Archangel's Kiss - 2/2 24. kapitola

sobota, 4. leden 2014

Nakonec se ke koupeli přeci jen dopracovali, ale to bylo až mnohem později. Zatímco se Elena opírala o okraj vany, Raphael jí línými pohyby žínkou omýval křídla. „Tohle je tak intimní.“ Zašeptala.

„Ano je.“ Vtiskl jí polibek na velmi citlivé místo, kde jí pravé křídlo vyrůstalo ze zad.

„Dovolit někomu, aby se staral o tvá křídla, je považováno za akt, který vyžaduje více, než jen sexuální vztah.“ Elena měla všechny končetiny ztěžklé ukojenou touhou, ale nad jeho výrokem se zamyslela. „Můžu umejt křídla tobě?“ Bylo by to pro ni nejpříjemnějším požitkářstvím, nejdokonalejším potěšením.

„Toto právo jsi měla už při naší první koupeli.“

Z naprosté pravdy jeho slov jí zabolelo u srdce.

„Ale,“ pokračoval, odložil žínku na okraj vany a těsně se přitiskl k jejím zádům, „právě teď už nejsi v rozpoložení dělat cokoli jiného, než relaxovat.“

Elena v jeho tónu zaslechla známky mužské hrdosti a cítila, že se jeho hladová touha přetransformovala do smyslných citů. „V sexu seš dobrej, Archanděli.“

Raphael stiskl její ňadro, druhou rukou sáhl mezi ně a vklouzl do ní dvěma prsty. Elena zalapala po dechu a když mohla znovu promluvit, řekla, „Znovu?“ V těle se jí opět začal vzněcovat žár.

„Znovu.“ Vysunul z ní prsty, políbil jí na křivku krku a Elena ucítila jeho tvrdou erekci.

„Buď něžný.“

Cítila, že se nad zopakováním jeho dřívějších slov pousmál. Pro tebe Eleno, cokoli. Jedním hladkým pohybem do ní vnikl a Elenino tělo se v ostré extázi přizpůsobilo jeho rozměrům. A když se tentokrát začal pohybovat, byly to pomalé a hluboké pohyby, kterými si ji něžně nárokoval. Kdyby mu své srdce nedala již vysoko nad zničeným Manhattanem, zcela určitě by jí ho ukradl teď.

Druhý den si byla Elena celkem jistá, že se její svaly proměnily v želé, ale na tréninkovou lekci s Galenem se i přes to dobelhala. Před tím, než usnuli, jí Raphael dal dřívěji slíbenou masáž. Neměla nic zlomeného, ani žádný natržený sval, takže šlo jen o to, bolavé svaly rozhýbat.

Galen jí věnoval jeden pohled a hodil po ní něco, co jí připadalo jako deseti tunová cihla. Elena vteřinu zírala na velký dvousečný meč – který se rozhodně tvářil jako těžká Skotská zbraň – pak se obrnila a zvedla ho. Přesto, že se jí roztřásly ruce, ten zatracený meč udržela zvednutý a jeho špička směřovala přímo k mírně zatažené modré obloze.

Galen si prohlédl její ramena a paže. „Jsi silnější, než obyčejný smrtelník.“

„Já už nejsem smrtelník,“ poukázala a snažila se udržet meč ve vertikální poloze.

„Nikdo neví, jak to funguje u Stvořených andělů, ale pokud by to mělo být stejné, jako s upíry, pak se tvoje síla nepřiblíží k síle nesmrtelných ještě po značně dlouhou dobu.“

Elena pokrčila rameny a nechala jeho výrok bez odpovědi. Skutečnost, že rození lovci byly trochu silnější, než obyčejní lidé nebyla zrovna tajemstvím, ale také ji nikde nerozhlašovali. A možná byla nyní nesmrtelná, ale také byla stále rozený lovec a člen Spolku. A to byla loajalita, kterou by nikdy nezradila.

„Zaútoč na mě.“

Elena na něho přimhouřila oči, popošla přes sněhem pokrytou zem a meč mu podala. „Co? Chceš mi dokázat, jak sem slabá? To přece můžeš udělat jednou ranou.“

„A Raphael by mě pak zabil.“ Byla to bezprostřední a pravdivá odpověď. Galen si od ní vzal meč a otočil se, aby došel pro malé vrhací nože v rohu tréninkové oblasti. Opět byl do půl těla nahý, ale stále měl tenký, šedý, kovový kruh, který se jemně leskl a obepínal jeho levý biceps. Z jeho středu vyselo něco, jako malý amulet, ale Elena nemohla uhodnout, jaké přesně kořeny ozdoba mohla mít. Možná Norské?

Bez jakýchkoli problémů si ho uměla představit jako krvežíznivého člena nějaké válečné kultury. Spustila pohled z Galenova náramku a všimla si, že přilákali pohledy alespoň dvaceti přihlížejících. „Zase máme diváky.“

K jejímu překvapení se Galen zamračil. „Žádný nepotřebujeme – ne když jsi v kondici, v jaký teď jsi.“ Zvedl ruku a ostře s ní mávl k zemi.

Z nebe se snesla stříbrno-modrá kulka a rychlostí blesku se řítila k zemi. Illiovo přistání bylo rychlé a přesné, byla to velmi okázalá šou, na jejímž konci zůstal klečet na jednom koleni, bezostyšně vystavoval svá roztažená křídla a divoce se usmíval.

„Domejšlivej,“ řekla mu a doufala, že se její srdce každou chvíli zklidní a nebude se už snažit utéct jí z hrudníku pryč.

Illium se zvedl. „Když je to skutečnost, tak to není domýšlivost, Ellie.“

Elena zavrtěla hlavou a podívala se na Galena. „Co mě má Bluebell naučit?“

„Nic. Illium ti bude dělat motýla.“

Dokud jí nenahnal do obrovské budovy, která stála vedle ringu z ušlapané země, který už několik týdnů používali, neměla Elena tušení, co tím chtěl druhý anděl říct. Ve chvíli, kdy Galen zavřel dveře si uvědomila, že celá budova byla jeden velký, vnitřní tréninkový prostor, který od nich oddělil jejich obecenstvo. „Působivý.“ Strop se tyčil vysoko nad ní a připomínal jí amfiteátr v jeho základní verzi.

„Voles-tu, mon petit papillon.“

Illium se Galenovu rozkazu „leť, malý motýlku“ rozesmál, ukázal druhému andělovi prostředníček a odpověděl mu v jazyce, o kterém se Elena domnívala, že by mohla být Řečtina.

Když se na Galenově tváři objevil úsměv, byla z toho v šoku. V okamžiku, kdy se otočil čelem k ní, ale jeho úsměv zmizel. „Dobře, máš na sobě pouzdra na paže.“ Přistoupil k ní blíže a rychlýma a zkušenýma rukama zbrojíře je rychle prozkoumal. „Výborná kvalita.“

„Deacon je nejlepší.“

Galen se na ni podíval svýma světle zelenýma očima. „Ty znáš Deacona osobně?“

Elena uklonila hlavu do strany. „Vzal si mojí nejlepší kamarádku.“

Illium zalapal po dechu. „Tak od teď ti bude Galen zobat z ruky. O tom, že se dostane Deaconovi do... zbrojnice, sní každou noc.“

Následovala další prudká výměna Řečtiny a Francouzštiny, ale Galenova Francouzština byla příliš rychlá, aby ji Elena pochytila. Ale na to, aby pochopila, co bylo zřejmé - že si vyměňovali jízlivé poznámky - nepotřebovala jejich slovům porozumět. Přátelé, napadlo ji najednou. Z nějakého důvodu, se Illium s jeho dobrosrdečnou a usměvavou povahou přátelil s tímto chladnokrevným andělem, který se zdál jako vytesaný z kamene.

„Já si myslela,“ řekla, když Galen opět věnoval svou pozornost jí, „že boj z blízka neni pro mně.“

„Však k němu taky nebudeš blízko. Illium.“

Illium vzlétl do vzduchu a nezastavil se, dokud se nevznášel přímo pod vysokým stropem. S tmavým dřevem v pozadí opět působil jako modrý blesk.

„Tref ho.“

Elena udělala krok zpět a zavrtěla hlavou. „Tyhle nože jsou skutečný a ostrý.“

„A on je nesmrtelný. Drobné zranění, způsobené nožem, mu neublíží. A pokud ho dokážeš zasáhnout nožem, s pistolí budeš neporazitelná.“

„Může bejt nesmrtelnej, ale to neznamená, že necejtí bolest.“ A Illium už toho kvůli ní vytrpěl dost.

„Já to přežiju, Ellie.“ Zakřičel na ni Illium od stropu. „Ale ty mě stejně nezasáhneš.“

„Oh, vážně?“ Elena si začala s nožem v ruce pohrávat.

„Oh, vážně.“

Přesto váhala. „Jseš si jistej?“

„Vyzývám tě.“

Elena se jeho hravou výzvou nechala uklidnit, sledovala jeho líné pohyby, vznášení se na místě... a vrhla nůž. Dříve, než pustila nůž z ruky, už byl Illium pryč. V tu chvíli jí došlo, proč ho Galen nazval motýlem. Illium se dokázal neskutečně rychle pohybovat i v uzavřeném prostoru. Vypadalo to, že k tomu, aby se otočil nepotřeboval téměř žádný čas, ani prostor a už letěl jiným směrem.

Ve chvíli, kdy už jí docházely vrhací nože, z Eleny tekl pot proudem – došly jí její vlastní, i ty, které jí dal Galen. Illium seděl na trámu, který tvořil krov střechy a poslal jí vzdušný polibek. „Chudinko, Ellie. Nepotřebovala by sis zdřímnout?“

„Zmlkni.“ Elena si otřela obličej a zavrtěla hlavou na Galena. „Jak se sakra může takhle rychle pohybovat?“

„Jeho matka má přezdívku Kolibřík.“ Galen vzal do ruky nůž, který Illium hodil spolu s dalšími, které se zapíchli do různých částí dřevěného stropu, zpět na zem. „Nejsi tak špatná – nebude zas až tak nemožné dostat tě do fáze, kdy budeš schopná s přehledem zasáhnout něčí krk.“

Elena si promnula svůj vlastní krk. „Nejzranitelnější místo?“

Galen přikývl. „Ale to bude ještě nějakou dobu trvat. Pro teď platí, že pokud budeš v pozici, kdy budeš moci útočícího anděla zasáhnout nožem, nebo pistolí, dokážeš ho tím dezorientovat na dostatečně dlouhou dobu, abys mezi tím stihla utéct.“

Galen se odmlčel a Elena si uvědomila, že čekal na odpověď. „Nejsem natolik hrdá, abych nemohla utýct. Moje nohy mně udržely naživu víckrát, než bys dokázal spočítat.“

Galenovy ledově zelené oči vypadaly, jakby v nich s jejím přiznáním zazářil souhlas, ale to bylo pravděpodobně jen její zbožné přání. „Pokud bys byla chycena v situaci, kde nebudeš mít jinou možnost, než bojovat, dobrá muška by ti poskytla lehkou výhodu.“

„Všimla jsem si, jak si zdůraznil slovo 'lehkou' výhodu.“

Galen vytáhl nůž, zapíchnutý do stěny, přičemž se neuvěřitelně zaťal jeho biceps. „Hraješ si s archanděly. Slovo 'lehká' výhoda je značným vylepšením od sousloví 'jistá smrt'.“