a už se řítili po Calanově precizně
zastřiženém trávníku a proráželi si cestu i nejedním upraveným živým plotem.
Ash si nabila pistoli a zkontrolovala Monique, jestli byla v pořádku. Blonďatá
upírka na ni zírala zpět s tak vytřeštěnýma očima, že jí na všech stranách
kolem duhovek koukalo bělmo. “Oba dva jste naprosto zešíleli!”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ash se na ni zazubila a otočila se zpět dopředu…
zrovna v momentě, kdy se před nimi zprava objevil další Hummer. “Janviere, co
teď?” <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Otevřela přední okénko. “Za volantem je Calan.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Musíš ho nějak rozptýlit, cher.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Už na tom pracuju.” Zhluboka se nadechla a vypustila
z mysli všechno ostatní, kromě pohyblivého cíle, na který měla zamířeno. První
kulka trefila ráfek kola, ale tou druhou už zasáhla svůj zamýšlený cíl. “On má
snad neprůstřelný i pneumatiky,” zamumlala, když se nestalo, co očekávala, že
se stane. Odložila pistoli, vzala svou kuši a vložila do ní šíp.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Jejich Hummer zrovna prorazil další rozkvetlý živý
plot a se všemi uvnitř to trochu zamávalo. Ashino soustředění nerozhodila ani
divoká jízda, ani kulky, letící jejich směrem a znovu zamířila. Černý Hummer
ostře zatočil vlevo, aby jim odřízl cestu a Ash se najednou překvapivě zblízka
dívala do tváře Calanovi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Promiň, Calie,” zašeptala pro sebe, “ale dneska ti to
nevyjde.” <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Šíp se zanořil do pneumatiky zadního kola Hummera a
celé auto se svezlo do strany. </span><span lang="EN-US"> </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Calanovi
chvíli trvalo, než srovnal řízení vozu, ale těch pár vteřin bylo vše, co
potřebovali.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Dolů!” Zařval Janvier, když se řítili k bariéře z aut,
která chránila kovovou příjezdovou bránu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Na hlavu se jí vysypalo roztříštěné bezpečnostní sklo
z oken a slyšela jak jejich Hummer zlověstně zaskřípal… ale o zlomek vteřiny později
se ocitli na silnici a řítili se od Calana a jeho lidí pryč tak rychle, že s
nimi nikdo nemohl držet krok.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Zvedla hlavu, setřásla si z vlasů střípky skla… a
spatřila Janvierovo rameno, přišpendlené k sedadlu vozu kovovým hrotem, který
byl ještě nedávno součástí příjezdové brány. </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier stále řídil, ale měl pevně zaťaté zuby a
jeho pořezaná tvář byla zkroucená bolestí. Ignorovala stížnosti, které na ni
chrlila Monique ze zadního sedadla a rozepnula si bezpečnostní pás. Pak se zády
zapřela o palubní desku a pevně uchopila kovový hrot zející z upírova
ramene. „Připraven, cher?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Obdařil
ji krví zbarveným úsměvem. „Do toho.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Věděla,
že vampyrismus žádným způsobem nechránil proti bolesti, a proto počkala, než se
ocitli na rovné silnici a teprve pak pořádně zatáhla. Janvier vypustil rychlou
spršku peprných nadávek v Cajúnské Francouzštině, ale pořád zvládl udržet
jejich vůz na silnici. Ash zůstala zírat na průměr hrotu, který z něho
vytáhla a zmocnila se jí chvilková nevolnost. „Ta věc je daleko širší, než moje
šípy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Je
dobrý vědět, že až mě střelíš, tak to bude bolet o trochu míň než tohle.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Odhodila
hrot na podlahu vozu a otočila se zpět do sedadla. „Měla bych zavolat
Nazaracha.“ Zrovna v tuhle chvíli nemohla na postřelení Janviera ani
pomyslet. Ne po tom, co na své hlavě cítila jeho ruku, která ji chránila proti
skleněným střepům, když projížděli barikádou z aut.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ze
zadního sedadla se ozvala naříkající Monique. „Neberte mě k němu zpátky.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Víš,
jak to chodí, Monique.“ Janvierův hlas byl daleko tvrdší, než ho kdy dříve Ash
slyšela. „Všechna ta pravidla znáš daleko líp, než většina ostatních Kandidátů
a znala jsi je ještě dříve, než ses rozhodla být Stvořena. Tak se je teď nesnaž
měnit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nevěděla
jsem, že to bude obnášet tolik hrůzy.“ Upírka se setkala s Ashiným
pohledem v zrcátku. „Viděla si ho? Setkala ses s ním už někdy?“ Když
Ash přikývla, Monique pokračovala. „Tak si představ, že jsi s ním úplně
sama. Představ si, že stojíš uprostřed místnosti a on kolem tebe krouží dokola
jako nějaký dravec a ty se snažíš nemyslet na všechny ty věci, které by ti mohl
udělat… u kterých bys byla stále při vědomí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Já si
to nemusím představovat,“ odpověděla Ashwini a sevřelo se jí hrdlo. „Byla jsem
součástí záchranných týmů Spolku a viděla jsem upíry, kteří přežili věci, které
by neměl přežít nikdo.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Všechny
tyhle věci se zahojí,“ zašeptala Monique. „Jednou jsem viděla, jak Jean přišla
o obě nohy. Byl to trest. Nohy jí dorostly a já si říkala, že to nemůže být tak
hrozné. Ale mysl… ta se nezahojí.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
sklouzla pohledem k Janvierovi, ale jeho pohled zůstával soustředěný na
silnici před nimi. Jeho pořezaná tvář se jí hojila přímo před očima a ona si
uvědomila, že bude brzy potřebovat krev. Hodně krve. Už v tomto okamžiku
působil pohubleji a z pod kůže mu začaly vystupovat kosti.<a href="https://www.blogger.com/null" name="_GoBack"></a>
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zvládneš
dojet k Nazarachovi?“ zeptala se.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A
kdybych ti řekl, že ne, nabídla bys mi svou sladkou krev?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Takže
tedy ano, zvládneš.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pousmál
se na ni, ale jeho úsměv působil povadle. „Prokaž mi laskavost, cher. Otři mi
z obličeje tu krev.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ash
odtrhla spodní lem svého trička. Nejprve mu setřela krev kolem očí, a pak i ze
zbytku tváře. „Ty jsi někdy přišel o nějakou končetinu?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">V jeho
mokřadně zeleném pohledu se objevily chladné stíny. „Zeptej se mě znovu, až
budeme sami.“ Na vteřinu sklouzl pohledem ke zpětnému zrcátku. „Myslel bych si,
že budeš Nazarachova oblíbenkyně, Monique. Krásné ženy má rád.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Monique
se zachvěla a navzdory příjemné teplotě v kabině auta se pevněji objala
pažemi. „Radši, než všechnu krásu světa, má bolest. Pevně doufám, že si mě
nikdy nebude chtít vzít do postele.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To
ještě neudělal?“ Janvier se vůbec nesnažil skrýt své překvapení. Ze zadního
sedadla se ozval vyděšený smích. „Říká, že potřebuji čas, abych dospěla. Abych
se naučila docenit rozkoš, kterou nabízí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Sakra,“
zamumlala Ashwini. „Skoro mi jí je líto.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To
nedělej,“ pronesl Janvier. „Zvolila si, co chtěla a teď se jen snaží se všemi
manipulovat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Samozřejmě,
že se snaží se mnou manipulovat.“ Ashwini se pousmála nad pohledem, který
střelil jejím směrem. „Protože tady Monique doufá, že se kvůli ní postavím
Nazarachovi, což by mě pravděpodobně stálo život, ale odpoutalo by to jeho
pozornost od ní.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ze
zadních sedaček se šířilo jen chladné ticho, ale nakonec upírka promluvila,“
jsi chytřejší, než vypadáš, lovkyně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Děkuju
pěkně.“ Pronesla pohrdavě Ash a zakroutila rameny, aby si je uvolnila. „V
Akademii Spolku nás občas i něco naučej. Víš, co je jedno z nejzákladnějších
pravidel?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pouč
mě.“ Z upírčiných slov odkapával jed.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nikdy,
ale opravdu nikdy nelituj žádnýho upíra, protože tvýho soucitu okamžitě zneužije
a s úsměvem ti rozpáře krk.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Víš,
ještě před rokem jsem stejně jako ty, byla obyčejný člověk,“ pronesla Monique.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jediný
slovo, který jsem z celý tý věty vnímala je – <i>byla – </i>minulý čas.“ Ash vytáhla z kapsy mobil. „Teď jsi
Stvořená a budeš přesně tím, čím Nazarach bude chtít, abys byla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Anděl
byl velmi potěšen, že byla jeho oblíbenkyně nalezena. „Přivez mi ji, lovkyně.
Je tu pár věcí, které musíme prodiskutovat a navíc, jsem si jist, že se chce
shledat se svou rodinou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
poznala Antoina Beaumonta se Simone Deschanel podle fotografií, které viděla.
Ale na žádné z těch fotek neměl ani jeden z nich tvář staženou čirou
hrůzou. Antoine to sice dobře skrýval, ale celé jeho bytí se soustředilo na
anděla, který velmi uvolněně postával u okna proti královsky modrému sófa, ve
kterém oba upíři seděli.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Simone,
která vypadala velmi půvabně a sexy ve svých křiklavě rudých šatech, své emoce
tak dobře skrývat nedokázala. Svírala si ruce v klíně a očima sledovala
každičký Nazarachův pohyb.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jakmile
Ashwini s Janvierem a s Monique vešli do místnosti – jejich příchodu
předcházela jen kratičká zastávka, kdy upírce pořídili nové džíny a tričko –
Antoinův pohled okamžitě zamířil k jeho pra-pra vnučce, ale Simone
neodtrhla oči z nejnebezpečnějšího predátora v místnosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Monique,“
pronesl Nazarach něžným hlasem, který se Ash omotal kolem hrdla jako smyčka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pojď ke
mně, drahá.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Zlatovlasá
upírka zamířila nejistým krokem ke svému pánovi. „Pane, já jsem svou Smlouvu
nechtěla porušit. Věř mi, prosím.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Hmm.“
Jeho pohled se stočil k Ashwini. „Co si o tom myslíš ty, lovkyně?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
se přinutila promluvit skrz sevřené hrdlo. „ Svůj úkol jsem splnila. Moje práce
končí jejím doručením.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Velmi
politické.“ Anděl položil upírce ruku na hlavu a ona před ním okamžitě
poklekla. „Ale to nevadí. Své odpovědi dříve či později dostanu. A ty se
samozřejmě zúčastníš dnešního banketu.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Já se
ale potřebuju vrátit zpátky ke Spolku.“<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Na
místě ji zmrazil jeho jantarový pohled. „To nebylo pozvání, lovkyně.“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-52019154339429785852018-01-16T18:00:00.000+01:002018-01-16T18:01:02.398+01:00Angels Pawn - 5. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Kapitola
5<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Zas tak dobrá nejsi, Monique, tak s tím sváděním
přestaň.” Jeho slova sice byla tvrdá, ale tón jeho hlasu klesl a ve tváři se mu
zračilo napětí. Překrásná upírka vstala ze stoličky a došla po krémově
zbarveném koberci až k němu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jsi lhář. Jsem velmi dobrá. Učila mne samotná Jean.”
S těmito slovy položila obě dlaně na Calanovu širokou hruď a postavila se na
špičky. “A ty jsi docela přitažlivý.”</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Calan jí zaťal pěst ve zlatavých vlasech, které
prozrazovaly její téměř-nesmrtelnost a odtáhl ji od sebe pryč. “Jestli si
myslíš, že mě svedeš a já pak budu skákat, jak ty pískáš, tak se šeredně
pleteš, Monique.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Zdálo se, že ji jeho hrozba vzrušila. Její rty byly
najednou ještě plnější a pod saténovou róbou se jí vyrýsovaly bradavky. “Vyspi
se se mnou, Calane.” Začala se o něho smyslně třít. “Bude to nejlepší
rozhodnutí tvého života.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jsem schopný se s tebou vyspat,” zašeptal Calan se
rty přitisknutými k jejímu hrdlu, “a pak tě spálit na prach.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Více k užitku ti budu, když mě necháš naživu.”
Monique se viditelně roztřásla a sklouzla dlaněmi k jeho tváři. “Nesnáším
Simone. Všechnu dědečkovu pozornost strhla na sebe.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Chceš snad říct, že bys zradila Antoina jen proto,
aby ses pomstila Simone?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Říkám, že bychom si mohli vyjít vzájemně vstříc. Ty
se pro mě zbavíš Simone, staneš se mým druhem a pravou rukou mého dědečka... a
pak po něm můžeš všechno převzít.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Výraz Calanovy tváře ztvrdl. “Sorry, zlato. Druhý
housle hrát odmítám. A ze všeho nejvíc je odmítám hrát rozmazlenýmu frackovi,
kterej by zaprodal svou vlastní rodinu.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini spatřila v pohledu Monique překvapení, ale
moment na to ji Calan začal líbat. Při zvuku jejího sténání se rozhodla, že už
toho viděla a slyšela víc, než dost na to, aby si vytvořila svůj vlastní obrázek
– přestože zatím netušila, jak bude jeho výsledná podoba vlastně vypadat. O dvě
špatně zvolené odbočky později se ocitla zpět ve své koupelně. Vysoukala se ze
šachty a zašroubovala zpět její kryt. Hned na to skočila do sprchy a drhla ze
sebe všechnu špínu, dokud jí nepálila kůže.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">V momentě, kdy vkročila zpět do místnosti, oblečená v
džínách a tílku, ji vůbec nepřekvapilo, že tam na ni čekala Perida. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Začali jsme se obávat, jestli se ti něco nestalo,
když jsi tak dlouho neotvírala,” pronesla upírka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ash zvedla ruku dlaní vzhůru. “Špunty do uší.
Nesnášim, když se mi do nich dostane voda.” Prohrábla si vlasy ručníkem a
tázavě se podívala na Peridu. “Kde je Janvier?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Prochází se venku v zahradách.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ash hodila ručník přes opěrátko židle. “Půjdu ho
najít.” Celou dobu, co odcházela ze svého pokoje na sobě cítila Peridin pohled.
Po chvíli pátrání našla Janviera u keřů rozkvetlých růží. “Neuvěříš, co jsem
před chvílí viděla,” pronesla, zatímco přemýšlela nad tím, zda byla Monique s
Calanem stále ještě v obětí napájeném jak chtíčem, tak i ambicemi a nenávistí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Tak mě nenapínej, cher.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ash se dostalo zadostiučinění, když na ni zůstal
udiveně zírat. “Myslíš, že má Calan pořád v plánu zbavit se Antoina a pak i
Monique?” zeptala se nakonec.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Pokud se chce vyšplhat na žebříčku vládnoucí třídy v
Atlantě,” pronesl Janvier s pragmatismem téměř-nesmrtelného, “ale to by se
musel zbavit i Jean, Frédérica a všech ostatních Beaumontových.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini si vybavila bezcitnost, která se skrývala v
Calanově pohledu, když mluvil s Monique. “Rozhodně je toho schopen. Ale
navzdory tomu, co říká, ho Monique dokáže do jistý míry ovlivnit.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Řekl bych, že je možný, že Monique nebude chtít být
zachráněna,” poukázal Janvier, “ne pokud je přesvědčená, že by se jí mohlo
podařit přesvědčit Calana, aby souhlasil s jejím plánem.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Na tom nesejde, Nazarach ji chce, tak ji dostane.” A
dokonce ani ten nejambicióznější upír by si nedovolil oponovat svému pánu.
Andělé zdokonalili mučení do bezchybného umění – a všechny ty výkřiky, které na
ni útočily ze zdí jeho domu jí prozradily, že Nazarach v něm byl lepší, než
většina ostatních. “Jeden by řekl,” zašeptala, “že Monique bude mít víc rozumu,
a po všem, co musela vidět u Antoina s Jean se nebude chtít stát Kandidátem.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Být upírem přináší spousty výhod.” Janvier se
zastavil a dal jí přičichnout k jednomu s růžových květů. Vůně byla dekadentní
a přepychová. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Možná,” pokračovala Ash, když sebou nechala tu
nádhernou vůni ještě jednou prostoupit, “ale až se Monique dostane Nazarachovi
zpátky do rukou, bude s ní zacházet jako s šachovou figurkou. A ona ho musí
nechat. Dalších sto let nebude mít žádnou svobodu, žádnou moc o sobě
rozhodovat. Bude na tom hůř, než kdejaký domácí zvíře.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier pustil květ růže a zastrčil si ruce do kapes
kalhot. “Nikdy ses mně nezeptala na to, jak jsem byl Stvořený já.” Z jeho hlasu
se vytratila jeho obvyklá lyričnost. Namísto ní, se v každé další slabice
ozývalo něco nelítostného a zatvrdlého.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Zamiloval ses do upírky.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier ztuhl. “Ty sis mě prověřovala?” Svůj hněv se
sice snažil skrýt, ale pro ni byl stejně dobře viditelný, jako srpek měsíce na noční
letní obloze.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ani jsem nemusela.” Pokrčila rameny. “Chlapy jako ty,
s tvojí povahou se neradi podřizují. Ale když už se rozhodnete někomu odevzdat,
tak byste pro tu osobu udělali cokoli – dokonce i kdyby vás to mělo napůl
zabít.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“To jsem tak čitelný?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ne.” Zadívala
se mu zpříma do očí, věděla, že se zrovna připravuje o jednu vrstvu svých
vlastních štítů. “Ale jsi stejný jako já.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ah.” Janvier pokračoval v chůzi a jeho nádherné vlasy
se zaleskly ve svitu měsíce.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Už jsi někdy někomu důvěřovala tak hluboce, cherie?” <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ano, a stále měla jizvy, které to dokazovaly. Ty na
zádech, na ty by téměř dokázala zapomenout… ale ty na duši? O těch si nebyla
jistá, zda je vůbec někdy dokáže odpustit. “O mě se tu nebavíme. Co se stalo s
tvojí milenkou?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Po několika letech jsem začal Shamiyu nudit. A tak mě
zanechala na pospas Neze.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Královně Jedů?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier přikývl. “Pobývat na jejím dvoře bylo…
částečně noční můrou a částečně jednou velkou extází. Nikdy v životě jsem
nezažil větší bolest, než z rukou Nehy, ale také mi ukázala rozkoše, o kterých
jsem netušil, že mohly existovat.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini si představila ženu archanděla, s kůží barvy
delikátní kávy, temnýma očima a s její exotickou sexualitou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Proto tě přitahuju?” Ash o sobě věděla, že nebyla
žádná kráska, ale její kůže měla stejně východní odstín a její oči byly stejně
tmavé. “Podepsala se na tobě tolik, že vyhledáváš pořád stejný typ?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier se rozesmál a jeho smích byl srdečně upřímný.
Takhle smát ho slyšela jen jednou nebo dvakrát – obvykle v okamžiku, kdy se jí
vysmekl, když už ho měla téměř na dosah při odchytu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Neha,” pronesl, “je tak chladná, jako její hadi. A
ty, má divoká lovkyně jsi jako nekontrolovatelná lavina. Dvě více odlišné ženy
bych nenašel, i kdybych se o to snažil tisíc let.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Mrazivě nepříjemný pocit v jejím nitru se rozplynul v
žáru jeho smíchu a slov. “Tak co ses vlastně od Calana dozvěděl, než si šel
hrát na kočku a myš se slečnou Beaumontovou?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Nabídl mi, abych tu zůstal a přidal se k jeho Řádu.”
Jeho tělo se při chůzi dotýkalo toho jejího. A bylo velmi lidské.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Řekla bych, že musí vědět, že nikde dlouho
nevydržíš.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Za to, co je důležité budu bojovat,” řekl a z jeho
hlasu se vytratilo jeho obvyklé pobavení. “Ale tyhle nicotné politické hry…
non.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“A to jsi řekl i Calanovi?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Samozřejmě. Cokoli jiného by vzbudilo podezření.”
Janvier pokývl hlavou směrem k nedalekému rybníčku a Ash k němu souhlasně
odbočila.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ale teď už mu došlo, že jsem nestranný.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Smůla, že zapomněl na nejdůležitějšího hráče téhle
hry.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jen hlupáci mohou zapomenout na anděly.” Jakmile
došli k rybníčku, Janvier poklekl a rukou se jí chytil za lýtko. Ash lačnila po
fyzickém kontaktu, kterým se po ní nevyžadovalo nazpět nic jiného, než jen aby
ho naplno vnímala. A to byl důvod proč od něho nepoodstoupila pryč, ani mu
znovu nepřipomněla své pravidlo o nezaplétání se s upíry. Prostě tam stála a
nechala do sebe vsakovat jeho tělesný žár. Janvier byl jako jedna velká neznámá.
Už ho zažila ledově chladného jako predátora i vřelého jako paprsky slunce a
mnozí si lámali hlavy s tím, který z těch dvou byl skutečný Janvier… ale Ash
věděla, že skutečného Janviera tvořily obě tyto části.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Miluješ ji pořád ještě?” zeptala se najednou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Koho?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Tu upírku. Shamiyu.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Jemně ji stiskl lýtko a Ash pochopila, že to bylo
pokárání. “To je ale hloupá otázka, cher. Přeci musíš vědět, že láska ve stínu
nepřežije.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ano, to měl pravdu. “Jaká byla?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Proč jsi najednou tak zvědavá?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jen mě zajímalo jaká žena dokázala lapit srdce muže
jako jsi ty.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Když mě znala, tak jsem nebyl mužem, kterým jsem
dnes.” Naklonil se k ní blíž. “Byl jsem nezkušený mladík, který se od té doby
velmi poučil.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini přijala jeho odpověď a stočila pohled k rybníčku,
kde se srpek měsíce třpytil na noční klidné hladině. Poprvé za mnoho let byla
její mysl zcela tichá, jen a jen její. A ten klid a mír pro ni byl něco zcela
mimořádného.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Když projela prsty jeho vlasy, tiše si povzdychl, ale
nepromluvil.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">O tři hodiny později bylo ticho a mír jen dávnou
vzpomínkou. Ashwini se s Janvierem schovávala ve výklenku chodby vedoucí k
pokoji, kde byla Monique držena.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jsi si jistý, že je Calan ve své kanceláři?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier přikývl. “Není to tak dlouho, co jsem ho tam
viděl vejít.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Dobře, ale i kdyby se nám s Monique podařilo
vyklouznout z jejího pokoje,” zašeptala a nakoukla za roh výklenku, “jak ji
dostaneme kolem všech těch upírů, co tu hlídají?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier si prohlížel sadu paklíčů, které se mu odnikud zrovna zjevily v ruce. “Tohle všechno by bylo daleko jednodušší,
kdybychom mohli říct, kdo nás poslal.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Politický hry.” A anděl byl zvědav, kdo by z nich
vyvázl jako vítěz. “V podstatě ty dva upíry poštvává proti sobě a nás proti
Calanovi. Na nás mu vůbec nezáleží, chce jen abychom mu odhalili slabinu v
Calanově obraně.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Nazarach hodně zestárl.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Na mě působil stále velmi živě.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Tak jsem to nemyslel. Tady.” Janvier si přiložil pěst
na srdce. “Setkal jsem se s Favashi, archandělem Persie. Je jí přes tisíc let,
ale pořád má srdce na svém místě. Pořád v sobě má lidskost, kterou Nazarach
zcela postrádá.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini tiše přikývla a dodala, “Znám upíry, kteří
jsou na tom stejně.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Pokud by se ze mně takový upír měl stát, moje drahá
Ostrá Ash, prokaž mi laskavost a zabij mě.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Tiše.” Ash zahlédla drobnou postavu Peridy, která
přišla vystřídat upíra, strážícího dveře Monique. “Vezmeme si Peridu jako
rukojmí a využijeme jí k tomu, abychom dostali Monique ven.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Calan by Peridu zastřelil,” vyhodnotil Janvier, “a
Perida by ho nechala – moc dobře ví, že pokud Cal není úplně nemotorný střelec,
tak by na střelný zranění nezemřela.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“A lidi si myslej, že já jsem šílená.” Ash přešlapovala
ve výklenku chodby a přemýšlela nad novým plánem. “Co třeba spustit požární
hlásič a způsobit trochu chaosu?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Upírům kouř nevadí,” zašeptal a stočil k ní svůj
půlnočně zelený pohled, “ale oheň jim rozhodně vadí. Jestli chceš skutečnou
paniku a chaos, tak musíme něco opravdu zapálit.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Nechci zabít žádné nevinné.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Žádnej upír přes padesát let není nevinný, cherie.”
Jeho slova byla tvrdá, ale jeho hlas zněl něžně. “Můžeme použít třeba ty
závěsy, co byly o kus dál v chodbě – všechny stráže budou dost daleko od pokoje
Monique a zároveň oheň nebude nikde poblíž obydlených místností.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini prohledala kapsy a našla zapalovač z výbavy
pro skautky – jak tomu říkala Sára. “Běž rozptýlit Peridu.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Blýskl na ni svými špičáky a jeho úsměv v sobě skrýval
čistokrevný hřích. “Nezapomeň, že jsi mně o to sama požádala.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ash na něho přimhouřila oči, a pak už jen čekala, než
se vynořil z výklenku a pokračoval směrem k Peridě. Upírka mu okamžitě
vykročila naproti, a zatímco s ní Janvier flirtoval tím svým lenivým Cajunským
způsobem, Ash se vykradla směrem k závěsům na opačné straně dlouhé chodby.
Doufala, že tu nikde nebyly rozmístěné bezpečnostní kamery. Přestože žádnou
nespatřila, pořád by si byla jistější, kdyby měla na přípravu více času.
Naneštěstí čas bylo to jediné, čeho se jim nedostávalo – podle řečí, které tu
kolovaly, se Calan rozhodl spustit svůj plán proti Antoinovi už druhý den ráno.
A v momentě, kdy by vše vypuklo, by se Atlanta obrátila v krvavou lázeň v
jejímž středu by byl Beumontův klan upírů proti Foxovu Řádu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">A jak znala Nazaracha, anděl by klidně nechal shořet
celé město, nehledě na nevinné, kteří by zůstali chyceni ve smrtících
plamenech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Zadržela dech a čekala, dokud se okraj závěsů
nevznítil. Jakmile si byla jistá, že se oheň bude šířit dál, vrátila se do
stínů výklenku v chodbě. V ten moment se zrovna Perida rozesmála a jemně od
sebe Janviera odstrčila. Upír si dramaticky a ublíženě položil dlaň na hruď,
ale poodstoupil. Pak jí přátelsky popřál bonne nuit a zmizel za nejbližším
rohem. Perida se vracela na své místo před pokojem Monique a ještě stále se
usmívala. Její úsměv však netrval dlouho.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Hoří!” Vykřikla varovně. Pak okamžitě odemkla dveře a
běžela pro rukojmí. Božská Beaumontovic upírka očividně spala. Měla na sobě
oblečenou lehkou bílou noční košilku, která jí sahala stěží do půlky stehen.
Nicméně probrala se velmi rychle, “běž pomoct uhasit oheň,” nařídila Peridě.
“Já se zvládnu dostat ven sama.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Místo toho, aby ji Perida poslechla, jí vzala za ruku
a táhla ji za sebou ven ze dveří místnosti. “To si nemyslím, slečno Beaumontová.
Zůstaneš hezky se mnou.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“A kam přesně si myslíš, že bych mohla utéct v noční
košili a bosá?” odsekla naštvaně Monique.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jsi stejně nesmrtelná jako já,” pronesla Perida a v
každém jejím slově byla znát chladnokrevná bodyguardka. “Trocha špatnýho počasí
a nějakej škrábanec na chodidle pro tebe budou jen minutovou nepříjemností.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Třeba po útěku netoužím z jiného důvodu.” Hlas
Monique byl plný narážek. “Je přímo k sežrání, nemyslíš?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Perida na moment ztuhla… a ocitla se tak na kratičký
okamžik zranitelná. A to bylo vše, co Ashwini potřebovala. Vklouzla přímo za
Peridu a praštila jí po hlavě tak silně, že obyčejného člověka by to zabilo.
Upírka okamžitě upadla do bezvědomí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Druhá upírka, krásná Monique na ni zůstala zírat. “A
ty jsi kdo?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Mě poslali, abych tě přivedla zpět.”<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Já ale nemám v plánu odcházet.”<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-55475106703848663302018-01-11T18:00:00.000+01:002018-01-11T18:00:19.814+01:00Angels Pawn - 4. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Kapitola 4<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
se zastavilo srdce hrůzou. „Byl mladej a hloupej – nebylo zas tak složitý ho
znehybnit na tak dlouho, abych mohla utéct.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Přišpendlila
jsi mu křídla ke zdi sedmi šípy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ash
ztěžka polknula a rozhodla se, že se nemá za co omlouvat. „Byl to tvůj
příbuznej?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„I
kdyby byl, v těch, co se nacházejí v mém blízkém okolí, netoleruji
nedostatek inteligence. A Egan byl za své idioctví potrestán.“</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
se skutečně netoužila dozvědět, co Nazarach udělal tomu drobnému andělovi,
který si z ní chtěl udělat večerní společnici. Ale její divoká stránka se
prostě nemohla nezeptat, „A byl potrestán za to, že šel po lovkyni Spolku… nebo
protože selhal?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Anděl
ji obdařil dalším chladným úsměvem. „Na to by ses měla zeptat Egana – jazyk už
mu dorostl zpět.“ Nazarach se ze své uvolněné pozice napřímil a natáhl
k ní ruku. „Pojď se se mnou proletět, Ashwini.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"> Dokonce i na metr, který je od sebe dělil, se
cítila, jakoby ji lapil do tisíce provazů, které se kolem ní začaly stahovat a
dusit ji. „Nemůžu se tě dotýkat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Zablesklo
se mu v očích a Ashwini v nich spatřila svou smrt. „To jsem ti tak
odporný?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Je
toho v tobě příliš mnoho,“ zašeptala a lapala přitom po dechu. „Příliš
mnoho času, vzpomínek a duchů minulosti.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jeho
ruka klesla a ve tváři se mu objevil zájem. „Máš oko jasnovidce?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">V jeho
hlase nebyla ani známka pochybností, možná proto, že Nazarach v sobě měl
temnotu, ale i zkušenosti sedmi staletí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Něco
takového.“ Poodstoupila od něho a lapala po vzduchu, který se v tu chvíli
vytratil snad z celého světa.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jakmile
na zátylku ucítila cizí ruku, okamžitě věděla, že to byl Janvier a bez
překvapení a úleku přijala jeho dotyk. Jakoby něco v ní vědělo, že to byl
on, jakoby ho sama přivolala. Jediný dotyk stačil k tomu, aby zase mohla
dýchat. Letní vzduch Atlanty se jejím plícím zdál jako sladký nektar
z květů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pane,“
pronesl Janvier potichu. Volba oslovení v sobě nesla záměrný respekt.
„Neznič tak drahocenný poklad pro chvíli pomíjivého rozptýlení.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Audrina
nebyla tvůj typ?“ zeptal se anděl, zatímco pohledem stále setrvával na Ashwini.
„Tomu se dá těžko uvěřit.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Můj
vkus se změnil.“ Odpověděl upír a druhou ruku jí položil na paži. „Přestože
Ashwini stále nespolupracuje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
na moment znehybněl – a v tom momentě si Ashwini uvědomila, že by se
utkala i se samotnou smrtí, kterou by anděl seslal jejich směrem. Byla to ona,
kdo do toho všeho Janviera uvrtal, a proto ho musela ochránit. Jenže pak se
Nazarach rozesmál a veškeré nebezpečí pominulo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ona
bude tvá smrt, Janviere.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jsem
rád, že jsem si svou smrt zvolil sám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
roztáhl křídla a věnoval jim svůj chladný, nesmrtelný úsměv. „Možná se ukáže,
že pozorovat vás dva bude daleko zábavnější, než kdybych si ji vzal.“ O moment
později už vzlétl z balkónu a zamířil do večerní oblohy. Nazarach byl
majestátním stvořením, ve kterém se ukrývalo stejně tak krutosti, jako
moudrosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
se pokusila od Janviera odtáhnout, ale upír si ji pevně držel u sebe. „Takže ty
jsi čarodějnice, cher.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
byl také poměrně starý, napadlo Ashwini. „Čarodějnice se upalovaly u kůlu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Vidíš
stíny i mé minulosti, Ash?“ Zeptal se potichu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Byla
velice ráda, že to mohla popřít. „Vidím jen to, co chceš, abych viděla.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Na
krku ucítila letmý dotek jeho rtů, vykroutila se mu a postavila se k němu
čelem. „Audrina?!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Vskutku
lahodný zákusek.“ Jeho pohled sklouzl k jejím ňadrům a ona si uvědomila,
že měla od vlasů mokré tričko.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Považoval
to snad Nazarach za výzvu? Otřásla se, otočila se od něho pryč a smotala si
vlasy do uzlu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jsi překrásná,“
zamumlal Janvier. „Na tvůj krk bych dokázal zírat celé hodiny. Tak dlouhý a
štíhlý.“ Lenivá intonace jeho hlasu ji hladila po kůži. Dokonce i
s vědomím, že to byl téměř-nesmrtelný, který by na ni patrně zapomenul
v momentě, kdy by dostal, co chtěl, musela bojovat s nutkáním
propadnout jeho svádění. „Možná bys měl zamířit zpátky za tím svým lahodným
zákuskem.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Vzal
jsem si jen balenou krev, cher.“ Janvier přešel k ní a postavil se po
jejím boku. Oba se dívali do večerní oblohy, kam před několika momenty zmizel
Nazarach. „Zdá se, že mě v poslední době přitahujou daleko nebezpečnější
ženy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
zvažovala, zda by měla odejít, ale nakonec se rozhodla zůstat. Nechtěla se
znovu zaobírat duchy, kteří na ní křičeli ze zdí tohoto domu, když mohla mít o
pár momentů požehnaného ticha navíc. A tak zůstala na balkóně bok po boku
s upírem, který by ji v budoucnu mohl donutit porušit všechna
pravidla o spaní s nepřítelem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Fishermanova
taverna se ukázala být přesně tím, co název vypovídal – hospůdka, ve které se
čepovalo pivo, panovalo bujaré veselí a podávalo se spousty jídla. Na tomto
místě nefrčeli žádné hors d</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">’oeuvres nebo chichi décor. </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Všude</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> byla
dřevěná prkna, na kterých se sedělo a mezi stoly pobíhaly </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">kypré</span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">servírky</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Jakmile Aswini pronesla své myšlenky nahlas, dostalo
se jí odpovědi, “lavice, tomu se říká dřevěné lavice a k taverně to patří.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini sledovala, jak pohledem přelétl všechnu tu
hladkou odhalenou kůži. “Kdyby se mi líbily ženský, šla bych do támhletý
zrzky.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Hmm. Příliš malá. Mám rád štíhlé a vysoké ženy.”
Obdařil ji úsměvem, za kterým se skrývaly myšlenky, ze kterých by nejedna žena
začervenala. “Ale do trojky… proč ne.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jakejkoli chlap, kterej by chtěl do mojí postele
pozvat někoho třetího, by na sobě raději měl mít kvalitní brnění.” Při svých
slovech vytáhla stříbrnou vrhací hvězdu a pohrávala si s ní v prstech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Majetnická, cher?” Pronesl Janvier a pak jeho hlas
zhrubl. “To jsem i </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">já</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">.” <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini zvedla hlavu, aby mu odpověděla, ale ztuhla.
“Calan zrovna vešel dovnitř s nějakou malou Hispánkou.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier jí přejel nártem po lýtku. “Svačinka?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ne. Z jejích pohybů je znát, že ví jak použít tu
zbraň, co má schovanou za pasem.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini dojídala křupavě pečené brambory a při tom sledovala,
jak se ti dva dali do řeči s barmanem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Je na čase, aby sis zasloužil svou část odměny.
Dostaň nás k nim.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Žádnej problém, ale budeš muset předstírat, že jsi
moje svačinka.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Nemůžu předstírat, že jsem bezbranná slečinka, to
prostě nejde.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier sebral blyštivě stříbrnou vrhací hvězdici,
kterou nechala ležet na stole, a když mu po palci začal stékat pramínek krve,
jak se o ni poranil, nedal na sobě nic znát. “Vždycky jsem byl znám tím, že
jsem se pohyboval po velmi tenké linii.” S těmito slovy vstal, zastrčil
hvězdici do kapsy a vydal se směrem k baru. Jeho lenivý způsob chůze zaujal
každou ženu, kolem které v taverně prošel… včetně Calanovy bodyguardky, která v
momentě, kdy se Janvier přiblížil natolik, aby Calanovi poklepal na rameno,
okamžitě zbystřila. “Cale, jsi to ty?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Bodyguardka se neuvolnila, dokud se její mohutný,
blond boss neotočil a nepopadl Janviera do vřelého, medvědího obětí. “Sakra,
Cajune, ty ještě žiješ?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Proč se mě kruci každej ptá na tu samou otázku?”
Pronesl Janvier bez zapálení, a pak obdařil zářivým úsměvem ženu, která Calana
strážila. “To mně ani nepředstavíš?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Vůdce Foxova Řádu se rozesmál a otočil se k upírce,
která stála po jeho boku. “Perido, tohle je Janvier. Nevěř jedinému slovu,
které mu vyjde z pusy.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini se rozhodla, že bylo na čase, aby o sobě dala
vědět. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Je mi potěšením, zlato.” Janvier pozvedl delikátní ruku upírky směrem ke svým rtům a chystal se ji políbit, ale Ashwini mu v ten
moment položila dlaň na rameno a stiskla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“To bych nedělala.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Cher.” Janvier propustil ruku překvapené Peridy a
lenivě pokrčil rameny. “Jsi tak majetnická, cher.” Jeho hravá slova se vracela
k jejich předešlé intimnější konverzaci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini zvedla pohled a střetla se s tím Calanovým. K
tomu, aby si všimla, že pochytil její postoj, její oblečení i jizvy na prstech
a hrdle, ji stačil zlomek vteřiny, a proto ji nepřekvapil jeho formální
pozdrav, “lovkyně.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Upíre,” odpověděla, přitiskla se k Janvierovi a
nechala ho, aby ji objal paží. Ten dotyk ji rozohnil a vzbudil daleko větší
hlad. “Už můžeme vyrazit?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier svou část sehrál perfektně. Věnoval jí
šarmantní úsměv a pronesl, “Calan je starý přítel, cherie.” Přitiskl ji k sobě
blíž a obdařil dalším ze svých úsměvů. “Určitě se můžeme zdržet o chvíli déle?
Jeden drink, Calane – co říkáš?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Vůdce Řádu přikývl. “Mohlo mně napadnout, že jen ty se
dáš dohromady s ženskou, která tě v blízký budoucnosti může nahánět jako
vzteklýho psa.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“To už máme za sebou,” pronesla Ashwini, když jí
došlo, že tu informaci bude pravděpodobně Calan mít k dispozici během příští
hodiny. “A dokonce třikrát.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Calan pozvedl obočí a Perida se marně pokoušela skrýt
své překvapení. “A bude i nějaké po čtvrté?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“To záleží na tom, jak moc by mě zvládl vytočit.” Ash
natáhla ruku směrem k Peridě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Jsem Ashwini.” Upírka jí potřásla rukou, její úchop
byl pevný a přimhouřila při tom oči. “My se s lovcema nebratříčkujeme.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“A já nespím s upírama.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">To Calana přimělo k úsměvu, který byl zcela upřímný a
téměř by ji dokázal přesvědčit, že Calan byl ten farmářský chlapec, na kterého
vypadal. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Pojďme se posadit,” navrhnul a na baru pro ně
objednal víno.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Jakmile se usadili, Ashwini nabídla Peridě své pečené
brambory. Věděla, že upíři mohou cítit chuť a jejich zažívací systém byl
schopen zpracovat i malé množství pevné stravy. “Dej si, jsou fakt dobrý.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Upírka se nenechala přemlouvat. “Mmm. Skoro bych si
přála být zase smrtelník.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Skoro,” pronesl Calan, jehož pohled opět přilákaly
jizvy na Ashwininých prstech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Pochopila, že to bylo velmi záměrně myšlené upozornění
na to, že on mohl přežít téměř cokoli, co by mu byla schopná udělat, zatímco
ona by mohla nadobro zemřít. Jeho varování však bylo myšleno všeobecně – jeho
pozornost už zaujal Janvier. “Pořád se přátelíš s Antoinem?” zeptal se, po té,
co se napil vína. Jeho otázka byla položená tak přirozeně, jak jen mohla být.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“”Oui, já se přátelím s každým.” Janvier vtiskl
Ashwini polibek na tvář. “Ale ona nemá ráda… jak že se jmenuje?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Simone.” Místo toho, aby svou odpověď rozvinula,
Ashwini snědla několik dalších kousků ze svého talíře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Perida se chytila na lep, “proč ji nemáš ráda?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Už jsi ji někdy viděla?” zeptala se pohrdavě Ashwini.
“Je přesvědčená o tom, že je středem vesmíru.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Peridin nedůvěřivý výraz se změnil do čisté nechutě.
“Je to taková mrcha a ke všemu velmi slabá mrcha, která ze sebe dělá bůhví co.
Neskutečný.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini pozvedla obočí. “Měla jsem za to, že jí je
kolem tří set let. Tak přeci nemůže být tak slabá.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Věk je u upírů velmi relativní.” Zavrtěla Perida
hlavou. “Jediný důvod proč si může dovolit ten samolibý úsměv je, že má Antoina
omotaného kolem prstu.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Antoine má rád ženy, co se o sebe umějí postarat,”
pronesl Janvier pobaveným hlasem. “Pamatuješ na tu, se kterou byl, když jsme
byli oba na Nazarachově dvoře, Cale?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Myslíš tu hraběnku se šesti</span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"> zabitýma</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> manželama?” Calan zavrtěl pobaveně hlavou. “Jeden by řekl, že s věkem
by mělo přibývat moudrosti.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Co jsem tak zaslechl, tak se místo toho dostal mon
ami do problémů.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Calan odložil sklenici s vínem. “Co jsi zaslechl?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Budeme tu hrát hry, Cale?” pronesl Janvier
sarkasticky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Ty přeci moc dobře víš, co se děje s Antoinem a proto
si založil Řád.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Na někoho, kdo tudy jen projíždí, toho víš docela
dost.” Jeho slova byla přímá, ale jeho pohled velmi obezřetný.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Janvier pokrčil rameny. “Informace mě </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">udržují</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> při
životě. Navíc tentokrát návštěvu Antoina neplánuju – nechci k sobě přilákat
Nazarachovu pozornost.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Vůdce Řádu znovu zvedl svou sklenku. “Kde jste
ubytovaný?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini odpověděla za ně za oba. “Nikde. Janvier mi
sliboval, že odsud dneska v noci vypadneme.”</span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> se k ní naklonil a</span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">
zašeptal jí</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> do</span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">
ucha tak</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">, aby to slyšeli i Calan s Peridou, “no tak zlato,
jednu noc? Já ti to vynahradím.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini se zamračila a nechala ho, aby jí toho nasliboval
daleko více, než s očividnou neochotou přikývla. “Jednu noc.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">“Tak</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">, co,” </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">řekl</span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> </span><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier</span><span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">, když
se otočil zpět ke Calanovi, “kamaráde, můžeš nás ubytovat u sebe?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Kamarádi jsme nikdy nebyli,” odpověděl Calan, “ale…
co není, může být.” <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;"> Ashwini se
ocitla odsunutá v hostovském pokoji v Calanově domě, který působil spíše jako
pevnost na okraji Atlanty. Vůdce Řádu totiž pozval Janviera ven na doutník.
Věděla, že je pod neustálým dozorem, a tak se zamknula v koupelně,
zkontrolovala, že místnost není napíchnutá a začala přemýšlet nad tím, jestli
by se zvládla protáhnout starou dobrou vzduchovou ventilací. Nakonec usoudila,
že to sice bude těsné, ale zvládnout by se to dalo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek.” Svlékla
se do tílka a šortek, pustila sprchu a využila její zvukové kulisy k tomu, aby
odšroubovala kryt ventilace a nasoukala se do šachty. Bylo tam tak málo
prostoru, že se mohla sotva pohnout. V tomto okamžiku byla skutečně vděčná, že
neměla boky jako správná ženská.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Připravila se na to, že se bude muset zorientovat ve
spletitosti vzduchových šachet a začala se prodírat prachem a hromádkami
malých, kulatých a tvrdých věcí, o kterých vůbec nechtěla vědět,co byly a kdo
je tu zanechal. Díky bohu za to, že měla všechna povinná očkování. První
místnost, nad kterou se proplazila, byla prázdná. Ve druhé slyšela hlasy žen a
mužů, kteří zrovna jedli. A tu třetí málem přešla, protože v ní byl naprostý
klid. Ale něco ji přimělo zastavit a podívat se pořádně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Žena, která seděla před toaletním stolkem byla
neuvěřitelně nádherná. Její vlasy se barvou přibližovaly skutečnému zlatu a
její oči měly elektrizující modrou barvu. Měla svůdné plné rty a tak hladkou a
bezchybnou pokožku, že se vedle sněhově bílé saténové róby, kterou měla na
sobě, jevila téměř jako průsvitná. A to byla upírem teprve jeden rok. Co by
vampyrismus s Monique Beaumontovou udělal po jednom století? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Ashwini neslyšně zahvízdala. Vzhledem k tomu, že
dosáhnout upírčiny úrovně fyzické bezchybnosti zabralo většině upírů několik
desetiletí, by se Monique jednoho dne mohla svou dokonalostí rovnat andělům.
Ale právě v tomto okamžiku, kdy si česala vlasy, se na jejích plných, rudých
rtech objevil velmi lidský úsměv. Z jejího chování se rozhodně nedalo vyčíst,
že tu byla zajatcem. A to potvrzovalo
Nazarachova slova o tom, že dokud bude Antoine naživu, bude s ní Calan zacházet
dobře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">V místnosti se otevřely dveře a dovnitř jako na
zavolání vešel Calan, který stále vypadal jako hodný a poslušný farmářský hoch.
Jeho neskrývaná mužnost působila v krémově zařízené místnosti, která byla
očividně dámský bou-doir trochu zvláštně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Calie,” pronesla Monique zastřeným hlasem. “Být v
jedné a té samé místnosti už je trochu únavné.” Pronesla Monique a poposedla si
tak, aby jí saténová róba sklouzla po hladké kůži a odhalila štíhlé stehno.
Calan za sebou zamkl, opřel se o dveře a založil si ruce na prsou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Chování Monique vyzařovalo sexualitu, co jí však
zaujalo mnohem víc, byl upírčin pohled. Byl to pohled predátora, v němž se
skrývalo… vzrušení?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Najednou si připadala jako voajérista, ale přesto
sledovala, jak si Monique přejela dlaní po stehni. “Souhlasil můj otec s
výkupným?”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Calanův pohled spočinul na jejích prstech, kterými se
velmi pomalu a hypnoticky hladila. “Já jsem výkupné nepožadoval.”<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">Monique zklamaně našpulila rty. Působila najednou
roztomile sladce i temně sexuálně a hladově.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="font-family: "Bookman Old Style","serif"; mso-ansi-language: EN-US;">“Plánuješ mne snad zabít, Calie?”<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-72128431557622247032018-01-06T18:00:00.000+01:002018-01-06T18:00:13.365+01:00Angels Pawn - 3. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Kapitola 3<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nakonec
ji zachránil její vlastní strach. Poháněla ho hrozivá představa uvěznění ve své
vlastní mysli. Po chvíli se jí podařilo vymanit se z toho nekonečného víru
a vrátit se zpět do přítomnosti. Jakmile jí přestalo hučet v uších,
zaslechla Nazarachova další slova, „co kdybych ti nabídl, aby ses vrátil zpět
do mého dvora, Janviere.“</span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
andělovi vysekl bezchybnou poklonu a Ash ho na moment spatřila v oblečení
z dávné minulosti. Viděla cizince, který se uměl pohybovat v politických
záležitostech a byl velmi talentovaným manipulátorem. Hrůzou zaťala ruce
v pěst… ale o moment později se Janvier rozesmál tím svým šarmantním
způsobem, který mu byl vlastní, a ona věděla, že je to pořád ten samý upír,
kterého znala. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pokud
si dobře vzpomínám, tak jsem na tvém dvoře s jeho pravidly nikdy moc
nevynikal.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ale
vždy si jako jediný v místnosti dokázal vést inteligentní konverzaci.“
Anděl si přeskládal křídla a přešel k naleštěnému mahagonovému stolu
v rohu místnosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Patříš
k té lovkyni?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
nechala Janviera, aby se postaral o konverzaci a zatím si Nazaracha velmi
pečlivě prohlížela. Jeho moc a síla působily na její smysly jako bič… bič, na
jehož konci byly velmi ostré střepiny.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Představa
vzkříšeného Řádu mně zaujala.“ Janvier se na moment odmlčel. „Pokud můžu mluvit
na rovinu – situace, která nastala mezi Antoinem a Calanem by pro tebe měla být
nezajímavá.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Antoine,“
pronesl Nazarach a z jeho tváře se vytratily veškeré emoce. V ten
moment skutečně působil jako nesmrtelný, „tentokrát přestřelil. A jeho chování
vystupňovalo do bodu, kdy se ocitl nebezpečně blízko zpochybnění mé osoby jako
autority.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pak
už to není Antoine, kterého jsem znal.“ Janvier zavrtěl hlavou. „Antoine vždycky
býval ambiciózní, ale také měl silný pud sebezáchovy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Za
všechno může tahle žena – Simone.“ Anděl podával Ashwini fotografii a jeho
nelidsky jantarový pohled se při tom střetl s tím jejím a trval o zlomek
vteřiny déle, než by měl. „Ještě jí není ani tři sta let a přesto si Antoina
omotala kolem prstu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jak
to, že už dávno není mrtvá?“ zeptala se Ashwini narovinu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Andělé
měli své vlastní zákony. Na světě neexistoval žádný soud, který by Nazaracha
obvinil z odstranění Stvořeného. Upíři si své pány zvolili spolu se svou téměř-nesmrtelností.
Anděl nepatrně roztáhl křídla a pak je ostře semknul zpět. „Zdá se, že ji
Antoine skutečně miluje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
přikývla. „Kdybys ji zabil, otočil by se proti tobě.“ A pak by byl eliminován.
Andělé nebyli známí pro svou benevolenci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Po
sedmi stech prožitých letech,“ pronesl Nazarach hloubavě a zmínil při tom
staletí, jako by to byly pouhé desítky let, „se zdráhám ztratit jednoho
z mála mužů – pomineme-li jeho současné chování – které jsem kdy
respektoval.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
mu vrátila fotografii smyslné brunety, která patrně přiměla velmi starého upíra
skákat tak, jak ona pískala a přinutila se podívat se Nazarachovi do očí –
jantar působil jako čočka objektivu a ještě více přiblížil výkřiky těch
ostatních hlasů. „Jakou to má souvislost s únosem Monique?“ zeptala se a
snažila se vším, co měla blokovat ty útočící noční můry.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Calan
Fox,“ pronesl Nazarach, „mne zaujal. Ještě se mi nechce ho zabít. A Antoine to
štěně zabije jen proto, aby se dostal ke své vnučce.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
zavrtěla hlavou. Cítila obrovskou úlevu. „Spolek se v politických záležitostech
neangažuje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ale
angažuje se v záležitostech andělů,“ opravil ji Nazarach. „A tohle je… problém
mezi andělem a upíry, kteří spadají do jeho kompetence.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„I
přesto,“ začala a nedokázala zabránit svému pohledu, aby nesklouzl k zářivým
křídlům z jantaru. Nedokázala pochopit, jak taková krása mohla jít ruku
v ruce s nelidskou temnotou, která vyzařovala z Nazaracha. „Jestli
chceš Monique, tak ti stačí jeden telefonát a Calan by ti ji okamžitě vydal.“
Lídr Řádu mohl být ochoten postavit se Antoinu Beaumontovi, ale jen velmi
hloupý upír by se postavil andělovi. A Calan Fox rozhodně nebyl hlupák. „Na to
mně přeci nepotřebuješ.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
ji obdařil tajemným úsměvem. „Mé jméno před Calanem nezazní. A co se týče všeho
ostatního – Spolek už se způsobem doručení souhlasil.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Bez
urážky,“ odpověděla, a zatímco ho pozorovala, ji napadlo, zda by tak nelidsky
nádherně vypadal i v momentě, kdy by nechával vyprchat život
z někoho, kdo ho zklamal… „tohle si musím ověřit u ředitelky.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jen
běž, lovkyně,“ svolil ochotně. V jeho pohledu plném smrti nebyl ani náznak
slitování.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
zacouvala do chodby, vytáhla z kapsy mobil a vytočila číslo. Zatímco
poslouchala vyzváněcí tón, sem tam zaslechla, jak se Nazarach s Janvierem
bavili o věcech z dávné minulosti, jejichž stíny ulpěly na andělovi, ale
ne na upírovi. Anděl a upír. Oba poznamenaní nesmrtelností, oba podmaniví, ale
každý velmi jiným způsobem. Nazarach byl stvořením zoceleným časem. Byl
dokonalý, smrtící a absolutně nelidský. Na rozdíl od něho byl Janvier jako země
a krev. Také smrtící, ale stále z tohoto světa.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ashwini?“
ozval se povědomý hlas Sáry. „Co se děje?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ash jí
přednesla Nazarachovy rozkazy. „Bylo to schválené?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ano,
bylo.“ Povzdychla si ředitelka Spolku. „Velmi bych si přála, abychom se
nemuseli zaplétat do věcí, které už z dálky zavánějí obrovským průšvihem,
ale tady jiná možnost není.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„On si
s náma se všema jen hraje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Je to
anděl,“ pronesla Sára a to byla odpověď na všechno. „A technicky vzato Monique
porušila svoji Smlouvu, takže Nazarach má právo poštvat na ni kohokoli uzná za
vhodné – a to i přesto, že by mu stačilo zvednout telefon.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Sakra.“
Ashwini se ráda pohybovala na hraně, ale jakmile se do věcí vložili andělé,
začala ta hrana být nebezpečně ostrá a řezala hluboko. „Máš někoho
v záloze, kdyby bylo potřeba?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Vždycky.“
Zazněla neochvějná odpověď. „Kenji s Badenem jsou poblíž. Stačí sebemenší
pochybnost a do hodiny jsou u tebe.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Díky,
Sáro.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Hej,
nerada bych přišla o hlavní zdroj svých velmi zábavných momentů.“ Sáry úsměv
byl nejen slyšet, Ash ho mohla téměř cítit. „A jen tak mimochodem, Cajun se na
seznamu Spolku znovu neocitl. Říkala jsem si, že by tě to mohlo zajímat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Uh,
díky za info.“ Ashwini se rychle rozloučila, a když se vracela zpět do
místnosti, přemýšlela nad tím, co by asi Sára řekla, kdyby věděla, s kým
tu v tuhle chvíli Ash byla.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">V ten
moment se Janvier otočil, jakoby vycítil její myšlenky. Setřásla ten zvláštní
pocit a připojila se zpět k andělovi s upírem. „Máš nějakou představu,
kde by mohl Calan Monique držet?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Andělův
pohled klesl k jejím rtům a Ash se musela velmi přemáhat, aby nevzala nohy
na ramena. Protože zatímco byl Nazarach neskutečně nádherný, měla nezvratný
pocit, že jeho představa náruživosti, by pro ni znamenala neskutečnou bolest.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ne,“
odpověděl nakonec a zvedl oči od jejích rtů. „Ale zítra večer bude ve
Fishermanově taverně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jeho
jantarový pohled se rozzářil. „Ale dnes večer, budeš mým hostem zde.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ani
letní Atlantský vzduch nemohl zadržet mrazení, které jí jako chladné ostří nože
varovně přelétlo po zádech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
nemohla spát a rozhodla se posedět na balkónku pokoje, kde ji Nazarach nechal
ubytovat. Raději by dala přednost stanu někde v parku, nebo prosté posteli
v nějakém útulku. Cokoli, než být obklopena okázalostí andělova domu, kde
bylo vše poskvrněno hrůzou a terorem, které jí nedali spát. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Kolik
bys řekl, že Nazarach za svůj život zabil žen a mužů?“ Obvykle se její
dar/kletba projevili pouze při doteku, ale stejně jako jeho pán, tak i jeho dům
byl tak starý a tak plný krvavých vzpomínek, že jí samovolně prosakovaly do
mysli.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tisíce,“
dostalo se jí tiché odpovědi od upíra, který se opíral o zeď vedle antické
lenošky, na které seděla. „Andělé, kteří vládnou, si nemohou dovolit být
milosrdní.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Natočila
tvář nočnímu vánku. „A přesto v nich někteří lidé spatřují posli bohů.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jsou
tím, čím jsou. Stejně jako já.“ Janvier přešel k ní a rukama se opřel o
zářivě vybroušené, dřevěné područky lenošky. „Musím se nakrmit, cher.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Někde
v jejím nitru jí nepříjemně bodlo. Byla to ostrá a nečekaná bolest, kterou
ale nakonec zvládla udržet pod kontrolou. „Řekla bych, že s hledáním
dárce, nebudeš mít sebemenší potíže.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Mé
kousnutí může přinést spousty rozkoše a jsou tací, kteří takovou rozkoš
vyhledávají.“ Janvier zvedl prst a něžně jím kopíroval jizvu na jejím krku
přesně v místě pulsu. „Kdo tě takhle označil?“ zazněla jeho ledově chladná
otázka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Stalo
se to při mém prvním lovu. Byla jsem mladá a nezkušená. Dotyčnej upír se dostal
dost blízko na to, aby mi skoro roztrhl hrdlo.“ Co nahlas neřekla, byl fakt, že
svůj cíl nechala, aby se takhle blízko dostal, protože chtěla vědět jaké to je,
ocitnout se v náručí smrti. Až do té chvíle – kdy kovový pach její krve
prostoupil okolní vzduch – byla přesvědčená, že chtěla zemřít, že chtěla jednou
provždy umlčet všechny ty hlasy, které se jí ozývaly v mysli. „Naučil mě
vážit si života.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Požádám
Nazaracha o laskavost,“ pronesl Janvier po nekonečně dlouhém momentě ticha,
„zda bych mohl využít něco ze zásob krve, které tu skladuje pro své upíry.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Její
smysly zaznamenaly něco, co jí doposud unikalo, něco, co zůstalo nevyřčeno. „Co
přede mnou tajíš?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nazarach
chce, abych tě tu nechal samotnou.“ Na kůži jí jako intimní pohlazení dopadl
Janvierův dech. „Jinak by mi něco z jeho zásob už dávno bylo doručeno.
Evidentně chce, abych se musel vydat ven.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Z představy,
co po ní Nazarach mohl chtít, jí opět vyskočila husí kůže. „Takže ho naštveš,
když půjdeš po hotových zásobách krve.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Na
to, aby mě kvůli tak nicotnému prohřešku zabil, jsem jeho velkým oblíbencem.“ A
přesto se stále ani nepohnul. „Proč v tvých očích spatřuji tolik temných
stínů, Ashwini?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Po
každé, když použij její skutečné jméno, ji to vyvedlo z míry. Jako kdyby
je každé jeho vyřčení spojilo těsněji k sobě způsobem, který nedokázala popsat.
„A proč je v těch tvých tolik tajemství?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jsem
na živu přes dvě stě let,“ odpověděl, jeho hlas byl stejně smyslný jako
magnóliemi provoněný noční vzduch Atlanty. „A za tu dobu jsem spáchal spousty
věcí, na které nejsem zrovna pyšný.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To mě
moc nepřekvapuje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
se její poznámce neusmál, dokonce snad ani nedýchal, jak byl nehybný. „Mluv se
mnou moje Ostrá Ash.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ne.“ <i>Zatím ještě ne</i>. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Umím
být velmi trpělivý.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Necháme
se překvapit, jak moc.“ Už ve chvíli, kdy ta slova pronesla, věděla, že to byla
výzva, které Janvier nebude schopen odolat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Naklonil
se k ní tak blízko, že se jejich rty téměř dotýkaly. Jeho dech byl jako
rozžhavený cejch a jeho téměř-nesmrtelnost jako zářící pochodeň v jeho
očích. „Jak si přeješ.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
vkročila do sprchového koutu a pustila na sebe studenou vodu. „Jej!“ Její libido
bylo okamžitě zchlazené ledovým šokem a ona mohla přepnout na super horkou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jak se
její kůže příjemně škvířila pod úžasně horkým proudem vody, napadlo ji, že by
měla vážně zapřemýšlet nad bláznovstvím, které představovaly její hrátky
s upírem, který byl i přes veškerý svůj šarm, stále tak smrtící, jako
jehlový podpatek přitisknutý ke krční žíle. Na druhou stranu, většina jejích
přátel už byla stejně přesvědčena, že je zralá na blázinec. Tak proč je
zklamat? Zazubila se do proudu horké vody. Dodržování pravidel a záludnosti
žití „obyčejného“ života – to už všechno vyzkoušela během prvních devatenácti
let své existence – a málem za to zaplatila nejen zdravým rozumem, ale i
vlastním životem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Záblesk vzpomínek a ona se opět
ocitla v bílé místnosti, kde se jí do kůže zařezávaly kožené popruhy. Cítila nemocniční
dezinfekci, doléhaly k ní kroky gumových podrážek i všudypřítomné výkřiky
– výkřiky, které ale slyšela jen a jen ona. Pak následovala další vzpomínka –
na ně, jak tam seděli a posuzovali ji, jako kdyby byli samotní bohové. „Léky ji
udržují při smyslech.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A jsi si jist, že jakmile ji
propustíme, je nepřestane užívat?“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Propustíme ji do péče jejího
bratra a doktor Taj je, jak všichni víme velmi uznávaným lékařem.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ashwini, vnímáš nás?
Potřebujeme, abys nám odpověděla na pár otázek.“<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Odpověděla na všechny jejich
otázky a řekla všechno, co věděla, že od ní chtěli slyšet. A to bylo naposledy,
kdy předstírala, že je „normální“. A tak ji propustili a nechali ji jít.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Už
nikdy více.“ Zašeptala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">A
nejlepší na tom všem bylo, že i bez jakéhokoli předstírání jí lidé měli stále
rádi. Zaťala ruce v pěst. Ne všichni jí měli rádi. Doktor Taj chtěl mít
zpět sestru, kterou měl před tím. Tu stoupající hvězdu, jejíž zář se rovnala té
jeho. A nikoho nezajímalo, že ta hvězda pomalu, kousek po kousku uhasínala,
právě proto, že se snažila udržet na nebi, o které vůbec nestála.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Horká
teplota sprchy ji nakonec vrhla zpět do přítomnosti. Její kůže začínala
protestovat. S povzdychem vypnula vodu a utřela se nadýchanou broskvově
oranžovou osuškou, která ladila s elegantním dekórem koupelny. Působilo by
zcela přirozeně, kdyby do obývací místnosti odešla v barevně sladěném
županu, který visel na dveřích, ale Ashwini byla lovkyně a to znamenalo, že
paranoia u ní byla nejen očekávaná, ale celým Spolkem podporovaná.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">A
nakonec se její paranoia také potvrdila, protože když vyšla z koupelny ven
– bosá, ale oblečená, se zbraní skrytou vzadu na opasku kalhot – čekalo na ni
nejnebezpečnější stvoření v Atlantě. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nazarachu,“
pronesla a zastavila se ve dveřích koupelny. „To je mi ale překvapení.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Anděl
prošel místností a zamířil na balkón. „Následuj mně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pochopila,
že odmítnutí by se rovnalo sebevraždě a následovala ho do letního večera, který
byl provoněný vřelými vůněmi květin, rozkvetlých v zahradách obklopující
andělovo sídlo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Kde
je Janvier?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jeho
vkus znám velmi dobře.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
zaťala ruce do zábradlí balkónu – zdvořilost určená pro hosty, kterou nečekala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Proč
jsem tady?“ <i>Její skutečná otázka zněla,
proč jsi tu ty…</i><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
se opřel o zábradlí lokty. Křídla mu uvolněně splývala na zádech, ale stále
byla tak majestátní, jako když je držel pevně přimknutá k tělu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Na
tento úkol jsem si vyžádal tebe konkrétně. Víš proč?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Protože
už jsem několikrát úspěšně vystopovala oběti únosu.“ Alespoň ve většině
případů. Ti upíři byli uneseni nějakou ze skupin odpůrců, kteří z nich
plánovali mučením „vymítat vampyrismus“. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Dnes
večer mám v plánu zjistit si víc informací o Monique.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nenamáhej
se. Zůstane naživu a nezraněná dokud Calan nedostane, co chce.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zníš
velmi přesvědčeně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Anděl
se na ni usmál a jeho úsměv nebyl jako žádný jiný, který kdy viděla – tížila
jej dlouhověkost a stíny smrti, které útočily na její smysly jako velmi ostré
trny.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Calan,“
začal Nazarach, „by můj dvůr nepřežil, kdyby nebyl bystrý a inteligentní. Je si
moc dobře vědom, že Antoinova síla spočívá hlavně v politice, ale kdyby
ublížil Monique, tak by si nejstarší z Beaumontů našel cestu, jak ho
zabít. Dokud je živý Antoine, tak bude naživu i Monique.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tohle
všechno bys mohl velmi rychle ukončit,“ podotkla, zatímco se soustředila na
rovnoměrné dýchání a na to, aby zůstala naživu ona. „Stačilo by jen, abys
vyjádřil svou podporu jednomu z nich.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Každé
stvoření se potřebuje vyvinout bez cizího zapříčinění.“ Konstatoval
s chladem, který napájela jeho dlouhověkost. „Antoine už je příliš usedlý
– možná je na čase, aby předal žezlo Calanovi.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Měla
jsem za to, že máš Antoina v oblibě.“<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jsem
anděl – mít někoho v oblibě, jak říkáš, je jen jednou stranou mince.“
Otočil se k ní s tak neutrálním výrazem ve tváři, že to působilo
téměř smrtelně. „Vyžádal jsem si tebe, protože ses pomstila andělovi, který si
tě loni chtěl vzít proti tvé vůli.“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com21tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-18458027276983831922017-12-31T12:00:00.000+01:002017-12-31T12:00:25.862+01:00Angels Pawn - 2. kapitola<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Kapitola 2<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Už
jen několik desetiletí,“ odpověděla a cítila, jak se jí stáhl žaludek. „Pak už
to bude práce jiné Lovkyně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Čekala,
že odpoví nějakou vtipnou poznámkou, ale místo toho jeho tvář zkameněla. „Už
nikdy nemluv o své smrti s takovou lehkostí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Vzhledem
k tomu, že se nechystám podepsat Smlouvu a vzdát se sta let své
téměř-nesmrtelné existence, je smrt jedinou mojí jistotou.“</span></div>
<a name='more'></a> Jednou rukou se ho
stále dotýkala na hrudi a tu druhou měla uvězněnou v jeho sevření.<o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nic není
jisté.“ Pustil její ruku a zatahal ji za pramen rozpuštěných vlasů. Do očí se
mu opět začala vracet jejich vřelost. „Ale tvou smrtelnost probereme někdy
jindy. Tohle Foxovo spolčení mě celkem zaujalo.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
sáhla do zadní kapsy kalhot a vytáhla své kompaktní PDA, které jí Ransom –
jeden z jejích kolegů lovců – daroval k posledním Vánocům. „Tohle je
Calan Fox.“ Doklikala k fotce vysokého, vypracovaného blonďáka. „A podle
mých informací mu letos bylo dvě stě let.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Já ho
znám.“ Janvier se soustředěně mračil, jakoby se pokoušel procházet příliš mnoho
vrstev vzpomínek. „Už vím – potkal jsem ho na dvoře Nazaracha, když si tam
odsluhoval svojí Smlouvu. Ostatní upíří ho tenkrát hrozivě podceňovali, byli
přesvědčení, že je to hlupák.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A co
sis o něm myslel ty?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Zlehka
a hravě jí přejel prsty po paži. „Já z něho cítil téměř brutální
inteligenci, která se mísila s velkými ambicemi. Abych řekl pravdu, tak mě
vůbec nepřekvapuje, že se Calanovi podařilo spojit dohromady tolik upírů a navíc
v tak poměrně nízkém věku. Co ti ostatní upíří? Vzhlížejí k němu jako
ke svému vůdci?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zdá
se, že ano. Vtipné je to, že je mezi nimi i několik tři-sta letých upírů a
dokonce jeden, kterýmu táhne na čtyři-sta.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ne
všichni upíři získávají s věkem sílu.“ Jednou nohou si stoupl z boku
barové stoličky, na které seděla a začal projíždět galerií fotek ostatních
upírů z Foxova Řádu. „Vezmi si třeba mně. Já jsem pořád slabej, jak
batole.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A na
to ti někdy nějaká skočila?“ Jakmile se v galerii objevila její první
soukromá fotka, vypnula PDA. Janvier ji obdařil šibalských úsměvem. „Byla bys
překvapená, kolik žen rádo utěší chudáčka, zdevastovaného Janviera. Kdo byl ten
hoch na poslední fotce?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
bodlo u srdce. Ten hoch už byl dospělým mužem. Mužem, který ji odmítal vnímat
jako cokoli jiného, než fata morgánu, kterou kdysi bývala. „Do toho ti nic
není.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tolik
bolesti.“ Janvierovy prsty se na moment zastavily a pak ji chytil za paži. „Jak
skrz ni vůbec můžeš dýchat, cher?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jednoduše,
když neexistuje jiná možnost, mysl se musí naučit pracovat s tím co má… obzvlášť
v případě, když není možnost zapomenout. „Chceš slyšet víc, nebo ne?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jednoho
dne,“ pronesl Janvier a přešlápl si tak, aby se do ní vpíjel jeho tělesný,
agresivně mužný žár, „se dozvím všechna tvá tajemství.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jedna
její část se k němu chtěla přitisknout a nechat se obejmout, ale tahle
část byla pohřbena tak hluboko, že ani ona sama si nebyla jistá, jestli ještě
někdy spatří světlo světa. „Toho dne zjistíš, že moje tajemství jsou celkem nudná.“ Odstrčila od sebe hruď muže, která ji sváděla
k šílenství a seskočila z barové stoličky. „Tentokrát si Spolek najal
přímo Nazarach.“ Tím si získala Janvierovu pozornost. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Andělé
obvykle nechávají takovéhle spory řešit své výše postavené upíry.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Zítra
dopoledne se s ním mám setkat.“ Překročila jeho nohu, kterou stál zapřený
o barovou stoličku. „Takže očekávám, že se dozvím, o co přesně jde.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"> Z Janvierovy tváře se vytratily veškeré
stopy šarmu, zůstala jen zvířecí krutost jeho téměř-nesmrtelného já. „Sama
k němu nepůjdeš.“ A to byl rozkaz.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jeho reakce
Ashwini zaujala – Janvier nikdy neřešil věci silou, když jich stejně tak mohl
dosáhnout přesvědčováním – dala si jednu ruku v bok. „Vím, jakou má
reputaci.“ Vydat se do akce nepřipravená, by bylo jako skočit do náruče smrti
dobrovolně. A obzvlášť, když ta akce zahrnovala střetnutí s andělem, který
inspiroval tolik hrůzy, jako Nazarach. „A já nejsem jeho typ.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To
nemáš pravdu. Nazaracha vždy zajímalo všechno unikátní a nedostupné.“
S těmito slovy se k ní otočil zády a vydal se směrem ke svému šatníku. Linie jeho zad se vlnila elegantně
vypracovaným svalstvem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Dej
mi chvilku, abych se oblíkl a zabalil si.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nepotřebuju
bodyguarda.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jestli
odsud odejdeš beze mě, tak tě prostě budu sledovat.“ V jeho mokřadně zelených očích se stíny
vzpomínek se zračilo ocelové odhodlání. „Jednodušší pro nás pro oba, bude, když
pojedu s tebou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
pokrčila rameny. „Jestli chceš plýtvat svým vlastním časem, je to tvoje věc.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
se odmlčel a chvíli ji jen pozoroval. Skrz žhavé vzplanutí jeho povahy se mu do
pohledu prodrala chladná inteligence. „Celou dobu si mě chtěla vzít sebou,“
pronesl nakonec. „A teď se to snažíš zahrát do autu. Měla by ses stydět,
Ashwini.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jak to, že v ní dokázal
tak snadno číst?</span></i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">
„Spolek má tuhle operaci za choulostivou,“ přiznala. „Tak mě napadlo, že
vzhledem k tomu, že osobně znáš všechny zúčastněné, mohlo by to pomoct s
nekonfliktním vstupem na scénu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Takže
mě vlastně chceš využít.“ Přetáhl si přes hlavu bílé triko a zakryl tak část
těla, kterou chtěla hladit a poznat každý její detail. A to vše s vědomím,
že by necítila nic jiného, než Janviera - žádné ozvěny minulosti, žádné cizí vzpomínky.
Nebylo by s ní nic, než jeden pohledný a nesnesitelný upír.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Možná
po tobě budu chtít nějakou kompenzaci.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Polovičku
mého výdělku.“ Fifty, fifty – dostat se ke Calanovi Foxovi by bylo mnohem
jednodušší s Janvierem po boku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Já
prachy nepotřebuju, cher.“ Janvier vyndal zavazadlo a s téměř vojenskou
precizností začal balit. „Když půjdu s tebou, budeš mi dlužit laskavost.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Abych
tě příště, až se dostaneš na seznam k odchytu, nechala jít?“ Zavrtěla
hlavou. „To ti slíbit nemůžu. Vyhodili by mě ze Spolku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nad
jejími slovy mávl rukou a obdařil ji tím svým šibalským úsměvem, který si
patrně nechával jen a jen pro ni. „Non, tahle laskavost bude jen mezi Ashwini a
Janvierem. Nebude se týkat nikoho jiného. Bude čistě osobní.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Rozumné
by bylo se otočit a odejít… opět… na druhou stranu Ashwini se nikdy nechovala
rozumně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Platí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarach
ovládal Atlantu ze starého, ale elegantního plantážového sídla, které bylo
předělané pro svého nového obyvatele s křídly.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Velmi
Jižanské,“ pronesla Ashwini, když jejich limuzína najela na příjezdovou cestu.
„Opět musím přiznat, že tohle jsem nečekala.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
si natáhl nohy tak daleko, jak jen to ve voze šlo. „Jsi ovlivněná Archandělskou
Věží.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Je
celkem těžký jí nebýt ovlivněná, když je dominantou Manhattanu.“ Raphaelova Věž
- místo, ze kterého archanděl efektivně vládl Severní Americe – se stejně tak,
jako všudypřítomné červené jablko, stala symbolem celého New Yorku. „Už jsi ji
někdy viděl večer? Je jako hořící meč, který protíná oblohu.“ Krása propletená
s krutostí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ano,
viděl. Jednou nebo dvakrát,“ odpověděl Janvier. „Nikdy jsem si nebyl
s Raphaelem tak blízký, abych tam trávil více času. Ty ano?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
zavrtěla hlavou. „Říká se o něm, že je to pěkně děsivej parchant.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Upír,
který je vezl, se setkal s jejím pohledem ve zpětném zrcátku. „To je
celkem mírně řečeno.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
se naklonil vpřed a ona i přes vzdálenost, která mezi nimi vznikla, cítila jeho
zájem. „Ty ses s ním někdy setkal?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Před
půl rokem přiletěl za mým pánem do Atlanty.“ Ash si všimla, že
upírovi naskočila husí kůže. „Měl jsem za to, že vím, jaké to je být
v blízkosti mocného anděla, ale velmi jsem se pletl.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Slyšet
něco takového od upíra, který nebyl ve světě téměř-nesmrtelných žádným
novorozenětem… ji definitivně utvrdilo v tom, že byla vděčná za jednání s
anděly jen ze střední třídy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Obrovská
okna, která se otevírají do prázdnoty,“ pronesla, opět lapena nestárnoucí
elegancí plantážového sídla, ke kterému se přibližovali. „Jak jednoduché by
bylo, z některého z nich vypadnout.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
si položil ruku na zadní opěrku jejího sedadla. „Andělé přeci umějí létat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Janviere.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Uchechtl
se, prsty jí pohladil po vlasech a pak dal ruku zase pryč. „Chtěla bys umět
létat?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ash si
vybavila své sny a s nimi jdoucí pocit nekonečného pádu. Pocit, kdy byla
chycena ve vzdušném víru svých nočních můr. „Ne. Ráda stojím nohama na pevné
zemi.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Teď
jsi mně překvapila, cher. Vím, jak ráda skáčeš z vysokých mostů.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jenže
v ten moment k sobě mám připevněný lano.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pak
je to určitě zcela bezpečný.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Dříve,
než mohla odpovědět na jeho sarkastickou poznámku, se auto zastavilo a oni
vystoupili do svěžího objetí Atlantského vzduchu. „A co ty?“ zeptala se a
věnovala mu tázavý pohled. Janvier byl jako vždy uvolněný a mužně sexy. „Ty bys
chtěl umět létat?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Já
pocházím z mokřadů. Jsem z téměř první generace svých lidí, kteří se
přistěhovali do Louisiany,“ řekl a zastrčil si ruce do kapes. Jeho hlas byl
ozvěnou jeho domoviny. „Já mám v krvi vodu, ne vzduch.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Rození
lovci vodu nesnášejí.“ Pro tak zkušeného upíra, jako byl Janvier, to nebylo
žádným tajemstvím, které by prozradila. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ale
ty nejsi jedna z nich,“ poukázal Janvier. „Jim voda vadí, protože je
připraví o upíří pachovou stopu. Ty jsi klasický stopař, který spoléhá na svůj
zrak a ne čich.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Stopaři
vodu taky nemusejí.“ Zavrčela na něho. „I nám ničí stopu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ale
no tak, cher,“ pronesl tím svým šarmantním přízvukem. „Protáhl jsem tě mokřady
– to jsou kilometry mokrý země, kde zůstane spousty stop, který může stopař
následovat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Než
jsem se dostala na konec, tak mi začínal na nohách růst vlastní mech.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A teď
závidím i mechu – vidíš, co se mnou provádíš, cher.“ Jeho slova byla škádlivá a jeho žhavý pohled
ji laskal na kůži.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jestli
mě ještě někdy donutíš, abych tě naháněla v takovým vlhku,“ pronesla a
cítila, jak se jí zatetelil žaludek z pohledu, kterým jí přejel po těle a
majetnicky se zastavil na místech, na kterých neměl co spočinout, „tak ti ten
zatracenej mech nacpu do chřtánu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
se smál ještě v okamžiku, kdy vystoupali po schodech ke vstupním dveřím,
které pro ně držela otevřené malá, vrásčitá žena, která byla nezpochybnitelně
obyčejným člověkem. I kdyby si Ashwini nevšimla nesčetného množství znaků její
smrtelnosti, jednoduchým ukazatelem by byl fakt, že andělé akceptovali pouze
Kandidáty mezi dvaceti-pěti až čtyřiceti lety. A jakmile se jeden stal
téměř-nesmrtelným, jeho tělo zamrzlo v čase – ovšem kromě jednoho faktu –
postupného uzrávání krásy, které by žádný smrtelník nemohl nikdy dosáhnout.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ve
tváři této ženy se zračil jiný druh krásy, byla políbena zkušenostmi naplno
žitého života. A naplno žila stále, pomyslela si Ashwini, jakmile si všimla
ženina jasně modrého pohledu, který se vpíjel do Janviera. Zračilo se
v něm typicky ženské uznání, které neodeznělo ani v momentě, kdy je
uvedla dovnitř. „Pán Vás očekává ve velkém salónku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Doprovodíš
nás, drahá?“ Při jeho slovech se usmála a na tváři se jí objevily dolíčky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ovšem,
že ano. Následujte mne, prosím.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jakmile
se vydali ve stopách té starší ženy, dloubla do Janviera loktem. „To se ani
trochu nestydíš?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ne,
ani trochu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">O
moment později už procházeli obrovskými dveřmi, které byly dostatečně prostorné
pro andělská křídla. Služebná se v mžiku vytratila, a ačkoli Ashwininy
lovecké smysly by její odchod nemohly nezachytit, v tento moment se jím
zaobírala jen velmi malá část její mysli. V místnosti na ně totiž čekal
Nazarach.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pokud
byl Nazarach anděl ze stření třídy, pak byla sakra vděčná, že se nikdy
nesetkala a patrně ani nikdy nesetká tváří v tvář s archandělem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Anděl
vládnoucí Atlantě byl zhruba stejně vysoký jako Janvier, s lesklou tmavou
pletí a tak zářivě jantarovýma očima, že působily jak osvětlené zevnitř.
Světelnou iluzi jeho očí způsobovala jeho moc a síla. Moc a síla nesmrtelného,
která byla tak obrovská, že se třpytila nejen v jeho očích a jako druhá
vrstva kůže, ale nejneuvěřitelnější efekt měla na jeho křídlech.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Líbí
se ti má křídla,“ pronesl anděl. Jeho hlas byl hluboký a nesl v sobě
tisíce dalších hlasů, které se snažila nevnímat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jak
by se mi mohla nelíbit.“ Ashwini si od těch ostatních hlasů udržovala odstup
vůlí, kterou zocelovala celý svůj život. Kdyby to nedělala, propadla by již
dávno šílenství. „Jsou vskutku nádherná.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Nazarachova
křídla měla barvu leštěného jantaru a nebyla jen jedinečná svou barvou, ale
také svým provedením. Každé jednotlivé pírko bylo tak naprosto bezchybně
vybarvené, že její mysl měla problém přijmout, jejich existenci.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Napadlo
ji, že za letu musel působit jako oslepující druhé slunce. Nazarach jí věnoval
úsměv a možná v něm byla i vřelost, ale stejně nepůsobil lidsky jako úsměv
člověka. „Stejně tak nelze neobdivovat tebe, lovkyně Spolku.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
naskočila husí kůže. „Jsem tu proto, abych odvedla svou práci. Jestli máš jiné
plány, tak říkám předem, že nejsem holka pro tebe.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
vykročil vpřed dříve, než mohl Nazarach reagovat na to, co byla jistě velmi
drzá poznámka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Je
přesně taková, jak o ní vypovídá její přezdívka… Ostrá Ash. Ve své práci je vynikající,
nicméně společenské vystupování a dodržování pravidel její silnou stránkou nejsou.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To
vidím,“ Nazarach obrátil svou pozornost k Janvierovi, „ty jsi stále
naživu, Cajune?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Navzdory
všemu Ashinu úsilí, ano.“<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Anděl
se rozesmál a celou místností se začala šířit vlna jeho zdrcující moci a síly.
Jeho smích v sobě nesl otisk jeho minulosti - dlouhověkost, smrt, extázi a utrpení. Ash si okamžitě připadala, jako by nemohla dýchat. Připadala si jako
navěky uvězněná v tom nejhorším pekle, které se ji pokoušelo pohltit už
od raného dětství.<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-6365998813322870106.post-67850915960982584212017-12-28T17:58:00.000+01:002017-12-28T17:58:17.156+01:00Angels Pawn - 1. kapitola<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Kapitola
1<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;">„To je
mi ale překvapení, cher,“ pronesl Janvier svým jižanským přízvukem a opřel se
rukou o zárubeň dveří svého apartmá v Louisianě. „Jsem si celkem jist, že
na mě v tuhle chvíli není vypsaná žádná odměna.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nejsem
tu, abych tě sebrala.“ Ashwini si založila ruce na prsou a opřela se o protější
zeď chodby. Čerstvě probuzený a jen napůl oblečený, vypadal Janvier skutečně
sexy. Zároveň to byl také dvě-stě- čtyřicet-pět let starý upír, který by byl
schopen rozervat jí hrdlo jen s minimálním úsilím. „I když bych ráda.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"></span></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Na
tváři se mu objevil lenivý úsměv. Na opravdového fešáka byl jeho obličej trochu
úzký a v nestřežených okamžicích působil zachmuřeně. A přesto… Janvier byl
mužem, za kterým by se v baru otočila každá žena. Sálala z něho
přirozená mužnost a z jeho očí barvy jižanských mokřad vyzařoval
neskrývaný zájem, který jim propůjčoval nespočet odstínů zelené.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Teď
jsi mne ranila. Já myslel, že jsme přátelé, non?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Non.“
Ashwini na něho pozvedla obočí. „Pozveš mě dál?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
pokrčil rameny a svaly na jeho hrudi se rozvlnily. Ze způsobu, jakým se
pohyboval – čirá tekutá elegance a šarm - by většina lidí nikdy neuhodla, jak
moc byl vypracovaný a silný. Ale Ashwini znala jeho rychlost i sílu moc dobře –
v uplynulých dvou letech po něm šla už tři krát, a po každé jí dal pořádně
zabrat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To
záleží,“ odpověděl a pomalu si ji prohlédl od hlavy, až k patě. „Jsi tu
proto, abys mě zase zbila?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Dívej
se mi do očí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jakmile
se jeho oči střetly s těmi jejími, lesklo se v nich šibalství. „S
tebou není žádná sranda, zlato.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jen
v přítomnosti Janviera se jí mohlo stát, že se na věci dívala
s rozumem a praktičností. Všichni ostatní si o ní mysleli, že je
nevyléčitelný blázen.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";"> „Tohle byl ale blbej nápad.“ V mžiku se
otočila a ukázala na něho prstem. „Uvidíme se, až zase vytočíš nějakýho
anděla.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Za
normálních okolností bylo hlavní činností Spolku odchycení a navrácení upírů,
kteří porušili svou Smlouvu – výměnou za téměř-nesmrtelnost sloužit andělům po
dobu jednoho sta let – a pak tu byly nenormální okolnosti, jako Janvier…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A
pokus se to neudělat tenhle týden, jsem celkem zaměstnaná.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Na zátylku
ucítila stisk jeho ruky. Jeho dotek byl vřelý a zvláštně něžný. „Nebuď taková.
Zůstaň a já ti připravím kávu tak, jak má správná káva chutnat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;">Měla
se od něho odtáhnout pryč a měla utíkat tak daleko, jak jen by bylo
v lidských silách. Ale Janvier se jí prostě uměl dostat pod kůži. Na
zlomek vteřiny zaváhala, a v tom kratičkém úseku času se do ní začalo
vpíjet teplo jeho kůže. Intenzivní živost, která popírala ledovatost jeho téměř-nesmrtelnosti.
„Nesahat.“ Připomínka pro ni samotnou a rozkaz pro něho.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Kolem
krku se jí sevřely jeho prsty. „To ty se neustále snažíš mě dostat.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A
jednoho krásnýho dne, nebudeš dost rychlej a mně se to podaří.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
měl takový nehezký zvyk, lézt na nervy andělům až do té míry, kdy se ocitl na
seznamu Spolku „k odchytu“. Ale to nebyla ta nejhorší část – v momentě,
kdy už ho měla téměř na dosah, se vždy nějakým záhadným způsobem zvládl usmířit
s kýmkoli, koho popudil a jeho jméno bylo ze seznamu staženo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Naposledy
ho téměř střelila jen z principu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Obdařil
ji vřelým smíchem a na tváři ucítila letmé pohlazení prstů. „Měla bys mi
poděkovat, jen díky mně máš alespoň dvakrát do roka jistý nemalý výdělek.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nemalý
výdělek mám jistý proto, že jsem dobrá v tom, co dělám,“ odpověděla a
vymanila se z jeho dosahu, aby se na něho mohla zpříma podívat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Už mě
budeš poslouchat?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
mávl rukou směrem dovnitř apartmá. „Vstup do mého skromného sídla, Lovkyně.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
obyčejně nesnesla žádného upíra v zádech, ale s Janvierem už měla po
třech pokusech o jeho odchycení jistý vzájemný respekt. Pokud by se mezi nimi
měla situace vyostřit, bylo by to tváří v tvář. Někteří její kolegové by
ji za to, že věřila muži, kterého měla odchytit, nazvali hlupákem, ale ona si o
lidech dělala svůj vlastní obrázek. Neměla o Janvierovi žádné iluze, věděla, že
byl stejně nebezpečný, jako ostrá dýka, ale také věděla, že pocházel
z časů, kdy slovo muže bylo vše, co měl. A téměř-nesmrtelnost ho o tuto
čest ještě neobrala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Protáhla
se kolem něho a až příliš dobře si uvědomovala, že se natočil tak, aby se kolem
něho sotva vtěsnala. Nevadilo jí to tak, jak by mělo a to byl ten problém…
protože upíři pro ni byli nepřípustní. Spolek neměl žádná pravidla, která by
zakazovala takový vztah a mnoho jejích kolegů a kolegyň měli upíří milence.
Ashwini ale měla stejný názor jako Elena, která kdysi prohlásila, že upíři jako
téměř-nesmrtelní vnímali obyčejné lidi jako své hračky, přechodné pobavení,
které snadno získali a stejně tak snadno zapomněli. A Ashwini se nehodlala stát
přechodným pobavením pro žádného muže – ať už upíra, člověka nebo anděla. Ne že
by se andělé snížili k tomu, aby měli jakýkoli vztah se smrtelníkem.
Vlastně by ji překvapilo, kdyby vládnoucí andělé považovali smrtelníky za něco
více, než jen letmou myšlenku.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Něco
takového bych u tebe nečekala,“ pronesla, když vstoupila do moderně zařízeného
apartmá. Dominantní byly světlé odstíny, které se prolínaly veškerým vybavením
od Navažských běhounů, které pokrývaly podlahu, přes osamoceně umístěné výjevy
pouště namalované na zdech. Jen pohodlně vyhlížející sófa bylo zemitě
hnědé barvy a právě teď se na něm jasně odrážely barvy vycházejícího slunce. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Miluju
jižanské mokřady,“ pronesl Janvier, když za sebou zavřel dveře a zamířil do kuchyně,
„ale aby jeden docenil působivost jisté věci, musí se občas obklopit pravým
opakem.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jakmile
se začal pohybovat po kuchyni s jistotou člověka, který přesně věděl, co
dělá, dovolila si Ashwini obdivovat jeho mužnou krásu. Janvier byl jak osina
v zadku, ale pořád byl stavěný jako ten nejerotičtější sen, který kdy měla
– vysoký a štíhlý, se svaly běžce nebo plavce. Elegantně osvalený, ale přesto
silný. Musel být o patnáct centimetrů vyšší, než ona, ale i se svou výškou se
pohyboval velmi sebejistě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Na druhou
stranu… ve prospěch jeho nenucené elegance a arogance hrála celá dvě staletí.
„Sluneční světlo tě moc netrápí, že?“ pronesla, když jí padl pohled na střešní
okno po její pravici. Přímo pod ním stála obrovská postel. Ručička hodin se
právě přehoupla přes osmou hodinu a sluneční paprsky se ve své plné kráse
majetnicky rozložily po celé ploše nezastlaných přikrývek. Mysl jí okamžitě
zaplavily obrazy, doplněné o Janvierovo dokonalé tělo. Rozbušilo se jí srdce a
téměř přeslechla jeho další slova.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Hledáš
mou slabinu, lovkyně?“ Došel k ní a podal jí malý šálek plný krémové
tekutiny, která nevoněla jako žádná káva, kterou kdy měla. „Co je to?“
Podezřele přičichla a okamžitě se jí začaly sbíhat sliny. „A odpověď na tvou
otázku by byla samozřejmě, že hledám. Kdyby ti slunce vadilo, stačilo by, abych
tě trochu postrčila a pak už jen sledovala, jak na místě vzplaneš.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ušklíbl
se. Jeho horní ret byl trochu úzký, ale jeho spodní ret přímo vybízel
k nakousnutí. „Chyběl bych ti, cher.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tvá
dlouhověkost ti začíná klamat mysl.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Je to
café au lait s lístkem čekanky.“ Sledoval, jak riskla první doušek a pak
pokynul směrem k posteli. „Miluju slunce, a kdyby vampyrismus znamenal, že
strávím zbytek života v temnotě, tak by pro mne nebyl vůbec přitažlivý.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Člověk
by řekl, že se všema těma upírama, který se denně procházejí venku, by tahle
stará fáma měla už dávno zaniknout a ono pořád nic,“ pronesla a vychutnala si
další doušek té zvláštně chutnající kávy. „Je to vážně dobré.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Chuťově
to k tobě pasuje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Hořká
a nezvyklá?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Exotická
a svůdně lahodná.“ Prstem jí pohladil po kůži odhalené paže. „Máš tak krásnou
pokožku, cher. Má barvu pouště při západu slunce.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Poodstoupila
od něho o krok pryč. „Běž se oblíct a přesměruj tok myšlenek od postele.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„To je
v tvé přítomnosti dost nemožné, cher.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tak
si představ, že ti vyhrožuju s brokovnicí v ruce. Nebo ještě lépe,
představ si, že jsem tě už spoutala a nemůžeš se ani hnout.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
si povzdychl a podrbal se na čelisti s ještě neoholeným strništěm. „Miluju
tvý chlípný myšlenky, cher.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Pak
by tě tohle mělo dostat do kolen,“ pronesla a přikázala si nemyslet na to, jaké
by bylo, cítit jeho strniště na své holé kůži. „Krev, únos, nevraživost a
rukojmí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">V jeho
mokřadově zelených očích zazářil zájem. „Řekni mi víc.“ Mávl rukou směrem
k posteli. „Omlouvám se, že není zastláno, nečekal jsem tak výjimečnou
společnost, ale sedět se na ní dá tak jako tak.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
odložila šálek s kávou na kuchyňský pultík a místo na postel, se posadila
na jednu z barových stoliček. Janvier se zasmál a posadil se na postel. Zapřel
se rukama za zády a natažené nohy zkřížil v kotnících. Jeho tmavě hnědé
vlasy prosvětlovaly paprsky ranního slunce a vytvářely v nich měděné
odlesky, které krásně ladily s jeho kůží barvy leštěného zlata.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Upíři
tak staří jako Janvier, byli téměř vždy tak dechberoucí jako on, ale Ashwini
ještě nepotkala žádného dalšího, který by měl charisma jako tento Cajun. A Janvier měl ještě navíc zvláštní dar vytvářet
si nové a nové přátele v každém městě, kam ho život zavedl. A to byl právě
důvod, proč ho teď potřebovala. „V Atlantě nastala taková situace…“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„V Atlantě?“
Následovala nepatrná pauza. „To je teritorium Beaumontových.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Trefa</span></i><span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">. „A znáš Beaumonty dobře?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Obdařil
ji svým typicky elegantním pokrčením ramen. „Docela dobře. Je to starý upíří
klan a těch už mnoho nezůstalo.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
zlákala vůně Janvierovy kávy a usrkla si další doušek. „To dává smysl.
Zaslechla jsem, že co se týče volby Kandidátů na Stvoření, andělé
neupřednostňují rodové linie.“ Z mnoha stovek tisíců, kteří chtěli být
každým rokem Stvořeni, se jich velmi málo skutečně stalo Kandidáty.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Ale Beamontovi
v tom umějí chodit,“ pokračoval Janvier. „Zatím se jim podařilo
v každé generaci nechat Stvořit alespoň jednoho člena své rodiny. A v poslední
generaci to byli dokonce dva.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Monique
a Frédéric. Bratr a sestra.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Javnvier
přikývl. „ A takový úspěch z nich dělá velmi mocný klan. S Monique a
Frédéricem mají Beaumontovi deset pokrevně spojených žijících upírů. Přičemž
tomu nejstaršímu z nich táhne na půl milénia.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„A to
by byl Antoine Beaumont.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Podřezávač
hrdel,“ pronesl Janvier téměř vřele. „Pravděpodobně by prodal vlastní potomky,
kdyby byl přesvědčený, že na tom zbohatne.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Starej
známej?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;">„Jednou
jsem mu zachránil život.“ Janvier nastavil tvář slunečním paprskům a
požitkářsky vpíjel jejich sílu jako na nějakém Evropském pobřeží, daleko od
vlhkého, zemitého objetí Luisianského léta. „Každý rok mi jako své díky posílá
lahev svého nejlepšího Bordeaux – zároveň s návrhem na svatbu s jeho
dcerou Jean.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">S jeho
francouzským přízvukem znělo její jméno velice smyslně. Ashwini sevřela prsty
kolem ručně malovaného šálku s kávou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Chudák
ženská.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jeho
pohled se stočil směrem k ní a v očích mu zajiskřilo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Právě
naopak, cher. Jean je celá dychtivá. Minulou zimu mě pozvala, abych ji zahříval
v jedné z nejluxusnějších roubenek v Aspenu.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
dokázala velmi dobře poznat, když si s ní někdo zahrával. A také věděla,
že Janvier byl schopen si něco takového vymyslet jen proto, aby tu byla ochotná
zůstat o něco déle – čistě pro jeho vlastní pobavení. „Klidně se s tebou
vsadím, že Jean zrovna teď o Aspenu nesní. Vlastně bych se klidně vsadila, že
jediné, o čem sní je vraždění.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Má to
něco společného s Atlantou?“ V jeho pohledu znovu zazářila zvědavá
inteligence, která ji k němu táhla navzdory všem přísahám, které sama sobě
dala.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Monique
je Jeanina několikanásobná pra-pra-vnučka, že?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
se na moment zamyslel. „Něco takového, ano. Jean to dítě jednoduše zbožňuje a
Antoine oběma - Monique i Frédéricovi
říká jednoduše vnoučata.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Monique
je dvacet-šest let, to je sotva ještě dítě a jejímu bratrovi je třicet.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Každý
pod sto let věku je pro mě dítě.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Vtipné.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Tebe
jsem tím nemyslel, cherie.“ Jeho šibalský úsměv poodhalil jeho temnější
stránku. Tu, která spatřila uběhnout dvě staletí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Z
tvých očí vyzařuje příliš mnoho poznání. Kdybych nevěděl, že jsi člověk, snadno
bych si tě zaměnil za stejně starou bytost, jako jsem já sám.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Ashwini
si někdy skutečně tak stará připadala. Ale démoni, kteří se jí dnem i nocí
vkrádali do mysli, neměli v tomto rozhovoru místo. Odtrhla se od jeho
příliš zkoumavého pohledu a řekla, „Monique někdo unesl.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Kdo
by se opovážil postavit se Beaumontovým?“ zeptal se udiveně. „Ne jen, že je to
velmi mocný klan, ale anděl, který vládne Atlantě, si je velmi považuje.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Oprava
– považoval,“ pronesla a její pohled se stočit zpět k němu. Vychutnávala
si pohled na jeho tělo, zalité slunečními paprsky. Bylo to prosté potěšení s velmi
potentním nábojem – dokonce ani její démoni nedokázali vzdorovat tak smyslnému
pokušení, které ochromovalo všechny její smysly. „Ale zdá se, že tvýmu kámošovi
Antoinovi se podařilo Nazaracha nakrknout.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Janvier
se postavil a zamračil. „Ale i tak, postavit se Antoinovi je, jak podříznout si
vlastní hrdlo.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Foxův
Řád si to nemyslí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Řád?“
Janvier zavrtěl hlavou, postavil se přímo před ní a jednou rukou se zapřel o
kuchyňský pult. „Skutečně mluvíme o tom samém? O skupině upírů, které semkl
společný cíl?“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Jo,
přesně o tom mluvím.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">O
formálním Řádu jsem neslyšel už víc, jak sto let.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Nějakej
týpek jménem Calan Fox se patrně rozhodl tohle historický spolčení vzkřísit
zpět k životu.“ Ashwinina zvědavost
převážila její vlastní odhodlanost a přejela prsty podél zakroucené jizvy na
Janvierově hrudi, těsně nad jeho levou bradavkou. „Tahle není ode mě.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Kéž
by byla.“ Zašeptal. „Byl bych poctěn, kdybych na sobě měl nějakou od tebe.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Škoda,
že se upíři tak rychle hojí.“ Prsty
stále přejížděla po jizvě, až jí trklo něco povědomého. Ale ne tak, jako
s každou jinou osobou, kterou znala… tady nebyl žádný náznak pravých
vzpomínek, žádné vtažení do něčí minulosti, žádná nechtěná invaze do její
mysli, kterou způsoboval její dar, její prokletí. Namísto toho, aby se jí
zjevila jeho tajemství, aby se jí odhalily jeho noční můry, cítila jen teplou,
hebkou kůži, která nebyla dokonalá a bez kazů a tím více pro ni byla
přitažlivá.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Je
tohle práce ostrého nože?“ zeptala se.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">„Svým
způsobem… byl to meč.“ Prsty jí jemně sevřel kolem zápěstí a přitáhl si její
ruku ke rtům. Na každý kloub jí vtiskl letmý polibek. „Budeš mě takhle škádlit
věčně, Ashwini?“<o:p></o:p></span></div>
khchttp://www.blogger.com/profile/13482254833368337266noreply@blogger.com22