Dmitri zprudka
vydechl. „Vyhlásim ve Věži stav pohotovosti.“
Raphael roztáhl
křídla a vyletěl vzhůru, nad chaoticky krásné město ze skla, oceli a lidskosti,
které se stalo centrem, z nějž si podrobil území, kterému nyní vládl.
Lijuan na něho
čekala v obrovské výšce. Vzduch tu byl tak řídký, že by tu nepřežil žádný
smrtelník. Osvětlovaly jí intenzívní sluneční paprsky a s jejíma zvláštně
perleťovýma očima a zářivě bílými vlasy, vypadala tak nelidsky, jako nikdy
předtím.
Raphael se
zastavil naproti ní a ihned si uvědomil, že dnes se mu zjevila z masa a
kostí. „Jsem poctěn.“ Po destrukci, která postihla Peking a po Lijuaninu ‘vyvinutí’ ji
nikdo nespatřil jinak, než v odraze vodní hladiny, který pro navazování
kontaktu, tak ráda používala.
“Samozřejmě, že jsem se za tebou vydala osobně,” řekla hlasem, ze
kterého křičela pravda o tom, že na evolučním stupni spíše klesla. “Ostatní mne
nezajímají.”
Eleno, kde jsi?
Na cestě do Akademie Spolku. Chtěla jsem zkontrolovat
Eve. Potřebuješ mě?
Dokud ti neřeknu jinak, zůstaň mimo náš dům. Nechci,
aby tě Lijuan spatřila.
Následovala pauza,
ale Elena se s ním nedohadovala – byl si velmi dobře vědom toho, že nebyla
ráda, když byl v blízkosti ženy Archanděla Číny.
Buď
opatrnej, Archanděli.
Celou
konverzaci s Elenou zvládl během doby, kdy si s Lijuan vyměňoval
bezvýznamné zdvořilosti a pak se natočil směrem k nyní poklidným vodám
řeky Hudson. Od vodní hladiny se odrážely sluneční paprsky, které se lámaly do
tisíců zlatých odlesků.
„Následuj mne,
promluvíme si v mém domě.“
„To je od tebe
velmi civilizované, Raphaeli.“ Lijuan se rozesmála a zvuk jejího smíchu byl na
ženu, která oživovala mrtvé a jejíž moc a síla byla protkána zkaženou temnotou,
nevhodně líbezný.
„Je to snad
překvapení, že tě preferuji nad všemi ostatními?“
Raphael jí
neodpověděl, a dokud za sebou Montgomery po té, co jim naservíroval čaj,
nezavřel dveře vedoucí do knihovny, Lijuan také nepromluvila. Usadila se do
jednoho z křesel, stojících před krbem a Raphael se usadil naproti ní –
choval se jako správný hostitel – v přítomnosti Lijuan se drobné
zdvořilosti musely vždy dodržovat. Pokud nebyly opomenuty i ona pak dostála svému
osobitému kodexu – žádné krveprolití, zatímco byla hostem v jeho domě.
Lijuan si
usrkla čaje a povzdychla si. „Na fyzické formě přeci jen něco je.“ Když se
naposledy setkali v Pekingu, prozradila mu, že už si její tělo nežádalo
žádnou potravu.
„Tvé potřeby se
změnily?“
Na tváři se jí
objevil lehký úsměv, který působil velmi nevinně… pokud by si nevšiml
zvrácených stínů, které zpod něho vyzařovaly.
„Nezměnily se
mé potřeby, ale mé touhy.“ Znovu si usrkla čaje. „Existují věci, které samotná
moc a síla nedokáží nahradit.“ V elegantní ruce stále držela čajový šálek
a setkala se s jeho pohledem. „Jak to dokážeš snést, Raphaeli?“
Raphael pozvedl
obočí a čekal.
„Všichni ti
smrtelníci.“ Mávla rukou směrem k Manhattanu. „Jsou všude kolem tebe.
Kamkoli se vydáš. Jsou jako mravenci.“
Zatímco se ho
Aodhan ptal na téměř stejnou otázku s hluboce sahající zvědavostí, v hlase
ženy Archanděla Číny bylo pouze pohrdání.
„Já jsem vždy
žil uprostřed všeho dění, Lijuan.“
Lijuan si povzdychla.
„Zapomněla jsem. Tys neprožil milénia, která mám za sebou já. I já jsem kdysi žila
mezi smrtelníky.“
Raphael si
vybavil podrobnosti, které mu Jason o Lijuanině minulosti odhalil – hrůzy,
které tato žena archanděl spáchala. „Vždy si byla bohyní.“
Lijuan
královsky přikývla. „Zabiješ ji?“
Její otázka ho
nepřekvapila. V momentě, kdy ji spatřil, si uvědomil důvod její
přítomnosti. „Pokud mou matku stále pohlcuje šílenství, tak bude muset být
zastavena.“
Vzhledem ke
zprávám, jež dnešního rána obdržel od Nazaracha, Andrease a Nimry a které
popisovaly mladé upíry, pohlcené vražedným šílenstvím, jehož znaky prozrazovaly
vliv Caliane, se její šílenství zdálo víc a víc pravděpodobnější.
„Nebylo by
lepší ji zabít přímo tam, kde Spí?“ Lijuan s potěšujícím povzdechem odložila
čajový šálek. „Zatím není ve své plné síle, ale jakmile se probudí, mohla by
být nezastavitelná.“
Představa
Caliane, která by na svět seslala bolest a oheň, byla noční můrou. Ale… „Takhle
to neděláme.“
Andělé měli
velmi málo zákonů. Ten, který byl vždy nejdůležitější, byl absolutní zákaz jakéhokoli
ubližování andělským dětem. Dcera Nehy, Anoushka, za nedodržení tohoto zákona přišla
o život.
Existoval ještě
jeden, daleko starší zákon. Zabít anděla, zatímco Spal, bylo považováno za tak
ohavnou vraždu, že trestem byla okamžitá a úplná smrt. I archandělé mohli
zemřít – ale jen rukou jiného archanděla.
„Nebudu zbabělý
a neudeřím na ní v momentě, kdy je bezbranná.“
„Tvá matka je
jen stěží bezbranná,“ oponovala mu Lijuan. „Dopad její síly můžeš vidět všude
kolem sebe – svět se utápí ve smrti a dokonce začíná vřít i zemské jádro.“
Raphael si
vybavil zuřivost, která se ho zmocnila, když se světem prohnala Calianina moc a
síla. Vzpomněl si na Astaada, který téměř ubil svou konkubínu a podle
Jasonových nejnovějších zpráv, Titus popravil nevinného.
„Máš pravdu.“ Jeho
matka nikdy nebyla bezbranná.
„Pak se mnou
tedy musíš souhlasit. Musí být zabita dřív, než se probere a začne terorizovat
svět.“
„Ne, musí být
probuzena.“ Možná v něm stále zůstával kousek malého chlapce, kterým kdysi
býval, ale jeho rozhodnutí bylo rozhodnutím archanděla – tento zákon nebude
porušen kvůli žádnému cíli. Protože jakmile by se tak jednou stalo, už by to
nemohlo být odčiněno. Kdyby se všichni, kteří Spali, stali terči, už by nebylo
cesty zpět.
„Pokud bychom
ji dokázali probudit dříve, než by byla připravená, byla by oslabená a my
bychom měli výhodu a mohli se tak ujistit zda je, či není pohlcená šílenstvím.“
Zda bude muset zemřít či nikoli.
Lijuanin výraz
tváře zůstával klidný, ale kolem duhovek se jí objevil silný černý kruh. Takto
olejovitě černou barvu Raphael nikdy dříve nespatřil. Připomínala mu její
znovuzrozené – mrtvá těla, která Lijuan vzkřísila do němých, věčně hladových
stvoření.
„Před všemi
těmi lety se jí podařilo uniknout,“ připomněla mu žena Archanděl Číny a černý
kruh v jejích očích se s téměř oživlou uvědomělostí pohnul, „z toho
důvodu, že kombinovaná síla celého Kádru nebyla dostatečná, aby ji dokázali
zadržet.“
„Ale oni neměli
tebe.“ Raphael se zcela záměrně rozhodl vsadit na její marnivost. Pohled ženy
archanděla se najednou zdál vzdáleným.
„Ano. Caliane
se nevyvinula tak jako já.“ Spokojeně se usmála.
„Nyní mne doprovodíš
ke dveřím, Raphaeli.“
„Nejsem žádný
tvůj cvičený domácí mazlíček, Lijuan“ –připomněl jí mírně- „a nikdy nebudu.“
Lijuaniny vlasy
odfoukl lehký větřík, který se jako vždy dotýkal jen jí. „Domácích mazlíčků se
dá velmi snadno zbavit, Raphaeli. S tebou mám daleko dlouhodobější plány.“
Kolem tváře ucítil záchvěv moci a síly.
„Mohl by si
vládnout světu.“
A vše, co by
pro to musel udělat, napadlo ho, když ji sledoval, jak vzlétá vzhůru k modré
obloze nad městem, by bylo vzdát se vlastní duše.
Tieto kapitoly sú super! TO napetie na hryzie :) Super preklad, díky
OdpovědětVymazatDěkuji za další překlad kapitoly.
OdpovědětVymazatDěkuji za další pokračování ! ! !
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.To som teda zvedavá či mu Lijuan pomôže.:-) Lenka
OdpovědětVymazatDíky za další napínavý překlad
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky za další pokračování.
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatDanke, dík za kapitolu, honem další
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad.
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazat