neděle, 12. leden 2014
Následujícího
rána ležela Elena v posteli a pozorovala Raphaela, jak se oblékal
do speciálně navržené košile, která volně splývala kolem jeho
křídel. Cítila se vyčerpaná a pohmožděná.
Vzpomněla
si, jak ji celou noc svíral v náruči a tím udržel její noční
můry pryč. Kvůli němu se odhodlala najít v sobě sílu a bojovat
s pocitem viny, který hrozil, že ji zadusí.
Posadila
se a napila se kávy, která stála vedle Růže Osudu. "Jak se
tvoje košile zapínaj?" Pod otvory na křídla nikdy nezahlédla
žádné knoflíky a zdálo se, že většina mocných andělů tento
oděv preferovala. Zapínání muselo být malé a diskrétní –
téměř neviditelné. Naopak mladí andělé dávali přednost
daleko zajímavějším návrhářským kouskům – každý byl tak
unikátní, jako jeho majitel.
Raphael
pozvedl obočí. "Jsem archanděl a ty se mě ptáš, jak se
zapínají mé košile?"
"Jsem
zvědavá." Soustředila se na toto malé rozptýlení, aby svou
mysl udržela dál od minulosti. Položila kávu na stolek a pokynula
mu prstem, aby k ní přišel. Archanděl byl zřejmě v rozpoložení
ji poslechnout, protože nechal svou košili rozepnutou a přešel
přes pokoj. Zapřel se dlaněmi vedle jejích boků a rty přitiskl
k těm jejím. Svým polibkem si ji opět nárokoval, o tom neměla
žádné pochybnosti. Byl dlouhý, hluboký a pomalý a cítila ho až
v palcích u nohou. "Provokatére," obvinila ho potichu,
když se od ní odtáhl.
"Musím
se ujistit, že nikdy neztratíš zájem."
"Jsem
si jistá, že i kdybych žila milion let," odpověděla a byla
chycena do nekonečné modři jeho pohledu, "nenašla bych
jinýho muže, kterej by mě fascinoval tak jako ty." O chvíli
později se opět začala cítit zranitelně a šťouchla ho do teplé
hrudi. "Ukaž mi tu košili."
Prstem
jí pozvedl obličej a políbil ji způsobem, který jí prozradil,
že archanděl měl něžnou a vlídnou náladu. "Jak si má
paní přeje." Otočil se k ní zády.
Elena
odstrčila přikrývky a posadila se na paty. "Neni tu žádnej
šev," zamumlala a pozorovala spodní část otvorů. "Žádný
knoflíky ani zip. Tak trochu očekávam, že tu najdu suchej zip."
Raphael
si odkašlal. "Kdybys nebyla moje, lovkyně, musel bych tě za
tuto urážku potrestat."
Její
archanděl si s ní hrál. Bylo to zvláštní, ale pomohlo to
zmírnit tíhu, která se jí usadila na srdci. "Tak jo, vzdávam
se. Jak ty otvory zapneš?"
Raphael
zvedl ruku a otočil se k ní čelem. "Dívej se."
Dalo
jí opravdu velkou práci odvrátit pohled od jeho nádherné hrudi.
Jestli nebude opatrná, napadlo ji, klidně by se mohlo stát, že by
se stala jeho otrokyní. Ve chvíli, kdy spatřila jeho ruku,
vykulila oči. "Je to to, co si myslim, že to je?" Po ruce
se mu míhal modrý plamen a Eleně se rozbušilo srdce.
"To
není andělský oheň." Raphael zavřel dlaň a ukončil tak
světelnou šou. "To je fyzické zhmotnění mé síly."
Elena
vydechla. "Takhle zapneš ty okraje?"
"Oni
se ve skutečnosti nezapnou. Podívej se pořádně."
Elena
se dívala vcelku pozorně, ale nyní si konec košile zvedla téměř
až k očím. A v tu chvíli si jich všimla. Drobounká modrá vlákna - tak decentní, že byla téměř neviditelná - prošitá skrz okraje bílé látky. Kolik síly, napadlo ji
ohromeně, musel mít, aby mohl udělat něco takového, aniž by nad
tím přemýšlel? Tento muž jí nikdy neoznačí za příliš
silnou, rychlou nebo drsnou.
"Hádam,
že my – novorozeňata – něco takovýho asi nedokážem?"
"Je
na to potřeba schopnost udržel sílu uvnitř těla." Raphael
se otočil a přejel jí palcem přes spodní ret. "V tuto
chvíli máš ještě příliš málo síly, takže je to
bezpředmětné."
Elena
ho chytla za zápěstí a vzhlédla k němu. "Raphaeli, budu
muset taky Stvořit upíry?"
"Jsi
Stvořený anděl, ne zrozený." Ještě jednou jí přejel
palcem přes rty. "Na tvojí otázku nezná odpověď ani Keir."
A
aniž by se musela ptát, Elena věděla, že Keir byl pradávný.
"Ale kdybych musela-"
"Tak
to nebude v dohledné době." Odpověděl jí s jistotou. "Když
jsi se probrala, tak v tvé krvi nebyl žádný toxín. A do budoucna
budeme tvou krev testovat několikrát do roka."
"Je
to těžký? Stvořit někoho?"
Rapahel
přikývl. "Výběr je složitý. Je to pro dobro Kádru
nevybírat nikoho slabého. Někoho, kdo by se mohl zlomit, ale chyby
se stávají."
Když
ho poslouchala, podělit se o něco, co jí nikdy předtím neřekl,
vtiskla mu do dlaně polibek.
"Nicméně
akt samotný," pokračoval potichu, "je tak intimní, jak
si sama zvolíš. Pro většinu je to stejně klinické, jako třeba
darování krve. Člověk je během procesu přiveden do umělého
spánku."
Elena
se úlevou zachvěla. "Já si myslela, že je to stejný, jako
když si mě políbil." Tenkrát jí ta intimita otřásla až
do jádra duše.
Raphaelovy
oči se kobaltově rozzářily. "Nic nikdy nebude stejné jako
náš polibek." Rozbušilo se jí srdce, Elena vstala, postavila
se na posteli a položila mu ruce na ramena. Raphael přejel pohledem
její nahé tělo. "Eleno."
Začala
ho líbat. Jeho odpovědí bylo inferno a přesto cítila napětí,
které se mu skrývalo pod kůží. "Musíme odjet brzo?"
"Ano."
Raphael jí jemně a pomalu přejel dlaněmi po zadku. "Do
Pekingu poletíme lidskými prostředky."
"A
nebylo by působivější tam letět?"
"Vytrvalostní
létání vyžaduje svalovou hmotu, kterou zatím nemáš."
Odpověděl jí prakticky a jeho dlaně sklouzávaly níž... a níž.
"Bude nám ku prospěchu, když nás bude považovat za slabé.
Bude neopatrná. A pokud překročila hranice nezvratného šílenství,
budeme potřebovat každičkou výhodu."
"Raphaeli..."
Elena se zachvěla a zajela mu prsty do vlasů. "Galen má
pravdu. Jseš kvůli mě zranitelnej. A ona zná mojí slabinu."
Já
ji znám také, Eleno. A přesto mé srdce patří tobě.
Díky za překlad
OdpovědětVymazatkrásné, děkuji.Ala
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Je to také sladké keď sú spolu.:) Lenka
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatOceňuji vysoko nejen kvalitní překlady, ale i spolehlivost, s jakou přibývají další díly. Díky
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! ... Susan :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :) lil
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat