Easy - 5. Kapitola

"Kuuurva, kdo byl ten sexy kluk?" Erin opatrně manévrovala svoje tátou zaplacené Volvo mezi lidmi, kteří se v opilosti motali po parkovišti. "Kdybych nebyla totálně střízlivá, myslela bych si, že byl výplodem mojí sex-hladovějící představivosti."
"Pšššt," zamumlala jsem se zavřenýma očima, hlava se mi kinklala sem a tam po opěrce sedadla. "Vůbec se přede mnou nezmiňuj o sex-vyhladovělosti." Erin mně chytla za ruku a stiskla. "Ou, do prdele. Promiň J. nedošlo mi to."
Od mého rozchodu už uplynuly tři týdny a já se nezmiňovala, že ve skutečnosti to byly už čtyři týdny … možná pět od doby, co jsme spolu s Kennedym naposledy něco měli. Nedostatek Kennedyho zájmu mi měl napovědět, ale já ho místo toho omlouvala - měl plno práce s věcma týkajících se bratrstva, a já jsem se věnovala minimálně dvě hodiny denně hře na basu, když jsem měla mít zkoušku ve sboru, tak ještě víc. On si musel udržet svůj výborný prospěch a já chodila doučovat hudební hodiny.
O minutu později se ze zadního sedadla ozvala Maggie.
"Neodpověděla si na otázku Jacqueline!"
Mluvila téměř stejně nesrozumitelně jako já a moje jméno rozkouskovala do tří samostatných slabik.
"Kdo byl ten nádhernej kluk a co je důležitější, proč si neukojíš svůj sexuální hlad na něm? Bože, myslím, že za jednu noc s ním bych byla ochotná vyhodit Willa z postele!"
"Štětko." Reagovala Erin a protočila na ní oči ve zpětném zrcátku.
Maggie se zasmála. "V tomhle případě … sakra souhlasim."
Obě ztichly, koukaly na mně a čekaly až jim řeknu, kdo to byl. V duchu jsem probírala všechno, co o něm vím. Zachránil mně před Buckem, ale o tom jsem nikomu neřekla. Složil Bucka na zem, což jsem taky nikomu neřekla. Ve středu při ekonomice se na mně díval téměř celou hodinu, zatímco v pátek mně totálně ignoroval, to jsem samozřejmě taky nikomu neřekla. Pracoval v kavárně Starbucks. A neustále se mně ptal, jestli jsem v pořádku … dnes večer se nezeptal. Dnešní večer byl o něčem jiném. Podle nevyřčené dohody jsme tančili několik písniček za sebou - pomalých, rychlých i něco mezi tím. Jeho ruce nikdy neopustily moje tělo, rozpoutal ve mně touhu, kterou už jsem necítila velmi dlouho - déle než ty čtyři nebo pět týdnů.
Jeho ruce neputovaly nikdy nevhodně, ani se mi nesnažil prsty dostat pod lem trička, ale bez ohledu na to, mně kůže jen hořela.
A pak zmizel.
Sklonil se ke mně, rty měl vedle mého ucha, poděkoval mi za tanec, odvedl mě zpátky k našemu stolu a zmizel v davu lidí. Znovu už jsem ho neviděla a mohla jsem si jen domýšlet, že z klubu odešel.
"Jmenuje se Lucas. Chodí se mnou na ekonomiku a většinu hodin si kreslí."
Maggie se začala chichotat a plácala rukou do sedačky.
"Kreslí? A co kreslí? Nahý holky? To je asi tak celý umělecký úsilí většiny kluků. Většinou se neobtěžujou ani s kreslením celýho těla, stačej jim kozy." Erin i já jsme se začaly smát taky.
"Nevim co kreslí. V pátek na hodině něco skicoval. Nemyslim, že vůbec vnímal přednášku."
"Ale ne, Erin!" Maggie se naklonila tak blízko, jak jí to jen bezpečnostní pás dovolil. "To zní jakoby ten božskej kluk byl špatnej student. A my víme, co to pro Jacqueline znamená."
Zamračila jsem se. "Co to znamená?"
Erin zakroutila hlavou a usmála se. "No tak J - přitahoval tě snad někdy nějakej špatnej kluk? A nebo kluk, kterej prostě nebyl zrovna chytrej? Jinými slovy kluk, který není řekněme chytrý - inteligentní?"
Spadla mi čelist.
"Buď zticha! Chceš říct, že jsem intelektuální povýšenec?"
"Ne! My jsme neříkaly - nemyslely jsme to tak. Jen jsme chtěly říct … dneska večer si se k tomu klukovi, Lucasovi nechovala lhostejně, když jste spolu tancovali, jako si netancovala nikdy s nikým předtím a že on zkrátka není tvůj obvyklý typ-"
"Můj jediný "typ" za poslední tři roky byl Kennedy! Kdo ví, jaký mám vlastně typy?"
"Nebuď hned urážlivá. Víš, co jsem chtěla říct - nikdy si neletěla po hloupých klucích."
"A kdo jo?" Nelíbila se mi představa, že by byl Lucas hloupý. Možná nebyl dostatečně motivovaný ekonomikou, ale nic na něm nepůsobilo tak, že by nebyl inteligentní.
"Dobrý deeen?!" Zvolala Maggie. "Znáš kluka, se kterým chodím? Jmenuje se Will." Všechny jsme vybuchly smíchy. Maggiin přítel byl sladký kluk a pravděpodobně by holýma rukama nadzvedl auto, ale vědeckou soutěž by asi nikdy nevyhrál.
"Chez je chytřejší než já - ale to ve skutečnosti o ničem nevypovídá," prohlásila Erin. Opakovaně jsem zkoušela ji přimět, aby se nepodceňovala, ale v určitém bodě jejího života, přesvědčila sama sebe, že není zrovna chytrá. Šťouchla jsem jí do ruky, tak jako vždycky, když vypustila takovýhle nesmysl.
"Au, jsem prostě jen upřímná!"
"To teda nejsi."
"Každopádně," pokračovala Erin, " věřte tomu, nebo ne, i když nejsem nejchytřejší, umím využít ostatní svoje přednosti." Maggie za námi vyjekla smíchy a Erin pokračovala dál.
"Viděly jste některá kluka, se kterým jsem byla na maturiťáku?"
Všechny jsme viděly fotku toho kluka - Adónise ve smokingu, který ji objímal kolem pasu.
"To jeho tělo - pane Bože, všechno, co jsem chtěla dělat bylo, lízat jeho břišní svaly. Chodil sice do třídy na doučování, ale můžu vám říct, že v mimoškolních aktivitách byl hodně nadaný a talentovaný. Byla jsem si jistá, že mám tváře v jednom ohni, tak jako vždycky, když moje spolubydlící bez servítek vyprávěla, co všechno zažila a Maggie se smála tak moc, že začínala mít problémy s dýcháním. Obě dvě přišly na vysokou nezadané a sexuálně zkušené. S Kennedym jsme spolu poprvé spali ve čtvrťáku o zimních prázdninách a nikdy jsem nebyla s nikým jiným. Na náš sexuální život jsem si nikdy neztěžovala. Ale když jsem si občas přečetla nějaký článek v časopise, nebo když jsem slyšela Erin občas něco vyprávět, říkala jsem si, jestli mi přeci jen něco neuniklo.
"A co to všechno dokazuje?"
Erin se na mně zašklebila. "To dokazuje, že jseš připravená na odrazovou Operaci: Fáze Rebel."
"Oooohhh," vzdychla Maggie.
"Um. Nemyslim si-"
"Přesně tak. Nemysli. Svedeš tohohle Lucase a pekelně se od něj odrazíš. Tak to je se špatnýma klukama - nemají žádný výčitky svědomí z toho, že si s nima užijeme, protože oni nejsou stavění na nic dlouhodobýho. Pravděpodobně je jeho životním posláním nechat se využít - obzvlášť v situaci, jako je tahle, kdy tě navíc může přiučit pár nemravností."
Maggie odsouhlasila Erinin plán jedním hlasitým výdechem, "máš štěstí." Myslela jsem si na Lucasovi ruce na mém pase, na jeho rty, když se dotkly mého ucha a já se zachvěla. Vzpomněla jsem si na jeho pronikavý pohled ve středu při vyučování a zkrátil se mi dech.
Možná jsem jen zažívala alkoholovou perspektivu pohledu a zítra bude všechno vypadat jinak, ale v tuhle chvíli, se mi Erinin šílený nápad zas tak šílený nezdál.
A sakra.
*******
Když jsem se v pondělí ráno blížila k učebně byla jsem jak uzlíček nervů, nebyla jsem si jistá, jestli jsem chtěla začít ten okatý hon na kluka. Sice jsem souhlasila s tím, že to na svém nic netušícím spolužákovi vyzkouším, ale ještě nebylo pozdě to všechno odvolat.
Vešel do učebny přede mnou a já viděla, že jeho pohled kmitl na moje nové místo a pak k prázdnému místu vedle Kennedyho, který už tam díky Bohu seděl. Měla jsem na přehodnocení celé věci asi třicet vteřin. Erin s Maggie během celé, naštěstí poměrně krátké cesty ke škole, nepřestaly blábolit, vzájemně podporovaly vlastní nadšení a závistivě nadávaly na to, co jsem se chystala udělat. A nebo spíš s kým jsem se to chystala udělat.
Vzhledem k tomu, že v sobotu Erin nepila nic, kromě dietní coly, vyskočila v neděli z postele hned ráno, protože neměla žádnou kocovinu a byla plná plánů pro "Fázi špatného kluka." Předstírala jsem, že moje kocovina je daleko horší, než ve skutečnosti byla, ale to Erin neodradilo. Když jsem se vyškrábala do sedící polohy, byla odhodlaná sdělit mi znalosti o tom, jak svést kluka, ať už jsem o ně zájem měla, nebo ne a strčila mi do rukou krabici s džusem. Chtěla jsem se zavrtat zpátky do peřiny a do uší si trčit špunty, ale na to už bylo příliš pozdě. Svalila se vedle mě. "Takže za prvé k tomu musíš přistupovat beze strachu. Vážně, chlapi dokážou strach vycítit a to je dokáže totálně odradit."
Zamračila jsem se.
"Odradí je, když vycítí strach? To je tak … " snažila jsem se vymyslet vhodnější slovo než aauugghh, ale ještě mi nenaběhl mozek.
"Jo, je to pravda. Koukej - chlapy jsou jako psi. Ženský tohle věděly už od pravěku. Chlapi nechtěj bejt lovený, chtěj lovit. Takže když nějakýho chceš, musíš vědět, jak to udělat, aby tě lovil on."
Zašklebila jsem se na ní. Můj mozek zrovna naběhl a poskytl mi slovní možnosti nahrazující slovo aauugghh - zastaralý, sexistický, ponižující - příliš pozdě. Tenhle úhel pohledu by mě neměl překvapit - už jsem jí slyšela takovéhle věci říkat i dřív. Jen mně nikdy nenapadlo, že tyhle její komentáře budu slýchat tak často. Než jsem jí odpověděla, vyžahla jsem půlku džusu. "Ty tohle všechno myslíš fakt vážně."
Pozvedla na mně jedno obočí. "Tohle je chvíle, kdy bych neměla říkat - jo, smrtelně vážně, že?"
*******
Akce.
Zhluboka jsem se nadechla. Do začátku hodiny zbývaly tři minuty. Erin říkala, že budu potřebovat jen jednu, maximálně dvě. "Dvěma už budeš tlačit na pilu," trvala si na svém, "protože budeš vypadat, že máš příliš velký zájem. Jedna by byla lepší."
Vklouzla jsem na volné místo vedle něj, ale seděla jsem na jeho okraji, aby bylo jasné, že jsem se nehodlala zdržet. Jeho oči se okamžitě střetly s mými, tmavé obočí se mu ztratilo pod rozházenými vlasy, které mu spadaly do čela. Oči měl téměř bezbarvé. Nikdy jsem neviděla nikoho s tak světlou barvou očí. Moje přítomnost ho určitě překvapila a to bylo podle Erin i Maggie dobře.
"Ahoj," pozdravila jsem ho s mírným úsměvem ve tváři a doufala, že moje chování by se dalo zařadit někam mezi zájmem a lhostejností. Podle Erin a Maggie byl dojem důležitou součástí strategie.
"Ahoj," odpověděl a otevřel si učebnici, kterou zakryl otevřený skicák, který měl před sebou. Dřív než ho zakryl, jsem zachytila detailní skicu uctivě starého dubu uprostřed školního dvora, včetně železného oplocení, které ho obklopovalo. Polkla jsem. Mít zájem a působit lhostejně.
"Tak mě napadlo, že si nepamatuju tvoje jméno. Myslím, že to bylo tím množstvím margarity."
Olízl si rty a než mi odpověděl, se na mně jen chvíli díval, zamrkala jsem a přemýšlela, jestli to že mojí těžko udržitelnou lhostejnost je čím dál tím těžší udržet, dělá záměrně.
"Jsem Lucas. A nemyslím, že bych ti to říkal."
V dalším momentu do učebny hlučně vstoupil Dr. Keller, taška se mu zachytila ve dveřích. Po přednáškové stupňovité učebně se díky její dobré akustice rozlehlo slyšitelné "Sakra". Když se naši ostatní spolužáci začali smát, Lucas a já jsme se na sebe usmáli.
"Takže, ty … uhm … tenkrát si na mě volal Jackie…" pokračovala jsem. Naklonil hlavu do strany. "Jmenuju se Jacqueline. Teď už."
Stáhl obočí. "Dobře."
Odkašlala jsem si a postavila se - což ho podle výrazu v obličeji znovu překvapilo. "Ráda jsem tě poznala, Lucasi." Znovu jsem se na něj usmála, pak jsem se otočila a odešla na své nové místo.
Udržet svou pozornost na přednášce a odmítat nutkání otočit se přes rameno bylo nesnesitelné. Byla jsem si jistá, že jsem cítila Lucasův pohled, který se mi zavrtával do hlavy. Cítila jsem svrbění v zádech a dráždivý pocit mně provázel celých padesát minut. Neotočit se mně stálo opravdu obrovské úsilí.
I když nevědomky, Benji mi pomáhal udržet pozornost svými připomínkami na Dr. Hellera, jako například, když mu počítal kolikrát za svoji přednášku řekl "Uuuumm," a dělal si čárky v horní straně svého sešitu. Pak třeba poukázal na skutečnost, že náš profesor na sobě měl jednu ponožku v barvě námořnické modré a tu druhou hnědou.
Místo toho, abych se po hodině zdržela, abych zjistila, co Lucas udělá (mluvil by se mnou, nebo by mě ignoroval?) a místo toho, abych čekala až Kennedy odejde (vtipné, ale za posledních padesát minut jsem mu nevěnovala ani vteřinu pozornosti - to bylo poprvé,) jsem si přehodila přes rameno batoh a prakticky z učebny vyběhla, aniž bych se podívala na ani jednoho z nich. Když jsem prošla postraními dveřmi, ovanul mně svěží podzimní vzduch a já se zhluboka nadechla.
Program: hodina španělštiny, oběd, kavárna Starbucks.
Erin: Jak proběhla Operace: Fáze Rebel?
Já: Dostala jsem z něj jeho jméno, vrátila se na svoje místo a znovu jsem se na něj už nepodívala.
Erin: Perfektní. Sejdeme se po další hodině, abysme vymyslely další strategii, než půjdem pro kafe :o)
*******
Když jsme se s Erin zařadily do fronty u Starbucks, Lucase jsem neviděla.
"Hloupost!" Erin natáhla krk, aby se ujistila, že u pultu opravdu nestojí. "Minulý pondělí tu ale byl, ne?"
Pokrčila jsem rameny. "Byl, ale jeho pracovní rozvrh je pravděpodobně nepředvídatelný."
Zlehka mně šťouchla loktem. "Ne zas tak moc. To je on, ne?"
Přišel zadními dveřmi a nesl pytle s kávou. Moje tělesná reakce na něj byla znepokojující. Bylo to, jako kdyby se mi při pohledu na něj sevřely všechny vnitřnosti a když se od-sevřely všechno se zase znovu rozeběhlo, srdeční tep zrychlil, plíce nasály vzduch a myšlenky postihlo šílenství.
"Ooh, J., on má tetování," uznale zamumlala Erin. "A to jsem si myslela, že už nemůže být víc sexy…" Oči mi spočinuly na jeho předloktí, měl je ohnutá, zrovna otevíral pytel s kávou. Tetované znaky se mu omotávaly kolem zápěstí a pokračovaly spolu s nějakým textem nahoru po obou jeho rukách až zmizeli pod rukávy jeho šedé košile. Nikdy jsem ho neviděla s vykasanými rukávy. Dokonce i v sobotu večer měl dlouhé rukávy - rozepnutou černě kostkovanou košili a pod ní bílé tričko. Kluci s tetováním mně nikdy nepřitahovali.
Představa injekčních jehel vpichujících inkoust pod kůži a jistota toho, že slova i symboly jsou natrvalo, mi byla cizí. Teď jsem byla zvědavá kam až ta jeho tetování sahají - má je jen na rukách? Nebo i na zádech? Na hrudi?
Erin mně zatáhla za ruku, fronta se posunula vpřed.
"Mimochodem právě kazíš naší pečlivě vybudovanou lhostejnost. Né že bych ti to mohla mít za zlé." Vzdychla.
"Možná bysme to mohli zachránit až-"
Když se zarazila, podívala jsem se na ní, a když se ke mně otočila zpátky na tváři měla nevyzpytatelný úsměv.
"Dívej se na mně," řekla mi a smála se, jakoby jsme vedly velice zábavný rozhovor.
"Dívá se na tebe. Spíš bych měla říct, zírá na tebe. Ten kluk tě normálně svlíká očima. Cítíš to?"
Její výraz byl vítězný. Cítila jsem jeho pohled? Asi až teď, díky ní. Napadlo mně. Začaly mi hořet tváře.
"Ach můj Bože, ty se červenáš." Pošeptala mi a oči se jí rozšířily.
"Nekecej." Měla jsem zaťaté zuby a můj hlas byl napjatý.
"Přestaň mi říkat, že mně … že mně-"
"Že tě svlíká očima?" Znovu se zasmála a já jsem jí nikdy dřív nechtěla víc nakopat.
"Dobře, dobře J. Nemusíš se bát. Dostala si ho. Sice nevim, co si mu to udělala, ale ten kluk je připravenej padnout na kolena a začít škemrat. Věř mi." Podívala se jeho směrem.
"Okay, začal dělat novou várku kafe. Teď můžeš zírat ty na něj."
Popostoupily jsme zase o kousek blíž, před námi byli už jen dva lidi. Dívala jsem se, jak Lucas vyměňuje filtr, dávkuje kávu a nastavuje ovládací prvky stroje. Zelenou zástěru měl za krkem uvázanou zcela chaoticky, byl to spíš uzel, než mašle. Vázání zástěry přitáhlo moje oči k jeho bokům a obnošeným nízkým džínům, v jedné kapse měl peněženku, ke které vedl řetěz, který mizel pod zástěrou, bez pochyby byl přidělaný k přednímu poutku. V tom okamžiku se otočil ke druhé pokladně, zmáčkl pár čudlíků a ona se aktivovala. Napadlo mě, jestli měl v plánu mně ignorovat, tak jako jsem to dělala já při přednášce. Vzhledem ke hře, kterou s ním hraju, bych si to zasloužila. Právě když člověk stojící přede mnou dával svojí podrobnou objednávku drinků holce u pravé pokladny, se Lucasův pohled střetl s mým.
"Další?" Ocelově šedá barva jeho košile zvýraznila šedou v jeho očích, modrá ustoupila do pozadí.
"Jacquelin." Přivítal mně se samolibým úsměvem a já se bála, že mi čte myšlenky včetně prohnaného Erinina plánu.
"Dneska taky Americano, nebo snad něco jiného?"
Pamatoval si mojí objednávku z minulého týdne. Přikývla jsem a on na moje omámení reagoval nepatrným úsměvem. Vzal kelímek a napsal na něj druh kafe, který jsem si objednala. Místo toho, aby ho předal spolupracovníkovi, natočil mi ho sám. Přidal ochranný obal a víčko a podal mi ho. Nemohla jsem rozluštit úsměv na jeho tváři.
"Hezký zbytek dne." Řekl mi a podíval se za mě. "Další?"
Připojila jsem se k Erin na konci barového pultu a byla jsem zmatená a mrzutá.
"Udělal ti to kafe sám?" Vzala si svůj kelímek a šla za mnou.
"Jo." Sundala jsem víčko a přidávala si mlíko a cukr, zatímco ona si na latté sypala skořici.
"Ale dal mi to jako kterémukoliv jinému zákazníkovi a hned bral další objednávku."
Ještě chvíli jsme ho sledovaly komunikovat s dalšími zákazníky, ale mým směrem se ani jednou nepodíval.
"Mohla bych přísahat, že tě jedl pohledem, neviděl napravo ani nalevo," přemýšlela Erin, když jsme odcházely od baru a připojily se k davu lidí, kteří proudili studentským centrem.
"Ahoj zlato!" Chazův hlas nás obě probral z přemýšlení. Vytáhl Erin z davu lidí a já jsem sledovala, jak se směje jejímu potěšenému zakvílení. Pak jsem si všimla člověka, který stál vedle něj.
Začaly mi hořet tváře a bušilo mi v uších. Zatímco se moji přátelé políbili na přivítanou a začali se bavit o tom, kdy se dnes večer uvidí, na mně se díval Buck a jeho rty se na jedné straně zkroutily do úšklebku. Hrůzou se mi zrychlil dech a musela jsem bojovat s tím, abych rostoucí paniku a nevolnost udržela pod kontrolou. Chtěla jsem se otočit a utíkat pryč, ale nemohla jsem se pohnout. Nemohl se mně dotknout. Tady mi nemohl ublížit.
"Ahoj Jackie." Přejížděl po mně pronikavým pohledem a mně z toho naskočila husí kůže.
"Vypadáš dobře, ostatně jako vzdycky." Jeho slova byla flirtující, ale ať už to bylo záměrné nebo ne, všechno, co jsem z nich cítila já, byla hrozba.
Modřiny se mu z obličeje skoro zahojily, ale stále byly viditelné. Jeden žlutý pruh mu lemoval levé oko a další vedl přes pravou stranu jeho nosu. Tohle mu udělal Lucas a víme o tom jen my tři. Zírala jsem na něj, oněmělá a v rukou svírala kafe. Kdysi jsem ho měla za hezkého a okouzlujícího - oklamal mně svým dokonalým působením, stejně tak ale oklamal všechny ostatní. Zvedla jsem bradu a ignorovala fyzickou reakci i strach, který ve mně vyvolal.
"Jmenuju se Jacqueline."
Zmateně zvedl jedno obočí. "Co?"
Erin mně chytila za loket. "Jdeme, musíme na hodinu. Nemáš náhodou za pět minut dějiny umění?"
Když jsem se otočila a následovala jí, o něco jsem zakopla a on se začal popichovačně smát. "Uvidíme se Jacqueline," dobíral si mně.
Když vyslovil moje jméno, otřásla jsem se a rychle jsem pospíchala za Erin do davu studentů. Jakmile jsem se zase mohla pohnout, nemohla jsem se od něj dostat pryč dost rychle.