sobota, 25 leden 2014
K
zemi!" zakřičela, přestože šípy už letěly jejich směrem.
Ne
jedna. Dvě kuše.
Aodhan
se přesunul, aby ji mohl chránit, ale to byla obrovská chyba. Jeden šíp se mu
zabodl do křídla a silou svého úderu ho připíchl ke stěně. V té samé chvíli
Elena padla tváří na dlažební kostky a v momentě, kdy jí nad hlavou zasvištěl
druhý šíp, ucítila tlakovou vlnu rozraženého vzduchu. Zvedla hlavu a spatřila
Aodhana, který si zrovna chtěl projektil ze zraněného křídla vytáhnout, ale než
se mu to podařilo, další ho ke zdi připíchl skrz rameno.
Překulila
se bokem – bylo sakra těžké, se tento pohyb naučit znovu, když už musela brát v
úvahu křídla – a schovala se do stínu jednoho ze stromů, který byl nedaleko
Aodhana. Jejím prvním instinktem bylo sáhnout po pistoli, ale náboje byly
určené k tomu, aby roztrhaly andělská křídla. Nevěděla jaký efekt by měly proti
upírům, ale pokud by fungovaly jako klasické kulky, existovala šance, že kdyby
zasáhla zranitelné místo, mohla by jejich útočníky zabít – a oni je kvůli
informacím
potřebovali živé.
Ignorovala
šípy, které se zabodávaly do kmenu stromu a rozhodla se, že nebude riskovat. Z
pouzder na pažích vytáhla nože a soustředila se.
Všechno
se zastavilo a
Elena měla pocit, že se celý svět v oslepující záři
slunečních paprsků
pohyboval zpomalenou rychlostí. Opět zaslechla natahování kuše a umístění šípu
na místo. Ale sluch nikdy nebyl jejím nejlepším smyslem.
Černý
bez s cukrem.
Zamířila
a vrhla nůž.
Mozaikové
sklo se roztříštilo a na zem dopadlo tisíce skleněných úlomků. Její druhý nůž
už letěl vzduchem – a zasáhl upíra, který se schovával za oknem, přímo do
krku. Spatřila rozstřikující se krev, ale její pozornost se stočila k pátrání
po druhém střelci. Zůstával na místě, skrytý za nízkou pevnou zídkou. V
bezpečí. Ale zároveň, také nebyl schopný vystřelit, aniž by se při tom neodhalil.
Vyškrábala
se ze svého úkrytu a doběhla k Aodhanovi. Vytrhla šíp, který zasáhl jeho křídlo a
anděl se postaral o druhý, který měl zapíchnutý v rameni.
"Je
za tou z-" Trhla hlavou vzhůru, protože vůně černého bezu se začala
pohybovat. O chvíli později se k ní připojila vůně hořké kávy. Zaklela,
upustila krví potřísněný šíp a rozeběhla se ke schodům na konci náměstí. Cestou
nadávala na skutečnost, že neuměla vzlétnout z místa. Aodhan se za ní vznesl do
vzduchu a Elenu do zad zasáhla vlna vzduchu, který při tom rozvířil. Zamířila
do horního patra budovy, kterou upíři použili jako skrýš. Vůně kávy byla
výrazná a cítila i černý bez smíchaný s krví.
Utekli
po schodech na druhé straně. Elena udělala pár kroků zpět, rozeběhla se a
vzlétla. Zaplavil jí úchvatný pocit, který doprovázel každý a všechny její
lety. Bojovala s nutkáním nechat se unášet větrným prouděním a podívala se
dolů. Ze shora, bylo Zakázané Město ještě větší, než se zdálo ze země. Pod ní
se rozprostírala výše i níže položená nádvoří, která spojovaly útlé mostíky a
uličky, které se rozdělovaly do mnoha různých směrů – a končily u elegantně
tvarovaných budov a soukromí za zavřenými dveřmi.
Aodhan
se s ní střetl nad hlavním nádvořím. Krvácel z ramene, měl zraněné jedno
křídlo, ale stále byl schopný letu. "Splynuli s davem na nádvoří pod
námi."
"Asi
je čas vydat se na lov. Kryj
mě." Elena zaměřovala své smysly, rozhodla se soustředit na toho
zraněného. Bude pomalejší a bude jednodušší ho dopadnout.
Všude
kolem ní, jako tisíce barevných vláken, vířilo spusty pachů.
Fialky.
Čerstvé. Sladké. Omamné.
Déšť
za slunečného dne. Jasný. Nový.
Rozházené
ložní prádlo a šampaňské. Těžké. Ženské.
Černý
bez zmáčený temnou rudou.
Nabuzená
adrenalinem, který jí koloval v krvi, slétla k oblasti, kde vycítila černý bez.
Bylo to téměř směšně jednoduché. Upír byl oblečený v tyrkysově modrém kabátě a stál se
skupinkou dalších jeho druhu. Kolem krku měl ovázaný šátek. A zmíněný šátek byl
mokrý, prosáklý jeho životadárnou tekutinou.
Zrovna
se ho chystala
ukázat Aodhanovi, když sebou upír najednou trhl a padl k zemi. Jeho tělo se
začalo zmítat, jako kdyby se ho zmocnil silný svalový záchvat. Ozvaly se
zděšené výkřiky a dvořané se rozprchli
jako barevní motýli, které jí připomínali.
Přistála
vedle upírova zmítajícího se těla, převalila ho na bok a spatřila krev, která
se mu řinula z úst. "Podrž mu otevřenou pusu!" řekla Aodhanovi, když
přistál. "Jestli se zadusí jazykem-"
Tělo
se jí pod rukama přestalo hýbat.
Upíři
toho mohli přežít hodně, ale Elena věděla, že tento byl mrtvý. Byl pouhým
nástrojem, který se stal přítěží.
"Podělaný
plejtvání." Byl tak mladý. Pravděpodobně nebyl upírem déle, jak jedno
desetiletí. Podle jeho tváře by řekla, že byl Stvořen těsně před třicítkou.
"To je teda nesmrtelnost."
Aodhanův
pohled, když ho zvedl, byl chladný. "Stopuj toho druhého. Budu hned za
tebou."
"Potřebujem
jeho tělo." Anděl odměřeně přikývl.
Elena
vstala, do ruky si vzala svou pistoli a naklonila hlavu po směru větru. Pachové
stopy se nyní změnily, naplnily se strachem a odporným podtónem vzrušení.
Násilí jako droga – pro některé nesmrtelné se to zdálo být nevyhnutelným
průvodním jevem. Elena setřásla tuto nepodstatnou myšlenku, vydala se napříč
nádvořím a začala stopovat druhého útočníka.
Zvládl
se dostat docela daleko. Přeběhl celé nádvoří a vydal se dolů do stáčejícího se
průchodu plného plastik, který vedl do sluncem zalitého náměstí. Nahoru po
schodech a přes tři obloukovité mosty a pak dolů do části města, která byla
očividně soukromá. Ze stromu, který tu viděla, nevisely žádné lucerničky a
nebyly tu ani žádné krásně oděné ženy, které by koketně pokukovaly z poza
svižně se míhajících vějířů. Nehrála tu ani žádná hudba.
Místo
toho všeho, tu na mramorové lavičce, pod stromem se stále zeleným listím, seděla žena anděl a u jejích nohou klečel
upír, kterého sledovala.
Co
se událo v další vteřině, Elena absolutně nečekala. V jednu chvíli upír klečel
a vyčerpaně dýchal. V tu další se jeho nemilosrdně sťatá hlava kutálela po zemi
a zastavila se u jejích nohou.
"Hlupák,"
zamumlala Anoushka a odložila vedle sebe na lavičku strašidelně zakřivené ostří. Pak si
urovnala
splývající látku bílých šatů, jako kdyby si nebyla vědoma krve, kterou je právě
zašpinila a která potřísnila i drobné flitry, které byly součástí decentní
výšivky. "Dovedl tě přímo ke mě."
Děkuji za skvělý překlad. Už se těším na další kapitolu. Veronika
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Myslela som si ,že to bude Michaela,to som teda zvedavá ,čo má Anouschka proti Elene.:)Lenka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! :-) Susan
OdpovědětVymazatDěkuji za krásný překlad ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatDíky za překlad další části
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad.Katka
OdpovědětVymazatdíky, prima
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :D
OdpovědětVymazatĎakujem moc! :)) lil
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat