pondělí, 13. leden 2014
O
dvě hodiny později byla Elena opět v ušlapaném kruhu země,
který touto dobou znala už stejně dobře, jako vlastní tvář.
Pravděpodobně proto, že tu ušlapanou zem viděla více než
jednou až příliš zblízka.
"Takže,"
řekla a dívala se do podlouhlých zornic svého sparing partnera,
"i ty příležitostně odložíš svoje kvádro."
Venom
se pousmál a odhalil špičáky, ze kterých kdysi zahlédla
odkapávat jed. Jeho tvář byla opět chladně nádherná a
nezaměnitelně odlišná. Nejen, že odložil svůj oblek, Venom na
sobě měl jen volné kalhoty, které se při jakémkoli jeho pohybu
vlnily jako vodní hladina. Jeho tělo se vinulo jako kdyby patřilo
hadovi, stejně jako oči, kterýma ji sledoval.
Jeho
tělo... ano, rozhodně stálo za pohled. Eleně ale dělala starost
snadnost, s jakou si pohrával s třiceti centimetry dlouhými,
zahnutými noži. Připomínaly jí spíše nějaký druh krátké
šavle, který kdysi viděla, ale na to byly až příliš krátké a
až příliš zahnuté. Nebyly zahnuté jako srp, ale jako mírný,
plynulý oblouk. Byla to ostří zamýšlená pro smrtící eleganci.
Samozřejmě,
že na jejich přesném pojmenování nezáleželo. Počítalo se jen
to, co s nimi upír předvede. Jeho úšklebek mu oplatila svým
vlastním. "Ten nůž, co sem po tobě hodila v New Yorku si
nechytil."
Venom
pokrčil rameny a jeho temně zlatá pokožka, která pokrývala ryzí
mrštné svaly se zaleskla. "Ale chytil."
"Ale
za špatnej konec." Elena potěžkávala dlouhé, úzké nože,
které jí dal Galen. Byly kratší, než šavle, se kterou začínali,
ale byly dobře vyvážené, aby je mohla i vrhat. Pokud Venomovy
nože byly dělané pro eleganci, její byly stvořené pro sílu a
maximální poškození. Oba nože byly ostré jako břitvy – kdyby
to bylo nezbytné, mohla by s chirurgickou přesností kohokoli
vykuchat. "To od tebe bylo lajdácký."
"Asi
to budu dneska muset napravit." Venom snížil těžiště svého
těla do polo dřepu a začal kolem ní kroužit. Pohyby jeho těla
byly téměř bolestně pomalé. Ona se pohybovala opačným směrem,
měla v plánu prokouknout jeho styl a techniku. Většina lidí na
svůj příští pohyb nějakým způsobem upozorňovala. A Elena si
byla velice dobře vědoma způsobu, kterým své budoucí pohyby
prozrazovala ona sama – byla to její chodidla. Stálo jí to mnoho
let tréninku, než si byla jistá, že nikdy nesměřovala stejným
směrem, kterým měla v plánu se pohybovat. Venoma jeho chodidla
ale neprozrazovala.
Elena
svou pozornost přesunula k dalšímu z nejobvyklejších znaků –
k očím. Při očním kontaktu jí z plic utekl veškerý vzduch. Ve
chvíli, kdy se Venomovi zadívala do očí, její mozek měl stále
problémy pobrat, co viděl. A právě v tu chvíli se jeho podlouhlé
zornice stáhly a Elena polekaně ustoupila o krok dozadu.
Upír
se potichu zasmál.
Parchant
si s ní pohrával. Zaťala zuby a zatímco kolem sebe stále
kroužili, dívala se mu zpříma do očí. Ve chvíli, kdy
dokončovali druhý okruh, cítila, jak jí ztěžkla víčka a
trochu se zapotácela.
Do
hajzlu!
Bez
varování po něm vrhla jeden ze svých nožů. Venom se s hadí
obratností vyhnul do strany, ale i přes přistál na zemi na
zádech, s ošklivě vypadající ránou na paži. V mžiku u nich
stál Galen. "Co to bylo?" vyštěkl a čelist měl zaťatou
do ostrých linií.
"Zahodit
svojí zbraň ještě dřív, než vůbec začneš bojovat, není
zrovna dobrý způsob, jak se udržet naživu."
Elena
zůstala pohledem viset na Venomovi. Upír se držel dlaní za
krvácející paži, ale jeho úsměv byl... záměrně pomalý,
výsměšný. Vyzýval ji, aby ho nařkla. Elena sklopila hlavu a
nečekaně po něm vrhla i druhý nůž... přímo mezi jeho nohy.
"Kurva!"
Venom se v mžiku odtáhl dozadu a zvedl se na nohy způsobem, který
prostě nebyl lidský. Normální lidské tělo by se nedokázalo
pohybovat s takovouto plynulostí.
Nyní
se Galen díval na Venoma. "Ty ses jí pokusil zhypnotizovat?"
"Měla
by bejt připravená i na nečekaný věci." Když se na ni
znovu zahleděl, jeho oči se leskly jasně zelenou barvou. "Ještě
další půlkruh a už bych jí měl."
"Kdybych
mířila jen o kousek vejš, mohla jsem ti ufiknout koule,"
reagovala na jeho poznámku a došla si pro své zbraně.
"Chceš
si ještě hrát, nebo už můžeme konečně začít něco dělat?
Moc času už mi nezbejvá."
"Ještě
pár minut potrvá, než se to zahojí." Venom sundal ruku z
paže, aby jí ukázal, že jeho zranění ještě stále krvácelo.
"Teď si alespoň budu moct s Dmitrim porovnat zkušenosti."
Elena
ignorovala jeho šibalská slova a začala si procvičovat chvaty,
které jí Galen vtloukal do hlavy kdykoli nevrhala nože po Illiovi.
Odměřený anděl ji sledoval během celé sestavy a na konci jen
mírně pokynul hlavou. Cítila se nevysvětlitelně potěšená a
špičkou svého nože ukázala na Venoma. "Připravenej?"
Upír
v rukou zatočil oběma noži. "Nikdy jsem neměl příležitost
tě ochutnat."
"Pojď
blíž, malá lovkyně. Ochutnej."
V
tom okamžiku se všechno zastavilo a utichlo. Elena přestala vnímat
posměvačný žár Venomových očí, tenkou vrstvu sněhu, který
pokrýval zem i Galenovu ostražitou přítomnost. Všechno, na co se
momentálně soustředila byl lov. Venom na ni bez varování
zaútočil. Pohyboval se s hbitostí hada, kterým očividně byl z
daleko větší části, než kterou prozrazovaly jeho oči. Elena se
už ale jeho výpadu vyhýbala a během toho, před sebou zkřížila
své nože. Vzápětí jedním z nich zaútočila dopředu a sekla
upíra do hrudi, kde mu okamžitě začal téct tenký pramínek
krve. Jakmile ho zasáhla, upír něco zanadával. Ona ho ale
neslyšela, protože její mysl byla momentálně nastavena k
zabíjení.
Tentokrát
se to monstrum dovnitř nedostane. Nezabije Ari ani Belle a nezlomí
srdce jejich matky způsobem, že se v podstatě z kuchyně, nasycené
výkřiky jejích dětí, nikdy nedostala ven.
Její
pohled zachytil vteřinové zatnutí Venomových stehenních svalů a
Elena zaútočila rychleji, než to stihl on. Tentokrát se jejím
nožům stihl vyhnout, ale už si nevšiml chodidla, kterým chtěla
rozhodit jeho rovnováhu. Elena ale udělala chybu a na boku ucítila
ohnivou bolest.
Hloupá.
Zapomněla, že nyní už si musela dávat pozor na křídla.
Rychle
se podívala na své křídlo, aby se ujistila, že zranění nebylo
vážné. V ruce protočila jeden z nožů a ten pohyb se v chladném
horském vzduchu přetransformoval do krásných zpěvných tónů,
pak svou pozornost opět obrátila k těm strašidelným očím.
Vydloubni je a bude po všem. Byla to myšlenka, která absolutně
postrádala emoce. V ten moment se Venomovy zornice smrštily a
jakmile na něho Elena zaútočila s úmyslem mu smrtelně ublížit,
upír zaujal obranný postoj a okamžitě její výpady blokoval. Ona
už ale nedokázala přemýšlet, pohybovala se s rychlostí a silou,
která z ní dělala rozeného lovce. Venom na ni něco křičel, ale
vše co slyšela bylo chladné syčení.
Šla
po jeho očích.
Z
ničeho nic jí v hlavě explodovala temnota a pak už nic.
Raphael
přistál u Elenina ležícího těla a byl vzteky nepříčetný.
"Tohle si způsobil ty?" Zeptal se, když ji velmi opatrně
zvedal do náruče.
Venom
si z obličeje setřel krev. "Neřekl jsem jí nic horšího,
než jsem jí říkal v minulosti." Upírův pohled byl stále
namířený na Elenu. "Myslim, že jsem měl nějakou poznámku
o tom, že ji chci ochutnat."
"Zabil
bych tě, i kdyby ses o to jen pokusil a ty to víš."
"Naším
úkolem je chránit tě před hrozbama – obzvlášť před těma,
který sám nevidíš." Venom se mu podíval zpříma do očí.
"Michaela, Astaad i Charisemnon – každý z nich se jí časem
pokusí zabít, protože vědí, že by tě to ochromilo. Lepší by
bylo se toho problému zbavit hned."
Raphael
se připravil k odletu a roztáhl křídla. "Ona je pro mě
důležitější než vy všichni dohromady. Na to nikdy nezapomeň."
"A
ty jsi archanděl. Pokud bys padl, zemřely by miliony."
Nevyřčeno
zůstalo – že přijatelnější by byla smrt jednoho nového
anděla, namísto smrti archanděla. Na to by ale Raphael nikdy
nepřistoupil. "Vyber si, komu patří tvá loajalita, Venome."
"Vybral
jsem si už před dvěma staletími." Upírův hadí pohled
zamířil zpět k Eleně. "Ale pokud se ona bude ucházet o
přízen smrti, tak ji také najde."
Raphael
velmi dobře věděl, co tím Venom myslel, přitiskl si Elenu blíže
svému srdci a vzlétl do nebe. Bylo nevyhnutelné, aby se mu
nevybavila minulost, ve které také držel její bezvládné tělo v
náruči. Nesmrtelnost pro ni nebyla bezpečnější, jen jí dávala
větší šance na přežití všeho, co ji zcela jistě potká. Ale
proti vzpomínkám, které ji pronásledovaly, nezmohl Raphael nic.
Galenovo volání o pomoc přišlo na poslední chvíli. Pokud by se
Eleně podařilo zasáhnout Venomovy oči, chladnokrevné stvoření,
které se v upírovi skrývalo, by zaútočilo zpět a zanořilo své
špičáky do její nechráněné pokožky.
Byla
by paralyzovaná a v obrovské, bolestné agónii.
A
zatímco by upíra pohltil hlad kobry, bylo by docela možné, že by
jí Venom sťal hlavu dříve, než by stihl Galen zasáhnout a ona
by byla skutečně mrtvá.
Položil
ji do jejich postele a sáhl do její mysli. Eleno.
Zavrtěla
hlavou ze strany na stranu a zasténala, jako kdyby bojovala divokou
vnitřní bitvu. Jeho slib – že jí nebude zasahovat do mysli –
válčil s jeho starostlivostí, která mu svírala srdce. Ta potřeba
byla dnes ještě silnější, než včera. Bylo by tak jednoduché
vymazat vzpomínky, které ji pronásledovaly.
"Radši
bych zemřela jako Elena, než abych žila, jako svůj vlastní
stín."
Odhrnul
jí zacuchané prameny vlasů z obličeje a zopakoval své volání
nahlas. "Eleno."
Její
víčka se zatřepetala a otevřela. Na jedinou vteřinu její oči
neměly stříbro-šedou barvu, na kterou byl zvyklý. Na místo
toho, měly téměř barvu půlnoci a přetékaly ozvěnami tisíců
nočních můr. Potom mrkla a vše bylo pryč. Dívala se na něho se
zmateným výrazem ve tváři a přejela si rukou po čele. "Připadám
si, jako kdyby mě srazil náklaďák. Co se stalo?"
"Musel
jsem zasáhnout, protože ses rozhodla změnit trénink v boj na
život a na smrt."
Elena
spustila ruku z obličeje. "Vzpomínám si." Zašeptala.
"Je Venom v pořádku?"
"Ano."
Ale Raphael měl starost o ní. "Tvé vzpomínky začínají
prosakovat, i když jsi vzhůru."
Elena
se posadila. "Bylo to, jako kdybych byla někdo jinej. Dokonce
ani to ne – spíš jako kdybych byla stroj s jedním cílem."
"To,
co popisuješ, zní jako období Ticha."
Při
vzpomínce na to, čím se stal během období Ticha, se Elena
zachvěla. Stalo se z něho stvoření bez duše, které zacházelo s
lidskými životy jako s lehce vyhasnutelnými plameny. "Myslíš
si, že za to může ta změna – nesmrtelnost?"
"Určitě
je to faktorem." Přikývl. "Ale také to může být jen
proto, že byl jednoduše čas, aby sis vzpomněla."
Aby
si vzpomněla na všechny věci, které raději ze své mysli
vytlačila. "Chci mluvit se svým otcem."
Děkuji za další překlad. Katka
OdpovědětVymazatděkuji za další kus :)
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad :) - Peťa
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Lenka:)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatĎakujem !! Lil :))
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat