O dvě hodiny a přibližně
sto zmeškaných hovorů později před sebou Honor na setmělé, prázdné silnici
spatřila helikoptéru, která jí seděla přímo v cestě. „Ne. Ne!“
Zastavila auto,
otevřela dveře, a aniž by se je obtěžovala zabouchnout, se vydala naproti muži,
který měl namířeno směrem k ní.
Byl celý oblečený v černém a vypadal
jako temnější část přicházející noci. Ale když ho oběma rukama uhodila do
hrudi, působil velmi reálně. „Dostaň mi tu věc z cesty!“
Když se setkala s Dmitriho
pohledem, přetékal tichým, vřícím vztekem. „Myslel jsem, že máš v hlavě mozek,
Honor.“
„No, jak se zdá, tak
nemam.“ Vzhledem k jeho neústupnému výrazu se otočila a vykročila zpět ke
svému autu. Existovalo spousty jiných silnic, které vedly k výstavnímu domu
Jewel Wan. Jenže Dmitri jí před nosem dveře auta zabouchl. „Jewel má na pozemku
volně pobíhající hlídací psy a minimálně čtyři stráže, který u sebe maj solidní
palebnou výzbroj.“
„Pust ty dveře.“
Honor vytáhla svou pistoli a přitiskla mu jí přímo na srdce tak tvrdě, že po
sobě určitě musela zanechat modřinu. „Když tě střelim z takovýhle blízkosti,“
řekla a odjistila pojistku, „tak tě vyřadim na několik hodin.“
„Proč zrovna tahle?“
zeptal se tiše. Jeho otázka ji řezala jako dobře naostřený nůž a roztříštila
ledové brnění, díky kterému se dokázala dostat až takhle daleko. „Valerii si
zvládla s mimořádnym klidem, ale Jewel tě dohání k šílenství.“
Honor se zaťaly
všechny svaly na těle. Odtáhla od něho pistoli dřív, než by ho mohla omylem
střelit, zajistila pojistku a otočila se k němu zády. Dívala se na
silnici, po které jen před několika málo minutami přijela. Když se jí Dmitri
postavil za záda, věděla, že ji chtěl stínit před pohledem pilota helikoptéry.
A tenhle malý skutek jí dostal téměř do kolen. „Neublížila mi.“ Zašeptala zhrublým
hlasem. „Nebo až do úplnýho konce mi neublížila.“
„Jsi tou nenávistí
přímo zaslepená.“ Položil jí dlaně na obnažená předloktí a Honor byla zaskočená skutečností, že se od něho neodtáhla
pryč. Když mu dovolila, aby se k ní přitiskl tělem, tak se jí do každé
buňky těla rozlilo jeho mužné teplo.
Sice jí to nepomohlo
zbavit se pocitu hanby a ponížení, které jí svíralo vnitřnosti, ale zato to
rozpustilo poslední pozůstatky ledu, který jí předtím obaloval a Honor se
najednou cítila velmi odhaleně a zranitelně. „Kromě toho, kdo to všechno vedl a
jeho her, který na mě ze začátku zkoušel,“ řekla a zachvěla se pocitem chladu,
který ale neměl nic společného s okolní teplotou, „se mě všichni ostatní
snažili vzrušit jen svejma kousancema.“
Dmitri se jí snažil
zahřát třením dlaní na předloktích a jeho dech, který ucítila na spánku, byl
příjemně teplý.
„Všechno ostatní,“
pokračovala a poddala se teplu, které z něho sálalo, „bylo o moci a o
kontrole, kterou nade mnou měli.“
Když jí všechny tyto
jejich snahy nepokořily, bavili se tím, že jí místo toho donutili křičet. „Ale
Jewel mi něco vpíchla… a teprve pak se mě dotýkala.“ Její doteky byly tak
delikátní, tak něžné a tak děsivé.
Honor nedokázala dostat
do plic žádný vzduch, její dech byl trhaný a krev jí tělem proudila příliš
rychle. Ale nakonec ta slova přeci jen nahlas řekla. Její hanba byla natolik tíživá,
že už jí v sobě dál nedokázala udržet. „Přinutila mě k orgasmu. Pořád
a pořád dokola.“ Zrada vlastního těla zlomila něco v jejím nitru a vzala s sebou
i poslední kousíček vzpurné hrdosti.
Dmitri jí pevně
stiskl. „Nejen muži mohou být vzrušeni proti své vlastní vůli,“ řekl a jeho
hlas v sobě nesl pevnou kontrolu.
Honor se roztřásla,
otočila se v jeho náruči a zabořila mu tvář do hrudi. Kromě rychlých objetí
od Ash, to bylo úplně poprvé od jejího únosu, kdy někomu dovolila, aby jí
držel. Poprvé, kdy to dokázala snést. Možná to bylo proto, že v tomto momentě
bylo její ponížení tak obrovské, že už jí nezbývalo místo pro strach… a nebo to
možná bylo proto, že Dmitri jí rozuměl tak, jak nemohl nikdo jiný.
„Nenávidim jí,
Dmitri.“ Tahle nenávist, kterou v sobě nesla, byla velice ostrou a
intenzivní emocí. „Víc, než kohokoli jinýho.“
Dmitri jí pohladil po
vlasech, pak se sklonil a pošeptal jí do ucha temný slib. „Můžu jí udělat to
samý, co udělala ona tobě.“ Jeho hlas byl jako černý satén, který se jí
omotával kolem smyslů. „Nebylo by to nic těžkýho. Prostě bych ji zlomil a
nakonec by z ní nezbylo nic víc, než jen škemrající skořápka její původní
osobnosti.“
Její reakce byla
okamžitá – a velmi intenzivní. „Ne. Ty se tý mrchy ani nedotkneš.“ A pak, možná
proto, že byla zrovna napůl šílená, dodala, „a jestli jo, tak přísaham, že ti
ustřelim obě ruce.“ Dmitri byl její a vůbec jí nezajímalo, jestli z ní mluvila
její posedlost, ani to, že sama sobě slíbila, že jí na něm nebude záležet.
Dmitri byl prostě její.
Ucítila z jeho hrudi
vibrace. Smál se.
Zbytek cesty řídil Dmitri.
Přestože by v cíli byli helikoptérou rychleji, se nakonec rozhodli, že díky extra
času navíc, bude mít Honor možnost vychladnout. Což se ukázalo naprosto
nemožným, ale přesto se jí podařilo dát se dohromady natolik, že už jí emoce
nezaslepovaly takovým způsobem, aby se v blížící se konfrontaci poddala uspěchanému
a nerozumnému chování.
V momentě, kdy
jeli po posledním úseku silnice – bez pouličního osvětlení – zazvonil Honor
mobil. Tentokrát hovor přijala. „Viveku.“
„Honor, jsi v pohodě?“
„A na to se mě ptáš
po tom, cos za mnou poslal Dmitriho?“
Vivek se nervózně
rozesmál. „Já nemůžu za to, že máš známý na tak děsivejch místech.“
„Jo, jsem v pohodě.“
Vivek jí právě zachránil život a ona mu to určitě nehodlala vyčítat. „Díky.“
Vivek se pokusil
skrýt svou úlevu, ale ona jí v jeho hlase stejně zaslechla. „No, v tom
případě mi dlužíš dvě večeře.“ Ozvalo se pípnutí. „Vydrž… Jewel Wan je v pohybu.
Napíchnul jsem se do systému její bezpečností agentury a mam přístup k záznamům
z kamer na jejím pozemku. Vypadá to, že se sbalila a chce frnknout.“
„Stráže?“
„Dva v přednim autě
a dva s ní. Ale nemusim vidět všechny, takže jich klidně může bejt víc.“
Honor ukončila hovor
a přetlumočila detaily Dmitrimu. „Je tohle jediná silnice, která vede z jejího
pozemku?“
Jeho odpovědí byl jen
chladný úsměv.
Honor sledovala směr
jeho pohledu a v temnotě před sebou spatřila přední světlomety auta, které
vzápětí zase zmizely, protože přijíždějící vůz zatočil po kroutící se silnici.
O moment později následovala záře druhých světlometů. Když Dmitri zaparkoval
auto z půjčovny napříč silnicí, neprotestovala, a když tiše vystoupil z vozu,
udělala to samé.
V momentě, kdy
první vůz zastavil před překážkou v silnici, byli oba dva součástí husté
temnoty okolních stromů vedle silnice. Z okénka se objevila pistole.
„To bych nedělal,“ pronesl
Dmitri tichým hlasem, který se prořízl nočním vzduchem. Ruka s pistolí zaváhala,
ale nezmizela. Bylo jasné, že upír, sedící v autě nevěděl, kam zamířit.
„Varoval jsem tě.“ A
s těmito slovy byl Dmitri pryč. Pohyboval se jako stín, krytý temnotou. Zatímco
ho Honor kryla, rozbil Dmitri nejbližší okénko auta, sáhl dovnitř a vytáhl
upíra řidiče. Načež s ním mrskl o zem takovou silou, že mu křupla lebka.
Druhý upír po nich začal okamžitě střílet. K jeho smůle ale mířil na
místo, kde už Dmitri dávno nebyl. Ve chvíli, kdy Honor odkopávala pistoli z dosahu
upíra řidiče, který byl v bezvědomí, zaslechla křupnutí lámajícího se
vazu.
Všechno se semlelo v takové
rychlosti, že v momentě, kdy byli oba upíři přemoženi, začalo druhé auto za
skřípění pneumatik teprve couvat. Honor sáhla po samopalu, který zrovna odkopla
stranou a zamířila na lesknoucí se černý vůz. Prostřílela pneumatiky i čelní
okno. Všude se rozletěly střepy a z auta začal stoupat dým. Řidič stočil
volant do strany a vzápětí nacouval do stromu, který se z toho nárazu celý
otřásl, ale nevyvrátil.
Dmitri už stál na
střeše vozu a holýma rukama ji serval silou, díky které bylo evidentní, že
nebyl člověkem. Oba strážci, kteří seděli uvnitř, v sobě měli spousty
kulek, ale vůbec se nepokoušeli bránit svůj cenný náklad. Dmitri vytáhl ze
zadní sedačky ječící Jewel za vlasy a odhodil ji do příkopu vedle silnice, kam
mířily světlomety zničeného vozu.
jako vžd skvělý překlad a v nejlepším přestat, už se těším, až bude po vánocích hihihihi. Ala
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další část kapitoly. Sice mi to bude chybět, ale už teď se těším na pokračování po svátcích.
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Díky moc za překlad další části ! ! !
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-)
OdpovědětVymazatKaždý týždeň sa snažím prinútiť samú seba neísť na tvoj blog, radšej nechať kapitoly nabiehať a potom si cez víkend naplno vychutnať plnú dávku Dmitriho. Každý týždeň zlyhám, dnešok nieje výnimkou... Delené kapitoly ma zabíjajú, ale kedže som rada, že túto sériu vôbec prekladáš, nebudem sa sťažovať a riskovať tak tvoj hnev, radšej ťa pochválim za ďalší skvelý preklad a poďakujem sa :)
OdpovědětVymazatLinduška Lesní
děkuji
OdpovědětVymazatDíky za překlad a užij si Vánoce
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDakujem za preklad:-) krasne vianoce:-)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazatOh dalsi tyrani me ;-( Moc dekuji za preklad !
OdpovědětVymazatSkvělé, mockrát děkuji za další překlad. :-) Renča
OdpovědětVymazatĎakujem a prajem krásne sviatky v kruhu rodiny :)
OdpovědětVymazatděkuji za překlad a přeji krásné vánoce :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad:-)
OdpovědětVymazat