Angels Dance - 11. kapitola

Kapitola 11

„Archanděla může zabít jen jiný archanděl,“ zašeptala. „Ale pokud ho zradil někdo, komu věřil, mohl by být pohřben.“ Něco tak strašlivého se stalo pouze jedinkrát v historii a bylo to tak dávno, že dokonce ani Lijuan ještě nežila.

Angels dance - 10. kapitola

Kapitola 10

„To je nemožné,“ zašeptala nakonec. „Ta vzdálenost… dokonce ani ty se mnou nemůžeš letět tak daleko.“

„Já s tebou poletím kamkoli jen budeš chtít.“ To byl důvod, proč byl tak silný a tak veliký – byl zrozen přímo pro ni. „Ale pokud by bylo třeba, Raphael by byl rád, kdybys mu dovolila, abychom se v letu střídali.“

Angels dance - 9. kapitola

Kapitola 9

Napomenula Saraiu pevným tónem hlasu, „Saraio, křídla.“

„Promiň, Jessamy.“ Odpověděla dívenka, okamžitě přizvedla křídla od země a významně se na Jessamy podívala.

Usmála se na ni a pochválila ji, „šikulka.“

Saraia ji obdařila vděčným pohledem a pokračovala ve čtení odstavce, který dostala přidělený.

Jessamy věděla, že její malí svěřenci ji považovali za bezcitného tyrana, který je neustále napomínal kvůli držení křídel, ale faktem bylo, že kosti jejich křídel se stále formovaly a čím více úsilí v mládí vynaloží, tím silnější v dospělosti jejich křídla budou. Pak budou tíhu svých křídel sotva vnímat.

Angels dance - 8. kapitola

Kapitola 8

Galen přitiskl tvář k místu, kde ji políbil. Její hrdlo bylo tak citlivé, že když ucítila jeho teplý dech, celá se vzrušením zachvěla. O zlomek vteřiny později byla rozkoš, kterou cítila a jeho silná fyzická přítomnost nahrazena studenou prázdnotou. Galen se od ní odtrhl a jedním prudkým pohybem tasil svůj meč.

Jessamy se pokoušela zklidnit svůj zrychlený dech a zároveň odhalit důvod jeho k boji připravené pozice. Rozhlížela se po místnosti, ale nespatřila vůbec nic. O moment později uslyšela kroky přibližující se ke dveřím jejího domku, následované zaklepáním.

Angels dance - 7. kapitola

Kapitola 7

„Nic takového jsem neřekl, a přesto jsou to slova, která jsi slyšela.“ Keir se natáhl přes stůl a chytil ji za ruku. Jeho pokožka byla jemná a hladká, zcela odlišná od doteku jiného muže. „Tak sama sebe vidíš, Jessamy?“

Emocemi se jí stáhlo hrdlo a zastřel hlas. „Je to správné rozhodnutí, to přeci musíš vidět. Pokud bych si dovolila doufat, a on mě pak odmítl, nedokázala bych to snést.“ Nedokázala by snést odmítnutí od jejího nesnesitelného, úchvatného barbara. Muže, který se na ni díval, jako na překrásnou ženu a probouzel v ní sny a naděje, které kvůli přežití pohřbila velmi hluboko - musela, aby se z ní nestalo zatrpklé stvoření, sžírané závistí.