Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 36. kapitola

sobota, 25 leden 2014

K zemi!" zakřičela, přestože šípy už letěly jejich směrem.
Ne jedna. Dvě kuše.

Aodhan se přesunul, aby ji mohl chránit, ale to byla obrovská chyba. Jeden šíp se mu zabodl do křídla a silou svého úderu ho připíchl ke stěně. V té samé chvíli Elena padla tváří na dlažební kostky a v momentě, kdy jí nad hlavou zasvištěl druhý šíp, ucítila tlakovou vlnu rozraženého vzduchu. Zvedla hlavu a spatřila Aodhana, který si zrovna chtěl projektil ze zraněného křídla vytáhnout, ale než se mu to podařilo, další ho ke zdi připíchl skrz rameno.

Překulila se bokem – bylo sakra těžké, se tento pohyb naučit znovu, když už musela brát v úvahu křídla – a schovala se do stínu jednoho ze stromů, který byl nedaleko Aodhana. Jejím prvním instinktem bylo sáhnout po pistoli, ale náboje byly určené k tomu, aby roztrhaly andělská křídla. Nevěděla jaký efekt by měly proti upírům, ale pokud by fungovaly jako klasické kulky, existovala šance, že kdyby zasáhla zranitelné místo, mohla by jejich útočníky zabít – a oni je kvůli informacím potřebovali živé.

Ignorovala šípy, které se zabodávaly do kmenu stromu a rozhodla se, že nebude riskovat. Z pouzder na pažích vytáhla nože a soustředila se.
Všechno se zastavilo a Elena měla pocit, že se celý svět v oslepující záři slunečních paprsků pohyboval zpomalenou rychlostí. Opět zaslechla natahování kuše a umístění šípu na místo. Ale sluch nikdy nebyl jejím nejlepším smyslem.

Černý bez s cukrem.
Zamířila a vrhla nůž.
Mozaikové sklo se roztříštilo a na zem dopadlo tisíce skleněných úlomků. Její druhý nůž už letěl vzduchem – a zasáhl upíra, který se schovával za oknem, přímo do krku. Spatřila rozstřikující se krev, ale její pozornost se stočila k pátrání po druhém střelci. Zůstával na místě, skrytý za nízkou pevnou zídkou. V bezpečí. Ale zároveň, také nebyl schopný vystřelit, aniž by se při tom neodhalil.

Vyškrábala se ze svého úkrytu a doběhla k Aodhanovi. Vytrhla šíp, který zasáhl jeho křídlo a anděl se postaral o druhý, který měl zapíchnutý v rameni.
"Je za tou z-" Trhla hlavou vzhůru, protože vůně černého bezu se začala pohybovat. O chvíli později se k ní připojila vůně hořké kávy. Zaklela, upustila krví potřísněný šíp a rozeběhla se ke schodům na konci náměstí. Cestou nadávala na skutečnost, že neuměla vzlétnout z místa. Aodhan se za ní vznesl do vzduchu a Elenu do zad zasáhla vlna vzduchu, který při tom rozvířil. Zamířila do horního patra budovy, kterou upíři použili jako skrýš. Vůně kávy byla výrazná a cítila i černý bez smíchaný s krví.

Utekli po schodech na druhé straně. Elena udělala pár kroků zpět, rozeběhla se a vzlétla. Zaplavil jí úchvatný pocit, který doprovázel každý a všechny její lety. Bojovala s nutkáním nechat se unášet větrným prouděním a podívala se dolů. Ze shora, bylo Zakázané Město ještě větší, než se zdálo ze země. Pod ní se rozprostírala výše i níže položená nádvoří, která spojovaly útlé mostíky a uličky, které se rozdělovaly do mnoha různých směrů – a končily u elegantně tvarovaných budov a soukromí za zavřenými dveřmi.

Aodhan se s ní střetl nad hlavním nádvořím. Krvácel z ramene, měl zraněné jedno křídlo, ale stále byl schopný letu. "Splynuli s davem na nádvoří pod námi."
"Asi je čas vydat se na lov. Kryj mě." Elena zaměřovala své smysly, rozhodla se soustředit na toho zraněného. Bude pomalejší a bude jednodušší ho dopadnout.
Všude kolem ní, jako tisíce barevných vláken, vířilo spusty pachů.
Fialky. Čerstvé. Sladké. Omamné.
Déšť za slunečného dne. Jasný. Nový.
Rozházené ložní prádlo a šampaňské. Těžké. Ženské.
Černý bez zmáčený temnou rudou.

Nabuzená adrenalinem, který jí koloval v krvi, slétla k oblasti, kde vycítila černý bez. Bylo to téměř směšně jednoduché. Upír byl oblečený v tyrkysově modrém kabátě a stál se skupinkou dalších jeho druhu. Kolem krku měl ovázaný šátek. A zmíněný šátek byl mokrý, prosáklý jeho životadárnou tekutinou.
Zrovna se ho chystala ukázat Aodhanovi, když sebou upír najednou trhl a padl k zemi. Jeho tělo se začalo zmítat, jako kdyby se ho zmocnil silný svalový záchvat. Ozvaly se zděšené výkřiky a dvořané se rozprchli jako barevní motýli, které jí připomínali.

Přistála vedle upírova zmítajícího se těla, převalila ho na bok a spatřila krev, která se mu řinula z úst. "Podrž mu otevřenou pusu!" řekla Aodhanovi, když přistál. "Jestli se zadusí jazykem-"
Tělo se jí pod rukama přestalo hýbat.
Upíři toho mohli přežít hodně, ale Elena věděla, že tento byl mrtvý. Byl pouhým nástrojem, který se stal přítěží.
"Podělaný plejtvání." Byl tak mladý. Pravděpodobně nebyl upírem déle, jak jedno desetiletí. Podle jeho tváře by řekla, že byl Stvořen těsně před třicítkou. "To je teda nesmrtelnost."

Aodhanův pohled, když ho zvedl, byl chladný. "Stopuj toho druhého. Budu hned za tebou."
"Potřebujem jeho tělo." Anděl odměřeně přikývl.
Elena vstala, do ruky si vzala svou pistoli a naklonila hlavu po směru větru. Pachové stopy se nyní změnily, naplnily se strachem a odporným podtónem vzrušení. Násilí jako droga – pro některé nesmrtelné se to zdálo být nevyhnutelným průvodním jevem. Elena setřásla tuto nepodstatnou myšlenku, vydala se napříč nádvořím a začala stopovat druhého útočníka.

Zvládl se dostat docela daleko. Přeběhl celé nádvoří a vydal se dolů do stáčejícího se průchodu plného plastik, který vedl do sluncem zalitého náměstí. Nahoru po schodech a přes tři obloukovité mosty a pak dolů do části města, která byla očividně soukromá. Ze stromu, který tu viděla, nevisely žádné lucerničky a nebyly tu ani žádné krásně oděné ženy, které by koketně pokukovaly z poza svižně se míhajících vějířů. Nehrála tu ani žádná hudba.

Místo toho všeho, tu na mramorové lavičce, pod stromem se stále zeleným listím,  seděla žena anděl a u jejích nohou klečel upír, kterého sledovala.
Co se událo v další vteřině, Elena absolutně nečekala. V jednu chvíli upír klečel a vyčerpaně dýchal. V tu další se jeho nemilosrdně sťatá hlava kutálela po zemi a zastavila se u jejích nohou.

"Hlupák," zamumlala Anoushka a odložila vedle sebe na lavičku strašidelně zakřivené ostří. Pak si urovnala splývající látku bílých šatů, jako kdyby si nebyla vědoma krve, kterou je právě zašpinila a která potřísnila i drobné flitry, které byly součástí decentní výšivky. "Dovedl tě přímo ke mě." 

11 komentářů:

  1. Děkuji za skvělý překlad. Už se těším na další kapitolu. Veronika

    OdpovědětSmazat
  2. Ďakujem za preklad.Myslela som si ,že to bude Michaela,to som teda zvedavá ,čo má Anouschka proti Elene.:)Lenka

    OdpovědětSmazat
  3. Ďakujem za preklad! :-) Susan

    OdpovědětSmazat
  4. Děkuji za krásný překlad ! ! ! Marta

    OdpovědětSmazat
  5. Díky za překlad další části

    OdpovědětSmazat
  6. Moc děkuji za překlad.Katka

    OdpovědětSmazat
  7. Ďakujem moc! :)) lil

    OdpovědětSmazat