O tři dny
později se Raphael zadíval přes půlkruh shromážděných členů Kádru na nadšenou Michaelu.
Ať už byl její vztah s Astaadovým zástupcem jakýkoli, zdálo se, že jí dělal
šťastnou – alespoň na nějaký čas. Vedle této smyslné krásky se usadil samotný
Astaad a po její druhé straně Charisemnon. Po Raphaelově levici seděl Elijah a
vedle Archanděla Jižní Ameriky byla Favashi, vedle níž se s královskou elegancí
usadila Neha. Vedle Královny Hadů a Jedů se posadil Titus. A pak tu byla Lijuan…
po Raphaelově pravici. Bylo to první oficiální setkání Kádru, kterého se po více,
než roce zúčastnila.
Elena se ho
ptala, zda bude Lijuan obviněna z pokusu o vraždu Caliane, a když jí
vysvětlil, že vzhledem k tomu, že jeho matka byla stále naživu, vlastně
nedošlo k žádnému zločinu, byla z toho v šoku. Takové byly zákony světa
těch nejmocnějších nesmrtelných.
„Ve struktuře,“
začala Favashi svým klidným hlasem, „světové moci se toho hodně změnilo.“ Michaela,
oblečená v korzetu, který připomínal dávno minulé časy, těsných, černých
kalhotách a botách, které jí sahaly až nad kolena, si překřížila nohy. „Jako
vždy, naše Královna Umírněná, že Favi?“ Pro tentokrát, když promluvila k druhé
ženě archandělu, v jejím hlase nezaznívala žádná jízlivost.
Favashi se
pousmála. Měla na sobě róbu, která odhalovala celé její paže, sahala až ke
kotníkům a byla v té nejsvětlejší zelené barvě. Její vzezření Raphaelovi
připomínalo nevinné dívky města Amanatu. „Ty z téhle změny nemáš strach?“
„Raphaelova
matka je mocná,“ prohlásila Michaela, „tak mocná, že jí pravděpodobně nebudou
dennodenní politické záležitosti zajímat.“ Její pohled zamířil k Lijuan. „To
jsme čekali i od tebe.“
Lijuan, jejíž
tělo nemělo tak stálou fyzickou podobu, jakou by mělo mít, se Michaele
neobtěžovala odpovědět a místo toho svou pozornost obrátila k Raphaelovi. „Měl
si jí zabít,“ zašeptala. V ten moment její pokožka zeslábla natolik, že
skrz ni Raphael téměř zahlédl její bílou kostru. „Nyní už je pozdě.“
Raphael si
vybavil její radu, do které ho nutila, když potkal Elenu a snažil se
nepřemýšlet nad následky, které by jeho skutky měly, kdyby jí poslechl. „Už
nejsi nejmocnějším archandělem světa a zdá se, že to zatemnilo tvůj úsudek.“
Lijuaniny
tajemné oči zaplavila lesknoucí se černota. „Vždy jsem tě měla v oblibě,
Raphaeli.“ Přestože nezvedla ani jednu paži, její slova ho pohladila po tváři.
Raphael ignoroval její nevyslovenou pobídku a podíval se na Astaada. „Tys ještě
nepromluvil.“
„Co bych měl
říct?“ Astaad elegantně rozhodil pažemi a na prstech se mu zablýskaly prsteny z nejryzejšího
zlata. „Zdá se, že Caliane nechce nic jiného, než co v tuto chvíli už má.“
„A tím jsme si
jisti?“ Když Neha promluvila, v jejím hlase bylo patrné hadí syčení. „Astaade,
z tvého dvora se šířily podivné zprávy.“
Raphael, jehož
pohled byl stále upřený směrem k Astaadovi, si všiml, že archandělovy oči na
zlomek vteřiny vzplály hněvem, ale pak se na jeho tváři usadil lenivý úsměv. „Vždy
existující nějaké zprávy. Měla bys být opatrnější a nevěřit všemu, co slyšíš,
Neho.“
Raphaelova
ramene se dotklo to Lijuanino – a ten pocit by se dal přirovnat k tomu, jako
by se ho dotkla pevná iluze. „Myslíš si, že se Astaad vydal v Uramových
stopách?“ Její hlas byl tichý - měl dolehnout jen k jeho uším. Tato
možnost Raphaela nikdy předtím nenapadla, ale pokud se Astaad stále choval
nepředvídatelným způsobem, pak s tím nemělo Calianino probuzení nic
společného. „Pokud ano, pak je to hlupák.“ Nechat si v těle shromažďovat toxin,
dokud jednoho nepohltilo šílenství, byl risk, který nemohl nikdy nikdo vyhrát. Stál jsem ti v cestě, řekl Lijuan. Pokusil jsem se tě zabít. V jeho slovech
byla nevyřčená otázka.
Jsi
příliš mladý, Raphaeli. Ještě ses nenaučil správně si vybrat své bitvy.
Raphael
přemýšlel nad tím, zda Lijuan skutečně věřila tomu, že by jednoho dne mohl stát
po jejím boku. Zda její nepříčetnost sahala až takhle hluboko. Ale protože v tomto
okamžiku bylo důležité, aby zůstala rozvážná, nic jí neodpověděl. Caliane byla
sice mocná, ale Lijuan zůstávala hrozbou, která by mohla zničit celý svět.
„A co Neha,“
zašeptal. „Co víš o ní?“
„Opět začala
navštěvovat svého partnera,“ odpověděla mu Lijuan. Charisemnon s Titem si
mezi tím vyměnili pár bouřlivých komentářů. „Možná si přeje počít další dítě.“
„Raphali,“
řekl Titus a otočil se pryč od archanděla, který mu jak se zdálo, nikdy příliš
nesedl. „Ty a tvoji lidé jste jediní, kdo má skrz štíty jejího města povolen
vstup.“
„Budu na ni
dohlížet,“ odpověděl Raphael. Věděl, že tato zodpovědnost nemohla padnout na
nikoho jiného. Po tom, co se o sobě v Amanatu dozvěděl, si byl jist, že v sobě
měl potenciál dokázat to, čeho jako mladý nebyl schopen – tentokrát, pokud by
se z Caliane stalo monstrum, by jí její syn zastavil.
Když se
Raphael vrátil domů, vrátil se do objetí ženy, která mu připomněla, že
nezáleželo na tom, co se stane… díky ní, ochutnal život, o kterém se ostatním
archandělům nikdy nesnilo.
„Raphaeli,“
řekla mu, zatímco stáli na nejvyšším balkóně jejich domu. „Šel bys se mnou
někam?“
„Kamkoli.“
Elena trhavě
přikývla a bez dalšího slova zamávala křídly barvy půlnoci a úsvitu.
Letěli směrem
k Brooklynu a nakonec přistáli vedle tiché budovy, ve které byly
skladovací prostory. Věděl, že už tu jednou byla s Ředitelkou Spolku, ale
tentokrát tu byla s ním. V dobách, kdy se poprvé setkali, by její
volbu bral jako urážku, ale nyní už rozuměl tomu, že pokud měla přežít a mít
potěšení ze svého nového života, do kterého byla vhozena, potřebovala k tomu
své přátele. „Udělám to.“ Jakmile odemkla zámek, Raphael zvedl kovové dveře.
Elena se
zhluboka nadechla a vkročila dovnitř. Raphael se mohl téměř dotknout
rozporuplných pocitů, které z ní v tu chvíli sálaly. Když se otočila
a natáhla k němu ruku, dovolil jí, aby ho vtáhla do malého prostoru skladu.
Stísněné prostory by za normálních okolností žádný anděl netoleroval. A když ho
požádala, aby za nimi dveře zavřel, bez zaváhání to udělal.
O chvíli
později Elena rozsvítila osamocenou žlutou žárovku. „Vidíš to?“ Prsty se
dotýkala vybledle oranžové deky. „To byla moje oblíbená dečka.“ Rozechvěle se
usmála. „Odmítala jsem bez ní kamkoli jít.“ Sedla si na zem a rozložila svá
křídla na studené, betonové podlaze.
Raphael si
klekl vedle ní, a když deku opatrně skládala, odložila si jí na klín a otevřela
krabici, která přetékala věcmi z jejího dětství, se zájmem ji sledoval a
poslouchal.
Ukázala mu
obrázky, které malovala ve škole, i hračky, se kterými si jako malá hrávala. „Tohle
schováme pro naše dítě,“ zamumlal, když v rukou držel dřevěnou včelku na
kolečkách, ke které byl přidělaný provázek.
Elena se
nejistě rozesmála. „To už spolu plánujeme děti?“
Nikdy předtím
se jí na to nezeptal, až teď. „Chtěla by si dítě, Eleno?“
„Nonstop bych
se o ní, nebo o něj bála.“ V očích jí proběhly všechny její noční můry. „Nedokážu
si to vůbec představit.“
Raphael se
zamyslel nad jejím dětstvím, nad krví, kterou byla pokřtěna, ale dříve, než
stačil promluvit, ho opět překvapila. „Ale ty seš jedinej chlap, se kterym bych
si dokázala představit naprosto cokoli – seš drsňák, kterej by mě dokázal
ujistit, že všechno bude v pohodě.“
Jakmile Elena
vstala, sevřel Raphael její tvář do dlaní a palcem jí přejel po lícní kosti. „Pravděpodobně
by to bylo až za dlouho.“ Andělé nebyli zdaleka tak plodní jako lidé. „Budeme
mít dost času si na tu myšlenku zvyknout.“
„Budu si to
trénovat na Zoe. Chudák holka.“ Při této poznámce se rozesmála a vykročila
směrem k další krabici. A na místě zamrzla.
Raphael se
postavil vedle ní a sledoval, jak si zvedla k nosu zajímavě zbarvenou
přikrývku a zhluboka k ní přivoněla. „Kdybych se hodně snažila, pořád bych
si dokázala vybavit její vůni, když mi dávala pusu na dobrou noc.“ Raphael
pocítil tak lehký záchvěv, že téměř unikl jeho pozornosti. „Gardénie s náznakem
nějaký bohatší, smyslnější vůně.“
Dotkl se
přikrývky, kterou svírala v rukou a ucítil pozůstatky moci. „Eleno.“
Jakmile
zaslechla zvláštní podtón v jeho hlase, okamžitě k němu vzhlédla a na
okamžik zcela zapomněla na tíhu svých vzpomínek. „Co se děje?“
Prsty
přejížděl po staré, měkké látce a jeho oči se změnily do barvy omračujícího
kobaltu. „Cítím z toho moc. Moc, která koluje v krvi.“
„Tohle bylo na
mojí posteli,“ řekla se zamračeným výrazem ve tváři. „Dokud Jeffrey nesbalil
všechno, co mu připomínalo mojí matku, byla tahle přikrývka v mym pokoji a
tam Slater nikdy nebyl. Žádná krev na tom bejt nemůže.“ Nechtěla, aby byla i
tahle věc znesvěcená zlem.
„Ne, jeho krev
tím nemyslím.“ Raphael pustil přikrývku a dotkl se jejího křídla. „Cítím z toho
krev toho, kdo to vytvořil.“
Elena přejela
prstem po drobounkém švu. „Moje matka to všechno šila ručně a patrně se u toho
píchla jehlou.“ Vůně její krve byla dávno pryč, pohřbená pod pozůstatky
gardénií, které z toho chtěla cítit. Když jí Raphael neodpověděl, zmocnil
se jí nepříjemný pocit. „Mluv, Archanděli.“
„Tahle krev,“
zamumlal Raphael, „takovýhle druh pozůstávající moci… nepatří smrtelníkovi.“
„Moje matka
byla rozhodně smrtelná.“ Elena ji na vlastní oči viděla mrtvou. Z tváře jí
vymizela všechna barva a její překrásné, usměvavé oči vyhasly.
Raphael jí
chytil za šíji. „Když jsi ještě byla člověkem, jednou se ti podařilo vystrčit
mně ze své mysli. A to by nemělo být možné.“
„Raphaeli, ona
nebyla anděl, ani upír. A pak už zbejvá jenom jediná možnost.“
„Ne tak
docela.“ S pohledem na přikrývce Raphael pokračoval, „Upíři mladší dvou
set let, mohou zplodit potomky. A jejich děti jsou smrtelné.“
Elena
zamrkala, ještě chvíli sledovala přikrývku, kterou stále držela v rukou a
pak se podívala na něho. Její život za hlasitého skřípění zcela změnil směr. „Chceš
mi říct, že jsem z části upír?“
„Ne, Eleno.
Než ses stala andělem, byla si smrtelná. Ale tvá matka měla v krvi něco
dost mocného na to, aby to přežilo i její odchod. V tvé krevní linii je
nějaký upír.“
„Asi si
potřebuju sednout.“ Ale místo toho se opřela o Raphaela a přikrývku si pevně
přitiskla k hrudi.
„Tohle se můj
otec nesmí nikdy dozvědět.“ Jeffrey upíry nenáviděl a s Bethiným Harrisonem
vycházel jen proto, že měl s jeho rodinou výhodné obchodní vztahy. „Myslim,
že by ho to mohlo zničit.“
„Neexistuje
žádný důvod, proč by se to měl dozvědět.“ Raphael jí pohladil po vlasech. „Chtěl
bych vidět více věcí z tvého dětství, ještě máme spousty času.“
„Tak jo.“
A pak, když
nejmocnější muž celého města, celé země, klečel po jejím boku a jedno jeho těžké,
ale hřejivé křídlo spočívalo na těch jejích, mu ukazovala štěstím a smíchem
protkané kousky svého dětství, které pocházely z doby, než ho Slater
Patalis roztříštil na tisíce krvavých kousků. Raphael jí na oplátku vyprávěl o
tom, jak divoce pobíhal květinami přeplněnými uličkami Amanatu, i o tom, že byl
zbožňovaným dítětem všech jeho obyvatel.
„Vyprávěj mi
ještě něco.“ Pronesla nadšeně.
Raphael své
vzpomínky nikdy dříve nesdílel s žádnou jinou živou bytostí, ale Eleně
řekl všechno, co zatoužila vědět. A ona mu za to vylíčila, jaké potěšení bylo,
být třetím dítětem ze čtyř – být tou, která byla natolik malá, aby jí všechno
prošlo a zároveň dost stará na to, aby jí bylo povoleno to, co její nejmladší
sestra nesměla.
O mnoho
později, když stáli na útesu v blízkosti jejich domova a sledovali chladnou
krásu Manhattanského panoráma po setmění, ho políbila a věnovala mu další dar. „Ona
žije, Raphaeli a to znamená naději.“
Naděje - pojem,
kterému věřili smrtelní. Kvůli tobě,
Eleno, se smířím s tím, že by tato naděje nemusela být aktem bláznovství.
„Ah, znáš nás
smrtelníky – nebo spíš nedávný smrtelníky. Holt máme sklony k tomu bejt
bláhový.“ A pak ho obdařila srdce rvoucím úsměvem. „Dělá to náš život
zajímavějšim.“
„Pak tedy
pojď, Lovkyně Spolku.“ Vzal ji do náruče a vznesl se do svěží temnoty noci. Je načase udělat tvůj život velmi zajímavým.
Elena se
smála, tančila s ním tanec andělů a později, když spolu klesli pod hladinu
oceánu, mu s povzdechem řekla, Knhebek,
Raphaeli.
V ten okamžik si byl Raphael zcela jistý, že ať se v momentě, kdy se zemského povrchu dotknou
první slabé paprsky úsvitu, stane cokoli, je dva to neporazí. Knhebek, hbeebti.
Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za přeložení další knihy a přeji moc krásnou dovolenou ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatděkuji :-) Bylo to opět úžasné :-)
OdpovědětVymazatMoc díky nádherné :)
OdpovědětVymazatVazne moc dekuji ,ze jsi si s tim dala praci ! Preji hezke prazdniny a hlavne super pocasi !
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Opäť úžasná kniha a samozrejme úžasný preklad.
OdpovědětVymazatEšte raz ďakujem. :-) Lenka
Velice smutné, myslím to, že už je konec a do září strašně daleko...
OdpovědětVymazatPřesto, přeji krásné volno, spoustu odpočinku a co nejvíce sluníčka, k načerpání sil. Těším se na shledání na podzim. Děkuji za celý překlad.
Díky za krásný překlad celé knihy a přeju slunečné prázdniny
OdpovědětVymazatMoc děkuji za poslední část knihy a děkuji za trpělivost s překladem, přeji hezké prázdniny. Katka
OdpovědětVymazatďakujem za skvelý preklad a prajem príjemné prázdniny
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za celý překlad knížky, moc jsem si čtení užila. Přeji krásné prázdniny. Renca
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakujem za celý preklad, prajem krásne leto. Ria
OdpovědětVymazatMockrát Ti děkuji za překlad. Přeji Ti nádherné léto a moc se těším na další pokračování. Lída
OdpovědětVymazatUzasne:-) dakujem , Zia
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad ďalšej knižky. Prajem krásne leto a už teraz sa teším na ďalšie preklady :)
OdpovědětVymazatPrajem krásne leto a ďakujem za nádherný preklad
OdpovědětVymazativeta
Ďakujem veľmi pekne a teším sa na september :)
OdpovědětVymazatkrásný závěr krásné knihy, moc děkuji za překlad. Ala
OdpovědětVymazatĎakujem strašne moc!!! lil :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělé překlady !!! viki
OdpovědětVymazatděkuji moc za překlad :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad, a doufám, že nebudu moc otravovat, ale nešlo by mi poslat na můj e-mail překlad 2 a 3 dílu Guild Hunter, díky moc předem, Jana
OdpovědětVymazatslivova.jana@centrum.cz
Děkuju za překlad.
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDěkuju moc za skvělý překlad a všechen čas, který tomu obětujete...
OdpovědětVymazatJe užasný co děláš bez tebe bych si asi nikdy ty knižky nemolha přečíst doufám že někdy najdeš čas přeložit další díly
OdpovědětVymazatMoc děkuji za skvělý překlad. Elena je naprosto úžasná ženská hrdinka, tvrdohlavá, ale rozumná, bojovnice, nevzdavá se...a moc se mi líbí vztah, který mají s Raphaelem a jak jim to funguje.
OdpovědětVymazatDěkuji moc. Knihu i sérii čtu již po několikáté a moc ráda se k nim vracím. Raphael a Ellie jsou nádherný pár a jeden z mých nejoblíbenějších
OdpovědětVymazat