Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angel's wolf - 10. kapitola

Ten den přišel daleko dříve, než Nimra očekávala. Dalšího rána se Fen již neprobudil a odešel s klidným úsměvem ve tváři. Nechala ho pochovat s nejvyššími poctami do hrobu vedle jeho milované ženy. Toho dne dokonce i Amariyah odsunula stranou svou nevraživost a přestože byla její tvář strhaná smutkem, chovala se s největší možnou důstojností.


Po té, co Christian dozpíval srdce rvoucí píseň na rozloučenou smrtelnému muži, který byl přítelem andělů, přistoupila Amariyah k Nimře a řekla, "Sbohem."
Nimra se zadívala do očí, podobným těm Fenovým a zároveň tak odlišným. "Kdybys cokoli potřebovala, víš že stačí jen zavolat."
Amariyah se na ni upjatě usmála. "Nemusíš nic předstírat. On byl jediným článkem, který nás dvě spojoval. A teď je pryč."
S těmito slovy se otočila a odešla. Nimra věděla, že to bylo naposledy, kdy Fenovu dceru viděla. Ale na tom nezáleželo. Postarala se o vše potřebné – Amariyah nebude mít nikdy nouzi o přátele a nikdy nezůstane bez pomoci. Tento slib, který dala Fenovi, hodlala dodržet... slib, který dala příteli, jež už se s ní nikdy nepodělí o moudrost, kterou by neměl disponovat žádný smrtelník.

Do dlaně jí vklouzla velká ruka, jeho pokožka byla daleko hrubší, než její vlastní. "Pojď," řekl Noel. "Je čas jít." Teprve, když jí palcem setřel vlhké tváře, si Nimra uvědomila, že plakala. Po té, co všichni ostatní opustili hřbitov, se tomunedokázala ubránit. "Bude mi hrozně chybět, Noeli."
"Já vím." Jeho ruka jí sklouzla po paži vzhůru, objal ji kolem ramen a přitáhl si ji k sobě blíž. Jeho tělo poskytlo její smutkem ztrápené mysli, bezpečné útočiště.

V několika následujících dnech po Fenově smrti, začal Noel zjišťovat, kolik práce starý muž skutečně zastával. Od dohlížení na události, týkající se Louisianských upířích obyvatel, po zajištění veškeré rovnováhy Nimřina dvora. Přestože se Fen vnímal jako řadový zaměstnanec, ve skutečnosti byl centrem veškerého dění. S jeho odchodem se dostavily zmatky. Každý se pokoušel přijít na to, jak se bez něho obejít.

Christian se samozřejmě snažil jeho místo převzít. Hned od začátku ale bylo jasné, že na to, aby zvládl sehrát základní politické tahy, které Fen zvládal s půvabnou lehkostí, byl anděl příliš arogantní... a tak je tiše začal zastávat Noel. Rozhodně nebyl žádným politikem, ale také neměl problém odsunout stranou hodnost svého postavení a vyřešit, co bylo potřeba. Co se týkalo jeho pokračující přítomnosti na Nimřině dvoře, o svolení ji nežádal. Noel nežádal o svolení nikoho. Jednoduše zavolal Dmitrimu a řekl, "Zůstávám."

Upír, který vládl větší síle, než jakýkoli jiný upír, kterého kdy Noel poznal, nebyl příliš potěšen. "Měl si být umístěn do gardy strážící Věž."
"Tak mě vyškrtni." Následoval okamžik ticha a pak temné pobavení. "Pokud by se někdy Nimra rozhodla, že je s tebou příliš starostí, budu ti tu držet místo."
"Díky, ale to nebude zapotřebí." I kdyby se ho Nimra chtěla zbavit, on by si to nedal líbit. V tomto momentě byla až příliš zranitelná. Vzhledem k tomu, že už tu nebyl Fen, aby strážil její tajemství, která by spolu s jejím smutkem chtěli využít ti, co by jí rádi ublížili, potřebovala někoho, kdo by na ni dohlédl.

Své rozhodnutí Noel podložil svými činy a a využil k tomu všech členů jejího dvora – starších i těch mladších. Jako první byla na řadě bystrá a loajální Asirani.
"Vždycky jsem tušila, že se před námi skutečný Noel skrýval," řekla se zábleskem v očích a pak mu podala tenkou složku. "O tohle se musíš postarat." Ukázalo se, že šlo o hlášení, týkající se skupinky mladých upírů, žijících v New Orleans, kteří dělali problémy. Zavětřili Nimřin smutek a jím způsobenou nepozornost.

Už za setmění byl Noel přítomen ve městě. Vzhledem k věku upírů – všichni byli mladší sta let – pro něho nebyli žádnými soupeři, a to ani dohromady. Noel nebyl jen starší, ale na svůj věk byl neuvěřitelně silný. Stejně tak, jako tomu bylo u andělů, i někteří upíři spolu s věkem stále nabývali na síle, zatímco ostatní dosáhli vrcholu a dál už nesílili. Po té, co byl Stvořen, Noelova síla stále narůstala a to bylo důvodem, proč byl přijat do gardy, která spadala přímo pod Raphaelovu Sedmu.

Když se skupinka upírů rozhodla, že se ho pokusí přemoci, sesbíral Noel veškerou sílu a energii, kterou disponoval a přidal i ochranitelskou zuřivost, jež se v něm nahromadila z pocitu bezmoci pomoci Nimře od její bolesti z Fenovi ztráty. Idioti... jakmile v uličce, bídně osvětlené žlutým světlem z nedaleké pouliční lampy, leželi na zemi, přemoženi a krvácející, založil si Noel ruce na hrudi a pozvedl jedno obočí. "To jste si mysleli, že jste bez dozoru?"
Vůdce malé skupinky zaúpěl. Jedno jeho oko začínalo fialovět. "Do hajzlu, nikdo se nám sakra nezmínil o podělanym vymahači pořádku."
"Dávej si pozor na to, co řikáš." Nad blednoucím výrazem ve vůdcově tváři, pocítil Noel uspokojení. "Tohle bylo varování. Příště se nebudu držet zpátky. Rozumíme si?"
Všichni upíři sborově přikývli.

V časně ranních hodinách se Noel konečně vrátil do svého pokoje. Zatímco byl svět stále ještě ponořen do temnoty, se Noel osprchoval, omotal si kolem pasu ručník a s úmyslem najít si nějaké čisté oblečení, zamířil do své ložnice. To, co ale opravdu toužil udělat, bylo vydat se za Nimrou. Od Fenovi smrti nespala. Pravděpodobně by ji našel někde v zahradách, ale blednoucí modřina na tváři, kam ho jeden z upírů zasáhl loktem, by ji mohla upozornit na jeho jednání. Chtěl trochu více času na to, aby se sžil se svou novou pozicí, než- "Nimro."

Seděla na okraji jeho postele, křídla měla roztažená za sebou a byla oblečená do dlouhé, splývající róby nejtemnější modré barvy. V tuto chvíli už zase vypadala jako anděl vládnoucí svému území.
"Kde si byl, Noeli?"
"V New Orleans." Nehodlal jí lhát. Nimra stáhla obočí k sobě. "Aha."
"Chtěla bys slyšet detaily?"
"Ne, dnes v noci ne." Než vstala z postele a její křídla se při tom ladně sklouzla po přikrývce, prozkoumávala pohledem mokrá zákoutí jeho těla.
"Dobrou noc."

Od té noci, co se od ní krmil, se jí Noel intimně nedotkl. Chutnala tak vřele a sladce. Přešel místnost, aby ji zastavil. Položil jí dlaně na hebkou pokožku jejích paží a přitiskl jí hrudník k zádům... ke křídlům. "Nimro."
Když se zastavila, odhrnul jí z ramene vlnité, tmavé vlasy a přitiskl jí rty na tepající puls na hrdle. Nimra zvedla ruku a prsty se něžně dotkla jeho tváře. "Máš hlad?" Byla to jednoduchá otázka, která ho zasáhla svou velkorysostí, ale tentokrát už ho nepřekvapila. Nemohla ho překvapit, protože už chápal pravdu, kterou žena v jeho náruči představovala. "Zůstaň." Podél linie jejího štíhlého hrdla, jí kladl polibek za polibkem. Vyvolávalo to v něm delikátní rozkoš, ze které se mu zrychlil jeho vlastní puls. "Nech mě tě dnes v noci držet v náruči."
Nimra zaváhala a Noel věděl, že zvažovala, zda mu může se svou momentální zranitelností důvěřovat. Když se k němu otočila, když mu dovolila, aby ji objal a aby ji odnesl k sobě do postele, odemkla tak temnou, skrytou část jeho duše, která od událostí, jež ho téměř zlomily, neviděla světlo světa. Ony ho ale nezlomily. A nyní byl osvobozen.

Nimry touha po Noelovi byla hluboká a nepolevující, ale přesto musela bojovat s potřebou si vzít, co chtěla a domáhat se čehokoli od tohoto uchvacujícího muže se šrámy, které budou potřebovat spousty času, aby se plně zahojily. Noel se nad ní zapřel o lokty a jejich pohledy se setkaly. Prsty jí hladil po citlivé křivce křídla a v jeho pohledu byla taková intenzita, kterou nikdy dříve nespatřila. "Dotýkej se mne, Nimro." Přikázal jí. Takový příkaz Nimra ráda poslechla.

Chodidlem mu přejela po lýtku a šaty se jí vyhrnuly výš. Začala prozkoumávat pevné hrbolky a prohlubně jeho těla. Byl vypracovaný a tak mužný. Noel se pod jejím dotykem zachvěl a Nimra na čelisti ucítila jeho horký dech. Pak jí zuby přejel po hrdle a do břicha jí tlačil jeho bezostyšně se domáhající pták. Rozhodně to nebyl civilizovaný milenec. "Jsi nádherný muž," zašeptala mu ve chvíli, kdy sevřela prsty kolem tvrdého důkazu jeho touhy. Noelova tvář potemněla žárem. "Uh, když to říkáš."
"Tak spolupracující, Noeli?" Nimra kolem něho sevřela prsty pevněji. Vychutnávala si pocit sametově jemné pokožky, pokrývající ocelovou pevnost.

"Nejsem si jistá, zda ti to mám věřit."
Noel zasténal. "Máš v ruce mýho ptáka. V tuhle chvíli bych s tebou souhlasil, i kdybys mě nazvala odpornym zmetkem. Jenom. Nepřestávej."
Z jeho nestoudné rozkoše celé její tělo roztávalo. Nejenže pokračovala v intimních dotecích, ale začala líbat a sát jeho hrdlo. Pak Noel přitiskl rty na ty její a křehká kontrola, kterou se snažil udržet, se proměnila v nezkrotnou sexualitu. Dožadoval se a byl průbojný a ve stejný moment, kdy jazykem zaútočil na její ústa, jí zajel ptákem hlouběji do sevření její dlaně. Jednou rukou chytil látku jejích šatů a vyhrnul jí je k pasu. O vteřinu později už prsty pronikl pod krajkový materiál, který chránil její intimní partie. Nimra se prohnula v zádech, její výkřik však pohltila Noelova ústa.

Její reakci si vyložil jako svolení, roztrhl krajkovou látku, která mu stála v cestě a začal ji dráždit do roztřesené připravenosti. Odtáhl od sebe její dlaň a chraplavým hlasem proti jejím rtům řekl, "to stačilo."
Vypracovaná, chloupky porostlá stehna, se vklínila mezi ta její. Nimra mu omotala nohy kolem boků a Noel do ní jedním mocným pohybem pronikl. Prohnula se v zádech a zaťala mu nehty do potem pokrytých svalů na zádech.

Jakmile ucítila, že se jeho ústa přiblížila k pulsu na jejím krku, celým tělem jí projelo zachvění a její hrdlo bylo najednou neuvěřitelně citlivé. Ano. Chytila ho za vlasy a přidržela si ho u sebe. "Teď, Noeli." Cítila, že se pousmál. "Ano, moje Lady Nimro." Z místa, kde se z ní krmil, se jí do celého těla rozlévala pronikavá rozkoš, která se mísila s pocity, jež v ní vyvolávalo jeho tělo i jeho ruce. Obojím ji postrkával blíže a blíže k vrcholu. Pak se najednou ty dva proudy rozkoše střetly a Nimra se rozletěla na kousky... aby o chvíli později procitla v náruči muže, který na ni hleděl pohledem přetékajícím něžností, díky kterému by mohla uvěřit ve věčnost, jež by nemusela být vyplněná osamělostí.

O tři dny později se Nimra mračila na Asirani. "A žádné jiné problémy tu nenastaly?" Zatímco dokázala uvěřit skutečnosti, že ostatní andělé by odchodu smrtelníka nevěnovali pozornost, upíři žijící v jejím regionu s Fenem jednali velice často a chápali, jakou funkci zastával. Jejich vědomí o jeho úmrtí bylo v rozporu s její vírou v to, že by se zatímco ona truchlila, o nic nepokusili. Asirani se vyhýbala jejímu pohledu. "Přesně tak bych to neřekla."
Nimra vyčkávala. A vyčkávala. "Asirani?" povzdychla si Nimra.
"Mluvíš se špatnym upírem."

Než aby pátrala po tom správném upírovi, se Nimra rozhodla učinit své vlastní sondování. To, co byla schopna zjistit, bylo, že se 'někdo' vypořádal s Fenovým odchodem takovým způsobem, že jakékoli problémy se objevily, byly během několika málo hodin vyřešeny. Co se vnějšího světa týkalo, Fenova desetiletí služby byla zapomenuta spolu s jeho odchodem. Jeho smrt se spíše, než omračující bolestí, která Nimře svírala hrudník a plnila oči slzami, stala pouhou nepříjemností.

Později téhož dne, se Nimra dozvěděla, že její reputace anděla, jemuž nebylo radno zkřížit cesty, během jejího období truchlení nad ztrátou svého přítele, ještě narostla. „Proč jsem obdržela omluvný dopis od vůdce New Orleanských upírů?“ zeptala se Christiana. „Domnívá se, že mne dělí pouhé krůčky od toho, abych vyhladila všechny jeho členy.“
Jeho upíři dělali problémy,“ zazněla andělova odpověď. „Bylo o ně postaráno.“ Neproniknutelně uzavřený výraz jeho tváře, jí napověděl, že víc z něho nedostane. Nimra byla zaujatá jeho odmítavým postojem i uvědoměním, že Noel s Christianem patrně dosáhli nějakého porozumění.

Nakonec Nimra dostihla muže, který byl zodpovědný za politikaření, které, jak se začínalo ukazovat, postrádalo Fenův smysl pro detail – ale přesto získalo vynikající výsledky. „Jak,“ zeptala se Noela, když ho konečně našla v jižních, divoce rostoucích zahradách, „ses dostal k titulu mého vymahače pořádku?“
Noel vyskočil z klečící pozice, ve které se vteřinu předtím nacházel a ve tváři měl zřetelně provinilý a mladě působící výraz. „Ten název se mi líbil.“

Když se snažila nahlédnout mu přes rameno a spatřit, co skrýval pod stínem křoví, obaleným drobnými růžovými a bílými kvítky, Noel se posunul, aby jí v tom zabránil. Nimra se zamračila a poklepala si omluvným dopisem o nohu.
Co si dělal v New Orleans?“
Ti upíři se z první lekce nepoučili.“ Jeho pohled zůstal chladně modrý. „Musel jsem být kreativní.“
Vysvětli.“
Setkala ses se slovy 'delegování pravomocí'?” Stále na ni bez ucuknutí hleděl. Nimra se pousmála. Vládce, který se v ní skrýval, dokázal rozpoznat sílu osobnosti, která byla vzácná... a kterou by každá žena chtěla po svém boku.
Jak si vedou mé akcie?“
Na to se zeptej Christiana, ten má místo mozku počítač a navíc, jsem mu musel dát alespoň nějakou práci.“

To, že se podělil o moc, kterou takovou rychlostí převzal a navíc bez krveprolití, bylo nečekané. „Je tu ještě něco, co bych měla vědět?“
Asi před týdnem tu čmuchali Nazarachovi nohsledi, ale zdá se, že se museli vrátit zpátky domů.“ Pokrčil rameny, jako by s tím neměl nic společného.
Hmm.“ Nimra byla udivená. Tento silný muž, který byl rozeným vůdcem, sám sebe dobrovolně dosadil do jejích služeb a na rozdíl od Fena, s ní měl Noel intimní vztah. V okamžiku, kdy byla nejzranitelnější, se od něho ve vinoucí se temnotě svého smutku, dočkala jen bohatého pocitu rozkoše, který tlumil ostrý pocit ztráty. Než mohla Nimra zformulovat slova, deroucí se z divoké kaskády pocitů, které jí zaplavily srdce, zaslechla vzdálené a zvídavé mňouknutí.

Rozbušilo se jí srdce a ještě jednou se pokusila nahlédnout za jeho mohutná ramena. Noel jí v tom opět zabránil, pak se otočil a klekl si na zem. „Měli jste zůstat potichu,“ zamumlal, když vstával a otočil se zpět k ní. Dvě malinkaté chlupaté kuličky v jeho náruči – komicky zbarvené směsí černé a bílé barvy - šťouchaly svými hlavičkami do jeho hrudi. Očividně si uvědomovaly, že když šlo o nevinná stvoření, nebyl tento vlk tak zlý, jak se mohlo na první pohled zdát.

Oh!“ Nimra natáhla ruku, aby pohladila jedno kotě po hlavičce, ale místo toho se obě koťata ocitla v její náruči. Kroutila se a poposedávala, dokud si neudělala pohodlí. „Neoli, jsou nádherná.“ Noel si odfrknul. „Jsou to kříženci z místního útulku.“ V jeho hlase ale zaznívalo něžné pobavení. „Myslel jsem si, že by ti dva hladové krky navíc nevadily.“ Nimra přejela tváří po kožichu jednoho z koťat a při žárlivém bručení toho druhého se rozesmála. Tak maličké a křehké životy a přesto mohly poskytnout tolik radosti. „Jsou moje?“
Vypadám snad jako kočičí chlap?“ Řekl s čirou mužnou dotčeností a založil si ruce na prsou. „Já si pořídim psa – opravdu velkýho psa. S ostrejma zubama.“

Nimra se rozesmála a poslala mu vzdušný polibek. Najednou se cítila mladší, než po celá staletí. „Děkuju ti.“ Jeho zamračený výraz se vytratil.
Dokonce i Šášula se pousmál, když se jedno z nich pokusilo zaútočit na jeho botu.“
Oh, to neudělali.“ Christian byl ohledně svých vyleštěných bot vždy velice marnivý. „Zlobivá stvoření.“ Koťata jí začala hlavičkami hravě ducat do čelisti.
Bude hezké mít kolem sebe znovu domácí mazlíčky,“ řekla a myšlenkami se vrátila ke Královně a k Mimóze, když ještě byly koťaty. Její vzpomínky byly hořko sladké, ale byly cenné.

Noel k ní popošel blíž a natáhl ruku, aby pohladil kotě, které mělo jedno ucho černé a druhé bílé. Druhé kotě, jak si Nimra všimla, mělo obě uši bílé s černými špičkami.
Obávám se, že s tímto darem je spjatá jedna podmínka.“
Nimra zaslechla vážný tón jeho hlasu a protože věděla, že od krabice, ve které evidentně před chvílí pospávala, nepůjdou příliš daleko, položila koťata na zem.
Tak mi ji řekni,“ zašeptala a podívala se do jeho drsně mužné tváře.
Obávám se,“ řekl a otevřel dlaň, ve které ležel zlatý prsten s jantarem, „že zastaralá lidská část mé osobnosti se nakonec přeci jen jednoho pouta dožaduje.“

Jantar velice často nosívali ti smrtelníci a upíři, kteří byli ve vážném vztahu. Nimra kvůli žádnému muži nikdy jantar nenosila. V tuto chvíli ale zvedla ruku a nechala Noela, aby jí prsten navlékl. Byl lehoučký a byl pro ni vším. „Doufám, že si koupil shodující se pár,“ zamumlala, protože, jak se ukázalo, ani ona nebyla natolik civilizovaná, aby nevyžadovala žádné pouto. Ne, když šlo o Noela.

Šibalsky se pousmál, sáhl do kapsy kalhot a vyndal širší, mužnější prsten, osazený hrubším jantarem. Kámen na jejím prstenu byl delikátní a krásně vyleštěný.
Perfektní.“
Nebudeme spolu moct mít děti.“ Pronesl vážným tónem, když mu se štěstím, kterým přetékala její duše, navlékala prsten.
Mrzí mě to, Nimro.“ Pocítila dojemně bolestné emoce, ale žádný smutek. Ne, když bude její věčnost zbarvená jeho pronikavě modrým pohledem.

Vždy tu bude někdo jako Violet, kdo bude potřebovat domov,“ odpověděla a palcem přejížděla po jeho prstenu. „Možná nebudou krev naší krve, ale budou srdcem našich srdcí.“ Noel si ji přitáhl do náruče a prsty ji pohladil po levém křídle. Jeho pomalé a něžné doteky vyjadřovaly majetnictví. Stejně, jako ho vyjadřovaly její paže, kterými klouzala po jeho hrudi a pak mu je omotala kolem krku. Už nezazněla žádná další slova. Žádná už totiž nebyla potřeba.
Pak vzal její obličej do dlaní a zadíval se jí do očí. Nimra na tváři ucítila teplý kov jeho prstenu. Její vlk. Její Noel.





12 komentářů: