sobota, 4. leden 2014
Nakonec se ke koupeli přeci jen dopracovali, ale to bylo až mnohem později. Zatímco se Elena opírala o okraj vany, Raphael jí línými pohyby žínkou omýval křídla. „Tohle je tak intimní.“ Zašeptala.
Nakonec se ke koupeli přeci jen dopracovali, ale to bylo až mnohem později. Zatímco se Elena opírala o okraj vany, Raphael jí línými pohyby žínkou omýval křídla. „Tohle je tak intimní.“ Zašeptala.
„Ano
je.“ Vtiskl jí polibek na velmi citlivé místo, kde jí pravé
křídlo vyrůstalo ze zad.
„Dovolit
někomu, aby se staral o tvá křídla, je považováno za akt, který
vyžaduje více, než jen sexuální vztah.“ Elena měla všechny
končetiny ztěžklé ukojenou touhou, ale nad jeho výrokem se
zamyslela. „Můžu umejt křídla tobě?“ Bylo by to pro ni
nejpříjemnějším požitkářstvím, nejdokonalejším potěšením.
„Toto
právo jsi měla už při naší první koupeli.“
Z
naprosté pravdy jeho slov jí zabolelo u srdce.
„Ale,“
pokračoval, odložil žínku na okraj vany a těsně se přitiskl k
jejím zádům, „právě teď už nejsi v rozpoložení dělat
cokoli jiného, než relaxovat.“
Elena
v jeho tónu zaslechla známky mužské hrdosti a cítila, že se jeho hladová touha přetransformovala do smyslných citů. „V sexu seš
dobrej, Archanděli.“
Raphael
stiskl její ňadro, druhou rukou sáhl mezi ně a vklouzl
do ní dvěma prsty. Elena zalapala po dechu a když mohla znovu
promluvit, řekla, „Znovu?“ V těle se jí opět začal vzněcovat
žár.
„Znovu.“
Vysunul z ní prsty, políbil jí na křivku krku a Elena ucítila
jeho tvrdou erekci.
„Buď
něžný.“
Cítila,
že se nad zopakováním jeho dřívějších slov pousmál. Pro
tebe Eleno, cokoli. Jedním hladkým pohybem do ní vnikl a
Elenino tělo se v ostré extázi přizpůsobilo jeho rozměrům. A
když se tentokrát začal pohybovat, byly to pomalé a hluboké
pohyby, kterými si ji něžně nárokoval. Kdyby mu své srdce
nedala již vysoko nad zničeným
Manhattanem, zcela určitě by jí ho ukradl teď.
Druhý
den si byla Elena celkem jistá, že se její svaly proměnily v
želé, ale na tréninkovou lekci
s Galenem se i přes to dobelhala. Před tím, než usnuli, jí
Raphael dal dřívěji slíbenou masáž. Neměla nic zlomeného, ani
žádný natržený sval, takže šlo jen o to, bolavé svaly
rozhýbat.
Galen
jí věnoval jeden pohled a hodil po ní něco, co jí připadalo
jako deseti tunová cihla. Elena vteřinu zírala na velký dvousečný
meč – který se rozhodně tvářil jako těžká Skotská zbraň –
pak se obrnila a zvedla ho. Přesto, že se jí
roztřásly ruce, ten zatracený
meč udržela zvednutý a jeho špička směřovala přímo
k mírně zatažené modré obloze.
Galen
si prohlédl její ramena a paže. „Jsi silnější, než obyčejný
smrtelník.“
„Já
už nejsem smrtelník,“ poukázala a snažila se udržet meč ve
vertikální poloze.
„Nikdo
neví, jak to funguje u Stvořených andělů, ale pokud by to mělo
být stejné,
jako s upíry, pak se tvoje síla nepřiblíží k síle nesmrtelných
ještě po značně dlouhou dobu.“
Elena
pokrčila rameny a nechala jeho výrok bez odpovědi. Skutečnost, že
rození lovci byly trochu silnější, než obyčejní lidé nebyla
zrovna tajemstvím, ale také ji nikde nerozhlašovali.
A možná byla nyní nesmrtelná, ale také byla stále rozený lovec
a člen Spolku. A to byla loajalita, kterou by nikdy nezradila.
„Zaútoč
na mě.“
Elena
na něho přimhouřila oči, popošla přes sněhem pokrytou zem a
meč mu podala. „Co? Chceš mi dokázat, jak sem slabá? To přece
můžeš udělat jednou ranou.“
„A
Raphael by mě pak zabil.“ Byla to bezprostřední a pravdivá
odpověď. Galen si od ní vzal meč a otočil se, aby došel pro
malé vrhací nože
v rohu tréninkové oblasti. Opět byl do půl těla nahý, ale stále
měl tenký, šedý, kovový kruh, který se jemně leskl a obepínal
jeho levý biceps. Z jeho středu vyselo
něco, jako malý amulet, ale Elena nemohla uhodnout, jaké přesně kořeny ozdoba mohla mít. Možná Norské?
Bez
jakýchkoli problémů si ho uměla představit jako krvežíznivého
člena nějaké válečné kultury. Spustila pohled z Galenova
náramku a všimla si, že přilákali pohledy alespoň dvaceti
přihlížejících. „Zase máme diváky.“
K
jejímu překvapení se Galen zamračil. „Žádný nepotřebujeme –
ne když jsi v kondici, v jaký teď jsi.“ Zvedl ruku a ostře s ní
mávl k zemi.
Z
nebe se snesla stříbrno-modrá kulka a rychlostí
blesku se řítila k zemi. Illiovo přistání bylo rychlé a přesné, byla to velmi
okázalá šou, na jejímž konci zůstal
klečet na jednom koleni, bezostyšně vystavoval svá roztažená
křídla a divoce se usmíval.
„Domejšlivej,“
řekla mu a doufala, že se její srdce každou chvíli zklidní a
nebude se už snažit utéct jí z hrudníku
pryč.
Illium
se zvedl. „Když je to skutečnost, tak to není domýšlivost,
Ellie.“
Elena
zavrtěla hlavou a podívala se na Galena. „Co mě má Bluebell
naučit?“
„Nic.
Illium ti bude dělat motýla.“
Dokud
jí nenahnal do obrovské budovy, která stála vedle ringu z
ušlapané země, který už několik týdnů používali, neměla
Elena tušení, co tím chtěl druhý anděl říct. Ve chvíli, kdy
Galen zavřel dveře si uvědomila, že celá
budova byla jeden velký, vnitřní
tréninkový prostor, který od nich oddělil jejich obecenstvo.
„Působivý.“ Strop se tyčil vysoko nad ní a připomínal jí
amfiteátr v jeho základní verzi.
„Voles-tu,
mon petit papillon.“
Illium
se Galenovu rozkazu „leť, malý motýlku“ rozesmál, ukázal
druhému andělovi prostředníček a odpověděl mu v jazyce, o
kterém se Elena domnívala, že by mohla být Řečtina.
Když
se na Galenově tváři objevil úsměv,
byla z toho v šoku. V okamžiku, kdy se otočil čelem k ní, ale
jeho úsměv zmizel. „Dobře, máš na sobě pouzdra
na paže.“ Přistoupil k ní blíže a rychlýma a zkušenýma
rukama zbrojíře je rychle prozkoumal.
„Výborná kvalita.“
„Deacon
je nejlepší.“
Galen
se na ni podíval svýma světle zelenýma očima. „Ty znáš
Deacona osobně?“
Elena
uklonila hlavu do strany. „Vzal si mojí nejlepší kamarádku.“
Illium
zalapal po dechu. „Tak od teď ti bude Galen zobat z ruky. O tom,
že se dostane Deaconovi do... zbrojnice, sní každou noc.“
Následovala
další prudká výměna Řečtiny a Francouzštiny, ale Galenova
Francouzština byla příliš rychlá, aby ji Elena pochytila. Ale
na to, aby pochopila, co bylo zřejmé - že si vyměňovali jízlivé
poznámky - nepotřebovala jejich
slovům porozumět. Přátelé, napadlo ji najednou. Z
nějakého důvodu, se Illium s jeho dobrosrdečnou a
usměvavou povahou přátelil s tímto chladnokrevným
andělem, který se zdál jako vytesaný z kamene.
„Já
si myslela,“ řekla, když Galen opět věnoval svou pozornost jí,
„že boj z blízka neni pro mně.“
„Však
k němu taky nebudeš blízko. Illium.“
Illium
vzlétl do vzduchu a nezastavil se, dokud se nevznášel přímo pod
vysokým stropem. S tmavým dřevem v
pozadí opět působil jako modrý blesk.
„Tref
ho.“
Elena
udělala krok zpět a zavrtěla hlavou. „Tyhle nože jsou skutečný
a ostrý.“
„A
on je nesmrtelný. Drobné zranění, způsobené nožem, mu
neublíží. A pokud ho dokážeš zasáhnout nožem, s pistolí
budeš neporazitelná.“
„Může
bejt nesmrtelnej, ale to neznamená, že necejtí bolest.“ A Illium
už toho kvůli ní vytrpěl dost.
„Já
to přežiju, Ellie.“ Zakřičel na ni Illium od stropu.
„Ale ty mě stejně nezasáhneš.“
„Oh,
vážně?“ Elena si začala s nožem v ruce pohrávat.
„Oh,
vážně.“
Přesto
váhala. „Jseš si jistej?“
„Vyzývám
tě.“
Elena
se jeho hravou výzvou nechala uklidnit, sledovala jeho líné
pohyby, vznášení se na místě... a
vrhla nůž. Dříve, než pustila nůž z ruky, už byl Illium pryč.
V tu chvíli jí došlo, proč ho Galen nazval motýlem. Illium se
dokázal neskutečně rychle pohybovat i v
uzavřeném prostoru. Vypadalo to, že k tomu, aby se otočil
nepotřeboval téměř žádný čas, ani
prostor a už letěl jiným směrem.
Ve
chvíli, kdy už jí docházely vrhací nože, z Eleny tekl pot
proudem – došly jí její vlastní, i ty, které jí dal Galen.
Illium seděl na trámu, který tvořil krov střechy a poslal jí
vzdušný polibek. „Chudinko, Ellie.
Nepotřebovala by sis zdřímnout?“
„Zmlkni.“
Elena si otřela obličej a zavrtěla hlavou na Galena. „Jak se
sakra může takhle rychle pohybovat?“
„Jeho
matka má přezdívku Kolibřík.“ Galen vzal do ruky nůž, který
Illium hodil spolu s dalšími, které se zapíchli do různých
částí dřevěného stropu, zpět na zem.
„Nejsi tak špatná – nebude zas
až tak nemožné dostat tě do fáze, kdy budeš schopná s
přehledem zasáhnout něčí krk.“
Elena
si promnula svůj vlastní krk. „Nejzranitelnější místo?“
Galen
přikývl. „Ale to bude ještě nějakou dobu trvat. Pro teď
platí, že pokud
budeš v pozici, kdy budeš moci útočícího
anděla zasáhnout nožem, nebo pistolí, dokážeš ho tím
dezorientovat na dostatečně dlouhou dobu, abys mezi tím stihla
utéct.“
Galen
se odmlčel a Elena si uvědomila, že čekal na odpověď. „Nejsem
natolik hrdá, abych nemohla utýct. Moje nohy mně udržely naživu
víckrát, než bys dokázal spočítat.“
Galenovy
ledově zelené oči vypadaly, jakby v nich s jejím přiznáním
zazářil souhlas, ale to bylo pravděpodobně jen její zbožné
přání. „Pokud bys byla chycena v situaci, kde nebudeš mít
jinou možnost, než bojovat, dobrá muška by ti poskytla lehkou
výhodu.“
„Všimla
jsem si, jak si zdůraznil slovo 'lehkou'
výhodu.“
Galen
vytáhl nůž, zapíchnutý do stěny, přičemž
se neuvěřitelně zaťal jeho biceps. „Hraješ si s
archanděly. Slovo
'lehká' výhoda
je značným vylepšením od sousloví
'jistá smrt'.“
Ďakujem za preklad! :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad,úžasná kapitola:). Lenka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! :-) ......Susan
OdpovědětVymazatDíky za překlad. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu kapitolu :-) Ana
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad :-) Evik
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDík za překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :)) Lil
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat