pondělí, 6. leden 2014
"Probuď se, Eleno!"
"Probuď se, Eleno!"
Trhla
sebou a jedním pohybem se ocitla v klečící pozici, s dobrým
přístupem pro nůž, který si ze zvyku dávala pod polštář.
Když se nad ním Elena tyčila s nožem v ruce, připravená k útoku
na jeho hrdlo, Raphael se jí zadíval do očí.
Pohled
měla zastřený rudou barvou a její krční šlachy se chvěly
potřebou zaútočit.
Eleno.
Vyslal k ní vůni moře a větru. Už jsi v bezpečí.
"Já
nikdy nebudu v bezpečí." Vyhrkla přiškrceně. Ten zvuk byl
tak napjatý, tak bolestivý, že byl sotva slyšet. "Jde po mě
ve snech."
"Kdo?"
"Ty
víš kdo." Snažila se spustit ruku, ve které svírala nůž,
ale svaly jí neposlouchaly.
"Řekni
to. Učiň ho realitou, ne přízrakem."
Elenina
ústa se naplnila hořkým vztekem. "Slater Patalis."
Nejslavnější upíří vrah současné historie. "Byli jsme
jeho poslední svačinkou."
"Podle
záznamů, ho byli lovci schopni chytit jen proto, že si ho
zranila."
"Pamatuju
si, že jsem ho bodla do oka, ale to by ho rozhodně nezastavilo."
Nakonec jí prsty přeci jen povolily a Elena pustila nůž z ruky.
Kdyby ho Raphael uprostřed pádu nezachytil, pořezala by si stehno.
Položil
ho na malý noční stolek a řekl, "Tvé vzpomínky nejsou
úplné?"
"Vzpomínám
si na čím dál tím víc detailů." Elena zaměřila svůj
pohled na stěnu pokoje, ale neviděla nic jiného, než krev.
"Vždycky jsem vídala určitý části, ale teď jsem
přesvědčená, že to byly jenom malý útržky. To, co jsem viděla
dneska v noci..." Pálily jí oči a ruce zaťala do pěstí.
"To monstrum zlomilo mámě nohy i ruce a připíchnul jí
nožema k posteli. A takhle jí přinutil poslouchat, jak zabil Belle
a Ari."
Raphael
rozevřel náruč. "Pojď ke mě, lovkyně."
Elena
zavrtěla hlavou, nebyla ochotná se podvolit své slabině.
"Dokonce
i nesmrtelné," řekl Raphael potichu, "mohou stíhat noční
můry."
Věděla,
že v tuto chvíli nemluvil o ní a nějakým způsobem to
zafungovalo a Eleně se ulevilo. Vklouzla do jeho náruče a obličej
si zabořila do teplé křivky jeho krku. Plíce jí zaplnila jeho
čistá a svěží vůně.
"Potom
jsem si všimla šmouh na koberci a došlo mi, že dokonce i po tom,
co jí takhle moc ublížil, se za náma snažila dostat. Ale on se
vrátil nahoru a znovu jí položil zpátky do postele."
"Vaše
matka za vás bojovala."
"Chvíli
po tom, co jsem jí našla, ztratila vědomí. V ten moment jsem se
začala strašně bát. Tak hrozně jsem se bála s nim bejt úplně
sama, ale teď už vim, že její bezvědomí pro ní bylo
vysvobozením."
Eleně
se zkroutil žaludek, protože v úplně zadní části mysli,
věděla, že Slater její matce ublížil jinými způsoby a jí
donutil, aby se na to dívala. "Zůstala jsem vzhůru, protože
jsem věděla, že se měla Beth každou chvíli vrátit od
kamarádky, u který přespávala. Věděla jsem, že nemůžu to
monstrum nechat, aby jí taky dostalo. Tou dobou už byl ale pryč."
"Takže
tvoje nejmladší sestra byla té hrůzy ušetřena."
"Já
nevim," odpověděla Elena a vzpomínala na nechápavý výraz
na Bethině malém obličejíčku, když byl čas zúčastnit se
pohřbu Ari a Belle. "Bylo to její první přespání u
kamarádky a myslim, že od tý doby mimo domov už nikdy nespala.
Někde hluboko uvnitř se pořád bojí, co by potom mohla doma
najít."
"Ty
v sobě máš také skryté obavy," zamumlal Raphael. "Co
je to, o čem se tolik bojíš promluvit?"
"Myslim,"
řekla skrz pohled zamlžený slzami, které odmítala nechat
spadnout, "že mi něco udělal." A potom nechal jí i
Marguirete naživu, zatímco Ari s Belle ležely mrtvé na kuchyňské
podlaze.
"Řekni
mi to." Raphaelův hlas byl jako ledový vítr.
Elena
ten chlad uvítala a omotala ho kolem sebe jako bezpečnou přikrývku.
"Tuhle část dne jsem ještě neviděla." Při té
představě se jí sevřelo srdce a začalo panicky bušit. Elena se
pevně chytila Raphaela, jeho tělo pod ní bylo silné a postavilo
se jejím nočním můrám. "Ať to bylo cokoli, bylo to tak
zlý, že jsem to po všechny ty roky vytěsnala z hlavy."
"To,
že se ti vrátily vzpomínky, mohla zapříčinit tvá přeměna."
Jeho paže byly kolem ní jako ocelové pásy, majetnické,
ochranitelské a nehybné. "Tvoje kóma mohlo uvolnit nějaké
části mysli, stejně tak jako je u nesmrtelných otevírá
anshara."
Po
lovu na Urama, upadl Raphael do hlubokého spánku, ve kterém se
vrátil do svého dětství a k srdcervoucí kráse matčiny tváře.
Dívala se na něho, zatímco krvácel uprostřed louky. "Zpřístupní
vzpomínky, které během času vybledly a my byli přesvědčeni, že
už byly dávno zapomenuté."
"Nic
neni nikdy zapomenutý úplně." Ucítil na krku její teplý
dech a prsty zaťala do jeho hrudi. "Oblbujem sami sebe, když
si myslíme, že něco může bejt zapomenutý, protože nemůže."
Raphael
jí pohladil po téměř bílých vlasech, které mu v okamžiku, kdy
spolu padali nad Manhattanem, vlály kolem paží jako bílá opona.
Některé vzpomínky, napadlo ho, byly vytesané do kamene.
"O
čem si snil během anshary?"
"O
tom se nemluví. Cesta každého anděla je jen jeho." Elena
přitiskla dlaň na jeho srdce a roztáhla prsty. "Řekla bych,
že je to o postavení se svým vlastním démonům."
"Ano."
A v tu chvíli učinil Raphael rozhodnutí, o kterém si nikdy
nemyslel, že by ho mohl udělat – ne ode dne, kdy sledoval, jak se
k němu Caliane přibližovala skrz rosou se třpytící stébla
trávy. Našlapovala zlehka a její hlas, když mu zpívala starou
ukolébavku, byl tak čistý a jasný.
"Já
sním o své matce."
Elena
ztuhla. "Ne o tvym otci?"
"Můj
otec byl monstrum, o kterém všichni věděli." Jeho matka, na
druhou stranu, byla děs, který se skrýval v temnotě. O ní nikdo
nevěděl.
"Po
boji, o kterém jsem věděl, že ho nemohu vyhrát, mě políbila na
rozloučenou a nechala mě tam ležet a krvácet." A Raphael se
o to musel pokusit, musel zastavit její šílenství, které jako
temná skvrna zastřelo její pohled. "A to bylo naposledy, co
jsem jí viděl."
"Zabil
jí Kádr?"
"Nikdo
neví, co se s mou matkou stalo." Byla to záhada, která ho
pronásledovala stovky let a pravděpodobně další tisíce let
bude. "Jednoduše se vypařila. Po tom dni, kdy jsem ji sledoval
odcházet, se po ní slehla země." Raphael nebyl objeven...
velmi dlouhou dobu. Byl tak mladý a tak zraněný, že si nebyl
schopen zavolat pomoc. Ležel tam, jako ptáče s polámanými
křídly.
"Myslíš,
že to věděla?" zeptala se Elena a v jejím hlase zazníval
smutek. "Že si vzala vlastní život, aby tě toho úkolu
ušetřila?"
"Někteří
to říkají." Raphael jí přejel prsty po křídle. Jako vždy
byl fascinován paletou barev, která označovala jeho lovkyni jako
jedinečnou, dokonce i mezi anděli.
"A
co si myslíš ty?"
"Když
andělé žijí již několik milénií, někdy si zvolí Spánek,
dokud nenastane čas, který je donutí se opět vzbudit." Tajná
místa, ukrytá místa – tam andělé spali, když se pro ně
věčnost stala přítěží.
"Tys
si myslíš, že Caliane Spí?"
"Dokud
neuvidím její tělo, místo, kde byla pohřbená... ano, myslím
si, že má matka Spí."
"Ššš,
zlato moje, ššš."
děkuji za překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :)
OdpovědětVymazatĎakujem :) lil
OdpovědětVymazatDíky za překlad. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem :-D
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! :-) Susan
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! ANA :-)
OdpovědětVymazatDíky.
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat