Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 2/2 21. kapitola

Té noci znovu udeřil prudký déšť. Jednotlivé kapky padaly k zemi takovou silou a rychlostí, že se Elena objala rukama. Stála vedle hořícího ohniště v Raphaelově soukromé pracovně a sledovala bezútěšnou krajinu, která se rozprostírala za okny.
„Dorazila Illiova matka v pořádku?“
„Ano. Zítra večer s ní povečeříme.“
„Došlo mi, že si dneska bude chtít odpočinout.“ 
Když do oken narazil obzvláště prudký náraz deště, zachvěla se, ale nebyla si jistá, jestli to skutečně měla na svědomí zuřící bouře. Od té doby, co jí Raphael řekl o schůzce s Lijuan, neměla vůbec dobrý pocit.

„Mohl bys v tomhle lítat?“
Archanděl se zvedl zpoza stolu, umístěného ve středu místnosti, ale jeho pohled setrvával na dokumentech, které na něm měl položené. Jeho křídel se dotýkala jantarová záře plamenů. Přikývl. „Ty bys to také zvládla, ale jen na krátký okamžik. Tvé peří nenasákne vodu, ale aby ses udržela ve vzduchu, musela bys kvůli tlaku deště a větru vynaložit daleko více síly do každého mávnutí křídel.“

V minulosti, když sledovala anděly, kteří vzlétávali z balkónů lemujících Věž, jí naplňoval tichý pocit úcty. Ne ten zvrácený, zbožný obdiv, který se zmocnil těch, co trpěli na udivení anděly, ale obyčejné, hluboko sahající ocenění jejich nadpozemské krásy a elegance. „Dokud mi nenarostly křídla, nikdy jsem nepřemejšlela nad tim, jak to všechno funguje.“ Křídla, která jí dávala nepředstavitelnou svobodu, kterou si obyčejní lidé nedovedli vůbec představit.

Když se vydala jeho směrem a postavila se po jeho boku vedle stolu, Archanděl New Yorku jí celou dobu pozoroval. Jeho oči měly křišťálově modrou barvu s odleskem žluto oranžových plamenů, hořících v ohništi. „Nad čím přemýšlíš, Eleno?“
„Dokáže vampyrismus vyléčit ochrnutí?“ Mysl jí zastřeli idioti, po kterých šla v rámci svého zaměstnání a nikdy nedokázala pochopit, proč by se někdo kvůli delšímu životu upsal na sto let otroctví. Ale Venomova poznámka o tom, že by mu koule dorostly zpět, jí přinutila k přemýšlení a v knihovně Akademie si udělala malý průzkum. „Zjistila jsem si, že ten proces dokáže vyléčit spousty jinejch nemocí, ale co přerušená páteř?“

„Není to chvilkový proces,“ odpověděl Raphael. „Záleží na vážnosti zranění. Vampyrismu může trvat i pět let, než se v buňkách usídlí dostatečně hluboko, aby mohl začít opravovat škody. A většina andělů není ochotná na své nově Stvořené tak dlouho čekat.“
Elena si skousla spodní ret.
„Musim ti sehnat jeho krev.“ Věděla, že by ji neodmítl, ale přesto… se jí sevřelo srdce. „Budu jí muset ukrást. Nebudu mu dávat planý naděje, dokud se neukáže, že je vhodnym Kandidátem.“ Vivek už si toho vytrpěl dost. „Dej mi čas, abych mohla vymyslet, jak to udělam.“

Když Raphael přikývl, jeho vlasy se zaleskly ve světle ohně. „Zaslechl jsem, že si mluvila se Samem.“
„Je hrozně ukecanej.“ To děcko se jí dokázalo dostat pod kůži. „Řikal mi, že ho Jessamy donutila za trest napsat esej. Prej zlobil, ale nechtěl mi říct, co provedl.“ Udělalo jí radost, že opět zněl tak, jako předtím. Bylo jí řečeno, že vzpomínky na trauma, kterým si prošel, budou vyplouvat na povrch velmi pomalu a Sam tak bude mít čas je snadněji přijmout.

„Už mu o tom rodiče něco prozradily?“ Zeptal se Raphael a s udivující přesností tak následoval tok jejích myšlenek.
Elena se opřela o jeho svalnaté, vřelé tělo. „Občas se mě zeptá na nějakou zvláštní otázku, ale většinou ho zajímá, jak ho všichni v Útočišti hledali. Myslí si, že to bylo úžasný.“
„To je od jeho matky s otcem důmyslné,“ zamumlal Raphael, a když roztáhl křídla, ucítila na těch svých jejich těžkou váhu. „Dokonce i ve chvíli, kdy se mu vzpomínky vátí, bude na popředí jeho mysli samotné pátrání a skutečnost, že je milován, ne bolest a hrůza, kterou to vyvolalo.“
„Jo.“ Elenin zrak padl na papíry, ležící na jeho stole. „Co to je?“ Zvedla něco, co se tvářilo jako draze vypadající pozvánka. Potištěná obálka byla tuhá a byla na ní vyražená proplétající se písmena E a H.
„Otevři to.“

Elena si byla vědoma toho, že ji pozoruje s tajemným výrazem ve tváři, otevřela obálku, vytáhla z ní kartu – a začala číst slova napsaná tou nejdelikátnější kaligrafií, v barvě stříbro černého inkoustu, která se bezchybně táhla po stránce.

Zveme Tě a Tvou Družku do našeho domova, Raphaeli. Bude nám velikým potěšením nabídnout pohostinnost dalšímu páru, který rozumí tomu, že láska není slabinou. Přijďte.

Pozvánka byla podepsána elegantním podpisem – písmeno H ve jméně mělo tolik kudrlinek, že samo o sobě vypadalo jako umělecké dílo. Když si Elena uvědomila, že špičkou prstu obkresluje klikatící se formu mytického písma, potěšeně se usmála. „Hannah,“ zašeptala a zvedla si stránku blíž k obličeji, aby mohla prozkoumat úžasné detaily, skryté v tomto jednoduchém dopise.
„To je úchvatný.“
„Hannah je umělkyní.“  A družkou Archanděla Elijaha.

Elena k němu vzhlédla a její oči měly v tomto světle barvu třpytícího se úsvitu. „Jsou v Kádru nějaký další dlouhodobý páry, o kterejch nevim?“
„Eris je Nehy manželem, ale ne druhem.“ Raphael ho neviděl přes tři sta let a dokonce ani předtím nebyl Eris ničím víc, než stvořením Nehy.
Elena schovala pozvánku zpět do obálky a položila ji na stůl. „Chtěla bych Hannah poznat.“
„Elijah je jediným archandělem,“ řekl, zatímco odstrčil papíry, ležící na stole stranou, chytil ji v pase a posadil ji na něj, „kterému bych mohl jednoho dne důvěřovat.“

Udělal si místo mezi jejími stehny a položil si ruce na desku stolu vedle jejích boků. „Ale přesto tě nevezmu do srdce jeho území. Ještě ne.“
Výraz tváře jeho lovkyně se změnil, zamyslela se. „Ne,“ zamumlala. „Ještě ne. Byl bys kvůli mně příliš zranitelnej. Ale předpokládam, že Hannah už je dost silná, že by Elijahovi nevadilo přivézt ji na tvoje území?“
Raphael jí položil dlaň na stehno. „Nikdy jsem se ho neptal.“

V době před Elenou, byla Hannah jediná družka archanděla a byla vždy považována za nedotknutelnou, za ochraňovanou. Jednalo se o zdvořilost, kterou na Elenu nikdo nerozšířil. Nejen z důvodu, že byla kdysi smrtelníkem, ale protože byla rozenou lovkyní… rozenou válečnicí.
Elena ho objala rukama kolem krku. „Pošli jim pozvánku. Chtěla bych s ní mluvit – je toho tolik, co bych se od ní mohla naučit.“

Raphal jí položil druhou ruku na žebra, těsně pod křivku jejího ňadra a odpověděl jí proti rozevřeným rtům. „Já se na to zeptat nemohu, Eleno. Tu pozvánku poslala Elijahova družka a odpovědět na ní musí moje družka. Takový je protokol.“
Elena se zamračila. „Jak to může bejt protokol, když jsou tu jen dvě družky archandělů?“
„Nazýváš mne snad lhářem?“ Než potkal svou lovkyni, nikdy ho nebavilo někoho škádlit. Elena mu začala prsty projíždět skrz vlasy na zátylku a jemně ho kousla do čelisti. „Já ale neznam všechny tyhle fajnový nesmysly.“
„Jsi moje družka.“ Políbil jí na lícní kost. „Můžeš si všechno dělat podle svého.“

Prsty si přitáhla jeho hlavu blíž a on se setkal s šedým pohledem, který rámoval velmi, velmi slabý proužek nejčistší stříbrné barvy.
„Fakt? V tom případě bych tě teď chtěla trochu rozptýlit.“
Dovolil jí, aby se k němu přiblížila a naklonil hlavu do strany, aby se mohl zmocnit těch paličatých, ale poddajných rtů. Chutnala po těžko kontrolovatelné divokosti – uchvacující, oslepující oheň smrtelníka. Byl připraven na její vzplanutí a tak ho překvapilo, když mu položila ruce na tvář. Její dotyky byly něžné, a když mu pošeptala, „nech mě ti dneska v noci ukázat, jak moc tě miluju,“ jeho obrana zcela padla.

Cítil se očarován, a když sklouzla ze stolu, zhasla světla a otočila se, aby ho odtáhla k vřelé záři ohniště, vůbec neprotestoval. Pozoroval, jak si rozepnula pásky černého topu, který jí těsně obepínal tělo, odhodila ho na koberec – a odhalila mu svá bujná ňadra, která už tolikrát laskal svými rty. Dnes v noci její tělo laskal oheň, jehož rudo zlatá záře zahalila její kůži a vytvářela svůdné stíny, které chtěl prozkoumat svými rty i svým tělem.

Jakmile jí dlaní sjel po křivce boku, potěšeně zavzdychala a její prsty zamířili ke knoflíkům jeho košile. V okamžiku, kdy rozepnula poslední knoflík, setřásl košili k zemi. Chtěl cítit její dotek a přesně to mu Elena dopřála. Položila mu dlaně na hrudník a klouzala jimi přes jeho prsní svaly, přes žebra a stále níž. „Tohle bych mohla dělat,“ zašeptala, zatímco s pomalou intenzitou, ze které mu pulzoval pták, zkoumala výstupky a prohlubiny jeho těla, „hodiny a hodiny.“

Raphael uchopil do dlaní erotickou tíhu jejích ňader a sklonil se, aby jí mohl políbit na rameno. „Obávám se, že tvůj druh takovou trpělivostí neoplývá.“ Palci obou rukou jí začal dráždit bradavky a Elena mu prsty projížděla mezi prameny vlasů, pak si ho za ně přitáhla a začala jeho rty svádět těmi svými.

Když se odtáhla od jeho rtů, aby si prolíbala cestičku dolů po jeho krku, přes jeho hruď a stále níž, dovolil jí to. Noc byla stále mladá a on přišel na to, že měl pro Elenino dokazování lásky obrovskou slabost. Jaké hříšné věci máš dnes v noci v plánu, Lovkyně Spolku?   
Elena si před ním klekla a svá neobyčejně nádherná křídla za sebou roztáhla do stran – blyštivá půlnoční modř přecházela do indigo, temně modré a pak v náznaky úsvitu a třpytící se zlato bílé, ve které se odrážely plameny ohně – zvedla k němu hlavu a provokativně se na něho usmála. „Budeš si muset počkat a uvidíš.“

Zvedla ruku a začala mu rozepínat kalhoty, přitom se úmyslně prsty dotýkala tuhého obrysu jeho ptáka. Neměl žádné výčitky svědomí, že jí nepomohl vysvléknout se ze zbylého oblečení, ani z toho, že před ní stál zcela nahý a vzrušený.
Tak hrdý, pomyslela si Elena a tak nádherný. Sevřela kolem něho pevně ruku a jednou hladce zapumpovala. Raphael jí zaťal ruku ve vlasech, a když k němu vzhlédla, viděla, že zaklonil hlavu. Na krku mu vystoupily tak silné a pevné šlachy, že se chtěla okamžitě postavit a lehce ho do nich kousnout. A pak tu byla jeho křídla s jejich skvostnou silou. Byl pro ní opravdovou vášní, závislostí. A byl její. Aby si ho mohla vzít. Aby mu mohla dát rozkoš.

Druhou ruku si položila na vypracované svaly jeho stehna a naklonila se, aby mohla olíznout špičku jeho ptáka.
Eleno. Bylo to varování, aby ho neškádlila.
Jiné noci by ho mohla chtít škádlit, ale dnes ho chtěla žhavě a sladce milovat. Sjela rukou ke kořeni jeho vzrušení a vzala ho do úst. Raphaelovi uniklo skrz zaťaté zuby hřmící zavrčení, sevřel ruku v jejích vlasech a jeho svalnatá stehna se zatnula do tvrdosti neodpouštějících kamenů.
Jeho chuť…
Elena zasténala kolem ocelově tvrdé délky jeho vzrušení, pokryté sametově jemnou kůží a začala ho sát hluboko do úst.

Raphael ji zatahal za vlasy pevněji. Teď, Eleno.   
Ještě neměla dost, k tomu měla daleko, ale existovalo spousty jiných možností, jak svůj hlad ukojit. Po té, co mu jazykem přejela po tlusté žíle, která se táhla po celé délce spodní části jeho vzrušení, ho pustila, postavila se a popostrkovala ho směrem dozadu, dokud koleny nenarazil do křesla, které stálo nedaleko ohně.
„Sedni si.“
Pozvedl na ní obočí – výjev čistě mužné arogance.
Přestože ve spodní části svého těla cítila pulsování nejtemnější sexuální touhy, pousmála se, ustoupila o krok zpátky a svlékla si džíny a kalhotky. Když tentokrát strčila do svalnatého hedvábí jeho hrudníku, posadil se. Rukama klouzal po jejích žebrech, až se zastavil na jejích bocích. Místo toho, aby si ji přitáhl k sobě, tak jak od něho očekávala, se předklonil a vtiskl jí polibek na pupík. Lovkyně moje.

Pod návalem emocí se jí rozbušilo srdce a zajela mu prsty do vlasů. „Miluju tě, Archanděli.“ Při intimitě, kterou představoval jeho dech na její kůži i zhrublý dotek jeho čelisti, se zachvěla. Když k ní vzhlédl, už na nic nečekala. Už nemohla čekat. Obkročmo se na něho posadila a nasměrovala ho k ultracitlivému vstupu do svého těla. Snažila se po jeho tvrdém žáru klouzat oh-tak-pomalu a jeho ruce na jejích bocích jí připadaly jako cejch majetnictví.

Jakmile sklouzla po jeho délce až dolů, celým tělem jí projelo zachvění. Měla ho v sobě, laskala ho svým intimním svalstvem a Raphael jí na oplátku šeptal sliby své hříšné odplaty. Položila mu ruce na ramena a stiskla. „Drž mě, Archanděli.“
Dnes chceš být nahoře ty, hbeeti? Jeho silné ruce klouzaly dolů přes její stehna a nakonec jí chytil pod koleny. Nejprve vsál do úst její spodní ret a pak inicioval pomalé splynutí jejich úst.

Oh, ano.  A pak, během pokračující bouře, která burácela za okny, si pomalu a hluboce brala svého archanděla… dokud je oba nepohltila divoká a zdrcující rozkoš.

12 komentářů: