Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 2/2 9. kapitola

Elena zaváhala.
"Vím o znovuzrozených," řekla Jessamy hrůzou prosáklým hlasem. "Jsem v podstatě depozitářem andělských vědomostí. Mojí povinností je zaznamenávat veškerou historii - ale přála bych si, abych zrovna tuto historii zapisovat nemusela."

Elena tiše přikývla na souhlas a položila ruku na knihy vyskládané na stole. "Tyhle jsou všechny pro mě?"
"Ano. Obsahují stručný náhled do naší nedávné minulosti." Jessamy se postavila. "Přečti toho kolik jen zvládneš a přijď za mnou s jakýmikoli otázkami. Nezáleží na tom jak nicotné nebo nevhodné by ti mohly připadat. Vědomosti jsou mocí a silou, když jde o přežití mezi těmi nejstaršími z nás."



Elena vstala a když se Jessamy otočila, aby si vzala něco, co leželo za ní, Eleně padl zrak na její křídla. Levé bylo zkroucené způsobem, ze kterého se jí stáhly vnitřnosti.
"Nemůžu létat," prohlásila žena anděl bez kapky zášti v hlase, aniž by Elena promluvila. "Takto jsem se narodila."
"Já-" Elena zavrtěla hlavou. "To je důvod proč jsi taková, jaká jsi."
"Tomu nerozumím."
"Jsi laskavá," vysvětlila Elena. "Myslim, že jsi nejlaskavější anděl, s jakym jsem se setkala." V této drobné ženě andělu s hnědýma očima a zářivými oříškovými vlasy, nebyla ani známka po zlobě. "Chápeš význam slova bolest."
"Zrovna tak ty, Lovče Spolku." Odpověděla jí Jessamy, když vycházely z budovy do slunečného dne a všímavě se na ni zahleděla. Její bystrý pohled téměř okamžitě nahradila tichá, ale intenzivní radost. "Galene."

Elena se podívala stejným směrem jako Jessamy a spatřila anděla, který zrovna přistál na zvýšené plošině před školou. Na tom svalnatém zrzkovi jí bylo něco povědomého a přesto by mohla přísahat, že ho nikdy dříve neviděla. Pak se na ní zahleděly nejsvětlejší zelené oči, jaké kdy spatřila a chladné varování, které z nich vyzařovalo, otevřelo hráz vzpomínek... krvácející Raphael ležící na zemi. Dva andělé, kteří přilétli dírou ve zdi a nesli nosítka. A tento zrzek se na ni díval, jako by ji chtěl shodit do černoty, která se rozprostírala pod pozůstatky jejího rozbitého okna... a sledovat její padající tělo, dokud by ve smrtelné rychlosti nedopadlo na zem... páteř by jí prorazila kůži a z lebky by nezbylo o moc víc, než rozkřápnutá skořápka, ze které by vytékala šedá hmota. Očividně na ni stále názor nezměnil.

"Galene." Tentokrát Jessamynin hlas zbarvila kritika. Anděl nakonec od Eleny odtrhl zrak, ale nepromluvil. Elena situaci pochopila, rozloučila se s Jessamy a pokračovala dolů po schodech. Po zádech jí přeběhl mráz.
"Tady jsem!"
Elena se polekaně podívala vzhůru a spatřila Sama, který k ní pomalu přilétal. Zdálo se jí, že pro jeho malé tělo jsou jeho křídla příliš veliká. "Ty už umíš lítat?"
"A ty ne?" Vznášel se na místě vedle ní.
"Ne."
"Oh." Vratce se otočil doleva a přistál po její levici.
"Tak já půjdu s tebou."

Když si Elena všimla jeho křídel, která se vláčela po svědomitě vymeteném chodníku, musela potlačovat smích. "Je pro tebe lehčí lítat než chodit?"
"Někdy, když dobře fouká vítr." Sam jí zatahal za ruku a ukázal na někoho na druhé straně hřiště. Elena vzhlédla a zahlédla urostlého anděla s křídly stejného zbarvení jako měli orli. "To je Dahariel. Je jedním z těch starších."
Dahariel se jí zadíval do očí.
Stáří. Násilí. Síla.

To vše cítila z jediného pohledu, pak se jí zdvořile uklonil a odešel směrem, o kterém se dozvěděla, že patřilo archandělovi Astaadovi. Navzdory slunečnímu svitu se otřásla. Tento anděl, pomyslela si, když jí Dahariel zmizel z dohledu, by klidně mohl být schopen zbít někoho s takovou bezcitnou precizností, že by nic nezůstalo nedotknuté.

Sam jí znovu zatahal za ruku. "Jdem."
Když jí její malý průvodce prováděl okolím, obloha byla neuvěřitelně jasná a Elena si dovolila nad ničím nepřemýšlet. Tyto děti se narodily jako nesmrtelné a navzdory jejich vzhledu, byla většina z nich patrně starší než ona. Věk byl ale relativní pojem. V jejich obličejích spatřovala stejnou nevinnost, jakou viděla ve tváři Sářiny holčičky, Zoe. Zatím ještě neochutnaly hořkost, kterou svět nabízel.

Zdálo se, že starší, mocnější andělé se navzdory vší své krutosti snažili udržet tuto část Útočiště bez bolesti a násilí. Bylo to tu jako oáza klidu uprostřed města, které ukrývalo tisíce temných tajemství.
Nad hlavou jí zafoukal vítr a zaslechla šelest křídel dospělého anděla. Vzhlédla a spatřila záblesk divoce modré barvy a pak už před ní přistával Illium. Když ho děti, včetně Sama spatřily, začaly se ze všech stran ozývat výkřiky a chichotání. Vrhly se na něho jako tucty malých motýlů. "Zachraň mně Eleno," Zavolal na ni Illium, když opět vzlétl ze země... ne moc vysoko ani daleko, aby ho ti malí mohli následovat.

Elena se usmála, posadila se na část vybavení hřiště a sledovala, jak vylétali vzhůru a pak opět klesali zpět k zemi. Belle by se to moc líbilo, napadlo ji. Její suverénní starší sestra mívala tajemství - zbožňovala motýly. Elena jí kdysi darovala malou peněženku ve tvaru a barvě babočky. Koupila ji za deset centů na bleším trhu a utratila za ní své vlastní kapesné. Belle ji měla v kapse džínsů toho dne, kdy ji Slater Patalis natolikrát zlámal nohy, že vypadala jako dítětem odložená panenka válející se v rohu.

Elena měla stále v paměti jasně se lesknoucí oranžové flitry utopené v záplavě krve i Belliny nehybné prsty ponořené v téže rudé tekutině.

2 komentáře: