Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 2/2 28. kapitola

Po tréninku s Illiem se Elena osprchovala a převlékla – každý jednotlivý cvik, který prováděla, sloužil k tomu, aby zesílila a zvládla vzlet z místa.
Poté zamířila do knihovny, kde mezitím Montgomery připravil neformální večeři. Jakmile vešla, na místě se zastavila. „Aodhane.“
Anděl stál vedle okna a pozoroval další bouři, která nad Manhattanem udeřila. 

Temnota, která se rozprostírala za okny, ještě více zdůraznila jeho pronikavou zářnost. Faktem bylo, že Aodhan by nikdy, nikdy nemohl zapadnout ani mezi svůj andělský druh, natož do světa smrtelníků. Jeho oči působily, jako by byly od zornic roztříštěné na droboulinkaté, živě zelené a průhledně modré kousíčky, jeho křídla lámala úhel světla a jeho vlasy vypadaly, jako poseté diamanty.
V celkovém dojmu by měl působit chladně jako mramorová nebo ledová socha, ale barva jeho pokožky měla zlatavý podtón a přímo vyzývala k doteku.

„Eleno.“ Aodhan mírně poklonil hlavou. Neslýchala ho mluvit často, a proto pro ni byl jeho hlas stále neznámý.
„Raphael by tu měl bejt každou chvíli.“ Elena došla ke stolu a nalila si kouřící hrnek kávy – víno by jí po tak náročném tréninku uspalo. „Teprve před deseti minutama se vrátil z Atlanty.“ Z území, jemuž vládl anděl, ze kterého Eleně běhal mráz po zádech. Ashwini jí před ním varovala ještě před tím, než ho osobně poznala. Je to tam strašný, řekla jí Ash o Nazarachově domově, je to dům hrůzy.

Aodhan jí nic neodpověděl, jen se otočil a znovu skrz deštěm zmáčené okno, pozoroval venkovní temnotu. Jeho odtažitost už jí nepřekvapovala. Tento anděl jí fascinoval. Dal by se přirovnat k uměleckému dílu - k něčemu, co by jeden zpovzdálí obdivoval, aniž by tomu porozuměl. Až na to… že za tou skvostnou skořápkou, se toho skrývalo daleko víc. Bolest, utrpení a šrámy na duši ho přiměli stáhnout se do sebe, stejně tak, jako by to udělalo zraněné zvíře.

Elena neznala detaily toho, co se mu stalo, ale uměla si dobře představit, jak muselo jeho utrpení bolet. Odložila svůj hrnek s kávou a nalila mu sklenici vína. „Aodhane.“
Anděl pevně přitáhl křídla k páteři, došel k ní a vzal si nabízené víno. „Děkuji.“
„Nemáš za co.“ Elena si dala pozor, aby se ho nedotkla, posadila se ke stolu a začala si připravovat sendvič. Montgomery by jistě byl ze způsobu jejího stolování zděšen, ale starý dobrý sendvič, jí v tuhle chvíli přišel velice lákavý. Jen, aby se mohla pobavit výrazem jeho tváře, se rozhodla připravit jeden také pro Raphaela.

Po téměř minutě mlčení, se Aodhan přesunul a posadil se do židle naproti ní. Jeho křídla ladně kopírovala opěradlo navržené speciálně pro anděly. Nejedl, ale alespoň upíjel nalitého vína. Když k němu Elena vzhlédla, zjistila, že jí pozorují ty jeho zvláštně nádherné oči.
„Jsi umělec,“ řekla a zajímalo jí, jak vnímá věci kolem sebe. „Všimnul sis v hale mojí úžasný vázy?“
V jeho pohledu se zablýskl zájem. „Ano.“

Elena polkla sousto, které si zrovna ukousla a s vážným výrazem ve tváři řekla, „nemůžeš si jí vzít, Montgomery by jí ukradl zpátky.“ Aodhan uklonil hlavu do strany, jako kdyby se snažil pochopit, co tím myslela, ale nic jí neodpověděl a Elena se rozhodla, že už ho dál nebude zlobit. Tenhle anděl nebyl jako Illium, který by jí obratem její škádlení vrátil. Aodhan potřeboval daleko citlivější přístup – což ale neznamenalo, že nebyl stejně smrtící jako Illium. V minulosti už ho viděla v boji a věděla, že dokázal být stejně nebezpečný, jako dva meče, které nosil v pouzdrech na zádech – Aodhan nebyl členem Raphaelovy Sedmy bezdůvodně, ale byl poznamenaný tím nejhlubším způsobem.

Za zády zaslechla šelest křídel a na její smysly zaútočila vůně moře.
„Zdravím, Archanděli.“ To byla teda rychlá sprcha.
Postrádal jsem tam přítomnost něčeho, kvůli čemu bych se tam chtěl zdržovat.  
Na horní křivce křídla ucítila jeho pevný dotek a celým tělem jí projelo chvění.
Aodhan se zvedl od stolu.
„Pane.“
„Co pro mne máš, Aodhane?“ Raphael kývl na naděla, aby se opět usadil a sám udělal to samé. V momentě, kdy si všiml, co mu položila na talíř, se začal usmívat a řekl, „nemyslím si, že tohle je to, co měl Montgomery k večeři na mysli.“ Ale přesto se do sendviče zakousl.
„Možná ne, ale je to připravený s láskou,“ utrousila vtipně a záhy si všimla, jak se v Aodhanově pohledu něco mihlo… překvapení?

Jeho hlas ale nic neprozrazoval. „Jak víš, celý svět byl zdecimován dešti, větrem a sněhem. Daleký Východ utrpěl značné škody mnohými záplavami, tajfuny a zemětřeseními. Japonsko bylo zasažené zrovna tak… kromě jednoho regionu, který zůstal nedotčen dokonce i zemětřesením, které zasáhlo naprosto celý zbytek ostrova.“
Eleně přeběhl mráz po zádech a položila na stůl svůj prázdný hrnek od kávy. Raphael odložil jídlo a vstal. „Naprosto žádné škody?“ zeptal se a poodešel k vyhaslému ohništi.
„Žádné.“

Aodhan se také postavil a jeho blyštivá křídla, která lámala světlo, o kousek povolila - jakoby se už cítil pohodlněji a uvěřil, že se ho ani jeden z nich nepokusí dotýkat.
„Kde?“
„Je to oblast uprostřed pohoří, které se nazývá Kagoshima.“
Elena také vstala a došla k jedné z knihoven, o kterou se opřela. Byla blíže k oběma mužům a mohla se tak snadněji zapojit do jejich rozhovoru. Její další slova ale patřila pouze Raphaelovi. „Máš v plánu se tam vydat.“

„Musím.“ V jeho tváři se neodrážely žádné emoce a pak se zadíval z okna, za nímž stále řádila bouře. „Teď, když se pravděpodobně podařilo zúžit pátrání na jednu konkrétní oblast, bych mohl být schopen její místo Spánku vycítit.“ Svou další otázku mu Elena položila soukromě. A co uděláš, až jí najdeš?
To, co musím.

Z jeho ledem prosycené odpovědi se zachvěla – protože si moc dobře uvědomovala, co to znamenalo. Na vlastní kůži znala sílu jeho emocí a uvědomovala si, jak moc by trpěl, kdyby se ukázalo, že se Caliane probudila stále pohlcená šílenstvím. „Půjdu s tebou.“
Raphael jí provrtal půlnočně modrým pohledem. „Ty máš své povinnosti tady.“
„Na mojí rodinu dohlížej tvý lidi, a pokud by se mělo opakovat něco podobnýho, co se stalo v Bostonu – řekla bych, že bude lepší se dostat přímo ke zdroji toho problému a vyřešit ho.“

Nemohla se toho úkolu zhostit místo něj, protože neměla dostatečnou sílu na to, aby zvládla zabít archanděla, ale mohla a bude stát po jeho boku.
„Ona je horší, než Uram, Eleno.“
Eleně se hrůzou stáhly vnitřnosti a její srdce začalo bušit zběsilou rychlostí. Z krve zrozený archanděl, jehož tělo bylo prosyceno jedem, zabil stovky nevinných,  a kdyby jeho řádění neučinili přítrž, zabil by jich tisíce.
„Zastavili jsme ho,“ řekla nakonec. Její slova patřila stejnou měrou jí i archandělovi, „a teď jsme silnější, než jsme byli tenkrát.“
Možná. Dříve, než ho mohla začít zpovídat ohledně jeho neurčitého prohlášení, se Raphael otočil k Aodhanovi. „Promluv si s Dmitrim a připravte transport. Odletíme ihned, jakmile skončí tahle bouře.“

Elena počkala, než Aodhan odešel z knihovny a pak popošla k Raphaelovi. „Raphaeli,“ začala a nervozitou se jí svíral žaludek, „tvoje síla… pořád se pomalejc hojíš a jde tě snadnějc zranit?“
„Ano.“
Elenu sžírala vina - za to mohla ona. Nějakým způsobem mu tohle udělala ona.
„Jak moc zlý to je?“
„Moje schopnost léčit se nadále zlepšuje, Lovkyně Spolku. A to není špatný obchod.“

To nebyla tak docela pravda. Ne, když se vzal v potaz Kádr a pokud měl mít šanci na přežití. Řekni mi pravdu.
Raphael se pousmál. Bylo to nebezpečné pobavení nesmrtelného. „Na tom nezáleží, Eleno. Má matka by byla smrtícím protivníkem, i kdybych byl na vrcholu svých sil. Je docela možné, že je stokrát mocnější, než Lijuan.“
Eleně ztuhla krev v žilách. „Já-„
„Zůstaň tady, Eleno. Tohle nebude místo pro sotva Stvořeného nesmrtelného.“

Toho si byla velice dobře vědoma, ale také si uvědomovala ještě něco jiného. „S tímhle logika vůbec nesouvisí, Archanděli. Nemůžeš ode mě chtít, abych seděla na zadku v bezpečí, zatímco ty půjdeš vstříc noční můře. To neudělám.“ Zavrtěla hlavou. „To nemůžu udělat. Taková já prostě nejsem.“
„A kdybych tě tu nechal?“
„Na tohle odpověď znáš.“ Jednoduše by ho následovala sama.

Odhrnul jí vlasy z tváře a neznatelně se na ni usmál. „Jsi si jistá, že bys nechtěla být alespoň trochu jako Hannah?“
„Když mě hezky poprosíš, tak bych se mohla snažit a naučit se třeba psát v kaligrafii.“ Její smích se ale brzy vytratil. „Pomůžou ti proti ní ostatní členové Kádru?“
„Elijah s Favashi ano, ale co se týče ostatních – to je nejisté. Astaadovo chování je stále nepředvídatelné. Michaela kompletně přestala komunikovat a zrovna před okamžikem se ke mně doneslo, že Titus s Charisemnonem vykazují výbušné projevy chování. Favashi sice tvrdí, že Neha se chová vyrovnaně, ale Královna Jedů většinou zaútočí bez varování.“

Jeho další slova jí zazněla pouze v mysli. Má matka je monstrem, které děsí i ostatní monstra

10 komentářů: