Honor seděla
v sedadle spolujezdce, a zatímco jí Dmitri omotával svůdnými a neodolatelnými vlákny vůně čokolády,
drahých kožichů a hříchu, sledovala, jak utíkala míle za mílí. Jízda autem byla
uklidňující a ukolébala ji ke spánku… ke snění.
„Jsi
moje žena.“
„A
ty jsi velmi žárlivý muž.“ Zajela si rukama do vlasů a dlouze si povzdychla.
„Jestli má někdo z nás dvou důvod k žárlivosti, tak jsem to já.“
„Moc
dobře víš, že bych se jiný ženy nikdy nedotknul.“
„A
ty si myslíš, že já bych se dotkla jiného muže?“
Následovalo
ticho a jeho tvář byla ztvrdlá stíny. „Ostatní muži po tobě dychtí.“
Zavrtěla
hlavou a položila mu dlaň na strništěm porostlou tvář. „Nejsem žádná kráska.“
Chytil
jí za zápěstí a druhou ruku jí položil na bok. „Ty se tak možná nevidíš, ale já
jsem muž, já to vidím jinak.“
Byly
momenty, kdy přemýšlela nad tím, jak se jí podařilo skončit s mužem, který
byl tak překrásným stvořením, že ho obdivně pozorovaly všechny ženy
z vesnice. Připadalo jí, jakoby tušily, jak se pohyboval, když byl
v ženě, jak si dokázal pohrávat s ženským tělem až do bodu, kdy by
udělala všechno, po čem by zatoužil. Jenže ona věděla, že to tušit nemohly.
Přestože jeho tělo po něm muselo požadovat uspokojení, a přestože jeho směrem
nepochybně přicházely nabídky od žen, které nectily své manžely, on čekal na
ní.
„Jsi
moje srdce,“ pronesla, chytila ho za ruku a přiložila si jí přes bijící orgán.
„Nezáleží na tom, zda by mi jiný muž slíbil tisíce věcí. Patřím tobě.“
„Napořád?“
„Napořád.“
„Honor.“ Ignorovala
ten mužný hlas, který jí chtěl vtáhnout do reálného světa a zoufale se snažila
držet svého snu – protože žena, kterou se stala na tomhle zamlženém místě, byla
milována. Byla dokonce milována tak hluboce, že se to mohlo zdát až trošičku
děsivé.
„Honor.“ Ucítila
pohlazení orchidejí a zlata. Bylo to dekadentní, bujné a vábivé. Trhla sebou
v sedačce do sedu a zjistila, že zrovna zajížděli do parkovacích garáží
pod budovou, kde bydlela. „Usnula jsem.“
V autě.
S mužem.
S upírem.
„Usmívala ses.“
„Byl to jen sen.“ Ale
byl tak živý, že na dlani pořád ještě skoro cítila strniště svého milence ze
sna. „Zdávaj se ti taky sny?“
Když zaparkoval SUV,
natáhl ruku a pohladil jí prstem po tváři, kde tušila, že měla otlačený vzorek
sedačky. „Když spim, tak vzpomínám na dávný časy.“
Honor ho chytila za
zápěstí a v ten moment jí zasáhl dezorientující pocit deja-vu. „Jsou to
alespoň dobrý vzpomínky?“ zeptala se. Ten zvláštní, mihotající se pocit se
vytratil stejně rychle, jako se předtím objevil.
Jeho husté černé řasy
klesly dolů a pak je opět zvedl. „Jsou okamžiky, kdy nejsou vítaný ani dobrý
vzpomínky.“ Jeho slova sice působila vzdálená, ale z jejího sevření se
nevymanil.
O vteřinu později se
za nimi v garáži rozsvítila světla a veškerá intimita, která mezi nimi
zavládla, byla zničena… a přesto se ani jeden z nich nepohnul.
„Pojď se mnou
nahoru.“ Před několika málo týdny by takovou nabídku ani nezvažovala, natož aby
jí vyslovila nahlas. Ale tenkrát byla zcela jinou ženou. Dmitri jí přejel
palcem po bradě a pak ji pustil. Honor nepotřebovala slova, aby porozuměla
temnému žáru jeho výrazu. Jeho rty byly najednou jemnější a eroticky lákavé.
Srdce se jí rozbušilo jako o závod, ale přesto vystoupila z auta a zatímco
jí omotával vybranými vlákny své exotické vůně, ho vedla směrem k výtahům.
Honor nebyla na jeho vůni natolik citlivá, aby ji k něčemu mohl přinutit,
a proto sama sobě dovolila si ji vychutnávat.
Těsně před tím, než
vstoupili do jejího apartmánu, zazvonil Dmitrimu telefon. Z jednostranné
konverzace sice nebyla schopná porozumět, o co se jednalo, ale po té, co hovor
ukončil, jí Dmitri řekl všechny detaily. „Venom mi potvrdil, že dva
z těch, co nám o nich Jewel řekla, už jsou sledováni a toho třetího se
snaží vypátrat.“ Odložil si mobil na její konferenční stolek a pokračoval,
„Možná by bylo lepší je nějakej čas jenom pozorovat.“
Honor by věci sice
ráda uspěchala, ale sledování dávalo větší smysl. „Když jsme se dozvěděli o tom
druhym lovu, tak jsem zavolala Sáře. Okamžitě varovala veškerej personál Spolku.“
A Honor osobně ještě varovala Ashwini. Když zjistila, že její nejlepší
kamarádka na momentálním případu spolupracovala s Demarcem, velmi se jí
ulevilo. Dva lovce by bylo daleko, daleko těžší dostat, než jen jednoho. Dmitri
přikývl. „Řeknu Venomovi, aby Ředitelku Spolku o všem informoval.“ Pak se
rozvalil na sedačce a pokynul jí ukazováčkem, „pojď ke mně.“
Honor si sundala boty
a ponožky a lenivě se protáhla v zádech – jak proto, aby si uvolnila
svalstvo, tak i proto, aby si užila Dmitriův pohled. Jeho oči byly temné, lehce
přivřené a rozhodně oceňoval svůj výhled. Když se protáhla, jeho laskavost mu
oplatila. A že bylo co obdivovat. Černé džíny, hladký pásek se zašlou kovovou
sponou, jednoduché černé triko – jednobarevný odstín jeho oblečení dával vyniknout
čiré smyslnosti jeho vzhledu.
Žádná žena, napadlo
ji, by ho nevyhodila ze svého domova, natož ze své postele. Popošla po koberci
a postavila se mezi jeho roztažená stehna. „Zase se vyděsim,“ pronesla a ano,
přiznat to nahlas zraňovalo její hrdost – ale jediným dalším východiskem, bylo
se schovat a Honor už nechtěla být tím vyděšeným králíčkem, kterým jí nazýval.
Dmitri ukázal na její
pouzdro na paži, ve kterém měla zasunutý nůž.
„Sundat.“
Od svého únosu měla v jakoukoli
denní i noční hodinu vždycky poblíž nějakou zbraň - ať už byla schovaná
v šuplíku nočního stolku, nebo na zadní straně čela postele. A představa
toho, že by se dobrovolně vzdala svých zbraní v přítomnosti tak mocného a
silného upíra, jako byl Dmitri? Z toho se jí rozbušilo srdce, stáhlo hrdlo
a v ústech měla sucho jako na poušti.
„Chceš si ten nůž
nechat?“ zeptal se potichu.
Zatímco si sundávala
pistoli a postroj, ve kterém ji měla zasunutou, se nad jeho nabídkou vážně
zamyslela. Oboje odložila na konferenční stolek. Jako další přišlo na řadu
pouzdro, které měla připevněné ke stehnu, baterka a ostře nabroušená čepel,
které měla přichycené k pásku kalhot. Všechno, včetně pásku odložila vedle
své pistole. Jakmile si sáhla za záda a ze skrytého pouzdra, umístěného podél
páteře, vytáhla dlouhý nůž, jí Dmitri věnoval fascinovaný pohled. Nůž byl na
šířku stejně tenký jako nehet jejího malíčku. Poslední zbraň, kterou na sobě
ještě měla, byl nůž v pouzdře na paži.
Dotkla se ho a
podívala se na smyslného a nebezpečného muže, který seděl v její sedačce.
Představa toho, že by ho znovu pořezala… v ní probudila tak hluboké
zavrhnutí, že by jí to za normálních okolností překvapilo. Ale co se týkalo
Dmitriho, už se setkala s příliš mnoho nevysvětlitelnými reakcemi.
„Žádný zbraně,“ řekla
a odložila svůj poslední nůž na stolek. „Dej mi všechny svoje.“
Upír nebo ne, Honor
věděla, že byla natolik vynalézavá, že by proti němu mohla použít jeho vlastní.
Dmitri jí je začal
podávat. A teď byla řada na ní, aby se divila. Když byli oba odzbrojení, tak
hromada, která se navršila na jejím konferenčním stolku, vypadala, jakoby
vybrali zbrojnici. „Dmitri, řekla bych, že máme oba nějakej problém.“
„Já jsem ještě
neskončil.“ Odepnul si pásek od kalhot a začal ho vytahovat z poutek.
Honor se podívala dolů. S obdivováním krásy mužského těla neměla nikdy
problém. A to Dmitriovo… oh, ano. „Je stejnej jako ten můj?“ zeptala se,
zatímco hladila pohledem jeho tělo. Triko mu těsně obepínalo jeho kamenně
vypracované břišní svalstvo.
„Podívej se sama.“
Honor si vzala jeho
pásek a okamžitě si všimla tenkého drátu, který byl vtlačený do kůže. Šlo ho
vytáhnout jediným škubnutím a dal se použít jako smrtelně efektivní škrtící
struna. „Chytrý.“
„Před pár lety mi ho
věnoval Illium.“
„Zrovna Illium se mi
nezdá jako ten typ“ – přejela palcem po lety používání vyhlazené kůži – „ale už
jsem se potkala s lovcema, který dokázali působit stejně neškodně.“
„Polož ten pásek,
Honor.“ Obdařil jí sexy úsměvem. „Pokud ho ovšem neplánuješ použít.“
Honor se sevřel
žaludek. Odložila pásek a vrátila se zpátky mezi jeho roztažené nohy. „Měla
jsem pocit, že zrovna ty bys pásky a provazy ocenil.“
Když se naklonila
dopředu a vyhrnula mu triko, zůstal Dmitri bez hnutí ve své rozvalené pozici.
Působil jako paša, který čekal na obsloužení. Na břiše měl stejně opálený
odstín kůže, jako na obličeji. „Jseš takhle opálenej úplně všude?“
„Na svojí otázku
můžeš zjistit odpověď jen jedním způsobem.“
Moc dekuji za preklad ! Draza
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-)
OdpovědětVymazatAhoj, také Vás po svátcích všechny vítám zpět a do nového roku 2015 přeji jen to NEJ!!!
OdpovědětVymazatNELA
Díky moc za další pokračování. Ani nevíš, jak mě těší tvůj návrat. Moc jsi nám chyběla:-)
OdpovědětVymazatDěkuju :)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad, som taká rada, že si späť :D
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad další kapitoly ! ! !
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDakujem za preklad. :-)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka. :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad !
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazat