Dmitrimu se toho
večera nechtělo spát. Zrovna stál na balkóně bez zábradlí, který patřil
k jeho apartmá ve Věži, když mu nad hlavou proletěla nocí zastíněná
křídla. Přítomnost anděla, který přistál po jeho boku, byla jak známá, tak i
nechtěná. „Favashi,“ pronesl, protože ji očekával. Postup ženy archanděla byl
sledován už od té doby, co ji před hodinou spatřili v Bostonu.
„Máš v plánu si
nárokovat Raphaelovo teritorium, zatímco je stále na Dálném Východě?“
Favashi si složila
svá jemná křídla v barvě exkluzivní smetany, ale její klidný výraz
neprozrazoval žádné emoce. „Oba moc dobře víme, že Raphael je silnější, než
jsem já. A i kdyby nebyl, tak ty stojíš v čele jeho Sedmy. Byla bych
bláhová, kdybych se ti chtěla postavit v bitvě.“
Přestože měla pravdu
si Dmitri odfrknul. Jeho síla jako upíra, v kombinaci s inteligencí a
zkušenostmi v bojových situacích, byla jistotou, že za jeho dohledu by
nepadlo žádné město. A tohle město? Dohlížel na něj už dlouho před tím, než se
stalo klenotem, který chtěli mnozí dobít a Dmitri by ho do rukou nepřátel
padnout nikdy nenechal.
„Takže tu jsi proto,
abys mi zvedala sebevědomí?“ zapředl. Tón jeho hlasu byl stejně smrtonosný,
jako ostří skalpelu. „Škoda. Já totiž dávám přednost tomu, aby ruce, který se
mě dotýkaj, nepatřily chladnokrevný mrše.“
V očích ženy
archanděla vzplál oheň. Byl to záblesk její kruté síly a moci, která se
ukrývala za maskou elegantní, benevolentní a překrásné Perské princezny. „Pořád
jsem archandělem, Dmitri.“ V jejím připomenutí zaznívala arogance, ale
hned na to se pousmála. „Byla jsem bláhová a tohle je cena, kterou jsem za to
zaplatila. Pořád nemůžeš mladé ženě s ambicemi odpustit její chování?“
Dmitri se na ni
zadíval. Tahle žena archanděl ho nechala na jediný mihotavý okamžik uvěřit, že
by se mohl vydrápat z temné propasti, do které byl vržen a opět stát ve
světle světa. Její vlasy měly exkluzivně hnědou barvu, stejně jako její oči,
její kůže měla krémově zlatý Perský odstín a její tělo by mohlo patřit bohyni.
Favashi byla královnou, která tak i vypadala.
Muži pro ni bojovali,
umírali a uctívali ji. Ženy v ní viděly ladnost a eleganci, která chyběla
i Michaele – nejkrásnější z archandělů – a proto jí sloužily
s oddaností v srdci. Nikdo z nich nevnímal, že Favashi byla
stejně nemilosrdná, jako všichni ostatní členové Kádru. „Přesně tak, i ambice,“
řekl, „má svou cenu.“
Favashi roztáhla
křídla, jako kdyby je chtěla vystavit tekutému doteku noci a otočila se čelem k Manhattanu,
který v noci zářil jako rozsypané diamanty.
„Je to tak úchvatné
místo, ale je tak těžké tu žít. Má země je daleko prostší.“
„V pouštích tvé země,
by mohl člověk zemřít, aniž by ho někdy někdo objevil.“ Dmitri neměl nejmenší
pochybnosti o tom, že Favashi pod pohybujícími se dunami písku už pohřbila
nejedno tělo. To ho netrápilo – on sám už jich pár také pohřbil. Co ho trápilo,
byla skutečnost, že ho tenkrát ošálila, aby v ní věřil a také to, že
očekávala, že ho zkrotí, a že si z něho udělá svého hlídacího psa a
zabijáka.
Kdysi dávno, tak
dávno, že se to zdálo být v jiném životě, se Dmitri ocitl v situaci,
kdy si z něho někdo udělal věc, kterou chtěl využívat ke svým rozmarům. A
to nehodlal nikdy znovu dopustit. „Proč jsi tady?“
„Přišla jsem za
tebou.“ Odpověděla jednoduše, ale její hlas v sobě nesl něžnou, exotickou
melodii, která její odpověď proměnila ve výzvu. „Nechme minulost minulostí.
Budu se o tvou přízeň ucházet znovu.“
„Ne.“ Když se chtěla
dotknout jeho tváře, chytil ji za zápěstí a stiskl jí tak pevně, že kdyby byla
smrtelnicí, zlomil by jí kosti. „Když se naposledy žena anděl ucházela o mou
přízeň,“ zašeptal a naklonil se k ní tak blízko, že se rty otřel o její
krk, „skončila rozsekaná na kousíčky, kterýma jsem pak nakrmil její lovecký
psy.“ Poprvé to byl on, kdo se dvořil Favashi – nebo ho alespoň nechala věřit,
že to byl on, kdo držel otěže. Jediná dobrá věc, která z této zkušenosti
vzešla, byl fakt, že už nikdy neuvěří sladkým lžím, které vycházely
z ženských úst.
Přejel jí rty podél
citlivé křivky ucha a jemně ho vsál. Věděl, že se jí z toho podlamovala
kolena. Pak jí palcem přejel po zrychlujícím se pulsu na zápěstí, které stále
svíral v ruce. „A sledoval jsem je, dokud nesežrali i poslední zbytky.“
Zamumlal. Zvedl druhou ruku a tím nejintimnějším dotekem jí přejel po citlivé
křivce křídla. „Ale pak jsem litoval, že jsem ji tím mečem nerozřezával daleko
delší dobu.“
Favashi mu vytrhla
z ruky své zápěstí a odstoupila od něho pryč. Nezáleželo na tom, protože
už si všiml, že měla rozšířené oči a zčervenalou pokožku. Usmál se a úmyslně jí
sáhl prsty na zrychlený puls na krku. „Pokud si stále přeješ být obsloužena
moje Lady Favashi, tak postel není daleko.“
Na jeho vysmívající
se návrh nijak nezareagovala. Přeci jen byla archandělem. Ale v tónu
jejího hlasu zaslechl obavy, které by ho kdysi dávno mohly oklamat a on by jí
uvěřil, že o něho měla skutečnou starost. „Nejsi tím, kým jsi býval, Dmitri.
Muže jako jsi ty, bych v posteli nechtěla.“
„Škoda. Napadají mě
spousty věcí, který bych ti rád udělal a náramně si to užil.“ A žádná
z nich neměla nic společného s rozkoší. „Teď,“ pronesl, protože už
měl dost hraní, „mi řekni pravý důvod, proč si tady.“
S pramenem
jejích exkluzivně hnědých vlasů si pohrával vánek. Spadl jí do tváře, a pak byl
opět odvátý pryč. „Řekla jsem ti pravdu.“ Profil její tváře byl naprosto
bezchybný. Sledovala skupinu andělů, kteří nalétávali k přistání na jeden z nižších
balkónů. Jejich křídla se naklopila dovnitř, aby zbrzdila rychlost jejich
sestupu. „Raphael i Elijah mají oba družky a jsou na rozdíl od zbylých členů
Kádru psychicky stabilnější. Rozhodla jsem se, že je na čase, abych se
k nim připojila – a ty ses mi zdál jako jediný, kdo by byl vhodnou
volbou.“ Z jejích slov zaznívala chladná kalkulace nesmrtelného. „Zdali
bych ti někdy důvěřovala v posteli, je vedlejší, má nabídka stále platí.
Popřemýšlej nad tím, kolik bys měl jako můj druh k dispozici moci a síly.“
A s těmito slovy mávla křídly, která kdysi hladil, když se nad ním tyčila
nahá, a odlétla pryč.
Dmitri zavolal, aby
se ujistil, že bude Favashi sledována, dokud se neocitne mimo Raphaelovo
teritorium, a pak natočil svou tvář směrem k chladnému nočnímu vánku,
který v sobě nesl směsici vlhkosti řeky Hudson a zběsilý tlukot divokého
srdce tohoto živoucího města ze skla a oceli. Favashi to nechápala a nikdy
nebude. Skutečnost byla taková, že Elena byla slabá, moc slabá na to, aby byla
družkou archanděla, a přesto ji Raphael miloval.
Jako vůdce Raphaelovy
Sedmy, nemohl takovou slabinu Dmitri nikdy akceptovat, ale smrtelný muž, kterým
kdysi býval, a který miloval ženu s plnými rty a hnědýma, mandlově
tvarovanýma očima… tenhle muž moc dobře chápal, co znamenalo milovat tak
hluboce, že to jednomu připadalo jako překrásné bláznovství.
XXXXXXXXXX
Spalující
žár.
Hořící
kůže a maso.
Křik.
Řeč,
které by měla rozumět, a přesto jí nerozuměla.
Oslepující,
pronikavá bolest… kterou předčila emocionální muka.
„Ne, ne, ne.“
Honor vytrhl
z noční můry zvuk jejího vlastního hlasu, dotkla se svého obličeje a
ucítila osamocenou slzu, která jí stékala po tváři. Vyděsilo jí to. Většinou,
když se jí zdálo o tom, jak byla vězněná, se vzbudila s pocitem šílené hrůzy
a vnitřnosti se jí svíraly nevolností. Jedinou věc, kterou během nočních můr
nikdy nedělala a vlastně jí neudělala ani jedinkrát od doby, co jí zachránili,
byl pláč. Neplakala, ani když byla vzhůru, ani během spánku.
Rukávem trička se z tváře
zbavila důkazu ztráty kontroly a rozhlédla se po knihovně. Byla opuštěná a
jediný pohled na hodinky, jí prozradil proč – bylo pět hodin ráno. Ashwini s Demarcem
odešli jako první někdy kolem jedné hodiny a Honor si pamatovala, že asi hodinu
po té, se rozloučila s Ransomem, který také zamířil do postele.
Zavřela laptop,
setřídila si fotokopie stránek, které pořídila z různých knih a vydala se
zpět do svého pokoje. Do své malé dusivé cely – vyčerpaná, nebo ne, Honor
věděla, že spánek nepřijde. Předpokládala, že Ashwini bude vzhůru, protože z knihovny
odcházela hned po té, co ji Spolek povolal na odchyt místního upíra. Honor
vzala do ruky telefon.
„Honor, potřebuješ
něco?“
„Můžeš mluvit?“
„Jo, předala jsem
toho pitomýho upíra a zrovna teď jsem dorazila domu.“
„Takhle rychle?“ To
musel být nějaký místní rekord.
„Měl úžasnej nápad –
a teď poslouchej – schovat se u svý mámy. Jako kdyby to nebylo první místo, kde
ho budeme hledat.“
Přesně takovéhle
momenty Honor rázně připomněly, že všichni upíři kdysi bývali lidmi a dozvuky
jejich lidskosti mohly přetrvávat desetiletí… nicméně, Honor si byla jistá, že
v Dmitrim už žádné dozvuky nezůstaly. „Když si tu byla naposledy, tak ses
mi zmínila, že víš o nějakym volnym apartmánu,“ řekla. Byla na sebe naštvaná,
že nedokázala přestat myslet na to smrtící, smyslné stvoření, které se na ní
dívalo očima plnýma neskrývaného odhodlání. „Nevíš, jestli je pořád k dispozici?“
„Ne, neni. Protože
jsem ho pronajala na tvý jméno.“
Honor klesla na
postel. „Tys to věděla.“
„Je úžasně vzdušnej,“
pronesla Ashwini místo odpovědi. „Má spousty prosklenejch stěn. Kdyby to bylo v nižšim
poschodí, tak by to byl z pohledu bezpečnosti docela problém, ale tohle je
v třicátym-prvnim patře. Taky jsem se ti možná minulej tejden vloupala do
skladu a nastěhovala ti tam věci, ale jestli to někomu řekneš, tak budu tvrdit,
že to udělali skřítci.“
Kdyby jí tohle řekl
kdykoli jindy, kdokoli jiný, tak by byla Honor rozzuřená, ale tohle byla Ash,
která evidentně pochopila její potřebu utéct z téhle klece, ještě dřív,
než na to přišla ona sama. „Za tohle ti budu dlužná.“
„Chceš, abych tě
vyzvedla? Ještě jsem nevrátila auto, který jsem měla pronajatý na pátrání po
tom upírovi.“
Honor se rozhlédla po
místnosti. „Dej mi pár hodin, abych si zabalila.“ Moc toho neměla, ale bylo
nepsaným pravidlem, že před odchodem má být svlečené povlečení, vyluxovaná
podlaha a vyhozené veškeré odpadky. „Počkám na tebe před hlavní bránou.“
„Honor?“
„Jo?“
„Jsem ráda, že si našla
cestu zpátky.“
Děkuji za překlad!
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDíky moc za další překlad
OdpovědětVymazatDíky moc za překlad. Katka
OdpovědětVymazatMoc diky za preklad !
OdpovědětVymazatĎakujem!! :)
OdpovědětVymazatDakujem:-)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatSuper, díky za překlad. :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.:-) Lenka
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazat