Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 2/2 27. kapitola

pátek, 10. leden 2014

Na skalním útvaru, který byl nedotčený andělskýma rukama, na ni čekal Venom. Upír, který vypadal, jako kdyby vykročil z předních stránek nějakého prestižního pánského časopisu, vůbec nezapadal do neskrocené přírody, která ho obklopovala. Zatímco jeho tvář byla jako vždy naprosto dokonalá, Elena v odrazu jeho všudypřítomných zrcadlových slunečních brýlý zahlédla tu svou - spocenou a napjatou. "Kolik spotřebuješ tužidla, abys měl vždycky takhle perfektní vlasy?" zamumlala, když se kolem něho snažila projít.


Venom jí jedním ladným pohybem zablokoval cestu. "To je dar od přírody."
"Dneska neni zrovna dobrej den na to, abys mě provokoval." Elena nehodlala padnout do pasti, kterou na ně Lijuan připravila, nehodlala na Raphaela nahlížet jako na monstrum, ale... pokaždé, když udělal něco, co posunulo hranice, jí její nová existence v této realitě zasáhla jako facka. Realitě, ve které si archandělé zahrávali s nesmrtelnými i se smrtelníky, jako kdyby pro ně jejich životy neznamenaly nic víc, než postradatelnost šachových figurek.

Venom se na ni usmál a v tu chvíli na něho byl pohled, který by většinu žen poslal do kolen – plný erotických příslibů, které říkaly, že by i smrt mohla být rozkoší. "Snažil jsem se přijít na to, co na tobě vidí."
Elena po něm sekla nožem, který svírala v pravé ruce a jen o milimetry minula jeho paži. Jeho úskok byl neskutečně rychlý. Když se Venom hýbal, připomínal jí stvoření, které si Neha zvolila za symbol – jako kdyby nikdy nebyl člověkem. Ale dnes ani tento fakt nestačil, aby zaujal její pozornost. Elena pokračovala dál v chůzi.

O moment později se upír objevil po jejím boku. "Dmitri na to přišel," zamumlal, "už vim, proč si s tebou chtěl pohrávat. Jeho taky vzrušujou nože a bolest."
"A tebe ne?" Až příliš jasně si pamatovala scénu z garáže – kdy se Venom s hedvábnou elegancí plížil k ženě, která byla omráčena do němosti jeho nebezpečným, sexuálním cejchem. V jeho výrazu bylo mužné uznání... ale také se v něm zračil pravěký hlad daleko chladnějšího stvoření, jehož oči Venoma prozrazovaly. "Ty jsi ten, kdo vylučuje jed."
"Stejně tak ty."

Elena se zastavila, zamrkala a zapřela se dlaněmi o kolena. "Do hajzlu." Jak na to mohla zapomenout? Nezeptat se Raphaela na důsledky toho, že se stala andělem? Rozvážná a upřímná část její mysli, jí odpověděla jedním slovem.
Strach.
Bála se. Bála se přijmout nezvratnou pravdu jejího nového života. Bála se dozvědět se, že jednoho dne se bude muset dívat do stejně zbožného pohledu, který spatřila u Geraldine a uvědomit si, že z někoho udělá svou oběť. Kořist pro nesmrtelné, kteří krouží jako žraloci.

Cítila, že jí hořely tváře a zeptala se, "Kdy?"
Venom se na ni zlehka usmál. "Až přijde čas."
"Ty víš kdy," řekla a navzdory bouři, která se jí právě odehrávala ve vnitřnostech se narovnala, "tajemný výrazy nefungujou, když se u toho ušklebuješ."
Venomova odpověď byla přerušena tichým pípnutím. Pozvedl prst, vytáhl úzký, černý mobil a přečetl si zprávu. "Jaká škoda. Už nemáme čas si dál povídat. Musíš se dostavit na schůzku."

Elena se ho neobtěžovala zeptat s kým ta schůzka měla být – upír by toho jen využil jako další šance si s ní pohrávat. Na místo toho se snažila si od něho během cesty do pevnosti udržet odstup. Přibouchla mu dveře od soukromého křídla do obličeje, začala se svlékat a snažila se nepřemýšlet nad dřevěnou krabičkou, které se dotkla a nad tím, co bylo pod její děsivou řezbou.

O patnáct minut později se ozvalo zaklepání na hlavní dveře. Elena už za sebou měla rychlou sprchu a vykročila je otevřít. Za nimi spatřila starého upíra se třpytícíma se očima. Kolem krku měl pověšený krejčovský metr a v kapse měl zapíchané špendlíky. Jeho asistent nesl krejčovskou křídu a něco, co vypadalo jako kufřík plný tisíců různých druhů látek.
Zdálo se, že jí budou brát míry na róbu vhodnou pro Lijuanin ples.
A všechny látky byly v modrých barvách.

Když se Raphael vrátil z jednání s Elijahem a Michaelou, zjistil, že na něho čekal Jason. Dokud se neocitli v kanceláři, černě okřídlený anděl nic neřekl. "Maya objevila něco zneklidňujícího, týkající se Dahariela." Jason předal Raphaelovi složku.
Když ji otevřel, díval se Raphael na fotku mladíka, který mohl právě překročit práh, který dělil chlapce od muže. "Smrtelník?"
"Ne." Jason se chytil rukou za zápěstí té druhé a jeho stisk byl natolik pevný, že si Raphael všiml, že se mu zastavil krevní oběh. "Byl Stvořen před půl miléniem."

Před dobou, kdy Kádr rozhodl o tom, že žádný smrtelník nesměl být Stvořen před svým pěta-dvacátým rokem, aniž by jeho Stvořitele nestihl smrtelný trest. Smrtelníci dnešní doby by Stvoření tohoto mladíka považovali za trestné, ale před pěti sty lety, žili lidé daleko kratší dobu. V tomto věku, už tenkrát chlapec mohl být otcem a zcela jistě by od něj bylo očekáváno, že půjde svou vlastní cestou. "Před třemi roky se Daharielovi zavázal, že mu bude sloužit pět desetiletí," pokračoval Jason a jeho stisk ještě zesílil.

Raphael zavřel složku, kterou měl v ruce. "Co si necháváš pro sebe, Jasone?"
"Poslední rok toho chlapce nikdo neviděl."
Raphaela zalila vlna hněvu. Stvoření byli vydáni na milost svým Stvořitelům a pokud se o sebe po vypršení jejich původní Smlouvy nedokázali postarat, byli vydáni na milost těch, kterým se rozhodli dát svou loajalitu. A příliš mnoho z nich si zvolilo špatně. "Pokud je upír zavázán smlouvou, pak jeho smrt není zločinem." Byl to nelidský a krutý zákon – ale upíří nebyli lidé. V mnoha případech se jednalo o stěží zkrocené predátory. Ale andělé byli také predátory. A tento chlapec se odevzal do rukou jednoho z nich.
"Ten chlapec není mrtvý," řekl k Raphaelovu překvapení Jason. "Vypadá to, že si ho Dahariel drží v kleci pro... vlastní potěšení." Bezvýrazný způsob, jakým Jason ta slova pronesl, prozradil Raphaelovy představu Daharielovy zábavy lépe, než mohlo cokoli jiného. "A protože se mu upsal ze své vlastní svobodné vůle, nikdo nemůže udělat nic, čím by mu pomohl."

"Co mu Dahariel slíbil za jeho oddanost?" Vražda nebyla zločinem, ale existovaly jisté nepsané zákony, které musely být dodržovány. Zákony, které zachovávaly strukturu společnosti tak, aby se nezhroutila. Jeden z těchto zákonů vyžadoval, aby byly všechny smlouvy dodržovány – na obou stranách.
"Ochranu před ostatními anděly." Jasonův smích, který jeho odpověď doprovázel, postrádal jakékoli pobavení. "Zdá se, že ten chlapec je i po všech letech své existence stále slabý. Takhle dlouhou dobu přežil jen díky tomu, že se vždy uvázal k někomu silnějšímu, než je on sám."

"Zvolil si způsob, jakým jeho nesmrtelnost bude probíhat, Jasone." Byla to sice tvrdá slova, ale pravdivá. Nikdo, kdo žil pět set let, nemohl nechápat krutost, kterou způsoboval věk. Temnotu, která se usídlila v srdcích mnoha nesmrtelných. Pokud se tento mladík upsal Daharielovi, aniž by splnil svůj domácí úkol a nepoučil se o sklonech, které andělé měli, byla to chyba, se kterou bude muset žít – pokud bude žít. "Nemůžeme pro něho nic udělat." Protože Dahariel mu slíbil pouze ochranu před ostatními anděly.

Jason se mu zahleděl do očí, jeho zornice byly téměř stejně prostě černé jako jeho duhovky. "Podle těch z jeho domu, kteří byli ochotni mluvit, má Dahariel obrovské potěšení z toho, že ho mučí tak pomalu, aby si byl jistý, že je vždy nějaká část jeho těla už zahojená, aby toho mohl snést víc. Potvrdili, že ten chlapec už propadl šílenství."
Raphael na Jasonovi viděl, že bojuje se vztekem, ale jeho další slova byla chladně racionální. "Způsob, jakým byl mučen Noel – by odpovídala Daharielovým metodám."

"Astaad se proti němu nepostaví bez důkazu." Obzvláště pak, pokud by tím v podstatě připustil, že si na prsou hřál hada.
"Maya je stále na pozoru. Také jsem obdržel informaci z Anoushkina dvora."
"Něco zajímavého?"
"Jde ve stopách své matky, ale už přestala získávat na síle."
"Takže už ví, že se nikdy nestane archandělem." To by mohlo být důvodem pro už tak roztříštěnou osobnost, aby překročila hranice. "Přišla na to někdy v dohledné době?"
"Ne. Zhruba před deseti lety. A nevykazuje žádné známky toho, že by se s tím nesmířila."

Přijmutí faktu, nebo maska – nebylo jak odhalit, co z toho byla pravda. "Ředitelka Spolku byla schopná vypátrat odcizení bedny plné dýk Spolku, které zmizely ze skladiště v Evropě. Krádež se odehrála dva dny po tom, co se Elena probrala z kóma."
Raphaela rozčilovalo, že Elenu někdo pronásledoval, ale jeho lovkyně, napadlo ho, se o sebe dokázala postarat. A nyní, když už se zotavoval, by to zvládl i Noel. To, co je všechny pohánělo, byl útok na Sama. "Nazarach byl tou dobou zaneprázdněn lovem na jednoho ze svých upírů – ženu, které se podařilo překročit Elijahovo území."
Jason přikývl. "Ano byl. Bylo by nepravděpodobné, kdyby v tu samou dobu připravoval loupež." To si Raphael také myslel. "Pokus se dopátrat kde tou dobou byla Anoushka a Dahariel."
"Ano, pane."
"Jasone," oslovil ho Raphael, když se anděl otočil k odchodu, "toho chlapce nemůžeš zachránit, ale já bych mohl odkoupit zbývající leta jeho smlouvy." Dahariel by neodmítl archanděla, obzvláště pak, pokud byl andělem, který stál za násilím v Útočišti a vypálenými sekhemy.

"Dahariel by si našel jinou oběť." Jasonův pohled byl prázdný.
"Ale už by to nebyl tento chlapec."
Když Jason po mírném přikývnutí odešel, Raphaela napadlo, zda se jizvy na andělovo srdci někdy zahojí. Většina, by po několika letech Jasonova 'dětství' zešílela. Ale černokřídlý anděl přežil. A když nastal správný čas, dal svou loajalitu a inteligenci Raphaelovy. Vstoupil do služeb archanděla.


Pokud záchrana tohoto chlapce mohla Jasonovi poskytnout alespoň malý kousek míru na duši, pak se Raphael s Daharielem dohodne. A pokud by se ukázalo, že to byl Dahariel, kdo ublížil Samovi, pak by si Raphael o to více užil, až ho bude malý kousek, po malém kousku, trhat na cáry, zatímco by ho stále držel naživu, aby cítil každý záblesk bolesti, každou zlomenou kost i každý krutý řez. Protože zatímco andělé mohli být predátory, byli to archandělé, kdo seděl na úplném vrcholu potravinového řetězce.

11 komentářů: