pátek, 10. leden 2014
Na
skalním útvaru, který byl nedotčený andělskýma rukama, na ni
čekal Venom. Upír, který vypadal, jako kdyby vykročil z předních
stránek nějakého prestižního pánského časopisu, vůbec
nezapadal do neskrocené přírody, která ho obklopovala. Zatímco
jeho tvář byla jako vždy naprosto dokonalá, Elena v odrazu jeho
všudypřítomných zrcadlových slunečních brýlý zahlédla tu
svou - spocenou a napjatou. "Kolik spotřebuješ tužidla, abys
měl vždycky takhle perfektní vlasy?" zamumlala, když se kolem něho snažila projít.
Venom
jí jedním ladným pohybem zablokoval cestu. "To je dar od
přírody."
"Dneska
neni zrovna dobrej den na to, abys mě provokoval." Elena
nehodlala padnout do pasti, kterou na ně Lijuan připravila, nehodlala
na Raphaela nahlížet jako na monstrum, ale... pokaždé, když
udělal něco, co posunulo hranice, jí její nová existence v této
realitě zasáhla jako facka. Realitě, ve které si archandělé
zahrávali s nesmrtelnými i se smrtelníky, jako kdyby pro ně
jejich životy neznamenaly nic víc, než postradatelnost šachových
figurek.
Venom
se na ni usmál a v tu chvíli na něho byl pohled, který by většinu
žen poslal do kolen – plný erotických příslibů, které
říkaly, že by i smrt mohla být rozkoší. "Snažil jsem se
přijít na to, co na tobě vidí."
Elena
po něm sekla nožem, který svírala v pravé ruce a jen o milimetry
minula jeho paži. Jeho úskok byl neskutečně rychlý. Když se
Venom hýbal, připomínal jí stvoření, které si Neha zvolila za
symbol – jako kdyby nikdy nebyl člověkem. Ale dnes ani tento fakt
nestačil, aby zaujal její pozornost. Elena pokračovala dál v
chůzi.
O
moment později se upír objevil po jejím boku. "Dmitri na to
přišel," zamumlal, "už vim, proč si s tebou chtěl
pohrávat. Jeho taky vzrušujou nože a bolest."
"A
tebe ne?" Až příliš jasně si pamatovala scénu z garáže –
kdy se Venom s hedvábnou elegancí plížil k ženě, která byla
omráčena do němosti jeho nebezpečným, sexuálním cejchem. V
jeho výrazu bylo mužné uznání... ale také se v něm zračil
pravěký hlad daleko chladnějšího stvoření, jehož oči Venoma
prozrazovaly. "Ty jsi ten, kdo vylučuje jed."
"Stejně
tak ty."
Elena
se zastavila, zamrkala a zapřela se dlaněmi o kolena. "Do
hajzlu." Jak na to mohla zapomenout? Nezeptat se Raphaela na
důsledky toho, že se stala andělem? Rozvážná a upřímná část
její mysli, jí odpověděla jedním slovem.
Strach.
Bála
se. Bála se přijmout nezvratnou pravdu jejího nového života.
Bála se dozvědět se, že jednoho dne se bude muset dívat do
stejně zbožného pohledu, který spatřila u Geraldine a uvědomit
si, že z někoho udělá svou oběť. Kořist pro nesmrtelné, kteří
krouží jako žraloci.
Cítila,
že jí hořely tváře a zeptala se, "Kdy?"
Venom
se na ni zlehka usmál. "Až přijde čas."
"Ty
víš kdy," řekla a navzdory bouři, která se jí právě
odehrávala ve vnitřnostech se narovnala, "tajemný výrazy
nefungujou, když se u toho ušklebuješ."
Venomova
odpověď byla přerušena tichým pípnutím. Pozvedl prst, vytáhl
úzký, černý mobil a přečetl si zprávu. "Jaká škoda. Už
nemáme čas si dál povídat. Musíš se dostavit na schůzku."
Elena
se ho neobtěžovala zeptat s kým ta schůzka měla být – upír
by toho jen využil jako další šance si s ní pohrávat. Na místo
toho se snažila si od něho během cesty do pevnosti udržet odstup.
Přibouchla mu dveře od soukromého křídla do obličeje, začala
se svlékat a snažila se nepřemýšlet nad dřevěnou krabičkou,
které se dotkla a nad tím, co bylo pod její děsivou řezbou.
O
patnáct minut později se ozvalo zaklepání na hlavní dveře.
Elena už za sebou měla rychlou sprchu a vykročila je otevřít. Za
nimi spatřila starého upíra se třpytícíma se očima. Kolem krku
měl pověšený krejčovský metr a v kapse měl zapíchané
špendlíky. Jeho asistent nesl krejčovskou křídu a něco, co
vypadalo jako kufřík plný tisíců různých druhů látek.
Zdálo
se, že jí budou brát míry na róbu vhodnou pro Lijuanin ples.
A
všechny látky byly v modrých barvách.
Když
se Raphael vrátil z jednání s Elijahem a Michaelou, zjistil, že
na něho čekal Jason. Dokud se neocitli v kanceláři,
černě okřídlený anděl nic neřekl. "Maya objevila něco
zneklidňujícího, týkající se Dahariela." Jason předal
Raphaelovi složku.
Když
ji otevřel, díval se Raphael na fotku mladíka, který mohl právě
překročit práh, který dělil chlapce od muže. "Smrtelník?"
"Ne."
Jason se chytil rukou za zápěstí té druhé a jeho stisk byl
natolik pevný, že si Raphael všiml, že se mu zastavil krevní
oběh. "Byl Stvořen před půl miléniem."
Před
dobou, kdy Kádr rozhodl o tom, že žádný smrtelník nesměl být
Stvořen před svým pěta-dvacátým rokem, aniž by jeho Stvořitele
nestihl smrtelný trest. Smrtelníci dnešní doby by Stvoření
tohoto mladíka považovali za trestné, ale před pěti sty lety,
žili lidé daleko kratší dobu. V tomto věku, už tenkrát chlapec
mohl být otcem a zcela jistě by od něj bylo očekáváno, že
půjde svou vlastní cestou. "Před třemi roky se Daharielovi
zavázal, že mu bude sloužit pět desetiletí," pokračoval
Jason a jeho stisk ještě zesílil.
Raphael
zavřel složku, kterou měl v ruce. "Co si necháváš pro
sebe, Jasone?"
"Poslední
rok toho chlapce nikdo neviděl."
Raphaela
zalila vlna hněvu. Stvoření byli vydáni na milost svým
Stvořitelům a pokud se o sebe po vypršení jejich původní
Smlouvy nedokázali postarat, byli vydáni na milost těch, kterým
se rozhodli dát svou loajalitu. A příliš mnoho z nich si zvolilo
špatně. "Pokud je upír zavázán smlouvou, pak jeho smrt není
zločinem." Byl to nelidský a krutý zákon – ale upíří
nebyli lidé. V mnoha případech se jednalo o stěží zkrocené
predátory. Ale andělé byli také predátory. A tento chlapec se
odevzal do rukou jednoho z nich.
"Ten
chlapec není mrtvý," řekl k Raphaelovu překvapení Jason.
"Vypadá to, že si ho Dahariel drží v kleci pro... vlastní
potěšení." Bezvýrazný způsob, jakým Jason ta slova
pronesl, prozradil Raphaelovy představu Daharielovy zábavy lépe,
než mohlo cokoli jiného. "A protože se mu upsal ze své
vlastní svobodné vůle, nikdo nemůže udělat nic, čím by mu
pomohl."
"Co
mu Dahariel slíbil za jeho oddanost?" Vražda nebyla zločinem,
ale existovaly jisté nepsané zákony, které musely být
dodržovány. Zákony, které zachovávaly strukturu společnosti
tak, aby se nezhroutila. Jeden z těchto zákonů vyžadoval, aby
byly všechny smlouvy dodržovány – na obou stranách.
"Ochranu
před ostatními anděly." Jasonův smích, který jeho odpověď
doprovázel, postrádal jakékoli pobavení. "Zdá se, že ten
chlapec je i po všech letech své existence stále slabý. Takhle
dlouhou dobu přežil jen díky tomu, že se vždy uvázal k někomu
silnějšímu, než je on sám."
"Zvolil
si způsob, jakým jeho nesmrtelnost bude probíhat, Jasone."
Byla to sice tvrdá slova, ale pravdivá. Nikdo, kdo žil pět set
let, nemohl nechápat krutost, kterou způsoboval věk. Temnotu,
která se usídlila v srdcích mnoha nesmrtelných. Pokud se tento mladík upsal Daharielovi, aniž by splnil svůj domácí úkol a
nepoučil se o sklonech, které andělé měli, byla to chyba, se
kterou bude muset žít – pokud bude žít. "Nemůžeme pro
něho nic udělat." Protože Dahariel mu slíbil pouze ochranu
před ostatními anděly.
Jason
se mu zahleděl do očí, jeho zornice byly téměř stejně prostě
černé jako jeho duhovky. "Podle těch z jeho domu, kteří
byli ochotni mluvit, má Dahariel obrovské potěšení z toho, že
ho mučí tak pomalu, aby si byl jistý, že je vždy nějaká část
jeho těla už zahojená, aby toho mohl snést víc. Potvrdili, že
ten chlapec už propadl šílenství."
Raphael
na Jasonovi viděl, že bojuje se vztekem, ale jeho další slova
byla chladně racionální. "Způsob, jakým byl mučen Noel –
by odpovídala Daharielovým metodám."
"Astaad
se proti němu nepostaví bez důkazu." Obzvláště pak, pokud
by tím v podstatě připustil, že si na prsou hřál hada.
"Maya
je stále na pozoru. Také jsem obdržel informaci z Anoushkina
dvora."
"Něco
zajímavého?"
"Jde
ve stopách své matky, ale už přestala získávat na síle."
"Takže
už ví, že se nikdy nestane archandělem." To by mohlo být
důvodem pro už tak roztříštěnou osobnost, aby překročila
hranice. "Přišla na to někdy v dohledné době?"
"Ne.
Zhruba před deseti lety. A nevykazuje žádné známky toho, že by
se s tím nesmířila."
Přijmutí
faktu, nebo maska – nebylo jak odhalit, co z toho byla pravda.
"Ředitelka Spolku byla schopná vypátrat odcizení bedny plné
dýk Spolku, které zmizely ze skladiště v Evropě. Krádež se
odehrála dva dny po tom, co se Elena probrala z kóma."
Raphaela
rozčilovalo, že Elenu někdo pronásledoval, ale jeho lovkyně,
napadlo ho, se o sebe dokázala postarat. A nyní, když už se
zotavoval, by to zvládl i Noel. To, co je všechny pohánělo, byl
útok na Sama. "Nazarach byl tou dobou zaneprázdněn lovem na
jednoho ze svých upírů – ženu, které se podařilo překročit
Elijahovo území."
Jason
přikývl. "Ano byl. Bylo by nepravděpodobné, kdyby v tu samou
dobu připravoval loupež." To si Raphael také myslel. "Pokus
se dopátrat kde tou dobou byla Anoushka a Dahariel."
"Ano,
pane."
"Jasone,"
oslovil ho Raphael, když se anděl otočil k odchodu, "toho
chlapce nemůžeš zachránit, ale já bych mohl odkoupit zbývající
leta jeho smlouvy." Dahariel by neodmítl archanděla, obzvláště
pak, pokud byl andělem, který stál za násilím v
Útočišti a
vypálenými sekhemy.
"Dahariel
by si našel jinou oběť." Jasonův pohled byl prázdný.
"Ale
už by to nebyl tento chlapec."
Když
Jason po mírném přikývnutí odešel, Raphaela napadlo, zda se
jizvy na andělovo srdci někdy zahojí. Většina, by po několika
letech Jasonova 'dětství'
zešílela. Ale černokřídlý anděl přežil. A když nastal
správný čas, dal svou loajalitu a inteligenci Raphaelovy. Vstoupil
do služeb archanděla.
Pokud
záchrana tohoto chlapce mohla Jasonovi poskytnout alespoň malý
kousek míru na duši, pak se Raphael s Daharielem dohodne. A pokud
by se ukázalo, že to byl Dahariel, kdo ublížil Samovi, pak by si
Raphael o to více užil, až ho bude malý kousek, po malém kousku,
trhat na cáry, zatímco by ho stále držel naživu, aby cítil každý
záblesk bolesti, každou zlomenou kost i každý krutý řez.
Protože zatímco andělé mohli být predátory, byli to archandělé,
kdo seděl na úplném vrcholu potravinového řetězce.
Ďakujem za preklad:) Lil
OdpovědětVymazatMOC DĚKUJI,ALA
OdpovědětVymazatDíky moc za překlad. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Lenka :)
OdpovědětVymazatDíky za každodenní překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! :-) Susan
OdpovědětVymazatĎakujem, bude dnes aspoň jeden diel? :-) ANA
OdpovědětVymazatdalší půlka - tak jako každý den :o)
OdpovědětVymazatděkuji za překlad
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazat