Dokud
nedošli do knihovny, kde si Christian s Noelem vyměnili odměřené přikývnutí,
ani jeden z nich nepromluvil. Noel za sebou zavřel dveře a postavil se k nim zády. Nimra prošla přes místnost a
čelila rozmrzelé Amariyahe,
která stála před nepoužívaným krbem, před kterým ležela výzdoba z borových šišek a
sušených květin. Violetina práce.
Žena
upír promluvila dříve, než stihla Nimra cokoli říct a její tón hlasu byl vzdorný.
"Můj otec s tím neměl nic společného."
"Tvou oddanost Fenovi ti připočítám
k dobru," odpověděla Nimra a ujistila se, že její tón neprozrazoval žádné
emoce, "ale toto je zločin, který nemohu odpustit. Dokonce ani kvůli němu ne."
Neměla v úmyslu být krutá, ale také nemohla být milosrdná. Protože upír, jako
byla Amariyah by v její milosrdnosti spatřil slabinu, díky které by se mohla uchýlit ještě k daleko zvrácenějším
činům.
"Vzala
si život Amariyah. Malý život, drobné světýlko, ale přesto to byl život."
Amariyah
chytila na bocích své průsvitné šaty a zaťala ruce do pěstí. Róba jí tak těsně
přilnula ke stehnům. "Mou smrt mu jistě vysvětlíš." Hořce se zasmála.
"A dokonce jsem si jistá, že ti to odpustí. Stejně tak, jako ti odpustil fakt, že jsi
důvodem jeho smrti."
Nimře
se utrpením sevřelo hrdlo,
ale své emoce dokázala potlačit natolik, aby byla její tvář nečitelná. Měla staletí zkušeností v
maskování svého pravého já, když to bylo nezbytné. "Neumřeš," řekla
chladným tónem, který pocházel přímo z jejího temného a mocného jádra.
"Nebo bys alespoň neměla, pokud ses nedopustila dalších skutků, o nichž
nevíme."
V
Amariyahiných očích poprvé problikl záblesk strachu a podél obočí se jí
objevily kapky potu. "Co mi chceš udělat?" V její otázce se zračilo
náhlé uvědomění, které prozrazovalo skutečnost, že Nimry se báli i ti
nejbrutálnější bytosti. Nimra došla přímo k ní a něžně se prsty dotkla její
ruky. Jemnost, se kterou se jí dotýkala, v sobě však ukrývala
tak krutou zbraň, že jediný pohled na její schopnost, zanechal z jejích
nepřátel, třesoucí se hromádky strachu.
"Toto."
Přestože
Noel nic neviděl, ani necítil, Amariyah se začala svíjet a třást. Nakonec se její tělo ve
změti třesoucích se končetin a drkotajících zubů, sesunulo k zemi. Když se konečně utišila, její víčka zůstala
pevně zavřená. Stále se chvěla, jako kdyby jí byla obrovská zima a z úst jí
unikalo tiché naříkání.
"Pokaždé,
když tohle musím udělat," řekla Nimra a když se dívala na ležící tělo ženy
upíra, její pohled byl ztrápený "si to vezme svou daň."
Noel
zvedl ze země třesoucí se Amariyahino tělo a položil ji na pohovku. Z opěrky
sebral přehoz a Amariyah jím přikryl.
"Krvácí
jí ret. Patrně se do něho kousla" vzal z poblíž stojící krabice papírový
kapesník a krev jí ze rtu setřel- "ale jinak se zdá fyzicky v
pořádku."
Pocítil
vlnu porozumění nad důvody, které stály za Nimřinou reputací, ale než se nad
tím stihl pozastavit, odpluly ty myšlenky pryč. Nimra nic neřekla a popošla k
obrovským oknům, jejichž výhled směřoval do zahrad. Špičky jejích křídel barvy
drahých kamenů se vznášely těsně nad lesknoucím se povrchem dřevěné podlahy.
Noel
nebyl schopen nechat ji tak samotnou a vzdálenou. A ani nechtěl. Vykročil směrem k ní. Ale když
ji položil dlaň na šíji a chtěl
si ji přitáhnout
k sobě, Nimra vzdorovala. "Tohle
je důvod, proč se mě Nazarach tolik obává,"
zašeptala, ale nic dalšího už neřekla.
Noel
mohl vyzvídat, ale místo toho se rozhodl, že vedle ní bude jen tiše stát. Byl
si jistý, že Nimra nepovolí a vydrží být silná dokud to všechno neskončí.
Přestože to byla Amariyah, kdo způsobil nezvratnou škodu, i Nimra za to činila své vlastní pokání.
Trvalo
dva dny, než se Amariyah probrala. Z čirého respektu vůči Fenovi, se Nimra
ujistila, že se k němu
nic z předešlých událostí nedostane a přinutila Violet i Christiana přísahat
mlčenlivost. Noel se rozhodně neobával, že by svůj slib nedodrželi. Violet byla vůči Nimře více,
než loajální a Christian, navzdory jeho žárlivosti, byl až do jádra své osobnosti
počestný. Samotnému Fenovi bylo řečeno, že Amariyah byla poslána pryč, aby pro
Nimru vyřídila nějaké pochůzky a že až se vrátí, bude patrně velice unavená.
Když
se Amariyah konečně probrala, byl Noel u ní. Její oči byly prázdné a pod kůží,
která byla téměř průhledná a bez života se jí rýsovaly kosti. "Kdokoli
jiný, kdo by se něčeho takového dopustil," řekl jí, "by byl okamžitě
vyhnán pryč, ale protože tvůj otec si není vědom toho, co si spáchala, bude ti
dovoleno tu zůstat. Ale," dodal, "jestli se dopustíš něčeho dalšího, pak se osobně
ujistím, že doopravdy zemřeš."
Bylo
to tvrdé prohlášení, ale jeho loajalita patřila Nimře. Navíc velice dobře chápal predátora, který
se ukrýval pod kůží každého upíra a zahlédl zvrácenou temnotu, kterou Amariyah
tak dobře skrývala. Temnotu, která si užívala bolesti, jež způsobila těm, kteří se proti
ní nemohli bránit. Cokoli žena upír v jeho hlase zaslechla – a nebo to možná
bylo doznívající ozvěnou jejího trestu – způsobilo, že se jí ve tváři usadil
strach. "Jediným důvodem, proč jsem ještě tady, je můj otec,"
zašeptala hrubým hlasem. "Ve vteřině, kdy mne opustí, budu z tohoto domu a
od toho monstra pryč."
Nimra
stála u okna svého soukromého
pokoje a pozorovala Amariyah, která se za západu slunce belhala k Fenovu domku.
Christian zařídil, že Fen nebyl v tuto chvíli doma, tudíž Amariyah bude mít
čas, aby se dala dohromady. "Fen je velmi inteligentní," řekla muži,
který bez zaklepání vstoupil do místnosti. "Až si všimne jejího
bezútěšného stavu, nejsem si jistá, že bude nadále věřit její smyšlené obchodní
cestě." Krev a odpočinek Amariyahe pomohou, ale i tak to bude trvat
hodiny.
"Christian
mě zrovna informoval, že se mu podařilo zařídit ve městě zdržení a budou tam muset přespat."
"To
je dobře." Nimra k němu zůstala stát zády. Věděla, že měl plno otázek, na
které si zasloužil znát odpovědi. Ne proto, že byl jejím vlkem, ale proto, že
pro ni začínal být něčím víc.
Začínal pro ni
být něčím, co nikdy neočekávala, že by mohlo přijít.
"Přinesl
jsem ti nějaké jídlo." Jakmile jí žena upír zmizela z dohledu, se Nimra
otočila a v přítmí přicházejícího večera se setkala s překvapivě jasným
pohledem. "Myslíš si, že mě můžeš jednoduše
přesvědčit, abych
dělala věci po tvém?"
"Samozřejmě."
Nimře
se ve tváři objevil úsměv, který ji samotnou překvapil
a prozářil si cestu skrz pozůstávající chlad, který v ní zanechal trest, jež
svou schopností doručila. Její tělo si vzpomnělo, že nebyla jen bytostí s obrovskou
silou a mocí, ale také ženou.
"Konec
konců jsem přeci muž."
Nimra
věděla, že se ji pokoušel okouzlit a přesto mu nebyla schopná odolat. Vydala se po jeho boku k
neformální jídelně, kde
Noel odložil tác naplněný ovocem, sendviči a sušenkami.
"Toto
rozhodně není důstojné jídlo pro anděla," řekla, když pro ni Noel odstrčil
židli. "A přesto vidím, že se usmíváš, moje Lady Nimro." Na šíji
ucítila rty. Vtiskl jí žhavě intimní polibek. Takovou intimitu mu rozhodně
nepovolila. "Chodíš po velmi tenkém ledě, Noeli." Oběma palci jí
přejel po zátylku a jeho dotek byl pevný a jistý. "Nikdy jsem neměl
takovou povahu, abych si volil jednodušší cestu."
Na
uchu ucítila jeho rty a ve chvíli, kdy sjel dlaněmi dolů po jejích
pažích, aby se
jimi zapřel do
područek židle,
ucítila kolem sebe jeho velké a pevné tělo. "Musíš něco sníst."
Pak
si sedl na židli vedle ní, z tácu vzal šťavnatý kousek broskve a zvedl ho k
jejím rtům. Měla mu připomenout, že není dítě. Andělé mohli vydržet bez jídla
dlouhá časová období a nemělo to na ně žádný vliv. Ale posledních pár dnů se na
ní podepsalo a Noel se svou
hrubou něžností dokázal zasáhnout
jádro její osobnosti, které nespatřilo světlo od dob, které se táhly ještě dlouhá staletí před
Eitriela.
Nedokázala
si vysvětlit, že zrovna tento upír, zničený do hloubky jeho duše, na ni měl
takový efekt... a nebo možná ano, protože za stíny, které se odrážely v jeho
modrém pohledu, zahlédla ostražitou naději týraného vlka. Dovolila mu, aby jí
vložil do úst kousek broskve, pak plátky hrušky, ukousla si sendviče a nakonec
jí dal i čokoládovou sušenku. Někdy během té doby, co jí krmil, se ocitla v
pozici s koleny přitisknutými k jeho židli a s jeho rozkročenými
nohami po stranách
těch svých. Dlaněmi byla zapřená o jeho ocelově silná stehna, která se pod jejím
dotykem nádherně a pevně zatínala. Ostatní části jeho těla byly také pevné. A
ačkoli se jeho pohled soustředil na její rty a palcem jí z nich otíral
drobečky, o kterých věděla, že tam nejsou, se nedomáhal přístupu do její
postele. Tento vlk se svou přítomností začínal zaplétat do jejího života způsobem,
jakým se nikdy žádný jiný muž neopovážil.
Té
noci Noel opět nemohl usnout. Jeho mysl opět zaplavily ozvěny krutosti a smíchu
těch, kteří ho degradovali takovým způsobem, že se z něho stalo něco míň, než
zvíře.
"Trest
byl doručen," řekl mu Raphael, když bylo po všem. Tvář archanděla
měla nemilosrdně
kruté rysy a jeho křídla zářila silou a mocí. "Byli popraveni."
Tenkrát
mu Noel s krutým potěšením odpověděl, "to je dobře," ale nyní věděl,
že samotná pomsta nebude nikdy stačit. Jeho útočníci ho poznamenali způsobem,
který možná nikdy nebude schopen vymazat.
"Noeli."
Při tom známém ženském hlase, trhl hlavou vzhůru
a spatřil Nimru, která vstoupila do chodby, kde v bezvýsledném pokusu vymazat z
mysli jejich smích, chodil sem a tam. "Vzbudil jsem tě." Bylo už po
půlnoci. "Spánek je pro mne požitkářstvím, ne nezbytností."
Její
jasné topazové oči s odlesky jantaru, byly proti krémové barvě splývavé róby, kterou měla přehozenou přes
ramena, svěží a jasně intenzivní.
"Chtěla
bych se projít zahradami." Noel se k ní připojil.
Dokud
nedošli k nádherně tajuplným stínům, které házely okolní stromy a kde pramenil
potůček, jež protékal jejím územím, Nimra nepromluvila.
"Nesmrtelnost
s sebou nese mnoho vzpomínek." Její tón hlasu byl v temnotě okolní noci
jako intimní pohlazení a její slova plná staletých zkušeností.
"Dokonce
i ty nejbolestivější ale časem vyblednou."
"Některé vzpomínky," řekl,
"zůstanou do paměti vyryté na věčnost."
Stejně tak, jako se do jeho kůže zarývaly skleněné střepy. Tak, jako se do jeho
těla zarývaly... další věci. Noel zaťal ruce do pěstí. Jeho paže se dotklo Nimry křídlo. "A
je to vzpomínka, kterou chceš opečovávat jako vzácný klenot a udržet ji v popředí?"
"Nemohu
kontrolovat, co zůstane v popředí," přiznal skrz tak zaťatou čelist, že
mohl slyšet,
jak o sebe narážely jednotlivé kosti, které
přehlušily tajemství, o nichž kolem nich šeptala
Louisianská noc.
Pod
stříbrnou září měsíce se setkal s bystrým pohledem ženy anděla.
"To
se naučíš." V jejím hlase zaznívalo hluboké přesvědčení. Noel se ostře
zasmál.
"Ano?
Proč seš si tím tak jistá?"
"Protože
takový ty jsi, Noeli." Nimra k němu přistoupila blíž, zvedla ruku a
pohladila ho po tváři. Její křídla jí na zádech tvořila krásné pravidelné
oblouky. Když před jejím dotekem ucukl, Nimra nestáhla ruku zpět. "Co ti
udělali," řekla, "by jiné muže zlomilo. Ale ty ses
nedal."
"Už
nejsem tím, kým jsem kdysi býval."
"To
já také ne." Nimra stáhla ruku zpět k tělu a Noel zjistil, že se mu po
jejím něžném doteku pohlazení nočního vzduchu vůbec nelíbilo.
"Život
nás změní a je
zbytečné přát si, aby tomu bylo jinak." Její pravdivá, věcná slova, ho ovlivnila více, než
jakékoli něžné utěšování.
"Nimro."
Vzhlédla k němu těma svýma nelidsky barevnýma očima. "Můj vlku."
Tak
dech beroucí, pomyslel si, a tak nebezpečná. "Jsou i jiné cesty, jak zahnat
vzpomínky." Bylo to náhlé a instinktivní rozhodnutí. Příliš dlouho – už se
schovával v temnotě příliš dlouho.
Nimra
věděla, kam tím Noel směřoval a také věděla, že pokud by se mu podvolila, byl by
náročným milencem – ať už při aktu samotném, tak i svou temperamentností po té.
"Neměla
jsem milence," zašeptala a pohledem zamířila k drsným úhlům jeho čelisti,
"už po mnoho let." Noel na její slova nic neodpověděl.
"Tak
tedy ano."
"Jak
romantické." Jeho poznámka v sobě nesla ostrý podtón, ale přesto si to
Nimra nevzala osobně. Stejně tak jako vlk, ke kterému ho přirovnala, by jí
ještě mohl překvapit svými zuby. Důvěra byla vzácnou komoditou, která chtěla
svůj čas, aby se mohla vyvinout. A trpělivost byla něčím, čemu se Nimra naučila
už před dlouhou dobou.
"Romantiku,"
řekla, otočila se a zamířila zpět do domu, "si každý představuje
jinak."
Muž,
který kráčel po jejím boku neodpověděl, dokud se neocitli za zavřenými dveřmi
její ložnice. "Na tom, co si kdo představuje vůbec nezáleží," varoval
ji a Nimra si všimla, že nad sebou sotva držel kontrolu, "protože
romantika není to, co se ti této noci chystám dát."
Nimra
se dotkla konečky prsů jeho čelisti a dovolila touze, která se jí omamně
rozlévala žilami, aby se jí ukázala ve tváři. "Romantika není tím, co
potřebuji."
To,
co udělala Amariyahe,
bylo oprávněné, ale tak jako vždy, ji to poznamenalo. Dnes v noci se
potřebovala cítit jako žena, ne jako nehumánní monstrum, za které ji Amariyah
označila.
Kolem
pasu ji chytila silná paže. "Sex, jehož důvodem bude jen sex?"
Noelův
hněv i jeho bolest byli jako neopracované ostří, které řezalo a trhalo, ale
Nimra měla tvrdé jádro. "Kdybych chtěla jen to, tak bych již před dlouhou
dobou, přijala Christinovu nabídku."
Noel
ji stiskl pevněji a jeho ledově modrý pohled se změnil do půlnoční černi. Z
ničeho nic, jí začal silně tepat puls. "Ty máš hlad," zašeptala, když
při neodbytném doteku tohoto upíra, začala její krev zpívat. Jeho pohled se stočil k pulsujícímu bodu na jejím hrdle a palcem jí přejel přes puls na
zápěstí.
"Už
měsíce jsem se nekrmil ze
žíly." Přiznal ostře. "Roztrhl bych ti hrdlo."
"Jsem
nesmrtelná," připomněla mu, když propustil její zápěstí a přesunul svou
dlaň na její hrdlo. "Mně nemůžeš ublížit."
Noel
se zasmál a jeho smích zněl jako skleněné střepy, dopadající na podlahu.
"Existují způsoby, kterými se dá ženě ublížit, a které nemají nic společného
s bolestí."
Nimra
věděla, že má pravdu a také chápala, co musí udělat. Odtáhla se od něho, odešla
do své šatny a vrátila se s dlouhým hedvábným šátkem.
"Pak
ti tedy," řekla a podala mu tyrkysově modrý pruh látky, "budu muset věřit."
Jakmile
ta slova vyslovila nahlas, našla v nich svou lidskost – byla to žena, která mu
tento akt nabízela, ne stvoření s hrůznou schopností.
Noel
sevřel v ruce hedvábný šátek.
Byl to symbol, nic víc. Nimra byla natolik silná, že by se mohla osvobodit
kdykoli by se jí zachtělo. Ale důvod, proč mu tento symbol nabídla, znamenal,
že viděla polámané kousky, které nechtěl, aby kdokoli spatřil... a přesto se na
něho dívala s přetrvávajícím ženským uznáním.
"Žádné
poutání."
"Jak
chceš, Noeli."
Nimra
z něho nespouštěla pohled plný příslibů, sáhla na zapíná na ramenou a rozepnula
ho. Její róba jí po těle sklouzla k nohám a Noelovi se zadrhl dech. Sice byla
drobná, ale měla vnadné ženské křivky. Hladkou hnědou pokožku přerušil jen
krajkový trojúhelník v jejím rozkroku. Její ňadra byla na její štíhlou postavu
plná a pevná. Její bradavky tmavé a v tuto chvíli stažené do tuhých bodů.
Nimra
rozevřela křídla a čekala. Rozhodnutí bylo na něm. Jak chceš, Noeli. Tak jednoduché prohlášení. Tak obrovský dar. Noel
natáhl ruku a potěžkal erotickou plnost jejího ňadra. Když ucítil záchvěv, který
projel jejím tělem, pohltila ho vlna uspokojení. S touto vlnou se probudila část jeho osobnosti,
jež byla
ochromená útočníky, kteří z něho udělali zlomený a zničený kus masa.
Dnes
v noci ale povstala na povrch. Dříve z něho dělala dobrodruha, který zdolával
vrcholky hor a ženy v jeho přítomnosti vzdychaly rozkoší.
Instinktivně
jí zajel rukou do vlasů, sklonil se k jejím ústům a dožadoval se přístupu. Nimra
rozevřela rty. Její ústa byla temná, žhavá a sladká. Jeho smysly registrovaly
její sílu, jež byla stejně svůdně ženská, jako bylo tělo pod jeho
rukama. Přitáhl si jí blíž a sklouzl dlaní z jejího ňadra, k její čelisti.
Zatímco prozkoumával každičký milimetr úst, o kterých snil, že je ochutná,
déle, než ona mohla vědět,
držel jí bez hnutí na místě.
Chtěl
na všechno jít pomalu. Chtěl
poznat každou křivku a každý erotogenní bod jejího těla, ale její puls zněl jeho
smyslům jako smyslná skladba. Vyzýval ho, aby si vzal to, co již měsíce neměl.
Přesunul svou dlaň
k její šíji a palcem jí přejel přes tepající bod na hrdle.
Nimra
zaťala ruce, kterýma se ho držela kolem pasu, ale ve chvíli, kdy si prolíbával
cestičku dolů, k místu, jež jeho vampyrismu zpívalo písně Sirén, nic nenamítla. Vampyrismus byl jeho součástí stejnou měrou jako touha, jež cítil k této ženě. Místo toho mu přitiskla rty k uchu a zašeptala, "Napij se ze
mne, Noeli. Je to svobodně nabídnutý dar."
Děkuji za krásný překlad ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad další kapitoly. Katka
OdpovědětVymazatĎakujeeeem :)
OdpovědětVymazatdíky za překlad.
OdpovědětVymazatĎakujem :) Lenka
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat