Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 2/2 24. kapitola

Zbylá část dne utekla bez problémů a Elena většinu toho času strávila s Evelyn, jejíž nevinné nadšení i rostoucí sebevědomí v její schopnosti byly příjemným odpoutáním od temnoty, která se vznášela na horizontu. Po odpoledni, které se sestrou strávila, měla docela dobrou náladu – než před domem narazila na Santiaga.
„Hodláš mi říct, co se tu sakra děje?“ zeptal se jí detektiv. „Co se to ráno stalo na tom mostě?“

Eleně se sevřely vnitřnosti a založila si ruce na prsou. „Přece víš, že už ti nemůžu říct všechno.“
Santiago měl v očích vypočítavý výraz, postavil se do stejné pozice, v jaké stála ona a opřel se o zásahové vozidlo, které ho odvezlo z mostu a dopravilo ho i do Andělské Enklávy.
„Takže teď už nejsi jedna z nás, Ellie?“
„To je podpásovka.“ Věděla, že tahle věta jednou přijde, jen nečekala, že to bude takhle brzo, a že ji řekne zrovna on.  Od Santiaga by to nikdy nečekala.
„Ale jo, jestli potřebuješ konkrétní hranici – tak už nejsem jenom lovkyně. Jsem družka archanděla.“ Připadalo jí zvláštní slyšet se ta slova říkat, ale vybrala si a za svou volbou si hodlala stát.


Detektiv poodešel od auta a spustil ruce k tělu. „Asi si mě zrovna postavila nohama zpátky na zem.“
Chtěla ho chytit za ramena a zatřást s ním. „Proč se chováš tak nerozumě? Nikdy ti nevadilo nechat Spolek, aby se s upírama vypořádal po svym.“
„Na tomhle mi něco nesedí.“ Výraz jeho tváře byl tvrdohlavý a v jeho šedém strništi se odrážely sluneční paprsky. „Nechci, aby se z našeho města zase stalo bojiště.“
„A ty si myslíš, že já něco takovýho chci?“
„Ty už nejsi člověk, Ellie. A já už neznám tvoje priority.“

Jeho slova nebolela jen proto, že byli dlouhá léta přáteli, ale také proto, že když se vrátila zpět do města, tak jí vřele přijal zpět. Zaťala ruce do pěstí a úmyslně si z tváře vymazala veškeré emoce. „Tak to jsme si kvit, protože já už tě taky nepoznávam.“
Měla za to, že sebou cukl a byla si téměř jistá, že se jí chystal něco odpovědět, ale místo toho nasedl do zásahového vozidla a práskl za sebou dveřmi.
Teprve když bylo jeho auto z dohledu, se předklonila, protože si připadala, jakoby dostala ránu pěstí. Snažila se to rozdýchat, pak se narovnala a zamířila do domu, aby zavolala Venomovi. Potřebovala si na někom vybít svou agresi a tenhle upír ji uměl perfektně vyprovokovat – a to bylo přesně to, co dnes potřebovala.

Nejen, že na ni měl Venom čas, ale také měl sakra provokující náladu. Výsledkem toho bylo, že večer padla do postele vyčerpaná, otlučená a samá modřina.
Když se k ní Raphael přidal, pozvedl nad jejím stavem obočí.
„Z jakého důvodu tady dnes byl ten smrtelník?“
Samozřejmě, že se to dozvěděl. „Chtěl si promluvit o případu.“
Následovalo zlověstné ticho, které bylo hlasitější, než jakákoli vyřčená slova. Elena praštila pěstí do polštáře a přetočila se na bok. „Nebylo to nic důležitýho, ne v porovnání s ostatníma věcma, co se zrovna dějou.“
„Tak se zeptám toho smrtelníka.“

Raphael ležel na zádech, Elena se zamračila a přetočila se tak, aby se na něho mohla zpříma podívat. „U mě s vydíráním nepochodíš.“
Založil si ruce za hlavu a zadíval se na ni modrýma očima, ve kterých se nebezpečně zablýsklo. „To nebyla planá výhružka.“
Pevně zaťala ruce do pěstí, až jí z nedostatečného krevního oběhu zbělaly.
„O nic nejde!“
Stále ji bez jediného mrknutí sledoval.
„Fajn.“ Plácla s sebou na záda a zírala do stropu. „Je to… těžký bejt rozpolcená mezi dvěma světy.“ Jakmile to vyslovila nahlas, její hněv se rozplynul a nahradila ho daleko bolestnější emoce – byla stísňující, ostrá, bodavá a usadila se jí přímo na srdci.

Raphael se vedle ní nadzvedl a zapřel se o loket. Do čela mu spadalo pár pramenů vlasů. Tomu pokušení se nedalo odolat a Elena natáhla ruku a projela prsty skrz jejich hedvábnou půlnoční čerň.
„Předtim jsem ti to neřekla,“ pokračovala, protože se ta slova chtěla vydrat ven, „ale Beth mi něco řekla. Řekla mi, že ona umře a já budu pořád naživu.“ V očích jí pálily slzy. „Raphaeli, já bych neměla přežít svojí mladší sestřičku.“
„Ne, neměla.“ Odpověděl jí vážně. „Ale měnila bys? Vzala bys to všechno zpět? Nás?“
„Ne. Nikdy.“ Odpověděla okamžitě. „Ale to neznamená, že mě nebolí představa toho, že jednou budu stát nad jejím hrobem.“ Její kontrole unikla jediná slza, která se jí skoulela po tváři.

Raphael se k ní naklonil blíž a rty se dotkl těch jejích. „Tvé srdce smrtelnice ti způsobuje tolik bolesti, Eleno – ale zároveň tě dělá tím, kým jsi.“
Pak jí věnoval polibek, který ji připravil o dech. „Dám ti sílu, kterou budeš potřebovat, abys unesla tíhu nesmrtelnosti.“
V minulosti se jí už dotýkal různými způsoby, ale téhle noci se jí dotýkal s něžností, ze které jí pukalo srdce. Slíbal jí z tváře slané slzy a jeho rty byly tak neústupné, tak něžné. Cítila je na tváři, na čelisti na ústech. A jeho ruce, ty mocné, nebezpečné ruce…

Nikdy s ní nikdo nezacházel s takovou exkluzivní péčí. Nikdy se necítila tak opečovávaná. A přesto ji nakonec tento archanděl, který ji spatřil v okamžiku, kdy byla nejzranitelnější, nazval ‘Svou Válečnicí’.
S těmito slovy upadla do hlubokého, bezesného spánku a pod dlaní cítila Raphaelovo silně a stabilně bušící srdce.

Raphaeli.
Jakmile zaslechla ten šepot, probudila se. Okamžitě se rozhlédla a spatřila svého archanděla, spícího na břiše. Jeho úchvatná křídla byla roztažená do stran a sahala až přes její tělo - napadlo ji, že to dělal velice často. Při vzpomínce na něžnost, kterou jí té noci zahrnul, jí bodlo u srdce. Ale přesto, zatímco jednou rukou hladila jeho zlato bílé peří, tou druhou se natáhla pro dýku, kterou měla schovanou na boku postele.

Pokud by ten šepot v temnotě jejich ložnice patřil Lijuan, pak by jí dýka moc nepomohla, ale Eleně pouhý dotyk oceli přinášel pocit bezpečí. Volnou rukou si z tváře odhrnula zacuchané vlasy a rozhlédla se po pokoji. Nespatřila žádné vetřelce, nic, co by sem nepatřilo. Ale její srdce stále bylo jako zběsilé-
Raphaeli.
V žilách jí ztuhla krev a pohledem se soustředila na vlnící se vzduch v nohách postele. Vypadalo to téměř jako fata morgána, ale jen téměř. Připadalo jí, jakoby se vlákna utvářející svět zkroutila, protože se je něco snažilo vytvarovat, ale selhalo. Vyschlo jí v hrdle, a aniž by od té věci odtrhla pohled, nahmatala Raphaelovo svalnaté rameno a zatřásla s ním.

Překvapovalo ji, že to prospal – měl tendence se probudit v okamžiku, kdy se probudila ona – protože pravdou bylo, že on spánek nepotřeboval. Pod dlaní cítila jeho pevné svaly, ale Raphael se nevzbudil.
Archanděli, promluvila do jeho mysli, vzbuď se. Něco tu je.
Ale cítila jen ticho a prázdnotu.

Celé její tělo ztuhlo a stiskla ho pevněji. Nic, ale opravdu nic Raphaela nikdy nezastavilo od toho, aby odpověděl na její volání o pomoc.
Našel jí uprostřed New Yorku, kde jí Uram věznil v místnosti, která se stala kostnicí. Vystopoval jí i v Útočišti, kde Michaela málem explodovala uprostřed Mediky. A dokonce přerušil jednání samotného Kádru, aby jí zachránil v Pekingu. V žádném případě nebylo možné, aby ho nevzbudilo její volání, když seděla přímo vedle něj. Elena sledovala tu zvláštní fata morganu, zaťala čelist a napřáhla dýku, kterou svírala v ruce.

„Táhni do pekel.“ Zašeptala v okamžiku, kdy dýku vrhla.

15 komentářů:

  1. Děkuji za překlad ! ! ! Marta

    OdpovědětSmazat
  2. To je jeho matka? Konečně? :o A musím říct, že se mi strašně líbila ta část, ve které se probudila a byla přikrytá jeho křidlem, tak úžasně majetnické :D Taky bych ho hned vyměnila za všechny peřiny, co máme doma :D

    OdpovědětSmazat
  3. Danke, úplná nádhera, jen jestli do do zítřa samou nedočkavostí přežiji:). Bože, chci taky svého archanděla.

    OdpovědětSmazat
  4. Díky za krásný překlad.
    A jo taky bych ho vyměnila za peřiny :p

    OdpovědětSmazat
  5. ďakujem za preklad.:-) Lenka

    OdpovědětSmazat
  6. Moc diky za preklad !

    OdpovědětSmazat
  7. Děkuji za překlad.Katka

    OdpovědětSmazat
  8. To bude niečo! Ešte! A takto to uťať :D

    OdpovědětSmazat
  9. Ahoj, moc děkuji za překlad, archanděl by se mi šiknul taky. Ala

    OdpovědětSmazat
  10. Skvělé, děkuji moc za další pokračování.

    OdpovědětSmazat