Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - Epilog

O tři dny později se Raphael zadíval přes půlkruh shromážděných členů Kádru na nadšenou Michaelu. Ať už byl její vztah s Astaadovým zástupcem jakýkoli, zdálo se, že jí dělal šťastnou – alespoň na nějaký čas. Vedle této smyslné krásky se usadil samotný Astaad a po její druhé straně Charisemnon. Po Raphaelově levici seděl Elijah a vedle Archanděla Jižní Ameriky byla Favashi, vedle níž se s královskou elegancí usadila Neha. Vedle Královny Hadů a Jedů se posadil Titus. A pak tu byla Lijuan… po Raphaelově pravici. Bylo to první oficiální setkání Kádru, kterého se po více, než roce zúčastnila.

Elena se ho ptala, zda bude Lijuan obviněna z pokusu o vraždu Caliane, a když jí vysvětlil, že vzhledem k tomu, že jeho matka byla stále naživu, vlastně nedošlo k žádnému zločinu, byla z toho v šoku. Takové byly zákony světa těch nejmocnějších nesmrtelných.

„Ve struktuře,“ začala Favashi svým klidným hlasem, „světové moci se toho hodně změnilo.“ Michaela, oblečená v korzetu, který připomínal dávno minulé časy, těsných, černých kalhotách a botách, které jí sahaly až nad kolena, si překřížila nohy. „Jako vždy, naše Královna Umírněná, že Favi?“ Pro tentokrát, když promluvila k druhé ženě archandělu, v jejím hlase nezaznívala žádná jízlivost.

Favashi se pousmála. Měla na sobě róbu, která odhalovala celé její paže, sahala až ke kotníkům a byla v té nejsvětlejší zelené barvě. Její vzezření Raphaelovi připomínalo nevinné dívky města Amanatu. „Ty z téhle změny nemáš strach?“
„Raphaelova matka je mocná,“ prohlásila Michaela, „tak mocná, že jí pravděpodobně nebudou dennodenní politické záležitosti zajímat.“ Její pohled zamířil k Lijuan. „To jsme čekali i od tebe.“
Lijuan, jejíž tělo nemělo tak stálou fyzickou podobu, jakou by mělo mít, se Michaele neobtěžovala odpovědět a místo toho svou pozornost obrátila k Raphaelovi. „Měl si jí zabít,“ zašeptala. V ten moment její pokožka zeslábla natolik, že skrz ni Raphael téměř zahlédl její bílou kostru. „Nyní už je pozdě.“

Raphael si vybavil její radu, do které ho nutila, když potkal Elenu a snažil se nepřemýšlet nad následky, které by jeho skutky měly, kdyby jí poslechl. „Už nejsi nejmocnějším archandělem světa a zdá se, že to zatemnilo tvůj úsudek.“
Lijuaniny tajemné oči zaplavila lesknoucí se černota. „Vždy jsem tě měla v oblibě, Raphaeli.“ Přestože nezvedla ani jednu paži, její slova ho pohladila po tváři. Raphael ignoroval její nevyslovenou pobídku a podíval se na Astaada. „Tys ještě nepromluvil.“
„Co bych měl říct?“ Astaad elegantně rozhodil pažemi a na prstech se mu zablýskaly prsteny z nejryzejšího zlata. „Zdá se, že Caliane nechce nic jiného, než co v tuto chvíli už má.“

„A tím jsme si jisti?“ Když Neha promluvila, v jejím hlase bylo patrné hadí syčení. „Astaade, z tvého dvora se šířily podivné zprávy.“
Raphael, jehož pohled byl stále upřený směrem k Astaadovi, si všiml, že archandělovy oči na zlomek vteřiny vzplály hněvem, ale pak se na jeho tváři usadil lenivý úsměv. „Vždy existující nějaké zprávy. Měla bys být opatrnější a nevěřit všemu, co slyšíš, Neho.“

Raphaelova ramene se dotklo to Lijuanino – a ten pocit by se dal přirovnat k tomu, jako by se ho dotkla pevná iluze. „Myslíš si, že se Astaad vydal v Uramových stopách?“ Její hlas byl tichý - měl dolehnout jen k jeho uším. Tato možnost Raphaela nikdy předtím nenapadla, ale pokud se Astaad stále choval nepředvídatelným způsobem, pak s tím nemělo Calianino probuzení nic společného. „Pokud ano, pak je to hlupák.“ Nechat si v těle shromažďovat toxin, dokud jednoho nepohltilo šílenství, byl risk, který nemohl nikdy nikdo vyhrát. Stál jsem ti v cestě, řekl Lijuan. Pokusil jsem se tě zabít. V jeho slovech byla nevyřčená otázka.

Jsi příliš mladý, Raphaeli. Ještě ses nenaučil správně si vybrat své bitvy.
Raphael přemýšlel nad tím, zda Lijuan skutečně věřila tomu, že by jednoho dne mohl stát po jejím boku. Zda její nepříčetnost sahala až takhle hluboko. Ale protože v tomto okamžiku bylo důležité, aby zůstala rozvážná, nic jí neodpověděl. Caliane byla sice mocná, ale Lijuan zůstávala hrozbou, která by mohla zničit celý svět.
„A co Neha,“ zašeptal. „Co víš o ní?“
„Opět začala navštěvovat svého partnera,“ odpověděla mu Lijuan. Charisemnon s Titem si mezi tím vyměnili pár bouřlivých komentářů. „Možná si přeje počít další dítě.“
„Raphali,“ řekl Titus a otočil se pryč od archanděla, který mu jak se zdálo, nikdy příliš nesedl. „Ty a tvoji lidé jste jediní, kdo má skrz štíty jejího města povolen vstup.“
„Budu na ni dohlížet,“ odpověděl Raphael. Věděl, že tato zodpovědnost nemohla padnout na nikoho jiného. Po tom, co se o sobě v Amanatu dozvěděl, si byl jist, že v sobě měl potenciál dokázat to, čeho jako mladý nebyl schopen – tentokrát, pokud by se z Caliane stalo monstrum, by jí její syn zastavil.

Když se Raphael vrátil domů, vrátil se do objetí ženy, která mu připomněla, že nezáleželo na tom, co se stane… díky ní, ochutnal život, o kterém se ostatním archandělům nikdy nesnilo.
„Raphaeli,“ řekla mu, zatímco stáli na nejvyšším balkóně jejich domu. „Šel bys se mnou někam?“
„Kamkoli.“
Elena trhavě přikývla a bez dalšího slova zamávala křídly barvy půlnoci a úsvitu.

Letěli směrem k Brooklynu a nakonec přistáli vedle tiché budovy, ve které byly skladovací prostory. Věděl, že už tu jednou byla s Ředitelkou Spolku, ale tentokrát tu byla s ním. V dobách, kdy se poprvé setkali, by její volbu bral jako urážku, ale nyní už rozuměl tomu, že pokud měla přežít a mít potěšení ze svého nového života, do kterého byla vhozena, potřebovala k tomu své přátele. „Udělám to.“ Jakmile odemkla zámek, Raphael zvedl kovové dveře.

Elena se zhluboka nadechla a vkročila dovnitř. Raphael se mohl téměř dotknout rozporuplných pocitů, které z ní v tu chvíli sálaly. Když se otočila a natáhla k němu ruku, dovolil jí, aby ho vtáhla do malého prostoru skladu. Stísněné prostory by za normálních okolností žádný anděl netoleroval. A když ho požádala, aby za nimi dveře zavřel, bez zaváhání to udělal.

O chvíli později Elena rozsvítila osamocenou žlutou žárovku. „Vidíš to?“ Prsty se dotýkala vybledle oranžové deky. „To byla moje oblíbená dečka.“ Rozechvěle se usmála. „Odmítala jsem bez ní kamkoli jít.“ Sedla si na zem a rozložila svá křídla na studené, betonové podlaze.
Raphael si klekl vedle ní, a když deku opatrně skládala, odložila si jí na klín a otevřela krabici, která přetékala věcmi z jejího dětství, se zájmem ji sledoval a poslouchal.

Ukázala mu obrázky, které malovala ve škole, i hračky, se kterými si jako malá hrávala. „Tohle schováme pro naše dítě,“ zamumlal, když v rukou držel dřevěnou včelku na kolečkách, ke které byl přidělaný provázek.
Elena se nejistě rozesmála. „To už spolu plánujeme děti?“
Nikdy předtím se jí na to nezeptal, až teď. „Chtěla by si dítě, Eleno?“
„Nonstop bych se o ní, nebo o něj bála.“ V očích jí proběhly všechny její noční můry. „Nedokážu si to vůbec představit.“

Raphael se zamyslel nad jejím dětstvím, nad krví, kterou byla pokřtěna, ale dříve, než stačil promluvit, ho opět překvapila. „Ale ty seš jedinej chlap, se kterym bych si dokázala představit naprosto cokoli – seš drsňák, kterej by mě dokázal ujistit, že všechno bude v pohodě.“
Jakmile Elena vstala, sevřel Raphael její tvář do dlaní a palcem jí přejel po lícní kosti. „Pravděpodobně by to bylo až za dlouho.“ Andělé nebyli zdaleka tak plodní jako lidé. „Budeme mít dost času si na tu myšlenku zvyknout.“
„Budu si to trénovat na Zoe. Chudák holka.“ Při této poznámce se rozesmála a vykročila směrem k další krabici. A na místě zamrzla.

Raphael se postavil vedle ní a sledoval, jak si zvedla k nosu zajímavě zbarvenou přikrývku a zhluboka k ní přivoněla. „Kdybych se hodně snažila, pořád bych si dokázala vybavit její vůni, když mi dávala pusu na dobrou noc.“ Raphael pocítil tak lehký záchvěv, že téměř unikl jeho pozornosti. „Gardénie s náznakem nějaký bohatší, smyslnější vůně.“
Dotkl se přikrývky, kterou svírala v rukou a ucítil pozůstatky moci. „Eleno.“
Jakmile zaslechla zvláštní podtón v jeho hlase, okamžitě k němu vzhlédla a na okamžik zcela zapomněla na tíhu svých vzpomínek. „Co se děje?“

Prsty přejížděl po staré, měkké látce a jeho oči se změnily do barvy omračujícího kobaltu. „Cítím z toho moc. Moc, která koluje v krvi.“
„Tohle bylo na mojí posteli,“ řekla se zamračeným výrazem ve tváři. „Dokud Jeffrey nesbalil všechno, co mu připomínalo mojí matku, byla tahle přikrývka v mym pokoji a tam Slater nikdy nebyl. Žádná krev na tom bejt nemůže.“ Nechtěla, aby byla i tahle věc znesvěcená zlem.
„Ne, jeho krev tím nemyslím.“ Raphael pustil přikrývku a dotkl se jejího křídla. „Cítím z toho krev toho, kdo to vytvořil.“
Elena přejela prstem po drobounkém švu. „Moje matka to všechno šila ručně a patrně se u toho píchla jehlou.“ Vůně její krve byla dávno pryč, pohřbená pod pozůstatky gardénií, které z toho chtěla cítit. Když jí Raphael neodpověděl, zmocnil se jí nepříjemný pocit. „Mluv, Archanděli.“

„Tahle krev,“ zamumlal Raphael, „takovýhle druh pozůstávající moci… nepatří smrtelníkovi.“
„Moje matka byla rozhodně smrtelná.“ Elena ji na vlastní oči viděla mrtvou. Z tváře jí vymizela všechna barva a její překrásné, usměvavé oči vyhasly.
Raphael jí chytil za šíji. „Když jsi ještě byla člověkem, jednou se ti podařilo vystrčit mně ze své mysli. A to by nemělo být možné.“
„Raphaeli, ona nebyla anděl, ani upír. A pak už zbejvá jenom jediná možnost.“
„Ne tak docela.“ S pohledem na přikrývce Raphael pokračoval, „Upíři mladší dvou set let, mohou zplodit potomky. A jejich děti jsou smrtelné.“

Elena zamrkala, ještě chvíli sledovala přikrývku, kterou stále držela v rukou a pak se podívala na něho. Její život za hlasitého skřípění zcela změnil směr. „Chceš mi říct, že jsem z části upír?“
„Ne, Eleno. Než ses stala andělem, byla si smrtelná. Ale tvá matka měla v krvi něco dost mocného na to, aby to přežilo i její odchod. V tvé krevní linii je nějaký upír.“
„Asi si potřebuju sednout.“ Ale místo toho se opřela o Raphaela a přikrývku si pevně přitiskla k hrudi.

„Tohle se můj otec nesmí nikdy dozvědět.“ Jeffrey upíry nenáviděl a s Bethiným Harrisonem vycházel jen proto, že měl s jeho rodinou výhodné obchodní vztahy. „Myslim, že by ho to mohlo zničit.“
„Neexistuje žádný důvod, proč by se to měl dozvědět.“ Raphael jí pohladil po vlasech. „Chtěl bych vidět více věcí z tvého dětství, ještě máme spousty času.“
„Tak jo.“

A pak, když nejmocnější muž celého města, celé země, klečel po jejím boku a jedno jeho těžké, ale hřejivé křídlo spočívalo na těch jejích, mu ukazovala štěstím a smíchem protkané kousky svého dětství, které pocházely z doby, než ho Slater Patalis roztříštil na tisíce krvavých kousků. Raphael jí na oplátku vyprávěl o tom, jak divoce pobíhal květinami přeplněnými uličkami Amanatu, i o tom, že byl zbožňovaným dítětem všech jeho obyvatel.
„Vyprávěj mi ještě něco.“ Pronesla nadšeně.
Raphael své vzpomínky nikdy dříve nesdílel s žádnou jinou živou bytostí, ale Eleně řekl všechno, co zatoužila vědět. A ona mu za to vylíčila, jaké potěšení bylo, být třetím dítětem ze čtyř – být tou, která byla natolik malá, aby jí všechno prošlo a zároveň dost stará na to, aby jí bylo povoleno to, co její nejmladší sestra nesměla.

O mnoho později, když stáli na útesu v blízkosti jejich domova a sledovali chladnou krásu Manhattanského panoráma po setmění, ho políbila a věnovala mu další dar. „Ona žije, Raphaeli a to znamená naději.“
Naděje - pojem, kterému věřili smrtelní. Kvůli tobě, Eleno, se smířím s tím, že by tato naděje nemusela být aktem bláznovství.
„Ah, znáš nás smrtelníky – nebo spíš nedávný smrtelníky. Holt máme sklony k tomu bejt bláhový.“ A pak ho obdařila srdce rvoucím úsměvem. „Dělá to náš život zajímavějšim.“

„Pak tedy pojď, Lovkyně Spolku.“ Vzal ji do náruče a vznesl se do svěží temnoty noci. Je načase udělat tvůj život velmi zajímavým.

Elena se smála, tančila s ním tanec andělů a později, když spolu klesli pod hladinu oceánu, mu s povzdechem řekla, Knhebek, Raphaeli.

V ten okamžik si byl Raphael zcela jistý, že ať se v momentě, kdy se zemského povrchu dotknou první slabé paprsky úsvitu, stane cokoli, je dva to neporazí. Knhebek, hbeebti.      


27 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za přeložení další knihy a přeji moc krásnou dovolenou ! ! ! Marta

    OdpovědětSmazat
  2. děkuji :-) Bylo to opět úžasné :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Moc díky nádherné :)

    OdpovědětSmazat
  4. Vazne moc dekuji ,ze jsi si s tim dala praci ! Preji hezke prazdniny a hlavne super pocasi !

    OdpovědětSmazat
  5. Ďakujem za preklad. Opäť úžasná kniha a samozrejme úžasný preklad.
    Ešte raz ďakujem. :-) Lenka

    OdpovědětSmazat
  6. Velice smutné, myslím to, že už je konec a do září strašně daleko...
    Přesto, přeji krásné volno, spoustu odpočinku a co nejvíce sluníčka, k načerpání sil. Těším se na shledání na podzim. Děkuji za celý překlad.

    OdpovědětSmazat
  7. Díky za krásný překlad celé knihy a přeju slunečné prázdniny

    OdpovědětSmazat
  8. Moc děkuji za poslední část knihy a děkuji za trpělivost s překladem, přeji hezké prázdniny. Katka

    OdpovědětSmazat
  9. ďakujem za skvelý preklad a prajem príjemné prázdniny

    OdpovědětSmazat
  10. Mockrát děkuji za celý překlad knížky, moc jsem si čtení užila. Přeji krásné prázdniny. Renca

    OdpovědětSmazat
  11. Veľmi pekne ďakujem za celý preklad, prajem krásne leto. Ria

    OdpovědětSmazat
  12. Mockrát Ti děkuji za překlad. Přeji Ti nádherné léto a moc se těším na další pokračování. Lída

    OdpovědětSmazat
  13. Uzasne:-) dakujem , Zia

    OdpovědětSmazat
  14. Ďakujem za preklad ďalšej knižky. Prajem krásne leto a už teraz sa teším na ďalšie preklady :)

    OdpovědětSmazat
  15. Prajem krásne leto a ďakujem za nádherný preklad
    iveta

    OdpovědětSmazat
  16. Ďakujem veľmi pekne a teším sa na september :)

    OdpovědětSmazat
  17. krásný závěr krásné knihy, moc děkuji za překlad. Ala

    OdpovědětSmazat
  18. Ďakujem strašne moc!!! lil :)

    OdpovědětSmazat
  19. Děkuji moc za skvělé překlady !!! viki

    OdpovědětSmazat
  20. Děkuji moc za překlad, a doufám, že nebudu moc otravovat, ale nešlo by mi poslat na můj e-mail překlad 2 a 3 dílu Guild Hunter, díky moc předem, Jana
    slivova.jana@centrum.cz

    OdpovědětSmazat
  21. Děkuju za překlad.

    OdpovědětSmazat
  22. Děkuju moc za skvělý překlad a všechen čas, který tomu obětujete...

    OdpovědětSmazat
  23. Je užasný co děláš bez tebe bych si asi nikdy ty knižky nemolha přečíst doufám že někdy najdeš čas přeložit další díly

    OdpovědětSmazat
  24. Moc děkuji za skvělý překlad. Elena je naprosto úžasná ženská hrdinka, tvrdohlavá, ale rozumná, bojovnice, nevzdavá se...a moc se mi líbí vztah, který mají s Raphaelem a jak jim to funguje.

    OdpovědětSmazat