Kapitola Jedenáctá
(aneb: Každá ženská potřebuje
k životu i něco jiného, než jen trapasy)
„Um. Ahoj Alexi.“
„Zdravím, Allison.“
Můj nový šéf zněl nejistě a já nevěděla, co říct.
„Řekni mu, že tvoje
kamarádka je šílenec!“ Zapištěla mi do ucha Sára, ale já ji odmávla, aby byla
zticha.
„Omlouvám se,“
pronesla jsem tak klidně, jak jen jsem to dokázala. „Daly jsme si
s kamarádkou víno a pravděpodobně to trochu přehnaly. Do toho asi před
minutou volal můj ex-manžel, což jí pořádně namíchlo, a když si pak hned na to
zavolal ty, tak si evidentně myslela, že to byl znovu on. Opravdu se za to
nedorozumění velmi omlouvám.“
Byla jsem
přesvědčená, že jsem to zvládla na jedničku. Zněla jsem klidně a sebejistě.
Alex se rozesmál a
jeho smích zněl mému uchu jako božský zvuk.
„To je v pořádku
neomlouvej se. Už jsem byl v blízkosti vína a žen, takže si to umím
představit. Jsem rád, že jsem tvé kamarádce mohl pomoct vypustit trochu
páry. Tvůj ex-manžel se evidentně chová jako onuce.“
Úlevně jsem si
oddechla, protože to nevypadalo, jako bych měla dostat padáka.
„Omlouvám se, že
volám tak pozdě,“ pokračoval. „Ale pořád jsem myslel na to, co jsem ti řekl po
tom ranním meetingu. Bylo to nevhodné a chtěl jsem se ti za to omluvit. Upřímně
doufám, že jsem se tě nijak nedotkl. Teď bych ale řekl, že vzhledem k tomu,
že mě tvá kamarádka právě nazvala egoistickym debílkem, bychom si vlastně mohli
být kvit.“
Pak se rozesmál - a
ruku na srdce, že jsem si to nevymýšlela – já se z toho zvuku rozechvěla.
Chtěla bych se v jeho smíchu vykoupat, pak ho přitisknout ke zdi a mít
s ním vášnivý sex. A patrně bych už nikdy neměla pít tolik vína.
„To bychom mohli,“
odpověděla jsem. „Říkala jsem ti, že se tak snadno neurazím a za dnešní ráno
bych se také ráda omluvila. Celou tu situaci bych mohla vysvětlit, ale to by
opravdu nebylo vhodné. Řekněme jen, že obvykle do práce bez spodního prádla
nechodím. Můžem to takhle uzavřít?“
Alex se znovu
rozesmál. „Samozřejmě. Jsem přesvědčený, že spolupráce s tebou bude
opravdu zajímavá,“ odpověděl pobaveně.
„Ještě jednou se
omlouvám,“ zopakovala jsem. „Přísahám, že obvykle se chovám profesionálněji.“
„Neomlouvej se,“
prohlásil pevně. „Říkal jsem ti, že mám rád zaměstnance, kteří mají kuráž. Bude
z nás skvělej tým. Dobrou noc Allison.“
A pak to položil.
Otočila jsem se a
zadívala se na Sáru. „Existuje ještě nějaká další část mýho života, kterou by
ses chtěla pokusit podělat? Možná bys chtěla Sophii zaplatit jejího vlastního gigola
a nechat jí zbouchnout?“
Sára vypadala
skutečně zničeně. „Omlouvám se, Alli,“ řekla tiše. „Opravdu jsem nic takovýho
neměla v plánu udělat. Myslela jsem si, že to byl Bill.“
Povzdychla jsem si.
„Já vim. A taky vim,
že ses jen pokoušela bejt dobrou kamarádkou. Ale sakra, holka,
s kamarádkou jako jsi ty, fakt nepotřebuju žádný nepřátele.“
Dolila jsem nám do
skleniček zbytek vína a posadila se do vířivky na Sářinu stranu. Ona zvedla
nohu a začala palcem počítat hvězdy.
„Dneska bys tu měla
radši přespat,“ pronesla jsem. „Neměla bys řídit.“
„Tak to máš sakra
pravdu, holka,“ zamumlala Sára.
Podle jejího naprosto
uvolněného výrazu tváře jsem usoudila, že byl nejvyšší čas dostat jí
z vířivky dřív, než tu usne. A to vedlo k tomu, že zrovna když jsem
její nahé tělo tahala ven, tak se pan Darnell rozhodl, že půjde vynést smetí.
V tuhle část dne už mi to ale bylo úplně jedno. Jen jsem na něj mávla,
ignorovala jeho šokovaný výraz a místo toho táhla Sáru dovnitř, do domu. Obě
jsme byly nahé a kapala z nás voda. Tenhle den už prostě nemohl být horší.
A to by neměl nikdy
nikdo říkat, protože co se stane, když to řekne?
Všechno se samozřejmě
ještě zhorší.
Opravdu.
No, ne tak úplně
zhorší, ale rozhodně se můžou přihodit další, velmi nepříjemné věci. Které
vlastně mohou být i tak trochu k popukání. (To ale až s odstupem
času).
Vzhledem k tomu,
jak jsem byla po tom, co jsem Sáru odhodila na jednu stranu své postele,
unavená, jsem si jen na vteřinku také lehla. Jen na jedinou vteřinku.
Ale evidentně po tom,
co spolu dva lidé vypijí čtyři láhve vína, to zamává s jejich vnímáním
času. Protože když jsem oči po té vteřině otevřela, bylo ráno a přímo nade mnou
stála Sophie.
„Brý ráno, zlato,“
zamumlala jsem, ale ona na mě místo odpovědi jen pozvedla obočí. „Asi je, já
nevim,“ pronesla nakonec, „ale ne zas tak dobrý, jako byla včerejší noc, co?
Proč jste s tetou Sárou obě nahý a v jedný posteli?“
Do
háje.
Okamžitě jsem se
posadila a podívala se na Sáru. Stále ještě tvrdě spala, jemně chrápala a
z koutku úst jí na mé povlečení z drahé Egyptské bavlny odkapávala
slina.
A byla úplně nahá.
Stejně jako já.
Povzdychla jsem si.
„Samozřejmě, že to
není tak, jak to vypadá,“ řekla jsem Sophii a zároveň šťouchla Sáru do žeber.
„Samozřejmě, že ne,“
zahihňala se Sophie, otočila se a odcházela z mého pokoje. „Ať ti to
v práci rychle uteče, mami. Já se jen potřebovala zastavit pro učebnici
matiky. Jo a měla by si s sebou hodit, nebo přijdeš pozdě.“
Podívala jsem se na
budík, vylítla z postele a s sebou vzala i Sáry přikrývku. Na odchod
do práce jsem měla pouhých patnáct minut.
„Sáro!“ Zaječela jsem
cestou do koupelny. „Koukej vstávat, zaspaly jsme.“
Sára se posadila a
zmateně se rozhlédla kolem sebe. „My se ožraly, zajely do Vegas a vzaly se?“
Pustila jsem si
sprchu a její zmatené otázce se rozesmála. „Máš tak trochu pravdu. Ožraly jsme
se, tys seřvala Billa Debila a pak nazvala mýho novýho šéfa egoistickym
debílkem. A ve Vegas žijem, zlato.“
Sára vypadala
šokovaně, ale pak se na mě usmála. „No, řekla bych, že máš kliku, že tvoje
nejlepší kamarádka je taková tvrďačka.“
Znovu jsem si povzdychla.
„Dostaň svůj
tvrďáckej zadek do Sophiiny koupelny, protože fakt nemáme moc času.“
Sára se rozesmála a
začala klopýtat směrem k Sophiinu pokoji. Já skočila do sprchy a snažila
se vymyslet, jak se dnes zvládnu Alexovi podívat do očí.
**********
Nakonec to nebylo tak
těžké, jak by se na první pohled mohlo zdát. A zcela určitě to nebylo tak těžké,
jak jsem se obávala, že bude. Alex se choval, jako by bylo vše v naprostém
pořádku. Opět mi přinesl kávu z místní kavárny a nechal mi ji na stole
spolu se vzkazem.
Tohle je má nabídka na nový start.
Příjemný
den, AH
Musela jsem se usmát
a v momentě, kdy do mé kanceláře napochodovala Taylor s hromadou
dokumentů, které potřebovaly můj podpis, jsem se stále ještě usmívala.
„Čemu se tak směješ?“
zeptala se podezřívavě. „Vyhlásili snad dnešek dnem bez sexu?“
Podívala jsem se na
ni s hrůzou v očích. „Samozřejmě, že ne! A proč bych se něčemu
takovýmu měla smát?“
Pokrčila rameny,
položila přede mě na stůl hromadu papírů a posadila se naproti mně do židle.
„Nevim. Poslední tejden si byla… řekněme podrážděná a lidi si toho všimli.
Každej se mě ptá, co se s tebou děje.“
Sakra.
Povzdychla jsem si.
„Nic se se mnou
neděje,“ řekla jsem, vzala do ruky pero a začala podepisovat jednotlivé
dokumenty. „Prostě jsem měla zvláštní tejden a možná díky tomu mam trochu
nestálou náladu. Omlouvám se.“
Zírala na mě. „Co se
ti minulej tejden stalo?“ zeptala se zvídavě. „Tonya mi tvrdila, že prej
jdeš dneska večer na rande s Brianem, ale já jí řekla, že to není
v žádnym případě možný. Jenže ona se bránila tim, že prej jí to řekl sám
Brian.“
Snažila jsem se
neotřást, ale vzhledem k tomu, že Tonya byla Brianova asistentka, jsem
její slova nemohla popřít. „Je to pravda,“ přiznala jsem odevzdaně. „Jdeme
spolu na přátelskou večeři. Oba jsme rozvedení, tak jsme si řekli,
že by mohlo bejt fajn, pobejt chvíli s někym, kdo rozumí tomu, čim si oba
procházíme. Ale jdeme opravdu jen jako přátelé.“
„Díky Bohu,“ vydechla
Taylor. „Myslela jsem si, žes přišla o rozum.“
Dopodepsala jsem před
sebou rozložený dokument a vzhlédla. „Nee. Má mysl je šílenstvím nedotčená.
Doufám.“
Taylor se rozesmála,
a já spolu s ní. Neměla nejmenší ponětí o tom, kam až mé šílenství za
poslední týden dosáhlo.
„A co má znamenat to,
že ti Alex nosí kafe?“ zeptala se. „Náš předchozí Více Prezident snad ani
nevylejzal ze svý kanceláře. Alex ti přinesl kafe už dvakrát a dokonce je tu
ráno ještě dřív, než ty. Možná by ho mohlo začít štvát, že tu nejsi stejně brzo
jako on.“
Tentokrát jsem se
neobtěžovala vzhlédnout. „Jsem si jistá, že je prostě jen jinym druhem
nadřízenýho,“ pronesla jsem. „Na rozdíl od dřívějšího VP, je prostě
energičtější a progresivnější. Osobně si myslim, že bude obrovským přínosem.“
„Jsem rád, že něco
takového slyším,“ ozval se ode dveří jeho hlas.
Teď už jsem vzhlédla.
A rozbušilo se mi srdce. Měla jsem říct, že bude úchvatně nádherným přínosem.
Protože byl.
Dnes na sobě měl
černý oblek s bílou košilí, kterou měl
u krku rozepnutou a neměl žádnou kravatu. Dokázal působit formálně, ale
zároveň i ležérně. Měl klasicky pohledné rysy a jeho oči působily, jako by mi
viděly přímo do duše. Musela jsem si připomenout, že jsem potřebovala dýchat. A
také mu něco odpovědět. „Ahoj Alexi,“ řekla jsem radostně. „Děkuju za kávu.“
„Nemáš zač,“
odpověděl, vstoupil do mé kanceláře a usadil se vedle Taylor, která se ošila.
Očividně se cítila nepříjemně, protože zaslechl její průpovídky o jeho chování.
Alex si toho všiml a otočil se k ní. „Vy jste Taylor, mám pravdu?“ zeptal
se mile a ona přikývla. „Jsem ranní ptáče a do práce přicházím každý den jako
první. Je to prostě můj zvyk a rozhodně nečekám, že takhle brzy budou chodit i
všichni ostatní. Takže žádný strach.“
Pak se na ni usmál a
na Taylor bylo poznat, že se jí zjevně ulevilo. Také na ní bylo poznat uznání
jeho atraktivnosti. Ten chlap atraktivnost, vysoké postavení a eleganci prostě
vyzařoval. Bylo to absolutně návykové. A to dokonce i pro mě – životem
znavenou, rozvedenou ženskou, středního věku.
Mé myšlenky se
okamžitě na moment zastavily - byla jsem v pěta-třiceti letech ženská
středního věku?
Do
háje.
Mé myšlenky se
zděsily. Pak mě ale Alex vrátil zpět do přítomnosti.
„Měla bys na mě
chvíli čas? Chtěl bych s tebou něco probrat.“
„Samozřejmě,“
odpověděla jsem a podala Taylor podepsané dokumenty. Ona si je vzala, odešla a
zavřela za sebou dveře mé kanceláře.
„Díky, že si celou tu
situaci zvládl tak bravurně. Taylor je výborná asistentka, ale je trochu…
zvídavá.“
Alex se na mě usmál.
„A ty si velice dobrá nadřízená.“
Nemohla jsem si
pomoci a také se na něho usmála. Aby ne, když naproti mně seděl samotný Bůh
Podnikání, který vypadal tak sexy, jak jen Bůh vypadat mohl a vyplňoval mou
kancelář svou vyzařující atraktivností. Pokud bych udělala cokoli jiného, než
že bych se na něho usmála zpět, byla bych naprosto šílená. Pravděpodobně by mi
mohl dát padáka a já bych se na něho přesto usmívala dál. Ale to určitě nebyla
ta věc, kterou se mnou chtěl probrat. Abych se o tom ujistila, tak jsem se
zeptala. „Takže, co si to se mnou chtěl probrat?“
Alex se pohodlněji
usadil do židle a položil si kotník jedné nohy na stehno té druhé. „Pohrával
jsem si s takovou myšlenkou. Vím, že jsem tu nový, ale tahle věc mi nedá
spát. Jsme firma přes obuv a tak mě napadlo… podílet se na výrobě a prodeji
výrobku s distributorem, se kterým jsem už v minulosti spolupracoval.
Jedná se o zakázkově vyráběnou obuv, která je zaměřená na atlety. Těžili bychom
z naší zajeté značky Zeller a z důvěry zákazníků, kterou už si Zeller
získal a to by nám pomohlo úspěšně rozjet tuhle novou koprodukci. Je to skvělý
způsob rozšíření výroby, aniž bychom přitom příliš riskovali. Co si o tom
myslíš?“
Ohromeně jsem se na něho
dívala. „Je to tak prosté a přitom naprosto vynikající,“ přiznala jsem. „Nějaký
nový produkt by se nám rozhodně hodil. Už si to přednesl radě?“ Alex zavrtěl
hlavou. „Ještě ne. Nejdřív bych chtěl mít detailnější studii, na základě které
bychom mohli udělat analýzu nákladů a rizikové portfolio a pak teprve
s tím vyjít na povrch. Vlastně mám na příští týden s tím distributorem domluvenou schůzku a byl bych rád, kdybys tam šla se mnou. Je to mimo
město, ale pravděpodobně bychom to mohli zvládnout během dvou dnů. Mohla by sis
to zařídit?“
Přikývla jsem. “Samozřejmě
a děkuju za důvěru. Oceňuju fakt, že mě do takového projektu chceš zahrnout.“
Alex se usmál. „Říkal
jsem ti… vytvoříme spolu skvělej tým.“
Na okamžik se mi
tělem rozlilo teplo. Z úsměvu tohoto muže mi roztávaly vnitřní orgány. Než
jsem mu jeho úsměv oplatila tím svým, tak jsem se rozhodla, že bych si za práci
po jeho boku měla zažádat o rizikový příplatek.
„Ano,“ souhlasila
jsem s ním. „To vytvoříme.“ A než jsem tomu mohla zabránit, mé myšlenky se
rozutekly zcela jiným směrem. Představila jsem si jeho plné rty, jak mi pomalu
sjížděly dolů po krku, směrem ke klíční kosti a pak ještě níž, až se zastavily
na mých prsou, kde mě jemně sály. Pak mě ohnul přes můj pracovní stůl… a pak…
„Allison?“
Okamžitě jsem se
vrátila zpět do reality a ucítila, jak mi rudnou tváře.
„Ano?“
„Není ti nic? Máš
nějak moc červené tváře.“
Rychle jsem zavrtěla
hlavou a snažila se začít znovu pravidelně dýchat. „Jsem v pořádku.
Potřebovala bych si jen dát nějakou snídani.“
„Tak já tě nebudu dál
zdržovat, stejně je to všechno, co jsem s tebou chtěl probrat. Měj se hezky.“
„Ty taky, Alexi.“
Z mé kanceláře
jsme odešli společně a já zápasila s potřebou zajít do kuchyňky a strčit
si hlavu do mrazáku, abych alespoň trochu vychladla. Byla jsem šílená. Byla
jsem šílená, nadržená ženská středního věku, která právě fantazírovala o svém
šéfovi, zatímco s ním seděla u jednoho stolu.
Ale buďme fér, Alex
Harris byl muž k fantazírování přímo stvořený. A kdo jsem byla já, abych
bojovala proti Matce Přírodě?
**********
Přestože byl Alex
Harris velice atraktivní, ve chvíli, kdy jsem se připravovala na večeři
s Intošem Brianem, jsem si na něho ani nevzpomněla. Skutečně bych tak Briana měla přestat nazývat. Nerada bych se totiž ocitla v situaci, kdy bych ho
tak oslovila nahlas – promiň Intoš, ale já tě zrovna neposlouchala, mohl bys to
zopakovat? – zavrtěla jsem hlavou a protočila oči. Byl sice nudný a já jsem
před námi rozhodně neviděla žádnou budoucnost, to ale neznamenalo, že bych se
ho chtěla dotknout. Byl to hodný chlapík a za to, že byl nudný, prostě nemohl.
Přesto, že jsem se
chystala jít na večeři s Brianem, to byl Shade, pro koho jsem se oblékala.
Prohlížela jsem se v zrcadle. Dnes večer jsem se prostě překonala a
vypadala jako opravdu sexy svůdnice.
Oblékla jsem si černé
koktejlky, které byly přiléhavé na všech správných místech, a které mi jemně
splývaly pár centimetrů nad kolena. K nim jsem si vzala samodržící
punčochy a černé, zabijácky atraktivní lodičky na jehlách.
Vážně, tyhle boty
s dvanácti-centimetrovým podpatkem dokázaly připravit o dech každého
chlapa. Možná jsem za ně utratila 900 dolarů, ale s klidem na duši jsem
mohla říct, že stály za naprosto každou zaplacenou penny. Rty jsem si nalíčila
výrazně rudou rtěnkou a prohlížela si výsledek svého snažení. Vlasy mi ve
vlnách spadaly přes ramena a mé kouřově nalíčené oči působily naprosto
perfektním dojmem… podle mého nově zformovaného názoru byly kouřově nalíčené
oči, těma nejatraktivněji nalíčenýma očima. Dokonce i já jsem si musela přiznat,
že jsem vypadala skvěle. A jen to vědomí mi dodávalo spousty odvahy.
Použila jsem parfém
s vanilkovým základem, protože jsem kdysi někde četla, že to muži milují.
Údajně prý vanilka působila jako afrodisiakum. Věděla jsem, že jsem si Shadea
platila, ale stejně bych byla ráda, kdybych ho skutečně vzrušovala. A proč jsem
si s něčím takovým vůbec dělala starosti? Vždyť mu bylo jen něco málo přes
dvacet let. Byla jsem si jistá, že v téhle oblasti ještě žádné problémy
neměl. Zrovna jsem si přendávala věci ze své obyčejné kabelky do černé, úzké,
večerní kabelky, když mi zazvonil mobil.
Shade.
Už
sis to vzala?
Do
háje.
Tak moc jsem použití
toho hladkého, stříbrného vejce oddalovala, že jsem na to doslova zapomněla. Kurňa.
Za
minutku.
Odložila jsem svůj
mobil a začala se shánět po malé bílé krabičce, kterou jsem ukryla do svého
nočního stolku. Otevřela jsem víčko a zírala na tu nevinně vypadající kovovou
hračku.
Vypadala neškodně.
Tak proč mě tak děsila? Protože hluboko pod povrchem jsem byla puritánka, proto.
Ano, tenhle týden
jsem vyzkoušela vibrátor a vyspala se s gigolem, ale to byly první kroky
po celém životě, prožitém v upjatém puritánství. Starého psa novým kouskům
nenaučíš. Ale já jsem k tomu byla přesto odhodlaná.
Byla jsem nová a
vylepšená Allison, která se ničeho nebála. Ta, kterou její mladý milenec
nazýval Allikočkou. Byla jsem nepřemožitelná. Byla jsem Nepřemožitelná
Allikočka. V podstatě jsem vlastně byla superhrdinka.
Proudu svých
vlastních myšlenek jsem se pousmála, vzala do ruky to malé stříbrné vejce a
zamířila do koupelny. Uvažovat o sobě způsobem, jakým to dělal Shade, když se
distancoval od Colbyho, to vše dělalo snazší.
Během dne jsem byla
Allison – zodpovědná, tvrdě pracující a ambiciózní. Ale v noci, když už
jsem nebyla v práci, jsem se změnila v Allikočku – zdivočelou,
odvážnou Allikočku, se kterou byla zábava. A dokonce jsem kurňa měla i holou
vagínu. S SB byla také zábava.
Do
háje.
Když jsem ten malý,
stříbrný vibrátor zasouvala do SB, chvěly se mi prsty. Narovnala jsem se a
zhodnotila situaci. Cítila jsem to... bylo to jako lehký, ale stálý tlak proti
mému pánevnímu dnu. Ale po chvíli jsem si na to zvykla a už to vůbec nevnímala.
V podstatě se to chovalo jako kovový tampón. Mé tělo si přivyklo na nově
vyvolané pocity a v tuhle chvíli už jsem naprosto nic necítila.
Na druhou stranu jsem
si byla celkem jistá, že v momentě, kdy Shade stiskne tlačítko, vibrátor
mi svou přítomnost velice jasně a důrazně oznámí. Když jsem zvedala svůj mobil,
párkrát jsem naprázdno polkla.
Už
to mám.
Shadeova odpověď
přišla okamžitě.
To
je dobře. Nemůžu to vyzkoušet, protože nejsem v dosahu, ale za chvíli už
budu u Manini. Tvým dnešním úkolem je užít si svůj orgasmus, zatímco budeš
sedět u stolu... ale tak, aby to na tobě nepoznal.
Znovu jsem několikrát
naprázdno polkla.
To
jako vážně?
Ale přestože jsem o
celé té situaci měla vážné pochybnosti, zmocnila se mě i vlna nadšení. Celé mi
to připadalo tak nemravné - patrně proto, že to bylo nemravné. A víte, co to
znamenalo? Že jsem skutečně byla odvážná a pro každou srandu. Už jsem nebyla
nudná Allison, která zůstala až příliš dlouho provdaná za podvádějícího mizeru.
Teď jsem byla Nepřemožitelná Allikočka. A byla se mnou kurňa zábava. Popadla
jsem svou kabelku a zamířila ven.
Dekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatSkvělé, díky
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad. :)
OdpovědětVymazatDíky za další kapitolu.Katka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.To som vážne zvedavá ako to dopadne. Lenka :-)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad.
OdpovědětVymazat