Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 15. kapitola

"Same." Byl to pouhý šepot, protože v tu chvíli už byla v pohybu. Daleko více ji zajímala jeho jemná vůně, než pach, který ji sem zavedl. Chodba končila dveřmi, na kterých byla složitě vyřezávaná deska, vyleštěná do temné záře jantaru.

Než se stihla zastavit, už se o ně opírala dlaněmi. "Je vevnitř."
"Ne, není." Michaelin hlas proťal vzduch. Z ničeho nic stála po jejich levici a její tvář i tělo bylo opět dokonalé jako dřív. Byl to důkaz její archandělské síly. "Rozhodně si hodlám užít, až tě budu trestat za to, že si bezdůvodně zneuctila můj dům."


"Žádný trest nebude," odpověděl jí Raphael. "Spadá pod mojí ochranu."
Michaela se usmála a její úsměv byl sice nenápadný, ale spokojený a zlomyslný. "Ona tě ale za svého pána nepřijala. Nemůžeš se chovat jako její štít."
Eleně bylo jasné, že se Michaela skutečně, skutečně těšila, až jí přinutí křičet. V tuto chvíli jí na tom ale nezáleželo. "Otevři ty dveře."

Michaela slabě mávla na Rikera. "Udělej, co ta lovkyně říká."
Riker zamířil ke dveřím, aby vyhověl přání své Paní a Elena poodstoupila, aby se vyhnula jejich případnému vzájemnému kontaktu. Dveře se otevřely a odhalily mísnost zahalenou do stínů, jediné světlo tvořily měsíční paprsky odrážející se od sněhu. Na to, aby našla svůj cíl, Elena světlo nepotřebovala. Vešla dovnitř a neomylně zamířila k něčemu, co se ukázalo být velkou truhlou. V ten moment Riker rozsvítil nástěnná světla, která vydávala tlumenou medovou záři.

"Může andělský dítě přežít bez vzduchu?" zašeptala Elena zoufale, když se snažila otevřít víko truhly.
"Po určitou dobu," odpověděl Raphael chladně a pomohl jí s víkem truhly, zatímco je Illium střežil. Poprvé ve svém životě Elena doufala, že se zmýlila, že Sam v té truhle nebude. Kádr si ji ale najal, protože byla nejlepší – ona nechybovala.
"Pane Bože!" Instinktivně okamžitě sáhla dovnitř, ale centimetry od malého, zkrouceného tělíčka zaváhala. "Ublížim mu." Samovo tělo bylo zakrvácené a celé polámané.
"Musíme ho odnést k našim léčitelům."

Elena přikývla a zvedla pokroucené tělo do náruče. Samova křídla byla rozmačkaná a jemné kůstky byly pravděpodobně polámané. Převážné množství krve bylo ze zranění, které měl na hlavě a z řezné rány na hrudníku. Hrudníku, který se nehýbal. Bože, prosím tě. "Je na živu?"
Raphaelova tvář byla jako z kamene, dotkl se chlapcova spánku a teprve tehdy si Elena všimla sekhemu vypaléného do jeho jemné pokožky.

"Ano, žije."
Jako hurikán se v ní rozpoutala zuřivost, držela Sama tak blízko, jak se jen odvážila a prošla kolem Michaely ven z místnosti. Žena archanděl ze Sama nespustila pohled a ve tváři měla tak otřesený výraz, že se Eleně sevřelo hrdlo a nohy jí přirostly do podlahy.
"Je naživu?" zeptala se Michaela, jako kdyby neslyšela jediné slovo, které do té doby zaznělo.
"Ano," odpověděl jí Raphael. "Žije."
"Nemohu ho uzdravit," pronesla Michaela a podívala se na své ruce, jako kdyby patřily cizinci.
"Raphaeli, já ho nemohu uzdravit."

Raphael k ní popošel a položil jí ruku na rameno. "Bude v pořádku, Michaelo, ale musíme ho odnést hned."
Elena už i s Illiem stála u dveří vedoucích do chodby a čekala na Raphaela, aby mu předala své vzácné břímě. "Ty seš rychlejší. Leť."
Raphael se bez dalších slov vznesl. Elena ho chtěla následovat, ale v tom zaslechla Michaelu, "Já tohle neudělala." Zněla opravdu zlomeně.

Otřeseně se ohlédla za sebe a spatřila Rikera, klečícího vedle své Paní, která se sesunula k zemi a jejíž nádherná křídla se po ní válela. "Já tohle neudělala," zopakovala. Riker jí odhrnul vlasy z tváře a v očích se mu zračila jasná a oslepující oddanost. "Tys tohle neudělala," řekl jí, jako by ji ujišťoval. "Ty bys nemohla."

"Eleno," -o její ucho se otřely Illiovy rty- "musíme jít."
Otočila se zpět k východu, následovala ho a dokud se neocitli venku, na studeném vzduchu, nepromluvila. "Měla jsem jí přečtenou," zašeptala potichu, byla si vědoma velkého počtu upírů, kteří momentálně obklopovali Michaelin dům. "Byla to Královna Mrcha a tim to končilo."
"Z velké části je přesně taková."
"Ale to co jsme dneska viděli... odkud se tohle vzalo?"

Cítila, že Illium zaváhal. Když nakonec promluvil, jeho slova byla šeptaná. "Andělé nemívají mnoho dětí. A když o ně přijdeme, je to naše největší bolest."
Michaela přišla o dítě. Tato vědomost s ní zamávala a překroutila její pohled na Michaelu do úplně jiného a nečekaného směru. "Potom tenhle hajzl nechtěl ublížit přímo Samovi." A to bylo snad ještě horší. "Chtěl ublížit Michaele."
"Nebo," řekl Illium, "mířil ještě daleko výš. Titus a Charisemnon už válčí kvůli děvčeti, o kterém Charisemnon přísahá, že ji neunesl a Titus zase přísahá, že ano. Tento anděl s tím mohl mít také něco dočinění, nebo se mohl třeba jen inspirovat. Ale pravdou je, že oni dva jsou zavřeni ve svém vlastním světě a nevěnují pozornost ničemu jinému."

Kousky skládačky zapadly na svá místa. "Nepodařilo se mu poštvat proti sobě Elijaha s Raphaelem, ale kdyby si mě nezastavil, kdyby se Rikerovi podařilo se mě dotknout-"
"Rapahel by šel po krvi."
"Sam byl návnadou?" Eleně se zvedl žaludek.
"Kdyby ta léčka byla úspěšná, další dva archandělé by byli z rovnice pryč."
A Kádr by byl oslaben - vzniklo by místo pro přesilu, ze které by psychopat vyšel jako archanděl. "Potřebuju zkontrolovat okolí." Řekla a přinutila se nemyslet na odpornou povahu toho útoku. Ignorovat nervy drásající pohled na Samovu krev, která jí ulpěla na rukou i na oblečení.
"Je tu šance, že ten upír odešel po svejch."
Illium tasil svůj meč. "Jdi."

Michaelini upíři byli cítit po spoustě věcech – hřebíček s eukalyptem, vinná réva s badyánem. Základní vůně byly v rozsahu od sandalového dřeva až po nejtemnější pohlazení višní. Nikde ale necítila ani náznak citrusů nebo pomeranče ponořeného do čokolády. "Nic," řekla o více, než třicet minut později, když zkontrolovala téměř třiceti-metrový radius kolem domu, přičemž si celou dobu uvědomovala jejich tiché obecenstvo.

Několik upírů se přesunulo do popředí a když ji sledovali, zářily jim oči. Jeden z nich se dokonce usmíval. Byla více, než šťastná, že byla po zuby ozbrojená.
"Chceš to ještě obletět?"
"Jo." Elena si ale nedělala naděje, uplynulo už příliš mnoho času.
Illium s ní několikrát obletěl celé pozemky, ale nakonec stejně musela zavrtět hlavou. "Nic."

Dokud hladce nepřistáli před nízkou bílou budovou, která harmonicky splývala s bílým popraškem sněhu, ani jeden z nich nepromluvil.
"To je nemocnice?"
Illium lehce přikývl. "Tohle je Medika."
Elena zamířila dovnitř... a téměř přepadla do prázdna přes skalní římsu. Ve chvíli, kdy začala couvat, ji Illium zachytil. "Sakra," zamumlala a srdce jí bilo jako o závod. "Už si to musim zapamatovat!"
"Po nějaké době se to stane tvou druhou přirozeností."

Elena si promnula obličej a zadívala se dolů. Její pohled vyplnila křídla stovek různých odstínů a tisíců odlišných vzorů. A přesto nezahlédla dno jeskynního prostoru – což znamenalo, že budova měla více, než tři poschodí pod zemí. "Tohle je čekárna?"
"Jsou tu kvůli Samovi," odpověděl jí Illium a něžně ji teplými pažemi – svalnatými a nyní už známými pažemi – chytil kolem pasu.

"Pojď, odnesu tě za ním."

7 komentářů: