Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 15. kapitola

V momentě, kdy Honor dovezla jeho Ferrari do garáží Věže, se už Dmitri vypořádal se situací kolem Hernandeze a byl ve své kanceláři. Sledoval ji, jak vkročila do místnosti – obklopovala ji ženskost a fascinující síla. Už si nedokázal představit tu hrůzou zpustošenou ženu, kterou byla, když se setkali poprvé.

A přesto v ní ten strach zůstával i nadále – cítil jeho ohavnou příchuť ve vzduchu, když jí dnes ráno hladil palcem po kůži na krku. „Co Sorrow?“
„Lepší, než jsem čekala.“ Věnovala mu zkoumavý pohled. „Venom je opravdu chytrej.“
„Není členem Sedmy pro nic za nic.“ Dmitri rozprostřel na stole několik barevných fotografií a pokynul jí, aby přišla k němu. „Zrovna mi přišel e-mail od muže, kterýho jsem pověřil, aby prozkoumal Tommyho chatu.“ Fotky mluvily samy za sebe.
Když ho obcházela, aby si stoupla vedle něj, otřela se o něj tělem. Dmitriho zajímalo, jestli by se odvážila stát tak blízko, i kdyby věděla, kolik sebeovládání ho stálo, aby nesklonil hlavu a nepolíbil ji na delikátní kůži její šíje. Chutnala by po soli a divokých květinách, jež by se prolínaly se zemitou ženskostí, která zpívala písně Sirén muži, skrývajícím se pod jeho civilizovaným povrchem.
„Jeho útočník,“ pronesla, zatímco se soustředila na fotku Tommyho hlavy, připíchnuté ke dveřím chaty, jakoby to byla lovecká trofej, „ho chtěl vážně umlčet.“
„Doslovně umlčet.“ Dmitri se spokojil s představou, že jednoho dne bude Honor jeho a přesunul svůj pohled od její zranitelné kůže, která byla přímo na dosah, k fotce a poklepal na ní prstem. „Vyřízli mu jazyk.“
Když se natahoval pro další fotografii, přitiskl se k jejímu tělu. „To místo vypadá jako krvavá lázeň.“ Ovinout kolem ní vlákna hříchu, která byla chuťově bohatá jako vyzrálá brandy a stejně tak opojná, pro něho bylo stejně přirozené jako dýchání. „Už jsem tam vyslal pátrací tým.“
„Dmitri.“ Pronesla zastřeně, ale v jejích slovech nebyl žádný hněv. „Připravim se a můžeme tam vyrazit.“
„Jsi vyčerpaná.“ Všiml si tmavých kruhů, které měla pod očima i pobledlé kůže a pocítil ledově nemilosrdné rozčílení. „Kdyby ses s někym z nich střetla dneska, skončila bys znovu jako jejich krev poskytující mazlíček.“
Honor zrudly tváře. „Možná seš zvyklej rozkazovat každýmu, kdo se ocitne v tvý blízkosti, ale se mnou to rozhodně nezkoušej.“
Někteří muži měli rádi ženy, které věděly, jak se podřídit. Jiní měli rádi ty, které věděly, jak se nevzdat bez boje. Dmitrimu to bylo jedno. Kdyby mu na tom záleželo, znamenalo by to, že se o ženy zajímal hlouběji, než jen jako o letmý sexuální vztah. A přesto, když se jednalo o Honor, tak ji chtěl obnažit do naha více, než jen jedním způsobem. Chtěl odhalit tajemství toho, co pro něho znamenala. „Stačí jedinej telefonát,“ zamumlal a úmyslně provokujícím pohledem setrvával na jejích plných rtech, „a Sára tě z toho úkolu stáhne pryč.“
Honor zaťala čelist. „A ty si myslíš, že to by mě zastavilo?“
„Ne. Ale fakt, že nemáš tušení, kde se Tommyho chata nachází, by mohl.“ Jakmile si všiml jejího vypočítavého výrazu, jeho rty se stočily do mírného úsměvu. Honor měla snadno čitelný obličej a před mužem, který věděl, jak v ní číst, by nemohla nikdy nic zatajit. „Jestli nechceš, aby se Vivek stal permanentnim hostem Věže, tak se vůbec neobtěžuj ho žádat, aby ti pomohl to zjistit.“
„Takže teď mi budeš vyhrožovat, Dmitri?“ Nějakým záhadným způsobem to vyznělo, jako intimní otázka a jeho jméno vyslovila s tak perfektním domorodým přízvukem, že jeho uším znělo jako pohlazení.
„Vždycky jsi věděla, že nejsem zrovna milej,“ řekl a chtěl její hlas slyšet v posteli, ve vřelém tichu po vášní prosycené noci. „Běž domu a vyspi se. A když budeš hodná holka“ – naklonil se k ní tak blízko, že se jejich dech mísil dohromady. Tak blízko, že by stačilo už jen pár centimetrů a mohl by jí políbit – „tak ti zítra ráno dovolim bejt se mnou v helikoptéře, která tam poletí.“
„Jestli to, co si mi řikal o Isis nebyly všechno jen kecy,“ pronesla Honor hlasem vibrujícím potlačovanými emocemi, „tak musíš vědět, jak se zrovna teď cejtim.“
Dmitriho odpověď byla nemilosrdná. „Ano a taky vim, že kdyby ti ty parchanti proklouzli mezi prstama, protože bys byla slabá a unavená, tak by tě to mrzelo natolik, že by to bylo bolestivější, než jakýkoli krvácející zranění.“
Honor si založila ruce na prsou a popošla k oknu. „Mohl si spát?“ Její rozpoložení nemělo žádný logický důvod a rozhodně nebylo rozumné.
„Ne, nemohl,“ odpověděl a postavil se přímo za ní. Byl nebezpečný, silný a neústupný. „Jenže já jsem už nebyl člověk.“ V jeho hlase nezaznívaly žádné emoce.
Isis, pomyslela si, provedla Dmitrimu něco daleko horšího, než že ho Stvořila a vzala do své postele proti jeho vůli. „Přišla jsem ti říct,“ začala a cítila v sobě do morku kostí jdoucí, neúprosný hněv, který neměl nic společného s jejich hádkou a všechno společné s dávno mrtvou ženou andělem, „že jsem cestou od Sorrow rozklíčovala to tetování.“
Otočila se a zadívala se do jeho smyslné tváře, která ji pronásledovala od prvního okamžiku, kdy ho spatřila. Věděla, že ho před dopadem svého zjištění nemohla ochránit. A důvod, proč pociťovala zoufalou potřebu se o to pokusit, jí nebyl vůbec jasný. Bylo to jako zběsilá agónie, která jí trhala zevnitř. „Znamená to…
K připomenutí Isis,
ztvárnění elegance a milosrdenství.
V odplatě za Isis,
běsnící jatka a krveprolití. Někdo tam venku se chce pomstít za smrt monstra.“

Kdy se Honor vrátila domů, nezamířila do svého apartmánu. Její emoce byly jako kaleidoskop roztříštěných kousků – hněv, bolest, podrážděnost, ta zvláštní intenzivní zpustošenost… a touha, která se zdála být čím dál tím silnější. Napadlo jí, že Ashwini by mohla být stále ještě ve městě a zaklepala na dveře apartmánu druhé lovkyně. O chvíli později už byla pozvaná dál s nabídkou sledování filmu a pojídání zmrzliny.
„Hepburn,“ řekla Ashwini a pustila se do kelímku mátově čokoládové zmrzliny, kterou hodlala svou lžící bránit až do posledního dechu, pokud by se jejím směrem Honor jen podívala. „Klasika.“
Nad celou situací, že jí Dmitri přinutil čekat, pociťovala Honor obrovskou frustraci. Ale nakonec sama sobě přiznala, že měl pravdu. Cítila se unavená a její mysl byla po několika nocích v řadě, kdy jí trápily noční můry, nejasná. Zamířila k Ashině ledničce pro burákové máslo, které bylo její osobní slabinou. Vyzula se z bot a rozvalila se ve směšně pohodlném křesle, které její kamarádka vlastnila tak dlouho, jak ji Honor znala. „Tenhle film jsme už viděli.“
„Já ho mam ráda.“
„Proč si v pyžamu?“ Druhá lovkyně byla oblečená ve starém, šedém tričku a sepraných flísových teplácích, které na sobě měly natištěné tancující ovce. „Jsou dvě hodiny odpoledne.“
„Dneska mam dovolenou.“
A pak už nebylo kromě zvuků seriózně jedené zmrzliny a hlasů jdoucích z televize, slyšet vůbec nic. Mnoho lidí by mohlo být překvapených tím, jak poklidná mohla být Ashwinina společnost. Většina z nich jí nikdy nezažila bez pichlavého emocionálního brnění, které Honor rozpoznala v momentě, kdy se poprvé setkaly v baru v Ivory Coast, který patřil Spolku. Nedokázali porozumět tomu, že Ashwini byla jedním z nejvstřícnějších lidí, které kdy Honor poznala. Lidské nedostatky, jizvy – nic z toho ji neděsilo.
Ash si nabrala další lžíci mátovo čokoládové zmrzliny a řekla, „Nikdy bys nevěřila, co Janvier udělal tentokrát.“
„Vzhledem k tomu, že mě nezveš na jeho pohřeb, to nemohlo bejt zas tak hrozný.“ Ashwini měla s dvouset-něco letým upírem velice zvláštní vztah.
Ash se natáhla ke konferenčnímu stolku a vyndala z něho malou krabičku, kterou podala Honor. Ukázalo se, že v ní byl překrásný, do čtverce řezaný safírový přívěsek, usazený v platině. Provedení nebylo zcela bezchybné, háček přívěsku byl posunutý trochu mimo střed… jakoby osoba, která ho nechávala zhotovit, věděla, že Ash by nevyhovovalo nic, co by bylo příliš dokonalé.
Bod pro tebe, Janviere. „Budeš to nosit?“
„To by mu jen dodalo odvahu.“
„Oh, takže nebude problém, když ho pozvu na rande?“ škádlila ji Honor. „Musíš uznat, že je pekelně sexy, cher.“
„Vtipný.“ Ash jí plácla lžící. „Proč mi radši neřekneš o Dmitrim?“
Samozřejmě, že jí její nejlepší kamarádka prokoukla. „Připadam si jako můra, která instinktivně letí za světlem.“ Kontakt by bolel a mohl by být fatální, a přesto se nedokázala zastavit. Netušila, jestli to byla posedlost, nebo nějaké zvláštní nutkání, ale věděla, že než tomuhle všemu bude konec, tak buď skoční v Dmitriho posteli… nebo bude jeden z nich temně krvácet.

18 komentářů:

  1. Nadezda: moc dekuji :)

    OdpovědětVymazat
  2. Niky jsem nebyla tak ráda, že je pondělí, jak dne, moc jsem se těšila na další pokračování. Takže moc díky. Skvělé

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Renca.

    OdpovědětVymazat
  7. díky za překlad.míša

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat