Než potkal
Elenu, byl přesvědčený, že se jeho srdce proměnilo v kámen, ale při výrazu
naprosté lásky, kterou spatřil ve tváři své matky, se jeho srdce zmocnila
bolest, která se dala přirovnat k ostrým, bodajícím dýkám. Na povrch jeho
mysli vyvstaly vzpomínky, které s sebou obvykle přinášela pouze Anshara, nejhlubší z hojících spánků.
Že ho
opustila, když ležel zraněný uprostřed Bohem zapomenuté louky, už věděl, ale
také si vybavil, že když jako malé dítě plakal, držela ho v náruči a
dlouhými, elegantními prsty mu stírala slzy z obličeje. A pak ho
s něžností, díky které jí padl do náruče a pevně objímal, políbila na čelo. „Matko,“ pronesl a jeho hlas byl tichý a zastřený vzpomínkami.
Úsměv, kterým
ho obdařila, byl roztřesený. Natáhla ruku a pohladila ho po tváři. Její prsty
byly oproti jeho pokožce chladné – jako by jí v žilách ještě stále řádně
necirkulovala krev. „Vyrostl jsi a jsi tak silný.“
Byla to ozvěna
jeho snu a Raphaela napadlo, zda si ho Caliane také pamatovala. „Nemohu ti dovolit
svobodu pohybu, Matko.“ Muselo to zaznít a nezáleželo na tom, že malý chlapec,
kterým kdysi býval, žasl nad tím, že ji má opět takhle blízko. Na dosah.
Sklouzla mu
rukou z tváře a položila mu ji na rameno. „Netoužím po svobodě. Zatím ne.“
Raphael se
poddal touze, která se v něm vynořila, touze, která přežila celé milénium,
a přitáhl si ji do náruče. Caliane ho také objala a položila si hlavu přímo na
jeho srdce. Na vteřinu, která zamrzla v čase, nebyli ničím jiným, než
matkou se synem, kteří stáli pod neuvěřitelně nádhernou oblohou. Neměla jsem přežít tvého otce, Raphaeli.
Byli jsme dvěma polovinami jednoho celku.
Zaslechl obrovský
smutek v jejím hlase a stiskl ji pevněji. On už nesměl žít.
Jeho matka po
dlouhou, dlouhou dobu nic neřekla, a když se od něho nakonec odtáhla, výraz
její tváře se změnil, byl daleko formálnější. Takže ty si za svou družku pojal smrtelnici.
„Elena,“
vyslovil nahlas. Odmítal Caliane dovolit, aby zapudila ženu, díky které byla
představa věčnosti dech beroucím příslibem, a když k němu Elena
přistoupila, položil jí dlaň na záda, „už není smrtelná.“
Calianin
pohled sklouzl k Eleně a pak zpět k němu. „Možná, ale rozhodně není
vhodnou partií pro archanděla.“
Elena
zareagovala dřív, než Raphael. „To možná nejsem,“ řekla, „ale on je můj a já se
ho rozhodně nevzdám.“ Caliane zamrkala. „Alespoň, že v sobě má jiskru.“ Pak
zatáhla křídla k páteři a znovu se mu zadívala do očí. „Tvá smrtelnice ti
poskvrnila dokonce i krev.“ A s těmito slovy se otočila a odešla
k okraji střechy. „Musím dohlédnout na svůj lid.“
„Tvé probuzení
změnilo rovnováhu sil v Kádru.“ Lijuan už nebyla nejsilnější a Caliane
byla po svém Spánku naprostou neznámou.
„Později.“
Caliane zvedla svou drobnou ruku. „Politikařením se momentálně nechci zabývat.
Nicméně… oznam všem, že tento region je od nynějška můj.“
Vzhledem
k tomu, jak nepravděpodobné bylo, že by se Lijuan v blízké době
chtěla s Caliane znovu střetnout, bylo Raphaelovi jasné, že její požadavek
nikdo nezpochybní.
Neexistuje
způsob, jak bychom mohli předvídat její chování,
řekl své družce. Pokud mám mít šanci na
její zabití, musí to být teď.
Elena ho
chytila za ruku. Zatím neudělala nic,
čeho by jinej člen Kádru nebyl taky schopnej. A to, co způsobila tobě, Elijahovi a ostatním, nemohla kontrolovat,
takže jí z toho nemůžeš obviňovat.
Pokusila
se ublížit tobě a to více, než jednou.
Nech
mě podotknout, že převážná většina tvojí Sedmy mě nemá zrovna v lásce a
navíc jsem nikdy neočekávala, že by mě tvoje matka přivítala s otevřenou
náručí.
Raphael se
zadíval na svou lovkyni, na výrazně stříbrný proužek, který měla kolem duhovek,
a došlo mu, že by udělala naprosto cokoli, jen aby měla možnost znovu vidět
svou vlastní matku. Věděl, že jí před krutou pravdou mohla zaslepovat její
bolest a touha. Pokud se tato volba ukáže
jako nesprávná, mohli by zemřít tisíce.
Nedovolíme,
aby se něco takovýho stalo. Tón jejího hlasu
byl pevný.
Když
k němu mluvila, po její druhé straně se mihla stříbrná a modrá barva a pak
už vedle ní stál Illium. Jedním křídlem se s takovou intimitou dotýkal
toho jejího, že na něho Raphael pozvedl obočí. Na andělově tváři se objevil
šibalský úsměv, kterým ale nedokázal skrýt hloubku svých emocí. Už nikdy tě nechci sledovat umírat, Pane.
Z odhodlání, se kterým svá slova pronesl, mu pod kůží vystoupily žíly.
Raphael se
setkal s jeho zlatým pohledem, který ho doprovázel už mnoho staletí. Kdyby se tak stalo, odešel bych
s vědomím, že bys mé srdce udržel v bezpečí.
Illiův pohled
se stočil k Eleně. Vždycky.
„Zůstanu tady s tvou matkou.“
„Ne, Illium.“ Raphael
pohladil Elenu po vlasech a zavrtěl hlavou. „Pošlu za ní Naasira.“ Rysy modře
okřídleného anděla okamžitě ztvrdly. „Naasir nemá křídla, jak by mohl Caliane
sledovat?“
„V takovém
případě ho zastoupí Jason.“
Illium se
chtěl přít, ale Raphael zavrtěl hlavou a řekl, „až dorazí Aodhan, budu tě
potřebovat ve městě.“ Když se na něho Illium i Elena zvědavě podívali, řekl jen,
„později. Teď necháme Caliane být. Říkala pravdu - alespoň do té míry, co se
týče jejího lidu. O obyvatele tohoto místa, se vždy starala, a dokud nebude
celé město opět prosperovat, do ničeho jiného se nepustí.“ Naposledy se
zahleděl na ztracené město Amanat – které už nebylo ztraceným – a se svou
družkou po boku vzlétl do oblak. Proletěli skrz energetický štít a zamířili do
deštěm zmítané noci za ním.
Elena stála
v obrovské koupelně střešního apartmánu v Kagoshimě, hlavním městě
tohoto regionu a v odraze zrcadla sledovala svůj levý bok. Už v sobě
neměla žádné díry. Než se vydala do sprchy, Raphael ji svou hřejivou, léčivou
schopností zahojil. Sice proti tomu protestovala, měla větší strach o něho, než
o sebe, ale on si trval na svém.
Nakonec mu
byla vděčná. Zabalila se do hebké, bílé osušky a zamířila zpět do ložnice, kde
se postavila k oknu a dívala se ven. V tomto městě nebyla žádná
andělská Věž, ale vzhledem k naprosté pravidelnosti s jakou do uchvacující
budovy, která stála přímo naproti té, ve které byli ubytováni, přilétali a zase
odlétali místní andělé, si myslela, že byla zdejším andělským operačním
centrem.
Elena
sledovala siluety, prolétávající pod třpytící se oblohou, kterou už nezakrývala
dešťová mračna a přemýšlela nad událostmi uplynulého dne. Co by cítila, kdyby
najednou Marguerite vstala z mrtvých a opět byla z masa a kostí?
Bolest.
Touhu. Vinu. Lásku. Vztek.
Byla to tak
bouřlivá kombinace, že se z toho roztřásla. Snažila se ovládnout své
pocity a zhluboka se nadechla. A pak znovu a znovu, dokud to nepřešlo.
Dnešní noc…
dnešní události, nebyly o ní. Byly o jejím archandělovi. Raphaeli. Rychle se osprchoval a odešel pryč, aby si promluvil
s andělem, který vládl tomuto městu. Elena ho nechtěla nechat odejít,
hrůza z toho, jak se mu Lijuanino zlo šířilo žilami, byla přetrvávající
živou, dýchající entitou. Jenže ona byla lovkyní a on byl archandělem.
Vidím
tě, Lovkyně Spolku.
Elena se
usmála, přitiskla dlaň na okenní tabuli a sledovala anděly, kteří odlétali
z ultramoderní výškové budovy, s asymetrickými balkony, které téměř
působily, jako by se kolem té stavby vznášely.
Netrvalo jí to
ani vteřinu. Možná jen zlomek vteřiny. Raphael z nich byl nejsilnější,
nejpodmanivější a rozpětí jeho křídel bylo naprosto mimořádné. Jsou křídla úměrně veliká tělu?
Jeho křídla
zasáhlo světlo billboardu, kolem kterého prolétal a jeho peří ho přeměnilo do stříbrné
záře. Japonská města se po setmění změnila v technologický zázrak. Víš, co se říká o mužích a o velikostech
jejich křídel.
Elena se
rozesmála a to pro ni byl sladký, nečekaný dar. Jseš si jistej? Tak poleť sem a předveď mi to.
Místo toho,
aby přistál, se vznesl do vzduchu a pak začal klesat. Zůstal blízko, aby ho
viděla, aby ho mohla obdivovat. Pak změnil směr a zamířil rovnou k balkónu
jejich apartmánu. Elena mu šla naproti, vykročila ven a zavrtěla hlavou.
„Vejtaho.“ Dříve, než jí mohl odpovědět, ho chytila kolem jeho svalnatého,
žhavého těla a přitiskla mu rty k tepající žíle na krku. Potřebovala cítit jeho
živoucí, bušící srdce.
Raphael ji
chytil za boky a stiskl. „Kohokoli, kdo by tě takhle viděl, bych musel zabít.“
Když jí pozadu odváděl do ložnice, oždibovala mu hranu čelisti a
v momentě, kdy za nimi zavřel balkónové dveře, na něho skočila. Omotala si
nohy kolem jeho pasu a osušku nechala spadnout k zemi. „Okna,“ zamumlala
s ústy stále přitisknutými k jeho hrdlu, kde si prolíbávala cestičku
vzhůru.
Raphael ji
nesl bez jakékoli námahy. Jeho puls pod jejími rty byl zrychlený vzrušením a
jeho kůže byla rozpálená. Natáhl ruku a stiskl vypínač, kterým se okna změnila
v neprůhledná. Pak jí dlaněmi přejel po zadní straně stehen a vzhůru po zadku.
Jeho dotek byl drsný a majetnický. Když se otočil, aby jí přitiskl zády ke zdi,
okamžitě instinktivně roztáhla křídla do stran a chytila ho za ramena.
Dříve, než se
stihla nadechnout, přitiskl rty k těm jejím a stiskl do dlaně její
odhalené ňadro. Snažila se s jeho polibkem udržet krok, ale její archanděl
byl tak divoký, že se mu musela poddat – jeho rtům, jeho polibku i ruce, kterou
vsunul mezi jejich těla. Jeho neústupné, dožadující se prsty dráždily její
zvlhlý žár a Elena se prohnula v zádech.
Raphael své šikovné
prsty odtáhl příliš brzy, a kdyby si v dalším náruživém polibku okamžitě nevzal
její rty, protestovala by. Jakmile pak její ústa na okamžik propustil ze
zajetí, zalapala po dechu, a když ji kousl do spodního rtu tak, že to zabolelo,
zasténala. Pak jí začal znovu líbat a jeho jazyk se proplétal s tím jejím.
V tu chvíli na svém středu ucítila jeho ptáka. Stačil jediný, mocný pohyb
a byl v ní zabořený až po kořen. Elena vykřikla a znovu se prohnula v zádech.
Celá její nervová soustava návalem rozkoše zkolabovala a ona mu zaťala nehty do
ramen. Její vnitřní svaly se dokola samovolně zatínaly a povolovaly. Jestli jí
v tomto okamžiku v hlavě zůstala jediná racionální myšlenka, tak se v
momentě, kdy se sklonil a kousl jí do pulsujícího místa na krku, okamžitě vypařila.
Jeho zuby byly natolik nelítostné, že věděla, že tam bude nosit jeho značku. A
potom už vnímala jen doteky, chuť a žhavě intimní tření kůže o kůži.
Díky moc za pokračování kapitoly.
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.:-) :-)Lenka
OdpovědětVymazatDíky za překlad. Katka
OdpovědětVymazatProste miluju tuhle serii a opet moc dekuji za preklad !
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu kapitolku :)
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazat