Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 1/2 33. kapitola

Raphael jí svíral v objetí svých silných paží. „Eleno, jed toho stvoření nebyl zdaleka tak silný, jako byl jed Anoushky.“
„To mě moc neuklidnilo, Archanděli.“
„Tvé křídlo je jen dočasně ochrnuté. Není zničené. Kyselina neměla dostatek času na to, aby se prožrala skrz šlachy až ke kostem. Za několik minut budeš moci znovu létat.“

Eleně se tak ulevilo, že se roztřásla. Odtáhla se od něho, posadila se na zem a začala prozkoumávat levou stranu svého těla. V oblečení měla prožrané větší i menší díry, které odhalovaly její obnažené maso. A ono to skutečně bylo maso. Kyselina jí rozežrala nejen oblečení, ale i kůži. Na jednom místě dokonce zahlédla i svou zářivě bílou kost a zvedl se jí z toho žaludek.

Snažila se to potlačit, setřela si slzy a povzdechla si. „Neni to tak hrozný. Mohlo bejt i hůř.“
„Vždycky útočí na oči,“ prohlásil Illium. Stál za oltářem a s mečem v ruce střežil zející díru, kde bývali kamenné dveře. Opět vypadal v plné síle a zněl soustředěně. „Je dobře, že tam byla tma, protože jinak by ti teď po tvářích stékaly oční bulvy.“
Elena na něho oněměle zírala. „Za tohle radostný povzbuzení ti fakt děkuju.“
Ten zatracený, modře okřídlený idiot na ni mrknul a jeho uchvacující řasy pod sebou skryly jedno jeho zlaté oko.

„Raphaeli, můžem ho zabít?“ zamumlala a snažila se nemyslet na skutečnost, že v sobě měla kyselinou vyžrané díry. Raphael jí pomohl postavit se na nohy a na tvářích mu vystoupily lícní kosti. „Ještě ne, Eleno. Mohli bychom ho potřebovat.“ Vyslovil to s tak ledovým klidem, až si na okamžik myslela, že její otázku bral vážně. Pak se zadívala směrem, kterým se díval on – do temného chřtánu místnosti, kde byla před chvílí uvězněná. „Ne.“ Popadla ho za paži. „Tam nepudeš.“
Podíval se na ni arogantním pohledem bytosti, před níž by většina všech smrtelných i nesmrtelných pokorně padla na kolena. „Pust mě, Lovkyně Spolku. Illium tě vezme na střechu. Do bezpečí.“

„Pane-„ Ozval se Illium, v jeho tváři nezbyl ani náznak pobavení.
„Illium.“ Stačilo jediné slovo, které bylo absolutním rozkazem.
Anděl vypadal, jako by se chtěl dohadovat, ale ve finále sklonil hlavu. Elena ale nebyla členem Raphaelovy Sedmy a to znamenalo, že nemusela plnit jeho rozkazy. Obešla ho, postavila se mu tváří v tvář a založila si ruce na prsou. „Jestli je tvoje matka tak mocná,“ řekla, „tak se nám může ukázat stejně tak jako v tý díře, i tady nahoře.“
„Caliane není zvyklá za někým chodit.“

Elena na něho pozvedla obočí a doufala, že je svými dalšími slovy neodsoudí k smrti. „Nebo je možná mocná jenom když má svojí kořist lapenou o samotě. Ty si nikdy neměl problém se komukoli postavit na denním světle.“
Chrám pod jejíma nohama se začal třást a otřesy byly natolik silné, že málem znovu padla Raphaelovy do náruče. Na okamžik se obávala, že by se celá stavba mohla zřítit a pohřbít je zaživa. Pak si ale uvědomila, že Caliane byla pro Amanat bohyní – a že zatímco jeho obyvatelstvo spalo pod kamennou střechou chrámu, bylo zranitelné. Jakmile otřesy ustaly, všechno se zdálo být tak, jako bylo předtím. Kromě Raphaela s Illiem, jejichž pohledy směřovaly ke kamennému podstavci a k tomu, co se na něm objevilo.

Raphael vykročil směrem k podstavci, o kterém už nyní věděl, že byl ve skutečnosti oltářem. Byl si vědom toho, že po boku měl svou družku i Illia a že oba tasili své meče. Jeho pozornost se soustředila na kamennou desku, která byla přímo před ním. Byla dva metry dlouhá, metr široká a zhruba metr vysoká. Byla z chladného, šedého kamene a nebyly na ní žádné rytiny. Stejně jako dveře, které bývaly kousek za ní, se deska jevila z jednoho kusu materiálu. Ale na rozdíl od dveří, nevěděl, jak tenhle hlavolam rozluštit a otevřít.
Raphaeli.

Položil dlaň na kámen, který měl být chladný, ale místo toho měl příjemně vlažnou teplotu a o kousek povolil své psychické štíty. Matko.
Nedočkal se žádné odpovědi, ale věděl… „Probudila se.“ Na to, aby ji zabili, zatímco ležela slabá a zranitelná, už bylo pozdě.
A ty bys takovou věc udělal, Raphaeli?
Její hlas – ten nádherný hlas, který ho stále pronásledoval – mu pronikl až do morku kostí a nechal ho naprosto zranitelného. Nyní jsem archandělem.
Ano, jsi. V těch dvou slovech bylo obsaženo tolik hrdosti a nevyřčeného obdivu. Jsi synem dvou archandělů.
Raphael na kamenné desce roztáhl prsty. Jsi příčetná, Matko?
V mysli se mu ozval její smích a jeho povědomost byla až příliš bolestná. Je jakýkoli nesmrtelný skutečně příčetný?

Celý chrám se znovu otřásl, ale tentokrát to bylo jiné. Ze stropu se sypal prach a kamení. Ještě před tím, než poznal moc a sílu dalšího archanděla, ucítil Raphael dotek smrti.
„Je tu Lijuan.“
„Stůj!“ Ve chvíli, kdy se chtěl otočit a zamířit ven z chrámu, ho Elena popadla za paži. „Cejtim ve vzduchu vůni tvojí matky. Je exotická, bohatá a smyslná. Jsou to černý orchideje.“
„Musím jít, Eleno.“
„Ale má to další, zvláštní a nečekanou příchuť. Cejtim v tom tóny slunečnic.“ Zaťala mu prsty do kůže. „Na těle tý umučený dívky jsem žádný slunečnice necejtila. A na mostě v Bostonu, ani na tělech těch upírů taky ne. Tam byla ta vůně čistá, příliš ryzí. Víš, co tim chci říct?“
Děkuji, Lovkyně Spolku. A pak už byl v pohybu a Elena se s Illiem rozeběhla za ním.

Když vstoupili do ulic Amanatu, spatřili ženu Archanděla Číny v její fyzické podobě. Útočila na budovu chrámu svou silou a mocí tvořenými blesky. Každý blesk měl černou barvu. Na černé nebylo nic jednoznačně špatného – veškeré Jasonovy schopnosti se projevovaly v tomto půlnočním odstínu – ale samotné jádro Lijuaniny moci bylo protkáno hnilobou, které se zalekl i Raphael.
Vznesl se do vzduchu, aby se s ní střetl nad budovou chrámu a zablokoval jednu z jejích střel svou vlastní - intenzivně modrou, která byla zosobněním jeho síly. „Nežádal jsem tě o pomoc, Lijuan.“

Jemný vánek odfoukl ženě Archandělu Číny vlasy z tváře. „Nesmí povstat, Raphaeli. Nesmíš se před jejím šílenstvím nechat zaslepit emocemi.“
Uvědomoval si, že Lijuan měla pravdu – do jisté míry. Zablokoval další její útočný blesk, ale tenhle výboj ho odmrštil vzduchem o několik metrů dozadu. Raphael si nechal v dlaních rozhořet svůj andělský oheň. Možná už jí tím nemohl způsobit smrtelné zranění, ale vzhledem k tomu, že nyní měla svou fyzickou podobu, by jí přímý zásah stále mohl způsobit alespoň vážné zranění. „Otázka ohledně její příčetnosti zůstává stále nezodpovězena.“

„Unesla toho maldého,“ řekla Lijuan. Ve vlasech jí vlály elektrizující černé prameny a Raphael si uvědomil, že to byla temná energie ve své nejčistší podobě. „A tvá družka vypadá, že je zraněná. To nejsou projevy příčetnosti.“
Možná, že nebyly, napadlo Raphaela, ale většina archandělů chodila po velmi tenké linii mezi příčetností a šílenstvím. „Kdokoli z nás by byl schopen udělat to samé.“ Jeho slova nebyla míněná na obranu Caliane, ale jako oponování proti Lijuaninu tvrzení – a protože jeho matka sice jednala s chladnou arogancí, kterou vyvolávala její moc a síla, ale zatím neudělala nic, co by napovídalo tomu, že by jí stále pohlcovalo šílenství. Na druhou stranu Lijuan…

„A co všichni ti lidé na celém světě, které zavraždila? Například ti, kteří viseli z mostu přímo ve tvém městě?“ Jeho směrem zamířilo černé krupobití, které mělo jediný účel – udeřit a zabíjet. Raphael se mu vyhnul z cesty a zaútočil na ni svým andělským ohněm. Lijuan ho pohltila a zbarvila do černa. 
„Tyto skutky nenesly její podpis, Lijuan. Nesly tvůj.“ Byl to jen odhad. Všechno to vraždění a mučení mohla zrovna tak zorchestrovat Neha, ale Lijuan byla tou, která by při Calianinu probuzení ztratila nejvíce.

Černé krupobití na okamžik ustalo a pak se ozval tichý, dívčí smích. „Vždy jsi byl chytrý, Raphaeli.“ Zatímco byla rozptýlená, na ni zaútočil další dávkou andělského ohně. Lijuan před sebou vyvolala zeď z černého plamene a jeho útok těsně před sebou zastavila. Její moc a síla byla nepředstavitelná. A v jejím hlase, když promluvila, nebylo naprosto nic lidského. „Sbohem, Raphaeli.“


Nebylo jak se tomu vyhnout. Černé blesky na něho útočily ze všech směrů. Ve chvíli, kdy schytal přímý zásah do hrudi, zaslechl Elenin křik. Nebyl to sice andělský oheň, protože u Lijuan  se tato schopnost nikdy nevyvinula, ale na tom nezáleželo. Černý blesk byl nabitý její toxickou mocí a dokonce i pro archanděla to byl smrtelný zásah.  

11 komentářů: