Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angel's wolf - 8. kapitola

Noel nikdy nebyl mužem, který by se krmil bez rozmyslu. V dobách, kdy neměl milenku, se obracel na své přátele. Krmení nemuselo být spojené s ničím sexuálním, ale od útoku, kterému byl vystaven, nebyl schopen s nikým sdílet blízký fyzický kontakt. Dokonce i v tuto chvíli, s ženou, která v něm probouzela všechny možné druhy hladů a přestože se mu v kalhotech rýsovala tvrdá erekce, řekl, "Nemohu to pro tebe udělat příjemné."

Důvodem nebylo, že by o tuto schopnost přišel, ale jednoduše ještě nebyl připraven sdílet spojení, které sexuální extáze jeho polibku mohla navodit...  nebyl připraven na zranitelnost, kterou to s sebou přinášelo.

Nimra mu místo odpovědi jen beze slov nastavila hrdlo. Krev mu v těle pulsovala ve stejném rytmu s tou její. Objal ji, prsty ji hladil po křídlech a než svými špičáky proťal delikátní pokožku jejího hrdla, jí na to místo políbil.
Nimřina krev na jeho smysly zaútočila svou erotickou chutí i svou ohromující silou a mocí, kterou obsahovala. Hlad, který se v něm ukrýval, i temnota, která se během událostí v Útočišti změnila v čirou zuřivost, povstali na povrch a libovali si v její omamné chuti.

Nimry krev nasytila jeho smysly a Noel se utápěl ve svých vlastních pocitech. Navzdory svým dřívějším slovům, chtěl, aby ona pocítila to samé. Nechal se ovládnout svými obnaženými instinkty, a zatímco se z jejího těla krmil životadárnou krví, poslal jí do žil rozkoš. Cítil, jak se její tělo prohnulo, zachvělo – nedržel se zpátky a nepřestal ve chvíli, kdy v ní vznítil první známky vzrušení. Po chvíli se mu Nimra v náruči rozletěla na tisíce kousků a Noel v její krvi ucítil příchuť uspokojení. Omámen čirou rozkoší si uvědomil, že měl stehno vsunuté mezi jejíma nohama a že jí na zádech rozprostřel své mohutné dlaně. Prsty se jí dotýkal na citlivých vnitřních křivkách křídel a její ňadra měl přitisknutá k hrudi. Ve chvíli, kdy skončil se svým nenasytným krmením a chtěl olíznout malé ranky na jejím hrdle, aby je zacelil, si uvědomil, že před její blízkostí neucukl – a nejen před její fyzickou blízkostí. Možná byl důvodem fakt, že mu přenechala kontrolu, kterou tak zoufale potřeboval… nebo to možná bylo proto, že to byla Nimra.

Nimra zůstávala bezvládně stát v Noelově náruči. Uvědomovala si, že jí olízl hrdlo, aby zacelil ranky, které tam zanechaly jeho špičáky, ale neřekla mu, že je to zbytečné, že by se její tělo během několika minut zahojilo samo. Skutečnost, že se o ni chtěl takto starat, pro ni byla nečekaným potěšením. Stejně tak nečekaným, jako tento muž, který, zatímco sám zůstával tvrdý a neuspokojený, byl příčinou toho, že se její tělo chvělo rozkoší, jakou nikdy dříve nezažila.

Než zvedl hlavu a setkal se s jejím pohledem, jí ještě zasypal hrdlo polibky, což bylo dalším aktem, který neočekávala. Byl to náznak muže, který se skrýval pod stíny noční můry. Zatímco si Nimra vychutnávala pocity, které v ní vyvolal, jí Noel přejel rukou po páteři a jemně se u toho dotkl citlivých okrajů, kde jí křídla vyrůstala ze zad. „Tohle se ti líbí?“ zamumlal.
Nimra se zachvěla a stiskla nohy kolem jeho stehna.
„Ano.“ Žádná žena anděl nedovolila takhle intimní chování nikomu jinému, než důvěryhodnému milenci.

„Nebojíš se, jak bych mohla reagovat?“ zeptala se. Skrz pozůstatky rozkoše propluly temné ozvěny její vlastní minulosti.
„Viděl si, co jsem udělala Amariyahe.“ Noelovy příjemné dotyky však neustaly.
„To, co si udělala, si udělala odůvodněně. Nejsi rozmarná žena.“
Nimra mu dala svou krev a nabídla své tělo, ale jeho slova pro ni byla vyváženým darem. „Těší mě, že mne vnímáš takovým způsobem.“
Bylo zvláštní stát svlečená v náruči muže, který byl stále ještě zakrytý brněním z bavlny a džínoviny – a přesto, pokud nebyla přímo spokojená, byla alespoň zvláštně uklidněná.

Pak Noel promluvil a jeho slova obsahovala příslib toho, že tento klid roztříští na tisíce střípků. „Povíš mi o své schopnosti?“
„Co bys dělal, kdybych ti řekla, že je to mé tajemství a mé také zůstane?“ Výraz jeho tváře se vůbec nezměnil. „Jsem trpělivý.“
Nimra se nad jeho arogancí rozesmála, ale někde v jejím nitru se něco velmi starého zastavilo a utichlo. Chtěla se prsty dotknout jeho tváře, ale pak si to rozmyslela. „Ukázala bych ti to, Noeli, ale nemůžu.“

Pro tohoto muže by to bylo jako další zločin, protože monstra, jež svými zločiny pošpinila Útočiště, ho zbavila veškeré možnosti volby. Na skutečnosti, že z jejího doteku by necítil bolest, ale jen stejnou, dech beroucí rozkoš, kterou daroval on jí, nezáleželo.
„Vracím zpět to.…“ zašeptala. „...dokážu vrátit to, co bylo namířeno na ostatní.“
„Rozkoš za rozkoš,“ pronesl Noel, protože ji okamžitě pochopil.
„A bolest za bolest.“
Nimra s vážným výrazem ve tváři přikývla. „Nevracím akt samotný, ale úmysl, který se za ním skrývá. To je to, co při použití mé schopnosti dotyčný pocítí.“

Její zpověď ho přinutila přitáhnout si ji k sobě blíže, aby jí svým tělem mohl nabídnout útěchu. Ano, byla mocným andělem, ale použití té schopnosti jí pronásledovalo.
„To je důvod, proč tě Nazarach nechává na pokoji.“ Druhý anděl, byl známý pro svou krutost. Když Nimra promluvila, její hlas byl tvrdý. „Když jsem poprvé převzala vládu nad tímto územím, setkali jsme se. Myslel si, že mě bude ovládat, ale od té doby se na mé území už nikdy nevrátil.“
Noel cítil, že se mu rty zkroutily do divokého úsměvu. „To je dobře.“

Dalšího dne Noelovo tělo stále přetékalo silou Nimřiny krve. Její krev byla natolik mocná, že věděl, že se nebude potřebovat krmit minimálně celý týden… ačkoli, napadlo ho, pociťoval jiné druhy hladu.
Začal procházet Nimřiny složky, které mu toho rána poslala. Jednalo se o seznam osob, o kterých věděla, že měli přístup k Půlnoci, a které by jí mohli chtít ublížit. Ze seznamu lidí, který si právě pročítal a z informací, které mu poskytl Dmitri, když vůdci Raphaelovy Sedmy zavolal, Noel pochopil, že žádný z nich by neponechal nic náhodě. Obzvláště pak, vzhledem k faktu, jak těžké bylo si Půlnoc obstarat.

Skutečnost, že nejdříve umřela Nimry kočka, prozradila pachatelův úmysl a celý akt tak poukazoval na amatéra. Samozřejmě tu také visela otázka toho, že jed byl oblíbenou zbraní žen. Amariyah ho o své nevinně přesvědčila svým upřímným zmatením a Asirani – nehledě na její neopětované city k Christianovi – se zdála být loajální. Noel ji ale nehodlal vyškrtnout ze seznamu podezřelých bez dalšího prošetření.

Věděl, že žena upír měla ve zvyku chodit do své kanceláře v přízemí velmi brzy ráno a rozhodl se, že ji půjde najít. Byl zrovna v chodbě vedoucí k její kanceláři, když zaslechl tiché a zuřící, šeptající hlasy. Instinktivně zpomalil.
„… jen mně vyslechni.“ Jemný, ženský hlas. Asirani. „Nic se tím nezmění.“ Christianův odměřený hlas. „Nechci ti ublížit, ale nic takového k tobě prostě necítím.“
„Ona tě ale nikdy nebude vnímat tak, jak by sis přál.“ Její slova nebyla zahořklá, spíše… smutná.
„To není tvá starost.“
„Samozřejmě, že je to má starost. Možná je naší paní, ale také je mou přítelkyní.“ Asirani si frustrovaně povzdychla.
„Hraje si s Noelem, protože je to upír, ale možnost, že by z toho mohl být vážný vztah neexistuje.“
„Počkám si a až bude na vážný vztah připravená, budu tu pro ni.“

Noel popošel ještě o kousek dál. Z tohoto místa zahlédl odraz dvojice ve starožitném zrcadle, které viselo na druhé straně chodby. Asirani byla ve smaragdově zelených šatech uchvacující. Vlasy měla vyčesané nahoru a zrovna s vážným výrazem ve tváři kroutila hlavou. Černě oděný Christian, působil jako Římská socha. Ve chvíli, kdy se žena upír otočila, jakoby chtěla vstoupit do své pracovny, se Noel stáhl zpět.

Asiranin pohled na jeho vztah s Nimrou pro něho nebyl žádnou novinkou. Mnoho žen andělů mělo upíří milence, ale dlouhodobé vztahy byly daleko vzácnější. Největším důvodem toho byla skutečnost, že upíři a andělé nemohli mít děti. Ale bez ohledu na to, čemu věřila Asirani, Noel věděl, že si s ním Nimra nepohrávala. A co se týkalo budoucnosti – jeho prioritou bylo zajistit Nimřino bezpečí. Tato myšlenka ho vrátila směrem k Asirani. Když mluvila o Nimře, zaznívala v jejím hlase neskrývaná starost i vzdálené pochopení. Spolu s náznakem hněvu, registroval i zklamání – oboje směřované na Christiana. Co ale nezaslechl, bylo rozhořčení, které by bylo zapotřebí, aby chtěla Nimřinu smrt.

Díky všem těmto faktům, mu nezbyl žádný podezřelý. Christian byl sice osina v zadku, ale svou nesnášenlivost by odsunul stranou a ve chvíli, kdy by se jednalo o Nimřino bezpečí, by s Noelem spolupracoval. Exeter strávil po Nimřině boku staletí, Fen desetiletí a Noel si nedokázal představit, že by si jeden z nich vůči Nimře vypěstoval hlubokou nenávist, aniž by si této změny ona nevšimla. Co se týkalo dvou starších sloužících, kromě všech ostatních skutečností, kterých se dopátral, se prokázali být zcela oddaní.

Se zamračeným výrazem ve tváři se vydal do probouzejícího se dne, pátrat po Nimře. Existovala totiž ještě jedna možnost, kterou nezvážili, a zrovna tato možnost s sebou mohla přinést kýžené odpovědi. Tak trochu očekával, že ji najde u Mimózina hrobu, ale v půli cesty k divoce rostoucím zahradám, kde byl její zvířecí miláček pohřben, ho něco přimělo vzhlédnout vzhůru… a to, co spatřil, mu vyrazilo dech.

Proti břidlicově šedé obloze se zlatými, oranžovými a růžovými pruhy, jež vytvářelo vycházející slunce, byla Nimra skutečně uchvacující. Její křídla byla osvětlená barvami ohně a k jejímu perfektnímu a hbitému tělu jí v pofukujícím větru přiléhala bronzová róba z hedvábí. Noel se opřel o hladký kmen mladé magnolie a vychutnával si pohled na její dokonalou krásu. Pohled na její roztažená křídla, na vlasy, které jí z tváře odfukovaly větrné víry, kterými prolétala, mu připomněli Útočiště – v tuto chvíli odlehlé město, které bývalo po tak dlouhou dobu jeho domovem.

Jakmile si po odsloužení své staleté Smlouvy, zvolil pokračovat ve službách Raphaela, byl ihned umístěn do andělské pevnosti v Útočišti. Tam byl součástí gardy, která pomáhala zachovávat archandělovo postavení a strážila zranitelné, kteří byli důvodem existence tohoto skrytého horského města. Nicméně nedlouho po svém umístění, byl vybrán do oddílu, který střídal stanoviště a dostával úkoly po celém světě. Pro mladíka, pocházejícího z nezkrocených plání, byl New York, kde měl Raphael svou Věž, neskutečným údivem. Jeho tyčícími se budovami a ulicemi hučícími životem, byl Noel zastrašen i uchvácen zároveň.

Kinshasa zase probudila duši objevitele, která se v něm ukrývala, a která ho dohnala k tomu, aby se stal Kandidátem. Paříž, Bejrút, Lichtnštejn, Beliza… každé z těchto měst, v něm probouzelo rozdílné pocity. Ale žádné z nich neuchvátilo jeho duši jemnými, svůdnými tóny, kterými ho okouzlilo Nimry území.

Znovu se soustředil na křídla barvy drahých kamenů, která klouzala po nádherně zbarvené obloze a s dech beroucí lehkostí se prořezávala vzduchem. Stáhlo se mu srdce a přemýšlel nad tím, zda věděla, že ji pozoruje, zda létala pro jeho potěšení.
O zlomek okamžiku později, zahlédl druhý pár křídel a jeho nálada prudce poklesla. Jakoby ji vyzíval k tanci, prolétl Christian pod Nimrou a pak kolem ní.

Rozpětí jeho křídel bylo daleko širší, než Nimřino a jeho styl létání méně ladný a daleko více agresivní. Nimra na jeho výzvu nezareagovala, ale ani nepřistála. Zatímco je Noel sledoval, oba andělé létali pod stejným nebem a příležitostně křížili své dráhy. Někdy se dokonce zdálo, jakoby své klesání a otočky synchronizovali tak, aby se míjeli jen o pouhé milimetry.

V Noelových žilách začal vřít hněv. Nebyl tak chladný, tísnivý a nenávistný, jako byl po tak dlouhou dobu, ale vřící a okořeněný pravou mužskou žárlivostí. On neměl křídla a nikdy nebude schopen Nimru do nebes následovat. Zaťal zuby, založil si ruce na hrudi a dál je sledoval. Možná se za ní nemohl vydat vzhůru do oblak, ale pokud si Christian myslel, že toto byla jeho výhoda, pak Noela opravdu neznal.

Nimra se trápila způsobem, jakým se netrápila již po mnoho desetiletí – od doby, kdy se dozvěděla o Eitrielově zradě – a proto se rozhodla jít hledat útěchu do rozednívající se oblohy. Během rozjímání v oblacích úsvitu, nenašla žádné odpovědi a nyní zjistila, že ji pozoroval pár očí, který její znepokojení způsobil. Pocítila nutkání létat pro něho, předvést mu svou moc, svou sílu. Během temného, intimního žáru, který mezi nimi minulé noci vzplál, si Noel vzal pouze její krev, nikoli její tělo… a přesto ji zasáhl až do samého nitra.

Nimra byla připravena nabídnout mu obchod, ze kterého by i ona získala svůj klid. Místo toho se však Noelovi podařilo se jí vlčí silou omotat přímo kolem srdce. Nebyla si jistá, zda oceňovala takovou zranitelnost. Její váhavost neměla nic společného s jizvami, které po sobě zanechal Eitriel a všechno společné se silou, která ji táhla k upírovi, který se právě vydal jejím směrem.
„Dobré ráno, Noeli,“ řekla a jakmile se chodidly dotkla země, složila křídla. Místo odpovědi pokračoval rázným krokem v chůzi a vzdálenost mezi nimi se rychle zmenšovala. Pak ji bez varování políbil. Jeho polibek byl žhavý, nelítostný a naprosto pohlcující. Jeho rty jí připadaly jako cejch a jeho strniště jí jemně škrábalo na tváři.
„Jsi moje,“ řekl, když jí nakonec dovolil se nadechnout. Palci jí přejížděl po lícních kostech.
„A já se nedělím.“ Bylo to majetnické prohlášení, pocházející z jádra jeho osobnosti a maska civilizovanosti byla momentálně zapomenuta. Mužná intenzita tohoto upíra sice působila na její smysly jako prudký žár, ale přesto nechala svůj tón hlasu vyznít ledovým chladem. „Myslíš si, že bych tě zradila?“
„Ne, Nimro. Ale pokud s tebou ten šášula nepřestane flirtovat, bude prolita krev.“

Nimra ho od sebe odstrčila a odstoupila o krok dozadu. „Jako vládce tohoto území, musím jednat s mnoho muži.“ A pokud Noel věřil tomu, že měl právo ji jakýmkoli způsobem omezovat, pak nebyl mužem, za kterého ho pokládala.
„Většina z těchto mužů, s tebou nechce spát,“ argumentoval otevřeně. „A já si vyhrazuji právo představit svou pěst tvářím těch, kteří to chtějí.“

Nimra musela odolávat svému úsměvu. Nepotlačované, otevřené a skutečné - s tímto druhem majetnictví se dokázala vyrovnat. Neskrývalo totiž touhu po moci, ale teritoriální projevy. Nimra byla dost stará na to, aby nečekala, že se upír Noelova věku bude chovat podle moderní doby.
„Žádné krveprolití,“ odpověděla, naklonila se dopředu, aby mohla chytit jeho tvář do dlaní a jemně ho políbila. „Christian je velice užitečný člen mého dvora.“

O dvacet minut později se Noel opíral o zeď vedle jejího psacího stolu a sledoval ženu anděla, která se vydala k trezoru, kde byla ukrytá Půlnoc. Její křídla byla exotickým lákadlem a Noel odolal touze se jich dotknout jen z důvodu, že ani jeden z nich zrovna neměl náladu na hraní. O chvíli později se Nimra otočila a v ruce svírala delikátní flakónek. Přešla místností k oknu a zvedla ho proti světlu.

Do tváře se jí vkradly stíny temnoty. „Ano.“ Řekla po chvilce, „měl si pravdu. Není tu tolik Půlnoci, kolik by jí tu mělo být.“
Noel nechtěl mít pravdu. „Jsi si jistá?“
Nimra přikývla a v jejích černomodrých vlasech se zaleskly tekuté sluneční paprsky. „Flakónek je lemovaný zlatými kruhy.“ Prstem přejela přes zlaté linky na lahvičce. „Není to nic víc, než jen estetický doplněk, ale pamatuji si, že jsem se na tu lahvičku dívala, když mi byla darována a přemýšlela jsem nad tím, co by byl kdo pro takové množství Půlnoci schopen udělat – tenkrát dosahovala nad třetí zlatou linii.“

Nimra držela bez hnutí flakónek mezi prsty a Noel přešel k ní, aby se mohl podívat zblízka. Trvalo jen pár okamžiků, než se hladina tekutiny ustálila, a když se tak stalo, bylo jasně vidět, že nyní hladina dosahovala jen mezi druhou a třetí linku. Noel si povzdychl.
„Myslela jsem si, že ses mýlil, Noeli.“ Nimra mu odložila Půlnoc do dlaně, přešla přes místnost a špičky jejích křídel se vznášeli těsně nad jantarově modrým kobercem. „Skutečnost, že vrah vkročil do Mých pokojů a vzal Mou Půlnoc, značí dvě věci.“
„Za prvé,“ pokračoval Noel, zatímco umístil flakónek do trezoru a zavřel ho, „ona nebo on věděli, že tu je.“

„Ano, a množství osob, které tuto informaci mají, mohu spočítat na prstech jedné ruky, aniž bych je potřebovala všechny.“ V každém jejím slově se odrážel devastující smutek. „A za druhé. V celé této věci nebyl zapojen žádný jiný mocný anděl. Ta nenávist je jen jejich vlastní...“                

8 komentářů: