Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 1/2 25. kapitola

Dýka prosvištěla vzduchem a zabodla se do protější zdi. Její rukojeť se z nárazu rozechvěla. Ale ta fata morgana nezmizela... místo toho se v místě, kde jí dýka prošla jen nepatrně zachvěla. V tu chvíli Elena zachytila slabý náznak vůně, která tu rozhodně neměla co dělat.
Svěží, smyslná a exotická.
Byly to černé orchideje, ale ta vůně jí připadala nějakým způsobem jiná, než ta, kterou cítila na těle zavražděné dívky a na upírech, kteří viseli z mostu.


Nicméně, Elena neměla čas tu vůni lépe prostudovat, protože v okamžiku, kdy se ta fata morgána zachvěla, ucítila pod dlaní pohyb Raphaelova křídla. 
Pohyboval se rychleji, než její oči mohly zaregistrovat a v mžiku stál vedle postele. Celé jeho tělo tak intenzivně zářilo, že se obrys jeho postavy rozostřil a vypadal jako planoucí pochodeň.
Elena byla šokovaná, zakryla si rukou oči a sklonila se, aby se mohla vyškrábat z postele a popadnout zbraně, které pod ní měla schované. Chtěla mu být schopná pomoci.

O zlomek okamžiku později, však byla oslepující záře jeho moci a síly pryč.
Zatímco z postele jednou rukou stále šátrala po zbrani, vzhlédla a všimla si, že ta věc, která byla uprostřed místnosti, se vytratila i s vůní černých orchidejí, které prostoupily zdejší vzduch. Ve své ostražitosti ale nepolevila, dokud jí Raphael neoznámil, "Má matka už tu není, Eleno."
V jeho hlase zaslechla odtažitost, která se jí vůbec nelíbila. Odstrčila přikrývky a začala vstávat z postele.

Raphael své úchvatné tělo v rychlosti oblékal do kalhot. "Budu zpět před svítáním a ona už se dnes v noci nevrátí."
"Počkej!"
Zrovna otevíral balkónové dveře, ale ani se na ní neohlédl a než se Elena dostala k balkónu, zahlédla už jen jak mizí v temné noční obloze osvícené hvězdami. Letěl tak vysoko a tak rychle, že se jí během několika málo vteřin ztratil z dohledu. Zvedla se v ní vlna ostrého a odhodlaného vzteku.

Do háje s ním, jestli se bude chovat takhle – obzvlášť pak po způsobu, jakým spolu byli propojeni a po těch intimních momentech, které spolu sdíleli nejen dnes v noci, ale už od té doby, co se probrala z kóma.
Vrátila se zpět do pokoje, oblékla si kalhoty a top, který byl vzhledem ke svému zapínání uzpůsoben pro její křídla a pak si ještě natáhla teplé rukávy, které jí těsně přilnuly k pažím, ale neomezovaly jí v pohybu. Pouhých pár minut po té, co Raphael odletěl, už znovu stála na balkóně. V tu chvíli ucítila závan temné čokolády a drahých kožešin, který se linul z pode dveří ložnice a prozradil tak muže, který se k nim blížil – Dmitri měl pozdě večer jednání s Raphaelem a rozhodl se přes noc zůstat v jednom z pokojů, určených pro členy archandělovy Sedmy.

Eleně bylo jasné, že ho poslal Raphael s úmyslem, aby na ni dohlédl. To byla další věc, pomyslela si se zaťatými zuby, která bude muset přestat. Podívala se dolů a uvědomila si, že z balkónu se jí vzhledem k její současné, téměř neexistující koncentraci vzlétnout nepodaří. Místo toho, aby se o to pokusila, rovnou skočila dolů a křídla použila k tomu, aby zbrzdila svůj pád. Pak se rozeběhla skrz zalesněnou část, až k okraji útesu, ze kterého se vrhla rovnou k vodám řeky Hudson. Zamávala křídly – silněji a vydatněji – a ostře a rychle vzlétla od rozbouřených vod a zamířila do průzračné krásy noční oblohy. Jasně zářící hvězdy vypadaly jako třpytící se kousky ledu, vyskládané na černém sametu.

Ucítila chladně pofukující vítr, který jí hebce hladil po křídlech a pod sebou spatřila Manhattan, který z výšky vypadal jako půlnoční moře, poseté mihotajícími se drahokamy. Život na tomhle místě, v tomhle městě vůbec nebyl jako procházka růžovou zahradou. New York uměl být tvrdý a nelítostný, stejně jako archanděl, který mu vládl.
Ale přesto to byl domov.
A i přestože archanděl uměl být tvrdý a nelítostný, stále byl její.

Raphaeli.
Posledních pár dní spolu trénovali - Elena se pokoušela vylepšovat mentální schopnosti, kterými disponovala. A proto se v tuhle chvíli snažila své myšlenky nasměrovala pouze k němu.
Podle Raphaela časem nabude dalších schopností a ten budoucí čas jí rozhodně nepřekážel – momentálně toho měla na talíři dost i bez toho, aby se musela zabývat nějakými dalšími neočekávanými super schopnostmi.

Nedočkala se od něho žádné odpovědi, ale nějaká zvláštní síla jí přiměla k tomu, aby se otočila a zamířila směrem k Camdenu v New Jersey. Byla s Raphaelem propojená na ještě hlubší úrovni, než jen srdcem. Nad touto myšlenkou by se lovkyně, kterou kdysi bývala zamračila, ale to bylo ještě před tím, než okusila zlatou rozkoš, zvanou ambrosie, kterou jí dal Raphael ochutnat v momentě, kdy jejímu umírajícímu tělu polibkem daroval nesmrtelný život.

A kdo byla, aby tvrdila, že takový akt nemohl způsobit ještě hlubší propojení?
Vrať se domů, Eleno.
Lekla se, slétla o kousek níž a ohlédla se přes rameno. V tom momentě ho spatřila vysoko nad sebou. Domu se vrátíme společně.
Přece si nemyslíš, že bys mi mohla stačit. V jeho slovech zaznívala obrovská arogance, ale to neznamenalo, že nebyla pravdivá.

Namísto odpovědi Elena pokračovala v letu a jak jen to bylo možné se nechávala unášet prouděním nočního vzduchu, aby ulevila svým křídlům. O něco později už opouštěli i okrajové části města, které byly i s jejich pouličním osvětlením ponořené do náruče spánku.
Najednou ucítila ve tváři prudký závan větru. Raphael těsně před ní ostře slétl dolů a pak s rychlostí, ze které se jí málem zastavilo srdce, opět vylétl vzhůru. V minulosti už se před ní předváděl. Ale tohle nebyla hra. Tohle byl archanděl, který jí chtěl dokázat, jak nepatrná byla její osoba v porovnání s širším schématem věcí.
To pro mě nejsou žádný novinky, Archanděli. Já přece vim, že v porovnání s tebou jsem slabá jako nemluvně. Ale to mě zatim ještě nikdy nezastavilo.
Jakmile tu myšlenku dokončila, na něco si vzpomněla - na smyslný slib, který jí dal v Útočišti.

Jednou si mi řekl, že mi ukážeš, jak spolu tančí andělé.
Nemám náladu být něžný, Lovkyně Spolku.
Elena pozvedla obočí. Chtěl si říct 'družko'.
Jsi unavená. Vidím, že se ti začínají třást křídla.
Měl pravdu, Elena si pro sebe zanadávala a rozhlédla se po vhodném místě k přistání. Její pohled upoutala tlustá větev, rostoucí vysoko nad zemí. Strom stál uprostřed něčeho, co se zdálo být opuštěným místním parkem. Bez zaváhání začala klesat. Možná si zláme pár kostí, ale co, přeci tak tvrdě netrénuje proto, aby byla stále v bezpečí.

Na poslední chvíli, přesně v okamžik, kdy si uvědomila, že si opravdu nějaké kosti zláme, jí do mysli proklouzl Raphael a přinutil jí opravit úhel sestupu tak, že se jí podařilo se za tu větev bez nehody zachytit. Vyhoupla se a obkročmo se na ní posadila, pak se zadívala jeho směrem. Přestaň mi lízt do hlavy kdykoli tě to napadne.

Následovalo nebezpečné ticho. Byla bys snad raději, kdybys příštích pár týdnů strávila v obvazech?
Byla bych radši, kdybych měla možnost se to naučit sama.
Sotva zvládáš létat rovně a přesto se pokoušíš protnout oblaka.
V Eleně se opět zvedla vlna vzteku. Poleť sem dolu a řekni mi to z očí do očí.
O vteřinu později jí vlasy odfoukl závan větru a pak už se Raphael vznášel těsně vedle větve, na které seděla. Úhly jeho tváře byly chladně mužné a jeho pohled zářil tou kovově chromovou barvou, která nikdy nevěstila nic dobrého.

Neměla bys létat tak dlouhé vzdálenosti, natož se vydávat na lov,“ pronesl s arogancí nesmrtelného, který už žil více, než tisíc let. „Ještě minimálně několik dalších let bys měla strávit v Útočišti.“
Elena si odfrkla. „Andělé žijou v Útočišti z toho důvodu, že jsou to malý děti a já už jsem rozhodně dospělá.“
Jsi si jistá?“ Zeptal se chladně. „Vzhledem k tomu, že ses právě pokusila přistát i za cenu zlámaných kostí, mi spíš připomínáš pětiletého.“

Elena si přesedla, aby seděla s oběma nohama na jedné straně větve a kvůli stabilitě za sebou roztáhla křídla. Chtěla se uklidnit, a zaťala nehty do kůry stromu.
Víš co, Raphaeli?“ řekla s nehty stále zaťatými v kůře stromu, „myslim, že dychtíš po hádce.“
Od nesmrtelného, který se před ní tyčil, se jí nedostalo žádné odpovědi a jeho tvář byla tak chladná, že téměř uvěřila, že se nikdy nemilovali, ani se spolu nikdy nesmáli.
A,“ řekla a naklonila se dopředu, „já taky.“

Jeho křídla se rozzářila a to se dělo, když byl naštvaný. Ale Elena mu neustoupila – protože tohle byl on. A ona ho buď přijme se vším všudy, nebo od něho bude muset odejít. A ta druhá možnost rozhodně nepřipadala v úvahu.
Vrátíš se domů a já zavolám Illia, aby na tebe cestou zpátky dohlédl.“
Už žádný další hlídání,“ řekla. Její hněv byl momentálně ostrý jako břitva. „Už ti to nedovolim a taky neodcupitam zpátky domu jako malá poslušná holčička.“

Uděláš to, co ti řeknu, abys udělala.
A tim seš si jistej? Že to takhle ale doteď fungovalo, co?“
Raphael se k ní přesunul blíž a rukama se vedle jejích boků zapřel o větev stromu. Jeho velké tělo se vtěsnalo mezi její stehna. Umíš poslechnout velice ochotně.
Vau, pomyslela si, on nechtěl vyvolat jen hádku, on chtěl vyvolat hádku.
Jsem,“ začala a snažila se uvažovat rozumně, „jedním z nejsilnějších lovců Spolku. A nejen to, přežila jsem archanděla i psychotickýho skoro-archanděla. Svoje postavení jsem si zasloužila.“
Anoushka tě téměř zabila.

Vzpomněla si na jed, který do jejího těla dcera Nehy vpustila. Na paniku, ze které se jí rozbušilo srdce a ztuhla krev v žilách. „Dokážeš si představit, kolik lidí mě během těch let, co jsem lovkyně 'téměř' zabilo?“

Jakmile jeho pohled zamrzl v tak čirou modrou barvou, že na celé zemi nic tak modrého neexistovalo, si uvědomila, že to možná nebyla ta nejchytřejší slova. Na druhou stranu... „Já tě beru takovýho, jakej jsi,“ pokračovala, nechtěla mu – nemohla mu – ustoupit. „Se vším všudy...“

12 komentářů:

  1. Uh, to se to pěkn rozjelo, ale takhle to useknout..:D Už teď mám pořádný absťák na další půlku :)

    OdpovědětSmazat
  2. Danke, honem pokračování:)

    OdpovědětSmazat
  3. Ďakujem, no to sa robí uprostred hádky to useknúť? :-):-) Lenka

    OdpovědětSmazat
  4. Díky, těším se na zítřek:)

    OdpovědětSmazat
  5. Děkuji mnohokrát za překlad. Je to perfektní ! ! ! Marta

    OdpovědětSmazat
  6. hádka se rozjíždí ( ještě, že není pátek - já se snad budu těšit na pracovní týden), moc děkuji. Ala

    OdpovědětSmazat
  7. Díky za hádkovou kapitolu už se nemůžu dočkat druhý půlky

    OdpovědětSmazat
  8. Moc děkuji za překlad další kapitoly,moc zajímavá. Katka

    OdpovědětSmazat
  9. D9ky, díky za skvělou kapitolu, už aby byla druhá část.

    OdpovědětSmazat