Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 21. kapitola

Honor seděla v sedadle spolujezdce, a zatímco jí Dmitri omotával svůdnými  a neodolatelnými vlákny vůně čokolády, drahých kožichů a hříchu, sledovala, jak utíkala míle za mílí. Jízda autem byla uklidňující a ukolébala ji ke spánku… ke snění.

„Jsi moje žena.“
„A ty jsi velmi žárlivý muž.“ Zajela si rukama do vlasů a dlouze si povzdychla. „Jestli má někdo z nás dvou důvod k žárlivosti, tak jsem to já.“
„Moc dobře víš, že bych se jiný ženy nikdy nedotknul.“
„A ty si myslíš, že já bych se dotkla jiného muže?“
Následovalo ticho a jeho tvář byla ztvrdlá stíny. „Ostatní muži po tobě dychtí.“
Zavrtěla hlavou a položila mu dlaň na strništěm porostlou tvář. „Nejsem žádná kráska.“
Chytil jí za zápěstí a druhou ruku jí položil na bok. „Ty se tak možná nevidíš, ale já jsem muž, já to vidím jinak.“
Byly momenty, kdy přemýšlela nad tím, jak se jí podařilo skončit s mužem, který byl tak překrásným stvořením, že ho obdivně pozorovaly všechny ženy z vesnice. Připadalo jí, jakoby tušily, jak se pohyboval, když byl v ženě, jak si dokázal pohrávat s ženským tělem až do bodu, kdy by udělala všechno, po čem by zatoužil. Jenže ona věděla, že to tušit nemohly. Přestože jeho tělo po něm muselo požadovat uspokojení, a přestože jeho směrem nepochybně přicházely nabídky od žen, které nectily své manžely, on čekal na ní.
„Jsi moje srdce,“ pronesla, chytila ho za ruku a přiložila si jí přes bijící orgán. „Nezáleží na tom, zda by mi jiný muž slíbil tisíce věcí. Patřím tobě.“
„Napořád?“
„Napořád.“

„Honor.“ Ignorovala ten mužný hlas, který jí chtěl vtáhnout do reálného světa a zoufale se snažila držet svého snu – protože žena, kterou se stala na tomhle zamlženém místě, byla milována. Byla dokonce milována tak hluboce, že se to mohlo zdát až trošičku děsivé.
„Honor.“ Ucítila pohlazení orchidejí a zlata. Bylo to dekadentní, bujné a vábivé. Trhla sebou v sedačce do sedu a zjistila, že zrovna zajížděli do parkovacích garáží pod budovou, kde bydlela. „Usnula jsem.“
V autě.
S mužem.
S upírem.
„Usmívala ses.“
„Byl to jen sen.“ Ale byl tak živý, že na dlani pořád ještě skoro cítila strniště svého milence ze sna. „Zdávaj se ti taky sny?“
Když zaparkoval SUV, natáhl ruku a pohladil jí prstem po tváři, kde tušila, že měla otlačený vzorek sedačky. „Když spim, tak vzpomínám na dávný časy.“
Honor ho chytila za zápěstí a v ten moment jí zasáhl dezorientující pocit deja-vu. „Jsou to alespoň dobrý vzpomínky?“ zeptala se. Ten zvláštní, mihotající se pocit se vytratil stejně rychle, jako se předtím objevil.
Jeho husté černé řasy klesly dolů a pak je opět zvedl. „Jsou okamžiky, kdy nejsou vítaný ani dobrý vzpomínky.“ Jeho slova sice působila vzdálená, ale z jejího sevření se nevymanil.
O vteřinu později se za nimi v garáži rozsvítila světla a veškerá intimita, která mezi nimi zavládla, byla zničena… a přesto se ani jeden z nich nepohnul.
„Pojď se mnou nahoru.“ Před několika málo týdny by takovou nabídku ani nezvažovala, natož aby jí vyslovila nahlas. Ale tenkrát byla zcela jinou ženou. Dmitri jí přejel palcem po bradě a pak ji pustil. Honor nepotřebovala slova, aby porozuměla temnému žáru jeho výrazu. Jeho rty byly najednou jemnější a eroticky lákavé. Srdce se jí rozbušilo jako o závod, ale přesto vystoupila z auta a zatímco jí omotával vybranými vlákny své exotické vůně, ho vedla směrem k výtahům. Honor nebyla na jeho vůni natolik citlivá, aby ji k něčemu mohl přinutit, a proto sama sobě dovolila si ji vychutnávat.
Těsně před tím, než vstoupili do jejího apartmánu, zazvonil Dmitrimu telefon. Z jednostranné konverzace sice nebyla schopná porozumět, o co se jednalo, ale po té, co hovor ukončil, jí Dmitri řekl všechny detaily. „Venom mi potvrdil, že dva z těch, co nám o nich Jewel řekla, už jsou sledováni a toho třetího se snaží vypátrat.“ Odložil si mobil na její konferenční stolek a pokračoval, „Možná by bylo lepší je nějakej čas jenom pozorovat.“
Honor by věci sice ráda uspěchala, ale sledování dávalo větší smysl. „Když jsme se dozvěděli o tom druhym lovu, tak jsem zavolala Sáře. Okamžitě varovala veškerej personál Spolku.“ A Honor osobně ještě varovala Ashwini. Když zjistila, že její nejlepší kamarádka na momentálním případu spolupracovala s Demarcem, velmi se jí ulevilo. Dva lovce by bylo daleko, daleko těžší dostat, než jen jednoho. Dmitri přikývl. „Řeknu Venomovi, aby Ředitelku Spolku o všem informoval.“ Pak se rozvalil na sedačce a pokynul jí ukazováčkem, „pojď ke mně.“
Honor si sundala boty a ponožky a lenivě se protáhla v zádech – jak proto, aby si uvolnila svalstvo, tak i proto, aby si užila Dmitriův pohled. Jeho oči byly temné, lehce přivřené a rozhodně oceňoval svůj výhled. Když se protáhla, jeho laskavost mu oplatila. A že bylo co obdivovat. Černé džíny, hladký pásek se zašlou kovovou sponou, jednoduché černé triko – jednobarevný odstín jeho oblečení dával vyniknout čiré smyslnosti jeho vzhledu.
Žádná žena, napadlo ji, by ho nevyhodila ze svého domova, natož ze své postele. Popošla po koberci a postavila se mezi jeho roztažená stehna. „Zase se vyděsim,“ pronesla a ano, přiznat to nahlas zraňovalo její hrdost – ale jediným dalším východiskem, bylo se schovat a Honor už nechtěla být tím vyděšeným králíčkem, kterým jí nazýval.
Dmitri ukázal na její pouzdro na paži, ve kterém měla zasunutý nůž.
„Sundat.“
Od svého únosu měla v jakoukoli denní i noční hodinu vždycky poblíž nějakou zbraň - ať už byla schovaná v šuplíku nočního stolku, nebo na zadní straně čela postele. A představa toho, že by se dobrovolně vzdala svých zbraní v přítomnosti tak mocného a silného upíra, jako byl Dmitri? Z toho se jí rozbušilo srdce, stáhlo hrdlo a v ústech měla sucho jako na poušti.
„Chceš si ten nůž nechat?“ zeptal se potichu.
Zatímco si sundávala pistoli a postroj, ve kterém ji měla zasunutou, se nad jeho nabídkou vážně zamyslela. Oboje odložila na konferenční stolek. Jako další přišlo na řadu pouzdro, které měla připevněné ke stehnu, baterka a ostře nabroušená čepel, které měla přichycené k pásku kalhot. Všechno, včetně pásku odložila vedle své pistole. Jakmile si sáhla za záda a ze skrytého pouzdra, umístěného podél páteře, vytáhla dlouhý nůž, jí Dmitri věnoval fascinovaný pohled. Nůž byl na šířku stejně tenký jako nehet jejího malíčku. Poslední zbraň, kterou na sobě ještě měla, byl nůž v pouzdře na paži.
Dotkla se ho a podívala se na smyslného a nebezpečného muže, který seděl v její sedačce. Představa toho, že by ho znovu pořezala… v ní probudila tak hluboké zavrhnutí, že by jí to za normálních okolností překvapilo. Ale co se týkalo Dmitriho, už se setkala s příliš mnoho nevysvětlitelnými reakcemi.
„Žádný zbraně,“ řekla a odložila svůj poslední nůž na stolek. „Dej mi všechny svoje.“
Upír nebo ne, Honor věděla, že byla natolik vynalézavá, že by proti němu mohla použít jeho vlastní.
Dmitri jí je začal podávat. A teď byla řada na ní, aby se divila. Když byli oba odzbrojení, tak hromada, která se navršila na jejím konferenčním stolku, vypadala, jakoby vybrali zbrojnici. „Dmitri, řekla bych, že máme oba nějakej problém.“
„Já jsem ještě neskončil.“ Odepnul si pásek od kalhot a začal ho vytahovat z poutek. Honor se podívala dolů. S obdivováním krásy mužského těla neměla nikdy problém. A to Dmitriovo… oh, ano. „Je stejnej jako ten můj?“ zeptala se, zatímco hladila pohledem jeho tělo. Triko mu těsně obepínalo jeho kamenně vypracované břišní svalstvo.
„Podívej se sama.“
Honor si vzala jeho pásek a okamžitě si všimla tenkého drátu, který byl vtlačený do kůže. Šlo ho vytáhnout jediným škubnutím a dal se použít jako smrtelně efektivní škrtící struna. „Chytrý.“
„Před pár lety mi ho věnoval Illium.“
„Zrovna Illium se mi nezdá jako ten typ“ – přejela palcem po lety používání vyhlazené kůži – „ale už jsem se potkala s lovcema, který dokázali působit stejně neškodně.“
„Polož ten pásek, Honor.“ Obdařil jí sexy úsměvem. „Pokud ho ovšem neplánuješ použít.“
Honor se sevřel žaludek. Odložila pásek a vrátila se zpátky mezi jeho roztažené nohy. „Měla jsem pocit, že zrovna ty bys pásky a provazy ocenil.“
Když se naklonila dopředu a vyhrnula mu triko, zůstal Dmitri bez hnutí ve své rozvalené pozici. Působil jako paša, který čekal na obsloužení. Na břiše měl stejně opálený odstín kůže, jako na obličeji. „Jseš takhle opálenej úplně všude?“

„Na svojí otázku můžeš zjistit odpověď jen jedním způsobem.“ 

20 komentářů:

  1. Moc dekuji za preklad ! Draza

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, také Vás po svátcích všechny vítám zpět a do nového roku 2015 přeji jen to NEJ!!!
    NELA

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další pokračování. Ani nevíš, jak mě těší tvůj návrat. Moc jsi nám chyběla:-)

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad, som taká rada, že si späť :D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad další kapitoly ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Knihomolka.3656. ledna 2015 20:59

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za preklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad. Lenka. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat